2. M O M J O Ž J Í Ž Š Í O Š V O A

Transkript

1 SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V BRNÌ, KOUNICOVA 15 KOMPAS ÈERVEN/2010 NOC KOSTELÙ NSANGO MALAMU 2. MOJŽÍŠOVA PROGRAMY NA ÈERVEN 2010

2 Obsah / èerven Dlažební kostka Danka Truksová 3 Úvodník Míla a Michal Hadlaèovi 5 Výhledy Jan Asszonyi 6 Sborová kronika (èerven) Jan Asszonyi 7 Exodus (2. Mojžíšova) Jan Asszonyi 9 Vzpomínka (Pravdomil Dostál) Z pohøebního rozlouèení 11 Pravdomil Zababa (Petr Kuèera) 12 Vzpomínka (Rùžena Netušilová) Z pohøebního rozlouèení 16 Vzpomínka (Vojtìch Mauer) Z pohøebního rozlouèení 17 S Vojtou na Sibiøi Jiøí Káòa 18 O životì v Bohumilicích Ester Puèálková a Tereza Mikelová 19 Tajná akce Eliška Koøínková 19 Dopis z mìsta svìtel Marka 20 Nsango malamu (Leonardo Teca) Ptala se Lenka Broklová 22 Povídání hudební Ptala se Lenka Broklová 24 Modlitební shromáždìní Jana a Petr Baní 25 Noc kostelù 27 Programy 28 Mìsíc kvìten ve sboru Povídání hudební (V. Horký, T. Bargel) Modlitební shromáždìní v Betlémské kapli P. Nykodým, D. Koøínková st., D. Raus páteèníci, veteráni, Klub maminek, fotbálek Na titulní stranì snímky z Noci kostelù Fotografiemi do tohoto èísla pøispìli: David Fajfr (fota na obálce), Alík, archiv rodiny Hadlaèù, Netušilù, Horkých, Bargelù, Bohumiliètí a web. DLAŽEBNÍ KOSTKA Bylo to malé zastrèené námìstí v centru velikého mìsta. Jeho povrch pokrývaly dlažební kostky, které zde byly snad odnepamìti. Ležely spoøádanì vedle sebe, trochu se smály, trochu nadávaly na poèasí, trochu se hádaly a trochu se v zimì tiskly k sobì. Ale hlavnì se mìly moc rády a neumìly si pøedstavit život bez druhých kostek. Až jednoho dne se kostka pøímo uprostøed námìstí pohnula ze svého místa, mohutnì se protáhla a prohlásila, že už ji nebaví ležet stále na jednom místì, nechat si od lidí dupat po hlavì, být pomalovaná od dìtí a ušpinìná od bláta. Ve svìtì je líp, prohlásila rozhodnì. V dalekých zemích vidìla mnoho zajímavých míst, potkala se se spoustou podivuhodných vìcí, zažila mnoho radosti. Kostky, které na námìstí zùstaly, ale vùbec radostné nebyly. I když kostku svìtobìžnici považovaly za hloupou a sobeckou, pøesto jim scházela. Chybìjící kostky si také brzy všimli lidé, když si jeden v otvoru po kostce vymkl kotník, jiný tam pøevrátil kolo a další zlomila podpatek. Najednou lidem zaèalo dláždìní vadit a rozhodli se, že vytvoøí moderní námìstí, které vylijí asfaltem. Po èase zaèalo být kostce svìtobìžnici smutno a rozhodla se, že se vrátí domù. Hledala své milé družky, ale nenašla... Danka Truksová KOMPAS Sborový list Sboru Církve bratrské Brno, Kounicova 15 Vychází vždy první nedìli v mìsíci pro vnitrosborové úèely. Uzávìrka pøíštího èísla Pøipravují: Lenka Broklová (broklova@volny.cz), Petr Raus (raus.p@upcmail.cz), Iva Zachariášová (iva.zac@seznam.cz), David Fajfr (david.fajfr@seznam.cz)

3 ÚV O OD DNÍK K aní Anežka Novotná mìla v poslední dobì nìjakou špatnou náladu. Zèásti to zpùsobily nepøíliš pøesvìd- Pèivé výkony Jaroslava juniora v sextì biskupského gymnázia a zèásti to byl pocit, že jim nezadržitelnì vysychá domácí bankovní Malé pøedvolební zamyšlení konto. Ne že by snad s manželem Jaroslavem vydìlávali málo, každý mìsíc si donesli domù skoro 40 tisíc èistého, ale pøesto jim penìz viditelnì ubývalo. Nìkteré náklady zùstávaly víceménì stejné, za nájemné dávají asi 6 tisíc, ale inkaso je stále dražší, za vodu, plyn a elektøinu už platí dalších skoro 8 tisíc. Možná bychom ušetøili na jídle, ale chlapi toho snìdí hodnì, a tak každý týden všichni ètyøi, i s malou Alenkou, projí dobré tøi tisíce, a to nepoèítám obìdy ve školní jídelnì další tisícovka. Když se k tomu pøidá nìjaké obleèení, školní potøeby, pøíspìvky na plavání, fotbal, gymnastiku a douèování angliètiny, tak zmizí 10 tisíc jedna dvì (ještì že Jarda nekouøí a pije jen levnìjší alkohol) nicménì kosmetika taky není zadarmo No, asi bychom vystaèili, jenomže Jarda se èasto chová jako naši politici, na nic dlouhodobì nešetøí, když se však nìco poláme, tak se o nic nestará a vezme si peníze z konta jako tuhle, když kleklo auto a oprava vstøikování stála skoro 20 tisíc. Taky nechtìli Alence zkazit první lyžaøský kurz, ale sedm tisíc, to byla síla (ještì že mìla lyže po Jareèkovi). A teï ta rovnátka, 2 300! Je to tak, jsou na nule!!! Vlastnì ne, vždy už jsou 12 tisíc v minusu, ten spotøebitelský úvìr na novou televizi budou splácet ještì tøi roky, a s pìknými úroky. Když se manžel Jarda vrátil veèer ze svého oblíbeného fotbálku, otevøela Anežka láhev chilského vína a položila pøed Jardu výpis z konta, kde se na konci skvìla krásnì vykroužená nula. Když manžel pochopil, oè se jedná, pøednesl manželce pøednášku o šetøení a ujistil ji, že pøi troše snahy urèitì nìco najdou. A tak se do toho pustili. První 3

