Metodika použitá ve studii nebyla ani certifikována státní správou dle tuzemských pravidel a kritérií.

Transkript

1 Věcné připomínky Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů (KZPS) ke studii Kvantifikace environmentálních a zdravotních dopadů (externích nákladů) z povrchové těžby hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi v těžebních lokalitách velkolomů Bílina a ČSA a využití vydobytého hnědého uhlí ve spalovacích procesech pro výrobu elektřiny a tepla na území ČR Studie byla zpracována Centrem pro otázky životního prostředí UK na základě požadavku Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a v souladu s jeho zadáním. V září 2015 pak byla tato studie zveřejněna. Centrum pro otázky životního prostředí ÚK se dlouhodobě zabývá kvantifikací tzv. externích nákladů negativních externalit, založených na vyčíslení zejména environmentálních a zdravotních dopadů energetického průmyslu v ČR. V publikovaných pracích používá zejména metody a postupy, které jsou zpracovávány v rámci tematických výzkumných projektů a to jak mezinárodních (rámcové programy EU) ve spolupráci s různými mezinárodními organizacemi, tak tuzemských (TA ČR) zejména ve spolupráci s Ateliérem ekologických modelů s.r.o. Zveřejněná studie je tak jednou ze studií, kterou Centrum zpracovávalo v posledních několika letech k problematice řešení územně ekologických limitů těžby hnědého uhlí v ČR a jejich dopadů, vyjádřených ve formě externích nákladů těžby a využití uhlí ve spalovacích procesech. Je však s podivem, že tyto studie, přestože používají shodné modely pro zpracování dat a údajů, založené na metodách či metodologii ExternE (Externality energetiky), dávají zcela odlišné a až několika násobně jiné výsledky. Jako příklad lze použít porovnání výsledků právě zveřejněné studie a studie Externí náklady prolomení limitů těžby na Mostecku, která byla Centrem zpracována pro Občanské sdružení Kořeny z Litvínova a Greenpeace ČR. Zmiňovaná studie již v roce 2012 kvantifikovala externí náklady a dopady těžby uhlí ve variantách překročení limitů na lomech Bílina a ČSA a jeho využití v energetice a teplárenství. V této studii byly např. externí náklady a dopady na lidské zdraví při překročení limitů na lomech Bílina a ČSA a spálení vytěženého uhlí pro výrobu elektřiny a tepla vyčísleny několikanásobně vyšší (a to v cenách r. 2011) než v aktuálně zveřejněné studii pro MPO. V čem tedy spočívá tak výrazný rozdíl mezi oběma studiemi, když problematika těžby uhlí za limity na lomech Bílina a ČSA a zejména disponibilní zásoby těchto lomů i využití vytěženého uhlí v energetice a teplárenství nedoznaly výrazných změn, tak není vůbec zřejmé. Při porovnání obou zmiňovaných studií zpracovaných Centrem tak oprávněně vzniká dojem, že provedené výpočty podle metodologie ExternE neposkytují za stejných nebo velmi podobných vstupních podmínek ani řádově shodné výsledky. Z tohoto pohledu jsou tak obě zveřejněné studie nevěrohodné. Studie pro MPO vyčísluje pouze negativní externality a dopady těžby uhlí a jeho využití v energetice a teplárenství na životní prostředí a zdraví populace a z toho hlediska je příliš jednostranná. V řadě tvrzení uvedených ve studii lze nalézt jak přílišné zdůrazňování až zveličování negativních dopadů, tak na druhé straně nedocenění prokazatelných přínosů odvětví těžby uhlí a energetiky (rekultivace, tvorba nové krajiny s cennými biotopy, zaměstnanost, pozitivní dopady na veřejné rozpočty ve formě platby bezprostředně souvisejících daní a plateb apod.). Ve studii použitá metodika kvantifikace externích dopadů a nákladů těžby uhlí a energetiky není v členských zemích EU či ostatních státech světa státní správou uplatňována. Jde tedy zejména o její prioritní uplatnění v rámci řešení výzkumných environmetálních projektů. Metodika použitá ve studii nebyla ani certifikována státní správou dle tuzemských pravidel a kritérií. 1

