divadlo 06 David Matásek 10 Enron 34 Vzpomínka Zkrocení zlé firmy na Václava Havla Číslo 6 / Únor 2012 / 129. sezona

Transkript

1 Národní divadlo Číslo 6 / Únor 2012 / 129. sezona David Matásek zkouší nejnovější roli v Enronu 10 Enron Zkrocení zlé firmy 34 Vzpomínka na Václava Havla Foto: M. Kámen

2 Činohra / Drama Opera Balet / Ballet Laterna magika Umělecký šéf činohry / Artistic director of the Drama: Michal Dočekal Umělecký šéf opery / Artistic director of the Opera: Rocc Umělecký šéf baletu / Artistic director of the Ballet: Petr Zuska Šéf Laterny magiky / Director of the Laterna magika: Zdeněk Prokeš Národní divadlo / The National Theatre Národní divadlo / The National Theatre Národní divadlo / The National Theatre Repertoár na nové scéně / REPERTOIRE on the new stage William Shakespeare Král Lear Režie / Stage direction: Jan Nebeský Premiéry / Premieres: 10. & Stavovské divadlo / The Estates Theatre Jan Drbohlav, Josef Hazlík Deváté srdce Režie / Stage direction: Juraj Herz Premiéra / Premiere: Lucy Prebble Enron Režie / Stage direction: Michal Dočekal České premiéry / Czech Premieres: 16. & P. C. de Beaumarchais L. Da Ponte W. A. Mozart Figarova svatba Režie / Stage direction: Michal Dočekal Premiéry / Premieres: a Nová scéna / The New Stage Petr Zelenka Ohrožené druhy Režie / Stage direction: Petr Zelenka Česká premiéra / Czech Premiere: Karel Steigerwald Má vzdálená vlast Režie / Stage direction: Ivan Rajmont Česká premiéra / Czech Premiere: Eugène Ionesco Nosorožec Režie / Stage direction: Gábor Tompa Premiéra / Premiere: Divadlo Kolowrat / The Kolowrat Theatre Martin Františák Karla Režie / Stage direction: Jan Kačer Premiéra / Premiere: Mezinárodní divadelní Projekt / international Theatre Project Nouzový vchod / Emergency Entrance Můj soused, můj nepřítel Režie / Stage direction: Viktorie Čermáková Premiéra / Premiere: Ateliér Národního divadla / Atelier of the National Theatre Antonín Dvořák Jakobín / The Jacobin Dirigent / Conductor: Tomáš Netopil Režie / Stage direction: Jiří Heřman Premiéry / Premieres: 8. & Marko Ivanović Čarokraj / Enchantia Dirigent / Conductor: Marko Ivanović Režie / Stage direction: Petr Forman Premiéry / Premieres: 14. & Benjamin Britten Gloriana Dirigent / Conductor: Zbyněk Müller Režie / Stage direction: Jiří Heřman Premiéry / Premieres: 3. & Stavovské divadlo / The Estates Theatre Wolfgang Amadeus Mozart Don Giovanni Dirigent / Conductor: Tomáš Netopil Režie / Stage direction: Lukáš Trpišovský & Martin Kukučka Premiéry / Premieres: 9. & Státní opera / State Opera Carl Maria von Weber, Gustav Mahler Tři Pintové / The Three Pintos Dirigent / Conductor: Heiko Mathias Förster Režie / Stage direction: Jiří Nekvasil Premiéra / Premiere: Ambroise Thomas Mignon (koncertní uvedení opery) Dirigent / Conductor: Tomáš Brauner Premiéra / Premiere: 1. & Pietro Mascagni, Ruggiero Leoncavallo Sedlák kavalír, Komedianti / Cavalleria rusticana, I pagliacci Dirigent / Conductor: Hilary Griffiths Režie / Stage direction: Inga Levant Premiéra / Premiere: Koncerty / Concerts Stavovské divadlo / The Estates Theatre Velkopáteční koncert / Good Friday Concert Dirigent / Conductor: Marek Štryncl Orchestr / Orchestra: Musica Florea Státní opera / State Opera Pocta Richardu Wagnerovi I a II / Tribute to Richard Wagner I, II 18. & Petr Iljič Čajkovskij Šípková Růženka / Sleeping Beauty Choreografie / Choreography: Javier Torres podle / after M. Petipa Česká premiéra / Czech premiere: Nová scéna / The New Stage Moonshine Večer choreografií Christophera Bruce / An evening of Christopher Bruce s choreographies Dance at the Crossroads Hudba / Music: The Waterboys Moonshine Hudba / Music: Bob Dylan Rooster Hudba / Music: Rolling Stones Česká premiéra / Czech premiere: Státní opera / State Opera Ludwig Minkus Don Quijote Režie / Stage direction: Jaroslav Slavický Choreografie / Choreography: Jaroslav Slavický, Kateřina Slavická a Hana Vláčilová podle M. Petipy a A. Gorského Premiéra / Premiere: Petr Zuska Gala X Retrospektiva choreografické tvorby uměleckého šéfa v desetiletí / A retrospective of the artistic director s choreographic creation in the decade Představení / Performances: Legendy magické Prahy / Legends of Magic Prague Námět, scénář, režie / Script and Stage direction: Jiří Srnec Choreografie/Choreography: Petr Zuska Kouzelný cirkus / Wonderful Circus Režie / Stage direction: Evald Schorm, Jan Švankmajer, Jiří Srnec Choreografie / Choreography: Karel Vrtiška, Jiří Hrabal, Vlastimil Jílek, Josef Koníček, František Pokorný Casanova Scénář a režie / Script and Stage direction: Juraj Jakubisko Choreografie / Choreography: Jean-Pierre Aviotte Graffiti Režie / Stage direction: Ondřej Anděra, Petr Kout Choreografie / Choreography: Jiří Bubeníček, Václav Kuneš a Petr Zuska Cocktail 008 Námět a dramaturgie / Dramaturge: Václav Janeček Kamera a střih / Camera and editing: Jan Loukota Premiéry a produkce sezony Premieres for the season 2

