Zbraslavský vrch. Trachyandezitová kupovitá vyvýšenina Zbraslavského vrchu.

Transkript

1 Zbraslavský vrch nadmořská výška: 675 m geologie: trachyandezitový suk, přívodní dráha vulkánu (?) geomorfologické jednotky: Jesenická pahorkatina (Manětínská vrchovina) lokalizace: Karlovarský kraj, okres Karlovy Vary, obec Štědrá, část Zbraslav mapa: KČT 1 : č. 30 Povodí Střely informační zdroje: [1] Demek-Mackovčin a kol. (2006) Do kategorie téměř neznámých a jen minimálně navštěvovaných kopců sopečného původu patří Zbraslavský vrch, vytvářející nejvyšší bod po obvodu morfologicky výrazné Manětínské kotliny. Výrazný suk vyrůstá ze zarovnané kry proterozoických svorů (pravděpodobně tektonicky vyzdvižené) a převyšuje ji zhruba o 70 m [1]. Zbraslavský vrch, pojmenovaný podle vesnice Zbraslav 1 km severně, je tvořen šedým trachyandezitem. Studium horniny umožňuje několik menších lomů na strmých úbočích kopce. Na jednom z nich těsně pod vrcholem na východním svahu lze rozpoznat náznaky hrubé, pilířovitě orientované sloupcové odlučnosti. Kopec pokrývají monokulturní porosty smrků a modřínů, vlivem těžby dřeva jsou některé svahy odlesněné a poskytují částečné výhledy. Totéž platí i pro nejvyšší kótu, na níž vede značená odbočka z červené turistické trasy. Zajímavé pohledy jsou odtud především severním směrem, kde reliéf vzhledem k předpokládanému zlomovému porušení příkře klesá. Při jihozápadním úpatí Zbraslavského vrchu vystupuje ještě jeden další plochý, lesem porostlý vulkanický suk čedičového složení. Geografická blízkost, geomorfologická pozice a petrografická příbuznost vzbuzují domněnku souvislosti Zbraslavského vrchu (sopouch?) s lokalitou Kozelka (lávový proud). Trachyandezitová kupovitá vyvýšenina Zbraslavského vrchu. 59

2 Chlumská hora nadmořská výška: 651 m geologie: čedičová stolová hora, lávový proud geomorfologické jednotky: Jesenická pahorkatina (Manětínská vrchovina) lokalizace: Karlovarský kraj, okres Karlovy Vary, město Manětín mapa: KČT 1 : č. 30 Povodí Střely ochrana: PR Chlum od r a 1988; 11,92 ha informační zdroje: [1] Mackovčin-Sedláček (2004b); [2] Mergl-Vohradský (2000) Nejrozsáhlejší stolovou horou vulkanického původu na území ČR je Chlumská hora, která se zdvihá nad malebným Manětínem severně od Plzně. Na délku dosahuje úctyhodné 4 km, přičemž své okolí převyšuje místy až o 100 m! Chlumská hora představuje zbytek lávového proudu čedičového (bazanitového) složení, který spočívá na podložních permokarbonských sedimentech. Vykazuje výrazné protažení ve směru SZ JV a vzhledem ke své značné délce je poměrně úzká šířka vrcholové plošiny nedosahuje více než 500 m. Plochý povrch stolové hory člení nevýrazné kupovité vyvýšeniny a nálevkovité prohlubně podobné závrtům. Na jihozápadních okrajových svazích, které jsou strmější než protilehlé, se vyskytují mrazové sruby a balvanité osypy. Jihovýchodní zakončení stolové hory má charakter hřbetového výběžku s výraznými tvary svahových deformací, které se vytvořily gravitačním odsedáním ker vulkanických hornin. V okolí nejvyšší kóty byla vyhlášena přírodní rezervace Chlum ochraňující přirozená živočišná a rostlinná společenstva na čedičovém podkladu. Zelená turistická značka z Manětína do vesnice Chlum, vedoucí dříve vrcholovým hřbetem, byla svedena na severovýchodní úpatí. Stolová Chlumská hora je zbytkem čedičového lávového proudu. 60