2 Studie klade velký důraz na to, aby byly zdokumentovány všechny vstupy, které použila k hodnocení dopadů těžby a využití vytěženého uhlí. Zdá se, že byl tento důraz kladen hlavně na aktualizaci podkladů pro hodnocení fyzických dopadů a jejich finanční ohodnocení (vyjádření). Naopak podklady nutné pro úvodní zpracování dat a přípravu základních parametrů pro hodnocení dopadů, tj. první části citovaného použití principu expozice (koncentrace) odezva, jsou buď utajeny, nebo obsahují nepřesnosti, které věrohodnost studie značně poškozují. Jako příklad je možno uvést několikrát se opakující odkaz na podkladovou studii Ateliéru ekologických modelů, s.r.o., Kvantifikace environmentálních dopadů (znečištění ovzduší a hlukové zátěže obyvatel) z povrchové těžby hnědého uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi v těžebních lokalitách velkolomů Bílina a ČSA a využití vydobytého hnědého uhlí ve spalovacích procesech pro výrobu elektřiny a tepla na území ČR (2015). Tato studie není volně k dispozici a není ani přílohou zveřejněné studie Centra. Přitom výsledky rozptylových studií jak hlukových, tak i prašného aerosolu a ostatních škodlivin jsou základním podkladem pro další hodnocení fyzických a hodnotových dopadů. Není tedy zřejmé, jaké podklady byly pro rozptylové studie použity, na jakém podkladě byly hodnoceny jednotlivé emisní zdroje. Lze akceptovat, že u spalovacích zdrojů bylo použito podkladů z databáze REZZO, jak však byly hodnoceny jednotlivé hnědouhelné lomy, není zřejmé. Autoři studie tedy mohli použít chybné či zavádějící údaje o velikosti jednotlivých emisí. Bez ohledu na tuto skutečnost však studie jasně prokázala, že těžba hnědého uhlí v povrchových lomech, alespoň v případě lomu Bílina a lomu ČSA, nemá žádný výrazný dopad na své okolí a zdraví obyvatel v okolí lomu. Tento výsledek tedy popírá nepříznivý mediální obraz těžby jako takové, kterým argumentují i starostové okolních obcí (Litvínov, Horní Jiřetín) při veřejné diskuzi o zrušení územně ekologických limitů. Stejný pohled je možno zaujmout při pohledu na predikci očekávaných ročních těžeb na jednotlivých lomech. Autoři se odvolávají na podklad ze studie MPO (2015) a je zřejmé, že údaje z této studie převzali, převzali je však bez znalostí základních souvislostí. Například na straně 17 v tabulce č. 4 je ve variantě č. 3 tedy při částečném prolomení limitů, uvedena roční těžba na lomu ČSA v letech 2025 a 2030 ve výši 6 mil. tun uhlí. Vzhledem k této variantě korekce limitů nebude mít lom takové místní prostorové a technologické podmínky, aby této roční těžby vůbec mohl dosáhnout. Studie se zásadně rozchází v plánovaných hodnotách spotřeb hnědého uhlí v letech 2040, 2045 a 2050 od podkladové studie MPO, viz tabulka 8 na straně 19. Není tedy úplně jasné, kde autoři k těmto základním podkladům přišli a proč je používají. Studie vyčísluje dopady na lidské zdraví, které představují 92 % celkových vypočtených dopadů, na základě podkladových materiálů (jsou citovány většinou mezinárodní epidemiologické a socioakustické studie, rozptylové studie), které však nejsou oficiálně zveřejněny a není tak zřejmé, zda byly aplikovány údaje a data z konkrétní lokality těžby uhlí (lom Bílina a lom ČSA) a lokalit jeho spalování v jednotlivých energetických zdrojích. I přes výraznou snahu zachovat korektnost a co největší přesnost při výpočtu fyzických dopadů těžby a spotřeby hnědého uhlí v jednotlivých letech je i zde možno vyslovit určité pochybnosti. Pro kvantifikaci fyzických dopadů na lidské zdraví je jako podkladová použita 2