3 Úvodník / Editorial Foto: J. Matoušek Michal Dočekal Umělecký šéf činohry Národního divadla Vážení a milí diváci Vstup do roku 2012 máme už měsíc za sebou, ale realita se stále nemění. Co k tomu dodat? Enron je hra o podvodné americké firmě, ale v důsledku je to hra o ztrátě důvěry. Ztratili jsme důvěru v trh, politiku a politiky, měnu, policii, soudy, ztrácíme důvěru v systém Ztrácíme důvěru v to, co jsme. Enron je komedie hraná na horní palubě Titaniku nebo v baru vzducholodi Hindenburg. Na příběhu firmy, která za sebou nechala skoro 100 mld dolarů dluhů a po jejímž krachu přišlo na devadesát tisíc lidí o práci, klade otázku: nevěříme-li již tomu, v co jsme věřili, či co nám bylo předkládáno k věření, nejsme-li už nadále ochotni důvěřovat mediálním obrazům, neviditelným rukám, ratingům a jiným rejdařům tak jaké jsou naše hodnoty? A jaké jsou naše možnosti? Existují vůbec jiné možnosti a jsme ochotni jim důvěřovat a prosazovat je? Hra mladé britské autorky, která po své premieře v roce 2009 doslova obletěla svět, bude od 16. února k vidění i v Praze, ve Stavovském divadle v hlavních rolích s Davidem Matáskem, Václavem Postráneckým, Janem Dolanským a Petrou Špalkovou a tlupou dravých ekonomických dinosaurů za doprovodu hudby Daniela Fikejze v kostýmech Zuzany Bambušek Krejzkové a ve scéně Martina Chocholouška a režii Michala Dočekala. Komedie o penězích a dluzích může začít. Následovat bude světová premiera hry Karla Steigerwalda Má vzdálená vlast. Na příběhu politické vězenkyně z let padesátých ukazuje naši dnešní neschopnost se s těmito osudy vyrovnat. Ukazuje podivuhodnou zkušenost této země a zvláštních bytostí jménem Češi, které jí obývají. Hýčkají v klidu a míru své zločince sadistické vězeňské dozorce či kvaziprokurátory minulého režimu, své fízly obdarovává různými prebendami a obročími a své mučedníky nechává chcípat v bídě a zapomnění. Tato havěť naopak pohrdá svými hrdiny, ba co víc mučí je, vyhání z vlasti, uráží a pěstuje si plíseň, kterou nazývá politická reprezentace, z nichž jedna její obzvláště odporná spóra ji zastupuje až v dalekém Bruselu. Hra bude premierována před zraky celého světa, jež se stále ještě nestačil nad námi vynadivit a to 17. února. Nenechte si ujít Evu Salzmannovou a Ondřeje Pavelku v hlavních úlohách světové novinky, v režii Ivana Rajmonta. Začínáme tedy letos premiérami her současných, neúprosně aktuálních, a to proto, že reflexe a sebereflexe jsou nutnou součástí budoucí změny. Lucy Prebble Enron Zkrocení zlé firmy Komedie o dluzích Režie: Michal Dočekal České premiéry: 16. a Stavovské divadlo Foto: M. Divíšek Petr Iljič Čajkovskij Šípková Růženka Sto let strachu a spánku, probuzení do lásky Choreografie: Javier Torres podle M. Petipy Česká premiéra: Národní divadlo Karel Steigerwald Má vzdálená vlast Tragikomická reflexe marnosti českého vyrovnání se s minulostí. Režie: Ivan Rajmont Česká premiéra: Nová scéna Scénický návrh; Foto: M. Chocholoušek Ludwig Minkus Don Quijote Režie: Jaroslav Slavický Choreografie: Jaroslav Slavický, Kateřina Slavická a Hana Vláčilová podle M. Petipy a A. Gorského Premiéra: Státní opera Foto: P. Hejný Benjamin Britten Gloriana Opera o královně a pro královnu. Věnovaná Alžbětě I., složená ke korunovaci Alžběty II. Dirigent: Zbyněk Müller Režie: Jiří Heřman Premiéry: 3. & Národní divadlo 3

4 Život v národním divadle Soutěžní přehlídka současné taneční tvorby ČR 2011 zná své laureáty Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby, která probíhala po celý rok 2011, se zúčastnilo 12 baletních souborů z České republiky. Pětičlenná porota pracovala ve složení: Jana Hošková, Jan Kodet, Zdeněk Prokeš, Roman Vašek a Vladimír Vašut. Shromáždila 89 odborných posudků, které mají nezastupitelný dokumentačně kritický význam. SPTU pořádalo Taneční sdružení ČR za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Nadace Český literární fond, Nadace Život umělce a firmy Grishko. Máme radost, že mezi laureáty, které porota vybrala, se objevují i jména nám dobře známá. Cenu Za humor v choreografii (diplom s prémií firmy Grishko) přiřkla porota Viktoru Konvalinkovi a Tomáši Rychetskému za dílo Deka pod dekou (Bohemia Balet) a cenu Za nejlepší sólistický výkon (diplom s prémií) Zuzaně Susové za interpretaci role Gretchen v baletu Faust (Národní divadllo, choreografie Libor Vaculík). Dále se porota rozhodla udělit čestná uznání mj. Haně Vláčilové za přínos v rozvíjení klasického baletního odkazu a Martinu Černému za vynikající scénografické řešení baletů Faust, Giselle a Zvoník od Matky Boží. Slavnostní vyhlášení výsledků Soutěžní přehlídky současné taneční tvorby ČR 2011 spojené s předáním diplomů a prémií se uskuteční 12. února 2012 v 19 hodin ve Stavovském divadle před představením Bohemia Baletu Večer komorního tance. > Zuzana Susová jako Gretchen (s Jiřím Kodymem v roli Feustela) v baletu Faust Foto D. Zehetner Hudba k představení Laterny magiky Legendy magické Prahy vychází na CD V pátek 3. února 2012 se na Nové scéně ND koná představení Legendy magické Prahy, jehož součástí bude křest CD s hudbou k této inscenaci skladatele, dirigenta, jazzového pianisty a aranžéra Kryštofa Marka. 4

5 > 1. Symfonie D-dur Michaela Wenzelová, Jiří Kodym Foto: D. Zehetner Balet Národního divadla Umělecký šéf Petr Zuska vypisuje KONKURZ na doplnění míst sólistů a sboru Baletu Národního divadla pro sezonu 2012/2013 Hledáme profesionální tanečníky s vynikající technikou (klasická i moderní) v neděli 19. února 2012 v 11:00 hod. v prostorách Baletu ND, Anenské nám. 2, Praha 1 Registrace uchazečů od 9:00 hod. Prosíme o zaslání CV a fotografií (portrét, profesní) na adresu: Balet Národního divadla Petra Šifnerová Anenské nám. 2, Praha 1 Česká republika Tel.: Fax: p.sifnerova@narodni-divadlo.cz Repertoár souboru: Klasický: Labutí jezero, Louskáček, Šípková Růženka, Giselle, Don Quijote Neoklasický: George Balanchine, John Cranko, Youri Vàmos, Jean-Christopher Maillot, Jerome Robbins Moderní: Petr Zuska, Jiří Kylián, Jan Kodet, Mats Ek, Christopher Bruce, William Forsythe atd. Lednový festival Emergency Entrance / Nouzový vchod v divadle Schauspielhaus Graz Divadelníci ze šesti zemí uvedli devět her v průběhu čtyř dnů na třech scénách divadla Schauspielhaus Graz! Evropa jako nouzový vchod reprezentuje témata vzájemné spolupráce mezi národními divadly z Prahy, Athén a Tel Avivu a městskými divadly z Palerma, Kluže a Štýrského Hradce. Umělecké týmy složené z divadelních režisérů, profesionálních i amatérských herců, hudebníků, scénografů a tvůrců videoartu strávily řadu měsíců zkoumáním současných otázek týkajících se migrace a menšin ve svých zemích. Pracovaly společně s uprchlíky, zástupci etnických menšin, s lidmi mladými i staršími, ženami a muži bez dokladů pocházejících z východní Evropy a Afriky. Intimní svědectví Výzkum, který byl součástí zkouškového procesu při přípravě jednotlivých inscenací, sledoval současné lidské tragédie a odkrýval neznámou tvář naší současnosti. Na základě získaných materiálů vzniklo šest ve své estetice i obsahu naprosto rozdílných divadelních večerů: experimentální, vtipný, silně emocionální, groteskní nebo ztišeně vyprávěný. Ve druhé fázi se setkaly vždy dva nebo tři tvůrčí týmy na několikadenních multi- -workshopech v Kluži, Praze a Štýrském Hradci. Účastníci těchto workshopů porovnávali své získané zkušenosti, zážitky a nové poznatky, ale především hledali společná témata pro své improvizace. Během několika dní vznikaly nové jevištní tvary, které byly pod názvem Next Level #1, #2, #3 také prezentovány na lednovém festivalu. Uvedení jednotlivých her a výstupů z workshopů doplnilo symposium za účasti významných hostů. Na festivalu spolupracovala také Univerzita Karla Franze ve Štýrském Hradci. Na festivalu bylo uvedeno: Invisible Olga / Neviditelná Olga (Řecké národní divadlo, Athény), My Neighbour, My Enemy / Můj soused, můj nepřítel (Národní divadlo, Praha), The Promised Land / Zaslíbená země (Habima Izraelské národní divadlo, Tel Aviv), Who s afraid of a maidservant? / Kdo se bojí služebné? (Teatro Garibaldi, Palermo), DRACULATOUR The Brand Stroker Project (Maďarské divadlo v Kluži) a Boat People / Lidé ze člunů (Schauspielhaus Štýrský Hradec). Upozornění pro majitele Předplatného 2011/2012 Č1 To nejnovější z činohry I Náhradní termín představení Ohrožené druhy je v 19 hod. na Nové scéně (místo původně ) Č2 To nejnovější z činohry II Náhradní termín představení Ohrožené druhy je v 19 hod. na Nové scéně (místo původně ) ČK2 Činoherní klasika II Změna titulu v ve Stavovském divadle, nově Enron (místo původně Mikve) ČNS Činohra na Nové scéně Dvě představení v nových termínech! Co se stalo, když Nora opustila manžela v 19 hod. na Nové scéně (místo původně 4. 4.); Má vzdálená vlast v 19 hod. na Nové scéně (místo původně 6. 2.) O veškerých změnách budou předplatitelé informováni dopisem či em a sms. Aktuální změny se můžete dočíst i na informační ceduli umístěné o přestávce každého představení v prostoru večerní pokladny Národního divadla a Stavovského divadla a v prostoru šatny Nové scény a Divadla Kolowrat. Předplatné na sezonu 2012/2013 bude v prodeji od 1. března, a to na scény Národního divadla, Stavovského divadla, Státní opery, Nové scény a Divadla Kolowrat. Stávající předplatitelé budou o veškerých podrobnostech písemně vyrozumněni a obdrží poštou brožuru předplatného. Všechny informace budou též k dispozici na 5

