DARUVAR ročník 73 cena 5,00 kn ISSN

Transkript

1 DRUVR ročník 73 cena 5,00 kn ISSN

2 OBRZEM ORGÁN SVZU ČECHŮ V REPUBLICE CHORVTSU Vydává nakladatelství Jednota náměstí rále Tomislava 7, Daruvar Poštovní schránka č. 54 Telefony: 043/ a , fax: , niu-jednota@h-1.hr Ředitelka a art direktorka Lidija Dujmenovićová Hlavní a odpovědná redaktorka Jana Staňová HERCEGOVEC Volební valná hromada rajané zhodnotili činnost spolku, zvolili nové vedení a zhlédli kulturní program domácích a hostů z Garešnice. str. 4 HORNÍ DRUVR Premiéra Babského bálu Skupině žen se scénkami, skeči, písněmi a vtipy dařilo rozesmát plný sál obecenstva a bavit je celé dvě hodiny. str. 5 Novinářský kruh: Vlatka Daňková, Mato Pejić, Željko Podsedník, lena Raisová, Jana Staňová a nna-marie Štrumlová Tučková Grafická redakce: Liduška Orozovićová, Michaela olárová a Željko Podsedník Lektoruje: Věra Vystydová ZÁHŘEB, DRUVR Loučení s Tonym Hnojčíkem Pietní akty za zesnulého oblíbeného fotoreportéra se konaly v Záhřebu a v Daruvaru. str. 6 7 DOLNÍ STŘEŽNY Divadelní večer Hostovaly spolky z Holubňáku, Hrubečného Pole, Garešnice a Bjelovaru, Střežanští poprvé doma sehráli letošní skeč. str. 10 SVZ ČECHŮ Návštěva z Olomouce Týden před Velikonocemi Svaz Čechů a Českou základní školu J.. omenského navštívily představitelky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci: Mgr. ndrea Preissová rejčí, Ph.D. a Mgr. et Bc. Jana očí interní doktorandka UPSS při katedře antropologie a zdravovědy a představitel Československého ústavu zahraničního prof. PhDr. Ivo Barteček, Csc. Na Daruvarsko přijeli navštívit šest studentů, kteří byli na dvouměsíční pracovní stáži v českých základních školách v Daruvaru a v ončenicích. Ve Svazu jednali o další spolupráci a projektech, které jsou spjaté s krajanskou komunitou v Chorvatsku. Jde o projekty především z oblasti vzdělávání a školství. Při návštěvě bylo dohodnuto, že společně se Svazem Čechů podají žádost na projekt Menšinový život v Chorvatsku z pohledu národností spadajících pod V4 (společná identita, historie i budoucnost).. Preissová rejčí o projektu napsala: Cílem projektu bude posílení regionální a evropské identity prostřednictvím spolupráce zástupců menšin národů ze zemí Visegrádské čtyřky, tedy V4 (Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko), které se po několik generací setkávají na historickém území Slavonie v Chorvatsku, s cílem realizace kongresu reflektujícího jejich společné kořeny, identitu i výhled do budoucna v Daruvaru, kde sídlí Svaz Čechů, pod patronací Univerzity Palackého v Olomouci za ČR a dalších akademických pracovišť (ze zemí V4). Snahou projektu je zvýšit povědomí o kulturní rozmanitosti a podpořit mezikulturní dialog na straně jedné a zvýšit povědomí o společném dědictví (včetně historie i současnosti) a podpořit společnou nadnárodní identitu spojující obyvatele zemí středoevropského prostoru v Evropské unii na straně druhé. Text amšt, foto žp origuje: lena Raisová Souhrn v chorvatštině: Mato Pejić dministrace: Ljerka Voborská tajemnice Marie Resová účetní Jiřinka Horká pokladní Blanka Lukášová expeditorka a uklízečka Vychází každou sobotu v nákladu 1250 výtisků. Rukopisy a fotografie se nevracejí. Celoroční předplatné v tuzemsku 240 kn (60 kn za čtvrtletí) a celoroční v cizině 70 eur nebo 100 US dolarů nebo 110 C dolarů. Šekový účet PB Zagreb a.s Devizní účet: PB Zagreb a.s BIC/SWIFT: PBZGHR2X; IBN:HR Izdavač: Novinsko izdavačka ustanova Jednota, Trg kralja Tomislava 7, Daruvar Tisak: Daruvarska tiskara d.d. Daruvar, ul. S. Radića 10 ISSN Financirano iz državnog proračuna Republike Hrvatske posredstvom Savjeta za nacionalne manjine. Na titulní stránce: SIS Premiéra divadelní hry Gottland V divadle azalište 21 uvedla divadelní skupina Panika hru o dnes už neexistujícím pomníku jedné doby. str. 11 PŘEDSTVUJEME Dino Petrlík z Dežanovce Vyučený elektrotechnik o své zálibě v hudbě a o dežanovecké Besedě, ve které působí jako tajemník. str Příroda Foto Tony Hnojčík 2 Jednota

3 Z RJNSÉHO ŽIVOT Z RJNSÉHO ŽIVOT Valná hromada Hercegovec Pokračuje úprava Masarykova domu SPRÁVNÍ DOZORČÍ VÝBOR Nový správní výbor: Maja ngjalová, Zoran ralj, Matija Šelíř, Zdenko Šelíř, Irena Horáková, Zdenka Ulovcová, Zlatko Šlegl, Dejan ovač, Martina Sertićová, Slavica Svobodová a Ines Starešinčićová. Dozorčí výbor: Melita Šelířová, Jasmina Havránková a Spomenka Janderová. Celkem šestačtyřicet vystoupení pěti spolkových skupin je pozoruhodná činnost, s kterou Česká beseda Hercegovec může být zcela spokojena, shodli se členové spolku na valné hromadě 7. dubna. Zároveň pokračovala úprava a vybavování Masarykova domu, tím je úspěch Besedy ještě větší. Tři taneční skupiny nejmladší Pampelišky, střední Světlušky a Manželské páry mají celkem sedmačtyřicet členů a šestadvacet vystoupení. romě domácích programů hostovali u sousedních krajanských spolků, ale také ve Viljevu, Voloderu, Grabarji, Grbavci a dokonce i v Praze, řekla předsedkyně Mája ngjalová ve zprávě o loňské činnosti a dodala: Šestičlenný malý hudební orchestr vystoupil šestkrát, dechovka měla čtrnáct vystoupení. Na běžnou a investiční údržbu besedního Masarykova domu spolek vynaložil největší část peněz kun. Pokračovala jeho velká rekonstrukce, a dalších pětatřicet tisíc kun stály nové židle. Úhrnem bylo spotřebováno 176 tisíc kun, což je o necelých sedm tisíc méně než příjmy. Ty obnášely 182,5 tisíce kun. Spolek je dostal ze státního rozpočtu, tedy od Rady pro národnostní menšiny, Úřadu pro lidská práva, České republiky a obce Hercegovec. Dokonce sedmatřicet tisíc kun dotace z místního rozpočtu dokládá, že mistní samosprávě záleží na dobrých podmínkách práce nejčinnějšího občanského sdružení na území obce, jak řekl starosta Boro Bašljan, který se řádně zúčastňuje spolkových valných hromad. Popřál Besedě hodně úspěchů do budoucna a pochlubil se, že jeho dcera také tančí v nejmladší folklorní skupině spolku. Skvělou aktivitu Besedy pochválila také místopředsedkyně Svazu Čechů Marie Válková, která se valné hromady zúčastnila jménem zastřešující instituce krajanské komunity, a jako ředitelka české školy si všimla i dobrých výsledků výuky českého jazyka. Český jazyk se v Hercegovci znovu učí od školního roku 2013/2014. Na výuku modelem C chodí celkem devět žáků, pět do nižších a čtyři do vyšších tříd. Učí je Lana Malinová, jednou měsíčně s dětmi pracuje česká učitelka Naďa Sviderková. Letošní valná hromada byla volební. Přítomní členové spolku poděkovali dosavadnímu vedení a zvolili nových jedenáct členů správního výboru a tříčlenný dozorčí výbor. Nositele funkcí, kteří povedou spolek v následujícím dvouletém období, zvolí nové výbory na svých prvních pracovních schůzích. Po valné hromadě se návštěvníkům představily všechny tři taneční skupiny. Nejstarší, Manželské páry, doprovázela besední dechovka, která vyhrávala také k pobavení po večeři. Jako hosté vystoupily pěvecká skupina a spolková kapela České besedy města Garešnice. Text a foto M. Pejić NSTV OBNOVE DOM Pet sekcija Češke besede Hercegovac, tri folklorne i dvije glazbene, imale su u prošloj godini ukupno 46 nastupa, što je hvale vrijedan rezultat, rečeno je na godišnjoj skupštini društva. Nastavljena je obnova Masarykovog doma i kupljene su nove stolice za dvoranu. Skupština je bila izborna, a novoizabrani upravni i nadzorni odbor na prvim će sjednicama izabrati nositelje funkcija. Nakon skupštine održan je kulturni program u kom su nastupile sekcije domaće Besede i gosti iz Garešnice. PREMIÉROVĚ V HORNÍM DRUVRU Babský bál opět úspěšný Od šedesátých let minulého století se v Horním Daruvaru pořádají programy, které se kdysi jmenovaly Veselé ženy podborské, teprve později Babské bály. Je to tedy tradiční akce, na kterou se všichni vesničané, ale i mnozí přespolní, velice těší. Bylo tomu tak i letos 7. dubna, kdy místní dům doslova praskal ve švech. Hledalo se místo navíc a proto, jak je tady zvykem, pro všechny další zájemce, kteří místo nenalezli, se už za dva týdny bude konat repríza tohoto sobotního večera. Děkujeme, že jste přišli, a že jste dali přednost našemu Babskému bálu před televizním programem. Lidi je dnes snadněji rozplakat, než rozesmát a my se dnes budeme snažit udělat vám radost a rozesmát vás. Známý komik Charlie Chaplin řekl, že den bez smíchu je promarněný den. My nechceme, aby dnešní sobota byla promarněná. Užijte si našeho programu, řekla hned na začátku programu veselá a dobře naladěná moderátorka Babského bálu, učitelka v důchodu, lenka Horáková. Na jevišti se objevila dvacítka žen, která úvodem zazpívala. Potom následovaly různé scénky a skeče, které se doopravdy líbily. Svědčil o tom smích, který během programu snad ani nepřestával, také bouřlivé potlesky se střídaly jeden po druhém. Někteří měli oči plné slz od smíchu. V prvních dvou řadách seděly děti, které pozorně sledovaly události na jevišti a velice se bavily při vystoupení svých rodičů a prarodičů. Na úspěšném podborském kabaretu vystoupily, jak jsme se dozvěděli, dvě skupiny žen: mladší a starší. aždá skupina během dvou měsíců nacvičovala scénky, samozřejmě, že se při tom dobře bavila. aždá si něco nového vymyslela, takže režii programu a scének podepisují jako kolektiv. Ve scénkách, ve kterých potřebovaly hudbu, je na syntetizátoru doprovázel Miroslav lígl-ježo. Po téměř dvou měsících se obě skupiny daly dohromady a nastal celovečerní program. Diváci tak mohli vidět bláznivé scénky a kuplety čerpající ze života na vesnici, ale i z klasických pohádek, jako třeba O ošklivém káčátku, která byla ze všech nejvíce divadelní a dala i nejvíce práce. Text pro Ošklivé káčátko upravila Gordana Vorlová a rekvizity připravila tvořivá skupina USPJEŠN MNIFESTCIJ BPSI BL Bapski bal je program s dugom tradicijom, Češka beseda Gornji Daruvar priređuje ga još od šezdesetih godina prošlog stoljeća i uvijek s velikim uspjehom pa je tako bilo i ove subote na premijeri ovogodišnjeg Bala, za koju se tražilo mjesto više. Cilj je programa nasmijati vas i razveseliti, poručili su organizatori, i očito su u tome uspjeli pjesma, igrokazi, skečevi i vicevi sve što priliči dobrom kabaretu nasmijali su brojne gledatelje, kojima su dva sata protekla u hipu. místní Besedy: velké vejce vytvořila Milica Horáková a kostýmy ušila Marinela Totová. Jako opravdové baletky v ní zatančily i klasický tanec. To ale bylo smíchu! Program byl dvojjazyčný, scénky v češtině a chorvatštině se střídaly a trval víc než dvě hodiny, protože se za každou scénkou herečky musely převléknout a vyměnit rekvizity, kterých bylo hodně a na kterých si daly záležet. Během přestávky vyhrávala hudba, lidé se bavili a místní ženy podávaly doma napečené moučníky a kávu. Během nejdelší přestávky pořadatelé i letos pro návštěvníky připravili soutěžní otázku. Diváci měli za úkol uhodnout, kdy se konal Babský bál v roce 1998? Ten, kdo uhodl, dostal dárek. Na konci programu předseda Besedy Damir Malina růží poděkoval všem účastníkům v programu a potom se rozproudila taneční zábava, která v dobré náladě trvala až do rána. Text a foto.-m. Štrumlová Tučková 4 Jednota Jednota 5

