LXXI jaro-léto Zdeněk Svěrák

Transkript

1 LXXI jaro-léto 2015 Stručnost, jak řekl Anton Pavlovič Čechov, je sestra talentu. Proto věnuji stejnou péči škrtání jako psaní. Mýcení zbytečných slov je opomíjená tvůrčí práce. Zdeněk Svěrák

2 = LXXI / 2015 str jaro - léto strana 4 VE VOLNÉM STYLU (ZPRÁVY VSVD) Cenění Valná hromada VSVD, Výroční zpráva předsedy VSVD za rok Udělení čestného členství, Udělení ceny MK ČR, Koho ozdobíme Zlatým Tylem v roce Dopis předsedy VSVD: Všem divadelním souborům 15 František Laurin: Divadlo mého života 16 IMPULSY Z IMPULSU - bylo... Wolkrův Prostějov Červený Kostelec Audimafor Loutkářská a dětská divadelní přehlídka Miletínské divadelní jaro Krajská přehlídka dětských recitátorů Královéhradeckého kraje bylo... Cyklus vzdělávacích dílen 37 bude... Červený Kostelec PRKNA PRAŠTĚLA, PRAŠTÍ A PRAŠTĚT BUDOU Pardubický kraj... Orlická maska Sněhový Brněnec Svitavský Fanda Svitavský dýchánek Krajská přehlídka dětských recitátorů Dětská scéna Liberecký kraj... Psaní z Lomnice 48 Josefodolské divadelní jaro 49 Modrý kocour Turnovský drahokam jubilejní 54 Kraj Vysočina... Dospělí (pro radost) dětem po čtyřiadvacáté 56 Zprávy ze souborů Holické Šťasné a veselé 57 Herecká chemie Veselého zrcadla, Poslední doutník chutnal 58 Meziměstští divadelníci se loučili, Standing ovation v divadle v Broumově 60 Temno v jednom kole, Spolek divadelních ochotníků Diviš Žamberk 61 Putování s Janem Amosem, Na vědomost se dává, Třebechovický soubor Symposion oslaví DS Na Tahu Červený Kostelec 64 VÝCHODOČEŠI... Divadelní Piknik Volyně Stopy v Písku 68 Ve službách thálie Ivana Richterová 69 Ivo Mičkal, Libuše Straková, Mirka Císařová 70 Milena Janečková 71 Naďa Gregarová 75 Marie Majka Boková 76 Smutné zprávy MIMO RUBRIKY Alexandr Gregar: Hrál jsem v Nároďáku aneb tak trochu (z)paměti Uzávěrka příštího čísla: 30. ŘÍJNA 2015 Příspěvky a fota prosíme zasílat na adresu: IMPULS Hradec Králové Brněnská Hradec Králové divadlo@impulshk.cz HROMADA č. LXXI / 2015 JARO-LÉTO Vydává: IMPULS Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit Brněnská Hradec Králové ve spolupráci s Volným sdružením východočeských divadelníků Vychází 2x ročně REDAKCE: Alexandr Gregar (chefredacteur), Alena Exnarová, Naďa Gregarová FOTOGRAFIE: Pokud není uveden autor, pocházejí fotografie z archivu souboru. GRAFICKÁ ÚPRAVA: Mario Alfieri TISK: Alkapress Hradec Králové Registrováno na MK ČR E Vychází za finančního přispění MK ČR Neprodejné! Náklad 320 ks Neprošlo jazykovou úpravou!

3 úvodník Navedla mě Blanka Šefrnová: v Divadelních novinách prý se zajímavě o amatérském divadle vyslovili tři profesionální divadelníci, a abych jejich názory přetiskl v naší Divadelní Hromadě. Nu, nevím, zda by se DN líbilo, že opisujeme, přečtete si sami (vyšlo v rubrice 3L03, str. 15 letošního 10. čísla). Pro ty, kteří mají k DN daleko, snad jen to nejdůležitější: Martin Falář píše o svém pohledu na rozdíl mezi amatérským a profesionálním divadlem, že když skončí amatérské představení, nahrnou se za herci jejich kolegové z jiných souborů a začnou jim, jako na rozborovém semináři, říkat CO VŠECHNO SE NEPOVEDLO, v čem nesplňuje laťku profesionálního divadla a že jejich ambice být jako profesionálové jsou úplně mimo. A pak že jdou do hospody, baví se o všem možném a tak nějak z toho že prý prosakuje, jak rádi by všichni byli přece jen trochu profesionální. Falář pokračuje, že když skončí profesionální představení, nahrnou se za herci jejich kolegové z jiných souborů... a začnou chválit, co jen jde. Byť by to měla být mašle na kostýmu. A pak že jdou do hospody, atd. (viz předchozí podobná věta). Petr Váša v glose připomíná své osobní zážitky z amatérských přehlídek, kde často bývá lektorem. Píše, že jsou lidé, kteří tvrdí, že nejzajímavější věci se odehrávají na amatérské scéně, která není svázána komerčními tlaky a obecným konformismem. Z vlastní zkušenosti mohu k prvnímu tvrzení dodat, že to tak nějak je. Amatér se snaží stále se o sobě i o divadle něco dozvědět. Sice má také nejraději, když je pochválen, ale většinou má zájem poznat, v čem by mohl být lepší. Deset let jsem přihrával profesionálním hercům v Klicperově divadle. Vědělo se, že jsem i amatérský režisér a občas se mě zeptali, co říkám na nějakou novou premiéru pokoušel jsem se vyslovit svůj názor, jak jsem zvyklý většinou nastalo mlčení... K druhému snad toto: bylo období, kdy se na amatérských scénách mnoho dělo, myslím především osmdesátá léta minulého století. Později, kdy se talentovaní divadelníci už nemuseli skrývat za jakýsi amatérismus (třeba Petr Lébl, Milan Schejbal, Aleš Bergmann), už to sic není tak silné, ale stále se s tím můžeme setkat. Vzpomeňme třeba na divadlo DNO, na V. A. D Kladno, v našich zeměpisných šířkách na Kopeckého Triarius či některé opusy pardubického Exilu. - Ale nemám pocit, že by současné amatérské divadlo odolávalo komerčním tlakům, takové ty normální amatérské soubory dnes stejně jako v minulosti opisují z dramaturgie osvědčených profi-kousků a napodobují komerční zábavnou scénu. Dokonce, bez ohledu na kvalitu, své inscenace prodávají produkčním způsobem, a ještě před premiérou, honí se za reprízami, vnucují se pořadatelům, kteří je samozřejmě rádi kupují neb oproti pražským hvězdným zájezdovkám nejsou tak drazí. A venkovskému publiku se to líbí... Ale možná je to dnešní dobou, která nezná omezení a ráda napodobuje. Ani ekonomika provozu amatérského divadla není dnes zanedbatelná, ambice, vkus a pokoru nechme stranou... Petr Váša mě zaujal i jiným postřehem. V té glose, že při neustálém cestování mám už dlouho dojem, jako bych byl součástí nějakého podivuhodného spiknutí tvořeného osobnostmi, které kdyby v tom nebo onom městečku nebyly, nebylo by tam možná skoro - vůbec nic... Představení bývají různá. Dobrá, špatná, příšerná, vynikající, mimořádná! Už jen to, že se (i mladší ročníky) věnují takové ušlechtilé adrenalinové zálibě, bylo ve většině případů povzbudivé. Dodává i známou pravdu, že divadlo je jen jedno a že je šťastný, že se podobné věci dějí, že o ně někdo pečuje, vytváří a udržuje takové nadějné neformální společenství... Ano, amatérské divadlo stále generuje místní osobnosti, často přesahující rámec zábavy či uměleckých ambicí. I v současnosti jsou divadelní spolky potřebnou součástí místního společenského života, a možná víc než rybáři, sportovci či dokonce spolky hudební a zpěvácké nutně se totiž, tváří v tvář svému publiku, vyslovují k tomu, čím a jak žijeme. Což je vlastnost divadla - i v podobě té nejtrapnější frašky, která nás ostatně v té každodenní civilní sféře mnohdy obklopuje. Saša Gregar 3

4 Do uzávěrky této Hromady přišly na účet VSVD další příspěvky. Děkujeme. okres Havlíčkův Brod: Adivadlo Havlíčkův Brod okres Hradec Králové: Hana Procházková, Ilona CHYTRÁČKOVÁ, Jana HAMPLOVÁ, Alena EXNAROVÁ okres Chrudim: Karel BŘÍZA, Vlasta KYSELOVÁ, Alexandra a Václav NOVOTNÍ, Libor ŠTUMPF okres Jičín: DS ERBEN Miletín okres Náchod: Ivana RICHTEROVÁ, DS TYL Meziměstí, Jiří KUBINA, Ludmila ŠMÍDOVÁ, Marcela Kollertová, Karla DÖRROVÁ, Jaromír BEIER, Pavel LABÍK okres Pardubice Libuše STRAKOVÁ, Pavel HLADÍK, Vladimír KŘIVKA, Divadlo EXIL okres Rychnov nad Kněžnou: Josef ŽID, Karel UHLÍŘ, Antonín a Alena JOACHIMSTHALEROVI, Oldřich PLAŠIL, Otakar JENÍČEK, Pavla NEKVINDOVÁ, Jana ALBRECHTOVÁ okres Semily: Petr ZÁRUBA okres Svitavy: Marie GRMELOVÁ, Jana MANDLOVÁ, Blanka a Karel ŠEFRNOVI, Jan MATOUŠ okres Trutnov: Divadlo A.J. Úpice, Pavel ŠVORČÍK, Milena JANEČKOVÁ, Dáša HALÍŘOVÁ okres Ústí n/orlicí: Antonín SLÁMA, Eva SYCHROVÁ, Vlastimil DRDA, Nataša LUŽNÁ, Jiří VENCL Dále přispěli: Alena CRHOVÁ, Jaromír VOSECKÝ, Mirka CÍSAŘOVÁ, František SVOBODA Adresář odběratelů Hromady a členů VSVD je aktualizován a je celý zaveden do počítače. Jakékoliv případné nesrovnalosti nám hlaste na naši adresu do Impulsu. Další zájemce o předplatné Hromady nebo o členství ve VSVD samozřejmě velice vítáme. Valná hromada VSVD na svém zasedání 25. února 2006 stanovila výši ročního příspěvku: roční příspěvek pro fyzickou osobu se stanoví minimálně ve výši 250,- Kč snížený (důchodci a studenti) minimálně ve výši 120,- Kč roční příspěvek právnické osoby se stanoví ve výši minimálně 750,- Kč CENĚNÍ 2014 Druhá prosincová sobota minulého roku uzavřela divadelní sezónu tradičním setkáním divadelníků ze všech přehlídek a předáním všech ocenění. Již poněkolikáté jsme se sešli v sále Labyrintu Divadla Drak a jako vždycky bylo narváno. Zástupci jednotlivých Nina Malíková a prof. Jan Císař Nejvíce cen posbíral soubor Triarius Řadu ocenění získal soubor Děvčátko a slečny ZUŠ Jaroměř 4 VSVD, Brněnská 375, Hradec Králové Bankovní spojení: Česká spořitelna a.s. Hradec Králové /0800