6 téma > David Matásek Foto: L. Jansch Mé osobní finanční krize se s těmi globálními nekryjí Davida Matáska v hereckém souboru činohry z mnoha důvodů nelze přehlédnout je jedním z nejobsazovanějších herců, navíc je chlap jako hora, a ještě vládne jedinečným ironickým humorem. > David Matásek na zkoušce Enronu Foto: L. Jansch Od začátku sezony jdete z role do role. Vyhovuje vám tohle tempo, nebo je někdy divadla moc? Kde potom čerpáte (nejen tvůrčí) energii? Je to moje práce. A navíc mě baví. To považuju za hlavní motor, a pokud se někdy cítím trochu použitě, jdu ven s dětmi, nebo si zacvičit hotjógu, případně se jedu někam projet na skútru. Nebo spím. To zabírá spolehlivě. V září jste účinkoval v projektu Můj soused, můj nepřítel, pak následovala Herzova pohádka Deváté srdce, nyní zkoušíte roli Jeffa Skillinga v Enronu. Tři naprosto odlišné role, hry i poetiky. Která z těch rolí je vám nejbližší a proč? Vždycky ta poslední. Nevím, jak to mají kolegové, ale u mě to funguje takhle. Pak se možná časem vyloupne ta jedna jediná, ale během zkoušek se snažím koncentrovat na aktuální inscenaci. Takže teď je to Jeff Skilling. Říkáte, že Enron je chytrá hra. Čím přesně vás oslovila? Je to chytrá a zábavná hra. Není příliš lichotivá, dokonce je místy hodně kritická, ale s nadhledem, není to žádné levičácké mudrování. Ten bordel kolem nás nezpůsobuje nějaký nelidský systém, ale velice lidská chamtivost. Vnímáte nějak osobně druhou vlnu finanční krize? Moje osobní finanční krize se s těmi globálními moc nekryjí. Bude to asi tím, že hlavní řečiště finančních toků sleduji z uctivé vzdálenosti a dávám si dobrý pozor, aby mi to nepodemlelo nohy. A navíc mám velice úspornou ženu, ta umí utáhnout kohouty Máte správně uložené peníze? Moje investice je v dětech. Doufám, že to není nedobytná pohledávka! Jak zpětně hodnotíte své účinkování v projektu Můj soused, můj nepřítel, který reflektoval naše soužití s romskou menšinou. Myslíte, že projekty tohoto typu mají nějaký smysl? Bezesporu. Nedělám si samozřejmě velké iluze o dopadu na běh světa, ale tahle kontroverzní témata se v Národním divadle prostě dělat musí. Třeba off stage a trochu pokoutně jako v našem případě. Každopádně tento druh práce s sebou přináší zajímavá setkání s novými lidmi a někdy osvěžující setkání s dlouholetými kolegy. A co se týká soužití s Romy? Víte, já jsem ze Žižkova a tam vás život naučí hodně brzo, že dělení na černé a bílé tak úplně neplatí. Tak se mi to možná teď po letech potvrdilo. Mám pocit, že pohádkoví princové se vám spíš vyhýbali, je to tak? Dnes vystupujete jako Hejtman ve Stavovském divadle v pohádce Deváté srdce. Hrajete rád pro dětské publikum? Už vás viděla dcera Maruška? 6

7 David Matásek Po absolvování Pražské konzervatoře (1984) zůstal na volné noze. Hrál např. ve studiu Bouře, v Náhradním divadle, po celou dobu spolupracuje s Divadlem v Řeznické. V letech byl členem činohry Národního divadla, odkud v roce 1995 odešel a působil sedm let v Divadle Komedie (Oberon ve Snu noci svatojánské, Petruccio ve Zkrocení zlé ženy, Mefisto v Tragické historii o doktoru Faustovi aj.). Od roku 2002 je opět členem činohry Národního divadla, ztvárnil zde např. Dr. Foustku v Havlově Pokoušení, Teodora ve Vegově hře Vladařka závist, Bernarda Nightingala ve Stoppardově Arkádii, Georga Scuddera ve Williamsově Sladkém ptáčeti mládí, Taubera v Kohoutově Malé hudbě moci, Mlynáře v Jiráskově Lucerně aj. V současné době představuje v budově Národního divadla Le Breta v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, ve Stavovském divadle hraje Sira Williama Catesbyho v Shakespearově Richardovi III., Šerifa Deona Gilbeaua v Lettsově Srpnu v zemi indiánů a Dowasze ve Whitbyho Být či nebýt, Hejtmana v pohádce Deváté srdce. Na Nové scéně hraje Estragona v Beckettově Čekání na Godota. Je otcem tří dětí: s dramaturgyní Simonou Matáskovou má Lindu (20), se svou současnou ženou Kateřinou Marušku (5) a Benjamina (2). Je velkým milovníkem skútru Vespa. 7