4 MENŠINOVÁ TÉMT MENŠINOVÁ TÉMT OMEMORCE PRO TONYHO HNOJČÍ S Tonym Hnojíčkem, legendárním válečným fotoreportérem a kdysi novinářem Jednoty, který zemřel 28. března ve věku 67 let, se jeho příbuzní, kolegové, přátelé a příznivci jeho díla rozloučili na dvou komemoracích, 4. dubna v záhřebském sídle chorvatského novinářského spolku Novinarski dom a o den později v budově Svazu Čechů a Jednoty v Daruvaru. Záhřeb: Člověk s fotoaparátem v ruce Tony Hnojčík byl člověkem, kterého nezajímaly benefice, sláva a ceny. On tvořil jen z potřeby jako každý jiný umělec a člověk, který svou práci miluje, zaznělo na komemoraci, kterou v záhřebském novinářském domě uspořádal novinářský spolek Hrvatsko novinarsko društvo (HND), jehož dlouholetým členem Tony Hnojčík byl. Po minutě ticha biografické údaje o Tonym uvedl hlavní tajemník HND Vladimir Lulić. Podotkl, že byl jedním z nejplodnějších chorvatských fotoreportérů. Místopředseda Svazu Čechů a předseda rady české menšiny města Záhřebu Jiří Bahník zdůraznil, že Tony byl hrdý na své češství a jak hodně i úspěšně spolupracoval s menšinovými institucemi. I jeho poslední samostatnou výstavu v záhřebském parku Zrinjevac loni uspořádala oordinace menšinových rad hlavního města. Jménem spolku umělců ULUPUH mluvil předseda fotografické sekce Janko Belaj, jménem kolegů fotoreportérů Nikola Šolić, který řekl, že Tony byl jedním z mála fotografů s vlastním a zvláštním stylem, po němž zůstane známý. Citovým proslovem obecenstvo oslovil novinář Jednoty Mato Pejić který řekl, že Tony byl člověk širokých názorů nesmírně milující lidi. Často nedodržoval lhůtu, a neměl rád přísné prácovní podmínky, snad proto byly jeho fotky báječné, dodal. Tony Hnojčík začal fotografovat před málem půl stoletím. Během té doby jsem ho nikdy neviděl bez fotoaparátu, řekl předseda HND Saša Leković, kolega a přítel Tonyho Hnojčíka, a jeho spojenec během domovinské války. Mnohé jeho fotky nebyly uveřejněné, ani nikdy nebudou. Nejen proto, že jich nafotil hodně, ale také proto, že je ani nefotil k uveřejnění. Fotil je pro sebe. Dělal fotografie proto, že musel, protože jinak neuměl, řekl S. Leković. Daruvar: Místo slovy mluvil fotografií Daruvarskou komemoraci uspořádala NVI Jednota a připravila i malou výstavu Tonyho titulních stránek krajanského týdeníku, zatímco v jedné krabici byly staré zaprášené černo-bílé fotografie Tonyho Hnojčíka, které si přítomní mohli prohlížet. Po vzdání pocty minutou ticha a přečtení jeho životopisu, hlavní a odpovědná redaktorka Jednoty Jana Staňová komemoraci moderovala, přečetla dopis bývalé novinářky Lýdie Lacinové, která na spolupráci s Tonym zavzpomínala teplými slovy. Učila jsem se od něj fotografovat velice zajímavým způsobem, během oněch dlouhých hodin, při kterých Tony vyvolával v Jednotě fotografie, cedil z nich vodu gumovým válečkem, dával do sušičky a pak je ze sušičky házel na parkety, aby zchladly a vyrovnali se. Fotografie tak každé pondělí a čtvrtek zcela pokryly podlahu naší kanceláře a já po špičkách chodila kolem a byla zkoušená: terá je nejlepší?, řekla novinářka Vlatka Daňková, a mluvila přesně ze stejného místa, kde kdysi v dnešní hale budovy Svazu byla kancelář, v níž spolu s Tonym pracovala. Bývalá předsedkyně Svazu Čechů Lenka Janotová zavzpomínala na časy, kdy začala válka a kdy byla potřeba připravit společné pasy pro děti odsunuté do Čech. Všechno to ochotně a dovedně dělal Tony, řekla a vzpomněla si i na řadu jiných příležitostí, při nichž Tony ukazoval, že jeho fotografie opravdu říká tisíce slov. Na závěr mluvil novinář Jednoty Mato Pejić, který s Tonym dlouho a hodně kamarádil a spolupracoval. Připomněl, jak Tony říkal, že je domácím výrobkem, tedy, že se nenarodil v nemocnici, ale doma v Dolním Daruvaru, a jak byl Daruvar hluboce zakotven v jeho srdci, jak v jednom rozhovoru pro Jednotu ohlásil, že se pomalu blíží k třetímu životnímu věku, a že pravděpodobně vbrzku uzavře kruh, a začne amatérsky fotografovat v daruvarském lázeňském parku. Bohužel se to nikdy nestane. Tony totiž odešel tak náhle, že mnozí ještě nechápou, že už nikdy neuslyší dobrosrdečné pozvání na pivo, které nelze odmítnout, dodal. Text M. Pejić, foto mk OPROŠTJI OD TONYJ HNOJČÍ Od Tonyja Hnojčíka, fotoreportera i dugogodišnjeg zaposlenika Jednote, koji je umro 28. ožujka, oprostili su se rodbina, prijatelji i suradnici na komemoracijama u Zagrebu i Daruvaru. Zagrebačku komemoraciju organiziralo je Hrvatsko novinarsko društvo u Novinarskom domu, a daruvarsku Jednota u prostorijama Saveza Čeha. Niz prijatelja i kolega biranim se riječima oprostilo od omiljenog fotoreportera, koji je ostavio dubok trag u hrvatskom medijskom prostoru i manjinskoj zajednici. Dával mnohem víc O Tonym by nebylo snadné mluvit, i kdyby to nebyla tato příležitost. Myslíme si, že o něm víme hodně, protože se nesobecky rozdával svou prací. O té víme hodně, ale o životě vlastně málo. Ne proto, že nemiloval lidi a společnost, ale proto, že ho nezajímala sláva, odměny, výhody nebo sociální status. Tony všechny své bitvy odvážně vybojoval sám. Bohužel tu poslední prohrál. Příliš brzy. V těchto dnech jsme hodně slyšeli o Tonym a jeho práci. I když se tou prací živil, nebyla to jen zručně odbytá záležitost. Dával mnohem víc. Řekl bych, že nás všechny jistým způsobem zavázal. Jak nás, kteří jsme měli možnost s ním spolupracovat, tak i každého, kdo alespoň jednou viděl jeho fotografie. Na mnohé z nás zvlášť zapůsobily fotografie ze západní Slavonie z doby těsně před válkou, z války a po válce. Z rozhovoru s Tonym, původem Čechem, se dozvídáme hodně velmi zajímavých detailů z minulosti Daruvaru, jako i o minulosti Čechů a Slováků v tomto kraji. Podle posledního sčítání obyvatelstva, Čechů je 14 % ale jejich podíl v chorvatské armádě v některých okamžicích dosáhl 75 %. Češi, shromážděni kolem svého týdeníku Jednoty, hodně přispěli v domovinské válce. Objektivním přístupem k válečným událostem silně ovlivnili veřejné mínění ve své bývalé vlasti, psalo v časopise Hrvatski vojnik (Chorvatský voják), číslo 13, Fotografie z válečné doby vydal Tony v roce 2010 v monografii pod názvem To jsem dělal ve válce, synu. romě fotografií také slovy řekl proč se on a celá řada známých a neznámých otců octlo ve válce. aždý z nás vlastním způsobem bojoval za klidný život svých dětí a budoucích generací. Tony zanechal významné stopy zvlášť v části chorvatského novinářství, které se týkalo národnostních menšin, zejména české menšiny. Jako zaměstnanec Jednoty týdeníku v českém jazyce, fotografiemi na titulních stránkách, které doprovázely texty, a reportáže dal zvláštní rozměr. Jako fotoreportér a redaktor fotografie na portálu národnostních menšin zaznamenal hodně akcí ze života a činnosti národnostních menšin v Záhřebu a v celém Chorvatsku. Prostřednictvím jeho objektivu barevné bohatství rozmanitosti, které do kulturního a dalších oblastí života přinášejí naše národnostní menšiny, se stalo ještě viditelnějším a přístupnějším. Řekl bych, že ještě krásnějším. Něco by mohlo projít třeba i pod radarem, ale když byl Tony přítomen, jeho fotoaparátům nemohlo nic uniknout. Tak jsme často při prohlížení fotografií, nalezli mnoho zajímavých detailů. rásnými příklady toho jsou i knihy Český národní dům v Záhřebu, na které jsme společně pracovali, také výstava o národnostních menšinách a překrásném záhřebském parku Zrinjevac, kterou Tony uskutečnil ve spolupráci s oordinací rad a představitelů národnostních menšin města Záhřebu. Jsou to hodnotné zároveň dokumentární a umělecké fotografie. To mohou jen skuteční mistři. Tony, děkuji ti. Samozřejmě, že Tony patří všem, kteří ho milují a respektují a přitom mne ani nenapadne, abych si ho přivlastňoval a zařazoval. Přece mi dovolte, abych na konci přečetl několik veršů z Písničky pro ristýnku. Vím, že ji Tony měl rád. Při její instrumentální verzi jsme ho vyprovodili minulou sobotu na daruvarském hřbitově. Stejně voní žluté květy šafránu, jako tvoje vlasy, ristýnko, stejnou chuť má vítr, co je po ránu, jako tvoje jméno, ristýnko, stejnou barvu, jako mívá oliva, mají tvoje oči, ristýnko, stejně jako nouze mě to bolívá, když ty nejsi se mnou, ristýnko. no, dlouho bude bolet, to že už nejsi mezi námi milý Tony. Děkujeme ti touto cestou, než se zase setkáme na jiném pobřeží, na které jsi ty už odplul. Vyjadřuji svou hlubokou soustrast rodině a přátelům. Děkuji jménem Svazu Čechů v Republice Chorvatsko, České besedy Záhřeb, oordinace rad a představitelů města Záhřeb a Rady české národnostní menšiny města Záhřeb. Jirí Bahník, místopředseda Svazu Čechů v RCH a předseda Rady české národnostní menšiny města Záhřeb. 6 Jednota Jednota 7

