17. Citroníkovité. Citroník (Citrus

Transkript

1 - r 30 mají pětilupenný kalich, často s vnějším kalíškem; lístky korunní mají nelity slité v celek. Tyčinky jsou jednobratré, dole s korunou srostlé. Plod bývá bud tobolka pukavá, nebo se rozpadává v tvrdky jednosemenné. 17. Citroníkovité. Citroník (Citrus Obr. 46. m edica'), tab. 10. lig. 58., obr. 48., je s t strom 16m vysoký ; má vždy zelené, kožovité, vejčitě podlouhlé listy s řapíkem bez křídlovitých přívěsku. Úhledné jeh o květy jsou pravidelné, v poupěti růžové, po rozvinutí bílé. Plody jsou bobule, velké jako jablka, podlouhlé, na obou koncích s kulatou bradavkou; jejích slupka má barvu bledě žlutou. Vnitřek je s t rozdělen Sléz okrouhlolistý. A ceh i ro stlin a, k k a lic h v n ě jší, K k a lic h v la s tn i. v pouzdra, vyplněná dužinou šťavnatou, obalující semena. Citroník divoký roste v horké Asii a má tm y; jako ušlechtilý strom, bez trnů, s velkým ovocem, pěstuje se velmi hojně v četných odrůdách v teplejších zemích, jako v Italů, Malé Asii, Sýrii a jinde. Kvete téměř po celý rok, skoro stále lze na něm viděti květy i plody Obr. 47. různého stáří. Pomorančovník, oranže (C. aurantium 2), obr. 49., má na listových řapícícli křídlovité přívěsky; květy jsou velké, bílé s růžovým nádechem, velmi vonné. Plody jsou kulaté, bez bradavek, červenocyrcíiičiwp.^ 71''MV, V,V barvy; je jic h dužina je s t sladká. Bavlnik bylinný; v levo v ě tv ičk a s lis ty a k v ě ty, v p rá v o o tev řen ý pllod. *) Citrus starořím ské jm éno, dle ř. k i trio n, medica 1. z Medie v A sii; a) a u - r a n ti um pomum, zlaté ovoce, au ru m 1. z la to ; z toho oranže i pom oranč.

2 31 Odrůd pomerančových jest. též velmi mnoho, jen v Itálii se jich pě stuje 150. Nejvíce pomorančů přiváží se k nám z jižní Evropy a z ostrovů při západní Africe. Obr Kakostovité. Kakost lučni (Geranium pratense ), tab. 10. fig. 59., obr. 50., je s t vytrvalá květina, zdobící velkými, fialově modrými květy naše louky. Lodyhy, cm vysoké, jsou rozvětvené, žlaznatě chlupaté. Listy jsou velké, dlanit.e 5 Tdilné; květy sedí po dvou na stopkách, které se po odkvetení sklánějí. Kalich zelený jest pětilupenný, koruna pětilistá, z lístků okrouhle opakvejčitých; tyčinek jest 10. Pestík, jeden, má na semeníku dlouhý zoban, prostoupený 15 tenký mi průchody, vycházejícími od pouzder semeníku. Zralý plod se rozpadává, pouzdra semeníku, každé vnitř s jedním semenem, se oddělují (obr. 51.) a s nimi zároveň příslušné části zobanu jako osiny od středního sloupku, na jehož konci nějaký čas ještě visí.při čemž se osiny- do Citroník; v čtv ičk a g lis ty, k v čty a plody ; v lev o dole p rořízn u tý p lod, Ní slu p k a, a gem en a, «* ín č- cliý řk y n a p ln řn č kyselou fitavou. kruhu ohýbají. Kakost luční bývá hojný na lukách, v houštinách, n potoků; kvete od června do srpna. Kakost smrdutý (G. Roberti an um 2), tab. 11. fig. 60., má kvítky drobné, růžové, listy 3 5četn é; celá bylina páchne nelibě a bývá často krvavě naběhlá. Roste všude v křoví a v houštinách, ve stínu; kvete od června do října. Pumpava obecná, čapí nůsek (Erodium cicutarium3) má listy zpeřené, lístky protisečné, nebo stříhané zubaté. Na dlouhých stopkách sedí kvítky drobné, růžové, v jednoduchém okolíku. Plody mají velmi dlouhý zoban: osiny se zkracuji šroubovité, a to tím více, čím je vzduch sušší; jsou velmi citlivý na změny ve vlhkosti vzduchu, a proto se jich užívá na děláni vlahovidň (hygroskopů). Pumpava roste všude hojně jako plevel na vzdělávané půdě, též na mezích a suchých pažitech; kvete od března do října. P om erančovník; v č t v ičk a g jlib ty, kvč ty a plody kf k ř íd la řapfku lifitotýck. *) Geranos r. je řá b, plod se podobá jeho zobáku; pratense 1. luční; s) dle sv. Roberta; 8) erodios ř. volavka, cicuta 1. rozpuk, dle podoby listů.