3 nejnovější studie WHO HRAPIE (WHO, 2013). Při bližším pohledu na tuto podkladovou studii je zřejmé, a autoři to také uvádí, že jednotlivé vyhodnocené vztahy typu expozice odezva jsou založeny na různých počtech studií a pozorování a jejich přesnost není nijak výrazná. Proto jsou tyto funkce rozděleny do dvou kategorií označených A a B. Autoři tento přehled uvedli, z nepochopitelných důvodů však vynechali odhad nejistoty jednotlivých funkcí. Přitom u řady těchto vztahů přesahuje nejistota 100 % a samotná podkladová studie uvádí, že při tomto pohledu by vliv tzv. škodliviny mohl být dokonce opačný, tj. pozitivní. Navíc řada těchto tzv. funkcí je stanovena skutečně na základě statistického zpracování podkladových dat různých kvalit. I když jsou tedy tyto funkce uvedeny jako doporučené pro tzv. cost benefit analýzu (CBA), je jich vypovídací schopnost pochybná. Například nejvýraznější dopad na lidské zdraví vypočtený pro těžbu a užití uhlí z lomů Bílina a ČSA je spojen s emisemi NO 2 a jejich fyzickým dopadem. Přitom podle podkladové studie WHO HRAPIE (WHO, 2013) je vliv NO 2 na bronchitické příznaky astmatických dětí zařazen do kategorie B s nejistotou 165 % a stejně tak i respirační potíže spojené s emisemi NO 2 s nejistotou 153 %. Při bližším zkoumání podkladů studie WHO HRAPIE (WHO, 2013) překvapí, že Česká republika, u níž se deklaruje, že má výrazně zhoršené životní prostředí, je v řadě kvantifikovaných dopadů na tom lépe než Finsko, Německo, Rakousko či Norsko (viz WHO HRAPIE - Health Impact Assessment and Cost Benefit Analysis (WHO, 2013), strana 8 a další). Tyto argumenty tedy ukazují, že výpočet dopadů je postaven na obecně akceptovaných podkladech, protože jiné nejsou k dispozici, ale jejich vypovídací schopnost je silně diskutabilní. Toto tvrzení je možno podepřít také skutečností, že Centrum v roce 2012 zpracovalo obdobnou studii zaměřenou na dopady spojené s těžbou hnědého uhlí za územně ekologickými limity na lomech Bílina a ČSA. V této studii však dopady na lidské zdraví byly hodnoceny řádově, cca 10-ti násobně vyšší částkou. Došlo tedy ke změně a upřesnění používaných vztahů nebo k přecenění finančního vyjádření dopadů. Tato skutečnost není ve studii pro MPO nijak komentována. Důvodem by také mohlo být, že studie v roce 2012 byla vypracována pro Občanské sdružení Kořeny a Greenpeace ČR a výsledek byl tedy při určitém počtu stupňů volnosti upraven v neprospěch těžby a užití uhlí. To však současnou studii a nezávislost jejího zpracovatele silně zpochybňuje. Obdobným způsobem by bylo možno diskutovat o postupu stanovení fyzických dopadů a jejich finančním ohodnocení u řady dalších výsledků studie. Poměrně tristní se například zdá ohodnocení vlivu emisí CO 2. Sami autoři otevřeně přiznávají, že cena dopadu emitované 1 tuny CO 2 je hodnocena řadou autorů a institucí různě a velmi odlišně (při čtení této části studie si člověk připadá jako na tržišti). Nemá velkého smyslu hodnotit tu část studie, která se zabývá globálními dopady emisí znečišťujících látek v kapitolách 4.6 a 4.7, protože principy výpočtu dopadů do ČR, do EU a globálního dopadu jsou zcela nepochopitelné. Při emitování 1 tuny škodliviny je způsobena globálně obrovská škoda, která se potom pro ČR přepočte v poměru tuzemského HDP vůči HDP světovému. Zdá se, že princip této úvahy je naprosto nepochopitelný. Jako by příslušná škodlivina působila jak v místě emise v ČR, tak i následně všude jinde po celém světě. Při obrácené úvaze lze dospět k závěru, že např. Čína, která emituje CO2 nebo těžké kovy na svém území, působí obrovské externí náklady a škody na životním prostředí i v České Republice. Proč? Studie vychází při ocenění zdravotních dopadů z přístupu ekonomie blahobytu, kdy měřítkem změny blahobytu v důsledku zhoršení zdraví je v podstatě ochota platit za vyhnutí se tomuto zhoršení. Studie tedy pracuje s pojmem ochota platit, ale zcela opomíjí vlastní realizaci platby respondentů. Již z toho důvodu je při ocenění zdravotních dopadů subjektivní, protože postrádá zpětnou vazbu, tj. skutečné placení. Navíc není ze studie zřejmé, jak byla tato 3