5 porot, profesoři Císař a Laurin, také Nina Malíková za loutkáře, krátce a vtipně připomněli, co bylo na přehlídkách nejzajímavější a mimo jiné ocenili i atmosféru, která tradičně na našich soutěžních přehlídkách bývá. Nina Malíková, byť je českou legendou loutkářské kritiky, byla na hradecké přehlídce v porotě poprvé - a její vyznání úrovni i pohodě, která u nás panuje, účastníky Cenění velmi potěšilo. A také jsme pokřtili knížku Františka Laurina Divadlo mého života aneb Sklíčka z krasohledu, kterou jsme vydali k jeho 80. narozeninám. A na závěr setkání nás potěšilo představení Divadla Drak Hej, mistře. red VALNÁ HROMADA VOLNÉHO SDRUŽENí VÝCHODOČESKÝCH DIVADELNÍKŮ se sešla 7. února 2015, opět v příjemném a pohostinném prostředí divadla Exil v Pardubicích, pozvání přijali i čestní členové, manželé Císařovi, Jan Merta a Ivo Mičkal, a sešlo se nás dost, abychom byli usnášení schopní (celkem 49 mandátů), protože tentokrát šlo o veledůležité jednání. Bylo třeba schválit nové stanovy v souvislosti s platností Nového občanského zákoníku, který zrušil občanská sdružení a konečně jsme se právně stali spolkem, kterým jsme ovšem vždy byli i přes jiné označení. Dlužno dodat, že VSVD jako spolek by měl do budoucna směřovat nejen k rozšiřování své členské základny, ale především k členskému vztahu celých souborů, tedy divadelních spolků v tom by měla být jeho budoucí síla (i smysl práce). O čem všem se rokovalo, nastiňují následující příspěvky. Výroční zpráva předsedy VSVD za rok 2014 Vážení a milí přátelé, kamarádi, členové VSVD a hosté, mám dnes jakési jubileum. Takové jen připomínkové, ale přece. Stojím tu před vámi a čtu výroční zprávu našeho spolku už po patnácté. V roce 2000 jste si mě zvolili za předsedu, tehdy jsem vystřídal Honzíka Mertu, a v roce 2001 na tomto shromáždění poprvé referoval, jak se nám v uplynulém roce dařilo. A najednou uteklo patnáct let a už píšeme rok I v něm jsme vykonali kus práce, spoustu setkání, přehlídek, kurzů, schůzí, a taky vydali již sedmdesáté číslo Divadelní Hromady! Někteří umřeli a určitě noví divadelníci se narodili, někdo měl smůlu, jiný zase štěstí. Ale nakonec se ve zdraví opět scházíme, byť náš spolek prošel v minulém roce i některými zásadními změnami, k čemuž se ještě dostaneme. Ovšem: nic není trvalé, jen změna, jak řekl někdo moudrý. Stejně jako v minulých letech jsme spolu s Impulsem coby hlavním pořadatelem připravili pět krajských přehlídek, čtyři pro postup na celostátní přehlídky pořádané 5

6 Valná hromada je i setkání přátel, Jan Merta, Luděk Richter a Alena Crhová Popřáli jsme k životnímu jubileu paní Libušce Strakové z Holic 6 NIPOS/ARTAMA z pověření MK ČR a pátou, Miletínské divadelní jaro, na Krakonošův divadelní podzim vyhlašovaný SČDO. Přehlídky byly financovány především z prostředků Královéhradeckého kraje, zřizovatelem Impulsu, a také díky finanční podpoře Ministerstva kultury České republiky. V Hradci Králové navíc i díky podpoře Města Hradec Králové. V roce 2014 dosáhly náklady na přehlídky výše cca 436 tisíc Kč (každoročně rostou cca o 35 tisíc Kč). Nejvíc se na financování podílí Královéhradecký kraj - již v základní dotaci Impulsu, v níž je zahrnuta i určitá část nákladů na přehlídky, ale KÚ podpořil naše přehlídky další částkou cca 200 tisíc, stejnou poskytlo i MK ČR. Kromě města Hradec Králové přispělo i ministerstvo školství prostřednictvím NIPOS ARTAMA. Donátorům našich přehlídek je třeba poděkovat, jistě i vaším jménem. Určitě Impulsu i jeho ochráncům, hlavně za to, že stále je... Upřímné díky zaslouží také naši spolupořadatelé v Červeném Kostelci a Miletíně. Jejich spolupráci a režijní náklady ani nevyčíslujeme, byť mají pro výsledek a pohodovou atmosféru cenu mimořádnou. I v Draku nám pomáhají nad rámec smluvních povinností. Ke krajským přehlídkám pár statistických čísel: na všech bylo uvedeno celkem 85 představení, o 20 více než předloni. Vystoupilo cca 810 členů hrajících souborů, to je dokonce o 100 více než o rok dříve. Významný nárůst počtu souborů zaznamenalo především divadlo tzv. netradiční (Audimafor) a dětské divadlo. Na krajských přehlídkách dětských recitátorů a pro Wolkrův Prostějov vystoupilo 105 recitátorů - v předcházejících pěti okresních postupových kolech dokonce 433. Celkem se divadelních aktivit v našem teritoriu loni zúčastnilo divadelníků a recitátorů, což je o 94 více, než v předchozí sezóně. Na již zmíněném Cenění (13. prosince 2014) jsme předávali ceny a čestná uznání z divadelních přehlídek již po sedmnácté a do black-boxu hradeckého Draku se málem všichni nevešli, prostor pro stovku diváků jich musel pojmout celých sto čtyřicet. Opět se potvrdilo, jaký zájem je o toto setkání jeho smysl totiž míří dál, než k pouhému ohlédnutí za minulou sezónou, stalo se místem setkávání napříč rozličnými žánry a druhy divadla i napříč celým východočeským divadelním hnutím. Cenění se pravidelně koná k závěru roku, kolem vánoc, kdy se již rozbíhají nové aktivity divadelních souborů - a Cenění má proto i svůj kontemplační význam. Myslím, že jinde v Čechách neexistuje taková událost, při níž se setkávají lidé vyznávající nejrůznější druhy divadla a přitom se mohou potěšit uznáním - v tu chvíli vzájemným. Je to určitě i dobrá prezentace Volného sdružení, vždyť mezi oceněnými jsou i mnozí i mnohé soubory, které našimi členy nejsou... Krásné chvilky v divadle Drak zpestřilo písničkami půvabné kontrabasové duo Pavla Šefrnová a Zuzana Vocásková. Dívky přidaly i písničku pro Františka Laurina, který pak s námi oslavil své osmdesáté narozeniny. Gratulantů byla kupa, dokonce byli obdarováni samotným Františkem, který mnohým podepsal svou zbrusu novou knížku Divadlo mého života aneb Sklíčka z krasohledu, jíž jsme rozmnožili naši edici zahájenou téměř před deseti lety Císařovou jarmárkou. Poroty našich postupových přehlídek (i té DOSPĚLÍ DĚTEM, kterou pořádá členský soubor VSVD, Adivadlo Havlíčkův Brod, neb na území Královéhradeckého kraje takto zaměřenou postupovou přehlídku nepořádáme) rozhodně cenami nešetřily - předávali jsme jich přes stovku. Důvodů k ocenění bylo mnoho: za pěknou režii, za poutavé herecké výkony, za sugestivní hudbu i za celé inscenace... Činoherní přehlídky připomněli profesoři Císař a Laurin, Nina Malíková loutkářskou, ocenili i atmosféru, která u nás tradičně bývá - Nina Malíková, byť je legendou české loutkářské kritiky, byla v porotě hradecké přehlídky poprvé a její vyznání účastníky Cenění obzvlášť potěšilo. Cenění vyvrcholilo představením našich kamarádů, herců z Draku, nabídli nám inscenaci Hej, mistře půvabně spojující radostnou Rybovu mši vánoční a smutný příběh krkonošských lyžníků Hanče a Vrbaty. Kdo nebyl, může litovat. Ostatně každé Cenění provází nějaký divadelní dárek a tenhle byl jedním z nejhezčích. Dokumentace postupových přehlídek je podrobně zachycena v 69. Divadelní Hromadě jaro-léto 2014, stejně