3 32 V jižní Africe a na pevnině Australské je s t domov přečetných květin z rodu Peiargonium '); jsou to byliny a keře s úhlednými, hojnými květy v okolíku jednoduchém, ale často velmi hustém. Téměř v každé vesnici české vidíme za okny muškát (P. odoratissimum2) s bledě zelenými, Obr. 50. velmi libovonnými listy; často se pěstuje též peiargonium růžové (P. roseum 3), které voní po růžicli, a proto se z něho též dobývá silice geraniovéu na voňavky. Peiargonium páskované (P. zonale4) má na listech tmavohnědý, široký pás, rovnoběžný s krajem ; květy jsou v hustých ^ JLr okolících, drobné, šarlatové. Jin é druhy pelarymk N i f flfe. gonií m ají květy veliké, jednobarvé, nebo též I ' r \íy V" dvojbarevné a vícebarevné. Kakostovité rostliny jsou byliny nebo keře, jejich ž listy mají obyčejně nervaturu dlani tou; květy bývají sestaveny v jednoduchých okolících, bývají obojaké, pravidelné nebo souměrné. Kališnicli lupenů je s t pět, tolikéž lístků korunních; tyčinek jest 10, pestík jeden se svrchním semeníkem pětipouzdrým, prodlouženým v zobánek, na jehož konci je s t B blizen. Při uzrání oddělují se pouzdra semeníku spolu s příslušnou částkou zobánku od středního sloupku, na kterém nahoře ještě nějaký čas ostáv a jí; při tom se osinyu ohýbají nebo zkracuji. K akost luční. V ě tv ič k a s lis ty, k v ě ty a p lody. 19. Třezalkovité. Třezalka obecná (Hypericum perforatum s), tab. 11. fig. 61., bývá cm vysoká, přímá, s listy vstříčnými, přisedlými, vejčitými. Proti světlu prohlíženy zdají se býti hustě jakoby jehlou propíchány, což jest odtud, že je s t v nich mnoho útlých žlázek olejných, jež prosvítají jasněji. Na konci lodyhy je st hustý květní vrcholík; lístky korunní jsou leskle Obr. 51. žluté, tyčinky mnoliobratré. Třezalka kvete v červenci a srpnu, roste na suchých pažitech, keřnatýcli stráních i lesních mýtinách. Dříve platila za léčivou bylinu, ano i zázračné a kouzelné účinky se jí připisovaly. Nejsilnější prý byla, když se trhala v noci před svátým Janem Křtitelem, odtud dostala jméno svatojanské kořeniu. 20. Javorovité. Plody kakostu lučního. A plod před rozpadnutím, f>» pouzdro sem e n ík u, *1 slo u p e k, h l b lizn y. fí plod ro zp ad ávajíc í s e ; k k a lic h, sl slo u p ek, p» pouzdro sem eníku, o osina. Javor mléč (Acer platanoides f), tab, 11. fig. 62. a, b, obr. 52., je s t krásný strom, mající i 20 m výšky; kmen je s t přímý, kůra hladká a koruna úhledná, košatá. Má pět.ilaločné, na rabu lesklé listy, jejich ž laloky jsou chobotnato-laločnaté nebo hrubozubé, s la- Ů 1 elargos ř. čáp 2) od oratissimus 1 nejv o n n ější, 3) roseus 1 růžový, 4) zóna 1 pás, 5) Hypericum je jí staré jm én o. perforatus 1 provrtaný, e)acer staré 1. jm éno ja v o ru ; platanoides ř. platanu podobný.

