Umění. zažrané pod kůží

Transkript

1 moje Česko ČR Text a foto: Michael Fokt Umění zažrané pod kůží Tetování zdaleka není jen útěk z nudy či hra na drsňáky. Pro řadu lidí má hluboký smysl a vyvolává v nich vnitřní uspokojení. Pro jiné představuje spojení s předky, pro další dokonce sběratelský artikl či zdroj informací o lidském rodu. Zdá se totiž, že je staré jako lidstvo samo a pravděpodobně tu s námi zůstane ještě další tisíce let. Pestrou sbírku dokladů osobní historie vytetované do kůže má v majetku i Národní muzeum v Praze. 158

2 Sežeň si kytarovou strunu, propisku, izolepu, trafo, motorek z kazeťáku a hliníkovou vidličku. Pak uděláme třeba štíra. Tohle mi řekl Petr, který pracuje v jedné pražské restauraci. Předtím však sloužil v ukrajinské armádě, kde se naučil, jak z těchhle nesourodých předmětů sestavit fungující strojek. Tetovací strojek. Slyšel jsem, že si takové věci vyrábějí i vězni za mřížemi. Tak jsem to zkusil a fungovalo to. Nakonec jsem se málem sám dostal do arestu. Velitel mi řekl, že mu dělám z útvaru kriminál, když jsem vykreslil tetování polovině kluků z roty, pokračuje s úsměvem a ukazuje ornament na ruce, který vytetoval sám sobě. Zní mi to tak neuvěřitelně, že ho beru za slovo. Světlo světa tak spatřil přístroj, který se dostal pod kůži mnoha lidí pod názvem vězeňská verzatilka. A dlužno říct, že obrazy, které s ní někteří tatéři dokážou vykouzlit na lidském těle, snesou srovnání s nejváženějším uměním. Výrobci strojků přitom patrně netuší, že v improvizovaných podmínkách cel nebo kasáren opakují snažení jednoho z největších mozků naší doby. Thomas Edison přihlásil v devatenáctém století, které neznalo xerox ani fotoaparát, k patentování zvláštní tužku. Pomocí tenké pohyblivé jehly s inkoustem dokázala vykreslovat tvary předlohy na papír pod ní. Byl to tedy jeden z prvních kopírovacích strojů. Irský emigrant z New Yorku Edisonův nápad převzal a trochu přizpůsobil. Přiostřil hrot přístroje, upravil přívodní Doktor Kuželka kontroluje, v jakém stavu dorazily exponáty z výstavy Modrá láska, kde je mohla vidět veřejnost. 159

3 moje Česko V průběhu věků se lidem pod kůži zažralo leccos - vzpomínky na brněnskou posádku, věrnost vyjádřená básničkou či třeba láska ke koním a ženám zároveň. trubičky a přidal zásobník na inkoust. Právě kvůli tomu získal těsně po vzniku státu Wyoming, tedy ještě v devatenáctém století, patent na první elektrický tetovací strojek. I díky němu dnes nosí kérku každý čtvrtý Američan. Pro vězně i vojáky přitom mají tetování velký význam. Trestanci podle nich poznávají příslušnost ke zločineckým gangům nebo si na těle druhého dokážou přečíst zločiny, které spáchal. Námořníci si nechávají vytetovat vlaštovku, když doplují z Atlantiku do Tichého oceánu, nebo symbol Neptuna, když přeplují rovník. Vojáci si nechávají do kůže vepsat vzpomínky na padlé kamarády či vítězné bitvy. Tatéři jim také vytvářejí kopie identifikačních známek, které nosí kolem krku. Nejčastěji do oblasti žeber. Hrudní koš totiž často zůstává v celku i po větších explozích a přestřelkách. Záchranné týmy tak mohou podle tetování identifikovat pozůstatky vojáků a zařídit pohřeb v jejich domovině. Pravěk pod kůží Znaky na kůži provázely lidstvo pravděpodobně už od počátků civilizace. Důkazů pro to existuje málo, protože se většinou zachovají lidské kostry, ale nikoli pokožka. Přesto se však nějaké najít dají řečí kriminalistů přímé i nepřímé. K těm druhým patří třeba potečkované 160

4 sošky lidských postav, pro které musely existovat živé předlohy. Přímé důkazy jsou však mnohem zajímavější, protože nám umožňují sledovat umění pravěkých tatérů téměř v přímém přenosu. Snad nejznámější ukázkou je mumifikované tělo alpského lovce Ötziho, které vydrželo v ledu více než pět tisíc let až do dnešních dnů. Má vytetované křížky a další značky na kotnících, kolenou i na bedrech. Ještě zajímavější jsou však výsledky vyšetření počítačovou tomografií, kterým se pravěký muž podrobil. Prokázala, že měl v kloubech na místech tetování artritické změny. K čemu tedy znaky skutečně sloužily? Byly to magické ornamenty ulevující od bolesti, nebo prostě jen body, které označovaly, kde má Ötzi na kůži zatlačit, aby se bolest zmírnila? Jisté je však to, že by dnešní odborníci na akupunkturu cílili do stejných míst jako pravěký tatér. Pod fotoaparátem s infračerveným snímáním se ocitla i tisíc let stará ruka peruánské ženy, která se zachovala v suchém pouštním písku. Speciální fotografická technika odhaluje tetování pod její kůží, které je při běžném pohledu setřené. Luštění pradávných kreseb na její kůži se podobá dešifrování starých písem a prozradí leccos o životě tehdejších lidí. V tetování však existuje ještě dvakrát starší tradice, která je stále živá. Zdobení těla polynéských mořeplavců, které v různých obměnách přejali i lidé na Havaji a novozélandští Maorové. Tetování má na kůži i ledový muž Ötzi, který zemřel před více než 5000 lety. Lidé se však asi nechávali tetovat už mnohem dříve. 161