5 IN MEMORIM Život je ironie Odešel Tony Hnojčík. Můj kolega a důvěrný přítel. Vynořují se vzpomínky na spolupráci v redakci Jednoty hezkou řadu let. Fotoreportér. Bouřlivá povaha, která nenáviděla nespravedlnost a pokrytectví. Nekonvenční a spontánní osobnost. Drze upřímný. Nesnášel pravidla a zvyklosti a zmechanizovaný způsob života. do to pochopil a rozuměl mu, získal dobrého kamaráda na celý život. Měl všechny vlastnosti intelektuála bohéma. Ten zvědavý a neklidný duch. S duší na dlani. Vzpomínám na rozhovor s ním k příležitosti jakési odměny, kterou získal... Těch cen a zásluh bylo. On však jen mávnul rukou. Žádná chlouba. le teď, když tu Tony není, někdo o tom napíše. I o tom, kdy a kde se narodil, jaký byl jeho profesionální a soukromý život. Já na to nejsem. Já ho znala jen jako ČLOVĚ. Tony tvrdil, že je život vzrušující drama. le herec nebyl. ni náhodou. V těchto okamžicích si opakuji jeho větu, kterou často říkával: ŽIVOT JE IRONIE. TONY HNOJČÍ ODEŠEL. IRONIE ZŮSTÁVÁ. Lydia Lacinová 8 Jednota IN MEMORIM Sbohem, milý kolego Tony! Shodou náhod jsem Tonyho Hnojčíka, nadaného člověka a umělce, nejprve poznala v NVI Jednota, kde jsme oba pracovali. V posledním desetiletí jsme se potkávali v Záhřebu nedaleko Vjesniku v kavárně Globus. Mnozí v něm viděli sympatického bohéma, měl svůj styl oblečení, v ruce nebo kolem krku fotoaparát. Tony byl velký individualista, nedal na své názory. Dávno krátce působil na politické straně a byl dokonale informován, protože se dobře vyznal v informační technologii. ontaktoval s novináři a známými, používal Facebook a stále fotil. Někdy z toho měl i průšvih. Vzpomínám na situaci, kdy se v Savské ulici ve stanu usídlili obránci a on si je z profesionálního zájmu šel vyfotit... Skončil na pohotovosti. Nemám status obránce domovinské války, říkal válečný reportér na bojištích Západní Slavonie, kde byl stále v životním ohrožení. V jedné akci měl prostřílené auto. Paradoxní bylo to, že obránci ke svým dokumentům přikládali jeho fotografie z bojišť, aby si zajistili důchody! le takový byl Tony. Vždy chtěl pomoci. Nosila jsem mu týdeník Jednotu. Rád si ji přečetl. Ten kdo mne učil fotit, byl Vlado Daněk, říkal. Tony byl nadšenec a snílek. Do díla vkládal celou duši. Jeho srdce tlouklo pro jeho syna a fotografování. Měli jsme ho rádi jako společníka. Toužil po autu, svěřil se. Radostně nám ukazoval své nové záběry, rybáře u savského břehu. čarokrásné snímky záhřebského svítání, zachyceného ze 17. patra panelového domu na nežiji, v němž bydlel. Nebo pohled jako by ze Záhřebské katedrály. Potom plakát M. Bandiće s mozaikou tří tisíců motivů. ten poslední Hendrixův most mysticky zářící v noci! Skvělé! Úsvity záhřebských ran budou věčně šeptat tvé jméno. Zdenka Táborská Básník fotografie olektivem Jednoty za jejích osmdesát let prošla celá řada lidí někdo jen pobyl a odešel, po některých zůstaly hluboké a trvalé stopy. právě k takovým patří Tony Hnojčík, důstojný nástupce prvního fotoreportéra Jednoty Vlády Daňka. Strávil v Jednotě nejdřív dva roky a potom, po studiu na pražské FMU, ještě 12 let. Nespoutaný sympaťák, tak trochu rošťák a tak trochu hippies. Pracovalo se tenkrát ještě starým způsobem. Jako fotoreportér Tony nejen fotografoval, ale vyvolával filmy a fotografie, a to nejen své, ale i svých kolegů, takže spoustu času trávil ve fotolaboratoři a potom při diskusích s kolegy nad jejich fotografiemi. Ochotně poradil a poučil. Byl dovedný řemeslník fotografie, ale to mu nestačilo. Nemohl pouze splnit fotoreportérský úkol, fotografoval pro vlastní potěšení, takže se z terénů vždy vracel i s notnou dávkou fotografií, které se netýkaly přímo jeho úkolu. V laboratoři potom experimentoval, a jeho fotky dostávaly patinu, neobvyklou strukturu nebo zvláštní perspektivu (tuhle dovednost ještě stonásobně rozvinul, když svou laboratoř vyměnil za počítač). Z Jednoty udělal obrázkový časopis, a Jednota byla jeho svébytnou výstavní síní, jak sám říkal. Díky jeho fotografiím Jednota nesmírně ožila, a už jí to zůstalo. V souvislosti s Tonym vzpomínám na pověstný kamrlík, kde jsem si také občas mohla vyvolávat své soukromé fotografie. Vzpomínám na jeho kancelář, která byla přepaženou částí dnešní vstupní haly Jednoty. Vždy v pondělí a ve čtvrtek zde byla podlaha překrytá fotografiemi, mezi kterými jsme se opatrně pohybovali, aby je neodvál závan, způsobený naším krokem. Přijď si vybrat, volal nás jednoho po druhém, a pak mi třeba vysvětlil, proč je lepší jiný záběr, než ten, který jsem si zrovna vybrala. To vysvětlení vždy trochu přikořenil svým zvláštním humorem. Byl básníkem fotografie. Své kolegy občas vytáčel svérázným vnímáním času. Stránky s jeho fotografiemi šly často do tisku jako poslední, protože se čekalo na jeho slovní doprovod k nim. Byly to malé básnické miniatury, na které stálo za to počkat. Tony jako válečný fotograf nepředstavitelné. Fotografovat všechny ty hrůzy ho muselo šíleně bolet. Možná i proto jeho válečné fotky obsahují i kus poezie jako kontrast k hrůzné skutečnosti: kytička na rozvalinách, opuštěné zvíře mezi troskami domu, rozehrané dítě před zbořeným domem, úsvit nad bojištěm Jak jen si při té hrůze dokázal všimnout takového detailu! Úspěch jeho fotografií ho vylákal do světa, který není přátelský k citlivým duším. Odešel z Daruvaru, ale svým způsobem v něm zůstal. Teď už napořád. Tony, básník fotografie. Člověk, na kterého se nezapomíná. Libuse Stráníková Fotografie Tonyho Hnojčíka, z archivu Jednoty Jednota 9

6 Z RJNSÉHO ŽIVOT Z RJNSÉHO ŽIVOT Dolní Střežany Premiéra skeče Něco zvláštního Mysleli jsme si, že už bude zaseto a že přijde víc lidí, ale počasí nás překvapilo. Jaro se opozdilo a na polích se pracuje do tmy, těmito slovy ospravedlňovala malý počet diváků na tradičním divadelním večeru, předsedkyně České besedy v Dolních Střežanech Jiřinka Machová. Do sálu místního Českého domu se 7. dubna sjeli ochotníci z Holubňáku, Garešnice, Bjelovaru a Hrubečného Pole. Na akci nechybělo ani představení místních ochotníků. Letos jsme s ním vystoupili v Bjelovaru, na přehlídce v Lipovci a dnes poprvé i doma, dodala J. Machová. Jako první vystoupili dolnostřežanští ochotníci s autorským humorným skečem Něco zvláštního, jehož autorkou a režisérkou je Zdenka Šenholdová. Představily se v něm samé ženy v nejlepších letech, jedna z nich zazářila i v mužské roli. Chybí nám mladí, tak to musíme sehrát my, postěžovala si předsedkyně spolku. Publikum dobře reagovalo na směšné situace, za něž aktérky večera odměnilo potleskem. Další z humorných skečů byly Veselá novin- Ve hře účinkují: Jiřinka Machová, Růženka Bukačová a nkica Nechvatalová. Text a režie Zdenka Šenholdová. Technická výprava: Slavko Nechvátal a Zdravko Šenhold. Rekvizity a kostýmy: kolektiv. ka hrubečnopolské divadelní skupiny Jaro a Naše agence v podání ochotnic z Holubňáku. Hra Živý květ divadelní skupiny Nazdar z Garešnice, zabývající se problematikou námluv, přiměla diváky k přemýšlení o životě. Sehráli jsme ji před třemi lety. Letos jsme nestihli nic připravit, proto jsme se divadelní přehlídky v Lipovci nezúčastnili, řekli nám herci. Nejdelším představením večera byly Lovecké povídky sehrané divadelní skupinou Lucerna z Bjelovaru. Hrát ve Střežanech na malém jevišti bez osvětlení není jednoduché. Proto je nutné všechny pochválit za snahu a za to, že volný čas věnují divadlu, které je jedním z nástrojů výuky češtiny, za to, že obohacují život komunity. Divadlo je zároveň bránou k přátelství a to je v dnešním uspěchaném světě bohatstvím. Nutné je ocenit snahu udržet v těchto krajích divadelní tradici. Text a foto. Raisová NEŠTO POSEBNO Tradicionalna kazališna večer Češke besede Donji Sređani ponudila je gledateljima pet dramskih komada, a domaći humoristični skeč Nešto posebno odigran je premijerno. U goste su pozvali kazališne skupine iz Golubinjaka, Bjelovara, Grubišnog Polja i Garešnice. Bila je to prilika i da se glumci i režiseri međusobno druže i razmijene iskustva. Sisak Sisacká premiéra Gottlandu Divadelní skupina Panika České besedy Sisak uvedla 8. dubna premiéru letošního nového divadelního představení v sisackém divadle azalište 21 v rámci revuální části přehlídky tvorby divadelních amatérů Sisacko-moslavinského županství. Po lipovecké předpremiéře její hru měli příležitost vidět i členové Besedy a další sisačtí spoluobčané. Divadelní hru Gottland zdramatizoval a režíroval Silvije Vadla podle úryvku stejnojmenného díla polského autora Mariusze Szczygieła. Je to příběh největšího důkazu lásky v komunistické Evropě, třicetimetrového památníku Stalinovi, který stál na kopci nad Vltavou až do roku 1962, ještě devět let po Stalinově smrti a osm let po odsouzení stalinismu v Sovětském svazu. V českých archivech je s označením tajné uloženo na desítky zápisů o památníku, ale ani stopa po okolnostech, za jakých se stavěl, obětech památníku, stejně tak ani zmínka o tom, že si jeho autor Otakar Švec Premiéra sám vzal život. V Česku ještě dnes, když už by se neměli bát, současníci památníku a stalinismu o něm mluví neosobně. V situaci, kdy by měli říci: Bál jsem se o tom mluvit, neměl jsem odvahu se ptát, neměl jsem o tom tušení, říkají: O tom se nemluvilo, to se nevědělo, na to se neptalo. PREMIJER GOTTLND azališna skupina Panika sisačke Češke besede odigrala je ovogodišnju predstavu Gottland po prvi put pred domaćom publikom, u sisačkom azalištu 21 u revijalnom dijelu županijske smotre kazališnih amatera. omad realiziran u maniri crnog teatra kritikom staljinizma povlači i paralele s vlastitom stvarnošću Ve hře účinkují: ristina Mulanovićová, Marie Mulanovićová Smolčićová, Zdenka Cvahteová, Jiřinka Vidovićová, lbert Valla, Zoran Crnobrnja a Danijel Radić. Nápovědkou je Ljerka Banovićová. Scénografii i kostýmografii podepsala Danijela Gotalová Grguračová, kostýmy ušila Đurđica Humlová, o rekvizity se stará Milijana Drinčićová. Představením Gottland, vyprávěném pomocí černého divadla, dává divadelní skupina České besedy Sisak svůj malý přínos ke snaze, aby se nezapomnělo na hříchy stalinismu, na dobu, která byla dlouho nedotknutelná díky své hrůzné tortuře a hlouposti. Upozorňuje také na nové případy totalitarismu. Doufáme, že jednoho dne všichni společně sebereme dostatek síly a občanského vědomí, abychom si z cizích i z vlastních zkušeností vzali poučení. Text Jiřinka Vidovićová, přeložila Libuše Stráníková, foto Nikola Vidović Mezurač Vystoupení na slovenském kulturním večeru Dechová hudba České besedy Mezurač, hudební kapela a pěvecká skupina Hlas vystoupily 7. dubna v místním Národním domě v 6. ročníku kulturního večera Slováků v Mezurači. ulturnímu večeru předcházela volební valná hromada mezuračské Matice slovenské. V programu kromě mezuračské Besedy vystoupily kulturní spolky Banova Jaruga, Ilova a Lipa z Lipovlan, pěvecký soubor Rusalky z utiny a pěvecká skupina a taneční skupiny Matice slovenské Mezurač. Shromáždění se zúčastnili a programu přihlíželi předseda Svazu Slováků v RCH Mirko Vávra, tajemnice Svazu Branka Baksová a starosta utiny Zlatko Babić. Text žp podle kutina.hr, foto Velibor Potužák Bjelovar Na folklorní přehlídce Česká obec Bjelovar účinkovala v revuální části 21. přehlídky původního a zpracovaného folkloru Bjelovarsko-bilogorského županství. Přehlídka se konala 8. dubna v Nové Rači, uspořádal ji Chorvatský sněm kultury, Společnost kulturně uměleckých spolků županství, hostitelem byl folklorní spolek Ivan Vitez Trnski Nova Rača. Přehlídku zahájila místožupanka Bojana Hribljanová, poděkování odevzdala Žana Vukojová, tajemnice Společnosti kulturně uměleckých spolků Bjelovarsko-bilogorského županství. Folklorní soubor Srdéčko za hudebního doprovodu Starých přátel a pěveckého doprovodu Rozmarýnek bjelovarské České obce se na přehlídce představil pěti tanečními pásmy. Porota vystoupení bjelovarských krajanů ocenila jako jedno z nejlepších na přehlídce a prohlásila, že si v každém případě zaslouží vystupovat na státních a jiných setkáních, které pořádá Sněm kultury. Na přehlídce vystoupilo čtrnáct folklorních skupin z celého županství, kromě původních tanců z tohoto území přehlídka všem folklorním zanícencům nabídla bohatou podívanou na lidové kroje a hudební nástroje. Sledovala ji odborná porota a selektor Chorvatského sněmu kultury ve složení Irena Miholićová, Nikola ramar a Gordana Matunciová, kteří zhodnotili jednotlivá vystoupení. Nejlepší původní tanec předvedl soubor Palična ze Severinu a choreograficky zpracovaný Zdenac z Garešnice. Text Snježana Srdićová, přeložila js Foto ČO Bjelovar 10 Jednota Jednota 11