4 33 lůčky dlouze a jemně zákoně itýrni. Z listn, Obr. 52. hlavně z řapíků se roní při poranění mléčná šťáva. Květy jsou ve vrcholičnatých, přímých latách a rozvíjejí se krátce před listím; mají koruny bledě žlutozelené. Zajímavo jest, že má javor trojí květy, obojaké, s tyčinkami i pestíky, prašné s tyčinkami bez pestíků a pestíkové s pestíky bez tyčinek, a to vše na jednom stromě pohromadě. Ve všech kvě- tech je s t dole zelený terč, do něhož jako zapuštěny jsou tyčinky a pestiky; kalich pětilupenný, koruna pětilistá. Plody mají dlouhá křídla, aby je vítr snáze roznášel. Javor klen (A. pseudoplatanus 1j, obr. 53., je st statný strom m vysoký, s hladkou, hnědou korou a široce rozloženou, hustou korunou. Listy jsou vstříěné, pětilaločné, na líci tmavě, na rubu sivě zelené; choboty jsou ostré, úkrojky zakoněité, nestejně vroubkované pilovité. Květy se rozvíjejí až po vypuěení listů, jsou srovnány ve visutých hroznech, dole složených, prodloužených. Kalich je s t pětilistý, koruna též; tyčinek je s t 8 na terčovitě rozšířeném lůžku, které jest žlažnaté. Semeník jest dvojpouzdrý, plod se rozpadává ve dvě oříškovité tvrdky s dlouhým křídlem. Jav o r m lé č..1 v ě tv ič k a B 'k v ě ty a 6 e š n p in a m w pod k v ě te n a t v ím. - B v ě tv ičk a 8 lis ty. C p rořízn u ty k v ět o b o ja k ý, k kaliích, C k o ru n a, T te r č 8 ty č in k a m i, V p e stík. D k v ě t p e stík o v ý ; č n Č n ělka, 11 b lizn a, S sem e n ík, k ř k říd la sem en ík u. E plody p l 8 k řid ly k ř. Květy jsou dílem obojaké, dílem prašníkové, dílem pestíkové (květy mnohomanželné). Babyka (A. campestre2), obr. 54., Ibývá keřovitá, nebo jako strom nej výš 10 m vysoká; listy je jí mají tupé, měkce pýřité laloky. Květy jsou též ve vzpřímených vrcholících, ale rozvíjejí se až po listech. Klen, mléč a babyka jsou naše domácí listnaté stromy; Ubr. 53. rostou v lesích, sázejí se často do sadů a do stromořadí. Jejich dříví je s t dobré na výrobky truhlářské, soustružnické akolářské. Obr. 54. la v o r klen. i V č t ív k a a listy a k v ě te n stv fm ; í k v íte k, 3 plod ; i vyloupnutí sem eno. Babyka. V ítv iřk a s k v item. i 1 seudos r. nepravý, platanos ř. strom platan 2 campestre I polní. 9

5 Jírovcovité. Jírovec, matlal koňský kaštan (Aescnlus hippocastanum'), tab. 11. fig. 64., obr. 55., sází se liojně v sadech a podél cest. Dosahuje výšky 25 m, má široce rozloženou, úhlednou korunu. Pupeny jsou velké, lesklé, lepkavé, listy vstřícné jsou pětičetné, sedmioetné nebo devítiěetné, složené z; lístků klmovitýcli. Kytkovité la ty květní jsou přímé; květy velké jsou souměrné ze čtyř bílých lístků eo žlutými a červenými tečkami. Tyčinek je s t 7; plod, tobolka kulatá, zelená, ostnitá obsahuje obyčejně jediné velké semeno, hnědé se světle žlutou lysinou. Jírovec je s t domovem v Orientě: r byl přivezen poprvé do Vídně, a odtud se šířil r po ostatní Evropě. Roste rychle, má úhledný vnějšek a dává hustý stín; květy jsou velké a ozdobné. Semena, koňské kaštany, pro odpůrnou chuť nemohou se sice jisti, ale hodí se dobře za píci pro zvěř v oborách i pro domácí dobytek. V sadech vídáme též j í rovce s květy červenými, p a v i e, ze severní Ameriky. Jíro v e c..1 v ětv ičk a s list} a k v ř ty. H p ro řízn u tý k v ě t; 1c k a lic h, C k oruna, T ty č in k y, C r fn ě lk a. G tobolka pukající chlopněm i C M. D sem eno s lysinou /. 