4 ochota platit zjišťována, kdy a na jak velkém vzorku obyvatelstva ČR bylo toto šetření uskutečněno. Vztahy expozice-odezva pro znečišťující polutanty emitované do ovzduší jsou ve studii rozděleny do dvou skupin A a B. Skupina A představuje spolehlivou kvantifikaci dopadů, skupina B znamená, že vztah je zatížen vyšší mírou nejistoty, aniž by tuto nejistotu studie blíže specifikovala. Podle tabulky 9 uvedené ve studii (Použité vztahy koncentrace-odezva pro látky PM2,5, PM10, NO 2 a ozon) je však ze 14 uvedených parametrů pouze 6 zařazeno do skupiny A se spolehlivou kvantifikací dopadů. Z toho tedy vyplývá, že spolehlivost vztahů expozice-odezva použitých ve studii je nižší než 50 %. Studie je v podstatě založena na tom, že posuzuje zejména užití uhlí ve spalovacích procesech výroby elektřiny a tepla z hlediska negativních externalit a environmentálních a zdravotních dopadů. Tyto dopady z těžby uhlí za limity na lomech Bílina a ČSA sama studie vyhodnocuje jako marginální (viz tabulka 2 studie) - kvantifikace environmentálních a zdravotních dopadů z vlastní povrchové těžby uhlí jsou pouze 0,03 % z celkových externích nákladů spojených s těžbou a s užitím uhlí. Ve studii uváděné externality spojené se spalovacími procesy pro výrobu elektřiny a tepla mají v podstatě obecnou povahu a nemají přímou vazbu či souvislost s problematikou prolomení nebo zachování limitů těžby uhlí. Při použití stejného modelu pro výpočet externalit při spalování biomasy by byl výsledek velmi podobný, pro energetické využití plynu by vzhledem k deklarovaným hodnotám dopadů spojených s působením NO 2 byly vypočtené externality zřejmě mnohem vyšší, než je uváděno pro uhelnou energetiku. Jedním z hlavních argumentů odpůrců prolomení limitů a pokračování těžby je ohrožení lidského zdraví emisemi prašného aerosolu a hluku v obydlených lokalitách v blízkém okolí lomů. Studie se těmito dopady spojenými s těžbou samotnou podrobně zabývala a jasně prokázala, že tyto dopady na lidské zdraví jsou marginální. Závěry jsou tedy překvapivé. Rozptylové studie, které byly podkladem ke studii pro MPO, prokázaly, že obtěžování hlukem v celém období posuzované těžby za limity bude v obydlených lokalitách prakticky nulové, nižší než 40 db. Finančně vyjádřený dopad na lidské zdraví za celé toto období pro lom Bílina činí 7 mil. Kč a pro lom ČSA 2 mil. Kč. Stejně tomu je i u prašného aerosolu, který je z pohledu vlivu na lidské zdraví nebezpečnější. Příspěvky těžby uhlí ke zhoršení kvality ovzduší v obydlených sídlech se pohybují pouze od 1,5 do 3,5 mikrogramů na m3. Ve finančním vyjádření to studie ohodnotila za lom Bílina celkovou částkou 70 mil. Kč a za lom ČSA částkou 21 mil. Kč. Bylo by logické proti těmto finančním vyjádřením postavit hodnotu pozitivních externalit, tedy zachování zaměstnanosti, odvody daní z příjmu a z korporátního zisku, energetickou soběstačnost a bezpečnost, možnost ukládání odpadů do vytěžených lomových provozů apod. Jen tyto výnosy vysoce převyšují tato negativa, která studie přiřazuje těžbě uhlí za limity. Studie zcela pomíjí tyto pozitivní externality a neposkytuje ani jejich porovnání s negativními externalitami (dopady) těžby? Podstatné na výsledcích celé studie je, že jasně prokazují, že těžba uhlí samotná na povrchových lomech má na své okolí marginální dopad a celospolečenské přínosy výrazně převyšují externí náklady s touto těžbou spojené. 4