7 jako výsledky našich vítězů na celostátních přehlídkách v rubrice Východočeši na Nebude na škodu, když se o nich stručně zmíníme: KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA AMATÉRSKÉHO ČINOHERNÍHO A HUDEBNÍ- HO DIVADLA s postupem na celostátní přehlídku Divadelní Piknik Volyně a na Popelku Rakovník byla již po sedmnácté v Červeném Kostelci (26. února. 2. března 2014). Pokaždé velmi zaplněný sál Divadla J. K. Tyla viděl celkem 12 představení, které hrálo 166 členů zúčastněných souborů - z hlediska návštěvnosti místních diváků je Červený Kostelec městem, které amatérské divadlo doslova miluje - není takových v Čechách mnoho. Na přehlídku dokonce mají abonmá a sto lidí si je koupilo! Z lektorského sboru se ze zdravotních důvodů omluvil prof. Laurin, a tak ho zastoupil Saša Gregar. A za Reginu Szymikovou zaskočila Nina Martínková. Tradičně předsedal prof. Jan Císař a v porotě měl jako vždy Jaromíra Voseckého, Michala Zahálku a Mirku Císařovou jako tajemnici. Tradičně nescházel přátelský duch a hojně navštívené rozborové semináře, prostě hlava na hlavě. Domácí soubor Na tahu měl určitě obrovskou radost, když jeho představení Srdeční záležitosti v režii Jany Jančíkové porota nominovala na Divadelní Piknik Volyně. Doporučena byla ještě Maryša z Divadla Exil Pardubice v režii Kateřiny Prouzové a českotřebovský Triarius s adaptaci novely Jana Procházky Kočár do Vídně v režii Josefa Kopeckého. Maryša se bohužel do programu volyňského Pikniku nevešla neb doporučení z krajských přehlídek je mnoho. KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA STUDENTSKÉHO A EXPERIMENTUJÍCÍHO DIVADLA A DIVADEL POEZIE AUDIMAFOR s postupem na celostátní přehlídky Šrámkův Písek, Mladá scéna Ústí nad Orlicí a Wolkrův Prostějov byla v Hradci Králové v Divadle Drak ( března 2014). Uvedla 17 představení, politujme porotu (!), a v nich 115 účinkujících. Viděli jsme řadu zajímavých inscenací a na Šrámkově Písku nás reprezentoval projekt Kostel Jana Mocka. V Hradci Králové ho uvedli v evangelickém kostele, v Písku na zimním stadionu. Do píseckého programu byla zařazena i další inscenace z Audimaforu, Od A k B a zase zpět Divadla NAJT Pardubice podle předlohy Andy Warhola. Naše porota ji poslala ještě na Wolkrův Prostějov, kde získala Cenu WP s doporučením na Jiráskův Hronov 2014, kam se však také bohužel nevešla. V Písku si však zahrál Divadelní soubor Mikrle ze ZUŠ Jaroměř, dokonce tři svá představení: dvě části Krásky v dřevě spící a Kázání děvčátkům a slečnám. A nejlépe si na WP vedl Divadelní soubor Q10 Studia Divadla DRAK Hradec Králové s inscenací V melounovém cukru v režii Filipa Humla, tato inscenace byla zařazena do programu Jiráskova Hronova. Na Wolkrově Prostějově získal cenu poroty i soubor Divadla Jesličky Josefa Tejkla za divadelní přepis Puškinova apokryfu Gabrieliáda v režii Emy Zámečníkové. Atmosféru Audimaforu doslova rozsvítila Hanka Voříšková noční plenérovou instalací papírových lucerniček s básněmi a výstavou svých rukodělných knížek s nevšedními texty. KRAJSKÁ LOUTKÁŘSKÁ A DĚTSKÁ DI- VADELNÍ PŘEHLÍDKA s postupem na celostátní Loutkářskou Chrudim a Dětskou scénu proběhla už potřetí společně, a to dubna 2014, opět v Divadle Drak. Viděli jsme dokonce 23 představení, z toho jedno nesoutěžní. O postup na Dětskou scénu samostatně usilovalo 9, na Loutkářskou Chrudim 6 a na obě celostátní přehlídky současně 7 představení. Lektorský sbor (Ivana Sobková, Jakub Hulák, Václav Klemens, Tomáš Volkmer a předsedkyně Nina Malíková) téměř padal únavou. Tradičně uspěl Divadelní soubor ZUŠ Jaroměř. Jeho inscenace Kázání děvčátkům a slečnám byla na Loutkářskou Chrudim nominována, Kráska v dřevě spící doporučena. Jaroměřští na LCH dostali Cenu za odvahu k experimentování. Inscenaci Filipa Humla O velikém draku si v Chrudimi zahrál Divadelní soubor Q10, Studio Divadla Drak. A na Dětské scéně ve Svitavách reprezentoval naši přehlídku Dramatický kroužek ZŠ Železnická Jičín s inscenací textu Františka Nepila O sedmi dnech v režii Richarda Koníře a Pavla Horáka. Kalendář postupových přehlídek uzavřela VÝCHO- DOČESKÁ PŘEHLÍDKA VENKOVSKÝCH DIVA- DELNÍCH SOUBORŮ MILETÍNSKÉ DIVADELNÍ JARO v Sousedském domě v Miletíně ve dnech dubna V devíti představeních si zahrálo cca 145 členů souborů. Porota (prof. František Laurin, Alexandr Gregar a Jaromír Vosecký) rozdělila řadu individuálních cen a ceny přehlídky získaly tři inscenace: vamberská Na správné adrese, opatovická Audience a meziměstské Peklo v hotelu Westminster v režii Ireny Kozákové - tato nás pak reprezentovala na Krakonošově divadelním podzimu ve Vysokém nad Jizerou. Po celý loňský rok jsme pokračovali v CYKLU VZDĚLÁVACÍCH DÍLEN, o něž se pěkně stará Jarka Holasová. Jako každoročně proběhly dvě praktické dílny zaměřené na pomoc účastníkům Wolkrova Prostějova - péče o mladé recitátory určitě zúročuje i vzrůstající počet zájemců o recitační soutěže, letos se jich přihlásilo již 40. Začátkem ledna 2014 jsme vzdělávací cykly zahájili dílnou hlasové výchovy s herečkou, dabérkou, režisérkou, učitelkou jevištní řeči a herectví pražské DAMU Evou Spoustovou. Na ni navázala praktická dílna zaměřená na výběr a interpretaci textů, kterou vedla Hana Kofránková, rozhlasová režisérka, dramaturgyně a učitelka uměleckého přednesu DAMU. Květnové a červnové setkání bylo věnováno dílně dramatických cvičení podle metody Jacques Lecoq s Vendulou Burger a Hankou Strejčkovou a obě dílny se setkaly s mimořádným zájmem účastníků. Dalším příspěvkem ke vzdělávání našich nových nadějí byla i dramaturgicko-režijní dílna Tomáše Jarkovského, dramaturga Divadla Drak, který nabídl společné přemýšlení o práci na inscenační a tvůrčí předloze a samozřejmě i vzájemnou inspiraci. Divadelní Hromada vyšla v roce 2014 ve dvou číslech, celkem na 156 stranách. Číslo podzimní a zimní bylo už 70. v historii VSVD. Mimochodem, měli bychom 7

8 8 Karel Šefrna představil návrh na udělení ZO JKT Jiřímu Venclovi chystat oslavy, napřesrok to bude 25 let, co existujeme. Loni jsem v souvislosti s Divadelní Hromadou upozornil, že od roku 2012 ji zveřejňujeme i v elektronické podobě na stránkách Impulsu. Přemýšleli jsme, zda se z ekonomických důvodů nezařídíme jako Amatérská scéna, která již v tištěné podobě nevychází, ale nakonec Rada VSVD rozhodla, že tištěné podoby se vzdávat nebudeme. Je třeba připomenout, že Divadelní Hromadu nevydává VSVD, ale Impuls pokud by tam nastaly ekonomické problémy, či nedej bože Impuls byl z krajského úřadu amputován, museli bychom dát hlavy dohromady, jak dál. Stejně nás to však čeká: sám hodlám v příštím roce opustit předsednickou funkci i post šéfredaktora Divadelní Hromady, věk je prostě věk, i moje a naše Naďa se chystá koncem roku 2016 odejít z Impulsu (do důchodu), takže otázka budoucnosti Divadelní Hromady se jeví aktuální už dnes. Není třeba připomínat, že v Divadelní Hromadě zachycujeme a zveřejňujeme vše, co se v divadelním životě našeho východočeského regionu děje musím znovu citovat prof. Císaře, který o ní napsal, že DH realizuje tu nejzákladnější a nejdůležitější funkci ve východočeském amatérském divadle: dává totiž pocit a dokonce by se dalo říci jistotu jednoty; sdružuje vědomím událostí, činů a společného směřování východočeské amatérské divadelníky, podílí se na uvědomování smyslu amatérské činnosti v širším, obecnějším kontextu. Ano, Divadelní Hromada nemá jen funkci dokumentační, ale i společenskou, sjednocovací a spolkovou. A na vztazích v našem spolku záleží, jaká Divadelní Hromada bude, a zda v budoucnu vůbec bude. Náš spolkový život nespočívá jen na vydávání Divadelní Hromady, přehlídkách, vzdělávacích akcích, cenění apod. Odvíjí se i od stavu naší členské základny. Čtvrt století vývoje Volného sdružení východočeských divadelníků můžeme obecně spojovat i s rozvojem demokracie v Česku po pádu tzv. jediné a správné velké strany. Vznikli jsme ještě v době Československé republiky - 2. února 1991, tehdy v rámci Impulsu. V ten den se sešlo 263 divadelníků (ze 75 východočeských souborů - převážně činoherních, ale i 20 loutkářských a 13 členů z řad přátel a profesionálních spolupracovníků), po čtyřiceti letech bolševika jsme měli svou první svobodnou organizaci (vedle již existujícího SČDO a ADA). Přistupovali jsme k ní s nadějemi, ale i obavami a zažitými stereotypy. Proto jsme se původně prezentovali jako volné sdružení, tedy bez členské závislosti a svazujících stanov. Ještě nějakou dobu trvalo, než bylo VSVD registrováno jako právnická osoba - občanské sdružení, k čemuž došlo více než po roce, Od začátku loňského roku platí nový Občanský zákoník, který zrušil občanská sdružení. A my se znovu stali, jako sto tisíc podobných spolky, které jsou pro evropskou občanskou společnost krví i motorem společenského pohybu. A naším hlavním úkolem je, dovolte mi volně citovat ze stanov: sdružovat - jako samosprávná, dobrovolná, nepolitická a nezisková organizace - neprofesionální divadelníky v České republice neb máme celorepublikovou působnost, jednotlivce i divadelní spolky jako právnické osoby, a to ke společnému cíli, jímž je vzájemná inspirace a organizační spolupráce při realizaci a prezentaci hlavní činnosti. Náš spolek samozřejmě hájí zájmy svých členů a může je zastupovat na veřejnosti. Do konce tohoto roku se musíme registrovat podle nového Občanského zákoníku, který stanoví řadu nových povinností při vedení a správě spolku. Všem členům VSVD jsme návrh stanov poslali k vyjádření, dnes bychom ho měli, samozřejmě po diskusi, v konkrétním znění schválit. Nové úpravy se ale netýkají podstaty hlavní úkol našeho spolku trvá nezměněn, dělat vše dobré ve prospěch rozvoje amatérského divadla. V této souvislosti je ale třeba zmínit stav našeho členstva: v minulé výroční zprávě (z února 2014) jsme konstatovali, že máme 143 řádných individuálních členů a 12 členských souborů. S mnohými jsme se však neviděli ani na valných hromadách, někteří neplnili ani svou základní povinnost platit členské příspěvky, což je bolest mnoha spolků. A navíc nový občanský zákoník stanoví, že tzv. kolektivními členy mohou být pouze subjekty, které jsou právnickými osobami, což některé naše soubory nesplňují. Proto jsme k datu této valné hromady provedli revizi členů: každému jednomu jsme poslali výzvu k potvrzení členství (popř. výzvu k zaplacení dlužných příspěvků) a také jsme vyzvali nové jednotlivce a soubory ke vstupu do našich řad. Výsledek je tento: k 15. únoru 2015 evidujeme pouze 87 individuálních členů, kteří potvrdili či zaplatili členské příspěvky. Nárůst vybraných členských příspěvků je ovšem vyšší vybrali jsme Kč oproti předloňským Kč. Do seznamu členů můžeme přičíst i 26 čestných členů (z toho 2 byli jmenováni in memoriam, 6 již zemřelo, aktivních je stále ještě 18). Dovolte poznámku: letos v červenci uplyne 10 let od úmrtí jednoho z našich čestných členů, bývalého ministra kultury Pavla Dostála, měli bychom toto výročí nějak připomenout - nu, už se na tom pracuje.

