I. Kruhoústí, ryby, obojživelníci a plazi. Tiere aus der Roten Liste der Tschechischen Republik im Mittelbömischen Bezirk

Transkript

1 Bohemia centralis 20: , 1991 Živočichové červeného seznamu ČR ve Středočeském kraji I. Kruhoústí, ryby, obojživelníci a plazi Tiere aus der Roten Liste der Tschechischen Republik im Mittelbömischen Bezirk Pavel PECINA ÚVOD Středočeský kraj je značně členitý a rozrůzněný geomorfologicky i klimaticky, leží na střetu někdejších migračních cest organismů a v současnosti na rozhraní několika fyto- a zoogeografických celků. Z toho vyplývá celkem výjimečná pestrost druhů organismů, akcentovaná mimo jiné i pestrostí geologického podkladu determinujícího rostlinná společenstva. Aplikace červeného seznamu živočichů ČR na středočeský region bude tedy význačná množstvím druhů, zejména bezobratlých (Evertebrata). Vzhledem k tomu, že bezobratlí dosud nemají zpracovanou definitivní formu červeného seznamu ani pro vybrané skupiny, budou probírány ohrožené druhy, prozatím pouze obratlovci. Druhy jsou uspořádány podle systému, nikoliv abecedně, jak se někdy také řadí. Milou povinností je pro autora vyjádření vděčnosti recenzentům rukopisu, bez jejichž připomínek a doplňků by byla informační hodnota elaborátu jen částečná a kteří se zasloužili o odstranění chyb nebo ukvapených generalizací, učiněných podle nemnohých, často výjimečných zkušeností autora. Byli to pro třídy kruhoústých a ryb doc. dr. Ota Oliva, CSc., ing. Martin Pecina a ing. Petr Ráb, CSc, pro obojživelníky 61

2 MUDr. Vít Zavadil a pro plazy Petr Šapovaliv. SEZNAM DRUHŮ K R U H O Ú S T Í - C Y C L O S T O M A T A Mihule potoční - Lampetra planeri Chrán. s hvězdičkou, háj. ryb. předpisy, kat. E (kriticky ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 500, ,-, ČR Kčs /1500,-/ (částka v závorce značí, že jde o zatím neschválený návrh) Druh rozšířený ve střední a severní Evropě, u nás v povodí Labe, Odry a Visly, ale vyhubený na většině území drastickými a namnoze samoúčelnými devastacemi potoků (napřimování, kanalizace toků, zatrubňování atd.) a jejich znečištěním. Vlivy postihující jednotlivce jsou zanedbatelné. Potenciální ohrožení představuje snižování průtoku vody v potocích v důsledku negativního ovlivnění hydrologické funkce lesa a celkového vysušování krajiny a rozbití populace na ostrůvky navzájem izolovaných zbytků s důsledkem závažného genetického ochuzení populace a tím zvýšené zranitelnosti při současných, často nepříznivých podmínkách zbývajících biotopů. Výskyt ve Středočeském kraji: zbytkové populace se dosud uchovaly místy v potocích tekoucích z Brd, v povodích majících návaznost na Českomoravskou vysočinu a na Křivoklátsku, nelze však vyloučit drobné izoláty mihulích populací i jinde. Možnost ochrany: důsledné zachovávání nebo obnovování přirozeného charakteru potoků s bahnitými nánosy, v nichž se vyvíjejí larvy (minohy), zachování nebo navrácení oligo- až mesosaprobního charakteru toku; legislativně změna technokratických norem na úpravu vodotečí. Je třeba zpracovat urychleně studii o vlivu aplikace agregátů (používaných rybáři k odlovu ryb) na mihule. Dále územní 62

3 ochrana lokalit výskytu s funkčními dopady na udržení existenčních podmínek mihulí. Pozitivní údaje o výskytu by měly být vždy kategorickým argumentem pro zachování toku v přirozeném stavu a vyloučení všech zásahů kromě běžné drobné údržby. Mihule ukrajinská - Eudontomyzon mariae (syn. E. vladykovi) Zařazena v červeném seznamu ČR v kategorii E (kriticky ohrožený druh); jako karpatský prvek v regionu Středočeského kraje chybí. R Y B Y - O S T E I C H T H Y E S Střevle potoční - Phoxinus phoxinus Nechráněný druh, háj. rybář. předpisy; kategorie I (druh vyžadující zvláštní pozornost) Sazba: SSR O, ČR (Kčs 500,-). Druh rozšířený téměř v celém mírném pásmu Eurasie. Před 40 lety ještě zcela běžná a hojná drobná rybka řek a potoků. Pro svou existenci vyžaduje přirozený charakter toku odpovídající pstruhovému a lipanovému, popř. parmovému pásmu s čistou vodou a bohatou zvířenou drobných bezobratlých ve vodě i v okolí (sbírá také hmyz z hladiny). Je schopna žít i v čistých jezerech s mělčinami. Ohrožení je stejné jako v případě ouklejky, sekavce a dalších potočních ryb. Důvody nápadného zmizení z vod, kde se zachovaly pro ni vhodné podmínky i ochrana (některá území Křivoklátská), nejsou známé. Výskyt ve Středočeském kraji: dříve souvislý, zejména ve Vltavě a Berounce a jejich přítocích. Dnes roztříštěně na Křivoklátsku, v Posázaví, v zachovalejších pahorkatinných oblastech okresů Příbram, Praha-východ, Benešov, Kutná Hora, jinde vzácně. 63

4 Možnost ochrany: zabránit denaturalizaci vodních toků a znečisťování vod. Za předpokladu zachování biotopů je možný i umělý odchov a reintrodukce. Ouklejka pruhovaná - Alburnoides bipunctatus Nechrán, druh, nehájena; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR 0, ČR (Kčs 300,-). Drobná rybka "bělička", pro neodborníky špatně odlišitelná od podobných příbuzných druhů, zejména oukleje obecné a mladých jedinců tlouště a proudníka, je rozšířená ve větší části Evropy. U nás žila původně ve většině tekoucích vod přibližně stejně jako střevle potoční, v současnosti je vzácná a lokálně rozšířena tam, kde si toky dosud zachovaly čistou vodu a přirozený charakter. Pro existenci ouklejek je zřejmě vedle čisté vody nezbytná značná proměnlivost koryta, od tůní s hlubší vodou a úkrytů pod břehy po mělké úseky s kamenitým podkladem, které slouží ke tření. Dalším předpokladem je trofická báze - bohatá zvířena bezobratlých v okolí i ve vlastním toku (rybky se živí zčásti vodními larvami hmyzu, zčásti členovci spadlými na hladinu). Výskyt ve Středočeském kraji: na více místech, zejména v Povltaví, Posázaví, jinak prakticky po celém regionu, ale lokálně a vzácně. Možnost ochrany: zabránit denaturalizaci vodních toků a znečisťování vod. To je též samozřejmým předpokladem pro případné umělé rozmnožování a vysazování, které by ale vždy mělo využívat geograficky nejbližších zbytkových populací a nemísit jedince z odlišných krajinných celků a podmínek. Piskoř páskovaný - Misgurnus fossilis Nechráněný druh, háj. rybář, předpisy; kategorie I (druh vyžadující zvláštní pozornost). Sazba: SR O, ČR (Kčs 300,-) 64