5 Studie vůbec nehodnotí internalizaci externalit, která v současné době již existuje a to zejména oblasti uhelné energetiky, a její míra se stále zvyšuje. O tom svědčí to, že organizace působící v odvětví energetiky a těžby uhlí odvádějí do státního a veřejných rozpočtů daně a poplatky, které přímo souvisejí s negativními externalitami v tomto případě se jedná zejména o úhrady za dobývacího prostoru a vydobytý nerost dle Horního zákona, energetické daně, daň z tuhých paliv, nákup a prodej emisních povolenek, příspěvky na podporu výroby elektřiny z OZE, kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET), které jsou zahrnuty v ceně elektřiny i tepla. (Internalizací externalit se obecně rozumí to, že ten, kdo způsobí škodu na životním prostředí, tj. externí náklady negativní externality, uhradí tuto škodu v plné, či částečné výši v peněžním vyjádření.) Daleko výraznější je dopad užití vytěženého uhlí pro výrobu energií a tepla jeho spalováním. První aspekt, který studie nejspíše záměrně nevzala v úvahu, je technologický vývoj a úsilí, které Evropská unie věnuje možnostem snížení emisí nejen skleníkových plynů, ale všech škodlivin. Studie by tedy místo prosté lineární aproximace emisí škodlivin podle velikosti spotřeby měla vzít v úvahu existenci vývoje tzv. clean coal technologies (CCT), které sice souvisejí primárně se záchytem CO 2, ale současně nutně povedou k výrazné redukci i škodlivin ostatních prostě z technologického principu. Pokud budeme jakkoli čistit spaliny, v nichž CO 2 hraje daleko nejvýraznější roli, potom nutně snížíme i emise ostatních škodlivin v nich obsažených. Umí-li si studie poradit s časovou závislostí nárůstu ochoty platit (viz strana 29 zavedením jakéhosi inflačního koeficientu), měla by si poradit i s velikostí emisí zavedením koeficientu deflačního. Jeho velikost však může být otázkou jen kvalifikovaného odhadu. Stejných technik se však používá i při stanovení ceny emise 1 tuny CO 2. Studie jasně kvantifikovala, že nejvýraznější vliv environmentální a zdravotní mají emise NOx (či NO 2 ), emise ozónu a emise prašného aerosolu. Jak studie sama uvádí, nebylo jejím zadáním hodnotit externality spojené s výrobou energií a tepla jinými technologiemi. Přijmeme-li za své úvahu, že toto spalování uhlí je pro společnost příliš nákladnou variantou, měli bychom současně uvažovat, jak bude výpadek užití tohoto uhlí nahrazen a jaké technologie jsou k dispozici. Je zřejmé, že pro případnou substituci máme k dispozici spalování plynu, biomasy, odpadů či jiných materiálů. Všechny tyto technologie jsou však založeny na tzv. uhlíkové technologii a vedou ke stejným nebo srovnatelným emisím NOx (NO 2 ), prašného aerosolu, vzniku ozónu a ostatních škodlivin jako u uhlí. Je tedy zřejmé, že s použitím těchto substitučních technologií budou spojeny stejné dopady a externí náklady jako při spalování uhlí. Uhlí je potom logicky pro Českou republiku nejvýhodnější, protože se jedná o surovinu domácí. Poslední alternativou je výstavba jaderných elektráren. Tato technologie je bezemisní z pohledu znečišťování ovzduší, je však zajisté spojena s jinými externími dopady a lze předpokládat, že cena za tuto technologii však bude výrazně vyšší než externí dopady spalování uhlí. Závěrem zdůrazňujeme, že studie byla k dispozici jen tři dny před jednáním Rady vlády. S ohledem na tento mimořádně krátký čas, který měli odborníci Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu, člena KZPS, k dispozici pro zpracování, obsahuje jen poznatky, které šlo v tomto čase postřehnout a posoudit. Proto si zpracovatelé vyhrazují možnost tento materiál dodatečně upřesnit, resp. doplnit. V Praze dne