9 Polepšili jsme si ovšem v kolektivním členství: k 15. únoru 2015 evidujeme 15 členských souborů (spolků jako právnických osob). Loni jich bylo jen 12, ovšem spolu s červenokosteleckým souborem Na tahu, který nemá právní subjektivitu - proto se jeho členové Pavel Labík, Marcela Kollertová a Jiří Kubina stali individuálními členy. Podobně soubor Heřman Heřmanův Městec dnes reprezentuje jediná Jitka Řezáčová jako řádná členka VSVD. Nově do našich řad vstoupil Divadelní soubor J. K. Tyl Meziměstí, Divadlo A. Jiráska Úpice Jednota divadelních ochotníků a U.F.O. (Unie Ftipných Osobností) z Týniště nad Orlicí. Spolu s historickými členskými soubory (Divadelní soubor ADIVADLO Havlíčkův Brod, Divadelní soubor Klicpera Chlumec nad Cidlinou, Divadelní soubor Erben Miletín, Divadelní soubor E. Vojana Brněnec, Divadelní soubor Vicena Ústí nad Orlicí, Divadelní soubor J. N. Štěpánka Chrudim, Jednota divadelních ochotníků JAROSLAV Luže, Divadelní soubor Symposion Třebechovice pod Orebem, Divadelní soubor Doveda Sloupnice, Kroužek divadelních ochotníků Dolní Dobrouč, Divadelní soubor EXIL Pardubice a Divadelní soubor SNOOP Opatovice nad Labem) dnes evidujeme 15 souborů, které si na plakát mohou psát člen VSVD. V získávání dalších by měl spočívat náš společný úkol, ve východočeském prostoru přece komunikujeme s dalšími více než osmdesáti soubory (!), které by se na činnosti VSVD mohly podílet, o účast na přehlídkách a na vzdělávání se přece ucházejí. V roce 2014 jsme předávali další Z l a t é o d z n a k y J. K. Tyla: Otovi Dobrovskému (*1938) z České Třebové za celoživotní práci v amatérském divadle, Stanislavu Friedrichovi (*1934) z Miletína za celoživotní organizační činnost v oblasti kultury a ochotnického divadla v Miletíně a Ivaně Novákové (*1946) in memoriam z Pardubic za dlouholetou úspěšnou režijní práci v amatérských divadelních souborech v Pardubicích. Rada VSVD se tradičně sešla na třech zasedáních, projednávala přípravu přehlídek, vyjadřovala se k propozicím celostátních přehlídek i k jednání celostátní odborné rady při ARTAMA, většinou bez výsledku. Často jsme se zabývali úrovní spolupráce s odbornými pracovníky ARTAMA. V několika komisích nás zastupují Naďa Gregarová a Marcela Kollertová, ale jednání to mnohdy nebývají veselá, byť prý občas humorná, nu, je to problém Artamy, resp. NIPOSu, ale myslím, že si musíme vystačit sami ovšem k jednání na této úrovni by to chtělo nějaké další naše reprezentanty, nějaké neopotřebované. Rada VSVD se také zabývala dalšími návrhy na udělení zlatých odznaků J. K. Tyla a Ceny MK ČR, projednávali jsme tematické okruhy pro vzdělávání, zabývali se náměty, které vznesly soubory, např. autorskými právy, transformací občanských sdružení na spolky apod. Samozřejmě jsme připravovali tuto valnou hromadu, která letos není volební podle nových stanov, které předkládáme, zvýšíme volební období na pět let, jak to umožňuje nový občanský zákoník. A jak jsme si vedli ve správě majetku (který nemáme) a v hospodaření? Už nějakou dobu sami nežádáme o granty na hlavní činnosti (přehlídky, vzdělávání, apod.). Jsou to vesměs projekty, na nichž spolupracujeme s Impulsem ten na ně i v minulých letech žádal o dotace. Po jistých nepříjemných zkušenostech s Finančním úřadem se snažíme bránit kumulaci finančních operací. Impuls zajišťuje organizační a finanční stránku našich programových aktivit, my se podílíme na jejich koncepci a programu, spolupracujeme na personálním, popř. organizačním zajištění akcí. Přesto jsme požádali Královéhradecký kraj a MK ČR o grant na vydání publikace Františka Laurina Divadlo mého života a získali podporu ve výši 50 tisíc Kč, kterou jsme užili na financování výdajů spojených s vydáním, celkem dosáhly výše Kč, rozdíl jsme uhradili z našeho účtu, který je v současné době přebytkový (máme na kontě více než Kč), jak o tom uslyšíme v pokladní zprávě. Rada VSVD rozhodla i o příspěvku Kč na vydání knížky Hrál jsem v Nároďáku, která vyšla ve velmi omezeném nákladu 120 ks, takže se bohužel nedostane na všechny. Ale v Divadelní Hromadě si pár kapitol přečtete. Také jsme částkou Kč přispěli do fondu Františka Zborníka, našeho přítele a známého českého amatérského divadelníka, který vážně onemocněl a musel podstoupit drahou protonovou léčbu fond nazvaný Hrajeme o život nakonec soustředil tolik prostředků, že zbylo i na jeho další existenci, měl by financovat léčbu pacientů, především divadelníků, s diagnózami vážně ohrožujícími jejich život. Co říci na závěr: rok 2014 byl pilný, jako vždy. Vzniklo mnoho inscenací, mnohé zazářily na celostátních přehlídkách. Soubory pilně zájezdují, amatérské divadlo je stále oblíbenější a množí se přehlídky, sály bývají plné. Svá kulatá životní jubilea oslavili např. Marta Hermannová, Zdeněk Stejskal, Lída Šmídová, Miroslav Houštěk, Luděk Richter, Petr Záruba, Hanka Voříšková, Jarka Holasová, Slávka Motalová, Lída Honzová, Markéta Světlíková, Libor Štumpf, Romana Hlubučková, Jarda Ipser a nestor loutkářů a muzikantů Karel Šefrna i prof. František Laurin. Všem ještě jednou přejeme hodně zdraví. Naše řady bohužel navždy opustili Jana Lelková z Červeného Kostelce, Jirka Musílek z České Třebové, Vladimír Šauer z Litomyšle a Vladimír Hrubý, dosud jediný a dlouholetý člen VSVD z novobydžovského souboru. Na ně budeme s láskou vzpomínat. Do našich souborů ale přicházejí noví a především mladí lidé, kteří berou divadlo vážně a mají ho rádi. A pro to vše existujeme chtěl bych věřit, že Volné sdružení východočeských divadelníků má před sebou nadějnou budoucnost, že bude jednou z pevných součástí českého amatérského divadla i silou, která je potřebná k neustálému boji s blbostí, nevzdělaností a nekulturností, která otravuje život a zašlapuje jeho přirozené tužby. Doufám, že i já a další, kteří jsme po dlouhá léta osnovali VSVD, najdeme své následovníky. A proto žijme podle takové víry. Jak řekl Charlie Cha- 9

10 Občerstvení na cenění 1 440,00 Kč náklady na dopravu 136,00 Kč divadelní představení na VH VSVD 1 500,00 Kč poplatek AITA/IATA 800,00 Kč květiny 442,00 Kč výroba knihy F. Laurin: Divadlo mého života ,00 Kč příspěvek na výrobu knihy A. Gregara 5 799,00 Kč poštovné 1 826,00 Kč příspěvek do fondu pro Františka Zborníka ,00 Kč materiál (rámečky) 301,00 Kč Zpracovala: Ilona Chytráčková, pokladnice plin: Dělejme, co nám radí srdce. Lidský život je vlastně také divadelní představení, ale hraje se bez předchozích zkoušek: radujme se proto ze života, zpívejme, smějme se, mějme se rádi a žijme intenzivně každý jeho okamžik - dříve, než spadne opona a hra skončí bez potlesku. Není větší škody, než ztracený čas, jak zase pravil Michelangelo. Děkuji za pozornost. 10 Mgr. Alexandr Gregar, Ph.D., předseda VSVD v Pardubicích, 21. února 2015 Zpráva o hospodaření VSVD za rok 2014 Rámcový přehled o hospodaření za rok 2014 Počáteční stav majetku k Hotovost pokladna Zůstatek na BÚ Celkem Konečný stav k Hotovost pokladna Zůstatek na BÚ Celkem Rozdíl k roku 2013 Příjmy: Členské poplatky dotace KÚ KHK dotace MK ČR doplatek fa Gregar Úrok Výdaje: Poplatky BÚ daň z úroku Vedení účtu Zprávu revizní komise přednesl její předseda Pavel Švorčík 2 222,00 Kč ,27 Kč ,27 Kč 3 377,00 Kč ,60 Kč ,60 Kč 1 423,33 Kč ,67 Kč ,00 Kč ,00 Kč ,00 Kč 799,00 Kč 230,67 Kč ,34 Kč 1 132,50 Kč 43,84 Kč 1 104,00 Kč Zpráva revizní komise (ke zprávě o hospodaření VSVD za rok 2014) Dne 7. února 2015 provedla revizní komise ve složení Pavel Švorčík předseda, členové Pavel Labík a Ing. Jaroslav Josef, pokladní Ilona Chytráčková, kontrolu účetnictví VSVD za účetní období roku Organizace se při vedení účetnictví řídí zákonem 563/1991 o účetnictví v platném znění a dle předpisu platného ke dni vede jednoduché účetnictví. Komise ověřila zápis o konečném stavu účtu a pokladny za rok 2013 a porovnala je s počátečními stavy na rok 2014 zapsanými v účetní knize a pokladně. Počáteční stav pokladny v r byl 2.222,- Kč, počáteční stav účtu byl v roce ,- Kč. Obě částky jsou totožné se závěrečnými částkami z r Komise dále zkontrolovala, zda údaje vedené v účetní knize odpovídají příjmovým a výdajovým dokladům, jakož i výpisům z účtu a neshledala žádné rozdíly a závady. Rovněž tak zůstatky hotovosti v pokladně i na bankovním účtu u České spořitelny souhlasí s vedenou evidencí. Byla provedena kontrola hotovosti v pokladně, která k činila 3.377,- Kč a tato částka odpovídá rozdílu mezi ročními příjmy a výdaji vedenými touto formou. Prostředky vedené přes bankovní účet činily k Kč 27 haléřů a jako konečný stav odpovídají rozdílu mezi ročními příjmy a výdaji. Jednotlivé doklady jsou vedeny chronologicky. Výdajové a příjmové doklady a výpisy z účtu jsou odděleně číslovány. Všechny doklady jsou potvrzeny předsedou VSVD. Komise dále zkontrolovala správnost součtů a neshledala nedostatky. Rovněž tak zkontrolovala, zda u částek, které jsou předmětem rozhodování rady nebo valné hromady, jsou uvedena data o rozhodnutích, na jejichž základě byly částky přijaty a vyplaceny. Jedná se zejména o příspěvek pro Františka Zborníka (léčení), vydání knihy prof. Františka Laurina Divadlo mého života a příspěvek Alexandru Gregarovi na vydání knihy Hrál jsem v Nároďáku, členské příspěvky AITA/IATA. Příjmy VSVD za rok 2014 jsou převážně z členských