7 MLDIČÝ TJEMNÍ ČESÉ BESEDY DEŽNOVEC DINO PETRLÍ Rodina Petrlíkova žije pro Besedu Zveme vás v tomto týdnu Valné hromady To, že na mladých svět zůstává, si jistě uvědomují v České besedě Dežanovec, která se v poslední době potýká s velkými problémy. Z této vesnice u Daruvaru s asi 20 % Čechů ubývá obyvatel, včetně mladých. Živobytí nacházejí v Německu, Irsku, Rakousku, ale i v Česku v zemích, které jim nabízejí lepší podmínky pro život. Sešli jsme se s mladým dvaadvacetiletým tajemníkem České besedy Dežanovec Dinem Petrlíkem, abychom zjistili, jaká je situace u nich. romě něj jsou ve spolku aktivní i jeho rodiče nčica, vedoucí sekce suvenýrů a Olda, člen besední dechovky. Všichni jsou i členy správního výboru spolku. Naši Besedu drží nad vodou jedině sekce suvenýrů, besední dechovka už skoro nepracuje, řekl nám Dino, který je v Besedě necelý rok jejím třetím nejdůležitějším člověkem. Spolek potřebuje kvůli neustálému vyplňování různých dokumentů osobu, která ovládá počítač a má přehled o krajanském životě. Tomuto profilu Dino odpovídá. V posledních sedmi osmi letech došlo v dežanovecké Besedě ke stagnaci. Z 207 členů je aktivních jen třicet a z dvaceti mladých jen pět, potvrdil Dino, který uvedl, že jednou z nejdůležitějších besedních akcí je pořádání, společně s místním sdružením žen, maškarního bálu. Sekce suvenýrů se účastní mnoha akcí a to nejen besedních. Naše Česká hospoda v dožínkovém průvodu patří k nejnavštěvovanějším alegorickým vozům, Dino Petrlík snad kvůli pivu a veselé náladě, která něm vládne. Zajímalo nás, proč se sympatický Dino, který přestože vystudoval střední elektrotechnickou školu, zaměřil na hudbu. Po šesti letech na základní hudební škole v Daruvaru si nyní dodělává střední hudební školu. Jsem ve třetí třídě. Příští rok, až udělám maturitu, mám v plánu přihlásit se na hudební akademii v Záhřebu na studium tuby, svěřil se s plány. Hudbou se v rodině zabývá otec Olda, dlouholetý člen dežanovecké dechovky. Na baryton hraje už padesát let. Jako patnáctiletý si v Dežanovci založil kapelu lbatros. Tenkrát tam hrál na klávesy. Dnes hraje na baryton, prozradil na něj jediný syn Dino. Právě on zavinil, že jsem propadl muzice. Jako patnáctiletý jsem začal hrát na trubku a baryton. Hudba... s rodiči nčicí a Oldou v Daruvaru roku 2000 na dožínkách - před alegorickým vozem dežanovecké Besedy Česká hospoda... zemědělec... s hudební skupinou Brass Bros je pro mě vším, vysvětlil své rozhodnutí stát se muzikantem. rajané ho mohou vidět na všech akcích v Hercegovci, ončenicích, Brestově, Lipiku, Daruvaru, Dežanovci a kromě toho i v cizině, kam se díky hudbě dostal do Německa, Rakouska, Česka, Slovinska a Maďarska. Přestože byl rok vedoucím dežanovecké dechovky, zatím se mu nepovedlo jí dostatečně zaktivovat. Bohužel z mladých jsme v ní jen já a klarinetista Vedran Znamenáček, a to je málo. Dalších pět muzikantů je starších. Snad se to do příštího roku zlepší a my se budeme moci zúčastnit přehlídky dechovek v Daruvarském Brestově, doufá tento mladý entuziasta. Na bass a baryton hraje Dino i v daruvarské hudbě, která je pro něj jak říká mateřským spolkem. Učím se u prof. Daniela Rajkoviće. Se školou jsem moc pokojen. Je to můj druhý domov. ELETROTEHNIČR S DUŠOM GLZBENI Dvadeset dvogodišnji tajnik Češke besede Dežanovac Dino Petrlík u razgovoru nam približava stanje u toj manjinskoj udruzi koja ima velikih problema s članstvom, naročito s mladima. On sam svojim primjerom pokazuje da je dobro raditi u Besedi i družiti se s ljudima. Završio je srednju elektrotehničku školu, a najdraža zanimacija mu je glazba pa nakon osnovne glazbene škole sada pohađa srednju glazbenu. Svira bariton u mjesnoj limenoj glazbi. Chováme se tam k sobě jako přátelé. Rád si poslechnu kterýkoli hudební žánr. Hraju ale většinou klasické věci. oncertuju převážně za doprovodu klavíru. Před rokem a půl jsme si s kamarády a kamarádkami založili band Brass Bros. Hrajeme moderní hudbu, evergreeny a zpracované skladby, řekl o sobě mladý hudbeník. Od třídy ho učila krajanka Zdena Slivarová. Byl jsem poslední generací českého oddělení dežanovecké školy, kde se nyní čeština vyučuje jen modelem C, tedy několik hodiny týdně, uvedl Dino, který kromě češtiny ovládá i angličtinu. Plánuje se naučit i německy. To proto, aby mohl cestovat, což je jeho další vášní. Jako desetiletý byl pět let aktivní v hasičském spolku. Teď už jsem jen členem. Chodím ale pomáhat, když je třeba například na konci vsi na Točku jak my říkáme, každoročně vyčistit hasičskou nádrž a vysekat kolem ní trní a trávu, doplnil své další aktivity Dino. Chvíle s mladým talentovaným muzikantem utekla jako voda. Zbývá jen popřát mu, aby se mu splnily jeho plány dostat se na akademii a na některé ze základních škol se stát učitelem hudební výchovy.. Raisová/ar a rodinný archiv... před daruvarskou hudební školou Z rodinné kroniky... Tatínek Olda pracoval v podniku Elektrometal, teď je v důchodu. Maminka nčica je zaměstnaná v garešnické firmě Modea jako kreslička detailistka. Ona z celé tříčlenné Petrlíkovy rodiny sice na nic nehraje, ale za to je velmi zručná. V Besedě vede sekci suvenýrů, do níž je Dino také zapojen jako pomocník. dyž potřebují sehnat kukuřičné šustí (komušina) nebo udělat miniaturní nářadí k loutkám a sehnat další materiál, prostě mě zavolají a já to seženu. Petrlíkovi se zabývají zemědělstvím. Máme své rodinné hospodářství, obděláváme 20 ha půdy. Zaměřili jsme se na rostlinnou výrobu na obiloviny, osivo prodáváme. Díky pravidelným osevním postupům jsme v tom úspěšní, pochlubil se Dino, který bez problému ve volném čase sedne za volant traktoru nebo jiného stroje a pomáhlá otci na poli. Dinovi praprarodiče dolf a Emilka Jeníčkovi z otcovy strany pocházeli ze severní Moravy, ale přesné místo, odkud přišli, neznají. Děda se jmenoval dolf Petrlík a babička Helena, rozená Jeníčková a z máminy strany byl českého původu děda Vilím. Babička nuška rajzlová, rozená Zlatićová, byla Maďarka. Nikdo z nich, ale neprojevil zájem o hudbu. ČESÁ BESED SIS Sobota 14. dubna Místnosti České besedy, náměstí města Heidenheimu 1, 19 hodin ČESÁ BESED DRUVRSÝ BRESTOV Sobota 14. dubna Český dům v Daruvarském Brestově, 20 h ČESÁ BESED DRUVR Sobota 14. dubna Besední večer Účinkují České besedy Dolany a Lipovec a domácí sbor a Holubička. Český národní dům v Daruvaru, 19:30 h ČESÁ BESED ŠIBOVEC Sobota 14. dubna Divadelní večírek Vystoupí divadelní skupiny ze Šibovce, Holubňáku, Dolních Střežan, Horního Daruvaru a Lipovce. Místní dům v Šibovci, 20 h rajanské akce během roku Pátek 20. dubna Daruvar Jarní besídka školy omenského Sobota 21. dubna Bjelovar Večer pěveckých souborů Zlatý věk

