Příklad dobré praxe popisující stav transparentnosti neziskového sektoru a náplň statusu veřejné prospěšnosti ve Švýcarsku

Transkript

1 Příklad dobré praxe popisující stav transparentnosti neziskového sektoru a náplň statusu veřejné prospěšnosti ve Švýcarsku Shrnutí poznatků shromážděných během návštěvy zástupců Asociace veřejně prospěšných organizací (AVPO) v organizaci Zewo Stiftung v Curychu, která proběhla ve dnech Dílčí výstup projektu: Status veřejné prospěšnosti jako nástroj posilování transparentnosti neziskového sektoru ČR na základě švýcarského know-how. Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce Supported by a grant from Switzerland through the Swiss Contribution to the enlarged European Union 1

2 1. Status veřejné prospěšnosti v České republice shrnutí dosavadního vývoje Status veřejné prospěšnosti existuje ve většině evropských zemí. Je používán pro vymezení okruhu organizací, které svými činnostmi přispívají k veřejnému blahu a splňují různá další kritéria. Důraz je kladen především na prokázání vysoké úrovně transparentnosti organizace. Držitelé tohoto statusu mají možnost požívat určitých výhod (typicky jde o daňové úlevy), mohou se také ucházet o různé formy další podpory z veřejných zdrojů. Především však status veřejné prospěšnosti slouží pro orientaci soukromých dárců. Organizace se statusem veřejné prospěšnosti jsou chápány jako více transparentní a důvěryhodné. Získání důvěry soukromých dárců bývá, vedle daňových výhod, také hlavním důvodem, proč se neziskové organizace o status veřejné prospěšnosti ucházejí. Vzhledem k dynamické povaze společenských procesů a nutnosti pružně a rychle na ně reagovat, může být pojem veřejné prospěšnosti někdy těžko uchopitelný a ne zcela jednoznačný. Aby nedocházelo k uzavírání prostoru v oblasti inovativních přístupů a řešení aktuálních společenských problémů, pracují právní systémy jednotlivých zemí pouze s víceméně jen orientačními a otevřenými výčty toho, co je možné považovat za veřejně prospěšné. Demonstrativní povaha těchto výčtů bývá zdůrazňována spolu s možností využívání opravných prostředků. O přidělení statusu většinou také nerozhodují centrální úřady, čímž se předchází silovému zasahování státu do neziskové sféry. Často status přidělují místní daňové úřady (např. Německo, Švýcarsko, Rakousko), ve Velké Británii funguje specializovaný orgán (Charity Commision), jehož členy jsou respektovaní odborníci s vysokým morálním kreditem. V České republice je situace doposud jiná. Za neziskové organizace, které mají přístup k určitým výhodám, jsou jednoduše považovány organizace některých právních forem 1. V tomto se Česká republika stává evropskou kuriozitou, neboť takovýto formalistický princip už opustila i naprostá většina postkomunistických zemí. Z celé EU se podobným způsobem k problematice staví již jen Bulharsko. V posledních letech, kdy se důsledná kontrola veřejných financí stala sledovaným celospolečenským tématem, narážíme na limity tohoto přístupu. Jde zejména o to, že poslání organizace je v současné době posuzováno především při jejím vzniku. Sledovat následné dodržování poslání a další činnost organizací je problematické především v případě občanských sdružení, která tvoří naprostou většinu neziskových organizací v České republice 2. Občanská sdružení totiž nemají zákonnou povinnost vydávat výroční zprávy, a dokonce ani jména jejich statutárních orgánů nelze 1 Žádná legislativní definice neziskové organizace v českém právu neexistuje. Obvykle jsou však za neziskové organizace považovány organizace těchto právních forem: občanská sdružení (o. s.) podle zákona o sdružování občanů č. 83/1990 Sb.; obecně prospěšné společnosti (o. p. s.) podle zákona o obecně prospěšných společnostech č. 248/1995 Sb.; nadace a nadační fondy podle zákona o nadacích a nadačních fondech č. 227/1997 Sb., evidované právnické osoby (církevní organizace) podle zákona o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech) č. 3/2002 Sb. V určitém širším pojetí jsou někdy mezi neziskové organizace počítány též příspěvkové organizace státu a jeho složek. Záleží ovšem na oblastech v nichž působí a činnostech, které vykonávají. Mezi neziskové organizace bývají počítány především takové příspěvkové organizace, jejichž činnost směřuje do oblasti sociálních služeb, školství, kultury apod. Dále mohou být za neziskové organizace považována zájmová sdružení právnických osob (asociace), rozhodující v tomto případě bývá jejich poslání a složení členské základny. 2 Podle údajů Ministerstva vnitra bylo v České republice k celkem občanských sdružení, vzhledem ke způsobu jejich evidence však nelze spolehlivě odhadnout, kolik z nich je skutečně aktivních. Seznam občanských sdružení je přístupný na webových stránkách Ministerstva vnitra ( 2

3 vyhledat v žádném veřejném rejstříku. Nízká obligatorní transparentnost občanských sdružení činí tuto právní formu snadno zneužitelnou pro daňovou a finanční kriminalitu. Případy podvodných sdružení, které byly v minulých letech medializovány přitom připravují o důvěru veřejnosti celý neziskový sektor.:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: Myšlenka zavedení statusu veřejné prospěšnosti přitom není v České republice nová. Diskuze na toto téma se vedou minimálně od roku Mezi neziskovými organizacemi a státem se však nikdy nepodařilo najít dostatečnou shodu na parametrech statusu a způsobu jeho přidělování. Uvnitř neziskového sektoru se opakovaně formovaly skupiny, které status veřejné prospěšnosti označovaly za neopodstatněný a nepřípustný nástroj státní kontroly. Přesto byl v květnu 2010 schválen věcný záměr zákona o veřejné prospěšnosti, který předpokládal, že do konce roku 2012 vznikne i paragrafové znění. Kvůli opětovnému odporu části neziskových organizací, a politickým změnám, byly však i tentokrát práce na zákonu zastaveny a návrh byl vrácen do připomínkového řízení. Status veřejné prospěšnosti se objevil též v návrhu nového Občanského zákoníku, který byl schválen na podzim 2011, avšak účinnosti nabude až Ustanovení občanského zákoníku jsou ovšem pouze obecná, jejich tvůrci počítali s tím, že problematiku konkrétněji rozpracuje další navazující legislativa (speciální zákon o veřejné prospěšnosti, daňové zákony apod.). V dubnu 2012 svolala Asociace nestátních neziskových organizací v ČR (ANNO) 8. národní všeoborovou konferenci NNO. Jejím výstupem bylo usnesení o dalším směřování neziskového sektoru a představách o další spolupráci s orgány státu. S ohledem na tento materiál začalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky připravovat nový návrh paragrafového znění zákona o statusu veřejné prospěšnosti. Díky podpoře z Programu švýcarsko české spolupráce a sdružení amerických nadací Trust for Civil Society in Central and Eastern Europe se moderátorem diskuze a prostředníkem mezi neziskovými organizacemi a Ministerstvem spravedlnosti stala Asociace veřejně prospěšných organizací (AVPO). 2. Projekt Asociace veřejně prospěšných organizací (AVPO) Úprava statusu veřejné prospěšnosti jako nástroje k posilování transparentnosti neziskových organizací ve Švýcarsku Zavedení statusu veřejné prospěšnosti do českého práva by mohlo zásadním způsobem přispět k transparentnosti a vyšší důvěryhodnosti neziskového sektoru v České republice. V době, kdy trvale klesá výše státní podpory a neziskové organizace se musí stále více spoléhat na své vlastní zdroje a dárce, je právě důvěryhodnost pro celý neziskový sektor bez nadsázky přímo životně důležitá. Zadáním tedy bylo vytvořit zákon, který by toto splňoval a zároveň by neziskové organizace co nejméně administrativně zatěžoval a omezoval v jejich činnostech. Ministerstvo spravedlnosti i AVPO se během prací na zákoně o veřejné prospěšnosti snažily hledat inspiraci v zemích, kde status již dlouhodobě funguje. Logicky se přitom zaměřovaly na středoevropský prostor, který je nám nejen geograficky, ale i v řadě dalších ohledů bližší než například Velká Británie. Analyzovány byly především úpravy statusu veřejné prospěšnosti v Německu, Polsku a Rakousku. Díky podpoře z Programu švýcarsko české spolupráce se zástupcům AVPO dostalo příležitosti seznámit se podrobně také se švýcarským modelem. Švýcarské právo je často pokládáno za vzorové a také zdejší demokratická tradice je velkou inspirací pro zbytek světa. Rovněž charita a filantropie mají ve Švýcarsku silnou tradici, 3