8 > David Matásek na své oblíbené Vespě Foto: M. Kámen > David Matásek v roli Hejtmana (Déváte srdce) Foto: P. Nesvadba Naše Marie je velice náročný a kritický divák, tak toho Hejtmana potřebuju ještě trochu vypilovat, než ji pozvu. A prince by mi už určitě neschválila. Jednou na zkoušce na mě dokonce pokřikovala: Tati, víš, cos mi slíbil? Nehraj! Máte dvě malé děti jak si rodičovství užíváte? Jako meducínu. Jsem starší rodič a snad i klidnější. Netlačím na pilu, aspoň doufám. Jako třetí se vám narodil syn Benjamin. Jste hrdý otec jediného syna? Na čem stavíte jeho výchovu Já našemu Benouškovi soukromě říkám pozdní sběr. A tam bych chtěl tu svoji metodu nevměšování dotáhnout k dokonalosti. Žádné prosím a děkuji. Jen jdi a ber! Ne, vážně. Po dvou děvčátkách mě, myslím, čeká opravdový oříšek. Chlapec je zatím dost svéhlavý a bude vyžadovat mimořádné zacházení. Ohýbat, ale nezlomit. Co vám na rodičovství připadá nejsložitější? Nehroutit se z momentálních neúspěchů. Nesrovnávat. Nemít přehnaná očekávání. Nepanikařit. Ale to platí obecně, ne? Vyhovuje vám herecký životní rytmus? Máte dost času na věci pro vás podstatné? A které to jsou? Jsem skřivan, od narození. Ale lety se to trošku obrousilo. Už se nebudím v šest ráno a neklimbám před začátkem představení. A svůj volný čas si snažím organizovat smysluplně. Neberu všechno, co mi přijde pod ruku, a prázdniny a větší volna svědomitě plánuju. Pak přijde dětská rýmička a je po plánech! Je o vás známo, že jste milovníkem skútru Vespa. Kdy a jak začala tato vaše velká životní láska? Hohó! První skútr značky Vespa jsem si koupil před deseti lety a této značce jsem věrný stále. Ve městě je to nepostradatelný pomocník a nepřekonatelný dopravní prostředek a venku si prostě užívám svobody a poznávání. S naším klubem pořádáme výlety, hlavně do Itálie, kam jinam. O roce 2012 se říká, že bude magický, přelomový, transformační. S jakým očekáváním jste do něj vstoupil vy? Já to s očekáváními nepřeháním. Jsem v podstatě skeptik-optimista. V praxi to znamená, že se rád na něco dlouho těším, pak to nedopadne, já jen pokrčím rameny se slovy: Já to věděl. Kde a jak byste jej nejraději trávil? V divadle, v zakouřené chodbičce u sodovky s milými kolegy. Ne, vážně. Tam a taky venku s dětmi a se ženou. Na vespě cestou přes Alpy. Doma na gauči se sklenkou vína. Prostě mám velké plány. Nedávno jste se zúčastnil setkání Mecenášského klubu ND jak vnímáte tento typ podpory uměleckého dění v ND? Je to způsob, jak legálně pomoci značně podfinancovanému divadlu. Ale i jak se potkat se zajímavými lidmi a dozvědět se, co si o nás a našem snažení myslí. A to taky není málo. Děkuji za rozhovor! Kateřina Ondroušková 8

9 MIKVE Iva Janžurová Foto: B. Holomíček Valentýnská Mikve Jubilejní 60. reprízu oslaví v únoru oblíbená inscenace MIKVE. Hra současné izraelské autorky Hadar Galron otevírá na pozadí tradičního židovského rituálu téma postavení žen ve společnosti, vztahu ortodoxní komunity k běžnému životu, především ale nabízí vynikající herecké příležitosti pro dámskou část našeho souboru. V režii Michala Dočekala hrají: Iva Janžurová, Taťjana Medvecká, Jana Boušková, Eva Salzmannová, Antonie Talacková, Vanda Hybnerová, Pavla Beretová a Jana Pidrmanová. Uvádíme 14. února 2012 ve Stavovském divadle činohra Mediální partneři činohry: 9

10 Činohra > Premiéra Lucy Prebble Enron Zkrocení zlé firmy Finační svět mě přitahoval zcela nečekanou dramatičností, říká Lucy Prebble, autorka hry Překlad: Jan Tošovský Režie: Michal Dočekal Scéna: Martin Chocholoušek Kostýmy: Zuzana Krejzková Dramaturgie: Lenka Kolihová Havlíková Hudba: Daniel Fikejz Pohybová spolupráce: Halka Třešňáková Video: Michal Pěchouček Hrají: David Matásek, Jan Dolanský, Václav Postránecký, Petra Špalková, Jan Bidlas, Jan Novotný, Oldřich Vlček, Radúz Mácha, Kateřina Burianová, Jana Janěková ml., Zuzana Stavná, Irena Kristeková, Eva Josefíková, Tomáš Jeřábek, Dora Bousková Kršková, Jan Bárta, Jiří N. Jelínek, Philipp Schenker, Miloslav Tichý Česká premiéra , Stavovské divadlo > Lucy Prebble Foto: archiv Enron byla vaše třetí hra, ale první, která dosáhla takového úspěchu. Co to pro vás znamenalo? Jsem velice překvapená a šťastná, že se mé hře dostalo takové pozornosti. Mám pocit, že v té době, kolem roku 2009, byli lidi hladoví dozvědět se něco o té části světa, která nám byla až dosud poměrně dost skrytá. Pro mě má ta hra i velký osobní význam, protože jsem při práci na ní potkala některé ze svých nejbližších přátel. V Londýně se tehdy zcela nečekaně stala hitem, a neznám nic lepšího než být něčeho podobného součástí a sdílet to se skupinou podobně naladěných lidí. Budu za to do smrti vděčná i za příležitosti, kterých se mi díky tomu dostalo. Změnil vás úspěch? Jak se s ním vyrovnáváte? Upřímně řečeno se nijak zvlášť úspěšná necítím. Psaní je velice náročná a osamělá činnost, a dokud si budete muset každý den sednout ke stolu a vymýšlet co dál, neznamená úspěch skoro nic. Práci vám to neusnadní. Váš každodenní provoz se tím nezmění ani o trochu. Nějaká privilegia nebo širší uznání můžete očekávat, až pokud se stanete opravdu velmi populární. Takže shrnuto můj život se úspěchem vlastně nezměnil, jen jsem vydělala trochu peněz a získala díky spolupráci na inscenaci pár skvělých přátel. A to mě samozřejmě obohatilo. Jak vás napadlo napsat hru o Enronu? Vždycky jsem chtěla psát o byznysu, protože jsem měla pocit, že to je prostředí, které se na jevišti téměř nevyskytuje, což je překvapivé, když vezmete do úvahy, kolik lidí dělá pro střední a velké společnosti. Pamatovala jsem si pád Enronu díky mohutné mediální pozornosti, které se mu dostávalo. A když jsem se někde dočetla o svědectví Andyho Fastowa, o tom, jak potopil svého bývalého šéfa, kterého přitom tak obdivoval, napadlo mě, že se v tom příběhu potenciálně skrývá tragický rozměr. A čím víc jsem se o něm dozvídala, tím víc mě fascinoval a přitahoval svojí na finanční svět zcela nečekanou dramatičností. Přišlo mi to jako vhodné téma pro divadlo, protože jsem věřila, že je možné dát číslům na jevišti dramatičnost a naléhavost, kterou mají ve finančních zprávách. A jenom na divadle se dá přesvědčivě ukázat jak síla iluze, tak napětí, které plyne ze ztráty důvěry. Jeff Skilling, Andy Fastow a Ken Lay jsou skutečné postavy. Naproti tomu čtvrtá hlavní postava, Klaudie Roe, podle všeho nemá konkrétní předlohu. Kde jste pro ni brala inspiraci? Je to taková směs několika žen z Enronu. Použila jsem pro ni smyšlené jméno, protože jsem ji chtěla nechat dělat a říkat věci, které bych asi nemohla s čistým svědomím připsat žádné ze skutečných předloh. Naproti tomu jsem se způsobem, jakým jsou ve hře prezentováni Skilling, Fastow a Lay, spokojená, myslím, že to vystihuje roli, kterou v kauze sehráli. Bála jste se právních následků, když jste se rozhodla použít skutečné postavy? Kontaktovali vás například Fastow nebo Skilling, případně jejich právníci? Bála jsem se hodně, i když jsem se hodně snažila, aby zobrazení skutečných osob bylo na jedné straně přiměřené a na druhé spíše divadelní než dokumentární. Nikdo se mi ale neozval. Tedy, pár menších hráčů vidělo londýnskou inscenaci a pak mi přišli říct, jak se jim to líbilo, dokonce mi řekli i řadu věcí ze zákulisí mnou zobrazených scén, o kterých jsem neměla nejmenší tušení. Se Skillingem ani Fastowem jsem v přímém kontaktu nebyla, i když jsem pozorně sledovala jejich další osudy. Vaše hra se vyznačuje poměrně zvláštní formou můžeme ji vnímat jako drama, ale z jiného pohledu jako muzikál svého druhu, najdeme v ní jak tragiku, tak frašku Označujete vy sama nějak žánr, který jste v Enronu vytvořila? Tak to zcela určitě ne! Je to fantastická hra z finančního prostředí, ale myslím, že jsem se nijak nenechala svazovat tónem ani žánrem. Myslím si, že skutečné příběhy, jako ten z Enronu, se prostě někdy vymykají přísným žánrovým vymezením můžou být zároveň tragické, směšné, neuvěřitelné, absurdní a svým způsobem dojemné. Život je takový. Snažit se to uchopit je těžké a výsledek může být hodně chaotický, ale 10