8 NEJEN Z DRUVRS NEJEN Z DRUVRS DRUVR TÝDEN V CHORVTSU Státní sympozium Od dubna se v Daruvaru konalo šesté státní sympozium učitelů a profesorů biologie, zeměpisu a chemie. Zabývalo se hodnotami a postoji v kontextu udržitelného rozvoje. Na toto téma probíhaly v daruvarském kině přednášky a ve střední technické škole dílny, týkající se udržitelného rozvoje společnosti v návaznosti na vztah k přírodě. Součástí akce byla i turistická prohlídka Daruvaru včetně stálé výstavy fotografií a dokumentů Svazu Čechů v České galerii a ochutnávky teplých nápojů u vřídla ntunova kupka. Sympozium uspořádala gentura pro vzdělávání a odbornou přípravu (PVV). Hostitelem byla daruvarská střední škola Tehnička škola. Skoro dvě stě účastníků v kině pozdravily jménem městské správy Daruvaru místostarostka Vanda Ceglediová, jménem Bjelovarsko-bilogorského županství místožupanka Táňa Novotná Golubićová a jménem školy ředitelka Sanja lubíčková. Cílem sympozia VOLBY RDY MÍSTNÍCH VÝBORŮ Většinu získal HDZ s partnery Ve volbách členů rad místních výborů na území města Daruvaru, které se konaly 25. března, měla nejvíce úspěchů Chorvatská demokratická pospolitost (HDZ), která s různými partnery zvítězila ve třech ze sedmi místních výborů ve výborech Dolany, Dolní Daruvar a Markovac-Vrbovac. SDP vyhrál v Horním Daruvaru, HSS v Lipovci, zatímco v Lipovci Majuru a Daruvarských vinohradech zvítězili nezávislé listiny skupiny voličů. Všechny místní výbory dohromady mají jednačtyřicet členů, kandidovalo se sedmasedmdesát občanů. Zájem o volby byl jako obvykle malý, průměrně 28,53 procenta. Nejméně voličů volilo v Dolním Daruvaru jen 10,53 procenta, zatímco v Daruvarských vinohradech byla odezva nejvyšší 40,70 procenta. mp bylo motivovat společnost k vytvoření co nejlepší budoucnosti, k tomu aby si vážila sociálních prvků lidí a přírody. Sympozium se v Daruvaru na této úrovni konalo poprvé. Místo jsme vybrali nejen kvůli příjemným lidem, ale i kvůli krásné přírodě, prohlásila poradkyně pro zeměpis PVV Vesna Milićová. Do příprav se zapojila i nna Vodvárková, která uvedla: Jsem ráda, že jsme sympozium na tak vysoké úrovni mohli poprvé uspořádat i v Daruvaru a potvrdit tak své kvality. olegům DRUVR z celého Chorvatska jsme mohli přiblížit naše prostředí a to jak v dílnách, tak i při prohlídce města. Daruvar tím získal další návštěvníky, včetně žáků, kteří se zde v budoucnu zúčastní terénní výuky. Využívám příležitost a chci poděkovat za pomoc spolupracovníkům: žákům ČZŠ omenského, turistickému sdružení a kolegům Denisovi Singerovi, Ivanu Horynovi, Vladimíru Ivićovi, Ivetě Vranjićové, Ribaně Moulisové, ndree Tomáškové, Vlatce Milićové-Janotové a Šimunovi ščićovi. Text a foto. Raisová Setkání s podnikateli Daruvarská střední technická škola získala souhlas ministerstva školství k zahájení školního programu Operátor CNC obráběcích strojů, kteří jsou na trhu práce velmi vyhledávaní. Město Daruvar projevilo velký zájem také o propagaci nového programu, a proto uspořádalo setkání daruvarských podnikatelů. Představitelé školy v čele s ředitelkou Sanjou lubíčkovou a představiteli firem uvítal starosta Damir Lneniček, který zdůraznil, že radnice chce být škole a firmám v tomto projektu partnerem. Podnikatelé vyjádřili zájem o otevření dílny, v níž budou studenti programu CNC operátoru cvičit. Text a foto mp ZSEDL RD MĚST DRUVRU TRDICE PORČUJE Veřejná uznání Na schůzi městské rady, předsedkyně Snježana Sabová ji svolala 28. března, se radní usnesli o udělení veřejných uznání, která budou předána při oslavě Dne města. Nejvyšší uznání si zasloužili Branko Gelemanović, bývalý daruvarský farář, který se stane čestným občanem a Vladislav Prpić, který dostane uznání za celoživotní dílo. Letos město udělí celkem osmatřicet uznání, z nich osm posmrtně, tři uznání kolektivům, čtyři jednotlivcům, sedm plaket a čtrnáct uznání dobrovolným dárcům krve. Bez debaty přijala Rada zprávu o loňské činnosti starosty Damira Lnenička, analýzu o postavení záchranného systému, plán ochrany před požárem, program podněcování podnikatelství, rozhodnutí o sběru smíšeného komunálního odpadu a bio-odpadu na území města a zprávu o hospodaření odpadem v loňském roce. Během aktuální hodiny položili radní patnáct otázek. Týkaly se sportovní haly základní školy Vladimira Nazora, úhrad pro členy správních a dozorčích výborů městských firem, regulaci dopravy ve středu města, kruhového objezdu u Dalitu, financování místních novin, dokumentace o projektu aglomerace Daruvar a úpravy lokálních silnic. Na některé otázky odpověděl starosta Damir Lneniček, zatímco některé odpovědi dostanou radní písemně. Text a foto M. Pejić Finanční podpora mladým rodičům Šestnácti nejmladším daruvarským občanům, dětem narozeným koncem loňského a začátkem letošního roku, předal na slavnosti na radnici starosta Damir Lneniček finanční podporu z městského rozpočtu. Pokračuje tak tradice peněžních darů na vybavení pro novorozené děti. Rodiče prvního dítěte dostávají tisíc kun, druhého tři tisíce a třetího a každého dalšího dítěte pět tisíc. Tentokrát podporu dostaly dvě rodiny se čtyřmi dětmi, dvě se třemi, sedm rodin má dvě děti a pět jedno. Text a foto mp Pravoslavné Velikonoce V neděli 8. dubna oslavili Velikonoce pravoslavní věřící, kteří se řídí juliánským kalendářem. Ústřední oslavou byla svatá liturgie v záhřebském pravoslavném chrámu. Liturgii sloužil metropolit Porfirije, který věřícím poblahopřál k svátku. Blahopřání občanům pravoslavného vyznání odeslali i prezidentka olinda Grabarová itarovićová a premiér ndrej Plenković. Slavnostní obřady se konaly také v ostatních pravoslavných kostelech v Chorvatsku, a zvlášť svátečně bylo v daruvarském pravoslavném kostele, z kterého Chorvatská televize v neděli 8. dubna živě přenášela mši svatou. *** Politická fraška Na chorvatské politické scéně pokračuje fraška, v níž se v hlavní roli objevuje osoba jménem Nikdo. Jak určitě už víte, jde o pravidelný průzkum veřejného mínění o popularitě politických stran a politiků. Tentokrát má Nikdo dokonce 19 procent hlasů anketovaných, na druhém místě je prezidentka olinda Grabarová itarovićová s 16,5 procenta, na třetím místě je premiér ndrej Plenković s 11 procenty. HDZ je stále ještě nejpopulárnější strana, ale podpora voličů klesla z 28,9 na 26,8 procenta. Na druhém místě je SDP s podporou 21 procent, která mírně roste. *** Bizarní show Tak media pojmenovala nástup čtyřicítky osob v černých ustašovských stejnokrojích v neděli 8. dubna na záhřebském náměstí Bana Jelačiće. Jde o akci obskurní extremně pravicové strany HSP (utochtoní chorvatská strana práva). Účastníci měli kromě chorvatských vlajek i bílou vlajku s přeškrtnutým symbolem Evropské unie, vlajku Spojených států amerických a fotografii amerického prezidenta Donalda Trumpa. Během akce, kterou pojmenovali Přísaha vlasti, vyvolávali jméno amerického prezidenta a prohlásili, že ho podporují. Členy HSP na náměstí dočkala skupina protivníků, která akci mařila. Hned po protestu se ozvalo velvyslanectví Spojených států a ostře se od akce distancovalo. Zdůraznilo, že je nepřípustné spojovat US se zločinnou politikou Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), který byl za druhé světové války na straně fašismu. Připravil M. Pejić 14 Jednota Jednota 15

9 JZYOVÁ STRÁN ČESO SVĚT CHORVTSÁ SBÍR BÁSNÍ HOLUBICE PRO ČESÉ ČTENÁŘE ZPRÁVY ZE SVĚT UČÍME SE ČESY astrol, rendlík, rajngla? Jedním z těchto názvů určitě říkáte u vás doma nízké okrouhlé nádobě, ve které smažíte nebo dusíte jídlo. Nejrozšířenější je nyní v češtině slovo kastrol z francouzského casserole [kasrol]. Už před téměř dvěma sty lety ho uvádí Jungmannův Slovník česko- -německý s významem kuchyňská pánev. I když se v té době slovo kastrol vyskytovalo hlavně v kuchařských knihách, rozšířilo se později natolik, že téměř úplně vytlačilo starší výraz rendlík. Ten se od středověku používal pro označení nízké železné nádoby s rukojetí a s třemi nožkami, která se přistavovala přímo na oheň. Později přešel název rendlík na všechny nízké okrouhlé nádoby v kuchyni. V některých krajích se zadržel rendlík (rendlíček) pro označení malého kastrólku, který se nepřikrývá pokličkou a ve kterém se rozpouští máslo nebo jiný tuk na potření buchet apod. nebo se v něm smaží jíška. Jeho běžné užívání ve starší době nám dokazují i lidové pohádky, říkadla a písně, ve kterých slyšíme často právě o rendlíku: například Otesánek se chlubí jed sem, sněd se kaši z rendlíka... v dětské říkance vařila myšička kašičku na zeleném rendlíčku. V lidových říkankách se objevuje i další nádoba, kuthan: Sedí baba za kamny, vylizuje kuthany uthan je tak jako rendlík slovo staré, byl to však spíše pekáč. Zajímavé je, že už od 14. století nacházíme název uthan i jako příjmení. Rendlík a kastrol však nemusí být vždy spojovány jen s kuchyňským prostředím, mohou se objevit i v souvislosti se vzhledem: o někom, kdo má ostříhané vlasy kolem dokola hlavy, se říká, že je ostříhaný podle rendlíku, a o klobouku žertem řekneme, že je to kastrol nebo kastrólek. Český název rendlík a chorvatská rajngla nebo rajndlica mají společný původ ve staré němčině, k nim přistupují i slovenské nářeční podoby rajndlica nebo randlica. Etymologický slovník Václava Machka je spojuje se slovy rein, Rajn s významem vyvýšenina, kraj; s tím souvisí i český název pro velký hrnec na mléko, který býval nízký, nahoře širší; aby se mohla sbírat usazená smetana, měl široký nápadný okraj seříznutý vodorovně, proto se mu říká krajáč. Také krajáč najdeme v lidové poezii například ve zmíněném Otesánkovi, který vypil krajáč mléka, nebo v (satirické) písni ž já budu velká, bude ze mě selka, přijďte k nám, já vám dám plný krajáč mléka Připravila Marie Sohrová SLOVNÍČE nádoba posuda smažit pržiti dusit dinstati nyní sada, u sadašnje vrijeme slovo riječ kastrol rajngla, rajndlika téměř skoro význam značenje pánev tava vyskytovat se biti prisutan hlavně uglavnom vytlačit potisnuti používat koristiti přímo direktno oheň vatra později kasnije jíška zaprška běžný običan, normalan, uobičajen pohádka narodna priča chlubit se hvaliti se příjmení prezime spojit povezati ostříhat ošišati klobouk šešir žert šala Verše o lásce a přírodě V Domě národnostních menšin v Praze 20. března proběhlo představení sbírky básní Golubica/Holubice chorvatské spisovatelky Jagody Marovićové-Sintiové. rásné verše o lásce a přírodě nadchly přítomné hosty. Slavnostní představení českého překladu sbírky se konalo za účasti mnoha hostů, včetně studentů chorvatštiny FFU. Nad prezentací převzala záštitu velvyslankyně Ines Troha, která se spolu s ředitelem Domu národnostních menšin Mgr. Jakubem Štědroněm postarala o úvodní slavnostní slovo. Vynikající překlad této chorvatské poezie udělal dr. Jaroslav G. Otčenášek. V rámci prezentace knihy autorka mluvila o sobě a přečetla také ukázky své poezie z knihy Golubica. Český překlad přečetla studentka chorvatštiny. Jagoda Marovićová-Sintiová patří mezi velmi všestranné umělce. Vzděláním je inženýrka biologie, zahradní architektka, amatérská malířka a grafická designérka. Má status samostatného výtvarného umělce, je členkou ULUPUH a ZUH. Její poezie vypovídá především o lásce a přírodě a je plodem nejen hluboce intimních zážitků, ale i všestranné povahy této umělkyně. Básně Jagody Marovićové-Sintiové nepojímají lásku jen jako štěstí a pocity nádhery, ale též jako něco, bez čeho nemá život hloubku, bez čeho už nežijeme, ale jen přežíváme. Sbírka básní Golubica/Holubice prezentuje retrospektivní přehlídku milostné poezie z období posledních padesáti let, přesněji řečeno ze čtyř sbírek textů. Z každé sbírky byl vybrán jiný počet básní, jedná se tedy o antologii sestavenou autorkou na základě vlastního vztahu k jednotlivým textům. Dále se v knize nalézá stručný autorčin životopis a přehled dosud publikovaných básnických sbírek. Fotografie zařazené do této knihy mají rodinný charakter pocházejí z autorčina archivu připomínají také vztahy mezi našimi národy. niha Holubice byla vydána přičiněním autorky a několika nadšenců, mezi které patří především lára Truchlá Filipovićová. Text a foto Zuzana Hubinková Sýrie Město Dúmá se 7. dubna stalo terčem chemického útoku syrských vládních sil. Zahynuly při něm desítky civilistů včetně dětí, kteří podlehli účinkům chlóru a dalších chemických látek. Záchranáři z organizace Bílé přilby stanovili počet obětí na merický prezident Donald Trump za to obvinil syrského prezidenta Bašára sada, Rusko a Írán. *** Maďarsko V nedělních parlamentních volbách v Maďarsku zaznamenala strana FIDESZ premiéra Viktora Orbána třetí suverénní vítězství za sebou. Orbán je u moci nepřetržitě od roku Po sečtení 98 % hlasů FIDESZ získal 48,05 % hlasů, strana Jobbik 19,71 %, koalice Maďarské socialistické strany (MSZP) a strany Dialog 12,44 %, strana Politika může být jiná 6,98 % a Demokratická koalice 5,63 % hlasů. V. Orbán předvolební kampaň postavil na hrozbě migrace a odmítání vstřícné přistěhovalecké politiky EU. Účast voličů byla téměř 70 %. *** nglie Julija a Sergej Skripalovi nabyli vědomí a britskou premiérku Theresu Mayovou chtějí požádat o vízum. Stav otce a dcery už není kritický. Skripalovi byli nalezeni 4. března v Salisbury v bezvědomí. Byli totiž vystaveni jedu novičok, vláda odpovědnost připsala Rusku, kde se tato látka vyvíjela. Moskva ale vinu popírá. Nový trend: Podle posledního průzkumu bostonské výzkumné firmy Origin třetina lidí, zejména těch narozených po roce 1994, ve velkém opouští Facebook a tráví na něm stále méně času. Postiženy jsou ale i Twitter, Instagram a Tinder. Podle idnes.cz, rozhlas.cz a novinky.cz Připravila. Raisová 16 Jednota Jednota 17