4 sahající až do středověku. Podstatnou část země zabírají hřebeny Alp, které dlouho tvořily důležitou geografickou překážku mezi Itálií a severnějšími zeměmi. Bez četných dobročinných zařízení, která lemovala nejdůležitější alpské komunikace, by hluboko do novověku cesta přes nejvyšší evropské pohoří prakticky nebyla možná. V novější době ze Švýcarska vzešla například iniciativa k založení Mezinárodního červeného kříže (1863), který se stal jednou z nejvýznamnějších humanitárních organizací na světě. Švýcarské právo je víceúrovňové a na první pohled poměrně nepřehledné. Federálních předpisů, které mají celostátní platnost, je poměrně málo, upravují jen základní oblasti života společnosti, a to často pouze rámcově. Místo jednoznačných nařízení spíše vytvářejí prostor, v jehož mantinelech dále problematiku upravují předpisy jednotlivých kantonů, kterých je celkem 26. Práva jednotlivých kantonů vychází z místních tradic, zkušeností i konkrétních podmínek a mohou se v jednotlivostech velmi lišit. Velkou váhu mají tradičně též principy přímé demokracie, které dále ovlivňují podobu práva v jednotlivých kantonech. Přes tuto roztříštěnost švýcarské právo dobře funguje, neboť mezi Švýcary je stále silné vědomí toho, že švýcarská federace vznikla ze svobodné vůle jednotlivých aktérů a stát je pojímán jako instituce sloužící svým občanům. Nároky na transparentnost jsou ve Švýcarsku obecně velmi vysoké, ať už jde o komerční sféru nebo neziskové organizace. Kromě plnění legislativních podmínek však transparentnost neziskového sektoru posilují i samoregulační mechanismy. Právě na poli samoregulace švýcarského neziskového sektoru působí i Zewo Stiftung, která je v projektu AVPO partnerskou organizací. 2.1 Švýcarský partner projektu Zewo Stiftung Historie organizace Zewo sahá až do roku V prvním období své existence plnila funkci centrální informační kanceláře (Zentralauskunftsstelle) a koordinátora pro charitativní organizace a dárcovství. Její vznik si vynutily okolnosti, neboť sféra dobročinných organizací byla v této době ve Švýcarsku velmi nepřehledná a živelná. Existoval sice velký zájem o pomoc potřebným doma i ve světě, dárci, úřady a všichni další podporovatelé však neměli jistotu, že se s jejich prostředky nakládá hospodárně, v souladu s deklarovanými cíli a nebylo možno zhodnotit ani udržitelnost záměrů. Od roku 1936 fungovalo Zewo na principu asociace, která od svých členů vyžadovala plnění přísných standardů. Asociace Zewo tedy zaujala místo důležitého samoregulačního orgánu a prosazovala tak do neziskového sektoru přímo zevnitř novou etiku a kulturu. S rostoucími zkušenostmi asociace Zewo svůj model hodnocení rozvíjela a precizovala, narůstal i počet členských organizací. Od roku 1940 mohli členové Zewo, kteří vyhověli všem náročným standardům získat certifikát potvrzující jejich transparentnost a vysokou profesionalitu i v dalších ohledech. Vnějším výrazem dosažené úrovně se stala pečeť Zewo (Gütesiegel), kterou certifikované organizace směly používat. Asociace Zewo fungovala až do roku Stále silněji se však projevovala omezení, která pramenila z jejího postavení jako zastřešující a sdružující organizace. Získat osvědčení a právo používat pečeť mohli pouze členové asociace, což bylo pro organizaci, která měla ambice usilovat o rozvíjení transparentnosti a profesionality v celém neziskovém sektoru, značně limitující dopad. V roce 2001 proto správní rada rozhodla asociační princip opustit a vznikla Nadace Zewo (Zewo Stiftung), která je nezávislým certifikačním orgánem a poskytuje své služby všem neziskovým organizacím, které o ně projeví zájem. Nadace Zewo plní především funkci prostředníka mezi dárci a neziskovými organizacemi. 4

5 Hlavní službou, kterou Nadace Zewo nabízí je audit, po jehož absolvování může organizace získat certifikaci, s níž je spojeno také právo používat pečeť kvality Zewo. Pečeť Zewo umístěná na webových stránkách nebo materiálech organizace je vzkazem pro dárce, že se takto prověřené organizaci nemusí bát svěřit své prostředky. Nároky pro získání pečeti jsou poměrně vysoké a odpovídají tomu, že se Zewo v podstatě zaručuje za kvalitu organizace. Během certifikačního procesu auditoři Zewo hodnotí především: naplňování podmínek statusu veřejné prospěšnosi organizační strukturu otevřenost v komunikaci metody a efektivitu fundraisingu plnění účetních standardů transparentnost (dostupnost informací o činnosti a hospodaření organizace) efektivitu nakládání s prostředky efektivitu provozu organizace Certifikační model Nadace Zewo je postaven na dlouholetých zkušenostech a také díky tomu se pečeť Zewo těší mezi dárci velkému respektu. V současné době je certifikováno asi 500 organizací, které smějí používat pečeť kvality Zewo. Seznam všech certifikovaných organizací je přístupný na webových stránkách Nadace Zewo 3. Na druhou stranu zde však uživatelé mohou najít i černou listinu neseriózních organizací, upozornění na rizikové formy veřejných sbírek atd. Kromě certifikace Nadace Zewo poskytuje i řadu dalších služeb, a to jak neziskovým organizacím, tak dárcům. Pro neziskové organizace jsou to především různé vzdělávací akce a poradenství na téma fundraisingu, transparentnosti nebo efektivity fungování organizace. Z velké části je toto vzdělávání směřováno k tomu, jak naplnit standardy Zewo a projít certifikací. Dále Nadace Zewo pomáhá zájemcům i například se zapojováním do mezinárodních projektů nebo poskytuje poradenství v oblasti fungování správních rad. Ze služeb dárcům jde opět hlavně o osvětovou a poradenskou činnost vydávání informačních materiálů, pořádání akcí, jichž se účastní dárci i neziskové organizace, nebo konzultační činnost. Zewo je nezávislou autoritou, která používá vlastní standardy, svojí náročností značně přesahující zákonná minima. Neuděluje ratingy, ale pouze jednostupňovou pečeť kvality. Nezisková organizace musí především o certifikaci projevit zájem. Proces certifikace je zpoplatněn, dále platí organizace menší poplatek každý rok. Po pěti letech probíhá recertifikace každé organizace, která je rovněž zpoplatněna. Platnost certifikace tedy není neomezená. Pokud organizace přestane naplňovat nároky certifikace Zewo, může jí být pozastaveno právo používat pečeť, v závažnějších případech, při dlouhodobém neplnění podmínek, může být pečeť i odebrána. Pro neziskovou organizaci tak získání pečeti představuje jak finanční investici, tak jistou investici času a lidských zdrojů, aby byly dlouhodobě naplňovány všechny požadavky. Na druhou stanu je však držitel pečeti vnímán jako velmi důvěryhodný u dárců, investice tedy má svou návratnost. Z hlediska dárce je certifikace Zewo důvěryhodná, neboť je nezávislá, dlouhodobě přesná, konzistentní a organizace jsou průběžně kontrolovány. Navíc na straně dárce nevznikají žádné 3 5