4 láhev chilského vína na to nestaèila, protože se po chvíli ukázalo, že každý chce ušetøit na nìèem jiném. Zatímco Anežka bojovala za zdraví, kvalitní potraviny a èistotu domácnosti, Jarda stavìl do popøedí sportovní potøeby a investice do rodinného vozidla. Korunu úvahám nasadila zatím utajovaná informace, že bude potøeba generálka pøevodovky a nové letní gumy. Anežka na to s pláèem odvìtila, že kontaktní èoèky pro Jareèka jsou pøednìjší a navrch pøihodila ta Alenèina rovnátka. Manžel Jarda seznal, že se dostali, jak se èasto v politice øíká, do patové situace. Pøinesl láhev dražšího, ale nespornì lepšího moravského vína od švagra a pøedestøel Anežce své øešení. Zavedou si doma systém obálek. Každá obálka bude nadepsána, tøeba jídlo, obleèení, zubaø, kosmetika a podobnì, a když pøinesou domù peníze, rozdìlí je do obálek a budou podle toho utrácet. Když bude málo penìz tøeba na jídlo, nebudou jíst, když nebude na opravy auta, nebude se jezdit. Anežku však zajímalo, jakým zpùsobem ty peníze do obálek rozdìlí. Jarda se zamyslel a pøišel na geniální myšlenku: Maminko, udìláme o tom referendum každý z nás, i Jareèek a Alenka, napíše na papír, kolik procent našich penìz budeme dávat do které obálky. Výsledky pak seèteme a zprùmìrujeme a bude to úplnì demokratické. Anežka se zamyslela, pøedstavila si, jak dìti navrhují procenta na její kosmetiku, ale pak si zas pøedstavila vysoká procenta na rovnátka a kontaktní èoèky a souhlasila. Jarda byl nadšen a pustil se do pøípravy seznamu obálek. Hned zítra si udìlají referendum! Nalil si další sklenku vína. A maminko, tak mì napadá, když si o penìzích takhle doma mùžeme rozhodovat sami, proè se to tak nedìlá i se státním rozpoètem? Vždy by staèilo, kdyby nám ministr financí každý rok øekl, kolik budou dìlat pøíjmy státního rozpoètu, a pak by jenom pøidal seznam položek, na co ty peníze budeme vydávat armáda, úøedníci, zdravotnictví, dálnice, dùchody, nemocenská a já nevím co ještì, a my, všichni obèané, bychom si vždycky udìlali referendum, jak ty peníze rozdìlíme pìknì bychom pøidìlovali procenta a na konci by musel být souèet 100 žádný deficit. Žili bychom prostì pøesnì za tolik, kolik bychom si vydìlali! Jarda dopil láhev moravského. Anežka už dávno spala. Z pøedvolebního zamyšlení je povolební realita. Jarda své øešení našel, najdou øešení i naši politici? Míla a Michal Hadlaèovi ožná si kladete otázku, proè teï, po volbách, máme v Kompase pøedvolební zamyšlení, a proè se vùbec na jeho stránkách setkáváme s politicko-ekonomickým Mtématem. Dùvody vidíme dva. Jednak se nás finanèní i politické otázky bezprostøednì dotýkají a je dobré o nich pøemýšlet (i když na pùdì církve do tìchto úvah prakticky nevstupujeme), jednak téma této úvahy zmiòuje i evangelium; ono totiž opravdu souvisí i s našimi každodenními životy. A tak nám dovolte uzavøít biblickými verši: Chce-li nìkdo z vás stavìt vìž, což si napøed nesedne a nespoèítá náklad, má-li dost na dokonèení stavby? Jinak až položí základ a nebude moci dokonèit vysmìjí se mu všichni, kteøí to uvidí. (Lk 14,28 29) 4 (red.)

5 VÝHLEDY ANEB CO NÁS ÈEKÁ A CO NÁS NEMINE Milí bratøi a sestry, v minulých dnech zaèal poslední mìsíc školního roku, dìtem brzy zaènou prázdniny. Staršovstvo sboru rozhodlo pro toto období o jedné zmìnì o prázninách se nebudou konat nedìlní veèerní shromáždìní. Zároveò staršovstvo povzbuzuje k tomu, co se vìtšinou již dìje, totiž ke vzájemným návštìvám. Dnešní nedìle (tj ) je nedìlí seniorù. Zvláštní program je pro nì pøipraven po dopoledním shromáždìní. Hostem, který se bude zamýšlet nad tím, jak se senioøi mohou s mìnícím se životem spoleènosti i církve nejen vyrovnávat, ale také v nìm sloužit, bude kazatel Andrej Beòa z Prahy. V biblických hodinách budou pokraèovat výklady 2. knihy Mojžíšovy. Seniorátní setkání kazatelù JM seniorátu se uskuteèní v našem sboru ve støedu v dopoledních hodinách. V Bohumilicích se koná sraz rodákù, a to u pøíležitosti 800. výroèí založení vesnice Bohumilice. V bohatém programu bude mít místo i ekumenická bohoslužba, které se za sbor a JM seniorát CB zúèastní kazatel a senior Jan Asszonyi. Více informací o akci se dozvíte na: Kazatel Jakub Škarvan èerpá v èervnu 14 dní studijního volna (další modul magisterského studia na TCMI) a následnì øádnou dovolenou. V nedìli bude v našem sboru v hodin koncert pìveckého souboru NSANGO MALAMU ( Protagonistou tohoto koncertu je evangelický faráø Leonardo Teca, který je v našem sboru znám. Program misijních støed zaène v pøíštím školním roce nikoli v obvyklou støedu, nýbrž ve ètvrtek, a to , kdy bude v našem sboru sloužit evangelista Ulrich Parzany. Pozvání k tomuto shromáždìní bude zasláno i ostatním sborùm CB i brnìnské ekumény. SOLI DEO GLORIA Samému Bohu sláva Jan Asszonyi KOMPAS 6/2010 / 5

6 BLAHOPØEJEME ÈERVEN 2010 SBOROVÁ KRONIKA KDY KOMU PROÈ sestøe Jarmile Sturmové z Brna sestøe Evì Kakaèové z Blanska POŽEHNÁNÍ ODEŠLI NA VÌÈNOST SVATEBNÍ SHROMÁŽDÌNÍ 72 let 80 let V nedìli 16. kvìtna bylo pøi shromáždìní požehnáno Martince, dceøi Ivany a Mariana Moržol. V prvních kvìtnových dnech jsme se v naší modlitebnì louèili se dvìma bratøími a sestrou, které si k sobì koncem dubna povolal Pán Bùh. 24. dubna odešel bratr Pravdomil Dostál, 29. dubna sestra Rùžena Netušilová a 30. dubna bratr Vojtìch Mauer. Vzpomínky na tyto bratry a sestru pøinášíme na dalších stránkách Kompasu. 1. kvìtna 2010 byli v naší modlitebnì oddáni sestra Hana Sturmová a bratr Bedøich Jeøábek. Nadìji slož v Hospodina. Buï rozhodný, buï udatného srdce, nadìji slož v Hospodina. Žalm 27,14 6

7 Exodus Teologie 2. knihy Mojžíšovy a biblických hodinách jsme v nedávné dobì zaèali èíst a vykládat 2. knihu Mojžíšovu (Exodus). NStìží lze pøi našich støedeèních výkladech zmínit vše, proto jsem se rozhodl vìnovat svùj èervnový pøíspìvek do Kompasu teologii této biblické knihy. Teologický obsah 2. knihy Mojžíšovy je shrnut v Ex 6,6 8. Je to slovo, se kterým byl Mojžíš poslán k Izraelcùm, a ti v nìm mìli znovuobjevit svou identitu a svùj další program. Mìli se z nìho uèit, jak pøemýšlet o sobì ve vztahu k Hospodinu. Píše se tam: Proto øekni Izraelcùm: Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z vašeho otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velkými soudy. Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bùh, který vás vyvede z egyptské roboty. Dovedu vás do zemì, kterou jsem pøísežnì slíbil dát Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Vám ji dám do vlastnictví. Já jsem Hospodin. (2M 6,6 8) Tyto tøi verše shrnují teologickou zvìst, kterou mìl Mojžíš pøedat Izraelcùm. Rozdìlme si text do nìkolika samostatných bodù. Zde je sumáø teologických motivù Exodu: 1. Spasení svoboda od otroctví 2. Hospodin poznání Hospodina 3. Smlouva Izrael je lidem smlouvy 4. Zaslíbená zemì cíl vysvobození 5. Boží pøítomnost limitovaná 6. Neviditelný Bùh a viditelné symboly 7. Dùležitost zákona (smlouvy) 8. Dùležitost následování Hospodina 9. Jen jeden má skuteènou moc Ad 1: Spasení svoboda od otroctví Exodus 6,6: Proto øekni Izraelcùm: Já jsem Hospodin. Vyvedu vás z egyptské roboty, vysvobodím vás z vašeho otroctví a vykoupím vás vztaženou paží a velkými soudy. Nejedná se zde o svobodu v obecném slova smyslu (politickou nebo náboženskou). Jde zde zcela specificky o vysvobození od zlé služby k dobré službì. Izraelci sloužili faraonovi. Namísto toho jsou nyní voláni ke službì Hospodinu. Svoboda podle Exodu není svobodou od jakékoli podøízenosti, je otázkou podøízenosti a služby dobrému Pánu. Nový zákon také pracuje s otroctvím, službou zlému. Je jím høích a jeho dùsledek smrt. Høích (zlo plynoucí z nevìry v Boha) je otrokáø, protože neslouží-li èlovìk Bohu, slouží nìkomu jinému. Z otroctví høíchu je však možné být vysvobozen. Stejnì ovšem jako platilo o Izraelcích, že si nebyli schopni pomoci sami, platí to pro èlovìka dodnes. Z otroctví høíchu mùžeme být vysvobozeni (doslova vyrváni) jenom tím, kdo høích porazil. Stejnì jako to platilo o Izraelcích, platí to i o nás dnes: Potøebujeme Vysvoboditele a dobrého Pána. Ad 2: Hospodin poznání Hospodina Exodus 6,7b 8c: Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bùh, který vás vyvede z egyptské roboty. Já jsem Hospodin. Jak mohou lidé poslouchat Boha a být jím obohacováni, když o nìm nemají žádnou (nebo pøinejlepším jen vágní) pøedstavu? Hospodin se lidu dostateènì odhaluje. Nejprve jako vysvoboditel. Pak ale i dál. Nechce být pro èlovìka tajemným, neznámým a 7