22. Révovité. Réva vinná (Vitis vmitera-), tab. 11. fig. 63., obr. 56., jest keř s dlouhými, ale tenkými větvemi, které potřebuji podpory, aby se udržely ve výši. Proto m áji úponky mtkovité, rozvětvené, které se ovinují kolem tenkých, pevných předmětů, jako větví, tyčí, a p., n tak se pnou vzhůru. Réva dosahuje až 30 m výšky; staré kmeny mívají až 15 cm v průměru, někdy mnohem více. Kůra na mladých prutech je st světle šedožlutá, hladká, ale na starých větvích a kmenech je st lmědošedá, roztrhaná; vrchní vrstvy se jako odumřelá borka odlupuji v lupenovitých nebo tkanicovitýoh pruzích. Listy sedi na uzlinách prutu proti úpuiikáui; jsou velké, srdčité, trojlaločné nebo pětilaločné, hrubě zubaté. Květy jsou srovnány v hustých kytkovitých latách, mají pěticípý kalich a pět lístků v koruně; tyto jsou žlutavě zelené, jsou na svých vršíčkách spojeny v podobě čepičky, která brzy upadává. Plod je st kulatá nebo podlouhlá, šťavnatá bobule, vnitř obyčejně se dvěma semeny. Domov vinné révy je st v přední Asii, snad v Armensku, kde dosud divoce roste. V zemích na jili od polioři Kavkazského a na jih od jezera Chvalinského roste dosud v lesích divoce, pne se po stromech a nese hojnost obrovských hroznů. Odtud šířilo se je jí pěstování do okolních zemí, též ma západ, do Evropy, k čemuž *) Acsculus původně 1. jm éno jednoho jihoevropského dubu; hippos ř. kůň, kastanos ř. kaštan; vitis 1 vinná réva. též uponka: vinum 1 víno fero 1. nesu.

6 35 velice přispělo křesťanství. Víno pěstuje se nyní hojně ve všech dílech země, pokud toho podnebí připouští; potřebuje totiž dlouhého a horkého léta, aby uzrálo, a v zimě proti mrazům ochrany. Loubinec břečfanový (Ampelopsis hederacea'), má listy pětičetné, z lístků kopinatých, které na podzim zčervenají. Je st ze Severní Ameriky, roste rychle, a sázi se hojně podél stěn, které pokrývá hustou zelení. 23. Netýkavkovité. Netýkavka obecná (Impatiens noli tangere*), tab fig. 05., jest bylina se šťavnatou, dutou, kolínkatou lodyhou, výšky cm; listy má vejčité, hrubě zoubkované. Květy jsou žluté, souměrné, s dutou ostruhou. Podlouhlé tobolky pukají při Ubr. 56. uzrání v podélné pruhy, které se náhle zkracují a semena daleko vymršťují. To činí však i nezralé, na polo dorostlé plody, když se jich dotkneme: jsou dráždivy. Netýkavka roste ve stínu lesním, na vlhké půdě, kvete v červenci a srpnu. J í příbuzná balsamina (I. balsamina ) z Východní Indie se pěstuje pro velké, obyčejně červené květy. Lichořeříšnice větší (Tropaeolum maius4), má štítovité listy (obr. 57.) a žluté nebo oranžové, souměrné květy s ostruhou. Je s t z Jižní Ameriky, pěstuje se pro úhledné květy. Má chuť jako řeřicha. 