5 Druh eutrofních, mělčích a sporadicky silně prohřívaných vod s druhotným střevním dýcháním jako adaptací na tyto podmínky, je rozšířený ve větší části Evropy. U nás byl ještě v 60. letech tu a tam poměrně hojný, zejména v inundacích velkých řek a rybničních pánvích. Optimální podmínky nalézá ve stojatých vodách (odstavených ramenech, rybnících) a v nížinných pomalu tekoucích potocích a říčkách s bohatšími nánosy detritu, do nichž se zahrabává a ve kterých je údajně schopen přežívat i krátkodobé vyschnutí nádrže. Jeho úbytek je způsoben v prvé řadě chemickou kontaminací (většina škodlivých sloučenin se ukládá v humusojílovitém komplexu dna a jako první jsou tedy postiženi živočichové dna, z ryb např. piskoř, ale i hrouzek či parma) nebo celkovým zánikem vod, na které je vázán při technokratickém zemědělském hospodaření a dále obecným znečištěním vod, zejména nížinných potoků a říček. Na druhé straně se zdá, že nedostatek údajů o výskytu piskořů vyplývá z jejich nenápadného způsobu života a z toho, že jim jako rybám bez přímého rybářského významu je věnována malá pozornost. Piskoři jsou obvyklými rybářskými metodami (na udici nebo sítěmi) obtížně ulovitelní především proto, že žijí většinou na silně rostlinstvem zarostlém a zabahněném dně. Výskyt ve Středočeském kraji je koncentrován zejména v Polabí, ale i odtud je nedostatek údajů o konkrétních lokalitách. Možnost ochrany: zachování všech stojatých vod v krajině, zejména slepých ramen řek, a zabrzdění sukcesního vývoje (zazemňování) těchto lokalit, nejlépe ve spolupráci s místními organizacemi ČRS. Současně je možno stabilizovat a chránit nově vzniklé stojaté vody (po těžbě štěrkopísku apod.) a osazovat je z umělého chovu, který ale zatím neexistuje. Navíc současné výzkumy ukazují, že označení "druhu" Misgurnus fossilis zahrnuje soubor různých divergujících nebo se naopak 65

6 křížících populací charakteru hybrido nebo gynogenetického komplexu a že řada forem představuje tzv. klonální taxony, které se liší drobnými znaky i počtem chromozómů. Za této situace je nutno k vysazování a posilování populací přistupovat velmi zodpovědně, nevhodný zásah může vyvolat genetickou kontaminaci, neplodnost kříženců a vyhubení zbytkových populací. Pokud nejde o silně kontaminovanou vodu, vyhovují piskořům i otevřené odvodňovací kanály v zemědělské krajině zarostlé submerzní vegetací. Sekavec písečný - Cobitis taenia Nechráněný, hájený rybář. předpisy; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1500,-). Drobná rybka, někdy zaměňovaná s podobnou mřenkou mramorovanou, byla dříve rozšířena po celém našem území téměř souvisle. Podobně jako v případě piskoře zde však jde o komplex forem, které se v současné době nacházejí v intenzívním evolučním procesu; některé z nich mohou mít charakter druhu, většinou však nikoliv, a mnohé se spolu zpětně vzájemně kříží. Komplex označovaný souborně Cobitis taenia obývá většinu mírného pásu Eurasie. U nás v současné době přežívá v několika neznečištěných povodích v potocích na pískovcovém nebo žulovém podkladě s nánosy jemného písku. Sekavci jsou bentické ryby, které jsou za normálních okolností během dne zahrabány ve dně. Živí se bentickými živočichy. Nánosy písku jsou hlavní existenční podmínkou pro sekavce, na Pšovce se dílčí populace posunují s tím, jak se stěhují písčité nánosy; na kamenitém dně jej vystřídává mřenka. Ohrožení představují veškeré technokratické úpravy vodotečí, zejména napřimování, vyzdívání a uniformita toku bez možnosti nánosů jemného materiálu v určitých částech toku a samozřejmě znečištění a jakékoli příčiny vedoucí 66

7 k poklesu obsahu kyslíku ve vodě (tedy i přehřívání v místech bez břehových porostů). Výskyt ve Středočeském kraji: v prvé řadě Pšovka a Liběchovka a jejich povodí, též povodí horního toku Kačáku. Pro skrytý způsob života, atypickou reakci při lovu ryb agregátem (sekavec se dá zjistit jen při velmi malé hloubce vody a její naprosté průzračnosti) a určitý nezájem sportovních rybářů o drobné rybky není vyloučen ani výskyt na jiných příhodných lokalitách (např. v Posázaví, na jihu benešovského a příbramského okresu). Možnost ochrany: zachování přirozeného charakteru toků, v nichž sekavci žijí, a zachování čistoty (+ mezosaprobity) těchto toků. Mník jednovousý - Lota lota Nechráněný druh, lovný: kategorie R (vzácný druh) Sazba: SR 0, ČR (Kčs 500,-). Ryba s holarktickým rozšířením v mírném pásu. Rozšíření mníka u nás bylo víceméně souvislé, limitované pouze teplotou vody; v nádržích a tocích, kde se voda značně přehřívá v průběhu teplého období roku, nebyl nikdy tento druh běžný. Je výrazně poikilotermní, nejaktivnější je při teplotě vody od 0 do + 10 C. Osídluje proto zastíněné toky s hlubšími tůněmi a úkryty v kořání, kde se přes den ukrývá; má noční aktivitu. Ohrožení druhu je mnohostranné. Někteří rybáři se zastaralými názory mníka zbytečně hubí jako dravou rybu schopnou lovit i značně velké rybky (např. násadu pstruhů). Daleko významnější jsou však vlivy postihující biotop a populace. "Úpravami" vodotečí dochází k napřimování toků, umělému vytváření širokých koryt bez dřevinného krytu a bez meandrů, tůní a úkrytů. V takových kanálech se voda v teplém období roku extrémně ohřívá a zarůstá řasami nebo vodní vegetací. To vše znemožňuje mníkovi existenci. Určité náhradní možnosti nalézá mník v některých údolních nádržích. 67

8 Ve Středočeském kraji se vyskytuje mník dosud na více místech, ale vždy vzácně a ostrůvkovitě. Možnosti ochrany: zachovat přirozený charakter vodotečí, zabránit znečištění vody a také tepelné kontaminaci vody (z průmyslových podniků, elektráren, čističek), významné zachovalé lokality územně chránit (i jako území klidu), ve spolupráci s ČRS nebo ČSOP zavádět umělý výtěr a reintrodukci. Bylo by vhodné více využívat možností udržovat dostatečně početné populace mníků v přehradních nádržích umělým zarybňováním. přitom je však nutno respektovat, jak by to ostatně mělo být při podobných zásazích všude, provenienci s ohledem na ekologické podmínky, povodí atd., aby se nemísily ekologicky i geneticky divergující populace. Významná je i existence bohaté potravní báze pro mníka - drobných druhů rybek, namnoze ohrožených z podobných příčin jako mník. Vranka obecná - Cottus gobio Nechráněna, nehájena; kategorie I (druh vyžadující zvláštní pozornost). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 300,-). Druh s rozsáhlým areálem v téměř celé Evropě byl ještě v nedávné minulosti poměrně hojně rozšířen ve všech úsecích potoků a řek s kamenitým dnem a prudce proudící vodou. Obýval pstruhové a lipanové pásmo toků, ale žil hojně i v prudce tekoucích řekách v nižších úsecích. Dnes je vranka znečištěním a úpravami vodotečí v řadě území zcela vyhubena, přežívá v menších, zredukovaných a izolovaných populacích. Pronásledování jednotlivců, dříve celkem bezvýznamné, může dnes u oslabených populací hrát i významnější roli. Je však zcela samoúčelné, protože škody na pstruzím plůdku jsou při současném,převážně umělém rozmnožování lososovitých ryb zcela zanedbatelné a také domněky o potravní konkurenci vranek a pstruhů byly vyvráceny (STRAŠKRABA, in HRABĚ, OLIVA, OPATRNÝ, 1973). 68