8 nevypoèitatelným. Odhaluje se nejen ve svém jménu, ale pøedevším ve smlouvì, kterou uzavírá s vysvobozeným lidem na Sinaji. By je v Exodu setkání a poznávání Hospodina èasto uskuteèòováno skrze prostøedníka Mojžíše, jde o poznávání Hospodina. Pøi ètení této biblické knihy se ptejme, jak skrze ni poznáváme Hospodina a jak se tato skuteènost jeví ve svìtle novozákonní zvìsti o Pánu Ježíši Kristu. Ad 3 : Smlouva Izrael je lidem smlouvy Exodus 6,7a: Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem. Pán Bùh mluví o Izraeli jako o svém lidu Propus mùj lid (2M 5,1). Hospodin vìdìl, že lid potøebuje nejenom vysvobodit, nýbrž že také potøebuje být (za)vázán (k) Hospodinu smlouvou, která mu pøinese požehnání. Zvláštnost Božího lidu je právì v tom, že byl obdaøen smlouvou s Hospodinem: Vy sami jste vidìli, co jsem uèinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích køídlech a pøivedl vás k sobì. Nyní tedy, budete-li mì skuteènì poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, tøebaže má je celá zemì. Budete mi královstvím knìží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synùm Izraele. (2M 19,4 6) Novozákonní zvìst pak rozšiøuje zvláštní lid na spoleèenství tìch, kdo v Božím Synu, Pánu Ježíši Kristu, nalezli svého Vysvoboditele do høíchu a Pána svého života, který jim nabídl Novou smlouvu. I novozákonní lid je lidem smlouvy. Ad 4: Zaslíbená zemì cíl vysvobození Exodus 6,8 Dovedu vás do zemì, kterou jsem pøísežnì slíbil dát Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Vám ji dám do vlastnictví. Já jsem Hospodin. V Egyptì byli Izraelci otroky bez práv a bez nadìje na svou vlastní zemi, kde by svá práva mohli mít. Hospodin však neopustil své plány, v nichž mìl Izrael dostat zemi za dìdictví. Dostal-li lid na Sinaji Zákon (smlouvu), nemùže tam zùstat, jakkoli mu tam bylo dobøe. Má jít dál do slíbené zemì. Ad 5: Boží pøítomnost limitovaná Exodus 3,5: Øekl: Nepøibližuj se sem! Zuj si opánky, nebo místo, na kterém stojíš, je pùda svatá. (viz také Ex 19,12 a 28,43). Na první pohled se zdá, že v knize Exodus je patrná Boží pøítomnost, spoleèenství s lidem. Je tomu tak, ale pøesto je potøeba povìdìt, že v Exodu je Boží pøítomnost vždy nìjak limitovaná. Bùh se ukazuje Mojžíšovi a lidu za bariérami, prostøednictvím symbolù. Neodkrývá se zcela. Mezi ním a lidem stále zùstává jakási bezpeènostní hradba vzdálenost od hory Sinaj, tma (Bùh se halí do temného oblaku) a stánek úmluvy, v nìmž je truhla smlouvy oèím lidu skryta (Izraelci poté, co byl dostavìn stan smlouvy, truhlu smlouvy a její obsah nikdy nespatøili!). Hospodin tak dává najevo, že je na èlovìku nezávislý. U okolních pohanských národù byla rozšíøena pøedstava bohù, kteøí mohou snad vše, nejsou ale schopni se nasytit. Proto potøebovali obìti. Hospodin je jiný. V Novém zákonì doznala Boží pøítomnost zmìny. Svatý Bùh se pøiblížil k lidem jako nikdy døíve ve svém Synu. Kde je shromáždìn Boží lid, tam je Hospodin zvláštním zpùsobem uprostøed nìho. Ne proto, že by tento lid byl Bohu schopen vytvoøit svaté prostøedí, nýbrž proto, že on sám se rozhodl pøebývat v èlovìku skrze svého Ducha. V pøíštím èísle Kompasu se zastavím u druhé poloviny teologických poznámek ke 2. knize Mojžíšovì. Podle Exodus, The New American Commentary zpracoval Jan Asszonyi, kazatel sboru. 8

9 Vzpomínka na bratra Pravdomila Dostála * r. Pravdomil Dostál se narodil dne 11. listopadu 1933 v Benát- Dkách nad Jizerou v rodinì kazatele Jednoty èeskobratrské, dnes Církve bratrské, jako nejstarší ze tøí dìtí. V Benátkách chodil do obecné školy, kde uèila jeho maminka. V roce 1943 pøešel do gymnázia v Boskovicích, kde mìl tetu, prof. Lydii Dostálovou. Byl to nadaný chlapec, zkoušky do 1. roèníku udìlal ze 4. tøídy obecné školy. Po válce se v roce 1946 odstìhoval k dìdeèkovi, kazateli Františku Dostálovi do Brna a dokonèil reálné gymnázium v Husovicích, kde maturoval v roce Vyrostl v køes anské rodinì a vidìl kolem sebe mnoho dobrých a kvalitních køes anù. Svoji osobní víru potvrdil i køtem v dospìlosti. Tvrdil, že nejlepší životní program je Kristovo evangelium, a proto mu byla velice blízká sociální oblast. Pøihlásil se ke studiu medicíny, i když jeho velkou zálibou byla historie a teologie. Uvažoval o studiu na evangelické teologické fakultì v Praze. Radil se tehdy s dr. Bohuslavem Benešem. Ten mu odpovìdìl, že stát zrušil církvi deset sborù a vyhlídky do budoucnosti jsou za komunistického režimu nevalné. Bude proto nejlépe vystudovat medicínu a pak pomáhat v církvi. Tuto radu uposlechl, vystudoval lékaøskou fakultu v Brnì a po promoci v èervnu roku 1957 nastoupil na umístìnku do severoèeského pohranièí do Okresního ústavu národního zdraví v Jablonci nad Nisou. V pohranièí pracoval postupnì jako sekundáø, obvodní lékaø, èásteènì závodní i sportovní lékaø, a to až do roku 1967, kdy se mu po deseti letech podaøilo vrátit se do Brna. Netajil se nikdy svým køes anským postojem, byl vždy pøímoèarý a otevøený. Byl tedy ve zdravotnických službách ideologicky vhodný jen pro ten nejnižší stupeò. Nastoupil jako závodní lékaø v tehdejších Elektrotechnických závodech Julia Fuèíka, kde mìl hned dvì ordinace hlavní závod a slévárnu. Zde pracoval od roku 1968 až do svého odchodu do penze, i když pak vypomáhal ještì v nìkolika zdravotnických zaøízeních. Léta strávená v drsném pohranièí byla pro nìj dobrou školou. Našel zde øadu dobrých pøátel, mìl otevøenou a družnou povahu, byl ekumenicky zamìøený. 9