6 náklady. Kontroly certifikovaných organizací jsou velmi podstatnou složkou práce nadace Zewo, neboť za každou z nich nese Zewo značnou spoluodpovědnost. 3. Neziskový sektor a status veřejné prospěšnosti ve Švýcarsku 3.1 Struktura neziskového sektoru ve Švýcarsku Neziskový sektor ve Švýcarsku je mnohem hůře uchopitelný než je tomu v České republice, kde jde jednoduše o organizace určitých právních forem. Ve Švýcarsku může být v zásadě organizace jakékoli právní formy založena za komerčním nebo nekomerčním účelem. Pouze ty, které sledují nekomerční cíle, pak mohou získat i status veřejné prospěšnosti a požívat výhod s ním spojených. Federální instituce jsou ve Švýcarsku poměrně slabé a do poměrů v jednotlivých kantonech i do životů občanů se snaží zasahovat co nejméně. Z toho důvodu je ale většinou nemožné získat zde jakákoli přesnější statistická data, a tak lze počty neziskových organizací, i počty organizací se statusem veřejné prospěšnosti, pouze odhadovat. Podle aktuálních výzkumů je ve Švýcarsku, které má necelých osm milionů obyvatel, asi neziskových organizací. Naprostou většinu z nich tvoří spolky (Verein), kterých je kolem Druhou největší skupinu neziskových organizací tvoří nadace (Stiftung), kterých je kolem Zbytek připadá na organizace různých dalších právních forem 4. Na neziskovém principu mohou fungovat například i akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezením, avšak pouze v případě, že sledují obecně prospěšné cíle a zřeknou se vyplácení dividend a tantiém, se mohou ucházet i o získání statusu veřejné prospěšnosti. V obecné rovině upravuje problematiku neziskových organizací švýcarský občanský zákoník (Zivilgesetzbuch) 5. Dále zde existuje zvláštní orgán pro dohled nad nadacemi, neboť nadační sektor je ve Švýcarsku tradičně silný, je v něm koncentrováno velké množství prostředků a kromě rozdělování nadačních příspěvků mohou nadace volně poskytovat i služby. Zato regulace spolků je jen minimální. Nejenže neexistuje žádná jejich centrální evidence, ale i v dalších ohledech zasahují státní úřady do jejich existence a činnosti jen minimálně. Na zakládání a život spolků je nahlíženo jako na výkon základního občanského práva a rozhodování ve spolcích včetně kontrolní činnosti je plně svěřeno členským valným hromadám. 3.2 Veřejná prospěšnost ve Švýcarsku Veřejnou prospěšnost neupravuje občanské právo, ale právo obchodní a daňové zákony. Jistého sjednocení pohledu na tuto oblast se federální vláda pokusila v roce 1994 dosáhnout vydáním oběžníku (Kreisschereiben Nr. 12, viz Příloha 1), který shrnoval zásady udělování a naplňování statusu veřejné prospěšnosti a též stanovil rámec pro výhody, které z držení statusu vyplývají. Neexistuje přesná evidence, kolik neziskových organizací z celkového počtu asi požívá statusu veřejné prospěšnosti. Odhady se většinou blíží číslu O přiznání statusu veřejné prospěšnosti nerozhoduje ve Švýcarsku žádný centrální úřad, ale je v kompetenci 4 Zdroj Zewo Stiftung. 5 Jeho aktuální znění je přístupné např. na webové adrese 6

7 místních finančních úřadů. Přiznání této pravomoci úřadům, které vykonávají daňovou správu, odpovídá tomu, že držitelé statusu veřejné prospěšnosti mohou čerpat benefity především v daňové oblasti. Protože neexistuje žádný uzavřený výčet veřejně prospěšných činností, je na samotných organizacích, aby úřad přesvědčily o své veřejné prospěšnosti. Výhodou tohoto přístupu je, že místní finanční úřady se mohou rozhodovat na základě skutečné znalosti organizace a potřeb konkrétního regionu, kde organizace působí. Vodítkem jsou místní tradice, zvyklosti, zákony a judikatura. Skutečnost, že organizace s určitým posláním může být v jednom kantonu uznána za veřejně prospěšnou, zatímco v jiném by jí status přiznán nebyl, nepůsobí ve Švýcarsku vážnější problémy. Organizace, které vykonávají veřejně prospěšné činnosti, nezískávají status automaticky, ale musí o něj zažádat. Rozhodnutí učiní konkrétní daňový úřad dle zvyklostí svého regionu (kantonu). Pokud je však status jednou úředně přidělen, respektují toto rozhodnutí i úřady v dalších kantonech, ačkoli by o konkrétní žádosti sami třeba rozhodly rozdílně. Není tedy nutné žádat o udělení statusu v každém kantonu zvlášť. Samotná deklarace sledování veřejně prospěšných cílů ve statutárních dokumentech organizace není považována za dostatečnou pro udělení statusu. Rozhodující je doložit skutečnou realizaci veřejně prospěšných činností. Za vhodné doklady k tomuto jsou pokládány zejména výroční zprávy nebo jiné zprávy o činnosti. Podobně jako ve většině dalších zemí, kde existuje status veřejné prospěšnosti, není ani ve Švýcarsku stanoven pevný výčet činností, které lze považovat za veřejně prospěšné. Podstatné je, aby šlo o činnosti, směřující k prospěchu třetích osob, nikoliv k tvorbě zisku nebo k prospěchu členů organizace a společníků. Okruh podporovaných osob by měl být co nejvíce otevřený. Příliš úzké zacílení činnosti (například omezení pouze na členy spolku, rodinné příslušníky nebo osoby určité profese či povolání, většinou neumožňuje získání statusu veřejné prospěšnosti. Získat status tak nemohou například mnohé spolky, které se zaměřují pouze na prospěch svých členů (zde jde o vzájemnou, nikoliv veřejnou prospěšnost), nebo rodinné nadace. Další důležitou podmínkou je, aby veřejně prospěšná činnost byla provozována nezištně. Nejde tedy jen o činnost samotnou zda směřuje k podpoře veřejných zájmů, ale též o motivaci, proč je vykonávána. Motivace by měla být altruistická, vycházet ze smyslu pro společnost a vykonávání činnosti by mělo být provázeno určitým přinášením obětí 6. Veřejně prospěšné činnosti však nemusí být vykonávány pouze na území švýcarské federace. Status veřejné prospěšnosti, včetně všech výhod z něho vyplývajících, může získat i právnická osoba, která své aktivity směřuje do jiných zemí nebo je činná globálně (humanitární, vzdělávací, kulturní organizace apod.). Obecné chápání veřejně prospěšných činnosti je ve Švýcarsku obdobné jako v českém prostředí, jde především o následující druhy činností: Charitativní Humanitární Zdraví podporující Ekologické Výchovné 6 Kreisschriben Nr. 12, odst. 3, písm. b. 7