9 Pokles početnosti může být lokálně určován i sníženou potravní nabídkou bentických bezobratlých a souvisí opět s deteriorizací vodotečí a jejich okolí. V zachovalých potocích s přirozenými podmínkami prosperují populace pstruhů vedle populací vranek, aniž by bylo nutno pstruhy uměle rozmnožovat (Jevanský potok, Ráb in litt.). Ve Středočeském kraji byl prozatím zjištěn výskyt v přítocích Berounky na Křivoklátsku, Jesenicku, na Podblanicku, v Posázaví a na jihu kraje (zejména okres Příbram). Možnost ochrany je obdobná jako u většiny potočních ryb: zachovat nebo rekonstruovat přirozený charakter toků a břehových porostů, vyloučit znečisťování. Je nezbytné zakotvit též ochranu (hájení) vranky v rybářských předpisech a osvětově působit na rybářskou veřejnost (předsudky o škodlivosti) a tím vyloučit nesmyslné hubení vranek při "očištování" pstruhových vod od "nežádoucích" ryb při lovu elektřinou. Český červený seznam obsahuje dále řadu druhů, které jsou endemické pro povodí Dunaje, resp. černomořského systému. Vyskytují se okrajově v některých řekách a jejich přítocích na Moravě nebo i v západních Čechách, ve Středočeském kraji však chybí. Pro informaci jsou níže taxativně uvedeny. Druhy červeného seznamu SR, resp. ČSFR, žijící pouze na Slovensku, zde uvedeny nejsou. Z dunajského povodí patří mezi ohrožené druhy : jeseter malý - Acipenser ruthenus kategorie R plotice lesklá dunajská - Rutilus pigus virgo " R cejn perletový - Abramis sapa " R hrouzek Kesslerův - Gobio kessleri " E ostrucha křivočará - Pelecus cultratus " R 69

10 kapr obecný, divoká forma - Cyprinus carpio " R sekavčík horský - Sabanajewia aurata " E drsek větší - Zingel zingel " E drsek menší - Zingel streber " E ježdík žlutý - Gymnocephalus schraetser " R Na základě upozornění recenzentů rukopisu zařazuji ještě zmínky o těch druzích, které se zdají být ohroženy v regionu Středočeského kraje, i když do červeného seznamu ČR zařazeny nebyly. Jsou to: Hořavka duhová - Rhodeus sericeus Drobná rybka, rozšířená v mírném pásmu Eurasie. Je typická pro zarůstající tůně v inundacích řek, kde se živí planktonem,a má zvláštní způsob rozmnožování - klade jikry do plášťové dutiny škeblí a velevrubů, kde se vyvíjí plůdek. Hořavka je typická pro určité sukcesní stadium vývoje odstavených ramen, v němž se na čas stává dominantním druhem a dosahuje vysoké populační hustoty, potom se vytrácí ve prospěch jiných druhů ryb. U nás je ohrožena skutečností, že všechny větší řeky již nevytvářejí odstavená ramena, takže staré lokality přirozenou sukcesí zanikají a nové již nejsou. Jako rybka nepříliš pohyblivá prosperuje zejména v nepřítomnosti dravých ryb; umělé rozšiřování dravých ryb na nejnemožnější lokality zredukovalo nebo zlikvidovalo řadu populací hořavek. Nízkým počtem jiker, složitou rodičovskou péčí a komenzálním vývojem u mlžů se hořavka řadí mezi K-stratégy, kteří většinou mívají vyvážené populace přizpůsobené možnostem prostředí, ale nedovedou se dostatečně rychle namnožit, a tak odolávat nepříznivým vlivům a zejména antropickým zásahům. Znečištění vod, které ryby ještě přežívají, bývá již zhoubné pro většinu bezobratlých a také pro mlže, takže hořavky ztrácejí možnost reprodukce. Podle výzkumů v populacích převažují jednoleté ryby, dvouletých je již podstatně 70

11 méně a tříleté netvoří ani 5 % populace. Hořavka je tedy krátkověká ryba a absence vzrostlých mlžů na lokalitě po 2-3 roky postačí k tomu, aby zde hořavky vymřely bez potomstva. Výskyt ve Středočeském kraji: zejména Polabí. Opatření k ochraně: zachovat odpovídající management odstavených říčních ramen ve spolupráci s ČRS a ČSOP, osazování nově vzniklých vodních nádrží po těžbě štěrkopísků, v lomech apod. (které dnes představují jedinou náhradu odstavených ramen v iniciálním stadiu zazemňovací sukcese) mlži a hořavkami z regionálně nejbližších zdrojů. Ježdík obecný - Acerina cernua Okounovitá rybka rozšířená od střední Evropy po Kolymu. Obývá mírně tekoucí a stojaté vody, žije při dně a zde také loví potravu, bezobratlé ze dna a drobné rybky. Jako všechny bentické ryby je přednostně ohrožen kontaminací vod jedovatými látkami, dále úbytkem potravy a dalšími obecnými změnami, postihujícími vody a vodní faunu. V posledních 10 letech jeho početnost trvale klesá a z některých lokalit vymizel. Výskyt ve Středočeském kraji: skoro souvislý, nyní vzácnější a místy vymizel. Opatření k ochraně: zachování nebo rekonstrukce přirozeného stavu vodních toků, odstranění zdrojů znečištění, místy odstranění kontaminovaných nánosů sedimentů. Koljuška tříostná - Gasterosteus aculeatus Drobná dravá rybka s holarktickým rozšířením a značnou proměnlivostí, v prvé řadě vázaná na brakické vody a pobřežní moře. Její výskyt u nás je pravděpodobně 71

12 sekundární, na mnoha lokalitách prokazatelně vznikl introdukcí, ale spontánní rozšíření Labem také není možno vyloučit. V letech osídlily koljušky nejrůznější typy stojatých a pomalu tekoucích vod a na vhodných místech se mnohdy staly dominantním druhem. Koljuška má vysoce vyvinutou péči o jikry a plůdek. Jiker snáší ve srovnání s jinými rybami jen nepatrný počet, jde tedy opět o příklad K- strategie a z ní plynoucí menší adaptability populací k výkyvům podmínek a větší zranitelnosti. Také zde se pochopitelně projevuje soustavné negativní ovlivňování kontaminací vod a dalšími antropickými zásahy. Koljušky v posledních letech na mnoha lokalitách zcela zmizely a jinde se staly vzácnými, někdy bez zjevné příčiny. Výskyt ve Středočeském kraji: v okolí Prahy, v Polabí a Povltaví, jinde spíše výjimečně. Možnosti ochrany: zachování nebo rekonstrukce sítě přirozených stojatých vod, náprava znečištění řek, rozmnožení v chovu a vysazování na příhodné lokality. O B O J Ž I V E L N Í C I - A M P H I B I A Mlok skvrnitý - Salamandra salamandra Chráněný druh, nehájen; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 300, ,-, ČR (Kčs 1000,-). Druh listnatých, popř. smíšených lesů, rozšířený ve větší části Evropy, Malé Asie a severní Afriky v územích s odpovídajícími společenstvy. Ohrožení druhu ve větších lesních celcích je v podstatě minimální a mlok zde dosahuje optimální populační hustoty. Jinde spočívá v prvé řadě v neekologických přeměnách lesů na jehličnaté monokultury a v poškozování nebo kontaminaci lesních potůčků a studánek nebo v samovolném zániku studánek, v nichž se vyvíjejí jejich larvy. Negativní význam zde mají také vlivy současného lesnického hospodaření - 72

