Modelářství a vyučování na ZŠ

Transkript

1 Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA TECHNICKÉ A INFORMAČNÍ VÝCHOVY Modelářství a vyučování na ZŠ Diplomová práce BRNO 2012 Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Zdeněk Friedmann, CSc Vypracoval Bc. Stanislav Kasík

2 Bibliografický záznam KASÍK, Stanislav. Modelářství a vyučování na ZŠ: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra technické a informační výchovy, 2012, Vedoucí diplomové práce doc. PhDr. Zdeněk Friedmann, CSc Anotace Práce se zabývá problematikou modelářství a jeho využití na druhém stupni základní školy. Ověřuje výsledky uváděných činností v praxi a nabízí možné využití a zařazení modelářství do výuky na základních školách. Annotation The work deals with modeling and its use in secondary schools. Validates the results of operations reported in practice, and offers possible use of modeling and inclusion in teaching in elementary schools. Klíčová slova základní škola Modelářství, vyučování, rozhovor, historie modelářství, technické materiály, Keywords school Modelling, teaching, interview, modelling history, technic materials, primary - 2 -

3 Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů... Podpis - 3 -

4 Obsah ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST HISTORIE MATERIÁLY ODVĚTVÍ MODELÁŘSTVÍ Plastikové modelářství Lodní modelářství Letecké modelářství Papírové modelářství Miniboxy Origami PRAKTICKÁ ČÁST FOUKACÍ AUTÍČKO KLUZÁK Z BALZY FRANCOUZSKÝ INFANTERISTA TANKER ZE DŘEVA HARPIE MINIBOXOVÉ TANKY MINIBOXOVÉ ZÁKOUTÍ VLAŠTOVKA ŽÁBA VÝZKUMNÁ ČÁST CÍLE A METODY VÝZKUMU Charakteristika školy Charakteristika vzorku VÝZKUMNÁ METODA - ROZHOVOR VÝSLEDKY VÝZKUMU Otázka č Otázka č. 2: Otázka č. 3: Otázka č. 4: Otázka č. 5: Otázka č. 6: Otázka č. 7: Otázka č. 8: Otázka č. 9: Otázka č. 10: Otázka č. 11: Otázka č. 12: Otázka č. 13: Otázka č. 14: ZÁVĚR Resumé: SEZNAM LITERATURY: PŘÍLOHY:

5 Úvod V posledních letech dochází k mnoha změnám ve vyučování. Ke slovu se dostávají rámcové vzdělávací programy, které dávají větší možnosti i volnost v tvůrčí práci pedagogů i žáků. Vzniká příležitost upravit osnovy dle individuálních potřeb žáků a potřeb školy. Proto jsem se rozhodl pro modelářství, které by si mohlo najít v těchto programech své místo. Dnešní mládež se pomalu, ale jistě odklání od činností, ve kterých je potřeba např.: zručnost, obětavost apod. Dávají přednost počítači, zejména destruktivním, nic nepřinášejícím hrám. I trpělivost není to, o co by se mohla většina opřít v budoucím životě. Nežli aby se snažili něčeho dosáhnout trpělivou činností, tak jdou raději s přáteli ven a v lepším případě se jen flákají, v horších případech se dostávají i do rozporu se zákonem. Důvodem je nezájem o jakékoli činnosti související se seberozvíjením, které stojí určitou část námahy, ke kterým dnešní mládež není příliš důsledně vedena. To je částečně způsobeno výchovou a vedením mládeže. Doma často rodiče nemají čas na své děti důsledněji dohlížet a vést je k nějaké smysluplné a souvislé činnosti. Často zbývají pro děti volnočasové aktivity, jako jsou třeba různé kroužky. Avšak v dnešní době není nic zadarmo, a tak mnohdy drahé kroužky si nemohou mnozí dovolit, a proto končí na ulici. Pro mnohé je to příliš velké časové zaneprázdnění, kvůli kterému se těchto aktivit nemohou zúčastnit. Jediným pro mne rozumným řešením je začlenění některé aktivity do vyučování a v rámci výuky ji zpřístupnit všem žákům a mládeži, alespoň na základních školách. Nejpřijatelnější činností je asi modelářství, které v sobě kloubí již zmíněnou zručnost, pečlivost, trpělivost a především se zde dá dobře uplatnit známé a mnohokrát omílané heslo J. A. Komenského Škola hrou. Modelářství je pro mnohé nezasvěcené pouhé hraní si s miniaturami, které nic nepřináší, ale opak je pravdou. Např.: v plastikovém modelářství neznamená heslo,,modelářství pouhé slepení předem připravených výlisků. Je to velmi zajímavá práce a především poučná. Vždyť jen pouhé odstranění jednotlivých části je velmi důležitou a jemnou prací, při které se dají dobře poznat mechanické vlastnosti materiálu a uplatní se zručnost na jemných součástkách. Lepením se seznámí s dalšími vlastnostmi lepidel a práce s nimi. A pouhé nabarvení není jen bezvýznamné dokončení, je to práce, při které se člověk seznámí s různými druhy barev, jejich vlastnostmi, technikou barvení a především při hledání podkladů zjistí i fakta související s daným modelem. Při všech těchto uvedených činnostech jsou důležité výše uvedené dovednosti, kterým je dobré se přiučit