10 Po návratu do Brna se seznámil s Noemi Kadlecovou, s kterou se oženil v roce Bylo to š astné manželství. Nìkteøí pøátelé s laskavým humorem øíkali, že je nepraktický praktický lékaø. Jeho manželka ho doplòovala, byla jeho pomocnicí i sekretáøkou. Oba pocházeli z evangelických rodin, oba mìli mnoho pøátel ve všech protestantských denominacích. Pravdomil Dostál samozøejmì nejintenzivnìji pracoval ve staršovstvu své Církve bratrské v Brnì, kde byl dlouhá léta jeho místopøedsedou, ale navíc hodnì elánu vložil i do èinnosti Kostnické jednoty v Brnì. Byl to v dobì totality jediný ekumenický spolek, který mìl možnost poøádat rùzné ekumenické akce. Pravdomil Dostál byl dobrý organizátor, této možnosti využíval a za období témìø 20 let uspoøádal se svými spolupracovníky celou øadu výborných pøednášek, zajímavých setkání i konferencí. Po revoluci v roce 1989 však èinnost Kostnické jednoty témìø zanikla, nebo se otevøelo nebývalé množství jiných možností. Pravdomil Dostál byl výborný a pohotový øeèník, jeho pøednášky spojené s množstvím podnìtù ze zdravotnické oblasti byly vždy vyhledávány. Mìl hbité pero, pøispíval svými èlánky do øady novin i èasopisù, byl èlenem redakèní rady Bratrské rodiny. Po roce 1989 se pro nìj otevøela nová oblast, která mu byla v dobì totality uzamknuta, a to èinnost veøejná. Jako dobrý organizátor a znalec pomìrù ve zdravotnictví byl pøizván ke spolupráci v brnìnské lékaøské komoøe, kde pracoval urèité období jako pøedseda Èestné rady. Ale èas nezastavíš, ozývaly se i zdravotní potíže: infarkt v oku, plicní embolie, srdce, vysoký krevní tlak, cukrovka. Pøed dvìma lety touto dobou ukonèil svou ètyøicetiletou službu v církvi. Cítil, že už je unavený a na vše nestaèí. Jen jeho nejbližší vìdìli, že je pro nìj velice namáhavé vyjít jen malý kopeèek nebo schody a že si nejradìji posedí u novin nebo dobré knihy. Ale zájem o historii, o dìní v církvi a v politice ho do poslední chvíle neopouštìl. Vyhlížel každé nové vydání dìjin nìkterého státu, byla to jeho po Bibli nejmilejší èetba. Zvláš znalosti historie byly obsáhlé, témìø encyklopedické. Historii srovnával se souèasným dìním a èasto velmi pøesnì dovedl odhadnout, kam povedou kroky nìkterých našich i cizích politikù. Také jeho kázání na historické starozákonní texty jsme poslouchali s napìtím až do konce. Jeho zdravotní rezervy se menšily, a když pøišel úraz, zlomení žeber a poranìná plíce, nevìstilo to nic dobrého, i když na krátkou dobu se zdálo, že se vše zlepší. Náš svìt umírá s námi, tak zní titul jedné knihy. I jeho svìt zemøel zde na zemi s ním, aby zaèal novou kapitolu ve svìtì jiném, v Božím království. Jeho poslední vìta v nemocnici byla pro nìj typická. Rozhlédl se po pokoji, dal prst na ústa, aby ho snad nikdo neslyšel, a øekl: Mám plán! A jaký? Pùjdu domù! I Pán Bùh má své plány, jsme v jeho režii. Jeho plán byl stejný, vzal ho do svého domova. Ušetøil ho možná tìžkého stárnutí a ubývání sil i schopností. Ale bude nám zde na zemi scházet. Pro pohøební rozlouèení napsala Noemi Dostálová. 10

11 Pravdomil pondìlí ráno mi tatínek oznámil, že zemøel Pravdomil. Pøekvapení. VÈasto mluvíval z kazatelny o neèekaných odchodech a najednou neèekanì odešel i on. Smrt hrála v jeho kázáních jednu z hlavních rolí. Ale nikdy nezvítìzila, vítìzem byl vždy Pán Ježíš Kristus. Pravdomila jsem vlastnì osobnì témìø vùbec neznal. Nevím, jaký byl lékaø, jaký byl pøítel. Byl pøece jen o generaci starší. Prohodili jsme spolu spíše pár zdvoøilostních slov. Ale pøesto mùj život ovlivnil zásadnì. Znal jsem ho pomìrnì dùvìrnì jako tzv. laického kazatele od svého dìtství. (Slovo laický je ve vztahu k Pravdomilovi pomìrnì komické.) Už od dìtství se u mì projevovala pozdìjší profesionální deformace rozlišoval jsem, kdesi ve skrytu dìtské duše, kazatele živé a sušší. Jednoznaènì nejživìjší rétor byl právì MUDr. Pravdomil Dostál. Živý byl jednak projevem mluvil hromovým hlasem, jednak ilustracemi, èasto divokými, z velmi všedního života. A to mì bavilo. A potom se živost projevovala zvìstí evangelia, ve které nechybìl temný høích, radikální pokání a odpuštìní v køíži Pána Ježíše Krista. Osvìžující zvìst evangelia, padající jako hromový vodopád zpìnìných vod. To jsem si jako dítì užíval. Když šel na kazatelnu, pøipomínal mi velkého ledního medvìda. Pravdomil mìl zásadní vliv na mùj duchovní život. Zatímco jiní kazatelé mì ovlivnili podvìdomì, on pøímo a jasnì. Právì díky jeho kázáním jsem si uvìdomoval zvìst evangelia. Nejvíce na jedné obyèejné biblické hodinì uprostøed prázdnin, kdy jsem byl sklíèen svými vnitøními strachy. Tehdy jsem uslyšel ujištìní: Pán Ježíš Tì má rád. Tu obyèejnou biblickou hodinu považuji za nejzásadnìjší pøelom ve svém životì. Pozdìji jsem si kázání vyžádal a schovávám je jako vzácnou relikvii. Pravdomil je pro mì dodnes vzorem v kázáních, zejména v ilustracích. Miloval jsem je a podle jeho vzoru je zasazuji do svých kázání i dnes. Nejvíce jsem prožíval ty nejsyrovìjší. Nezapomenu na Silvestr, kdy dostal úkol mluvit na téma Ježíš Kristus je život. Mluvil o strachu ze smrti, vše podepøeno pøíbìhy z ordinace a od sousedù, potom pøešel ke strachu ze života, napìtí vrcholilo. Zrovna nedávno, pokraèoval klidnì Pravdomil, jsem odøezával jednoho obìšence, nedaleko odtud. Byla tma, hluboká noc, bylo mi všelijak. Volali mi potom z bezpeènosti, že jsem špatnì vyplnil úmrtní list V sále bylo napjaté ticho, sestry zhluboka dýchaly. Tu se sálem rozeznìlo evangelium v podobì, jakou jsem miloval: A právì do tohoto temného svìta pøichází Ježíš, aby øekl: Já jsem život. To byly momenty, kdy mi docházelo, co je to radostná zpráva o pøeslavném Spasiteli. Pravdomil o sobì kdysi øekl: Kážu dobøe a rád. Už ta vìta o nìm vypovídá vše. Miloval pøímost, øekl to, co se jiní neodvažovali øíci. (Obèas i nìco plácl.) Kázal opravdu dobøe a rád. Pozdìji jsem rád sbírával, jako tajný ctitel, jeho výroky. Tøeba: Prosil bych jedny teplé papuèe a kávu. Jindy pøání slovutnému bratru dr. Urbanovi: Jene, sedmdesátka na krku, smrt pøede dveømi... Dalo by se dlouho citovat jeho vìtièky. Veèer, kdy jsem se o smrti tohoto milého a vzácného muže dozvìdìl, jsem si vzal do postele složku se svými zápisky Pravdomilových kázání. Mám jich desítky. Beru do 11