13 velkoplošné těžby s použitím těžké mechanizace a chemická kontaminace lesů nebo výsadeb. Jistý lokální význam může mít i vychytávání jedinců. Výskyt ve Středočeském kraji: zejména Křivoklátsko, včetně povodí Berounky a brdských Hřebenů, střední Povltaví +dolní Posázaví a střední Posázaví s Černokosteleckem. Tyto tři oblasti mají dosud početné populace na vhodných lokalitách a v minulosti zřejmě tvořily souvislou oblast výskytu (ZAVADIL, DITTRICH, ŠAPOVALIV, 1988). Mimo tuto zónu je mlok podstatně vzácnější a sít lokalit jeho výskytu řidší (Džbán, Kokořínsko, Český ráj, úpatí Železných hor - Zavadil a kol., 1. c). Výskyt v nížinných oblastech Polabí a Pojizeří lze považovat za výjimečný. Možnosti ochrany:zejména zachování přirozené skladby lesů, ekologické lesnické hospodaření, přítomnost čistých potůčků a studánek a jejich údržba a obnova. Pokud by byly více rozšířeny chovy mloků, je možno pomocí výsadků larev do vhodných lokalit posilovat stávající nebo obnovovat zaniklé populace. Pro přežívání mloků mají též zásadní význam vhodná zimoviště, na něž se mloci shromažďují často ve značném počtu z širokého okolí. Tato zimoviště by měla být registrována a chráněna. Naproti tomu odchyt jednotlivců pro chov v teráriích, pokud není provozován kvantitativně z komerčních důvodů, má na početnější prosperující populace křivoklátského nebo povltavského typu jen nepatrný vliv. Čolek velký - Triturus cristatus Chráněný, nehájený; kategorie E (kriticky ohrožený druh) Sazba. SR 0, ČR (Kčs 1500,-). Ekologicky značně plastický druh, rozšířený téměř v celé Evropě, v Malé Asii a na Kavkaze. Žije od nížin místy až k horní hranici lesa. Ve vodní fázi se vyskytuje v různých typech stojatých vod, obvykle žije společně s čolkem obecným a jeho menší jedince příležitostně loví. Úbytek tohoto druhu v řadě lokalit v posledních letech 73

14 naznačuje, že je z našich čolků nejvnímavější k chemické kontaminaci vody. Tolerance k ostatním abiotickým faktorům prostředí spočívá mimo jiné i v tom, že ve vodní fázi snáší širší amplitudu teplot, takže setrvává ve vodě dlouho do léta. Vzhledem k velikosti čolka velkého hraje významnou úlohu bohatství evertabratofauny jako potravní báze. Drastický úbytek populací i lokalit je způsoben v prvé řadě zánikem a chemickou kontaminací stojatých vod v důsledku meliorací, rekultivací a ostatních technokratických a neekologických metodik v zemědělství. Zarybňování tůní, jezírek v lomech atd. zejména dravými rybami způsobuje velmi rychle vyhubení veškerých obojživelníků. Výskyt ve Středočeském kraji: v podstatě asi rovnoměrný, velmi řídce se vyskytuje např. na jihu okresu Kutná Hora, Benešov a Příbram, prakticky se nevyskytuje na severu okresu Kladno a Mělník. Čolek velký je nesrovnatelně ohroženější než ostatní ocasatí obojživelníci, z rozsáhlých oblastí zmizel nebo v nejbližší budoucnosti zmizí, veškeré lokality je třeba registrovat a chránit. Opatření k ochraně: zachování všech vhodných stojatých vod, vyhlašování územní ochrany lokalit s perspektivními populacemi, zakládání nových drobných vodních nádrží a jejich osazování, přednostně v souvislosti se záchrannými transfery. Organizace požadující likvidaci vhodného prostředí je nutno přimět k vytvoření vhodných náhradních biotopů. Významnější pro čolka velkého jsou v prvé řadě větší tůňky a nádrže včetně umělých a vyzděných, pokud vyhovují kvalitou vody a potravní nabídkou. Tento druh někdy osídluje i poměrně hluboké vody, např. v zatopených lomech. Všechny lokality hostící populace tohoto druhu by měly být zachovány, popř. chráněny. 74

15 Čolek obecný - Triturus vulgaris Nechráněný, nehájený; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1000,-). Ekologicky plastický, široce rozšířený druh s velkým areálem od Britských ostrovů po Altaj v lesní zóně, žijící od nížin do hor, místy až k hranici lesa. V minulosti byl u nás souvisle rozšířen, dnes se odhaduje zdecimování populace na 3 až 5 % dřívější početnosti, a to jak v případě stanovišť, tak jedinců. Tento drastický úbytek, týkající se zejména zemědělské krajiny nížin a středních poloh, kde byly optimální podmínky tohoto druhu, byl způsoben stejnými neekologickými praktikami jako v případě předchozího druhu. Místy čolek obecný prosperuje ve vysloveně umělých vodních nádržkách, např. betonových bazéncích na zahradách nebo v protipožárních nádržích. V místech dosud častého výskytu se rozmnožuje v nivách potoků, v kolejích na loukách (vzniklých při zemědělském obhospodařování), zaplněných vodou. V pozemní fázi se tito čolci příliš nevzdalují od vody. Výskyt ve Středočeském kraji: dříve souvislý, dnes v podstatě rovněž, ale sít lokalit je adekvátně k negativním změnám v krajině řidší a početnost prudce poklesla. Možnosti ochrany: ochrana všech vhodných stojatých vod, vyhlašování územní ochrany významných lokalit s perspektivními populacemi, revize samoúčelných úprav potoků a náhradních rekultivací, které přinášejí zánik drobných stojatých vod v potočních nivách (odstavené meandry apod.), zakládání nových drobných vodních nádrží a jejich osazování, a to i na soukromých pozemcích. Osazování by mělo v prvé řadě využívat záchranných transferů. Význam má i propagace ochrany a podchycení zájmu mezi majiteli zahradních bazénků, protože v přiměřeně velkých okrasných bazéncích (stačí již 3 m 2 plochy a 50 cm hloubky) se zázemím nekontaminované zahrady nebo skalky mohou menší populace čolků úspěšně dlouhodobě přežívat. 75

16 Čolek karpatský - Triturus montandoni Chráněný, nehájený; kategorie E (kriticky ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 400, ,- Kčs, ČR (1500,-). Druh nezasahuje na území Středočeského kraje. Čolek horský - Triturus alpestris Chráněný, nehájený; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 400, ,- ČR (1000,-). Druh vázaný na chladnější oblasti - hory a pahorkatiny, může však ostrůvkovitě osídlovat i nižší polohy, zejména jsou-li zde větší lesní komplexy nebo jde-li o inverzní polohy. Je rozšířen v západní a střední Evropě - od Španělska po Karpaty a Balkán. Většinou osídluje stojaté vody v lesích nebo v nejbližším okolí lesa; to je též důvod, proč početnost druhu i jeho lokalit nedoznala takových drastických změn jako v případě ostatních druhů čolků. Je však ohrožen zejména přirozeným zazemňováním tůní sloužících k reprodukci, v některých oblastech i přeměnou lesních cest s hlubokými výmolovitými kalužemi na vyasfaltované svážnice. Z některých lokalit vymizel, aniž došlo k významné změně charakteru a chemismu nádrže - může jít spíše o změny v jejich okolí, postihující čolky v suchozemské fázi života (vysoušení, chemizace, úbytek potravy či možností úkrytů apod.). Významné ohrožení představuje velkoplošné kácení, a to jak mechanicky, tak změnou vodního režimu půdy i mikrotůněk. V hlavní oblasti rozšíření - v pohraničních horách - je tento druh ohrožen až lokálně vyhuben prudkým okyselováním vod v důsledku imisí a odlesňování. 76