3 Třebouňský vrch nadmořská výška: 825 m geologie: trachytová stolová hora geomorfologické jednotky: Tepelská vrchovina (Toužimská plošina) lokalizace: Karlovarský kraj, okres Karlovy Vary, obec Toužim, část Třebouň mapa: KČT 1 : č. 2 Slavkovský les a Mariánské Lázně informační zdroje: [1] Demek-Mackovčin a kol. (2006) Největší nadmořskou výšku ze stolových hor vulkanického původu na našem území má rozložitý Třebouňský vrch druhý nejvyšší kopec Tepelské vrchoviny. Pojmenován je podle vesnice Třebouň na severním úpatí, kolem níž probíhá hlavní silniční tah Plzeň Karlovy Vary. Rozsáhlý masiv podobající se stolové hoře je tvořen trachytovým tělesem nepravidelného tvaru, které spočívá na proterozoických svorech a třetihorních vrstvách jílů a písků. V okolí vrcholu na severovýchodě se rozkládá širší plošina, která se směrem na jihozápad zužuje v úzký hřbet vrcholící kótou Branišovský vrch (813 m). Šedou, deskovitě odlučnou horninu lze spatřit ve formě suťových úlomků na velmi strmých okrajových svazích anebo na malém odkryvu v průseku jižně od nejvyšší kóty. Masiv kopce pokrývají smrkové monokultury s bohatým výskytem mravenců. Na kótě Branišovský vrch stávala kdysi soukromá hvězdárna učence Aloise Martina Davida ( ), premonstráta tepelského kláštera. Přes Třebouňský vrch prochází zelená turistická značka. Na vrcholové kótě je odpočinkové místo s lavičkami a kousek pod ním startovací rampa pro paragliding s hezkým výhledem do jižních směrů. Poblíž stojí ocelová konstrukce věže mobilního operátora. Trachytový Třebouňský vrch. 61

4 Hradišťský kopec nadmořská výška: 632 m geologie: čedičová stolová hora, lávový proud, kamenné varhany geomorfologické jednotky: Plaská pahorkatina (Stříbrská pahorkatina) lokalizace: Plzeňský kraj, okres Tachov, město Konstantinovy Lázně mapa: KČT 1 : č. 31 Plzeňsko ochrana: PR Hradišťský vrch od r a 1996; 8,47 ha NKP (národní kulturní památka): Hradiště Hradišťský kopec od r informační zdroje: [1] Mergl-Vohradský (2000); [2] Mackovčin-Sedláček (2004b); [3] Rapprich (2012) Mohutná stolová hora Hradišťského kopce u Konstantinových Lázní patří k největším svého druhu na našem území. Co do objemu hmoty a rozměrů ji předčí pouze Chlumská hora u Manětína. Zajímavá je nejenom po stránce přírodovědné, ale i kulturně-historické. Hradišťský kopec je výrazným fenoménem v okolní krajině. Má nepravidelný oválný půdorys protažený ve směru V Z, na délku dosahuje 2 km a široký je až 1 km. Na severu, kde mírně zvlněná vrcholová plošina převyšuje okolí o cca 100 m, se svahy sklánějí povlovně, zatímco jižně orientované strmé úpady dosahují výšky až 150 m. Na nich se také často objevují balvanové proudy, sesuvy, mrazové sruby a ve vrcholových partiích skalnaté hřbítky. Z geologického hlediska jde o jednolité těleso lávového proudu čedičového (bazanitového) složení, které utuhlo v terénní depresi a vykazuje neobvyklou mocnost téměř 50 m. Vzniklo patrně během jediného výlevu [2]. Hrubou vertikální odlučnost tvořenou mimořádně silnými sloupy (až 3 m!) odkryl rozsáhlý kamenolom založený koncem 19. století na západním okraji hory. Podloží lávového výlevu tvoří kaolinicky zvětralé fylity z období svrchního proterozoika. Lávový proud pochází pravděpodobně z vulkánu, jehož torzo v současnosti představuje cca 5 km severozápadně situovaný Ovčí vrch (698 m) [3]. Přírodní rezervace s názvem Hradišťský kopec zaujímá nikoli celý kopec, ale jen okolí nejvyšší kóty a přilehlé jižní svahy. Chrání se v ní přirozené lesní porosty s bohatým bylinným patrem a výskytem početné populace lilie zlatohlavé. Pro vrcholové temeno jsou typické bučiny, které na jižních svazích přecházejí do teplomilných doubrav a při úpatí svahu do habrové doubravy. V lesích hnízdí například žluva hajní a včelojed lesní. Další pozoruhodností Hradišťského kopce je pravěké hradiště na vrcholovém temeni hory o rozloze 50 ha. Pochází z pozdní doby bronzové a v době existence se na něm soustřeďoval hospodářský život širší oblasti. Žilo v něm údajně na 1000 lidí! Je druhé největší v západních Čechách a v roce 1995 bylo vyhlášeno za národní kulturní památku. V obvodových valech o původní délce 3,7 km se zachovalo několik bran. Bohužel, východní část hradiště již neexistuje, neboť padla za oběť čedičovému lomu. Jeho provoz skončil v roce Veškeré zajímavosti Hradišťského kopce zpřístupňuje a přibližuje 5 km dlouhá trasa naučné stezky s 6 zastávkami, vycházející z Konstantinových Lázní. Prochází samozřejmě také kolem lomu, který od roku 2009 využívá veřejnost jako přírodní koupaliště. Lomové stěny mohou posloužit také jako cvičný horolezecký terén. Na trase naučné stezky je několik vyhlídkových míst, z nichž lze spatřit další sopečné vrchy v okolí Krasíkov, Vinici a Polínský vrch (samostatná hesla). 62