11 příspěvků a organizace přijala za kontrolované období pouze příspěvek na vydání knihy prof. Laurina (dotace KÚ ,- Kč a MK ČR ,- Kč, tyto prostředky byly následně použity k výše uvedenému účelu. Členské příspěvky jsou vedeny adresně (jmenovitě) a je možné vysledovat v této oblasti plnění členských závazků. Revizní komise doporučuje Radě VSVD poděkovat paní Iloně Chytráčkové za vedení účetnictví v minulém období a požádat jí, aby je vedla i nadále. Jednání valné hromady jsme dle dobrého zvyku zakončili divadelně. Pavel Švorčík, předseda, Pavel Labík a Jaroslav Josef, členové V Hradci Králové, 7. února 2015 Usnesení valné hromady Volného sdružení východočeských divadelníků, která se konala dne 21. února 2015 v divadle Exil v Pardubicích, celkem 49 mandátů. Valná hromada: I. schvaluje a) program valné hromady, b) mandátovou komisi ve složení Pavel Labík, Milan Zlesák, Alexandra Novotná c) návrhovou komisi ve složení Alena Exnarová, Marcela Kollertová, Petr Záruba d) návrh na udělení Zlatého Tyla v roce 2015 Jaroslavu Vikovi z Třebechovic pod Orebem, Jiřímu Venclovi z České Třebové a Ivaně Richterové z Police nad Metují e) udělení čestného členství VSVD Karle Dörrové f) stanovy VSVD, z.s. podle nového občanského zákoníku a nový organizační řád VSVD II. bere na vědomí a) výroční zprávu předsedy Alexandra Gregara o činnosti VSVD v roce 2014 b) zprávu hospodářky Ilony Chytráčkové o hospodaření v roce 2014 c) zprávu předsedy revizní komise Pavla Švorčíka o správnosti a kvalitě hospodaření a vedení účtů v roce 2014 d) návrh na udělení ceny Ministerstva kultury za divadelní a slovesné aktivity v roce 2015 Františku Zborníkovi III. ukládá Radě VSVD a) zajistit agendu a činnost VSVD a redakční rady Divadelní Hromady b) vypracovat rozpočet sdružení pro rok 2015 c) připravit program VSVD pro rok 2015 P.S. plné znění nových stanov VSVD najdete na stránkách Mravnost - marnost Viděli jsme nové představení pardubického Exilu Mravnost marnost, které vzniklo na motivy prvorepublikového filmu Mravnost nade vše, a to jako kabaret s řadou filmových písniček té doby. Navíc je inscenace příspěvkem k současnému názoru na pojmy mravnost a slušnost, ty dobové vyhnaly protagonisty filmu Hugo Haase a Adinu Mandlovou do exilu a Věru Ferbasovou do zapomnění. Haas jako prof. Karas ve filmové komedii říká, že mravné je vše, co je pravdivé a správné, exilový kabaret to také připomíná. Ve slavných rolích Ferbasové, Mandlové, Svozilové a Haase se představili Kateřina Prouzová, Simona Krausová, Jana Tichá a předseda VSVD Saša Gregar. Foto v rubrice Ivo Mičkal 11

12 UDĚLENÍ ČESTNÉHO ČLENSTVÍ VSVD Za celoživotní práci ve prospěch amatérského divadla a rozvoj Volného sdružení východočeských divadelníků Volné sdružení východočeských divadelníků na základě usnesení své Valné hromady ze dne 7. února 2015 jmenuje paní Karlu Dörrovou svým čestným členem. Karla Dörrová se podílela již na založení VSVD, byla u zrodu mnoha jeho aktivit, postupových přehlídek, Inspirací, Open Air programu, spolupracovala na nezměrném množství jeho organizačních a vzdělávacích programů (také jako pracovnice Impulsu) i na vydávání Divadelní Hromady, vždy ochotná pomáhat, vždy zapálená pro divadelní umění a kamarádka všech, kteří je vytvářejí upřímně. 12 UDĚLENÍ CENY MK ČR Valná hromada VSVD vyslovila dodatečný souhlas s rozhodnutím Rady VSVD podpořit návrh NIPOS- ARTAMA na udělení Ceny MK ČR panu Františku Zborníkovi. PaedDr. František Zborník * František Zborník patří k mimořádným osobnostem českého amatérského divadla od osmdesátých let minulého století. Byl hercem, režisérem i autorem slavného souboru Šupina Vodňany, s nímž se představil na řadě Jiráskových Hronovů, na Wolkrově Prostějovu, Šrámkově Písku i na zahraničních festivalech. Mezi jeho slavné inscenace patří např. Markéta podle Vladislava Vančury, Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka i jeho vlastní autorské hry Vyber si, synku, Na druhé straně řeky a další. V posledních letech svou práci spojil s Divadelním klubem Jirásek v České Lípě. Neméně významná je jeho práce lektora na mnoha divadelních přehlídkách a festivalech, i činnost pedagogická, stále vede mnohé vzdělávací programy, semináře a workshopy. Je dlouholetým členem odborné rady NIPOS - ARTAMA (v letech byl ředitelem tohoto Národního informačního střediska pro kulturu, poté i ředitelem odboru umění na ministerstvu kultury), působil rovněž jako vysokoškolský pedagog, dnes je dramaturgem Kulturního centra ve Vratislavicích u Liberce. KOHO OZDOBÍME ZLATÝM TYLEM V ROCE 2015 Valná hromada schválila a celostátní komisi pro udělování Zlatého odznaku J. K. Tyla předložila návrh Rady VSVD na ocenění následujících divadelníků: Ivana Richterová, * Za celoživotní všestrannou činnost v amatérském divadle. Ivana Richterová (nar ) je od mládí - rodiče měli divadelní hospodu a celé generace Richterů jsou zapsány ve spolkových knihách DS Kolár, který funguje téměř 190 let - spojena s divadelním životem v Polici nad Metují. V místním divadelním spolku působí řadu desetiletí, ale známe ji i z ochotnických souborů v Teplicích, v Náchodě i Hronově. Dnes je oporou polického Kolára jako režisérka i herečka. Z někdejších kádrových důvodů nesměla na gymnasium a řadu let pracovala v zemědělství, v traktorové stanici a hrála divadlo. Pak nastoupila na Okresní kulturní středisko v Náchodě, kde zůstala až do chvíle, co ho po sametové revoluci zrušili. Už v roce 1979 se pracovně ocitla na Jiráskově Hronovu řadu let dělala jeho zpravodajství a jiné potřebné profese. Mnozí si Ivanu vybaví i jako všestrannou organizátorku kulturního života na náchodsku. Po roce 1990, po velmi vážné zdravotní komplikaci, nastoupila do hronovského kulturního střediska a Jiráskův Hronov už měla na plný pracovní úvazek. V sedmdesátých letech absolvovala Východočeskou lidovou konzervatoř, kde jí svět divadla pomáhali objevovat skvělí pedagogové jako Jan Císař a František Štěpánek. Na jevišti, jak sama říká, se ocitla už ve čtyřech letech, maminka ji půjčila jakési kočovné společnosti. V roli režisérky se ocitla poprvé při Gogolově Ženitbě, režírovala řadu her, i pohádek, a současný polický soubor tvoří v podstatě její divadelní odchovanci. Ivana zaujala svými

13 hereckými výkony mj. v Čechovových Námluvách, v Kleci bláznů, v Hrátkách s čertem, v Nušičových Truchlících pozůstalých i ve slavné polické inscenaci Někdo to rád horké, v poslední době září jako Ambra ve své milované hře Tři na lavičce, kterou také režírovala. Již v důchodovém věku vymyslela spolu s dalšími spřízněnými dušemi v Polici nad Metují seniorský Klub Ostaš - připravuje výlety, přednášky, různé akce a pořady, toulavým autobusem jezdí se seniory po Broumovském výběžku, čte jim knihy na pokračování, vše pod heslem Vesele stárnout!. Pomáhá v novém polickém společenském středisku, stará se o kino, trhá lístky, svítí při školních představeních, hlídá výstavy a podílí se na organizaci Polických divadelních her, které mají tradici jen o něco starší než je sama Ivana Richterová. Zdá se, že je toho na jednoho člověka moc. A protože se divadelníkům obvykle pomníky nestavějí, je dobře, když Ivanu Richterovou, již přes všechny životní peripetie nikdy neopouští humor, ozdobíme alespoň Zlatým odznakem J. K. Tyla. Saša Gregar Režie: Police nad Metují: Ženitba (1973), Archanděl zlodějů (1975), Víkend uprostřed týdne (1976), Finský nůž (1979), O ševci Ondrovi a princezně Julince (1981), Z pekla štěstí (1991), Janka a drak Kruťák (2012), Až se zima zeptá, nebudu se bát aneb Tři na lavičce (2012) Nové Město nad Metují: Tři muži v šachu (zač. 80 let) Hronov: Drak Dynamit a princezna Julinka, Líná strašidla, O líném Honzovi (asi tak 80 léta) Role: Prověrka, Modrá obloha (1963), Drak je drak (1964) Nový šéf, Lucerna (1965), Slaměný klobouk (1967), Masér v dámské lázni (1970), Obecni hrdina (1966), Revizor (1994), Hrátky s čertem (1996), Mnoho povyku pro nic (1997), Ženitba (1998), Truchlící pozůstalí, Báječná léta pod psa, Někdo to rád horké, Ptačí klec (2010), Tři na lavičce (2012), Kdo je tady ředitel (2015), dětské role si nepamatuji, ale určitě to byl les, čarodějnice i pařez, ale už nevím v čem. Hronov: Vasa Železnovová, Sněhová královna, Lumpacivagabundus, Lucerna, Poprask na laguně, Veselé paničky Winsdorské, Pygmalion, Hej člověče Boží Jaroslav Vik, * Za celoživotní všestrannou činnost v amatérském divadle. Jako mají profesionálové své legendární herecké rodiny Peškových a Hrušínských, tak podobně se dědí láska k divadlu (uštknutí hadem z ráje) i u bezpočtu rodin ochotnických. Coby nezletilý chlapec jsem byl unesen uměleckým projevem pana Vika, když z jeviště mohutně zaburácel Ten punč, platím já! Uplynulo něco vody v Orlici i v Dědině a zastavil mě jeho syn, taky Jaroslav, jestli bych si s ním nechtěl zahrát divadlo. Chtěl jsem. A tak se v polovině minulého století zrodilo naše přátelství a společně jsme na prknech Thálie mnohé podrážky prochodili. Když jsme se poznali, měl už za sebou celou řadu úspěšných rolí. Jeho mužný zjev jej přímo předurčil k rolím hrdinským. Však jich něco oživil. V Jánošíkovi, v antické hře Čí je to dítě Byl i mohutným Janem Roháčem a jeho zvolání do očí zhrouceného Zikmunda: Bouře jde za mnou!, to bylo něco! Ale on s noblesou dovedl hrát i postavy salonní. Báječného Fadinarda, majora Chateau Guiby v Mamzelle Nitouche Nejlépe mu ale bylo, když mohl prokázat svůj smysl pro humor. Je málo ochotnických herců, kteří dokážou tak perfektně načasovat pointu vtipu. Rolí tohoto typu sehrál mnoho. Byl báječný partner ve hrách Voskovce a Wericha, kouzelný maršálek v C. K. Polním maršálkovi, půvabný Fortunato v Poprasku na laguně, roztomilý Klásek v Lucerně. Mimořádné ocenění patří také jeho práci při přestavbě bývalé tělocvičny DTJ na dnešní Kulturní dům v Třebechovicích pod Orebem. Nebýt jeho organizačních schopností a také přesvědčovací dovednosti, nebylo by tehdy (a možná ani dnes) v Třebechovicích kde hrát. Důležitá byla především jeho práce v zákulisí. Bylo totiž nutné nalézt cestičky a prostory pro navázání důležitých kontaktů, aby ředitelé a funkcionáři všech možných stupňů uvolnili nějaké peníze pro ty nadšence z Třebechovic. V rámci tehdejšího koncernu ZAZ jsme dělali kulturní brigády na všemožných schůzích a aktivech. Dlužno říct, že jsme to dělali rádi a vždycky jsme přinášeli kousek divadla a radosti a smíchu. Jako bonus jsme dostali i příspěvek na přestavbu détéjáčku. A potom to teprve začalo! Šlo o to plány zrealizovat a postavit. Jarda nejen že vedl docházku členů souboru, ale on sám na stavbě odpracoval přes šest tisíc hodin! Rukama. Zadarmo. Chápu jeho rozmrzelost, když jsme se po deseti letech vynucené nečinnosti do kulturního domu vrátili a nemohli jsme naše jevišťátko ani zákulisí poznat. Přesto se znovu dal do práce a výsledkem byly další krásné role. Však za ně dostal na nejrůznějších divadelních přehlídkách pěknou hromadu cen a čestných uznání. Že se kolem divadla točilo celé jeho příbuzenstvo, to je asi ten had z ráje. Málokdo si už dnes vzpomene, jak pěkně hrála jeho manželka Miluška (mimochodem to byla jedna z nejlepších nápověd, které jsem poznal), ale i jeho tchán. A dnes se divadlu věnují i jeho vnoučata, nemluvě o jeho bratrovi 13