11 přijde mi to pravdivější a bližší způsobu, jakým zakoušíme skutečnost. Co říkáte tomu, že se Enron hraje v Praze? Víte o dalších uvedeních případně i chystaných? Mám radost a jsem pyšná, že se moje hra hraje v Praze, která byla, stejně jako řada jiných větších měst, těžce zasažena finanční krizí a částečně i krizí eurozóny. Měla jsem to štěstí, že jsem viděla islandskou inscenaci, ze které bylo hodně cítit, jak moc byla země zasažena úvěrovou krizí. Inscenátoři se zajímavým způsobem vyrovnali se závěrem inscenace ten pocit rozzlobené země, která žádá spravedlnost, byl velice silný. Na Broadwayi hra propadla myslím, že New York se špatně srovnává právě s tou zmíněnou žánrovou rozkolísaností a zároveň není připraven na to, vidět svou zemi prezentovanou ve špatném světle. Na čem právě pracujete? Bude to opět finanční téma? Třeba právě krize eurozóny? Myslím, že aspoň prozatím jsem s finanční tématikou hotová. Samozřejmě že se mě současná evropská krize hluboce dotýká a jsem zklamaná a rozpačitá nad některými kroky a reakcemi našich politiků. Nicméně moje příští hra bude milostný příběh, odehrávající se na pozadí klinických testů nového antidepresiva, a měla by mít premiéru v roce Jan Tošovský > ENRON Jan Dolanský, Jan Bidlas a režisér Michal Dočekal Foto: L. Jansch Scénické návrhy Martina Chocholouška 11

12 Činohra > Připravujeme Karel Steigerwald Má vzdálená vlast Tragikomická reflexe marnosti českého vyrovnání se s minulostí Režie: Ivan Rajmont Scéna: Martin Černý Kostýmy: Kateřina Štefková Dramaturgie: Lenka Kolihová Havlíková Hudba: Miki Jelínek Krista, odsouzená Eva Salzmannová Dr. Miler, soudce Jiří Štrébl j.h. Dr. Pilát, advokát Ondřej Pavelka Lojza Filda, poslanec Filip Rajmont Major Koranda Rudolf Stärz Major dr. Matěj Milan Stehlík Číča, lesbička a prostitutka Antonie Talacková Anička, vězeňkyně Johanna Tesařová Běta, vězeňkyně, milenka Číči Kateřina Holánová Fanynka, vražedkyně dětí Jaromíra Mílová Klokan, australský přítel Zdeněk Maryška j.h. Světová premiéra 17. února 2012, Nová scéna > Má vzdálená vlast 1 Ivan Rajmont režíruje Evu Salzmannovou a Zdeňka Maryšku 2 Ondřej Pavelka, Rudolf Stärz a Milan Stehlík 3 Filip Rajmont a Eva Salzmannová 4 Jiří Štrébl a Antonie Talacková 5 Eva Salzmannová a Zdeněk Maryška Foto: H. Smejkalová Nejvýraznějšími symboly politických vězňů z 50. let jsou shodou okolností dvě neústupně statečné ženy: Milada Horáková a Dagmar Šimková. Na příběhu Dagmar Šimkové je fascinující, že byla odsouzena a zavřena skutečně za nic. Jako dcera píseckého bankéře měla tato dívka nepřijatelný buržoazní původ. Narodila se do příliš luxusní vily, kterou dal její otec postavit pro svou krásnou ženu a dvě dcery. Otec se lepších zítřků nedožil, starší sestra Marta po komunistickém převratu emigrovala do Austrálie. To stačilo k tomu, aby se Dagmar Šimková dostala do hledáčku StB. Když vyvěsila po Písku recesistické letáky a navíc umožnila přespat dvěma kamarádům, kteří plánovali útěk ze země, byl její osud zpečetěn. Byla zatčena v roce 1952, kdy jí bylo třiadvacet let. Odsoudili ji na patnáct let, z vězení vyšla v sedmatřiceti. Její matku stihl tentýž osud, odsouzena byla na jedenáct let. Chování Dagmar Šimkové ve vězení předznamenává její odpověď v dotazníku při nástupu do výkonu trestu odnětí svobody. Do kolonky Jaké byly příčiny vaší trestné činnosti, váš názor a postoj k odsouzení, co očekáváte od výkonu trestu vepsala: Naprostý nesouhlas s politickým zřízením v našem státě, touha po svobodném životě v některé jiné zemi. Od výkonu trestu neočekávám nic. Hrůzné podmínky ve vazbě a vězení i osudy spoluvězenkyň vylíčila Dagmar Šimková ve své knize Byly jsme tam taky. V knize nepochybně velice silné jak příběhy, které zachycuje, tak autenticitou, ale zejména autorčinou odvahou. Odvahou vzdorovat věznitelům, ale také odvahou po letech, už ve svobodné Austrálii, tuto knihu napsat. Nevyhýbá se žádným okolnostem, věcně, bez patosu, s darem pojmenovávat a zároveň s darem spisovatelského talentu popisuje mučení žen v lágrech, chování vězněných i věznitelů, s neúprosnou upřímností popisuje lesbické vztahy, ale zároveň zachycuje krásu lidské solidarity či letmých chvilek záchodových univerzit. Boj lidské duše o přežití stejně jako boj lidského těla. Útlá knížka vzpomínek Dagmar Šimkové byla poprvé vydána v roce 1980 v nakladatelství Sixty-Eight Publishers a název Byly jsme tam taky vymyslel Josef Škvorecký. Působí to až symbolicky, neboť Dagmar Šimková před svým zatčením mohla být klidně postavou ze Škvoreckého románů. Krásná, inteligentní, milovala tanec, jazz a cigaretu na dochovaných fotografiích drží s elegancí filmové hvězdy. Při pohledu na ty snímky je její osud nepochopitelný. Ale jsou i další fotografie, ty vězeňské, které doprovází spis a na nichž je úplně jiná žena. Drze a výsměšně se dívá do objektivu. Příběh Dagmar Šimkové je silný a jedinečný. Udržela si morálku, udržela si vzdor. Dělala si svůj osud ještě těžší tím, že se nepodrobila. Referenty provokovala pouhou svou existencí, svou svobodnou duší. Dívka, jež mohla a měla protančit život, vystudovat a mít stejně krásné a chytré děti, přijala svůj osud jako kříž, který jí bylo určeno nést. Když napsala svou knihu vzpomínek, nemohla vědět, jak moc zasáhne její výpověď budoucí generace. Získala řady obdivovatelů, kteří usilovně dál šíří její odkaz. Její kniha byla vydána už celkem pětkrát, poslední čtyři vydání díky Monice Elšíkové, která rovněž připravuje hraný film o osudu Dagmar Šimkové. Historička Pavlína Kourová se jejímu osud věnuje dlouhodobě, podílela se na přípravě výstavy Ta krásná holka z vily nad řekou, která se uskutečnila v roce 2011, i na stejnojmenném televizním dokumentu z roku V roce 2011 uvedlo Činoherní studio v Ústí nad Labem monodrama Byly jsme tam taky. Na Nové scéně uvádíme v únoru světovou premiéru nejnovější hry Karla Steigerwalda, která je knížkou inspirována. Lenka Kolihová Havlíková Klubu Bohemians 1905 děkujeme za zapůjčení maskota. 12