17 Výskyt ve Středočeském kraji: oblasti výskytu jsou v území Brd a Hřebenů, na Křivoklátsku a v jeho okolí včetně Džbánu, při severovýchodním okraji kraje v území Kokořínska a Českého ráje, v území jihovýchodně od Prahy (černokostelecké lesy) a v Posázaví včetně lokalit na okrese Kutná Hora, v okresech Příbram a Benešov při hranici s Jihočeským krajem. Limitujícím faktorem je u čolka horského zřejmě teplota vody v období rozmnožování - jde o druh výrazně psychrofilní. Možnosti ochrany: zachování a zakládání drobných lesních tůněk, též jako samozřejmá náhrada za likvidovaná rozmnožovací stanoviště při opravách lesních cest. Izolované populace tohoto druhu mají tendenci vytvářet určité morfologické a hlavně barevné odlišnosti (např. nověji popisované poddruhy z maďarských pohoří); tato tendence se projevuje i u nás, např. vysokým zastoupením nápadně světle zbarvených jedinců v populaci Džbánu atd. Proto je nutno při případných záchranných transferech respektovat provenienci čolků a nemísit tyto přirozené divergující populace s ohledem na ochranu genofondu. Kuňka ohnivá - Bombina bombina Nechráněný druh, hájena rybářskými předpisy; kategorie R (vzácný druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 800,-). Druh rozšířený v Evropě přibližně na východ od Vesery a na sever od Dunaje zhruba po Oral a Kavkaz; osídluje především nižší polohy. Typickými biotopy jsou mělké, vegetací hustě zarostlé stojaté vody: okraje rybníků, tůně v inundacích řek a potoků v pokročilém stupni zazemňovací sukcese (a uměle vzniklé nádrže na stejném stupni vývoje), často i mělké, periodicky zaplněné deprese a kaluže. U nás původně velmi hojný a souvisle rozšířený druh je v současné době drasticky zredukován do roztříštěných ostrůvků zbytkových populací neekologickými metodikami rybníkářství a zemědělství. Ačkoli tráví kuňky aktivní období života ve 77

18 vodě, jsou schopné se přemísťovat po souši na značné vzdálenosti a spontánně osídlovat nově vzniklé vhodné biotopy a také zimují převážně mimo vodu. Z toho vyplývá, že nejen zachovalost bezprostředního vodního biotopu, ale i jeho dosti širokého okolí je nezbytná pro kontinuitní přežívání populace. Značný negativní význam pro destrukci populací zde sehrála zřejmě i mánie přeměny luk na pole a tzv. rekultivace mokřadních území. Pokud není ovšem krajina příliš deteriorizována a chemicky kontaminována, jsou kuňky jako poměrně tolerantní žáby schopny žít i v polních odvodňovacích kanálech a strouhách. Snesou zřejmě značné rozmezí tvrdosti a přirozeného znečištění vody podle výskytu v alkalických vodách černav a na druhé straně kyselých jezírek žulových lomů nebo v labských ramenech s vyústěním drenáží z polí nebo obecní kanalizace. Výskyt ve Středočeském kraji: kdysi téměř souvislý, nyní koncentrován zejména v Polabí. V místech kontaktu s kuňkou žlutobřichou se objevují na rozdíl od Slovenska velmi málo introgresanti s tímto druhem, se znaky obou druhů kuněk. V mělnickém Polabí je však téměř vyhubena. Opatření k ochraně: pozastavení nebo velmi kritické posuzování devastačních záměrů v krajině postihujících biotopy kuněk nebo kontaminujících jejich prostředí, ochrana významných biotopů, omezení chemizace. Rybníkářské zásahy (úpravy rybníků, odbahňování, prohlubování) provádět podle pokynů státní ochrany přírody a alespoň v zimním období'; s ohledem na druhy zimující ve vodě v bahně je však optimální doba pro takové úpravy (a totéž platí i pro zásahy do chráněných lokalit v rámci managementu proti zazemňovacímu procesu) koncem léta a začátkem podzimu. Na přírodovědecky hodnotných rybnících je třeba ustanovit ohleduplnější metody hospodaření,pokud jde o chemické hnojení, přikrmování ryb apod. a vyloučit chov kachen. Drobné vodní nádrže významné pro kuňky a vůbec obojživelníky nebo vodní bezobratlé vyloučit z možnosti využívání myslivci pro kvantitativní polovolný chov březňaček. 78

19 Kuňka žlutobřichá - Bombina variegata Nechráněna, hájena rybářskými předpisy; kategorie R (vzácný druh). Sazba: SR 0, ČR (800,- Kčs). Západo- a středoevropský druh, u nás většinou v drobných nádržích a kalužích ve vyšších polohách nebo v chladnějších územích či inverzních údolích. Také tento druh zimuje na souši a vodu vyhledává až na jaře.je snad ještě vagilnější, pokud jde o vyhledávání vhodných vodních ploch a přemísťování. Většinou žijí tyto kuňky v kalužích a kolejích lesních cest; s jejich přeměnou v asfaltové svážnice ztrácejí biotop a vymírají. Kromě toho (zřejmě jde o původní biotop) žijí v odstavených meandrech lesních potůčků a v různých,často jen periodicky zaplavovaných terénních depresích. Tam je potom jejich ohrožení shodné s ohrožením předchozího druhu. Výskyt ve Středočeském kraji: ostrůvkovitý při jihozápadní hranici kraje - zejména v oblasti Křivoklátská. Možnosti ochrany: ochrana stabilních líhnišť přirozeného charakteru a vytváření drobných vodních nádržek v místech výskytu. Tyto nádržky vyhovují nejlépe, pokud jsou nezarostlé, mělké a prosluněné - tedy jiného typu než náhradní stanoviště čolků horských, která mohou být uvnitř lesa. Ve Středočeském kraji však v nízkých polohách snáší kuňka žlutobřichá místy i částečné zastínění tůněk a zarostlé nádrže. Jako v kraji velmi vzácný a ojedinělý druh by si zasluhovala v rámci svého přirozeného výskytu, tedy i v místech s historickým výskytem, dnes již zaniklým, aktivní pomoc budováním biotopů a znovuosídlováním (nejlépe pomocí pulců). "Kontraindikací" transferu kuňky žlutobřiché je výskyt kuňky ohnivé,která se s kuňkou žlutobřichou snadno kříží a v populaci nakonec převládne. 79