5 moje Česko Extrémy v tetování Mnohým lidem nahání už samotná představa tetování husí kůži, nad některými věcmi by se však otřásli i ti z nás, které představa zabodávajících se jehel vůbec nerozhází: Erik Sprague si vysloužil přezdívku Ještěrčí muž. Plným právem. Celé jeho tělo zdobí tetování zelených plazích šupin, místo obočí má implantované hrbolky a jazyk rozříznutý, aby vypadal rozeklaný. Celá proměna mu zatím zabrala 650 hodin čistého času a po deseti letech snažení ještě není dokončená. Podobný zájem jako on budila před druhou světovou válkou i Američanka Betty Broadbent, která ukazovala své potetované tělo v době, kdy bylo skandální odhalit i jen ženský kotník. Stejně jako všechno ostatní se vyvíjí i tetování. Dnes se tetuje například neviditelným inkoustem, který se rozzáří jen v ultrafialovém světle například na diskotékách, nebo se dělají ornamenty přímo na oční kouli. Tetovací strojek bodá do kůže rychlostí až tisíc vpichů za minutu, některé národy se však obejdou bez takových věcí. Malují si na kůži ornamenty hlinkou, henou a dalšími přírodními barvivy. Maorské tetování nazývané moko vypráví o rodině či životě tetovaného a jeho předcích. Často se vine po těle až do obličeje. Tatéři ho vytvářejí plochým rydlem s ostrou hranou, které připomíná dláto. Na Havaji používali tradiční mistři podkožních obrazů nástroje vyřezávané ze zvířecích kostí hlavně jakési hrabičky se čtyřiceti jehlami na konci tyčky. Druhou paličkou na nástroj namočený v inkoustu poklepávali a tím dostávali barvivo pod kůži. Snad nejdrsnější je však metoda inuitských tatérů z Arktidy. Ti prošívali kůži kostěnými jehlami, ve kterých měli navlečené nitě pokryté sazemi. Saze z nití zůstávaly v ráně a vytvářely tetování. Česká sbírka podkožního umění Některé vytetované obrazy jsou tak úchvatné, že budí pozornost i po smrti. Tetování pokrývající většinu těla bylo dříve v Japonsku výsadou členů zločinecké organizace Yakuza. Trestanci S kůžemi bývalých členů japonské zločinecké organizace Yakuzy se obchodovalo na černém trhu. Foto vlevo nahoře profimedia.cz 162

6 si jím snažili zakrýt jiné tetování, které jim úřady nechaly zhotovit za trest. V japonských sbírkách dnes údajně existují desítky lidských kůží i s tímto tetováním, které byly z těla stažené pomocí jediného řezu na zádech a dnes se prodávají za velké částky na černém trhu. V minulosti se podobným způsobem dovážely do Evropy i mumifikované potetované hlavy novozélandských Maorů, s tímto obchodem je však už naštěstí dávno konec. Málokdo však ví, že podobná sbírka ornamentů na lidské kůži existuje i u nás. Dříve odpočívala v depozitáři Přírodovědecké fakulty UK v Praze, dnes je součástí sbírek Národního muzea. Vznikla v první polovině dvacátého století a pochází z pitevny na pražském Albertově. Takovéto exponáty by neměly sloužit jako senzace, které lákají do muzea davy lidí. Jako cenné svědectví o své době a kultuře by však měly být k dispozici těm, kdo se o tuto problematiku zajímají, říká doktor Vítězslav Kuželka, který o sbírku pečuje. A má rozhodně pravdu. Z motivů, které lidskou kůži naloženou ve formaldehydu zdobí, lze vyčíst mnohé. K sestavení tetovacího strojku stačí málo. Výtvory, které s ním tatéři dokážou, se však mohou měřit s uznávaným uměním. Nápis Sibiř zavání legionářstvím za první světové války, zatímco kérka s dvěma zkříženými puškami a nápisem Brunn asi patřila nějakému vojákovi z Brna. O různých povahách lidí vypovídají tři malé motivy vedle sebe státní znak, lebka se zkříženými hnáty a veselý měsíček. Není jasné, jestli patřily několika lidem, nebo zda ilustrují různé životní etapy jednoho člověka. Jisté je však jedno: lidé budou i nadále zaznamenávat své osudy i ostudy do vlastní kůže a uspokojovat tím sebe i ostatní. 163