8 Vědecké Kulturní Sociální péče Umění a věda Výuka Podpora lidských práv Domobrana Ochrana přírody Ochrana zvířat Pomoc rozvojovým zemím 3.3 Benefity pro organizace se statusem veřejné prospěšnosti Organizace, kterým byl přiznán status veřejné prospěšnosti, požívají ve Švýcarsku různé výhody, zejména v daňové oblasti. Největší význam má osvobození od daně z příjmu, které pro veřejně prospěšné činnosti platí v plném rozsahu. Prostředky osvobozené od daně však musí být definitivně a neodvolatelně vázány na veřejně prospěšné aktivity, nesmí žádným způsobem sloužit k obohacení zřizovatele nebo společníků. Jakékoli komerční účely nelze považovat za veřejně prospěšné a nezakládají tedy ani možnost získání daňových benefitů. Za komerční účely jsou přitom považovány zejména takové, kdy právnická osoba používá kapitál a práci za účelem zisku a požaduje za své výkony odměnu ve výši, která je běžná v hospodářském styku. Provozování výdělečné činnosti však nemusí vždy znamenat nemožnost získání statusu veřejné prospěšnosti a s ním spojených daňových výhod. Ekonomicky smíšené organizace mohou být také osvobozeny od daně, a to do té míry, do které se podílejí na naplňování veřejných cílů. Jde o to, aby výdělečná činnost netvořila hlavní účel instituce. Smí představovat pouze prostředek k dosahování veřejně prospěšných cílů. Tím jsou ošetřeny případy, kdy komerční činnost je nezbytným předpokladem k naplňování veřejně prospěšného poslání organizace. Komerční činnost ale musí být vůči veřejně prospěšné činnosti v podřízeném postavení a tvořit podstatnou část všech činností organizace. Prostředky, pro které je osvobození od daně požadováno, navíc musí být v těchto případech v účetnictví jasně odděleny od ostatního majetku a příjmů organizace. Je tedy možné částečné osvobození od daně, a to v míře, ve které se organizace podílí na naplňování veřejně prospěšných cílů. Osvobození od daně nemusí být na překážku ani získávání majetkových podílů a ukládání kapitálu. Podmínkou při tom však je, že získaný majetkový podíl nesmí umožňovat ovlivňování rozhodování v daném podniku (veřejně prospěšná organizace vlastnící podíl se například vzdá svých hlasovacích práv nebo je svěří někomu jinému). Důležitý je samozřejmě také způsob využití prostředků, které z takové majetkové účasti plynou, podobně jako v případě ekonomických činností musí být věnovány na naplňování veřejně prospěšného poslání organizace. Získat status veřejné prospěšnosti a daňové výhody naproti tomu nemohou nadace, které se věnují pouze shromažďování kapitálu a vytváření rezerv, které nejsou v odpovídajícím poměru k jejich budoucím úkolům. Ve Švýcarsku sice neplatí pro nadační sektor tak přísná pravidla jako v Německu, kde mají nadace povinnost každoročně rozdělit, prostřednictvím nadačních příspěvků nebo investovat do své činnosti, minimálně 66 % svého ročního zisku, nicméně švýcarské úřady pečlivě rozlišují komerční a nekomerční nadace. Jejich přístup je 8

9 přitom v zásadě individuální a založený na dlouhodobých zkušenostech. Nadacím je umožňováno nerozdělovat nadační příspěvky třeba i několik let po sobě, musí však doložit účel, pro který po tuto dobu prostředky shromažďují. S ohledem na daňová zvýhodnění podléhá zvláštním pravidlům i způsob likvidace veřejně prospěšných organizací. V případě zániku organizace musí její případná zbylá aktiva připadnout jiné veřejně prospěšné právnické osobě Daňová uplatnitelnost darů Velmi zajímavé jsou ve Švýcarsku daňové pobídky pro dárce. Veřejně prospěšné organizace jsou oprávněné přijímat dary, které si dárci (fyzické i právnické osoby) mohou následně do určité výše odečíst přímo od sumy svých zdanitelných příjmů. V zásadě tedy jde o daňově uznatelné náklady. Minimální výše daru musí být 100 CHF ročně a za dary nejsou považovány například členské příspěvky a jiné platby, které může veřejně prospěšná organizace nárokovat. Dle federálního doporučení by mělo být možné takto daňově uplatnit veškeré dary až do výše 20 % zdanitelného příjmu (ještě zmiňovaný federální oběžník z roku 1994 doporučoval pouze 10 %). Jak ukazuje tabulka níže, většina kantonů se tohoto federálního doporučení drží, pouze dva kantony stanovily vlastními předpisy nižší hranici 10 % a kanton Neuenburg (Neuchâtel) dokonce pouhých 5 %. Druhým extrémem je kanton Basel Landschaft, kde mohou dary dosáhnout až plných 100 % zdanitelných příjmů. Dary lze v zásadě směřovat i organizacím, které sledují jen z části veřejně prospěšné cíle a kromě nich také jiné, které nezakládají možnost daňových benefitů například náboženské (viz níže, oddíl 3.5) nebo komerční. Podle jednotlivých účelů je však doporučováno vytvořit samostatné nositele práv. Pouze výjimečně mohou být vedeny oddělené účty pro různé druhy plateb. Dárce, který chce uplatnit daňový odpočet pro takovou právnickou osobu, musí jednoznačně prokázat, že dotace byla určena na veřejně prospěšné účely. Pokud toto dárce není schopen dostatečně doložit, nemůže být daňový odpočet schválen. 9

10 Přehled výše daňově uplatnitelných darů dle jednotlivých kantonů: 7 Federální doporučení: 20 % Jednotlivé kantony Basel-Landschaft 100 % Aargau 20 % Appenzell Innerrhoden 20 % Basel-Stadt 20 % Bern 20 % Freiburg 20 % Genf 20 % Glarus 20 % Graubünden 20 % Luzern 20 % Nidwalden 20 % Obwalden 20 % Schaffhausen 20 % Schwyz 20 % Solothurn 20 % St. Gallen 20 % Thurgau 20 % Uri 20 % Waadt 20 % Wallis 20 % Zug 20 % Zürich 20 % Appenzell Ausserrhoden 10 % Jura 10 % Tessin 10 % Neuenburg 5 % 3.4 Naplňování veřejných účelů Kromě veřejné prospěšnosti zná švýcarské právo ještě pojem veřejné účely (öffentlichen Zwecke) 8. Veřejnými účely jsou všechny cíle státu, které spadají do okruhu jeho řádných úkolů. Není rozhodující, zda tyto úkoly byly na stát převedeny výslovně zákonem nebo zda jsou podle obecného vnímání považovány za jeho záležitost. Jde v zásadě o činnosti, které jsou běžně úkolem státu, ale za určitých okolností jsou svěřovány i soukromoprávním právnickým osobám. Pokud taková právnická osoba byla např. prostřednictvím zákona pověřena plněním takového veřejného úkolu, může požívat stejných daňových výhod jako veřejně prospěšné právnické osoby. Podobně jako v případě veřejné prospěšnosti, je však nutné, aby organizace výhradně a neodvolatelně věnovala svůj kapitál na naplňování tohoto veřejného účelu. Zároveň se v této oblasti předpokládá určitý dohled státu. Nárok na daňové benefity zde ani poté nevzniká automaticky, musí jej uznat daňový úřad, který se rozhodne na základě dokladů a doporučení zainteresované obce nebo státního úřadu. 7 Zdroj advokátní kancelář Dufour 8 Bundesgesetz über die direkte Bundessteuer (DBG švýcarský zákon o přímých daních), 56, písm. g 10