10 Z MINULOSTI SOUČSNOSTI Z MINULOSTI SOUČSNOSTI rajanský kalendář Připravili J. Matušek a M. Selicharová 13. dubna 1868 se v Gospići narodil profesor Ivan Jamnický ml., syn profesora Ivana Jamnického st. Zasloužil se o rozvoj chorvatské stenografie. 18. dubna 1938 se v Hercegovci narodil textilní inženýr Vlastík Donát. Českou obecnou Benešovu školu vychodil v Hercegovci. Vyšší třídy osmiletky v Daruvaru. V r absolvoval v Záhřebu střední technickou textilní školu a v r v Záhřebu dálkově vystudoval na textilního inženýra. Od r pracoval jako technik ve tkalcovně Pamučne indrustrije Duga Resa a po odsloužení vojny ve Vinteksu ve Vinkovcích, kde zastával funkci plánovače, kalkulanta a vedoucího tkalcovny a výroby. Od r pracoval ve vukovarském Vuteksu jako technolog, ředitel tkalcovny a inženýr pro rozvoj. Během domovinské války žil jako vyhnanec v Čakovci ( ), odkud zasílal příspěvky do Jednoty a Českého lidového kalendáře. Delší dobu byl předsedou Spolku inženýrů a techniků textilních pracovníků ve Vukovaru a předseda omise pro vynálezy ve Vuteksu. Nyní žije ve Vukovaru. 20. dubna 1788 se v Trnavě, (Slovensko), narodil záhřebský arcibiskup Juraj Haulik de Várallya. Po absolvování vídeňského pazmaneumu byl archivářem a od r velkým proboštem v Záhřebu. Poté rychle postupoval: r se stal záhřebským biskupem a v letech zástupcem chorvatského bána, v r prvním záhřebským arcibiskupem a v r kardinálem. Založil mnoho církevních a světských institucí, které urychlily všestranný rozvoj Chorvatska: založil Závod milosrdných sester sv. Vinka Paulského, podporoval záhřebský a požežský sirotčinec, přispěl na založení Záhřebské univerzity, otevřel první chorvatský učitelský ústav, ve všech chorvatských městech podporoval vdovy a sirotky a zakládal fondy, z jejichž úroků se měla vyplácet pomoc dětem bez rozdílu na náboženskou příslušnost. Již v r upozorňoval na význam obecných škol. Podporoval založení Chorvatsko-slavonského hospodářského družstva (1841), založení Národního divadla a dal upravit park Maksimir. OD NŠEHO DOPISOVTELE Šicí stroje na Daruvarsku na začátku minulého století První Vesty se poháněly ručně a chránilo je dřevěné víko. Návod k obsluze byl dvojjazyčný, v chorvatštině a němčině. Bojoval proti zavedení maďarštiny a žádal o zavedení chorvatštiny do škol. Založil první katolické noviny a Chorvatské katolické literární nakladatelství sv. Jeronýma. Zasloužil se o založení hospodářského a lesnického učiliště v riževcích. Tím se také zasloužil o příchod mnoha českých odborníků do Chorvatska. Juraj Haulik zemřel 11. května 1868 v Záhřebu. 23. dubna 1878 zemřel v Paříži malíř Jaroslav Čermák. Malířství studoval v Praze, Belgii a Holandsku. Zprvu se věnoval české minulosti, ale v r se vydal na slovanský jih. Procestoval Istrii, Dal- V čísle 7 Jednota zveřejnila zajímavý článek o dějinách šicího stroje Singer, lidově singrovky. Už v dávném roce 1902 byly k dostání v Záhřebu, do našich krajanských osad ale tento americký stroj zabloudil zřídka. Byl drahý, stál pravé malé bohatství, kolik jedna lepší kráva. Proto jen málokterá vesnická dívka dostala šicí stroj od svých rodičů jako věno, spíš městská. Spolu s nábytkem a peřinami. Na vesnici k věnu obyčejně patřily ještě jalovička a dvě jitra pole. V Lipovci byly na začátku dvacátého století dvě singrovky. Jednu vlastnila naše teta, Marie Benešová, druhou rodina Gustava Coufala. Podle toho, co se vyprávělo v rodině, singrovky se dovážely z Čech a ty dvě první byly na ruční pohon. Později měla šicí stroj i rodina Skalníkova, ale to už byly stroje šlapací, také Veltruská a Vaškova, která měla pánskou krejčovskou mašinu. Šicí stroje měli i u Novotných, vlastnila ho také Marie Hanzlová z Lipovce Majuru. Těžko říci, jestli je ještě některá z těch stoletých mašin na životě, možná že se někdo ozve a napíše nám to. dyž jsem v sedmdesátých letech žil v Záhřebu, často jsem chodil kolem Singrova obchodu na hlavním náměstí. Tehdy nejmodernější singrovky už uměly pět různých operací šití a dokonce přišívaly knoflíky. Prodávaly se za dináry, marky a na splátky, protože i tehdy byly drahé. Na německém trhu konkurenci singrovkám dělaly šicí stroje Vesta od L. O. Dietrich z ltenburgu. Šlapací stroj Vesta byl také dobrý a hlavně pro rodiče budoucích nevěst mnohem levnější. Tenkrát bylo pravidlem, že děvce, než se vdalo, muselo zvládnout nejen dovednost vyšívání, ale i stříhání a šití. Děvčata je obyčejně získávala u vesnických švadlen. Šicí stroje, singrovky i Vesty, vyhlížely stejně, ze začátku byly stroje mašiny připevněné na dřevěnou desku a když se nešilo, chránilo je dřevěné víko poklop. Později se mašiny modernizovaly, a když se nešilo, tak se hlava motoru spustila dovnitř do bubnu a šicí stroj mohl sloužit jako malý odkládací stolek. Šicí stroje Vesta po léta na Daruvarsko dovážel, nabízel a prodával na splátky pan Ljudevit Meegen. Jeho rodina žila v dnešní Jelačićově ulici, mezi Gajovou a Mažuranićovou, jeho manželka byla údajně Češka, snad Horáková z Dolního Daruvaru. V ončenicích, možná i jinde, vedla bezplatný kurz šití, z toho se v ončenicích zachovala fotografie. urz probíhal v létě u Tomášků na dvoře, protože byl velký a bydleli uprostřed vesnice. dispozici bylo 10 šicích strojů a při veselé náladě si mladé švadlenky možná zazpívali: Švadlenka u stroje seděla, na hezké hochy hleděla. Třebaže moje maminka Slávka urz šití na strojích značky Vesta u Tomášků v ončenicích (dnes na tomto místě stojí fara). V první řadě z leva Slávka Zákorová s neteří Zdenkou Zákorovou. Vzadu stojí paní Meegenová s manželem Ljudevitem. Děvče u studny je Darinka Tomášková s tatínkem. Zákorová v letech 1923 až 1925 už v Daruvaru vychodila školu Stručna škola šivanja, krojenja i ručnih radova (v klášterní škole), na kurz se zapsala spolu s neteří Zdenkou Zákorovou. Hned, jak ho ukončila, tatínek Josef jí koupil šicí stroj Vesta. Tento stroj, teď už více než devadesátiletý, je v naší rodině dodnes. Stejný stroj měla v Lipovci rodina nny Janotové, rozené Máchové, její byl ruční, maminčin šlapací. Takový měla i ateřina Turková, rozená Stráníková, myslím, že by se v ončenicích našly i další. Na takovýchto kurzech dělaly Meegenově šicím strojům Vesty velkou reklamu a tak není divu, že se pak dobře prodávaly. Fotografii pořídil Foto luge a mohla se posílat poštou jako pohlednice. Blahouš Čuchnil mácii, Hercegovinu a Černou Horu, kam se několikrát vracel. V letech Gramodesky pobýval ve Srebrenu v nižní službě Jednoty u Dubrovníku. Odtud si odnášel náměty pro své obrazy, kterými se stal V polovině dubna 1968 v krajanských spolcích vrcholila sezona valných světoznámým, neboť silně působily hromad. Jednota důkladně informovala o výročních shromážděních ve na slovanskou a světovou veřejnost. Velkých Zdencích a v Bjelovaru. Z Ivanova Sela přišla zpráva o konci ochotnické divadelní sezóny a z Daruvaru o modernizaci silnice k Uljaniku. Dům ve Srebrenu, kde se Čermák po tři roky zdržoval, koupila paní Režeková, choť malíře Ivana Režeka, Pozornost upoutal také bleskový rozhovor se spoluobčanem Željkem rodilá Češka. nejzámějším Čermákovým obrazům patří Dalmat- prostřednictvím nižní služby. Výběr gramodesek v nižní službě Jedno- Horvatem, jehož koníčkem je sbíraní gramodesek, které kupuje v Jednotě ská svatba, Hercegovka se svítilnou, ty je skvělý, zejména pokud se týče gramofonových záznamů operních děl Hercegovec v záloze, Únos Černohorek a další. sek se záznamy těchto děl jsou nižší než v naší obchodní síti a kromě toho československých, italských a německých skladatelů. Dnešní ceny gramode- kvalita gramodesek Supraphon je zpravidla mimořádná, řekl náš čtenář. Jaroslav Čermák se narodil Připravil mp 1. srpna 1831 v Praze. Jednota číslo 15, 13. dubna Jednota Jednota 19

