ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 62Cad 18/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vackem v právní věci žalobkyně Marie Kušnírové, bytem Bzí u Železného Brodu č.p. 84, proti žalovanému Krajskému úřadu Libereckého kraje, sídlem Liberec, U Jezu 642/2, v řízení o ža lobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne , č. j. OSV/1083/2007/R/176, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne , č. j. OSV/1083/2007/R/176, a rozhodnutí Městského úřadu Železný Brod ze dne , č. j. 6003/2007/ZBR, s e pro vady řízení zruš uje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Žalovaný shora označeným rozhodnutím podle 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řádu (dále jen správní řád ) zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Železný Brod (dále též jen městský úřad ) ze dne , č. j. 6003/2007/ZBR, kterým byl žalobkyni snížen příspěvek na péči z částky 8000 Kč měsíčně na částku 4000 Kč měsíčně, tj. došlo ke snížení ze stupně III (těžká závislost) na stupeň II (středně těžká závislost). 2. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že přezkoumal napadené rozhodnutí v plném rozsahu a zjistil, že bylo vydáno v souladu s příslušnými právními předpisy [tj. v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a 85 odst. 2 písm. a) správního řádu]. Městský úřad podle názoru žalovaného rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu; postupoval správně i podle ustanovení 85 odst. 4 správního řádu, přičemž proti tomuto výroku se nelze odvolat.

2 3. Žalovaný poukázal na to, že pro účely odvolacího řízení posoudila zdravotní stav žalobkyně Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen PK MPSV ). Z tohoto posudku vyplývá, že žalobkyně není osobou, která se podle ustanovení 8 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen zákon o sociálních službách ), považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost), nýbrž je osobou, která se podle ustanovení 8 odst. b) téhož zákona považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnost, potřebuje však každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnost. S přihlédnutím k citovanému posudku, jako jednomu ze základních důkazních prostředků, rozhodl žalovaný tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí. II. 4. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně včas podanou žalobou, ve které poukazuje na zcela nedostatečné a ryze formalistické zjišťování míry její závislosti na pomoci jiné fyzické osoby (ve smyslu zákona o sociálních službách) ze strany městského úřadu i následně žalovaného ve spojení se způsobem přezkoumání jejího zdravotního stavu PK MPSV. Zdůrazňuje, že ve svém věku 83 let trpí řadou závažných chorob (Alzheimerova choroba, Parkinsonův syndrom, depresivní organická porucha), takže bez výrazné pomoci druhé osoby nezvládne žádný z úkonů uvedených v 9 odst. 1, 2 zákona o sociální péči. 5. Žalobkyně brojí i proti vyloučení odkladného účinku odvolání ve správním řízení s poukazem na 85 odst. 2 písm. a) správního řádu. Nechápe, v čem je ohrožen veřejný zájem výplatou jejího příspěvku, ledaže ekonomika této společnosti stojí a padá s výší jejího příspěvku na péči. 6. V petitu žaloby je požadováno zrušení obou předmětných správních rozhodnutí, tj. jak rozhodnutí žalovaného, tak městského úřadu. III. 7. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný uvedl, že městský úřad rozhodl o snížení poskytovaného příspěvku na péči na 4000 Kč ode dne , a to na základě posudku Lékařské posudkové služby Úřadu práce v Jablonci nad Nisou ze dne Žalovaný pak při svém rozhodování vycházel z Posouzení zdravotního stavu pro účely odvolacího řízení správního ze dne vyhotoveném PK MPSV v Ústí nad Labem, když podle názoru PK MPSV žalobkyně není osobou, která se podle 8 písm. c) zákona o sociálních službách, považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost), nýbrž je osobou, která se podle 8 odst. b) téhož zákona považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). 8. Ve vyjádření se dále sděluje, že v napadeném rozhodnutí byl vyloučen odkladný účinek v souladu s 85 odst. 2 písm. a) správního řádu, kdy správní orgán zamezil tímto způsobem vzniku nevratného přeplatku příspěvku na péči. IV. 9. Krajský soud o žalobě zahájil řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ). Soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo v rozsahu a z hlediska námitek ža lobkyně, byl přitom vázán skutkovým i právním stavem v době rozhodování správního orgánu ( 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že ža loba je důvodná. V. 10. Z přiloženého správního spisu soud zjišťuje, že žalobkyni byl od podle zákona o sociálních službách přiznán příspěvek na péči ve výši 8000 Kč měsíčně. Ve sdělení ze dne ,