5 1 2 1/ Hradišťský kopec je zbytkem lávového proudu, který vytékal přibližně z místa pořízení tohoto snímku. 2/ Čedičový lom s hrubě sloupcovou odlučností. 63

6 Polínský vrch nadmořská výška: 684 m geologie: čedičová stolová hora, lávový proud, kamenné varhany, sopečné bomby geomorfologické jednotky: Tepelská vrchovina (Bezdružická vrchovina) lokalizace: Plzeňský kraj, okres Plzeň-sever, obec Krsy, osada Polínka mapa: KČT 1 : č. 30 Povodí Střely informační zdroje: [1] Demek-Mackovčin a kol. (2006); [2] Rapprich (2012) Další ze série stolových hor zkrášluje krajinu severního Plzeňska východně od městečka Úterý. Polínský vrch je jakoby zmenšeninou Hradišťského kopce (předchozí lokalita), od něhož je vzdálen na dohled. Nabízí rovněž zachovalou přírodu, lom s vertikální sloupcovou odlučností a dokonce i zbytky pravěkého hradiště. Chybí pouze turistické značky a návštěvníci. Stolová hora Polínský vrch, protažená ve směru ZJZ VSV, vyčnívá nad své okolí asi o 50 m. Má oválný tvar: v delší ose měří cca 500 m, v kratší zhruba polovinu. Jde o zbytek čedičového (bazanitového) lávového proudu [2], jehož vnitřní stavbu s hrubými šestibokými sloupy odkryl lom na jihovýchodním okraji vrchu. Před 2. světovou válkou se tu těžil kámen pro stavbu silnic, zbytky drtičky jsou ještě patrné v porostech křoví. V 70. letech 20. století zde objevili plzeňští horolezci m vysoké, pevné lomové stěny. Na plochém, nyní převážně křovím zarostlém temeni stolové hory se během eneolitu a doby železné rozkládalo opevněné hradiště. Malé skalní výchozy na jižně orientovaných stráních Polínského vrchu hostí teplomilnou květenu. Při úpatí kopce lze narazit na porézní lávové bloky připomínající sopečné bomby, což by mohlo signalizovat existenci explozivního sopečného centra. 1/ Čedičová stolová hora Polínský vrch. 2, 3/ Čedičový lom s hrubě sloupcovou odlučností. 4/ Útržek lávy na jižním úpatí připomínající sopečnou bombu. 64 1

7

8 Vinice nadmořská výška: 589 m geologie: čedičový suk, sonnebrand geomorfologické jednotky: Plaská pahorkatina (Stříbrská pahorkatina) lokalizace: Plzeňský kraj, okres Plzeň-sever, obec Pernarec, část Skupeč mapa: KČT 1 : č. 31 Plzeňsko informační zdroje: [1] Demek-Mackovčin a kol. (2006); [2] Téměř magický vzhled má v opuštěné krajině náhorních plání severozápadně od Plzně drobná, avšak nápadná kupa vrchu Vinice, která vyrůstá v podobě malého zalesněného ostrůvku z okolních polí. Je to jeden z nejméně známých sopečných vrchů u nás, jeho návštěva však rozhodně nezklame. Mírně protažené návrší ve směru V Z je tvořeno bezolivinickým čedičem. Jde pravděpodobně o efuzi (výlev) [2], z níž se zachoval pouze malý relikt na proterozoických metadrobách a fylitech. Dosud neprokázaná přívodní dráha je v současnosti pravděpodobně překryta mladšími horninami. Nejschůdnější přístupová cesta na vrchol Vinice vede od západu kolem opuštěného lomu, který vytváří hezkou přírodní scenerii. Na odkrytých stěnách je velmi dobře patrný kuličkovitý rozpad horniny tzv. sonnenbrand, jenž silně znehodnocuje praktické využití kamene. V daném případě mohl vzniknout proniknutím lávy do prostředí vodou nasycených nesoudržných sedimentů, což způsobilo kontaminaci zrnky sedimentů, vznik krystalizačních center a tím narušení krystalizace. Horní hrana lomu nabízí skvělý výhled do kraje, jemuž se široko daleko vyhýbají turistické značky i civilizační ruch. 1 66

9 2 3 1/ Kupovitá vyvýšenina Vinice. 2/ Starý čedičový lom západně pod vrcholem. 3/ Čedičové výchozy na svazích Vinice. 4/ Kuličkovitý rozpad čediče (sonnebrand). 4 67