13

14 Činohra > Zprávy Festival Emergency Entrance / Nouzový vchod v rakouském Grazu Král Lear druhé místo v anketě Inscenace roku 2011 > Král Lear David Prachař a Kateřina Winterová Foto: B. Holomíček Beseda k Learovi po lednové premiéře Foto: H. Smejkalová Na konci ledna se v rakouském divadle Schauspielhaus Graz sešli divadelníci ze šesti zemí, aby uvedli devět her v průběhu čtyř dnů na třech scénách divadla Schauspielhaus Graz. Evropa jako nouzový vchod reprezentuje témata vzájemné spolupráce mezi národními divadly z Prahy, Athén a Tel Avivu a městskými divadly z Palerma, Kluže a Štýrského Hradce. Umělecké týmy složené z divadelních režisérů, profesionálních i amatérských herců, hudebníků, scénografů a tvůrců videoartu strávily řadu měsíců zkoumáním současných otázek týkajících se migrace a menšin ve svých zemích. Pracovaly společně s uprchlíky, zástupci etnických menšin, s lidmi mladými i staršími, ženami a muži bez dokladů pocházejících z východní Evropy a Afriky. Naše Národní divadlo reprezentovalo Českou republiku inscenací režisérky Viktorie Čermákové Můj soused, můj nepřítel, která reflektuje nesamozřejmost sousedských vztahů ve vztahu k romské menšině. > Můj soused, můj nepřítel Daniela Voráčková a David Tišer Foto: J. N. Jelínek Klub přátel činohry Druhé místo v anketě Divadelních novin Inscenace roku 2011 získal Král Lear režiséra Jana Nebeského. V devatenáctém ročníku ankety zveřejněné v prvním letošním čísle odborného čtrnáctideníku hlasovalo 110 kritiků, publicistů a teatrologů, kteří upozornili na nejzajímavější, nejpozoruhodnější, nejkvalitnější a nejvýraznější inscenace či projekty českého divadla. Za velkého zájmu diskutujících, jsme po první lednové repríze uspořádali besedu diváků z tvůrci kontroverzní inscenace. Nejzajímavější příspěvky najdete na našem webu: Přijďte inscenaci, o které se mluví, navštívit i vy! Vážení členové Klubu přátel činohry! Jako poděkování za přízeň, kterou projevujete našemu divadlu, Vám nabízíme zvýhodněné vstupné na naše novinky v měsíci únoru a březnu 2012 s 20% slevou! Počet vstupenek je omezený! Na jednu legitimaci si můžete se slevou zakoupit dvě vstupenky. Těšíme se na setkání v hledištích našich divadel! ENRON aneb Zkrocené zlé firmy Lucy Prebble Enron slovo, které se stalo symbolem krachu. Pád této gigantické energetické společnosti předznamenal v roce 2001 současnou světovou finanční krizi. V roce 2009 se Enron objevil také na jevišti, stejnojmennou hru Lucy Prebble uvedlo londýnské Royal Court Theater a hra byla posléze nominována na Olivierovu cenu za drama. Pro členy KPČ uvedeme: v pátek , v úterý a ve středu , vždy v 19 hodin ve Stavovském divadle MÁ VZDÁLENÁ VLAST Karel Steigerwald Dagmar Šimková strávila v komunistickém kriminále patnáct let. Své zážitky popsala velmi pravdivě sugestivně a s nečekanou literární krásou v knížce Byly jsme tam také. Její mimořádně silný popis toho nejodpornějšího, čeho byl komunismus schopen, byl inspirací pro divadelní hru ze současnosti Má vzdálená vlast. Pro členy KPČ uvedeme: v pátek (premiéra), v úterý a ve středu vždy v 19 hodin na Nové scén. Inzerce informační brožury k volnému odběru 90dni_leto2011.indd 1 InPrag_411_angl.indd 1 i 90 dní v Praze léto 2011 volný čas a kultura tipy, kalendář, soutěže, informace i Prague where to go information and sights november 11 january 12 14

15 balet Oněgin Slavný balet Johna Cranka na motivy románu Alexandra Puškina Choreografie: John Cranko Hudba: Petr Iljič Čajkovskij Úprava a instrumentace: Kurt-Heinz Stolze Scéna a kostýmy: Elisabeth Dalton Dirigent: Sergej Poluektov Tančí: sólisté a soubor baletu Národního divadla Hraje orchestr Národního divadla Představení do konce sezony: 4. února 2012 ve a a 6. března 2012 v května 2012 ve a v Národním divadle Oněgin Viktor Konvalinka a Pavla Hrubešová Foto: P. Hejný 15