3 č. j. 865/2007/ZBR, kterým bylo žalobkyni přiznání příspěvku na péči oznámeno, bylo odůvodněno, že ke dni účinnosti zákona o sociálních službách žalobkyni náleželo zvýšení důchodu pro bezmocnost, a proto podle 120 odst. 2 citovaného zákona byla považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III; příspěvek ji tedy náleží v přiznané výši. 11. Spis dále obsahuje Protokol o šetření závislosti osoby na pomoci jiné osoby a kontrole využívání příspěvku na péči vyhotovený dne , ve kterém je zaznamenáno do seznamu úkonů péče o vlastní osobu a seznamu úkonů soběstačnosti, zda tyto úkony žalobkyně zvládá sama, s dohledem, s pomocí či zda je vůbec nezvládá. Provedený výsledek šetření byl shrnut i do dvou odstavců souhrnné zprávy se závěrem, že žalobkyně potřebuje pomoc a dohled, ale ne neustálých 24 hodin denně. Z citovaného protokolu vychází i posudek Lékařské posudkové služby Úřadu práce v Jablonci nad Nisou ze dne (jde v podstatě jen o přepsání údajů z protokolu). Na základě tohoto šetření městský úřad vydal rozhodnutí, kterým byl žalobkyni snížen příspěvek na péči z částky 8000 Kč měsíčně na částku 4000 Kč měsíčně, tj. došlo ke snížení ze stupně III (těžká závislost) na stupeň II (středně těžká závislost). 12. V důsledku podaného odvolání bylo o věci rozhodováno i žalovaným, který se s odkazem na 16a a (v této době již zrušený pozn. soudu) 16b zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Z posudku PK MPSV je z hlediska procesního uvedeno, že žalobkyně nebyla jednání přítomna a nebyla s posudkovým závěrem seznámena. K samotnému posouzení žalobkyně je v části nadepsané Výrok a odůvodnění uvedeno pouze tolik: Nejde o osobu, která se podle 8 písm. c) zákon o sociálních službách považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost), nýbrž je osobou, která se podle 8 odst. b) téhož zákona považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnost, potřebuje však každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnost. VI./ Při hodnocení napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i procesu, který mu předcházel, dospěl soud k závěru, že žalovaný rozhodoval na základě zcela nedostatečného zjištění skutkového stavu. Žalovaný se sice správně ve smyslu 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení obrátil na posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, nicméně nechal zcela bez povšimnutí, že posudek vyhotovený PK MPSV v Ústí nad Labem, který vzal za základ svého rozhodování, je zcela nedostatečný a nepřezkoumatelný. 14. Z posudku PK MPSV v Ústí nad Labem nelze vůbec zjistit, jakým způsobem posudková komise dospěla k závěru, že žalobkyně již není závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III, ale pouze ve stupni II. Posudek neobsahuje jediný odkaz na podklady, které byly posudkovou komisí hodnoceny, z posudku nelze vyčíst jediný úkon svědčící o tom, že by posudková komise zjišťovala a následně vyhodnocovala stupeň závislosti žalobkyni na pomoci jiné fyzické osoby nebo hodnotila její zdravotní stav. Z posudku rovněž nelze zjistit, proč žalobkyně nebyla jednání přítomna či zda byla vůbec o jednání vyrozuměna. V utajení zůstává i otázka, v jakém složení komise rozhodovala; známý je pouze předseda komise (MUDr. František Weber), který posudek podepsal. 15. Je-li v řízení vyžadován posudek PK MPSV, je zřejmé, že PK MPSV pouze nepřezkoumává zjišťování skutkového stavu provedeného v řízení před prvostupňovým správním orgánem z hlediska procedurální korektnosti, nýbrž ověřuje správnost či nesprávnost již učiněných zjištění vlastním zkoumáním a hodnocením. Z tohoto důvodu proto musí být zřejmé, z čeho posudková komise při svém posouzení vycházela, jak podklady a jí samotnou zjištěné skutečnosti hodnotila a zda tak bylo učiněno při dodržení náležitých procesních standardů.