20 Blatnice skvrnitá - Pelobates fuscus Chráněná, hájená ryb. předpisy. Kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR Kčs 300, ,-, ČR (1500,-). Žába rozšířená v mírné zóně Evropy od Francie a Dánska po Kavkaz a Ural. Skrytě žijící druh s noční aktivitou, kromě období rozmnožování žije trvale mimo vodu a zahrabává se do půdy (do značných hloubek). V minulosti nesouvisle, ale poměrně hojně rozšířena po celé republice. V důsledku likvidace drobných stojatých vod a chemické kontaminace zemědělské krajiny, kterou blatnice jako nelesní druh přednostně osídlovala, je dnes velmi vzácná - na známých lokalitách sloužících k rozmnožování se obvykle neozývá víc než několik samců. Svou roli zde zřejmě hraje i narušení potravní báze žab a další složky celého komplexu vlivů, v němž se mohou uplatňovat i vlivy dopravy. Antropogenní vlivy, projevující se pozitivně, jsou zejména těžba štěrkopísků s následným vznikem vodních ploch vhodných k reprodukci. Rozšíření ve Středočeském kraji: nesouvislé, druh se vyhýbá vápencovým oblastem a naopak je koncentrován v místech s hlubšími, lehkými půdami: v Polabí, Pojizeří a v jižní části kraje (v podstatě v rozsahu středočeského plutonu). Opatření k ochraně: zachování menších a mělčích vodních nádrží - tůní, ramen, především ale kaluží v lomech a pískovnách v otevřené krajině, udržení jejich čistoty. Všechny rozmnožovací lokality blatnic by měly být registrovány státní ochranou přírody nebo chráněny. V mnoha případech je nutný management lokalit, zabraňující přílišnému zarůstání nebo zazemňování vodních nádrží. Jako u většiny žab a obojživelníků vůbec je možno přenášením larev (pulců) na vhodná místa rozšiřovat sít lokalit sloužících k reprodukci. Transfery dospělých žab, které ve většině případu mají své opodstatnění pouze při hrozbě neodvratného zániku lokality, mohou být 80

21 úspěšné na rozdíl od většiny druhů věrných stanovišti právě u blatnic, které osídlují nově vzniklé nádrže poměrně dobře. Ropucha obecná - Bufo bufo Chráněná, hájená rybářskými předpisy; kategorie I (druh vyžadující pozornost ).Sazba: SR Kčs 200, ,-, ČR (500,-). Lesní druh s rozsáhlým areálem v mírném pásmu Eurasie a v severozápadní Africe. I když patří k elementu lesní fauny, nemá zvlášť vyhraněné ekologické nároky a může se vyskytovat i v primárně či druhotně bezlesých oblastech, velmi často žije též synantropně v parcích, na zahrádkách, v zídkách z kamenů nebo přímo v podezdívce staveb. Má převážně noční aktivitu a osídluje vlhčí biotopy. Rozmnožuje se ve stojatých vodách různého charakteru a stupně sukcesního vývoje, obvykle hromadně ve větších a hlubších nádržích, alespoň zčásti osluněných. Pulci jsou býložravci (seškrabují řasy) jako u všech ropuch a vytvářejí hejna se zajímavým sociálním chováním. Druh, i když představuje jeden z nejhojnějších a ekologicky nejméně náročných, je ohrožen zánikem vhodných stojatých vod a jejich kontaminací. Na reprodukčních shromaždištích se může často negativně projevovat také sadismus a vandalismus určitých jednotlivců (zabíjení žab); v době, kdy ropuchy migrují k vodě, může lokálně populace významně redukovat silniční doprava. Běžné ztráty jsou vyrovnávány obrovskou reprodukční schopností druhu. Výskyt ve Středočeském kraji: souvislý. Možnosti ochrany: ekologizace hospodaření, zabránění chemické kontaminace 81

22 krajiny, zachování a ochrana vodních nádrží. V rybnících, kde se rozmnožují žáby (které jsou zde hájeny podle rybářské legislativy), je nutno nemanipulovat s vodní hladinou asi 14 dní po vykladení. V místech hromadných přechodů žab přes komunikace je třeba prosazovat budování podchodů pro drobné živočichy a na. jaře uskutečňovat odchytávací a přenášecí akce, a to nejen při cestě žab k vodě, ale i při migraci z vody na trvalá terrestrická stanoviště. Ropucha krátkonohá - Bufo calamita Chráněná, nehájená; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 300, ,-, ČR (1000,-). Západoevropský druh, jehož areál zasahuje na východ do Skandinávie, Pobaltí a střední Evropy severně od Alp. Kromě krátkého období rozmnožování žije terrestrickým způsobem života, převážně v oblastech s hlubší půdou, zejména písčitou. V tomto ohledu má obdobné požadavky jako blatnice skvrnitá. K rozmnožování vyhledává mělké a nezarostlé, nebo jen málo zarostlé, nezastíněné vody, dosti často periodického charakteru. V sukcesi zoocenóz hydrosérie patří k prvním průkopnickým druhům obojživelníků, které osídlují zcela čerstvě vzniklé nádrže a jsou schopné se v nich rozmnožovat tak dlouho, dokud nezačnou zarůstat vegetací. Potom se ropuchy krátkonohé z lokality vytrácejí a jejich místo nahrazují jiné druhy žab, např. ropucha obecná, skokani a kuňky. Zvučný, daleko slyšitelný hlas samců tohoto druhu je rovněž adaptací, sloužící jeho existenční strategii. Umožňuje populaci z širokého okolí shromáždit se na vhodném, nově vzniklém rozmnožovacím stanovišti za předpokladu, že alespoň jeden samec je objeví a začne se v něm ozývat svolávacím hlasem. Ropucha krátkonohá je ohrožována zejména poklesem hladiny spodní vody (čímž se prakticky z krajiny vytrácejí mělké,vodou zaplněné deprese), chemickou kontaminací a na lokalitách svého výskytu též 82

23 samovolným sukcesním vývojem stojatých vod. Prosperující populace vznikají v pískovnách s občasnou těžbou, při které se vytvářejí nové, mělké,vodou zaplněné deprese, na tankodromech s určitým typem písčitých půd apod. Vzhledem k tomu, že ropucha krátkonohá je u nás na jihovýchodním okraji areálu, má značně vyhraněné nároky na biotop vhodný k rozmnožování a půdní substrát a navíc žije skrytým způsobem života a vývoj pulců s ohledem k adaptaci na periodické vody je velmi rychlý, uchází výskyt tohoto druhu většinou pozornosti a žába je pokládána za vzácnou i v územích, kde se může vyskytovat v relativně početných populacích. Výskyt ve Středočeském kraji: v podstatě pouze v Polabí, Pojizeří, na Rakovnicku a snad na jižním okraji příbramského a benešovského okresu v návaznosti na populace v jihočeské pánvi. Opatření k ochraně: odstranění všech obecných negativních vlivů likvidujících obojživelníky. Pro zachování populací a pro udržení důležitých stanovišť nestačí pouhá územní ochrana, naopak často přivodí rychlejší zánik populace, pokud vyloučí plynulou obnovu mělkých tůněk (např. v opuštěných pískovnách). Pro kontinuitní existenci populací je nutný management lokalit, spočívající v blokování zarůstání a zazemňování kaluží a v občasném "překopání" terénu a vytvoření zcela nových vodních stanovišť. Ropucha zelená - Bufo viridis Chráněná, hájená podle rybář, předpisů; kategorie I (druhy vyžadující pozornost) Sazba: SR Kčs 200, ,-, ČR (500,-) Má značně velký areál v mírné a stepní zóně Eurasie a v severní Africe. V naší fauně představuje teplo a suchomilný element. Ropucha zelená je druhem odlesněné 83