11 Právnickým osobám, které prvořadě sledují ziskové a svépomocné cíle, nemůže být poskytováno osvobození od daně kvůli sledování veřejných cílů, byť zároveň mohou těmto cílům sloužit. Podobně jako je tomu u veřejně prospěšných organizací, musí též majetek právnické osoby sloužící veřejným účelům. V případě její likvidace připadnout jiné instituci s podobným posláním. 3.5 Církve Švýcarská legislativa rozlišuje mezi veřejnou prospěšností a náboženskými účely. Naplňování náboženských účelů nicméně též zakládá možnost získání podobných daňových benefitů. Také zde samozřejmě platí podmínka, že vynakládané prostředky musí být výhradně a neodvolatelně věnovány uznatelnému účelu, v tomto případě náboženskému, nejde však o podmínku jedinou. Dále je požadováno, aby právnická osoba vykonávala náboženské poslání (čímž se myslí zejména péče o společné vyznávání víry a provozování bohoslužeb bez ohledu na konkrétní náboženství či konfesi) na území celé Švýcarské federace. O daňové benefity se tedy mohou ucházet jen církve celostátního významu. Malé církve nebo organizace, jejichž zaměření má nějaký náboženský, filozofický nebo ideologický základ, nepožívají daňových výhod. Náboženský charakter je přiznán i vydávání tiskovin, pokud jsou zaměřeny na oslovení věřících, prohloubení víry a neslouží ziskovým účelům. Též správa majetku není v případě církví apriori považována za komerční činnost a není zakazována ani omezována. Dary pro právnické osoby, které sledují náboženské cíle, nejsou na straně dárce daňově uplatnitelné, a to ani tehdy když se jedná o církev s celostátní působností, která požívá daňových výhod. V praxi proto církve zakládají různé právnické osoby, které sledují částečně veřejně prospěšné a částečně náboženské cíle. Dary takovýmto právnickým osobám jsou daňově uplatnitelné, je však nutné, aby tyto cíle byly jasně oddělené, nejlépe ustanovením separátního nositele práv. 4. Dárcovství a potřeba samoregulace neziskového sektoru ve Švýcarsku Životně důležitým zdrojem financování neziskových organizací všude na světě jsou prostředky od soukromých dárců (firemních i individuálních). Podobně jako v České republice se i ve Švýcarsku postupně snižuje výše různých státních dotací, čímž význam privátního dárcovství ještě roste. Dárcovství je ve Švýcarsku silně zakořeněné, nedosahuje sice takové úrovně jako v USA nebo ve Velké Británii, ale přesto asi dvě třetiny všech domácností darují pravidelně každý rok na dobročinné účely větší či menší částku. Úhrnná výše darů neziskovým organizacím se ve Švýcarsku pohybuje kolem 1,5 miliardy CHF ročně. Více než polovina této částky (kolem 850 milionů) z toho připadá na individuální dárce. Výše darovaných prostředků je velmi stabilní, větší výkyvy směrem nahoru lze pozorovat pouze v souvislosti s velkými humanitárními nebo přírodními katastrofami. 11

12 Kritéria, podle kterých se Švýcaři rozhodují: 9 serióznost a důvěryhodnost organizace aktivita organizace (zda pracuje dostatečně aktivně, podporu si zaslouží a jakým způsobem si o ní umí říci) potřebnost podporovaného účelu znalost organizace Přestože v oblasti dárcovství jde o značné finanční sumy, švýcarské zákony se téměř nezabývají ochranou dárců. Obchodní právo je ve Švýcarsku orientované především na ochranu věřitelů. Existuje zde sice zákon proti praní špinavých peněz, ten je však zaměřen především na zprostředkující subjekty, mezi které nejsou neziskové organizace počítány. Od neziskových organizací není vyžadováno plnění žádných zvláštních účetních standardů, nemají dokonce ani povinnost zveřejňovat žádné finanční zprávy. Dokonce ani získávání finančních prostředků formou veřejných sbírek není na federální úrovni omezeno žádným zvláštním zákonem, pouze některé kantony mají pro tuto oblast své vlastní předpisy (např. pro povolování veřejných sbírek). Malá regulace a slabý dohled ze strany státních orgánů sice pro neziskové organizace vytvářejí velmi svobodný prostor, zároveň však s sebou tento přístup nese nemalá rizika a klade velké nároky na odpovědnost jednotlivých neziskových organizací i neziskového sektoru jako celku. Jakékoli podvodné nebo jen nedostatečně zodpovědné a neprofesionální jednání může poškodit důvěru veřejnosti k celému sektoru. V takto nastaveném prostředí je pochopitelně velmi důležitá role samoregulačních nástrojů, mezi něž spadá nezávislý monitoring, přidělování ratingů a certifikací, publikování černých listin nebo vytváření nezávislých standardů, ke kterým mají jednotlivé organizace možnost se přihlásit. 4.1 Přístup Nadace Zewo Důležitým hráčem na poli samoregulace švýcarského neziskového sektoru je tradičně i Zewo Stiftung. Na certifikované organizace klade nároky vysoko převyšující minimum vyžadované zákony a držení statusu veřejné prospěšnosti je jen jedním z předpokladů pro získání pečeti kvality. Organizace, které se věnují sportu, kultuře nebo ochraně zvířat nespadají podle vlastní metodiky Zewo mezi veřejně prospěšné a nemohou se o certifikaci vůbec ucházet. Pečlivě jsou prověřovány také organizace, jejichž agenda je náboženská nebo jinak vyhraněně ideologická, většina z nich rovněž nemá šanci certifikačním procesem projít (vztaženo na naše prostředí by se to týkalo například malých církví, které nejsou státem registrované a fungují jako občanská sdružení nebo jiné právní formy 10 ). 5. Závěr Švýcarský model neziskového sektoru a veřejné prospěšnosti může být pro Českou republiku v mnohém inspirací, rozhodně však není přenositelný jako celek. Stejně jako celé švýcarské právní prostředí totiž vznikal za velmi specifických podmínek. Zatímco v Německu nebo Rakousku jsou tradičně silné státní instituce, které vytvářejí pravidla, Švýcaři se snaží ve svém právu zohledňovat především tradiční principy přímé demokracie a subsidiarity. Ve 9 Zdroj Stiftung Zewo 10 Standardy Stiftung Zewo 12