24. Šťavel ovité. Štavel kysely (Oxalis acetosella 5), tab. 12. hg. Ht>., má trojčetné lístky, složené z opak- R éva vinné. A v ě tv ič k a e lis ty 7, ú p o n ka mi ú p n srdčitých líst.kftv: květy po jednom sedí 11a k vřtenstvim. B hrozen plodní; Bx kvčt 8 uzavřen o u k o ru n o u C, s k orunou zdviženou C a stopkách, rostoucích přímo z oddenku podzemního; mají úhledné, útlé koruny barvy bílé ty Pinkaní i W, C je s t kvřt bez koruny, T ty čin ky, S sem eník, W blizna. s růžovými žilkami. Plody jso u podlouhlé, pětipouzilré tobolky, pukající pěti skulinami; při tom odděluje se náhle vnější vrstva oplodí od korovité vrstvy vnitřní, vzpružuje se a vymršťuje daleko semena, šťavel kyselý roste hojně 11a lesní půdě ve stínu, nejvíce podél lesních potoků; kvete v dubnu a květnu. Lístky troj- Obr. 57. četných listů jsou za dne rozloženy rovnovážně, avšak večer se sklánějí; totéž se děje ve dne za deště. V celé bylině jest mnoho kyseliny šťavelové, a proto chutná kysele; dříve dobývalo se z listů soli šťavelové, ale nyní se dělá sůl tato i kyselina šťavelová uměle. ) Ampelopsis ř. révě podobná; hedera 1. břečťan; í!) i 111- patiens 1. netrpělivý, noli tangere! 1. nedotýkej se; 3) balsamina rostlina, která dává balsam, totiž hojivý olej; 4) tropaion ř. vítězné štftovitý list íichořeřisnicc znamení, maius 1. větší; 5) oxys ř. kyselý, ostrý, hals r. sůl; větm. acetuin 1. ocet.

7 Routovité. Routa vinna (Kuta graveolens '), je s t polokeř s pruty u země dřevil atými, avšak na koncích bylinným i; bylinné, šťavnaté konce prutů uinrzají, a nové větvičky pučí z dolejších dřevnatých částí. Listy jsou sivě zelené, dvakrát nebo třikrát peřenodílné, ojíněné; květy mají žlutozelené koruny. Routa roste původně v jižní E v r o p ě, a le p ě s tu je se liojně v e v in ic íc h té ž v e s tře d n í E v r o p ě, k d e m ís ty z d iv o čela. Celá rostlina vydává kořennou vůni a má kořenitou cliut; je jí listy se dávají do vína, když se kvasí, aby vonělo. Třemdava bílá (Dictamnus albns tab. 12. fig. 67., bývá m vysoká a má listy Obr. 58. velké, lichozpeřené. Květy jsou na koncích prutů v prodloužených hroznech, je jich koruny jsou velké, světle růžové, někdy bílé. Třemdava kvete v květnu a červnu, roste na keřnatýcli stráních a v hájích, u nás pořídku, hojněji od nás na jih. Celá rostlina vydává omamujíci vůni, je jíž příčinou je s t silice, které se zvláště za horka, v dobo kvetení ze žlaz na ústrojích květních tolik vypařuje, že ji lze zapáliti. Dříve bývala třemdava v lékárnách vážena, nyní pozbyla vši ceny. Vikev se te b n é. " lodyha s lis ty a k v ě ty, frp a lis ty, c lís te k, rf k v ě t v celk u, e p avézka, / k řid la, g člu n e k, // (y č in k y, i k a iio ii, k ÍU Sk, i w ťiiio iiři. 26. Brslenovité. Brslen evropský (Evonymus europaeus *), tab., 12. fig. 68., je s t keř, rostoucí až 3 m vysoko; mladé jeho pruty jsou čtyřhranné, s korou zelenou. Vsťříčné listy jsou eliptičně kopinaté, jem ně pilovité; kvítky jsou