16 Balet > Připravujeme > Jade Clayton jako Růženka Snímek byl pořízen na zámku Loučeň Foto: P. Hejný Petr Iljič Čajkovskij Šípková Růženka Choreografie: Javier Torres podle M. Petipy Scéna: Minna Wallenius Kostýmy: Erika Turunen Nastudování: Ingrid Němečková, Sylvie Daverat Asistenti choreografie: Michaela Černá, Alexej Afanassiev, Nelly Danko, Tereza Podařilová, Radek Vrátil Světelný design: Olli-Pekka Koivunen Video: Tima Nyman Dirigent: David Švec / Sergej Poluektov Hraje orchestr Národního divadla Česká premiéra , Národní divadlo 2. premiéra , Národní divadlo > Javier Torres Foto: Archiv JT Spící krasavice (u nás známá spíše jako Šípková Růženka) patří mezi vrcholné klasické balety všech dob. Dílo bylo poprvé uvedeno v Mariinském divadle v Petěrburgu v roce Balet vytvořili podle stejnojmenné pohádky francouzského spisovatele Charlese Perraulta ředitel Carských divadel Ivan Vsevoložskij a baletní mistr Marius Petipa. Vsevoložskij také podnítil vznik inscenace, navrhl kostýmy a společně s Petipou napsal libreto. Marius Petipa ( ) se narodil v Marseille. Stal se tanečníkem a ve věku 29 let emigroval do Ruska. Svou profesionální kariéru zasvětil dvornímu Mariinskému divadlu, v němž působil jako ředitel a choreograf Carského baletu. Petipa vytvořil pro Šípkovou Růženku choreografii a Petr Iljič Čajkovskij napsal pro balet jednu ze svých nekrásnějších partitur. V té době už byl Čajkovskij slavným hudebním skladatelem, který měl na svém kontě pět symfonií, balet Labutí jezero a operu Evžen. Šípková Růženka měla tak obrovský úspěch, že několik dalších let po premiéře tvořila polovinu všech představení uváděných v Carském divadle. Čajkovskij byl s baletem velice spokojen a sám ho považoval za jeden ze svých nejlepších opusů. Hudebně je Šípková Růženka skutečně více koherentní než jiné balety, které skladatel napsal. Tato koherence je částečně výsledkem toho, že mnohé z motivů se rozvinuly z témat Šeříkové víly a Carabosse. Pohádkové postavy tak inspirovaly Čajkovského k tomu, aby napsal ještě úžasnější charakterové tance než obvykle. Šípková Růženka se stala stěžejním dílem ruského baletu a následně byla vyvezena do zahraničí v několika verzích. Na Západě byl balet poprvé uveden v divadle La Scala v Miláně v roce V průběhu let mnozí choreografové vytvořili své vlastní varianty původního díla. Balet Národního divadla uvádí Šípkovou Růženku v různých verzích od roku Příběh princezny, kterou zlá čarodějnice začarovala ke stoletému spánku, nyní uvádíme v adaptaci mexického choreografa Javiera Torrese, působícího ve Finském národním baletu. V mé vizi pohádky Šípková Růženka se aktuální drama odehrává v srdci hlavní postavy, kterou je princezna Růženka. Proto všechny postavy, které vidíme na jevišti, se objevují jako reinkarnace vnitřních emocí princezny Růženky zejména víla lásky Lilac a čarodějnice strachu Carabosse. Princezna konfrontuje mezi volbou žít svůj vlastní život ve strachu nebo žít život v lásce. Prožije sto let strachu ve spánku, než si může vědomě vybrat probuzení se do lásky. Věřím, že její volba mezi životem ve strachu nebo životem v lásce je volbou, kterou má každý z nás. Abychom porozuměli jak učinit volbu vědomě, musíme následovat její příklad a čelit naším nejhlubším obavám. Učinit takovou volbu vědomě, je jediný způsob, jak se probudit do opravdové lásky. (Javier Torres) 16

17 17

18 Balet > Premiéra ve státní opeře Doufám, že Don Quijote bude takový, jaký má být Rozhovor s Jaroslavem Slavickým Don Quijote Hudba: Ludwig Minkus Režie: Jaroslav Slavický Scéna a kostýmy: Josef Jelínek Choreografie: Jaroslav Slavický, Kateřina Slavická a Hana Vláčilová podle M. Petipy a A. Gorského Dirigent: Václav Zahradník Asistenti choreografie: Marie Hybešová, Jurij Slypyč, Michal Šebor, Taťána Krištůfková (kastaněty) 1. premiéra: v ve Státní opeře 2. premiéra: v ve Státní opeře Příběh stárnoucího rytíře Dona Quijota, který sní nad četbou starých románů o hrdinských skutcích a především o lásce ke krásné Dulcinee, se těší divácké oblibě po celém světě. Baletní soubor Státní opery uvede půvabnou a temperamentní inscenaci, kterou podle Maria Petipy a Alexandra Gorského vytvořili Jaroslav Slavický, Kateřina Slavická a Hana Vláčilová ve výpravě předního českého výtvarníka Josefa Jelínka. Jaké bylo vaše první setkání s Donem Quijotem? Poprvé jsem se s Donem Quijotem setkal v Národním divadle při inscenaci, kterou v roce 1986 nastudoval Boris Bregvadze, kde jsem tančil roli Espady. Bylo to takové zásadní setkání, protože se jednalo také o první uvedení Dona Quijota v původní choreo grafii Petipy a Gorského. Vím však, že jste v Donu Quijotovi ztvárnil více rolí Ano, tančil jsem Espadu, Dona Quijota a také ještě Camache. Na toho bych úplně zapomněl. To mě tehdy pobavilo, protože jsem, už jako repetitor, narychlo zaskakoval a byl v podstatě nucen Camache tančit. Pamatuji si, jak za mnou po přestavení přišel dirigent Přemysl Charvát a řekl: Jaroslave, je vidět, že není malých rolí. S jakými pocity připravujete novou inscenaci ve Státní opeře? Musím říct, že s velmi kladnými pocity. Doufám, že Don Quijote bude takový, jaký má být. Balety, které patří do zlatého fondu klasického odkazu 19. století, jsou díla prověřená dobou, historií a stojí vně kritiky. Svoje místo na slunci si vydobyly tím, že tu jsou dodnes. Dlouhá léta, až do poloviny 20. století, tedy více než 100 let, se přenášely z jedné generace tanečníků na druhou, jakýmsi ústním podáním. Proto nikdo nemůže říct, že Don Quijote je starý nebo nemoderní, to zkrátka nelze. Někoho osloví, někoho ne. Úkolem inscenátora je, aby inscenaci nepokazil, aby v ní udržel to, co ji přenášelo časem, z jedné generace na druhou. Jaký je Don Quijote po hudební stránce? Minkus byl výborný baletní skladatel, protože dovedl ve své tvorbě zdůraznit rytmus a melodii, to co je pro tanec velmi důležité. Je tam plno nádherných melodií a rytmických, temperamentních pasáží. A právě zahrát tuto zdánlivě jednoduchou partituru není vůbec nic jednoduchého. Měla by perlit jako šampaňské, záleží na každém detailu! Věřím, že orchestr napomůže celkové úrovni představení, protože na tom opravdu záleží! Máme velmi hezkou instrumentaci, která dává vyniknout i smyčcům, dechům, je plastická. Velmi bych si přál, kdyby i tato složka byla v souladu s ostatními taneční, výtvarnou a hudební. > Don Quijote Alina Nanu Foto: M. Divíšek A jaký bude Don Quijote jako celek? Na co se mohou diváci těšit? V Donu Quijotovi jsou nesmírně náročné sólové role. Po tanečnících vyžadují nejen brilantní techniku, ale také schopnost hereckého vyjádření, a vzhledem ke španělskému prostředí také dostatek temperamentu. Inscenační postupy se za dlouhé období vývoje změnily, takže dochází k určitým režijním změnám, týkajících se především temporytmu představení. Některé pasáže zpomalující děj zkracuji, nebo je zcela vypouštím, naopak jsem vytvořil krátký duet Dona Quijota a Kitri / Dulciney ve snu, kde se Don Quijote setkává se svou vysněnou Dulcineou, neboť v původním libretu bylo vždy uvedeno Kitri / Dulcinea. Proto jsem také chtěl, aby Kitri byla pro Dona Quijota Dulcineou, kterou hledá. Mou snahou je, aby divák celému představení rozuměl. Přirovnal bych Dona Quijota k baletní operetě, v nejlepším slova smyslu, s obrovskými tanečními výkony sólistů i sboru. Diváci se mohou těšit na skutečně brilantní představení s nádechem humoru, vtipu i poezie. Měli by si na představení vydechnout a užít si krásy tance. Lucie Ljašková 18