13 středu zájmu stojí vždy občan, kterému mají stát a jeho předpisy sloužit, nikoli naopak. Velmi se dbá na to, aby zákony nebyly pro občany zbytečně svazující a nebrzdily je v jejich aktivitě. Federální úřady se snaží zasahovat do života občanů co nejméně a vydávají především obecné směrnice. Konkrétněji většinu agend upravují předpisy jednotlivých kantonů. Bez tohoto ideového fundamentu nemůže švýcarský model fungovat. Za největší slabiny oproti Švýcarsku lze v českém prostředí označit absenci dlouhodobé demokratické tradice, nedostatečnou loajalitu občanů České republiky ke státu a apriorní nedůvěru k jeho institucím, malý respekt k právu a účelový pragmatismus při výkladu práva, který nedbá na smysl a ideové zaměření zákonů. Nicméně i v našem prostředí by bylo možné využít některé části švýcarského modelu. Ukázalo se, že chápání veřejně prospěšných účelů je v České republice velmi podobné jako ve Švýcarsku a lze se tedy inspirovat ve způsobech jejich vymezování a prokazování. Na druhou stranu se nejeví jako vhodné, aby po švýcarském vzoru autoritou, která bude rozhodovat o udělování statusu veřejné prospěšnosti, byly místní finanční úřady. Nutné zaškolování pracovníků, kteří nejsou zvyklí pracovat s právními kategoriemi, by patrně způsobovalo nemalé problémy a vedlo k mnoha sporům minimálně po dobu několika prvních let. Velkou inspirací je fungování samoregulačních mechanismů uvnitř švýcarského neziskového sektoru. České neziskové organizace nejsou zvyklé na hodnocení své výkonnosti, transparentnosti nebo jakýchkoli jiných měřitelných kritérií. Existuje zde tendence poukazovat na to, že činnosti neziskových organizací stojí nad těmito měřitelnými kategoriemi, neboť obsahují jakousi etickou a ideovou nadstavbu. V době, kdy byl u nás neziskový sektor teprve budován, byl tento sentiment pochopitelný. V posledních letech se však ukazuje stále silnější potřeba sledování transparentnosti a efektivity práce i v neziskovém sektoru. Tato poptávka přichází od dárců, kteří chtějí vědět, jak neziskové organizace využily svěřené prostředky, i ze strany orgánů státu, které jsou nuceny snižující se objem prostředků rozdělovat stále efektivněji, aby mohly být zajištěny potřebné služby. V neposlední řadě by větší důraz na samoregulační nástroje přispěl k budování dobrého obrazu neziskového sektoru v očích veřejnosti. 6. Stručná charakteristika organizací navštívených ve Švýcarsku 6.1 TIXI Zürich Organizaci TIXI lze považovat za příklad dobré praxe. Již od roku 1981 tato organizace provozuje neziskovou taxislužbu pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Oproti běžným taxislužbám platí klienti TIXI za použití služby jen malý poplatek, a především se mohou spolehnout, že všechna vozidla jsou vybavena s ohledem na jejich specifické potřeby. V současné době má TIXI asi dvacet zaměstnanců a několik desítek dobrovolníků řidičů. Před několika lety se organizace dostala do velkých finančních i vnitřních problémů. Hrozil dokonce její zánik. Překonat nepříznivé období pomohla TIXI certifikace Zewo Stiftung. Aby vyhověli standardům Zewo, bylo nutné přepracovat celou organizační strukturu a zefektivnit procesy uvnitř organizace. S tím související získání pečeti Zewo pak znamenalo i zvýšený zájem dárců. Webová adresa: 13

14 6.2 Dufour Advokatur Notariat Prestižní advokátní kancelář sídlící v Basileji. Mimo jiné se specializuje na právo pro neziskové organizace. Webová adresa: 14

15 Přílohy: 15

16 Příloha č. 1 Kreiseschreiben 12 (oběžník č. 12 určený kantonálním daňovým správám) 16

17 Přímé spolkové daně Daňové období 1995/96 EIDG. STEUERVERWALTUNG Bern 8. července 1994 Hauptabteilung Direkte Bundessteuer* (*Švýcarská daňová správa, hlavní oddělení, přímé spolkové daně) Oběžník č. 12 Kantonálním správám pro přímé spolkové daně Osvobození od daně právnických osob, sledování veřejných nebo obecně prospěšných cílů (par. 56 písm. g zákona DBG**) nebo kulturních cílů (par. 56 písm. h DBG); možnost odpočtu dotací (par. 33 odst. 1 písm. i a par. 59 písm.c DBG) (**DBG = švýcarský zákon o přímých daních) I. Všeobecně Principy, jimiž se řídí osvobození od daně, především za účelem obecně prospěšné činnosti zakotvil Spolkový soud na základě dlouholeté praxe do 16 číslice 3 BdBSt (viz BGE v ASA svazek 19, str. 328; 57, str. 506; 59, str. 464). Toto vykonávání soudní pravomoci nachází využití s výjimkou výslovně provedených změn v podstatě též v novém zákoně. II. Osvobození daně podle 56 písmeno g DBG (sledování veřejných nebo obecně prospěšných cílů) 1. Žádost Podle 56 písmena g DBG jsou právnické osoby, jež sledují veřejné a obecně prospěšné cíle, s ohledem na zisk a kapitál, které jsou určeny výhradně a neodvolatelně k těmto účelům, osvobozeny od daňové povinnosti. Právnická osoba, která žádá o osvobození od daně, musí podat příslušnou žádost. Je vždy věcí právnické osoby, která se odvolává na osvobození od daně, dokázat, že jsou dány podmínky, které zákonodárce požaduje pro poskytnutí osvobození od daně (BGE 92 I 253 a další). 2. Všeobecné předpoklady/podmínky Pro osvobození od daně musí být nejdříve splněny veškeré následující podmínky: a) Právnická osoba Musí se jednat o právnickou osobu, přičemž v popředí stojí nadace a spolky. Akciové společnosti, které sledují obecně prospěšné cíle, se musí statutárně zříci vyplácení dividend a tantiém. b) Výhradní použití prostředků 17

18 Aktivita osvobozená od daně se musí vztahovat výhradně na veřejný úkol nebo na dobro třetích osob. Stanovení cíle právnické osoby nesmí být spojeno s tvorbou zisku nebo jinými vlastními zájmy právnické osoby či jejích členů, popř. společníků. Sleduje-li právnická osoba vedle výhradně obecně prospěšných cílů i jiné cíle, může být dle okolností vzato v úvahu částečné osvobození od daně (viz číslice 5). c) Neodvolatelnost účelové vazby Prostředky věnované účelu osvobozenému od daně musí být neodvolatelně, to znamená navždy, spojeny s obecně prospěšnými cíli. Navrácení těchto prostředků zřizovateli popř. zřizovatelům musí být navždy vyloučeno. V případě zrušení příslušné právnické osoby musí proto majetek připadnout jinému spolku osvobozenému od daně s podobným stanovením cílů, což musí být ustanoveno formou odpovídajícího nezměnitelného příslušného ustanovení ve stanovách. d) Skutečná činnost K výše uvedeným podmínkám patří též skutečná realizace stanovených cílů. Pouhá statutární proklamace činnosti osvobozené od daně nestačí. Nadace, jejichž hlavní účel představuje pouhé shromažďování kapitálu tím, že z výnosů vytvářejí rezervy, které již ovšem nejsou v žádném rozumném poměru k případným budoucím úkolům (nadace Thesaurus), nemají ani podle nového práva žádný nárok na osvobození od daně. 3. Podmínky vztahující se na právnické osoby se stanovením obecně prospěšných cílů a) Obecný zájem Sledování obecného zájmu je zásadní pro osvobození od daně kvůli obecné prospěšnosti. Obecné blaho tak může být podporováno činnostmi v charitativních, humanitárních, zdraví podporujících, ekologických, výchovných, vědeckých a kulturních oblastech. Jako obecné podporující blaho se jeví například sociální péče, umění a věda, výuka, podpora lidských práv, domobrana, ochrana přírody, ochrana zvířat a pomoc rozvojovým zemím. Zda je určitá činnost v zájmu veřejnosti, je posuzováno dle příslušného národního pojetí. Důležité zdroje poznání přitom tvoří právně etické principy v té podobě, v jaké jsou vyjádřeny ve švýcarských zákonech a prejudicích. Podle pojetí zákonodárce není obecný zájem podle zákona DBG omezen pouze na činnost ve Švýcarsku, od daňové povinnosti může být osvobozena též globálně činná švýcarská právnická osoba, pokud je její činnost v obecném zájmu a je prováděna nezištně. Uskutečnění obecného cíle musí být zejména v těch případech, kdy je činnost vyvíjena mimo území Švýcarska, prokázáno vhodnými podklady (zprávy o činnosti, roční závěrky atd.). Obecný zájem je zpravidla uznán tehdy, když je okruh osob působících v určitých oblastech, jimž náleží podpory a příspěvky, v podstatě otevřený. Příliš úzký okruh těchto osob (např. omezený na okruh rodiny, členy jednoho spolku nebo příslušníky určitého povolání) vylučuje osvobození od daně kvůli obecné prospěšnosti. b) Nezištnost 18