neúhledné, zelenavé, řtyřčetné. Plody jsou tobolky tupě čtyřhranné, karmínové, se čtyřmi semeny, obalenými oranžovým míškem. Brslen roste na keřnatýeli stráních a na krajích lesů ve střední a jižní Evropě. Jeho bílé, houževnaté dříví se hodí dobře na práce soustm žnické; dělají se z něho parátka na zuby. Plodů, nápadně podobných kněžským čepičkám (kvadrátkům), užívalo se dříve v lékařství, a dosud se jich potřebuje k barveni na žluto. Klokoč (8tapliylea pinnata4), tab. 12. fig. 69., je s t keř se vstřícnými, licliozpeřenými listy. Květy jsou úhledné, jsou v převislých latách a mají bílé, na dně narůžovělé koruny., Blánité, nadmuté plodní tobolky mají vnitř dvě tvrdá semena, bez miskového obalu, která při uzrání v to- ) Ůuta starolatinské je jí jrnéno, gravis 1. silný, olens 1. páchnoucí, 2) diktamnos ř. jrneno jisté hojivé byliny, albus l. bílý; 3) evonymos ř. má dobrou p ovést; europaeus 1. evropský: 4) stafyle ř. hrozen, pinnata se zpeřeným i listy.

8 37 bolce chřestí. Klokoč roste v horských polohách střední Evropy a sází se též v zahradách; kvete v květnu a červnu; jeho semena, tvrdá jako kost, se provrtávají a navlékají na niti do růženců. 27. Řešetlákovité. Krušina Frangnla alnus ), tab. 13. fig. 70., má keřoví tý vzrůst, výšky až 2 B m ; pruty jsou křehké, bez trnů, střídavě rozvětvené, s korou tmavolinědou, tečkovanou. Listy jsou eliptičné, celokrajné: od středního žebra jde po každé straně osm rovnoběžných, přímých žeber ku kraji. Kvítky jsou drobné, zelenavě bílé; kulaté bobule, zvící hrachu, mají barvu zprvu zelenou, pak červenou, posléze černou. Krušina roste v lesích a houštinách na vlhké půdě všude ve střední Evropě. Kůry a bobulí se užívalo a užívá dosud jako léku. Ze dříví dělají se pro ševče dřevěné hřebíčky Obr. 5 t. na přibíjení podešvů ( floky ), též jest dobré na výrobky soustružnické. Uhlí krušinové hodí se na střelný prach. Řešetlák počistivý Rh a- mnns cathartica *), má větve vstříčně postavené, trny ukončené, s korou více šedou. Listy jsou vejčité, dvakrát drobně pilovité; od středního íptrfl idrtn lín sfrflnlnll til trailim 9 S íptrfi j * pobočná obloukem zahnutá. Řešetlák roste v lesích a hájích a na keřnatých stráních. Jeho dříví je s t tvrdé, žluté, hledané od truhlářů na vykládané práce, též od soustružniků. Z bobuli nezralých, dokud jsou ještě zelené, se dělá žluté barvivo na barvení koží a papíru, i pro m alíře; z vylisované šťávy nabývá se též barviva zeleného. I kůra se hodí k barvení. Plodů se užívá hojně v lékařství. 28. Motýlokvětné. Vikev setebná (Yicia sativa3), obr. 58., Bob. A v ř tv ičk a e listy a k v ř ty ; p r p av řzk a, je st jednoletá bylina s lodyhou až 50 cm vyso k o u. Listy jsou složeny z podlouhlých nebo ty čin k o v ý ch. C čn člk a Cnt bl b liz n a. k ř k ř íd lu. ll průřez k v řtu, k k a lirli, p r pav čzk a, Ar k říd la, T ty č in k y,»v svazek nitek opakvejčitých, na konci uťatých lístků, jejichž D lu sk. střední žebro vyniká nad vršíček jako hrot; lístky sedí ve 4 až 8 jařmech (sudách), a