19 Balet > Uvádíme Sergej Prokofjev Popelka Hudba: Sergej Prokofjev Choreografie: Jean-Christophe Maillot Scéna: Ernest Pignon-Ernest Kostýmy: Jérôme Kaplan Světelný design: Dominique Drillot Nastudování: Bernice Coppieters, Giovanna Lorenzoni Baletní mistři: Nelly Danko, Michaela Černá, Alexej Afanassiev, Radek Vrátil Dirigent: David Švec Hraje orchestr Národního divadla Uvádíme: ve a 19.00, v a v Národním divadle Inscenace Popelky, která vznikla v choreografii francouzského tvůrce Jeana-Christopha Maillota (šéf Les Ballets de Monte-Carlo), měla premiéru v dubnu 2011 a získala si okamžitě přízeň diváků. Před premiérou přijela do Prahy v rámci záverečných příprav paní Bernice Coppieters, Étoile souboru Les Ballets de Monte-Carlo. Dalo by se říci, že soubor Les Ballets de Monte- -Carlo navázal na tradici slavného souboru Ballets Russes pod vedením Sergeje Ďagileva? Ďagilevova skupina byla úžasná. Tento legendární impresário měl zvláštní dar, byl schopen rozeznat a shromáždit kolem sebe ty nejlepší umělecké talenty své doby. Směs umělců, jako byl Picasso, Stravinskij, Bakst, Massine a mnoho dalších, udivovala počátkem dvacátého století obecenstvo a získala celosvětové uznání. Myslím si, že J.-Ch. Maillot dělá trochu něco podobného jako před sto lety Ďagilev. Francouzská baletní technika je považována za vrchol baletního umění, samozřejmě vedle ruské či dánské školy. V čem si myslíte, že tkví její výlučnost? Myslím si, že to je především kvalita pohybů a přesnost práce nártů a nohou, co dělá francouzskou techniku tak jedinečnou. Například v Americe vychovávaní tanečníci dokážou provádět všechny kroky velmi rychle, postrádají však kvalitu pohybů pro francouzskou školu tak typickou. V tom je podle mě zásadní rozdíl. Kdo je Popelka v Maillotově pojetí? Popelka Jeana-Christopha Maillota je velice hodná dívka, na začátku baletu je tak dobrá, že je díky tomu až nudná. Je to velmi prostá a skromná dívka se srdcem plným lásky. Životem ji provází vzpomínky na její matku. Zaujalo mne, že ve vaší inscenaci varuje kouzelná Víla Popelku: musíš zůstat skromná. Penízky jsou křehké, prchavé a ztratí své podivuhodné vlastnosti, když zapomeneš na tuto zásadní hodnotu V jiných verzích Víla chce, aby se Popelka do půlnoci vrátila zpět domů. Proč vyzdvihl Maillot právě tento moment? Když Popelka v opojení zapomíná na svou prostotu, znamená to, že již začíná žít dekadentním životem, nenaslouchá už své matce. Ve snaze zabránit tomu, aby sklouzla na šikmou plochu, ji Víla odvádí z plesu. Maillot tím zdůrazňuje, že skromnost je dar. V životě je velmi důležité zůstat pokorný a skromný. Výtvarná stránka inscenace působí velmi čistě a jednoduše, řekla bych spíše nepohádkově. Proč se J.-Ch. Maillot rozhodl jít právě touto cestou? Na Popelce Maillot pracoval se stejným tvůrčím týmem jako například na Romeovi a Julii (jednoduchou a čistou scénu vytvořil Ernest Pignon- Ernest, elegantní a extravagantní kostýmy Jérôme Kaplan, působivá světla Dominique Drillot). S těmito umělci se mu velmi dobře spolupracuje. Jejich společným cílem bylo ukázat Popelku ne jako zastaralou pohádku, ale jako příběh dnešní doby. Dnes se rodiče často rozvádí, jejich děti pak získávají nevlastní matky, které si nevybraly, a prožívají příběhy podobné tomu Popelčinu. Tvůrčí invence všech zúčastněných inscenaci v tomto směru velmi pomohla. Pohádkový příběh Popelky se podařilo vyprávět dnešním způsobem. Johana Mücková > Popelka Jade Clayton a Viktor Konvalinka Foto: P. Hejný 19

20 Balet > Zprávy Bohemia Balet ve Stavovském divadle Nulová gravitace Bohemia Balet, soubor Taneční konzervatoře hlavního města Prahy není pro baletní diváky novým pojmem. Za dobu od svého založení v roce 2005 se vyvinul v ambiciózní ansámbl mladých tanečníků, mnohdy laureátů mezinárodních soutěží, kteří jsou absolventi či studenti školy. Představení Bohemia Baletu se vyznačují nejen technickou vyspělostí, ale přinášejí na scénu i radost a entuziasmus mladých tanečních interpretů. Dramaturgie je vytvářena s ohledem na složení souboru, umožňuje rozvoj uměleckých schopností studentů budoucích tanečních profesionálů a zároveň obohacuje repertoárovou nabídku na české taneční scéně. Ke spolupráci se souborem jsou zváni mladí i renomovaní domácí a zahraniční choreografové. Za dobu své existence získal soubor několik ocenění a vytvořil mimořádné projekty i v profesionálním kontextu, vystupuje na domácích i zahraničních scénách, je zván na festivaly a taneční přehlídky. Záběr repertoáru je velmi široký, zahrnuje jak ukázky klasického baletního odkazu (slavná pas de deux z baletu Korzár, Don Quijote, Labutí jezero, Šípková Růženka), tak současné choreografické kompozice i lidové tance z Čech, Moravy, Slovenska. Balet Národního divadla a Taneční centrum Praha konzervatoř uvádějí Nulovou gravitaci jako poctu Markétě Kyliánové u příležitosti stých narozenin. Tančí Balet Jihočeského divadla a Balet Praha Junior Choreografie: Jiří Kylián, Attila Egerházi a Samuel Delvaux Uvádíme 27. a 30. března od ve Stavovském divadle A na co se mohou diváci těšit v únoru a březnu? Večer komorního tance Do programu představení je zařazena nedávno uvedená Lunedda balet vytvořený na hudební koláž Christiny Pluhard francouzskou choreografkou Bérangère Andreo. Ve druhé části uvidí diváci Trio g moll Bedřicha Smetany v choreografii jednoho z největších českých tanečních tvůrců 2. poloviny 20. stol. Pavla Šmoka. Večer uzavře úsměvná Deka pod dekou, balet, který vytvořili pro soubor Tom Rychetský a Viktor Konvalinka. Představení: od ve Stavovském divadle Děvčátko se sirkami Chcete-li, aby se ve vašem dítěti utvářel cit pro krásu a dobro, čtěte mu Andersenovy pohádky nebo s ním zajděte na taneční fantazii na motivy pohádek H. Ch. Andersena Děvčátko se sirkami. S Bohemia Baletem vystoupí i někteří žáci nižších ročníků konzervatoře. Jejich mládí, nadšení a svěžest je v jejich podání vskutku přesvědčivá. S titulní a zároveň ústřední pohádkou Děvčátko se sirkami se prolínají ještě další tři Andersenovy pohádky: O ošklivém káčátku, O dívce v červených střevíčkách a O statečném cínovém vojáčkovi. Představení bude doplněno choreografií Les Sylphides Michaila Fokina na hudbu F. Chopina a 9.3. Grand pas z baletu Le Corsaire a temperamentní suitou z baletu Gajané. Představení: v a 9.3. v ve Stavovském divadle > Děvčátko se sirkami Foto: H. Smejkalová Konkurz Baletní přípravka Národního divadla přijímá přihlášky ke konkurzu pro dívky od 6 7 let a chlapce od 7 8 let. Termíny konkurzu: 2. a Přihlášky zasílejte doporučeně poštou do na adresu: Správa baletu ND Baletní přípravka Národního divadla Anenské nám. 2, Praha 1 T: (pouze mezi hod.) M: , j.jodasova@narodni-divadlo.cz Na přihlášce uveďte jméno a příjmení zákonného zástupce, vaši adresu, telefonní číslo, , jméno a příjmení dítěte a datum narození Den a hodina konkurzu bude písemně oznámena každému zájemci s dostatečným časovým předstihem. Půlroční školné činí Kč za výuku 2 hodiny týdně. 20