11 INZERCE INZERCE SMUTNÉ OZNÁMENÍ SMUTNÁ SMUTNÉ OZNÁMENÍ Osude krutý, znenadání jsi ji ze světa vzal. Život teče dál, a nám jsi jen žal zanechal. V hlubokém zármutku oznamujeme všem přátelům, příbuzným a známým, že nás 4. dubna 2018 ve věku 60 let navždy opustila naše milá manželka, maminka a babička MÍR SULÍOVÁ z Velkých Zdenců Děkujeme všem, kteří byli s námi v nejtěžších chvílích a přišli ji vyprovodit na její poslední cestě, za slova soustrasti, květinové a jiné dary. Truchlící: manžel Jenda, syn Dubravko a dcera nita s rodinami a ostatní zarmoucené příbuzenstvo Na dotek Tvé ruky, na milé Tvé oči, na tisíce krásných chvil, které jsi nám daroval, budeme věčně vzpomínat. Uplynulo smutných šest měsíců od chvíle, kdy nás navždy opustil milý manžel a otec NTUN NOVOSD, dipl. ing. z Daruvaru * V Vzpomínají: dcera Tihana, syn Ivan, snacha Matea a manželka Mirjana Slzy, svíčky, květiny, to je dárek jediný, co Ti na hrob můžeme dát a na Tě stále vzpomínat. 25. března 2018 nás navždy opustila naše matka, babička a prababička EMIL ÍROVÁ, roz. Holubková z ončenic * V Stále budou vzpomínat: dcera Jiřina s Nikolou, syn Željko s Nadou, vnoučata Mario s Dinou, Melita s Jirkou a Vitouš, pravnoučata Tin, Teo, Josip, Maša a Nesa a ostatní příbuzní Těžko se bylo před rokem s Tebou loučit, těžké je bez Tebe i dnes žít, láska však smrtí nekončí, zůstal jsi v srdci, i dál Tě rádi budeme mít. MIRO TOMÁŠE z ončenic * V Stále vzpomínají: Raduška, Vanja, Danijel, Martina, Danijela, Noa a Iva N TTÍN Hvězdy ti nesvítí, slunce nehřeje, už se k nám nevrátíš, už není naděje. Prázdný je domov, smutno je v něm, cestička k hřbitovu zůstala jen. Uplynuly čtyři smutné roky od chvíle, kdy nás navždy opustil náš milý otec SILVESTR ZEMN z Holubňáku Vzpomínají: dcery Silvana, nita a Jasminka s rodinami Přijdi mi ve snu, když nemůžeš v bdění, ať je mi lehčí sen, než probouzení. NTUN NOVOSD, dipl. ing. z Daruvaru * V Dík za Tvoje vychování, lásku a starosti, za pohádky v dětství a malé dětské radosti. Tvá dcera Tihana dyž se příroda probouzela, Tvé oči šly navždy spát. Ti, kteří Tě měli rádi, budou na Tě vzpomínat. NN DOLEŽLOVÁ z Lipovlan Vzpomínají: manžel Ivan, syn Dinko, snacha Gordana, vnuk arlo a ostatní příbuzní a přátelé Byla jsi plná života, Tvá mysl plná snění, a nikdo z nás se nenadál, jak rychle se vše změní. Utichly kroky i Tvůj hlas, ale Tvůj obraz zůstává v nás.. NN DOLEŽLOVÁ z Lipovlan Nikdy nezapomenou členové České besedy Lipovlany N MILÉ RODIČE dyž se příroda probouzela, Tvé oči šly navždy spát. Ti, kteří Tě měli rádi, budou na Tě vzpomínat. Uplynulo dvacet smutných let od chvíle, kdy nás navždy opustil MIRO MLIN Vzpomínají: manželka nkica, syn Vlatko, dcera Jiřinka s rodinou, bratr Edo a sestra Vlasta s rodinami a ostatní příbuzní Jen kytičku z lásky Ti na hrob můžeme dát a s bolem v srdcích na Tebe vzpomínat. IVO HUBIN Vzpomínají: manželka, synové a dcera s rodinami dyž člověk odchází, chřadne a uvadá chtěl by mít tolik sil co májová zahrada. Chtěl by vám povědět, jak měl tu všechno rád, však svíčka dohoří, smrt nelze oklamat. NEŽ OTRBOVÁ, roz. Heroutová z Daruvarského Brestova S láskou a úctou vzpomínají rodiny otrbova, ovářova a Tukovićova ZDEN ÁRNÍOVÁ, roz. Vrabcová Hřbitov je smutná zahrada, kde tiše pějí ptáci, své drahé zde člověk ukládá, vzpomínat se sem vrací. ytičku přineseme, svíčku Vám rozžehneme, na Vás, milí rodiče, nikdy nezapomeneme. MIROSLV ÁRNÍ z ončenic S láskou a úctou vzpomínají děti Zdravko a lenka s rodinami N RODIČE NN Za všechna léta prožitá s Vámi, za všechnu lásku a obětavost co dnes Vám můžeme dát? ytici květů, zažehnout svíci a stále vzpomínat. FRNTÁLOVI z Ivanova Sela FRÁŇ ž umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění, jen srdcí několik se zachvěje v rose jak k ránu květiny. (Jiří Wolker) FRNTIŠE DOLEŽL z Daruvaru Vzpomínají: dcera Zdenka a vnoučata Dáša a Snješka s rodinami a Dalibor BOHUMIL GELER Vzpomínky, svíčky a květiny, to je dárek jediný, co Vám na hrob můžeme dát a na Vás vždy s láskou vzpomínat. na našeho milého Dr. RICHRD PODSEDNÍ z Lipiku * V Vzpomíná rodina Podsedníkova SMUTNÁ do znal, vzpomene, kdo měl rád, nezapomene. MRIE GELEROVÁ na naši manželku, maminku a babičku FRNJIC GRGOŠEVIĆOVI z Munije NTUN Stále vzpomínají: Libuška Grgoševićová, roz. Frantalová s manželem Vladou, synové Darko a Dalibor, snachy Martina a Maja, vnuci ntonio a Domagoj a Marjánka Živkovićová, roz. Grgoševićová s rodinou LOJZ PEROUT z Dežanovce S láskou vzpomínají syn a dcera s rodinami JRUŠ JURIŠIĆOVÁ z ončenic Stále s láskou vzpomíná dcera a sestra Vlasta s rodinou BOŽEN BHNÍOVÁ, roz. Strejčková Nikdy na Tebe nezapomeneme. Děkujeme všem, kteří navštěvují její hrob. Manžel dolf a syn Darko s rodinou 20 Jednota Jednota 21

12 RODIN DOMÁCNOST RODIN DOMÁCNOST Saláty z pampeliškových listů Lístky musejí být mladé, dvaceticentimetrový mlíčák je už hodně hořký a ke konzumaci zasyrova tuhý. Mladé lístky trháme, opereme, natrháme na kusy a dál s nimi pracujeme, jako by se jednalo o nějaký nahořklý druh pěstovaného salátu třeba štěrbáku (endivie). Salátu z pampelišky svědčí kombinace s rajčaty a jarní naťovou cibulkou, s okurkou, s jinými méně výraznými saláty (ledový). dyž si na jeho chuť zvykneme, je lahůdkou jen samotná pampeliška. Zálivku volíme pikantnější často doporučovaná je z hořčice, oleje, citronové šťávy, trochy cukru a soli. Velmi dobré jsou i jogurtové dresinky s česnekem. Pampeliškové listy můžeme přidat i do lehkých jarních bramborových salátů (brambory, jarní cibulka, sekané listy pampelišky zálivka z oleje či z bujonu jako na vídeňský salát). Sekané listy pampelišek pikantně dochutí pomazánky z tvarohu. Pampeliškové lístky můžeme v menší míře přidat i do jarních zeleninových polévek společně s kopřivou nebo do pokrmů z mletého masa. hobbys.cz opřivy, pampelišky a ředkvičky v kuchyni opřivovo - tvarohová pomazánka 250 g tvarohu, sůl, 1 lžičku hořčice, pepř, 2-3 lžíce zakysané smetany (podle potřeby), velká hrst mladých listů kopřiv, můžeme přidat nastrouhanou syrovou mrkev a česnek Listy kopřivy umyjeme ve studené vodě, vhodíme je do vařící vody a sundáme z ohně. Po chvíli je vybereme, scedíme a posekáme na drobno. Do tvarohu vmícháme smetanu, vychladlé kopřivy, hořčici, sůl, a zeleninu podle chuti. toprecepty.cz Jarní salát s kuřecím masem 500 g kuřecích prsíček, sůl, grilovací koření, 150 g rajčat, 150 g okurky, 150 g papriky, 1 list ledového salátu, ředkvičky, pórek, sůl, pepř, cukr, ocet, olivový olej uřecí prsa nakrájíme na nudličky, osolíme, posypeme grilovacím kořením, zakapeme olejem a necháme odležet. Zeleninu nakrájíme na plátky, dochutíme solí, pepřem, octem, cukrem a olejem. Maso opečeme na pánvi nebo na grilu. Salát rozdělíme na talíře, přidáme kuřecí maso a ozdobíme opečenými toasty. toprecepty.cz Jarní sekaná 500 g mletého masa, talíř mladých kopřiv, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 2 žemle, trochu mléka, 1 vejce, sůl, pepř, lžička majoránky, špetka nastrouhaného muškátového oříšku, 50 g slaniny, máslo na vymazání pekáčku Maso promícháme se spařenými, okapanými, jemně nasekanými kopřivami, drobně nakrájenou cibulí a prolisovaným česnekem. Přidáme žemle, namočené v mléce a vymačkané, vejce, sůl a koření. Směs dobře prohněteme a vytvarujeme z ní šišku. Vložíme ji do pekáčku vymazaného máslem a poklademe tenkými plátky slaniny. Sekanou upečeme do červena, během pečení ji podle potřeby podléváme teplou vodou a přeléváme vypečenou šťávou. Z kuchařky Dagmar Lánské Připravila L. Orozovićová CHEMIOVÉ MJÍ LOGICÉ VYSVĚTLENÍ Proc ˇ láska vydrží jen dva roky Láska je podle chemiků hlavně o chemii! Přesněji, o feromonech či látkách jako jsou endorfin a oxytocin nazývaných i hormony štěstí a lásky, které se do krve vyplavují právě, když je člověk zamilovaný. Podle italské biochemičky Donatelly Marazzitiové, jejíž tým zkoumal hladinu chemických látek v krvi zamilovaných, vydrží láska nejdéle dva roky. Vědci zjistili, že vznešený cit, o kterém píší básníci, je pouhá biochemická intoxikace organismu. Láska zjednodušeně připomíná divokou technoparty na extazi. Má čtyři fáze a v každé z nich nás přitom ovládají jiné látky. Tento stav připomí- ná stav, jako když je tělo na drogách. To proto, že tyto látky obsazují v těle stejné receptory, na které se váže třeba pervitin nebo heroin. Nabízí se otázka, proč se to všechno děje. Chce snad po nás příroda, abychom brali drogy? Odpověď je jednoduchá. Je to úplně obráceně. Příroda po nás chce, abychom se co nejvíce množili. První fáze lásky je sexuální fascinace. Ovládne námi adrenalin, červenáme se, buší nám srdce, potíme se apod. Probudí se v nás zvíře (doslova), které má chuť ihned partnerku povalit na záda a (zbytek si domyslíte). Druhá fáze lásky je akutní zamilovanost. Podle vědců jde o stav připomínající psychické onemocnění, jako je schizo- frenie. Může za to fenyletylamin, který začne vylučovat limbický systém. Veškerá naše pozornost se upne k jedné osobě a mozek je ošálen pocitem naprostého propojení. Nejdéle po dvou letech, tělo přestane vylučovat fenyletylamin a nahradí ho oxytocin, produkt hypofýzy. Láska se posouvá do fáze zúčtování. Pokud jste kromě sexu neměli s partnerkou další společná pouta a zájmy, nejspíš se rozejdete. V opačném případě se zklidníte a vznikne vztah a biologické pouto. Jakmile hladina oxytocinu poklesne, začne se vám stýskat po člověku, který ji zvýšil. Proto mají lidé Vysvětlení, proč jsou některé páry spolu celý život, je opět v chemii. Mohou za to endorfiny, látky velice blízké opiu. Vyvolávají v nás klid, pocit jistoty a bezpečí. Jsou návykové jako všechny hormony zmíněné výše. funguje to tak, že čím déle s partnerkou vydržíte, tím více jich vaše tělo v přítomnosti partnerky vyplaví. to je celé tajemství šťastných párů, které jdou společnou cestou po celý život. problém oddělit sex od lásky. Oxytocin přestává působit asi po čtyřech letech. Pokud má pár jedno společné dítě, to už je poměrně samostatné a nastává fáze rozvodu. Pokud ale má pár spolu další dítě, doba se protahuje, nejčastěji na osm let. Odtud pramení fakt, že nejvíce párů se rozvádí mezi 7. až 9. rokem manželství. (Redakčně kráceno) Michaela Čapková, prochlapy.cz Připravila V. Daňková 22 Jednota Jednota 23