12 ruky tøeba to o krávách bázánských jak tehdy i intonací a mocností hlasu zpodobnil mocnou pohanskou krávu. Beru další lístek a slyším ten naléhavý hlas linoucí se z ètvercového reproduktoru v chodbì. Byl naléhavý, rytmicky modulovaný. Mnohokrát opakoval: Ovce moje hlas mùj slyší a já je znám a ony následují mne. Nebo jindy opakované zvolání: Nesmíš nikdy zapøít Pána Ježíše Krista. Ach. Jak se stát vìèným? Spojit se s vìèným evangeliem. On to udìlal. Nemlèel. Kázal nejen v církvi, ale i ve všední den. Pøátelé o nìm vìdìli, že je køes an. Plody jeho kazatelské práce si budou generace pøedávat dál. Samému Bohu budiž sláva a dík, že nám dal takového bratra. Zababa (Petr Kuèera), CB Frýdek-Místek Vzpomínka na sestru Rùženu Netušilovou aše maminka, paní Rùžena Netušilová, se narodila 25. února 1918 jako prostøední ze tøí dìtí v rodinì NJana a Emilie Vojáèkových v malé jihoèeské obci Leletice, okres Bøeznice. Vyrùstala v øímskokatolické rodinì, s rodièi a sourozenci navštìvovala bohoslužby v katolickém kostele ve Hvožïanech, kde byla dne 15. èervna 1934 biømována. Když bylo mamince 16 let, zemøel jim ve vìku 48 let tatínek na rakovinu. V této dobì ztratila rodina naší maminky moudrého a dobrého hospodáøe a otce rodiny a obec Leletice svého oblíbeného starostu, který se tìšil vážnosti a úctì místních obyvatel. Ztráta tatínka rodinu hluboce zasáhla. Na starost o rodinu a hospodáøství zùstala jen jejich maminka naše babièka Emilka. Pøestože se všechny tøi dìti, Marie, mamka Rùženka i Jan velmi dobøe uèily, nebylo po smrti otce možno nechat všechny studovat. Proto tato možnost byla pøenechána nejmladšímu z rodiny bratru Jendovi, který vystudoval obchodní školu. V té dobì byla * již starší sestra maminky Maøenka zamìstnaná v Praze. Brzy po tatínkovì smrti odešla do služby do Prahy i naše maminka, která pak na základì pozvání své sestry 12

13 zaèala spoleènì s ní navštìvovat sbor Jednoty èeskobratrské na Žižkovì. Po nìkolika mìsících pod vlivem kázání br. kazatele Beneše vìdìla, cítila a nabyla pøesvìdèení, že patøí sem a toto církevní spoleèenství je jejímu srdci nejbližší. Vždy ráda vzpomínala i na br. kazatele Urbánka. Na základì svého osobního rozhodnutí a vyznání proto pøestoupila dne 23. èervna 1939 ke spoleèenství Jednoty èeskobratrské. Tady získala maminka velkou víru v Boží pomoc a ochranu, která jí byla posilou ve všech dalších životních situacích a zkouškách, do kterých ji život postavil. V této dobì již mìla maminka známost s Jaroslavem Netušilem, který pocházel z vesnièky blízko maminèina rodištì, z Újezdce. V Praze byla maminka zamìstnána ve službì v rodinì generála Bílého, kde se starala o domácnost, vèetnì péèe o jejich syna Káju. Díky své zodpovìdnosti, spolehlivosti a charakterovým vlastnostem si brzy získala jejich dùvìru, která se projevila i tím, že manželka generála Bílého mamince s tatínkem vystrojila svatbu v Praze na Staromìstské radnici. Ta se konala dne 27. èervna Jaroslav Netušil byl vyuèený zámeèník a v té dobì pracoval v Brnì. Když se jim podaøilo sehnat podnájem u Lajtkepù v Židenicích, pøestìhovala se maminka po svatbì do Brna za svým manželem. Tímto krokem moji rodièe definitivnì opustili Èechy a jako jediní z mnohoèetné jihoèeské rodiny se odstìhovali na Moravu. Tatínek byl totiž z jedenácti dìtí a maminka mìla dva sourozence. Možná, že už zde zasáhla Boží prozøetelnost a ochrana, protože generál Bílý byl v dobì po atentátu na øíšského protektora Heydricha prvním popraveným. V této tìžké dobì již naše maminka žila v Brnì. Tady zaèali spoleènì s tatínkem chodit do Jednoty èeskobratrské. V dobì války se jim v kvìtnu v roce 1942 narodila dcera Jaruška. V únoru roku 1946 se mohli radovat z narození syna Pavlíèka. Tato radost však netrvala dlouho, protože po 14 dnech Pavlíèek zemøel na zápal plic. Rodièe nesli tuto smutnou událost stateènì a o rok pozdìji se jim narodila druhá dcera Vìra. Náš tatínek byl v té dobì již zamìstnán u ÈSD. Díky tomuto zamìstnání mu byl v roce 1951 pøidìlen drážní byt na Botanické ulici v Brnì. S radostí tak opustili podnájem v Židenicích a pøestìhovali se do svého, kde mìla maminka trvalý pobyt až dodnes. Protože všechny pøíbuzné mìli rodièe daleko v Èechách, velice èasto využívali výhod režijní jízdenky, a tak jsme èasto cestovali a navštìvovali svoje pøíbuzné v Praze, Blatné, v Hornosínì, v Újezdci, ale hlavnì a nejradìji jsme se vždy vraceli do rodištì maminky k babièce do Leletic. Tatínek jako zamìstnanec ÈSD èasto jezdíval na montáže a maminka se o nás bìhem týdne starala sama. Byla v domácnosti, a aby rodinu uživila, pøivydìlávala si šitím pro svoje blízké a známé. V roce 1955 se mamince ve 38 letech narodil jako již neèekané, ale pøesto vytoužené dítì syn Petr. Díky mamèinì péèi a umìní hospodaøit jsme nikdy nemìli pocit nouze a mìli jsme vždy dojem, že nám nic nechybí. Protože oba rodièe pocházeli z venkova a z hospodáøství patøila k jejich velkým koníèkùm zahrádka, koupili parcelu u Sobìšic, kde na rozsáhlém pozemku trávili po práci mnoho hodin volného èasu. Zde s láskou pìstovali ovoce a zeleninu, která byla v té dobì zdrojem obživy pro pìtièlennou rodinu a ze stejného dùvodu rovnìž chovali mnohdy až desítky králíkù, o které se na zahradì starali. 13