24 nebo primárně bezlesé krajiny, velmi často žije synantropně v obcích. Ve vodní fázi, stejně jako její vajíčka a pulci, je značně rezistentní vůči znečištění, snáší i značné procento solí ve vodě (v jižní a východní Evropě se množí i v brakických lagunách). Pokud má dostatek vodních nádrží (i zcela umělých,jako jsou betonové protipožární nádrže) bez vysloveně toxické vody, je tento druh schopen přežívat i ve značně urbanizované a deteriorizované krajině. Ohrožení představuje zejména úbytek vhodných vodních nádrží a celková kontaminace krajiny jedovatými látkami. K rozmnožování slouží nejrůznější typy vod od velkých rybníků po periodické kaluže v polích, preferovány jsou mělčí vody s bohatou rasovou flórou. Výskyt ve Středočeském kraji: téměř rovnoměrný, chybí v souvislých lesních komplexech. Nejčastější je v Polabí (zejména na Mělnicku), v Českém krasu, na Kladensku, Rakovnicku, Kutnohorsku. Možnosti ochrany: podobné jako u obou předchozích druhů. Obdobně jako ropucha krátkonohá osídluje nově vzniklé, nezarostlé mělké nádrže, takže jí vyhovuje obdobný management lokalit jako tomuto druhu, ale může se množit i ve starších, zarostlých stojatých vodách.vzhledem k synantropii (úkryty v zídkách, za omítkou, ve skalkách, pařeništích a sklenících, zimoviště ve sklepích) má u tohoto druhu značný význam výchovně osvětová práce, prosazující u veřejnosti ekologický a kulturní vztah k obojživelníkům a ke zvířeně vůbec. Rosnička zelená - Hyla arborea Nechráněna (v ČR), hájena rybářskými předpisy; kategorie V (ohrožený druh) Sazba: SR Kčs 300, ,-, ČR (1000,-). Drobnější arborikolní žába, rozšířená téměř po celé Evropě a ve Středomoří. 84

25 U nás je vázána na nížiny a pahorkatiny, i když jsou známy ojedinělé výskyty i z vyšších poloh. Pro svou existenci vyžaduje neznečištěné drobnější stojaté vody alespoň částečně zarostlé vodní vegetací. Důležitá je přítomnost vyšší pobřežní bylinné nebo křovinné vegetace, kde se zdržují nějaký čas dospělé žáby po opuštění vody a metamorfované žabky, a hojnost rozptýlené zeleně, popř. blízkost přirozených listnatých hájů. Vajíčka a larvy jsou značně citlivé na kontaminaci vody, ale snášejí (alespoň některé populace) dosti tvrdou, alkalickou vodu slatin na křídových horninách. Dá se říci, že rosnička je významným bioindikátorem ekologické zachovalosti krajiny, protože její přítomnost dokládá bohatství entomofauny, na které je rosnička potravně závislá, kvalitu krajiny, pokud jde o refugia stojatých vod a rozptýlené zeleně, a celkově nepatrný vliv kontaminace chemikáliemi. Mizení vodních nádržek, znečisťování vod a ovzduší, chemizace (přímou kontaminací a zprostředkovaně přes entomofaunu) a likvidace břehových porostů a rozptýlené zeleně jsou hlavními faktory způsobujícími vymizení tohoto druhu. Odchyt jednotlivých žabek je bezvýznamný, pokud nepostihuje kvantitativně dospělé jedince shromážděné při rozmnožování. Výskyt ve Středočeském kraji: téměř rovnoměrný, nikde však hojný. Druhotně vymizela na řadě území změněných urbanizací nebo zemědělským využíváním - např. v okolí Prahy, v okrese Mělník a místy v Polabí. Chybí také v lesnatých územích vyšších poloh (Brdy, Hřebeny). Možnosti ochrany: obnovování harmonické, nekontaminované krajiny, budování drobných stojatých vod, ochrana existujících vod, v nichž se rosničky rozmnožují. Výsadby dřevin kolem vod i volně v krajině jsou stejně důležité jako přítomnost vhodných vodních nádržek. 85

26 Skokan hnědý - Rana temporaria Nechráněný, hájený rybář, předpisy; kategorie I (druhy vyžadující pozornost). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 500,-). Druh lesní zóny mírného pásma Eurasie s disjunkčním areálem (téměř celá Evropa a západní Sibiř, východní Asie včetně Japonska), žijící mimo období rozmnožování terrestrickým způsobem života. 0 nás je rozšířen od nížin po horní hranici lesa i výše na vlhkých biotopech (lesy, louky). Populace je místně zredukována likvidací luk a stojatých vod vhodných k rozmnožování, chemizací apod. Při jarních migracích k vodě a od vody je tento druh značně zranitelný, pokud trasy tahu přecházejí komunikace. Výskyt ve Středočeském kraji: téměř souvislý, pouze v intenzívně exploatované zemědělské krajině místy druhotně zredukován změnami biotopů. Opatření k ochraně: podobná jako u většiny obojživelníků - ochrana a budování malých vodních nádrží v krajině, omezování chemické kontaminace, ochrana a obnova luk, pěstování přirozených, převážně listnatých lesů. V místech kolizí žab s vozidly jsou nutné záchranné akce, budování podchodů apod. Skokan ostronosý (= rašelinný) - Rana arvalis Nechráněný, hájený rybář, předpisy; kategorie V (ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1000,-). Areál zahrnuje střední a severní Evropu a sahá až do Asie v pásmu listnatých a jehličnatých lesů. Způsob života druhu je téměř shodný se skokanem hnědým, s nímž se dá také nejsnáze zaměnit. Pro samce některých populací je po několik dní 86

27 v období rozmnožování charakteristické bleděmodré nebo nafialovělé zbarvení. Žáby přezimují většinou v zemních úkrytech, zřídka přímo ve vodě. Ohrožen je stejnými příčinami jako skokan hnědý, včetně nebezpečí při přecházení komunikací. Je však podstatně méně přizpůsobivý, není většinou schopen přijmout náhradní, umělá místa pro rozmnožování, má užší ekologickou valenci,a tudíž je i zranitelnější. Velký význam má pro skokana rašelinného existence mokrých luk a pobřežních zón u rybníků. Významné ohrožení druhu spočívá také ve vyhrnování rybničního bahna na břehy a degradace rybničních okrajů v ruderální plochy. Výskyt ve Středočeském kraji: místy zcela chybí, jinde roztroušeně. Početné populace jsou např. místy v mělnickém Polabí, lokálně na Benešovsku a Příbramsku. Je pravděpodobné, že populace z Pardubicka zasahuje do východních okrajových částí kraje, i když zde dosud nebyl skokan rašelinný zjištěn. Opatření k ochraně: ochrana a budování menších stojatých vod, redukce chemické kontaminace prostředí, ochrana a obnova luk v inundacích řek a na březích rybníků, ekologizace rybníkářství (zejména revize vyhrnování zarostlých rybníků na břehy, vysekávání nebo vypalování rákosu), v místech kolizí žab s dopravou záchranné akce a budování podchodů. Skokan štíhlý - Rana dalmatina Nechráněný, hájený rybář, předpisy; kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1500,-). Areál druhu zahrnuje střední, jižní a východní Evropu. U nás je to žába typická pro listnaté háje a lužní lesy. Jako oba předcházející druhy žije po většinu roku mimo vodu. Přezimuje na souši, ale častěji již přímo na lokalitách rozmnožování ve vodě a ozývá se jako jedna z prvních žab, často již pod ledem. Ohrožení je podobné jako v případě skokana hnědého a rašelinného, skokan štíhlý je zranitelnější než skokan 87