4 16. Úkolem orgánu, který si posouzení stupně závislosti účastníka řízení na pomoci jiné fyzické osoby vyžádal, je pak vyhodnotit, zda posudek byl vypracován v řádném složení, zda se žalobce účastnil jednání a pokud ne, zda se tak nestalo pochybením posudkové komise, případně zda je dostatečně odůvodněno, že přítomnost žalobce na jednání komise nebyla nezbytná, zda posudek PK MPSV obsahuje podrobné odůvodnění hodnocení míry závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu ustanovení části druhé hlavy I zákona o sociálních službách, zda komise měla pro posouzení zdravotního stavu dostatek podkladů, jak obsah těchto podkladů ve svém závěru respektovala, zda PK MPSV řádně a srozumitelně subsumovala svá zjištění pod patřičná zákonná ustanovení atd. 17. V souzené věci je třeba akcentovat i tu skutečnost, že provedeným řízením došlo ke snížení příspěvku na péči. Posudek PK MPSV tedy musí obsahovat i řádné odůvodnění, kdy a v jakém směru došlo ke zlepšení závislosti žalobkyně ve srovnání s dřívějšími posouzeními, zda a ve vztahu k jakým dovednostem, schopnostem, činnostem apod. došlo ke stabilizaci žalobkyně, případně v čem spočívalo dřívější posudkové nadhodnocení (posudkový omyl). Nezbytnost vyhodnocení právě naznačených aspektů a okolností vyvstává do popředí zejména za situace, kdy zařazení žalobkyně do stupně III (těžká závislost) bylo k provedeno na základě mechanismu obsaženého v 120 odst. 2 zákona o sociálních službách. Podle písm. c) tohoto ustanovení žalobkyně do byla považována za úplně bezmocnou. 18. Soud si je vědom odlišností mezi posuzováním stupně bezmocnosti podle 70 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení a novou právní úpravou obsaženou v zákoně o sociálních službách (hodnocení vágních pojmů obsažených v ustanovení 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. versus detailní specifikace v Příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb.). Nicméně provázanost posuzování stupně bezmocnosti (zákon o sociálním zabezpečení) a stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby (zákon o sociálních službách) daná ustanovením 120 zákona o sociálních službách si žádá, aby mezi těmito procedurami byl nalezen svorník, společný jmenovatel, který umožní poměřování schopností sebeobslužnosti osob dříve bezmocných a nyní závislých na pomoci jiné fyzické osoby. Jinak by nebylo možno definovat, z jakého důvodu dochází ke změně hodnocení stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. 19. Pochybení shledal soud i v případě postupu před městským úřadem, kdy posudkový lékař Úřadu práce v Jablonci nad Nisou pouze přepsal výsledek šetření závislosti žalobkyně na pomoci jiné osoby vypracovaný sociálním pracovníkem. Ustanovení 25 odst. odst. 3 zákona o sociálních službách však předpokládá, že při posuzování stupně závislosti osoby vychází úřad práce ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Soud konstatuje, že nález ošetřujícího lékaře žalobkyně, výsledky funkčních vyšetření či výsledky vlastního vyšetření posuzujícího lékaře nejsou ve spise obsaženy. Ostatně posudek posudkového lékaře ani samotné rozhodnutí městského úřadu na takové podklady ani nepoukazují. 20. Soud v této souvislosti dodává, že postup zjišťování závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby podle 25 odst. 3 zákona o sociálních službách je třeba brát jako vzorové ustanovení i pro odvolací řízení, během kterého je prostřednictvím řízení u PK MPSV skutkový stav přezkoumáván v samostatné proceduře. Tedy i v řízení před PK MPSV je třeba zohlednit zdravotní stav žalobkyně na základě nálezu ošetřujícího lékaře (případně dalších odborných vyšetření) a závěrů posudkového lékaře, přihlédnout k výsledku soc iálního šetření a zjištění potřeb osoby a vycházet rovněž z vlastního vyšetření žalobkyně. VI./ Kromě námitky směřující do nedostatečného a ryze formalistického zjišťování míry závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby správními orgány brojí žaloba i proti vyloučení odkladného