14 Maminka byla v domácnosti až do roku 1962, kdy nastoupila do práce jako dìlnice. I pøes svoji vysokou pøirozenou inteligenci svoji práci nebrala jako podøadnou, ale brzy patøila pøi své zruènosti k nejlepším pracovníkùm. Ani jsme si tenkrát neuvìdomovali, že nástup do práce byl nutností, protože nám dìtem chtìli rodièe dopøát vzdìlání. Všichni jsme mohli studovat, Jaruška medicínu, já VUT stavební fakultu a Petr strojní prùmyslovku. V roce 1970 našeho tatínka zasáhl tìžký infarkt. Lékaøi, a tehdy ani Pravdík Dostál, který patøil k našim rodinným pøátelùm, nedávali mamince z hlediska medicíny žádnou nadìji. Pøesto si maminka vymodlila tatínkovo uzdravení, i když se již nemohl vrátit do práce a byl od svých 55 let v invalidním dùchodu. V této dobì se stala živitelkou rodiny maminka. Nikdy jsme ji neslyšeli naøíkat si ani stìžovat, pracovala obìtavì pro rodinu jak doma, tak na zahrádce, kde jak øíkala, èerpala energii, a vždy byla za vše, co ji v životì potkalo, vdìèná a Bohu za vše dìkovala. K jejímu pøesvìdèení patøilo, že Pán Bùh chyby nedìlá. Tatínek ještì prodìlal dva infarkty, dvakrát plicní embolii, ale mamka byla vždy nablízku a díky svému rychlému a moudrému rozhodnutí mu vlastnì nìkolikrát zachránila život. Jednou z nejtìžších zkoušek v jejím životì bylo onemocnìní dcery Jarušky, které se objevilo bez jakéhokoliv varování. Diagnóza rakovina prsu byla velice krutá. Pøesto ani tady mamka nepropadala zoufalství a k modlitbám o tatínka pøipojovala i modlitby za zdraví Jarušky. Tady však byla Boží vùle jiná a Jaruška po ètyøech letech boje s nemocí svùj pozemský boj prohrála. Ani tady jsme si nikdy nevšimli, že by maminka žehrala na osud, na to, že pochovala druhé dítì a že jim odešla dcera, která jako lékaøka byla nejen pro své rodièe, ale i pro svoji rodinu nejpotøebnìjší a pro nás všechny v rodinì patøila k nezastupitelným. I tady se maminka podøídila slovùm Buï vùle Tvá a odchod Jarušky do nebeského domova pøijala s velkou pokorou, vírou a pocitem, že musí být podporou a posilou tatínkovi. Pozdìji se k tatínkovì nemoci v jeho 80 letech pøidala komplikace ucpání cév na nohou, což skonèilo vysokou amputací levé nohy. Ani tady maminka neztratila hlavu, byla tatínkovi velkou posilou. Díky její stateènosti a pomoci se tatínek nauèil chodit na protéze, pozdìji používal invalidní vozík a i zde mamka zvládala veškerou pomoc ošetøovatelky sama bez toho, že bychom ji kdy slyšeli si postìžovat. Toto období trvalo ještì ètyøi roky. V èervnu 1999 se po ètrnáctidenní hospitalizaci tatínka v nemocnici situace zhoršila natolik, že lékaøi mamince doporuèili, aby tatínka umístila do nìjakého zaøízení, kde o nìj bude peèováno. To maminka odmítla s tím, že se o nìj doma postará buï sama, nebo s pomocí dìtí a vnuèek. Tatínek byl z nemocnice propuštìn ve støedu po poledni a ve veèerních hodinách za pøítomnosti maminky v domácím prostøedí odešel do nebeského domova. Od roku 1999 byla mamka v Brnì sama a do roku 2005 byla naprosto sobìstaèná. Jak povìdìla ve svém jediném svìdectví, které se ke mnì dostalo, a to na setkání seniorù v roce 2003, byla vdìèná za to, že jí Pán Bùh dává tolik síly, že mùže chodit do shromáždìní Církve bratrské, kde už má léta svùj druhý domov, a byla vdìèná za modlitby všech, kteøí na ni mysleli. V brnìnském sboru tedy strávila do roku 2005 celých 65 let. 14

15 Pøestože bylo jejím nejvìtším pøáním nebýt na nikom závislá, bylo jí toto pøání odepøeno. V roce 2005 ji zaskoèila bez pøedchozího varování nemoc, která jí vzala samostatnost, svobodu a schopnost rozhodovat sama o sobì. Alzheimerova choroba se projevila neèekanì, ale takovým zpùsobem, že ze dne na den jsme se museli rychle rozhodnout, jak situaci øešit. Po dohodì s jejím obvodním lékaøem jsme maminku dne 6. dubna 2005 pøevezli do Žïáru nad Sázavou, kde mìla v domácím prostøedí mé rodiny nejlepší podmínky k tomu, abychom jí mohli v její nemoci pomáhat. Tato choroba vyžaduje neustálý dohled, pacient nepoznává své okolí ani své nejbližší, neumí se sám rozhodovat. Musí mít stále nìkoho nablízku. Mùj vdìk v této chvíli patøil zejména mému manželovi Jendovi, který ani na vteøinu nezaváhal a maminku do Žïáru ještì v ten den pøevezl. Po celou dobu její nemoci mi byl nejbližším pomocníkem, rádcem a mamince vzorným peèovatelem. Pøestože nikdo z nás nevìdìl, jak dlouho bude maminka péèi potøebovat, Jenda nikdy pomoc naší mamince neodmítl, za což mu patøí moje velká vdìènost a podìkování celé rodiny. Dokonce ani v dobì pøed tøemi lety, kdy sám potøeboval pomoc po mozkové pøíhodì, kdy musel ukonèit svoji profesi veterináøe a pøešel do invalidního dùchodu, jej nikdy nenapadlo, že bychom mìli maminku dát do peèovatelského zaøízení. Spoleènými silami a hlavnì za pomoci dcery Hanky, která k nám mìla nejblíže, díky Boží pomoci a obèasné pomoci ostatních èlenù rodiny dle jejich možností se nám podaøilo zvládnout situaci, do které jsme byli postaveni. Za to patøí dík i modlitbám Vás všech, kteøí jste maminku mìli rádi a pøišli jste se s ní dnes spoleènì s námi rozlouèit. Proto Vám všem i za maminku patøí podìkování za Vaše dopisy, telefonáty, pozdravy a povzbuzení, které jsme nejen cítili, ale i dostávali jak od našich mnohých známých a pøíbuzných, tak od mnohých z Vás z brnìnského sboru Maminka odešla do nebeského domova dne 29. dubna 2010 ve veèerních hodinách. Odešla tiše, a pokud mohu já podìkovat za vyslyšení modliteb, splnilo se mi mé vroucí pøání, aby pokud nastane èas a maminka má odejít z tohoto svìta, aby to bylo doma, v kruhu rodiny. Tato prosba byla vyslyšena a pøání se mi splnilo. Po konzultaci s lékaøem, kdy zdravotní stav maminky byl již velmi vážný, mohla maminka zùstat doma v naší péèi. Odešla v pøítomnosti nás obou, tj. mojí a Jendy, pøi veèerním ukládání ke spánku, v naší náruèi. Za tento zpùsob odchodu ze svìta, by je pro nás oba s Jendou po pìti letech strávených spoleènì s maminkou bolestný, jsme a budeme do konce života vdìèni. Dnes vyjadøujeme svùj vdìk za požehnaný vìk 92 let naší maminky, ale hlavnì podìkování za sílu, zdraví a Boží pomoc, které se nám dostalo a díky nimž nám bylo umožnìno do poslední chvíle být po boku naší maminky, pomáhat jí a dosloužit jí. Za její život dnes chceme naposledy podìkovat a s pokorou v srdci se s ní rozlouèit jejími slovy Buï vùle Tvá. Pro pohøební rozlouèení napsala dcera Vìra. 15

16 Vzpomínka na bratra Vojtìcha Mauera * arodil se v lednu roku 1950 v Brnì, kde celý život žil. Již odmala se vyznaèoval chováním Ntichého a poslušného dítìte. V pøedškolním vìku si hrával v koutku s vojáèky a všechny ohromoval svojí fantazií. Sotva se nauèil první písmenka, jeho velkou zálibou se stalo ètení. Okouzlení Julesem Vernem záhy vystøídala literatura o pøírodì, literatura faktu a historie. Vše, co pøeèetl, si až obdivuhodnì zapamatoval a následnì používal. Od poèátku byla jeho nejvìtší vášní pøíroda a vše, co k ní patøí. Tam by nejradìji trávil veškerý èas pøi pozorování všech zvíøátek a breberek; znalost jejich názvù by mu mohl leckterý odborník závidìt. Tato vášeò ho ovlivòovala i pøi výbìru povolání, kdy si pøál stát se lesníkem. Okolnosti tomu tak nepøály, a tak se po absolvování støední školy stal technickým konstruktérem a projektantem trubkových aparatur. Záliba v pøírodì ho provázela i nadále. Nemalou kompenzací se mu stala práce v zahradì. Touha stát se lesníkem se mu vyplnila až v synovi. Zkušenosti nabyté ve hrách s durolinovými vojáèky zøejmì uplatnil i bìhem základní vojenské služby, kde dosáhl hodnosti kapitána u tankistù. Na toto období èasto a rád vzpomínal. Po vojnì se vrátil do Královopolské strojírny, kde pracoval celý život a kde potkal øadu pøátel. V této dobì se pustili spolu s otcem a švagrem do výstavby osobnì vyprojektovaného rodinného domku. Pracovali samostatnì, bez pomoci odborníkù, a stavba jim zabrala nemálo let. V rámci pracovních povinností se mu dostalo pøíležitosti strávit rok života na bøehu Bajkalského jezera v Angarsku. Ve volném èase s kolegy prozkoumávali sibiøskou krajinu. Na výlety do pusté krajiny s krosnou na zádech vzpomínal dodnes. V øíjnu 1984 si øekl své ano s ženou svého života. Mají spolu dvì dìti. I této úlohy se zhostil výbornì, jako manžel mùže být záøným pøíkladem vìrnosti a obdivu ke své ženì. Tatínkem byl nejenom na 100, ale pøímo na 200 %, kdy svým dìtem dokázal pøedat mnoho ze své filosofie a ze svého životního stylu, se kterým se ztotožòují. Dokázal vymýšlet výlety plné ponauèení, hlavnì na zámky a hrady nejen v blízkém okolí, ale i expedice plné fantazie a dobrodružství. Na druhou stranu nás (dìti) nauèil, jak se postavit k práci a že nic v životì není zadarmo. Krédo bylo: Co si neudìláš sám, 16