nad ně jde konec listu, proměněný v rozvětvenou úponku. Palisty jsou poloměsíčité, ostře zubaté. Květy sedí po jednom nebo po dvou v úžlabí listů; mají zelený, srostlý, pěticípý kalich a korunu souměrnou z pěti lístků, z nichž hořejší, lichý, jest zprvu sedlovitý a pak vztyčený a rozšířený, a slově pavézka; dva postranní šlovou křídla, a dva vnitřní člunek (motýlovitá koruna). Pavézka je s t lilaková, křídla jsou nachová a člunek bělavý. *) Frangula odvozeno od 1. frangere. lám ati, alnus 1. olše, 2)rhamnos ř. trnitý ker. cathartica 1 počišťujici; s) vicia 1. jm éno vikve, saitiva 1. setebná. A tlas rostlin. 2. vyd. JQ

9 38 \ člunku jsou skryty tyčinky, počtem deset; nitky devíti jsou srostlé v trubku, desátá, hořejší, jest volná (tyčinky dvojbratré). V trubce tyčinek jest dlouhý pestík se svrchním semeníkem a dlouhou, vztyčenou čnělkou, která jest trochu se stran smáčknutá a má pod končen na vnější straně chloupky. 8emenik jest jednoponzdrý, má vajíčka v řadě na břišním11 švu. Plod, lusk, puká při uzráni dvěma švy, břišním a hřbetním. Semena jsou kulatá, hnědá, s tuhou slupkou, bez bílku. Vikev jest obecně pěstovaná picni rostlina; seje se dílem sama o sobě, dílem smíšená s obilím jako směska. V. ptačí Vicia cracca j, tab. 1(5. fig. 88., roste všude na lukách a v křoví; pne se až do výšky 120cm ; je jí fialové kvítky jsou sestaveny ve velkém poětu v jednostrané hrozny, sedící na dlouhých stopkách. Bob i V. faba2), obr. 59., má lodyhy přímé, až 1 m vysoké, tlusté; listy jsou jednojařmé, až trojjařmé, bez úponek. Bílé O b r. (3U. JV V t L J Obr. (51. Hrách.. 1 č á s t lodyhy s listy, květy a p lody; p l pnlisty, tip úponky. B n itk y ty čin e k, p r p ra S n ík y. C pestík, s sem eník, Čn čnělka, bl blizna. E proříznutý k v ě t; k k a lich, p r pnvézkn, k ř k říd la, čí Člunek, 9T ty čin k y s ro s tlé, 1T ty č in k a volná, S s e m en ík. jsou velké a sedí po 2 5 v úžlabí listu. V luskách jsou velká, smáčknutá semena, zvaná boby. Rostlina tato roste původně v okolí jezera Chvalinského, též v Persii a Egyptě; pěstuje se od nej starších časů; semena dávají vydatný pokrm lidem a jsou silnou pící pro dobytek. Čočka (Lens es culen ta 3j, má lodyhy vystoupavé, větevnaté, délky 20 30cm ; malé bílé kvítky sedí po 1 3 na dlouhých, tenkých stopkách. Lusky jsou kosočtverečné, lysé, obyčejně o dvou semenech známého tvaru čočkového. Čočka roste divoce v Orientě, a pěstuje se ode dávna. Hrách setý (Pisum sativnm4), tab. 16. fig. 89., obr. 60., jest lysá, sivě ojíněná bylina. U listů jsou nápadný Lecha jarn í; í Část lodyhy, dole oddeuck ; p l paliv y * 2 ja řm a listová. B k v ě t, K k alich, p r pavézkn, k ř k říd la, é l člunek. C k a lich o so b ě. Z> Člunek. E Tyčinky,»> nitky sro stlé, p r prasn íky, m ezi nim i vyn k á Cn čn ě lk a a bl hiznn. F lusk a k alich em A'. *) Cracca je s t u Plinia jíněno je jí; 2) faba starolatinské jíněno bobu; 3) lens 1. jíněno čočky, esculcnta 1. je d lá ; 4) pisum staré jeho jm éno, sativus 1. setebný.