28 hnědý, ale méně ohrožen než skokan rašelinný. V nádržích, sycených převážně srážkovou vodou, je tento druh více než jiné ohrožen kyselými spady. Klade totiž jako vůbec první z našich žab a ve vodách z roztálého sněhu je obvykle tolik škodlivin, že snůšky odumírají. Protože snůšky jsou umísťovány pod hladinou, vyvíjejí se vajíčka delší dobu (také s ohledem na nízké teploty v časném jaře); na lokalitách se znečištěnou a zároveň zastíněnou vodou dochází v důsledku toho rovněž k odumírání a plesnivění snůšek. Výskyt ve Středočeském kraji:nejčastější je v Polabí v luzích, jinak kolem dolního toku Sázavy a v okolí Slap, na Křivoklátsku, Kokořínsku, v podhůří Českého ráje, v rožďalovických lesích a vzácně a roztroušeně i na řadě dalších území. Zatím nebyl zjištěn v jižní části Středočeského kraje. Místy vytváří populace, které mají kratší končetiny, než se udává v klíčích a žáby se podobají habituálně spíše skokanu rašelinnému (např. na Rožďalovicku). Opatření k ochraně: stejná jako u předchozích dvou druhů "hnědých" skokanů. Skokan zelený - Rana kl. esculenta Nechráněný, hájený rybářskými předpisy; kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR Kčs 1500,-). Nedávnými výzkumy bylo prokázáno, že skokan zelený není druh ve vlastním slova smyslu, ale habituálně stabilizovaný kříženec skokana krátkonohého a skřehotavého. Takovéto nepravé druhy vzniklé jako ustáleně populace hybridního 88

29 charakteru se označují jako klepton, zkratka tohoto označení (kl.) se píše před "druhovým" názvem. Areál skokana zeleného je v podstatě identický s areálem Rana lessonae. Místy se vyskytuje s oběma rodičovskými formami, vždy ale alespoň s jednou z nich, společně na lokalitě. Na této okolnosti vlastně závisí i reprodukční úspěšnost populací. U nás byl dříve nejhojnější ze "zelených" skokanů, ale redukce populací postihla žáby kl. esculenta nejdrastičtěji. Ohrožení všech vodních žab (kuněk a "zelených" skokanů) představuje bezohledná industrializace rybníkářství, vysoušení krajiny, zánik drobných stojatých vod násilnými zásahy či přirozeným zazemňováním a jejich kontaminace, v první řadě splachy a průsaky agrochemikálií. Skokan zelený zimuje mimo vodu i ve vodě, oproti oběma rodičovským druhům má velice širokou ekologickou valenci, takže osídluje nejrůznější typy stojatých vod. Rozšíření ve Středočeském kraji: při jižní a východní hranici kraje, na Kutnohorsku, Černokostelecku, ve středním Posázaví, na Rakovnicku a Křivoklátsku. Opatření k ochraně: ekologizace zemědělství a rybníkářství, obnova malých vodních nádrží jako opatření k zajištění homeostatické rovnováhy krajiny, registrace nebo ochrana významných lokalit, ochrana veškerých ramen a tůní v inundacích řek, omezení chemické kontaminace krajiny a tím i splachů do vod. Pozitivní význam refugií a rezervoáru pro okolní populace mohou mít i polovolné chovy skokanů, zakládané pro komerční účely (vývoz), pokud z nich mohou metamorfované žabky pronikat do okolí. Skokan krátkonohý (= menší) - Rana lessonae Nechráněný, hájený rybářskými předpisy; kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1500,-). 89

30 U nás méně známý druh z komplexu tzv. "vodních" nebo "zelených" skokanů, o jehož výskytu je zatím málo údajů. Je vázán na nejrůznější stojaté vody v pokročilejším sukcesním stadiu vývoje, tedy spíše bohatě zarostlé vodní vegetací. Areál zahrnuje větší část střední a východní Evropy (mezi západní Francií, jižním Švédskem, povodím Kamy a severní Jugoslávií - ENGELMANN et al., 1985). Přezimuje na souši v zemních úkrytech, vodu osídluje od konce března. Jako jedna z rodičovských forem kleptonu Rana esculenta se tento skokan může vyskytovat prakticky všude, kde žije tato hybridní forma. Ohrožení všech vodních žab a také skokana krátkonohého je prakticky stejné - viz předchozí "druh". Výskyt ve Středočeském kraji: zatím byl zjištěn v okolí Uhlířských Janovic, místy při východní hranici kraje a téměř souvisle v nejjižnější části kraje. Opatření k ochraně: stejná jako u skokana zeleného. Skokan skřehotavý - Rana ridibunda Nechráněný, hájený rybářskými předpisy; kategorie E (kriticky ohrožený druh). Sazba: SR 0, ČR (Kčs 1500,-). Nejmohutnější ze "zelených žab", rozšířená v oblastech kolem Černého a Kaspického moře, ale i ve střední a severní Evropě, Malé a Přední Asii; na severovýchod sahá její areál až po horní tok Uralu a řeky II. U nás se chová jako teplomilný druh, rozmnožuje se až při oteplení vody na 15 C, přezimuje v zemi v blízkosti vody. Osídluje veškeré stojaté vody a místy i mírně tekoucí řeky, zarostlé vegetací. Od vody se ve vegetačním období vzdaluje obvykle jen na vzdálenost "doskoku". 90

31 Místy se vyskytuje tato rodičovská forma skokana zeleného společně s kl. esculenta, jinde tvoří zcela "čisté" populace. Ohrožení je stejné jako u ostatních "zelených" skokanů, největší význam má však pro tento druh zachování přirozeného charakteru krajiny v nivách řek, především tůně a odstavená ramena. Výskyt v kraji: převážně v nížinách, především v Polabí a dolním Povltaví, místy při dolním toku Berounky, na, Kladensku a na Slánsku, kde je však početnost silně zredukována. Ochranářská opatření: stejná jako v případě skokana zeleného. K aktivní ochraně obojživelníků obecně považuji ještě za potřebné zdůraznit některé aspekty, které byly sice již zmíněny u jednotlivých druhů, ale pro svůj klíčový význam je nutno stále je respektovat. 1. V poslední době existuje živelný a dost možná že i oficiální trend zarybňování drobných stojatých vod nejrůznějšími druhy ryb včetně dravých. Je to zcela pochopitelná reakce na stále klesající množství vod vhodných k rybářskému využívání. Mnohdy může tento trend pomoci přežívat populacím ohrožených druhů, většinou však porušením rovnováhy v nádržích, zvláště menších nebo málo zarostlých, přináší vyhubení místních populací obojživelníků nebo i drobných rybek (např. hořavky), a to buď konkurencí, nebo likvidací vajíček či přímou předací. V tomto ohledu je naléhavě potřebná rozumná dohoda s rybářským svazem. Na druhé straně bez rybářského obhospodařování by se velmi urychlila zazemňovací sukcese většiny vod. 2. Společenstva obojživelníků nejsou neměnná, vyvíjejí se v závislosti na vývoji prostředí stojaté vody. Druhy typické pro iniciální stadia vývoje vodních nádrží vyžadují speciální management (viz např. ropucha krátkonohá), v každém případě je třeba nádrž udržovat tak, aby nezarostla vegetací a nezazemnila se. Samotná ochrana bez takové péče udrží lokalitu obojživelníků nejvýše několik let. 91