13 Víkendová mezihra Sobota, čtvrt na devět ráno, pološero, devět stupňů Celsia. Milada Vávrová přichází v plné síle na autobusové nádraží. Ilona už stojí na smluveném místě, je to stejné jako předloni. Obě ženy se srdečně vítají, obejmou se a letmo políbí. aždá má na krku elegantní šátek, Milada červený v barvě jater, Ilona indický zelený s třásněmi. Ilona smrdí kouřem, Miladu bolí v krku a přemáhá zakašlání. Musí to však vydržet, nesmí na sobě dát znát jakýkoli příznak nemoci. Od té doby, co Jiřina chytila od Ilony v drogerii zápal plic, smějí na adventní nákupy do Hradce pouze zdravé osoby. U obrubníku brzdí velké auto, na minutu přesně, Jiřina Vágnerová stahuje okýnko a směje se na kamarádky na zastávce. Vedle řidičky sedí její dcera Gábinka, sluneční brýle na očích. Prsatá, kudrnatá Pavlína, ve všední dny vedoucí Miladiny linky v drůbežárně, sedí vzadu vpravo, sluneční brýle s vysokým ochranným UV faktorem zabořené nad čelem v rozpuštěných vlasech. Milada otevírá levé zadní dveře a pouští Ilonu doprostřed. Doteď roztažená Pavlína se posouvá těsně k oknu, přece jen budou tři dospělé na zadních sedadlech. Musejí to vydržet, není to jejich auto, takže budou mlčet, stejně je to do Hradce necelá půlhodina. Jiřina se ujišťuje, jestli už může, a hned to rozjíždí, bundy si mají holky hodit dozadu. Milada s Ilonou hodí bundy dozadu, kufr auta je neuvěřitelně veliký, takže i kdyby na zpáteční cestě měla každá z nich deset tašek, nebude to žádný problém. Dámská jízda může začít. Za křižovatkou zapíná Jiřina rádio, decentně, jako podtext k jejich hovorům, italské hity pro navození pohodové atmosféry. Začíná advent a je třeba se porozhlédnout po dárcích. Milada, Ilona a Pavlína mají štěstí, protože letos je zámožná rodina Vágnerova nakloněna jim, právě ony tři mohou Jiřinu doprovodit na její tradiční předvánoční nákupy. dyž míjejí malé řečovické obchodní centrum s Mínusem uprostřed, Jiřina se pohrdavě ušklíbne. Pavlína vzadu přitaká. Gábinka pozoruje maminku a všemu se učí. Co chvíli se však zavrtí a musí se poškrábat na zádech pod novou podprsenkou, cedulku už sice doma ustřihli, ale stejně v těch místech pořád něco děsně kouše. Vepředu jí to netrápí, dokonale zaoblené výplně jsou jako polštáře a jsou tak působivé, že nějaké to svědění vzadu prostě vydrží. Jířo, budou letos žvejky? zeptá se nedočkavě Ilona a předkloní se dopředu za velitelkou výpravy. Doufám, že ne, na to Pavlína, ale to už Jiřina jednou rukou otevírá přihrádku a loví krabičku se zahraniční specialitou. Milád, dáš si taky? podává ji holkám dozadu kolovat. Ilona si krabičku nadšeně bere a chrastí s ní. Už jich tam moc nezbývá. Vysype si jednu žvýkačku do dlaně, chvíli si ji zblízka prohlíží a pak ji natěšeně strčí do pusy. dyž se jí na jazyku rozlije pachuť, na kterou už téměř zapomněla, zašklebí se a podá krabičku Miladě. Ta si taky jednu vezme, je to hnus, ale co by to bylo za tradici, nedat si v autě žvýkačky s příchutí penicilinu. To už žvýká i Pavlína a krabička je zpátky vepředu u Gábinky, která ji vrací do přihrádky. Sama si nevezme, zvracela by. Letos jsou tvrdý, zhodnotí konzistenci Ilona a spokojeně se opře do sedadla. Taky jsou to pořád ty samý, Pavlína pootevírá okýnko, zápach antibiotik se v prvních minutách nedá snést. dyž se hmota zahřeje a rozžvýká, chuť léků odezní a začne to skutečně připomínat šalvěj. Tohle jsou fakt poslední? Nemáte doma další? Ilona je znepokojená. Jiřina kroutí hlavou a usmívá se pro sebe, ta Ila je pořád jako malé dítě. určitě zase jede bez spodního prádla, jako by ji neznala. Spíš mi řekni, jak bylo na veletrhu. Myslíš konopným? No paráda, nakloní se Ilona zase dopředu k řidičce. To bys musela vidět, jak jsou ty lidi v pohodě. Úplně jsem se tam vočistila mám tolik informací a kontaktů zásob utrousí znuděně Pavlína a dělá, že si prohlíží krajinu za oknem. Vzadu na poli je stádo srnek. Co by ne, prohlásí hrdě Ilona, kdybys měla zájem, ráda tě zaškolím. To by měl David radost, naráží Pavlína na svého aktuálního přítele, povoláním policistu. NN BOLVÁ (1981) Držitelka ceny Magnesia Litera za rok Jedna z nejvýraznějších českých prozaiček současnosti, nna Bolavá, nedávno vydala svůj druhý román e dnu. Odehrává se během prvních mrazíků, kdy se v močálu za městem najde mrtvola ženy Nikdo netuší, že tento nález převrátí osudy mnoha obyvatel vzhůru nohama. Narodila se a vyrostla v jižních Čechách. Po studiích na FF U v Praze krátce pracovala v Ústavu pro jazyk český, nyní je zaměstnaná jako stomická poradkyně. Roku 2013 se představila básnickou sbírkou Černý rok. Zazářila svým prozaickým debutem Do tmy, za nějž získala cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu roku Román e dnu je jejím volným pokračováním. literarni.cz Davida bych zaškolila taky, konopí je lék. pro tebe mám, Milád, tu mastičku nče na ekzém, šťouchne do sousedky vlevo. Cože? Posloucháš nás vůbec? Zítra ti dám tu mast, co jsi chtěla. Jo, díky, jsi hodná. kolik stála? Hele, nevím přesně, kolem šesti stovek, vyřídíme to, až se sejdeme u Jíři na obědě. Tady někde se vyklopil ten kamión, ne? zeptá se Jiřina, když se jejich auto blíží k Čejkovicím. Cestou zpátky si tu můžeme pochytat nějaký slepice. de žiješ, prosím tě, všechny už jsou dávno rozebraný, posune si Pavlína sluneční brýle ve vlasech. Myslíte, že budou lidem snášet vejce? nedá to Iloně. Ne! odpoví Milada s Pavlínou jednohlasně. Pak se obě zase otočí na své strany k oknům, nemají se příliš v lásce, jako by nestačilo, že je Pavlína v drůbežárně o stupínek výš než Milada, ještě to navíc jeden čas zkoušela na jejího švagra Jardu, chvíli spolu i chodili, ale vedoucí linky prý byla hodně náročná a pak ho pobodala, obrovská kauza po celé továrně, ještěže se objevil svalna- tý David. Prý sebeobrana, ale na tohle Pavlíně může skočit přihlouplý policajt, ne Milada, ta je samozřejmě na Jardově straně. Neměl si s ní vůbec začínat, co je na tom, že je prsatá, když lže. Tak proč ty slepice lidi kradli, když jim nebudou nic snášet? Chápala bych, že si je dají třeba na dvorek le, Ilo, co by s nima dělali na dvorku? Nebuď naivní, vrtí hlavou Jiřina, hele, tady je ten příkop, vidíte ty čáry na silnici! David říká, že mu tam někdo vjel z protisměru a pak zdrhnul. jak bylo to náledí, tak se to nedalo zastavit. To jako myslíte, že ty kuřata pak doma zabijou? Támhle jsou, mami, srnky! Hele a co je novýho u Divišů, ví něco David? zeptá se Jiřina Pavlíny. Diviš je magor. Nevím, co na něm všichni mají, jo a prej bulel na ulici, Šestáková ho viděla. Náhodou, Diviš prý taky jednou byl na veletrhu. léčbu konopím schvaluje Diviš je chudák, zastane se doktora Milada a Jiřina se významně podívá do zpětného zrcátka na Pavlínu. aždý má, co si zaslouží. já si dneska zasloužím diagnostickou váhu, oznámí Pavlína důležitě a propne prsa pod zánovní koženou bundou do pasu. Jak diagnostickou? To je nějaká speciální? Ilona se mračí. Pavlína přemýšlí. dává si s odpovědí načas. No prostě diagnostická. Ta z letáku. Za šest set devadesát. le proč je diagnostická Není to úplně stejná váha jako normální? Teda osobní? poradí Iloně Milada. Holky, vy jste pitomý, uzavře to Jiřina a mrkne na Gábinku vedle. Taky mají spolu plán, co všechno zařídí, ale rozhodně to tu nebudou hlásit přede všemi. Ilona se zase opře a na chvíli zavře oči. Je spokojená. očištěná. Nemá s sebou skoro žádné peníze, ale to ji vůbec netrápí, nemusí přece pořád kupovat dárky. Už to, že jede s nimi, je boží. To bude den! Diagnostická váha! Jak je ta Pavlína povrchní, a vůbec o tom neví. olikátý přístroj už potáhne domů. le co, každý jsme nějaký. Jen kdyby ta Milada tolik nekašlala, sice se to snaží tajit, ale je to jasné, dneska je nemocná ona. ž to Jiřina zjistí, atmosféra bude na prd. Jenže zůstat doma, když jste pozvaní, to nejde. To musí Ilona uznat. Úryvek z románu e dnu OUTE PRO DĚTI Doplňovačka dyž vyřešíte doplňovačku, dostanete v označených políčkách tajenku Á H B Š R Č 1. malá Ája, 2. krátký kabát, 3. má zelený lusk, 4. auto má 4 co? 5. strašidla (jinak), 6. pokaždé (podobně), 7. dítě navštěvující základní školu, 8. znaménko pro násobení, 9. taška (jinak), 10. pocit nenajezení, 11. svetr má dva..., 12. neujel (opak), 13. pokrývka hlavy. Přesmyknete-li správně pět uvedených slov dostanete pět podstatných jmen v nominativu. Písmena vypište podle čísel a dostanete tajenku keř s vonnými fialovými anebo bílými květy. OSMISMĚR Pacient: Strašně zapomínám. Doktor: kdy jste si toho všiml? Pacientova odpověď v tajence. V P H B R H O Š O B Č T T Tajenka N H Á I Ě R B N Ň Č I I Ě R B T R T E Š U R M M O L P Z O PŘESMYČ O O Č E R O Š E N O P E L H Ř E B S Í L R O P MERIČN MO ZOR BOTNI RUL OČÁR OPR OŠTĚ MRUŠ NOH PRBBIČ PROHR ŠTĚŇT ŠTI VRBIN 2 www. casopismisa.cz a lois Daněk

14 ZE ZEMĚDĚLSTVÍ ZE ZEMĚDĚLSTVÍ JRNÍ VELETRH V GUDOVCI Denně více než deset tisíc návštěvníků Stroj na čistění brambor Řezáč slámy Chorvatsko nedosahuje růst v zemědělství od získání nezávislosti. Za posledních dvacet let se produkce snížila o 50 %, přestože se do ní vložilo 40 miliard kun! Potřebujeme novou zemědělskou reformu, řekla na zahájení 21. jarního veletrhu v Gudovci u Bjelovaru 6. dubna prezidentka Chorvatska olinda Grabarová itarovićová, která byla jeho patronkou. V dějinách konání jarního veletrhu ho poprvé otevřela hlava státu. Přítomní byli i ministr zemědělství Tomislav Tolušić, bjelovarsko-bilogorský župan Damir Bajs, starosta Bjelovaru Dario Hrebak a ředitel Bjelovarského veletrhu Davorin Posavac. V Gudovci se více než 30 tisícům návštěvníků od 6. do 8. dubna představilo 500 vystavovatelů z deseti zemí. Letošní novinkou bylo Vše pro zahrádky: sazenice, stromky, semena, hnojiva, ochranné prostředky... Nejvíce se nabízela mechanizace, málo bylo hospodářských zvířat, ale mnoho atrakcí a sportovních aktivit pro děti. V 90. letech jsme byli plodnější než dnes, ale ministerstvo zemědělství to chce změnit. Od května 2018 budou zemědělci moci za pomoci EU získávat půjčky s úrokovou sazbou 0,5 až 1,5 % a v mlékařství s 0,1%, řekl ministr Tomislav Tolušić, který dodal, že vloni bylo do zemědělství investováno 500 miliónů kun z EU fondů. Letos jsme výstavní plochu zvětšili o 1200 m 2, na 166 tisíc m 2, uvedl ředitel Bjelovarského veletrhu Davorin Posavac. Bjelovarsko bilogorský župan Damir Bajs se zmínil o opatřeních, kterými županství podporuje zemědělství půjčkami na jarní setí, spolufinancování při pojištění plodin a financováním přípravy projektové dokumentace pro fondy EU. Starosta Bjelovaru Dario Hrebak zdůraznil, že město z rozpočtu letos přispěje zemědělství milionem kun a malým a středním podnikatelům dvěma miliony kun. Součástí třídenního veletrhu, největší zemědělské akce v regionu, byl potřetí Svět dřeva představení zařízení pro lesnictví a dřevařský průmysl včetně přednášek a konferencí. Během konání veletrhu zájemce z Bjelovaru do Gudovce převážely zdarma autobusy. Pro automobily byla připravena rozlehlá parkoviště. Text. Raisová, foto ar a bjelovar.info Ředitel Bjelovarského veletrhu Davorin Posavec Nejdražší exponáty jarního veletrhu: silážní kombajn Class-Jaguar za 2, 5 miliónu kun a štípač na dříví lbach za 6,2 milionu kun. Oba byly prodány prvního dne veletrhu. 26 Jednota Jednota 27

15 Loučení s Tonym Hnojčíkem S Tonym Hnojčíkem, známým fotoreportérem dlouholetým zaměstnancem a později spolupracovníkem Jednoty, jsme se rozloučili ve Svazu Čechů a Jednotě a v záhřebském novinářském domě. O loučení se dočtete uvnitř týdeníku Jednoty, kde si můžete přečíst také slova rozloučení jeho spolupracovníků a přátel. Řeč Tonyho Hnojčíka, jeho způsob komunikace, vyjadřování citů a stavu, jeho život byla fotografie, a proto se zde s Tonym loučíme malým výběrem z jeho mohutného díla. Zvolili jsme, kvůli symbolice, fotografie, které Tony vybral jako ilustrace pro knihu Rudy Turka Jaké je loučení (Jednota ji vydala před jedním desetiletím), ale tenkrát se do knihy nevešly. mp