19 Pojem nezištnost zahrnuje vedle objektivního prvku obecného zájmu též subjektivní prvek nezištnosti, tzn. prvek altruistického jednání. Obecná prospěšnost v daňově právním smyslu existuje jen tehdy, když činnost není zaměřena pouze na podporu zájmu veřejnosti, ale když je jejím základem i smysl pro společnost. Pojem výhradní obecné prospěšnosti proto předpokládá, že činnost právnické osoby je na jedné straně zaměřena na zájem veřejnosti a na straně druhé je prováděna nezištně, tzn. že pro cíl členů spolku nebo třetích osob, který je v obecném zájmu, jsou za opomenutí vlastních zájmů přinášeny oběti (BGE v ASA svazek 19, S. 328 a svazek 59, str. 468). Pro poskytnutí osvobození od daně musí být proto vždy vyžadováno, aby nebyly sledovány žádné vlastní zájmy. Svépomocným zařízením a spolkům věnujícím se volnočasovým aktivitám chybí tyto nezištné (altruistické) cíle. - Absence ziskových a svépomocných cílů Dalším předpokladem pro úplné nebo částečné osvobození od daně kvůli obecně prospěšné činnosti je absence ziskových a svépomocných cílů. Ziskové účely existují tehdy, když právnická osoba použije v ekonomickém konkurenčním boji nebo v ekonomickém monopolním postavení kapitál a práci za účelem dosažení zisku a přitom požaduje za své výkony odměnu tak, jak je obvykle placena v hospodářském styku. Ne každá výdělečná činnost však vede k odmítnutí osvobození od daně. V instituci, v níž existuje výdělečná činnost, nesmí tato tvořit vlastní účel této instituce. Smí nanejvýš představovat prostředek k dosažení cíle, nesmí však být jediným ekonomickým základem právnické osoby (BGE v ASA svazek 19, str. 328). Za určitých okolností je ekonomická činnost dokonce nezbytným předpokladem pro dosažení cíle v obecném zájmu. Výchovný ústav mládeže vyžaduje například zemědělský provoz a učňovskou dílnu. Pokud je taková ekonomická činnost držena vůči altruistické činnosti v podřízeném rámci, pak nevylučuje osvobození od daně. c) Podnikatelské účely a holdingové nadace (podřízenost obecně prospěšnému účelu) V zákoně je výslovně stanoveno, že podnikatelské účely nejsou principiálně obecně prospěšné. Čisté ukládání kapitálu i když se jedná o více než 50% podíly v podnicích není osvobození od daně na překážku, jestliže neumožňuje ovlivňování vedení podniku. To je pak například ten případ, kdy hlasovací práva náleží jinému nositeli práv. Tím pádem nesmí být prostřednictvím kapitálové účasti vyvíjen žádný vliv na obchodní činnost daného podniku. To vyžaduje mezi jiným jasné organizační a personální oddělení (tzn. nezávislost) od nadační a správní rady, přičemž je dovolena přítomnost zprostředkovatele. Dále zákon požaduje, že v případě podstatné účasti musí být zachování podniku podřízeno obecně prospěšnému účelu. To předpokládá, že nadace bude prostřednictvím důležitých dotací pravidelně alimentována jí drženým podnikem a že s pomocí těchto prostředků bude též skutečně vykonávána odpovídající altruistická činnost v obecném zájmu, tzn. obecně prospěšná činnost. 4. Předpoklady u právnických osob se stanovením veřejných cílů 19

20 V 56 písmeno g zákona DBG jsou vedle obecně prospěšných účelů uvedeny veřejné účely. Již z toho vyplývá, že se u veřejných účelů může jednat pouze o omezenou kategorii úkolů, které musí na rozdíl od obecné prospěšnosti pevně vycházet ze státních úkolů a v zásadě nevyžadují žádné oběti. Takové úkoly mohou být vedle státu příležitostně svěřovány též soukromoprávním nebo ekonomicky smíšeným právnickým osobám. Přitom je nutno mít na paměti to, že právnickým osobám, které sledují v první řadě ziskové a svépomocné cíle, nemůže být v podstatě poskytnuto osvobození od daně kvůli sledování veřejných cílů, i když zároveň veřejným cílům slouží. Vyhrazeno zůstává osvobození od daně (i částečné), když taková právnická osoba byla prostřednictvím veřejně právního aktu (např. zákona) pověřena splněním veřejného úkolu, resp. když stát vyjádřil výslovný zájem o dotyčnou právnickou osobu, když se předpokládá určitý dohled ze strany státu a když je kromě toho ve stanovách ustanoveno výhradní a neodvolatelné (trvalé) věnování vlastního kapitálu pro veřejný účel. To znamená, že vlastní prostředky právnické osoby (s výjimkou vlastními silami obstaraného akciového kapitálu/nominální hodnota) musí v případě zrušení dotyčné právnické osoby připadnout veřejnému sektoru nebo instituci osvobozené od daně se stejnými nebo podobnými cíli a že nebudou vypláceny (přinejmenším žádné nadměrně vysoké) dividendy. Ekonomicky smíšené podniky jsou do té míry za stejných výše uvedených podmínek osvobozeny od daně kvůli sledování veřejných cílů, nakolik se na nich podílejí jako veřejní nositelé práv. Žádné veřejnoprávní akty ve výše zmíněném smyslu nejsou výnosem o subvencování nebo udělením koncese. Udělení koncese nepředstavuje přenesení veřejného úkolu, nýbrž pouze povolení k vykonávání činnosti pod dohledem státu (Neue Steuerpraxis Nová daňová praxe 1992, str. 27). U právnických osob bez ziskových nebo svépomocných cílů je nutné jedině to, aby skutečně vykonávaly kompletní činnost ve prospěch nějakého veřejného cíle (tzn. ve prospěch vlastního úkolu státu) a to že jejich finanční prostředky jsou výhradně a neodvolatelně věnovány jejich statutárnímu a skutečnému účelu a že v případě likvidace propadnou veřejnému sektoru nebo instituci osvobozené od daně se stanovením stejných nebo podobných cílů. Veřejné jsou přitom všechny cíle státu, které spadají do okruhu jeho řádných úkolů. Je lhostejné, zda tyto úkoly byly na stát převedeny výslovně zákonem, či zda jsou podle obecného národního vnímání považovány za záležitosti státu (ASA svazek 11, str. 346 a svazek 56, str. 188). Pojem veřejného účelu musí být vyložen restriktivně a musí být doložen minimálně jedním stanoviskem zainteresované obce/státu, nemá-li se stát od daně osvobozenou trvalou záležitostí. Tak například nějaká politická strana nesleduje primárně žádné veřejné cíle ve smyslu tohoto zákona, nýbrž v první řadě zájmy svých členů, a proto nemůže být osvobozena od daní (D. Yersin; Le statut fiscal des partis politiques, ASA svazek 58, str. 97 a další a 107). Totéž platí dalekosáhle pro sdružení s pomyslně stanovenými cíli všeho druhu a pro sportovní svazy. 5. Částečné osvobození od daně 20