14 Jiřím, znamenitém charakterním herci. Za roli strýčka Vézineta v inscenaci Hurá do Paříže aneb Slaměný klobouk, čili Helenka je ráda dostal cenu za nejlepší mužský herecký výkon na přehlídce v Chlumci nad Cidlinou a také na FEMADu v Poděbradech. Za kolektivní roli řemeslníků ve Snu noci svatojánské čestné uznání na Krajské přehlídce v Červeném Kostelci, již v roce 1965 účinkoval na Jiráskově Hronově v inscenaci Ze života hmyzu. Dosah jeho tvorby a dalších zásluh daleko překročil hranice obce, několikrát i kraje. Jaroslav hrál dobře počítáno na více než sedmdesáti místech republiky. Kvalitu jevištního prostoru, o nějž se zasloužil, poznali dnes už stovky amatérských i profesionálních umělců z nejrůznějších míst naší republiky. Je to báječný kamarád a to se bezpečně pozná zvláště v nelehkých dobách. Já to nejvíc ocenil, když jsem nejen nesměl hrát divadlo, ale ani učit. Tedy báječný herec, výborný kamarád a prima člověk. Takový ochotník si zaslouží, aby se stal nositelem Zlatého odznaku J. K. Tyla. Rudolf Faltejsek tvorbě, každoročně se aktivně účastní Soutěží monologů a dialogů Pohárek SČDO, Memoriálu Zdeňka Kokty ve Velké Bystřici a hraje při mnoha dalších divadelních příležitostech. K dokreslení rozsahu Jiřího zájmů připomínám i dlouholetou aktivní činnost v Sokole, Skautu a mnohých spolcích, např. esperantistů a šachistů. Jiří Vencl léta patří k divadelním osobnostem kraje. Prožil plodný život s divadlem v srdci i na jazyku. Máme ho rádi, vážíme si toho, co pro divadlo a spolkový život v kraji udělal. Nikoho v životě nezklamal, mnohé velmi potěšil. Proto navrhuji udělit Ing. Jiřím Venclovi z České Třebové Zlatý odznak J. K. Tyla za celoživotní práci v divadle a pro divadlo. Karel Šefrna Jiří Vencl, * Za celoživotní obětavou práci pro amatérské činoherní a loutkové divadlo Od mládí projevoval zájem o recitaci, loutkové i ochotnické divadlo. Začínal v loutkové scéně Junáka, která po zrušení Junáka byla přejmenována na Loutkovou scénu Javorka, kam jsme se chodili my, mladí začínající loutkáři ze Svitav učit, jak se dělá loutkové divadlo. Později byl jedním z nadšenců, kteří pod vedením ing. Jindry Chudého vybudovali svépomocí velice pozoruhodné, dodnes sloužící divadlo, které nazvali Malá scéna. Právě v tomto divadle byly na začátku sedmdesátých let pořádány první krajské loutkářské přehlídky Východočeského kraje. A právě tam se setkala loutkářská pospolitost s Jiříkem, pořadatelem, loutkářem, veselým recesistou, který stále překvapoval novými nonsensy, který se velice rád smál, takže si vysloužil pseudonym Jiřík - Řehtačka. Na ty festivaly s přátelským loutkářským souborem, který Jiří později několik let vedl, všichni ti, kteří byli v těch letech mladí, velice rádi vzpomínají Jiří Vencl ovšem není a nebyl jenom loutkářem. Záhy vstoupil do Divadelního spolku Hýbl, kde uplatnil svoje recitátorské schopnosti a postupně se dopracoval i k velkým rolím, jako třeba v komedii V. Šrámkové Křeslo pro hosta. V posledních letech se Jiří věnuje drobné divadelní 14 DOPIS PŘEDSEDY VSVD: VŠEM DIVADELNÍM SOUBORŮM Vážení přátelé, kolegyně a kolegové, obracím se na Vás jako předseda Volného sdružení východočeských divadelníků, tentokrát s výzvou k podpoře našeho spolku. Potřebujeme ji, nestačí VSVD vnímat jako dnes dobře fungující úspěšnou organizaci, je třeba myslet na budoucnost. Napřesrok oslavíme své pětadvacetileté výročí, jako občanské sdružení jsme se registrovali 18. srpna O vzniku VSVD se však rozhodlo o rok dříve, v únoru 1991, dohodou 263 členů ze 75 východočeských činoherních i loutkářských souborů! Samozřejmě, že to byl jeden z výsledků sametové revoluce, která i divadelníkům nabídla nové možnosti. Řada souborů se vrátila ke spolkovému životu. Do té doby (připomeňme mladším) jejich společné aktivity organizovala krajská a okresní kulturní

15 střediska, která po listopadu 1989 vzala za své. Mnozí totiž považovali organizaci zájmových činností státními organizacemi za překonanou. Ale ve východních Čechách, především díky organizačně zdatným a tvořivým pracovníkům kulturních středisek, připomeňme neúnavnou Mirku Císařovou, byl vybudován velmi silný kooperativní systém, dodnes z něho těžíme. Už před listopadem jsme (spolu)pořádali vynikající regionální přehlídky, např. Inspiraci, skvělý systém vzdělávacích kursů, mj. Východočeskou lidová konzervatoř. Na čas zůstalo několik okresních kulturních středisek - královéhradecké se proměnilo v Impuls, zřizovaný dnes krajským úřadem ale další zanikla a s nimi i organizační aktivity v menších regionech. Pražské ústředí, někdejší Ústav pro kulturně výchovnou činnost, nahradil NIPOS -ARTAMA, který udržuje systém celostátních přehlídek či vzdělávacích aktivit - koncepční úvahy rozvíjí prostřednictvím odborných rad, samozřejmě i ve spolupráci s celostátními svazky divadelníků, SČDO, ADA a naším VSVD, jenže víc jich není. Kdysi jsme se o systémovější spojení divadelnických zájmů pokusili iniciací Matice českých divadelníků, bohužel se tato snaha minula účinkem pro nezájem samotných divadelníků... Uplynulých dvacet let prověřilo akceschopnost nejen našeho sdružení, ale i možnosti Impulsu, který má v republice stále výjimečné a musím dodat i křehké postavení. Žádná podobná instituce není, jinde se divadelníci musejí starat o své aktivity sami. Existence VSVD je však dobrou devízou a vkladem do budoucnosti. VSVD tvoří jeho členská základna a rada, zástupci sdružených souborů. K datu poslední valné hromady máme 15 členských divadelních spolků a 87 individuálních členů (loni, před revizí členské základny, jich bylo 143). Není to málo, ale bylo by prozíravé naše postavení zlepšit - ve východočeském regionu pracuje dalších cca osmdesát souborů! A ty by se na naší činnosti měly rovněž podílet, o účast na přehlídkách i na vzdělávání se přece ucházejí. Na činnosti VSVD, které hájí zájmy divadelníků, by se mělo podílet co nejvíce divadelních spolků, protože čím víc názorů, tím větší schopnost něco tvořit, nejen být u toho. Je na čase objevovat osobnosti, které by našemu sdružení vtiskly nové myšlenky, nové nápady. Podíl na činnosti VSVD by měl být výzvou pro všechny soubory, které své divadelnické usilování chtějí někam dovést, ať ve zlepšování svého umu, dovedností či prezentace své práce, nejen na domácím písečku, ale i podílem na budování celého amatérského divadelního národa. Obracím se proto na vás s výzvou: Vstupte do našich řad! Podílejte se na konceptech a přípravě našich divadelních přehlídek, vzdělávacích akcí i na Divadelní Hromadě, na uplatňování zájmů divadelníků v rámci celé republiky. Jen v takovém společenství je budoucnost - naši předchůdci o tom byly přesvědčeni. Saša Gregar František Laurin Divadlo mého života S podporou ministerstva kultury České republiky a Královéhradeckého kraje jsme vydali další publikaci, která rozšířila knihovničku Volného sdružení východočeských divadelníků: Divadlo mého života aneb Sklíčka z krasohledu, vzpomínky divadelního režiséra a pedagoga prof. Františka Laurina. František Laurin na téměř dvou stech stranách textu se s námi dělí o zážitky ze svých ochotnických začátků, studia na DAMU či setkání s mnoha významnými divadelními umělci, jmenujme alespoň Jana Pivce, Miloše Nedbala, Jiřinu Štěpničkovou, a třeba i anglického dramatika a herce Petera Ustinova. Laurinovy vzpomínky nás zavedou nejen na místa jeho působní v Realistickém i Národním divadle, kde byl režisérem, ale také do Divadla na Vinohradech, kde jako ředitel prožil sametovou revoluci, pak i do pardubického divadla, které umělecky vedl po roce A do televize a na pražskou konzervatoř - samozřejmě i mezi divadelní amatéry, do Hronova, Vysokého nad Jizerou i na mnohé režisérské kurzy. V knížce je na padesát fotografií, nejen z divadelního prostředí, ale i rodinné snímky. A obálku svou kresbou vyzdobil Laurinův přítel, významný český scénograf Josef Jelínek. Knížka nepostrádá vtip, nadhled a humor, který je autorovi vlastní, včetně noblesy, tolerance a porozumění nejrůznějším životním peripetiím, které prožil v dramatických dobách a v dramatickém prostředí. Františkova kniha končí slovy, že člověk, který dělá divadlo, by měl věřit, že jeho práce má nějaký vyšší smysl. Že když o tom sám pochyboval, připomínal si dialog z knihy Františka Kožíka Rytíř smutné postavy. Don Quijote tam říká: Pomalu, pomalu odcházíme, neboť v loňských hnízdech není už letos ptáků. A Sancho na to: Neumírejte, milostivý pane můj, ale poslechněte mé rady a žijte ještě dlouhá léta, třeba za nějakým křovím najdeme paní Dulcineu, vysvobozenou z čarů, a to bude potom radost... Laurinovy vzpomínky vám přinesou nejen potěšení, ale také osobitý pohled na divadelní i společenský život druhé poloviny dvacátého století i kousek po něm. Pokud o knížku bude mít zájem obraťte se na Naďu Gregarovou do hradeckého Impulsu. (František Laurin. Divadlo mého života aneb Sklíčka z krasohledu, VSVD a Impuls Hradec Králové, Grantis Ústí nad Orlicí 2014, 190 stran, ISBN ) -R- 15