5 účinku odvolání ve správním řízení s poukazem na 85 odst. 2 písm. a) správního řádu. Pro posouzení této námitky je třeba vycházet ze znění ustanovení 85 odst. 4 věty druhé správního řádu, podle kterého výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci; proti tomuto výroku se nelze odvolat. Je-li proti výroku o vyloučení odkladného účinku vyloučena možnost podání odvolání, nemůže ani odvolací orgán o případné námitce týkající se takového výroku rozhodnout. Z toho vyplývá i postup soudu není-li zákonem založena možnost o odvolání proti výroku o vyloučení odkladného účinku prvostupňového správního rozhodnutí u odvolacího orgánu rozhodnout, když takové odvolání není přípustné, pak o této otázce nemůže rozhodovat ani soud, který je primárně povolán posuzovat obsah až rozhodnutí druhostupňového. 22. Formou obiter dicta však soud cítí povinnost upozornit na skutečnost, že způsob, jakým městský úřad o vyloučení odkladného účinku v souzené věci rozhodl, je zcela nezákonný, neboť pomíjí základní předpoklady, které je třeba u tohoto typu rozhodnutí posuzovat. Podle ustanovení 85 odst. 2 správního řádu správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit: a) jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem, b) hrozí-li vážná újma některému z účastníků, nebo c) požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu. Citovaná právní úprava spojuje možnost vyloučení odkladného účinku rozhodnutí s nalezením alespoň jedné ze zmíněných podmínek. Jen takové rozhodnutí o vyloučení odkladného účinku, které náležitě odůvodní aplikaci tohoto postupu některou z podmínek vyjmenovaných v 85 odst. 2 správního řádu, lze považovat za zákonné. To se však v případě rozhodnutí městského úřadu nestalo, takže nelze zjistit, z kterého zákonného důvodu k vyloučení odkladného účinku odvolání došlo. VII. 23. Soud závěrem shrnuje, že oba správní orgány, jak Městský úřad Železný Brod, tak Krajský úřad Libereckého kraje, zcela nedostatečným způsobem a v rozporu se zákonem (především s ustanovením 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) zjišťovaly skutkový základ pro vyhodnocení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby, čímž došlo k vadě řízení ve smyslu 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Taková rozhodnutí bylo proto nutno podle 78 odst. 1 a 3 s. ř. s. zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení ( 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). 24. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodováno podle 76 s. ř. s., soud rozhodl bez nařízení jednání. 25. V dalším řízení je potřeba, aby prvostupňové řízení bylo doplněno o podklady uvedené v 25 odst. 3 zákona o sociálních službách a k vydání rozhodnutí bylo přistoupeno až po jejích řádném a přezkoumatelném vyhodnocení. V případě, že bude nové prvostupňové rozhodnutí napadeno odvoláním, bude na žalovaném, aby zajistil vyhotovení posudku ze strany PK MPSV reflektujíc ím výtky soudu obsažené v bodech 14. až 20. tohoto rozsudku, a aby nový posudek následně vyhodnotil z hlediska dodržení příslušných zákonných ustanovení, upravujících činnost posudkových komisí, a z hlediska přítomnosti nezbytných náležitostí. Právním názorem soudu je žalovaný vázán ( 78 odst. 5 s. ř. s.). 26. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ustanovení 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ačkoli žalobce ve věci měl úspěch, soud mu náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto mu soudním řízení vůbec nevznikly, resp. žalobce je v řízení ani neuplatnil. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě 2 týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení, k Nejvyššímu správnímu soudu, prostřednictvím soudu pode psané ho, písemně, trojmo.

6 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel podle 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. Podle 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost obsahovat kromě obecných náležitostí označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Kasační stížnost n e m á odkladný účinek. Jiné opravné prostředky nejsou přípustné. V Liberci dne 26. listopadu 2008 JUDr. Pavel Vacek, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Jana kohútová