21 Prostředky právnické osoby osvobozené od daně musí být výhradně a neodvolatelně (viz výše II.2.) věnovány sledování obecně prospěšného nebo veřejného účelu, který je osvobozen od daně. Je-li to možné pouze zčásti, lze vzít popřípadě v úvahu částečné osvobození od daně. Ale i v tomto případě musí činnost osvobozená od daně důležitá. Další podmínkou je, aby prostředky, pro něž je osvobození od daně požadováno, byly v účetnictví jasně odděleny od ostatního majetku a příjmů. Právnické osoby, které sledují vedle veřejných též ziskové a svépomocné cíle, jsou pokud vůbec přichází v úvahu částečné osvobození od daně (viz výše čísl. 4) rovněž osvobozeny od daně pouze do té míry, nakolik jsou jejich prostředky věnovány výhradně a neodvolatelně veřejným účelům. III. Osvobození od daně podle 56 písmeno h zákona DBG (sledování kulturních cílů) 1. Všeobecně Náboženské obce jsou od daně osvobozeny podle 56 písmeno c zákona DBG. Zákon DBG rozlišuje mezi náboženskými účely a obecnou prospěšností s tím, že náboženské účely jsou na rozdíl od starého zákona (BdBSt) uvedeny samostatně v 56 písmeno h zákona DBG. Náboženský účel je tím pádem podle nového zákona samostatným důvodem k osvobození od daně, přičemž příslušné prostředky musí být výhradně a neodvolatelně věnovány tomuto účelu. Pojem náboženské účely přitom podle smyslu odpovídá dřívějšímu pojmu v paragrafu 16 číslici 3 BdBSt. 2. Vlastní náboženské korporace (spolky) Právnická osoba (např. spolek) sleduje daňově privilegované náboženské cíle tehdy, když na celém území Švýcarska pečuje o společné vyznání víry a toto prohlubuje prostřednictvím bohoslužeb, bez ohledu vyznání či náboženství. Na území celého Švýcarska v této souvislosti znamená, že v úvahu mohou ohledně osvobození od daně z důvodu náboženství přicházet pouze takové právnické osoby, které se upsaly vyznání víry, jež má celostátní význam. Též vydávání písemností má náboženský charakter, pokud jsou (tyto písemnosti) zaměřeny na obnovení resp. prohloubení víry a neslouží ziskovým účelům. Sledování zisku na rozdíl od pouhého spravování majetku není náboženským organizacím s ohledem na osvobození od daně povoleno, v opačném případě se vystavují riziku zrušení osvobození od daně. Tak například provozování cestovní kanceláře prostřednictvím náboženské obce za účelem návštěvy biblických míst není slučitelné s osvobozením od daně. 3. Náboženství podobné spolky Právnickým osobám, jejichž zaměřením nejsou náboženské účely, nýbrž určité ekonomické, ideologické, filozofické nebo pomyslné úkoly na náboženském základě, nevzniká podle 56 písmeno h zákona DBG žádné osvobození od daně. 4. Smíšené sledování cílů Stanovení smíšených cílů (částečně obecně prospěšných a částečně náboženských) v podstatě neodporuje osvobození od daně. S ohledem na možnost odpočtu dotací musí být ovšem u stanovení smíšených cílů pro každý z těchto cílů pravidelně vytvářen separátní nositel práv. 21

22 IV. Možnost odpočtu dotací Daňová možnost odpočtu dotací pro právnické osoby, kdy jsou tyto dotace kvůli sledování veřejných a výhradně obecně prospěšných cílů od daně osvobozeny, je upravena v 33 odstavec 1 písmeno i (pro fyzické osoby) a v 59 písmeno c zákona DBG (pro právnické osoby). Dotace pro právnické osoby, které jsou kvůli sledování náboženských cílů osvobozeny od daně, nemohou být daňově odečteny. Ze samotného faktu, že je právnická osoba osvobozena od daňové povinnosti, proto nelze vyvodit závěr ohledně možnosti odpočtu dotací pro právnické osoby. Musí být prokázáno, že osvobození od daně má základ výhradně ve stanovení obecně prospěšných nebo veřejných cílů, ne ve stanovení cílů náboženských. 1. Dotace pro veřejné nebo výhradně obecně prospěšné účely a) Dotace od fyzických osob (par. 33 odst. 1 písmeno i zákona DBG) Všechny fyzické osoby si mohou odečíst dobrovolné peněžní dávky pro právnické osoby se sídlem ve Švýcarsku, které jsou povinnosti osvobozeny od daně kvůli sledování veřejných nebo výhradně obecně prospěšných cílů ( 56 písm. g zákona DBG). Dotace přitom musí v daňovém roce dosáhnout minimální výši 100 Franků a celkově nesmí překročit 10 % zdanitelných příjmů snížených o dotace (par zákona DBG). Statutární členské příspěvky či jiné platby, na něž má právnická osoba nárok, nejsou v tomto smyslu žádnými dotacemi. b) Dotace od právnických osob (par. 59 písm. c zákona DBG) Na rozdíl od dosavadního zákona (par. 49 odst. 2 BdBSt) byla podle nového zákona omezena možnost odpočtu dotací pro právnické osoby osvobozené od daně se sídlem ve Švýcarsku, které sledují veřejné nebo výhradně obecně prospěšné cíle, na 10 % čistého zisku (před odpočtem těchto dotací). Dotace povolené podle 59 písmena c zákona DBG jsou považovány za obchodně odůvodněné výdaje. 2. Dotace pro právnickou osobu, která sleduje částečně obecně prospěšné, resp. veřejné cíle a částečně náboženské cíle, resp. cíle, které nejsou osvobozeny od daně Pro jednotlivé účely je zpravidla nutno vytvořit oddělené nositele práv, výjimečně mohou být též vedeny jasně oddělené faktury s vlastním účtem pro platby. Dárce, který chce uplatnit odpočet svých dotací pro takovou právnickou osobu, musí prokázat, že dotace byla jednoznačně převedena na konto určené pro obecně prospěšné účely. Podá-li dárce tento důkaz, pak musí být dotace v rozsahu zákonných ustanovení schválena k odpočtu. V případě, že tento důkaz nebude podán nebo bude podán nedostatečně, nebude odpočet dotace schválen. W95-012D Der Hauptabteilungschef*** S. Tanner (Vizedirektor) /***vrchní šéf oddělení/ 22

23 Příloha č. 2 Program návštěvy zástupců Asociace veřejně prospěšných organizací u švýcarského partnera Zewo Stiftung 23

24 24

25 25

26 26