16 16WOLKRŮV PROSTĚJOV Impuls Hradec Králové, Divadlo Jesličky Hradec Králové a Volné sdružení východočeských divadelníků s finanční podporou Královéhradeckého kraje a Ministerstva kultury ČR WOLKRŮV PROSTĚJOV 2015 Recitace jako vakcinace? Letošní krajské kolo Wolkrova Prostějova přineslo kromě věcí známých a trvalých (bezchybná organizace ze strany Impulsu a VSVD, finanční podpora Královéhradeckého kraje a ministerstva kultury) i jeden překvapivý medicínský objev: výrazné imunizační schopnosti recitace! Jen těmi si můžeme vysvětlit neuvěřitelný fakt, že v době vrcholící chřipkové epidemie se ve všech třech věkových kategoriích dohromady nedostavilo pouze šest přihlášených recitátorů! Na tento fakt správně upozornila hned úvodem hlavní organizátorka Naďa Gregarová. Doufáme, že z něj také vyvodí správné závěry! Věříme proto, že (při její známé buldočí vytrvalosti a nezlomnosti) budeme příští rok v propozicích číst:...s finanční podporou Královéhradeckého kraje, Ministerstva kultury ČR a Všeobecné zdravotní pojišťovny! A teď už k jednotlivým kategoriím: V té první (tradičně nejpočetnější 19 soutěžících) byl lektorský sbor poměrně překvapen především výběrem většiny textů. Bohužel negativně. Možná i díky menším čtenářským zkušenostem (než bychom u recitátorů tohoto věku předpokládali) jsme bylo... Krajská postupová přehlídka sólových recitátorů Královéhradeckého kraje Divadlo Jesličky, Hradec Králové, 20. února účastníků Lektorský sbor: Hana Kofránková, Lenka Chytilová, Jan Dvořák si občas připadali jako na přehlídce recitátorů dětských. Přes dobré technické vybavení a soustředěné výkony většiny interpretů jsme proto postrádali alespoň trochu hledačství, odvahy, nonkonformnosti a snahy provokovat zkrátka to, co by k tomuhle věku rozhodně mělo patřit. A nejenom v uměleckých disciplínách. Nakonec jsme se rozhodli poslat do Prostějova dvě bezesporu perspektivní interpretky s kultivovaným, ale přitom hravým a bezprostředním projevem a výraznou schopností navázat kontakt s publikem. V Prostějově ovšem budou muset počítat s konfrontací nejen se stejně disponovanými konkurenty, ale i s jejich zřejmě náročnějšími, ale více možností dávajícími texty. Ve druhé kategorii (11 soutěžících) se kvalitativně poměrně výrazně oddělily výkony dvou interpretek od zbytku pole, takže lektorský sbor nemusel s návrhy na postup příliš váhat. V obou případech šlo o naprosto brilantní výběr a vyložení textů (u této kategorie už výše zmíněná textová výtka rozhodně neplatila) a jejich velmi zajímavou a kvalitní interpretaci. Za zmínku možná stojí i fakt, že zatímco všechny čtyři postupy v prvních dvou kategoriích patří dívkám, všechna tři čestná uznání mají naopak pánské adresáty. Každý z nich lektorský sbor nějakým aspektem svého projevu zaujal, ale jejich celková připravenost a disponovanost (zatím) jim postup přinést nemohla. Ale za rok kdo ví... Třetí kategorie byla opět bohužel zastoupena minimálně (3 soutěžící), zejména když tradiční fantom této kategorie pan restauratér Vrága dal tentokrát přednost před možným výletem do Prostějova jistému výletu na Filipíny. Jeho příznivce musíme uklidnit, bylo to ještě před obdobím tajfunů, takže příští rok se budeme moci na jeho účast opět těšit pokud ovšem nebude zrovna na Aljašce či v Patagonii. Ještě před uvedením celkových výsledků si neodpustím osobní poznámku. Jednak se stále nemohu smířit s redukcí na jeden soutěžní text. Recitátorům je tak odepřena možnost ukázat se v různých polohách a přesvědčit tak publikum i lektorský sbor o opravdové šíři svého talentu. A druhak zatímco před lety působila interpretace prozaického textu mezi mnoha a mnoha básněmi skoro jako milé osvěžení, dnes je to z mého pohledu, bohužel, téměř naopak. A přitom jen výjimečně jde o prozaické texty opravdu kvalitní a přitom pro recitaci vhodné. No snad se po čase kyvadlo zase pohne

17 na druhou stranu. A hlavně snad imunizační a jiné kladné aspekty této činnosti na okraji dramatických umění nepominou. Výsledky: I. kategorie: diplom a postup: Anna VITVAROVÁ, ZUŠ Jaroměř Petr Nikl: Popletená pohádka je, když některá písmena zabloudí Zuzana JUKLOVÁ, ZUŠ Střezina HK František Němec: Dáma u výslechu čestné uznání: Lukáš MAREK, Biskupské gymnázium HK Jaroslav Seifert: Domov II. kategorie: diplom a postup: Judita BRODSKÁ, ZUŠ Střezina HK Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch Kateřina PRÁŠILOVÁ, ZUŠ Jaroměř Vladimíra Čerepková: Čtyři básně ze sbírky Ryba k rybě mluví čestné uznání: Zdeněk RYCHTERA, Biskupské gymnázium HK Jáchym Topol: Pořád píšu Jiří Ondráček, Hořické gymnázium J. K. Rowlingová: Příběh tří bratří (Bajky barda Beedleho) Karel Pešek, vítěz III. kategorie WP III. kategorie: diplom a postup: Karel Pešek, ZUŠ Střezina HK Roger McGough: Vegetariáni čestné uznání: Hana PROCHÁZKOVÁ František Novotný: Dívám se pravdě do očí za lektorský sbor Jan Dvořák Impuls Hradec Králové, Městské kulturní středisko a Divadelní soubor Na tahu při MKS Červený Kostelec a Volné sdružení východočeských divadelníků za finančního přispění Královéhradeckého kraje a Ministerstva kultury ČR ČERVENÝ KOSTELEC 15 Divadlo J. K. Tyla března 2015 Východočeská přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla Počet představení: 14, počet členů hrajících souborů: 260 Lektorský sbor: prof. Jan Císař (předseda), prof. František Laurin, Jakub Korčák, Jaromír Vosecký, Regina Szymiková, Michal Zahálka PROGRAM: DS NA TAHU při MKS Červený Kostelec J. Voskovec, J. Werich: NEBE NA ZEMI Úprava a režie: Vlastimil Klepáček DS KLICPERA Chlumec nad Cidlinou Georges Feydeau: BROUK V HLAVĚ Režie: Jaroslav Málek DS NA TAHU při MKS Červený Kostelec na motivy Jaroslava Vrchlického: NOC NA KARLŠTEJNĚ Úprava a režie: Marcela Kollertová ĎYVADLO NEKLID Trutnov Joan Shirley: VRAŽDA SEXEM * Úprava a režie: Petr Vanžura Divadlo A. Jiráska - Jednota divadelních ochotníků Úpice, Jaromír Ptáček: KONEC DĚTÍ * Režie: Vladimír Hetflejš Divadelní soubor VRCHLICKÝ Jaroměř Ray Cooney: PEKLO V HOTELU WESTMINSTER * Režie: Eva Urbancová Divadelní Klub Vrchlabí HOŘÍ, MÁ PANENKO * Režie: Václav Vondruška *** DS ZDOBNIČAN Vamberk Agatha Christie: A PAK UŽ TAM NEZBYL ANI JEDEN * Úprava a režie: Alexandr Gregar Divadlo Jesličky Josefa Tejkla, Hradec Králové Anton Pavlovič Čechov: VIŠŇOVÝ SAD * Úprava a režie: Josef Jan Kopecký U.F.O. unie ftipných osobností, Týniště n/orlicí Jindřich Bartoš: SCHOPNOSTI ŽEN * Režie: Jindřich Bartoš TRIARIUS, Česká Třebová Florian Zeller: TEN DRUHÝ * Úprava a režie: Josef Jan Kopecký DS HÝBL při Kulturním centru Česká Třebová J. Suchý, F. Havlík, K. J. Erben: KYTICE * Úprava a režie: Jiří Jireš Divadlo EXIL, Pardubice Kelly McAllister: PUTOVÁNÍ S URNOU * Režie: Naďa Kubínková Náchodská divadelní scéna, z.s. Náchod Bengt Ahlfors: POPEL A PÁLENKA Úprava a režie: Lída Šmídová ČERVENÝ KOSTELEC 15 17