17 nemáš. A už pøi práci nebo hrách, uèil (vyznával) vdìènost za vše kolem a s nohama pøímo na zemi. I když to nedával okázale najevo, celou jeho životní cestou ho provázela Boží vùle a pokora. V tomto duchu vychovávali spolu s manželkou i své dìti. S Vojtou na Sibiøi Vojtou jsem se seznámil pøesnì pøed 30 lety. A bylo to daleko odsud v bý- Svalém Sovìtském svazu na Sibiøi u jezera Bajkal v Angarsku. Pracoval jsem tehdy v Cheposu IDZ, který byl projektantem bloku 1. jednotky pyrolýzních pecí, které se v Angarsku stavìly. Vojta pracoval v Královopolské strojírnì, která byla dodavatelem tohoto zaøízení. Postupnì nás tam pøijíždìlo nìkolik na zajíždìní pecí; dva Vojtovi kolegové, další ze Slovenska a z VÚCHZ. Vojta oproti nám dobøe zvládal ruštinu, byl kamarádský, vtipný, mìl jsem jej rád. V nìftìzavodì jsme chodili na smìny, abychom pokryli potøebné práce, a tak bylo možné vyšetøit 2 3 dny volna k turistickým výletùm po okolí Bajkalu. Byl to vlastnì Vojta a jeho spolupracovníci, co zaèali tuto zakázanou èinnost provozovat, protože to byla uzavøená oblast a my jsme vlastnì nesmìli opouštìt mìsto. Snažili jsme se splynout s místními obyvateli a pøímìstským vlakem jsme cestovali k Bajkalu. A pak následovaly vìtšinou dlouhé pochody do hor pøes brody úzkými pìšinami. Protože neexistovala žádná poøádná mapa, chodili jsme vìtšinou proti proudu øek pøitékajících do Bajkalu do nádherných, tehdy liduprázdných hor Sajany s výškou kolem m. Výhoda byla v tom, že nás øeka vedla a kdykoliv jsme se z ní mohli napít, protože na ní nebyla žádná vesnice ani lidská èinnost. Byl to tuším právì Vojta, Milý tatínku, dìkujeme Ti za všechno, jsme moc rádi, že jsme s Tebou mohli být. Lepšího manžela a tatínka jsme od Pána Boha nemohli dostat. Pro pohøební rozlouèení napsala manželka a dìti. který v místní knihovnì objevil knihu, která popisovala, kterak se dostat k rùzným cílùm, vrcholùm, vodopádùm, Vojta byl rozumný v tom, že vždycky øekl, že už musíme skonèit a bivakovat v údolí, zatímco jeho druhové ještì chtìli zdolat vrchol. Vzpomínám, že pøi své první výpravì, kdy jsem se k nim pøidal, jsem mìl nové nerozchozené pohorky. Dùsledkem bylo, že jsem pøi zpáteèní cestì k vlakové zastávce myslel, že tam nikdy nedorazím. Z tìchto turistických pochodù mám mnoho hezkých vzpomínek a také nemálo diapozitivù (Sobolie ozera, pik Èerskij, Meteostancija...). Potom jsme se s Vojtou dále setkávali pøi øešení pracovních problémù v zamìstnání a mìli jsme také mnoho spoleèných zájmù. Vojta byl pracovitý èlovìk, podílel se na výstavbì rodinného domku a jeho velkým koníèkem byla zahrada. Také jsem byl 20. øíjna 1984 na jeho svatbì s Lydií, roz. Halámkovou v Kloboukách u Brna. Vojta býval návštìvníkem našich shromáždìní. I když nechodil pravidelnì, jsem pøesvìdèen, že vìøil v Boží pøítomnost. Dokladem je i celá vìøící rodina manželka a dìti Lukáš a Pavlína. Rozlouèili jsme se s ním 10. kvìtna Na smuteèním oznámení byl verš z 5M 31,8. Slova, kterými Mojžíš pøedává vedení Jozuovi, platí i pro každého z nás: Sám Hospodin pùjde pøed tebou, bude s tebou, nenechá tì klesnout a neopustí tì, neboj se a nedìs. Jiøí Káòa 17

18 O ŽIVOTÌ V BOHUMILICÍCH Jak již nìkteøí víte, ve dnech 19. a 20. èervna 2010 probìhnou v Bohumilicích významné oslavy 800. výroèí založení naší obce. A protože je to letopoèet krásnì kulatý, bude pøi této pøíležitosti uspoøádán Sjezd rodákù a pøátel Bohumilic, na který bychom Vás chtìli co nejsrdeènìji pozvat. Už teï se mùžete tìšit na bohatý program, jehož struènou verzi uvádíme na následujících øádcích. Hlavním dnem oslav bude sobota , kterou zahájí prùvod obcí a ekumenická bohoslužba na místním fotbalovém høišti. Po jistì výteèném obìdì budou následovat vystoupení divadelních a folklorních souborù z okolních obcí, historických šermíøù a celý den završí fakír a ohòová show. To vše bude doprovázeno støídavì cimbálovou a dechovou hudbou. K tomuto programu se také v dobì od 9.00 do pøipojí prezentace umìleckých øemesel a od i hry a soutìže se šermíøi nejen pro dìti. Celou akci budou navíc doprovázet i rùzné výstavy: Výstava historických odìvù (modlitebna Církve bratrské) Život a dílo Antonína Kolka (kaple sv. Alžbìty) Bohumilice ve fotografii; výstava obrazù Bedøicha Jokla (bývalá mateøská škola) Výstava vín nedìle od (bývalá mateøská škola) Na výstavy se mùžete pøijít podívat v sobotu kdykoli mezi 9. a 17. hodinou a v nedìli mezi 13. a 17. hodinou. Je pro nás velkou ctí otevøít dveøe své modlitebny širší veøejnosti. Budeme velmi rádi, když se této významné události budete úèastnit spolu s námi. Více informací najdete na stránkách: Ester Puèálková a Tereza Mikelová 18