18 ČERVENÝ KOSTELEC VÝSLEDKY: Lektorský sbor na celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Piknik Volyně NOMINOVAL TRIARIUS, Česká Třebová Florian Zeller: TEN DRUHÝ Úprava a režie: Josef Jan Kopecký Lektorský sbor na celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Piknik Volyně DOPORUČIL DIVADLO A. JIRÁSKA - Jednota divadelních ochotníků Úpice Jaromír Ptáček: KONEC DĚTÍ Režie: Vladimír Hetflejš DIVADELNÍ KLUB Vrchlabí HOŘÍ, MÁ PANENKO Režie: Václav Vondruška Lektorský sbor dále udělil ČESTNÁ UZNÁNÍ: Mileně Langrové za herecký výkon v roli Horácia v inscenaci hry NEBE NA ZEMI Nadě Eflerové za herecký výkon v roli Scipia v inscenaci hry NEBE NA ZEMI Martinu Mišíkovi za herecký výkon v roli Viktora Emanuela Champboisy a Boutona v inscenaci hry BROUK V HLAVĚ Michalu Skalickému za herecký výkon v roli Kamila Champboisy v inscenaci hry BROUK V HLAVĚ Markétě Bohunkové za herecký výkon v roli Alenky v inscenaci hry NOC NA KARLŠTEJNĚ Petru Máslovi za herecký výkon v roli Petra, krále cyperského v inscenaci hry NOC NA KARLŠTEJNĚ Marcele Kollertové za návrh scény a režii inscenace hry NOC NA KARLŠTEJNĚ Josefu Horáčkovi za herecký výkon v roli Richarda Willeyho v inscenaci hry PEKLO V HOTELU WESTMINSTER Lence Němcové za herecký výkon v roli Pamely Willeyové v inscenaci hry PEKLO V HOTELU WESTMINSTER Evě Urbancové za režii inscenace hry PEKLO V HOTELU WESTMINSTER Alexandru Gregarovi za scénografii k inscenaci hry A PAK UŽ TAM NEZBYL ANI JEDEN Alexandru Gregarovi a Aleně Joachimsthalerové za režii inscenace hry A PAK UŽ TAM NEZBYL ANI JEDEN Karlu Uhlířovi za herecký výkon v roli Sira Lawrence Wargrava v inscenaci hry A PAK UŽ TAM NEZBYL ANI JEDEN Jiřímu Proche, Jindřichu Bartošovi a Veronice Půlpánové za formování mladého souboru autorského divadla Janu Fikejzovi za hudbu k inscenacím her VIŠŇOVÝ SAD a TEN DRUHÝ Daniele Stránské za herecký a pěvecký výkon v inscenaci hry KYTICE Jiřímu Jirešovi za režii inscenace hry KYTICE Janě Tiché za herecký výkon v roli Jo v inscenaci hry PUTOVÁNÍ S URNOU Zdeňku Zelenému za herecký výkon v roli Viggo Bargmana v inscenaci hry POPEL A PÁLENKA Monice Jelínkové za herecký výkon v roli Ester Mickelsonové v inscenaci hry POPEL A PÁLENKA CENY: Janu Brožovi za herecký výkon v roli Karla v inscenaci hry NOC NA KARLŠTEJNĚ Lence Šrejberové za herecký výkon v inscenaci hry KONEC DĚTÍ Milanu Hrycíkovi za herecký výkon v roli George Pigdena v inscenaci hry PEKLO V HOTELU WESTMINSTER Marku Tomešovi za herecký a pěvecký výkon v inscenaci hry KYTICE Michaele Svobodové za herecký a pěvecký výkon v inscenaci hry KYTICE Zuzaně Kupkové za korepetici a herecký a pěvecký výkon v inscenaci hry KYTICE Divadlu Jesličky Josefa Tejkla, Hradec Králové za pokus o osobitou interpretaci klasického textu A. P. Čechova VIŠŇOVÝ SAD Tereze Vodochodské za herecký výkon v inscenaci hry TEN DRUHÝ Zdeňku Tesařovi za herecký výkon v inscenaci hry TEN DRUHÝ

19 Josefu Janu Kopeckému za herecký výkon v inscenaci hry TEN DRUHÝ Josefu Janu Kopeckému za režii a scénografické řešení inscenace hry TEN DRUHÝ Ludmile Šmídové za herecký výkon v roli Věry Malmgrenové v inscenaci hry POPEL A PÁLENKA CENY ZA INSCENACI: Divadlu A. Jiráska - Jednota divadelních ochotníků Úpice za inscenaci hry Jaromíra Ptáčka KONEC DĚTÍ, režie Vladimír Hetflejš - s přihlédnutím k apelativnosti představení Divadelnímu klubu Vrchlabí za specifickou poetiku lidového divadla v představení HOŘÍ, MÁ PANENKO, režie Václav Vondruška Divadelnímu souboru TRIARIUS, Česká Třebová za inscenaci hry Floriana Zellera TEN DRUHÝ, úprava a režie Josef Jan Kopecký Červený Kostelec témat i humoru Jsou věci, které se v Kostelci nemění: třeba že je tam příjemně, že je tam divadlo, na které se člověk může s potěšením dívat, a milí lidé, na které se těší. Ty věci, které se mění, jsou ve srovnání s nimi skoro nepodstatné: třeba ty inscenace. A letos také lektorský sbor, do nějž se po roční pauze vrátila Regina Szymiková a který nově posílil režisér a pedagog Jakub Korčák. A co že bylo v Kostelci letos k vidění? Domácí soubor zahájil inscenací Nebe na zemi, v níž se démon východočeského autorského divadla Vlastimil Klepáček pustil do slavné předlohy Voskovce a Wericha Milena Langrová a Naďa Eflerová v rolích Horácia a Scipia v inscenaci Nebe na zemi Martin Mišík ve dvojroli elegantního Emanuela Champboisyho a opileckého trhana Boutona v inscenaci Brouk v hlavě - s překvapivou pietou. Je to škoda, protože divadlo V+W je bytostným založením divadlem autorským a jeho texty (až na nepočetné výjimky, mezi něž se Nebe na zemi zrovna nepočítá) svou rozvolněnou, revuální stavbou přímo lákají k tvůrčímu vpádu inscenátorů. Inscenace tak trochu doplácí na limity přeci jen již poněkud zvetšelého textu, nicméně i tak nabízí pozoruhodné komediální výkony, zejména díky Mileně Langrové a Nadě Eflerové v rolích Horácia a Scipia. Chlumecký soubor Klicpera navázal pokusem o jednoho z nejčastěji uváděných a zároveň i jednoho z nejnesnadnějších světových dramatiků: Georgese Feydeaua a jeho Brouka v hlavě. Tato dobře známá fraška vyžaduje přepečlivou situační výstavbu, zejména (avšak nejen) ve scéně zběsilé honičky v pochybném hotýlku U galantní kočičky, a komediálně nadaného tahouna ve dvojroli elegantního Emanuela Champboisyho a opileckého trhana Boutona. V té první věci bychom mohli k inscenaci Jaroslava Málka mít, přísně vzato, jisté výhrady, ovšem tahouna se jí v osobě Martina Mišíka nepochybně dostává - a solidní výkon, dlužno podotknout, podává i zbytek souboru. Druhou inscenací domácího souboru byla Noc na Karlštejně, kterou nejen podle Vrchlického původní hry, ale i slavné filmově-muzikálové adaptace připravila režisérka Marcela Kollertová. Výsledkem je solidní výpravná inscenace s opulentními kostýmy, komplikovanou točitou scénou a dokonce i šermířskými výstupy, jíž vévodí vladařsky sošný Jan Brož v roli Karla IV. Trutnovské Ďyvadlo Neklid inscenovalo hru Joan Shirleyové Vražda sexem v úpravě a režii Petra Vanžury. Text je, řekněme, ne zcela brilantní anglickou fraškou o zmatcích v jednom domě, který okrajově nabízí témata krize středního věku a výčitek svědomí. Soubor se v duchu svého hesla o divadle, které vedle legrace přináší i myšlenku, pokusil akcentovat ta vážnější témata, domnívám se však, že se tím poněkud naruší nijak zvlášť pevná výstavba textu. Výsledek tak pro mě při všech ČERVENÝ KOSTELEC 15 19

20 ČERVENÝ KOSTELEC Lenka Šrejberová v hlavní roli v inscenaci Konec dětí sympatiích k hereckým výkonům i k pokusu o vědomou práci s tématem byl jakýmsi žánrovým nedorozuměním, na kterém se ukazuje, jak zásadní pro zdar inscenace je volba kvalitního, nosného textu. Ještě výraznější zásah do předlohy provedl Vladimír Hetflejš s úpickým souborem v inscenaci Konec dětí, vzniklé na podkladě dávné rozhlasové hry Jaromíra Ptáčka o dívce, která (řečeno s tvůrci) trvale uspala své těžce postižené novorozeně. Můžeme tvůrcům vyčítat, že občas hrají na až příliš sentimentální notu, že k výchozímu tématu přidávají další a další problémy tak, že celek asi až zbytečně přetěžkají, a že se občas v rozporu s proklamovanou objektivitou pouští na hranu citového vydírání - i tak ale zůstane nesmírně cenný počin, který má, jak jsme posléze viděli v kosteleckém klubu, schopnost vyvolat vášnivou diskuzi. A vedle ní i nepopiratelné divadelní kvality, mezi něž patří silný výkon Lenky Šrejberové v hlavní roli. Pakliže Vražda sexem je poněkud problematickým textem s výraznými rysy anglické frašky, Peklo v hotelu Westminster věhlasného komediografa Raye Cooneyho Hoří, má panenko, DS Vrchlabí je čistou fraškou, která patří k tomu nejlepšímu ze svého žánru. U amatérských inscenací se často stává, že tvůrci pojmou úmysl humor ve fraškách dohrávat komediálním herectvím zběsile nadsazených gest a groteskně vykulených očí. Ne tak jaroměřský soubor a jeho režisérka Eva Urbancová: na jevišti vidíme postavy, které seriózně řeší problém, který je může ohrozit, a humor pramení ze stále šílenějších a bezvýchodnějších situací, do nichž se při tom dostávají. A herecké výkony Milana Hrycíka, Josefa Horáčka a Lenky Němcové patří k tomu nejlepšímu, co komediální část kosteleckého repertoáru nabídla. Vrchlabský soubor si zvolil předlohu proslulou a zároveň prudce lokální: podle Formanova proslulého filmu Hoří, má panenko vytvořil mohutné, takřka dvouhodinové zábavné pásmo se zpěvy, tanci i dobře známými scénkami; energie, nasazení a sytost hereckého projevu vzbuzují velkou úctu, neutuchající atak na diváckou bránici se pro mě ovšem po čase stal kontraproduktivním. Uznávám ovšem, že u velké části publika představení Karel Uhlíř coby vrah v inscenaci vamberských A nezbyl ani jeden bodovalo, a coby bytostně lidové divadlo je i proto inscenace Václava Vondrušky nesporným úspěchem. Vamberští v čele s režisérkou Alenou Joachimsthalerovou spojili své síly se Sašou Gregarem a společně se vrhli na nesnadný úkol: Deset malých černoušků Agathy Christie. Mám dlouhodobě podezření, že klasická detektivka dnešnímu jevišti zrovna nesluší, a že při vší lásce a obdivu zrovna autorské divadelní texty Agathy Christie přinášejí více problémů než užitku: snad až na Svědkyni obžaloby všechny své náměty zpracovala podstatně lépe prozaicky, a výhod filmového média následně velice dovedně využívají scénáristé jejích četných adaptací. Vamberská inscenace jako by si byla vědoma toho, že text, jehož napětí plyne z postupných úmrtí, už dnes pozbyl trochy svého účinu, ovšem vydala se tak trochu dvěma směry zároveň. Na jedné straně se textu lehce parodicky (vedením některých figur i silnou stylizací některých úmrtí) vysmívá, na té druhé zároveň ale chce být zcela