19 TAJNÁ AKCE ajná akce je akce mladší mládeže, která je urèená pøedevším pro naše Tnevìøící kamarády. Jedná se o takovou noèní honbu za pokladem, pøi níž se pomocí vyøešených šifer dostáváte na známá i neznámá místa v Brnì. Poslední zpráva by vás zase mìla dovést do našeho sboru na Kounicovì, ale to nemáme ovìøené, protože žádný z týmù, které se hry úèastnily, k poslední zprávì nedošel. Letos se nahlásilo asi sedm družstev po dvou až tøech lidech. Jeden tým tvoøili mládežníci od baptistù, další pak moje spolužaèky a já, ale jinak byly týmy sestaveny z naší mladší mládeže, což byla na jednu stranu škoda. Žel vám nemohu pøíliš povìdìt, jaké zprávy se øešily, protože jsme se spolužaèkami po tøetí zprávì dostaly chu na pizzu. Ke všemu spolužaèky nebydlí v Brnì a poslední autobus jim jel už kolem jedenácté veèerní hodiny. A tak jsme své chu ové buòky nenechaly dlouho èekat, honbu jsme dobrovolnì vzdaly a napapaly TAJNÉ foto z akce se. Dvì rady do budoucna pro všechny, kdo pùjdou na Tajnou akci: nikdy si s sebou neberte hezké obleèení a kabelky, jako moje spolužaèky, protože se pìknì zpotíte. A za druhé, volte do týmu lidi, kteøí jsou z Brna. Náš tým tvoøily holky, které nebydlí v Brnì, a to se moc nehodí, když šifry poukazují na významná brnìnská místa. Ale jinak musím øíct, že jsme si tuto akci velmi užily a moje nevìøící spolužaèky tak poznaly naše prostøedí, které na nì zapùsobilo velmi dobøe. Plánují jít na další mládežnické akce. A proto si myslím, že Tajná akce byla požehnaná a mìla svùj smysl. Tak doufejme, že pøíštì se bude konat znova. Eliška Koøínková DOPIS Z MÌSTA SVÌTEL idíš mìsto a jeho svìtla? Jsou jako drahokamy na èerném sametu. Jsou jako svíce Vv adventní dobì. Jsou jako svìtla v dobì pøíchodu. Pøed tebou pùjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykøikneš o pomoc a on se ozve: Tu jsem! (Izajáš 58,8 9). Svìtelné signály tichého volání, sametového køiku tìch, které pøedchází jejich spravedlnost. Za nimi ohòostroje slávy. Abychom takto pøicházeli. Tu jsem! Tu jsme i my. Herzlichst Vaše po 100 letech Marka 19

20 POZVÁNKA NA ÈERVNOVÝ KONCERT SOUBORU NSANGO MALAMU ANEB OTÁZKY PRO BRATRA LEONARDA TECU Proè zrovna Nsango malamu? To je dobrá zpráva èili evangelium v jazyce lingala. Tento název odráží naše poslání a obsah našich písní. Zpíváme totiž folklorní a hlavnì duchovní písnì z Konga a Angoly. Odtud také pochází africké jádro souboru. Jak tento soubor vznikl? Na tuto otázku existuje nìkolik odpovìdí. Sango malamu tady bylo už v 90. letech minulého století. Takhle se jmenovala (bez N na zaèátku, ale význam je stejný) skupina pod vedením bratra Manaseho Tavarese z Angoly a potom Oséeho Sanoga z Mali. Nìkteøí vidí kontinuitu, jiní ne. Názory jsou rùzné, tak èi onak nové Nsango malamu založili koncem roku 2005 dva muzikanti Pedro Joao Macaxi z Angoly a Jacques Célestin Moliba Bankanza z Konga. Døívìjší Nsango malamu bylo charakterizováno zpìvem a kytarou, nynìjší je charakterizováno zpìvem a bubnem a také dynamiètìjším tancem pøi zpìvu. Kdo v kapele zpívá? V našem pìveckém souboru pùsobí zpìvaèky a zpìváci z Konga, Angoly a Èech. Vìtšinou jde o studentky a studenty a také pracující mladé lidi, kteøí se sešli z rùzných èástí ÈR v Praze. Všichni jsme zapáleni do zpìvu, rádi zpíváme a tanèíme sobì pro radost, Bohu ke chvále, lidem k potìšení a pochopitelnì šíøíme to poselství Nsango malamu. Trénuje se každé úterý v suterénu Evangelické teologické fakulty. Také samotný trénink je pro nás vždycky pøíjemný zážitek. Skvìlí lidé, dobrá parta. Ve kterých jazycích zpíváte? Naše písnì jsou v jazycích lingala, kikongo, a novì se objevují písnì ve svahilštinì. Jsou to pestré písnì afrického køes anství. Ale podstatná èást našeho repertoáru je dílem obou výše zmínìných muzikantù, Pedra a Jacqua. Lingalou se mluví v Kongu a trochu na severu Angoly, kikongo se užívá v Angole a na jihu Konga. Svahilsky se mluví v Kongu, Keni, Tanzanii 20

21 Leonardo Teca, nar. roku 1973 v Angole, syn baptistického kazatele, pøišel do tehdejšího Èeskoslovenska v roce 1988 studovat støední školu, následnì vystudoval Evangelickou teologickou fakultu UK. Nyní pùsobí jako faráø ÈCE v Horních Vilémovicích. Doprovázíte se na nìjaké nástroje? V Nsango malamu jde pøedevším o zpìv. Buben a jiné rytmické hudební nástroje nejsou pravým doprovodem, jen zvýrazòují nìkteré písnì. A pak jsou tu tance pro zpestøení. To je samozøejmostí. Zpívat s radostí bez tance? Co je to za radost? lidská a prostá. Nsango malamu tam pøišlo na její osobní pozvání. A musím øíct, že paní ministrynì má velmi dobrý hudební vkus. Co konkrétnì uslyšíme v Brnì? Ještì nevíme pøesnì, co bude v Brnì, ale s nejvìtší pravdìpodobností uslyšíte aspoò dvì tøetiny písní, které jsou na CD. Uslyšíte také bubny a pochopitelnì uvidíte doprovodné tance k písním. Více se dovíte na našich stránkách: Ptala se Lenka Broklová. Jak èasto míváte koncerty? Poslední dobou hodnì koncertujeme. Máme v prùmìru tøi koncerty mìsíènì, možná víc. Musíme ubrat. Navíc po nahrávání ve studiu jsme organizovali nìkolik vlastních koncertù. První z nich byl , kdy jsme právì vydali CD, které je k mání v nìkolika obchodech. A co vystoupení v Èernínském paláci? V Èernínském paláci jsem nebyl, ale umím si pøedstavit, jaký to byl zážitek. Nedávno jsme vystoupili na setkání ministerstva životního prostøedí. Byla tam pochopitelnì i paní ministrynì. Je to velmi pøíjemná žena, 21

22 POVÍDÁNÍ HUDEBNÍ aneb Jak se hraje na trubku a housle A co jsi hrál v kostele? Tam jsem hrál vstupní melodie, jakože jsem zahrál pøedehru a ostatní pak zpívali. A míváš pøi hraní trému? Jo. Jak jsem hrál v hotelu, tak jsem mìl trému a vynechal jsem jeden øádek. Ale nepoznalo se to. A hraješ už nìjaký písnièky? Yesterday, Když se zamiluje kùò. Vojta Horký (10 let) Kdo pøišel na to, abys hrál na trubku? Mamka nejdøív chtìla, abych hrál na klarinet, ale pan uèitel mì pøesvìdèil, že mám hrát na trubku. A to jsi zaèal rovnou na trubku? Ne, hrál jsem 4 roky na flétnu. Co je pøi hraní na trubku nejtìžší? Hrát vysoký tóny, protože musíš hroznì stiskávat rty. Jak dlouho už hraješ? Dva roky, teda teïka druhej rok. A už jsi nìkdy mìl nìjaké vystoupení? V hudebce a jednou v Modøicích v hotelu a pak v kostele v Želešicích. Mnì se zdá hraní na trubku strašnì tìžký To je jednoduchý, protože jsou tam tøi klapky a dá se hodnì kombinovat, tøeba jen jedna klapka, nebo dvì klapky a pak jiný dvì Celkem je sedm kombinací a s vyšším nátiskem to máš o oktávu výš. Nejnižší je malý ges a nejvyšší je asi gis o 2 oktávy výš. Já zatím umím od malýho ges po c 2. A bráchové taky hrají na nìjaký hudební nástroj? Ondra na klavír a já a Ondra ještì na kytaru. A Vašek a Jindra na nic. Cvièíš rád? To je rùzný, podle nálady. Nejèastìji mnì øíká mamka. Já si na to ani nevzpomenu. Cvièím tak tøikrát týdnì, ale mìl bych cvièit každý den. Teï jsem dostal 1, protože jsem tam od pololetí nebyl, protože jsem byl poøád nemocnej. 22