6 Práci jsem rozdělil do třech hlavních částí. V první části se zabývám teorií spojenou s modelářstvím, v druhé jsou návrhy příprav na vyučovací hodiny a ve třetí zjišťuji zájem žáků o tuto činnost a možné využití ve výuce. V historii se zabývám vývoji modelářství z hraček, přes pokusné modely pro vznik skutečných strojů až po počátky dnešního pojetí modelářství. V části o materiálech se zmiňuji o několika základních modelářských stavebních surovinách, které jsou použity ke stavbám modelů v praktické části. Dále se zabývám historií několika konkrétních modelářských odvětví na úrovni světové i domácí. V druhé části jsem připravil několik návrhů příprav na vyučovací hodiny, které by mohly sloužit jako návod k tvorbě dalších vyučovacích jednotek. Ve třetí části jsem zjistil zájem žáků druhého stupně o tuto činnost a navrhl možné zařazení modelářství na základní školu

7 1. Teoretická část 1.1. Historie Zmenšeniny hospodářského náčiní, nádobí, zbraní, ale též zvířat a lidí byly hračkami dětí již v raném středověku. V nejlevnější podobě ze dřeva a hlíny, později zhotovované z lehce slévatelných kovů a slitin se vyráběly miniatury nejrůznějších artefaktů. Tím, že sloužily pro děti k jejich hrám na svět dospělých, přibližovaly jej a činily jeho poznání snazším a pro dětské chápání přijatelnějším. Tato funkce hraček byla známá a používáná. Část produkce středověkých řemeslnických dílen byla dokonce takto zaměřena. Z nalezených středověkých keramických figurek je snadno poznatelné, že již byly vyráběny hromadně, pomocí jednoduchých dřevěných forem. Nejstarší písemný doklad o specializovaném výrobci hraček - dřevěných loutek, pochází z norimberské městské knihy z roku Dochovaná dětská zbroj z období pozdní gotiky a počátků renesance dokládá, že děti z šlechtických rodin se pomocí miniaturizovaných zbraní učily základním návykům v příznačných činnostech feudálů, lovu, soubojům a boji. Z dob císaře Maxmiliána I. se dochovaly lité kovové figurky turnajových jezdců, moždířů a štítů, sloužících takto zaměřeným hrám. Modely děl byly velmi rozšířeny, nalezneme je v celé řadě evropských zámeckých zbrojnic. Tyto zmenšeniny válečných zbraní nebyly určeny jen dětem, ale také zábavě dospělých. Zábavné cvičení ve vojenské strategii tzv. Kriegsspiel - válečná hra byla u dospělých velmi oblíbena. Později byla takováto miniaturní děla spojena s optickou hříčkou. Ve spojení se silnou lupou, kterou bylo možno nastavit nad pánvičku se střelným prachem do očekávaného postavení Slunce v nadhlavníku. Soustředěné sluneční paprsky zapálily střelný prach a hračka se tak používala k odpalování poledne, podle čehož se seřizovaly ostatní hodiny. V renesanci se posiluje naučný význam hraček. S rozvojem humanistického myšlení se dostává i dětská hra do témat filosofického zkoumání a přispívá k rozvoji pedagogického poznání. Proto se svědectví o pestrosti dětských her zachovala z tohoto období nejvíce jak v literatuře, tak i v umění. Popsané hračky, jako káča, koníček, - 7 -

8 větrník, obruč nebo vlk jsou v stále stejné podobě dochovány až do nynějška. Využití hry jako prostředku poznání a metody učení zcela rozvinul ve svém díle zakladatel systematické pedagogiky Jan Amos Komenský. Hračky určené k poznávání a učení byly v té době velmi drahé, a proto byly vyhrazeny jen dětem majetných. Pro Nizozemí a také pro kupecký Norimberk a Augsburg byly typické miniaturní kupecké krámy a domy loutek, které byly v důsledku své vysoké ceny vskutku spíše demonstračními objekty než prostými hračkami. Nejznámějším dokladem takto nákladných hraček je město loutek Mon plaisir, které si pořídila vévodkyně Augusta Dorothea z Gothy v roce 1720 v Duryňsku. Skládá se z 30 domů s 80 světnicemi a 450 obyvateli, kteří mohou být při svých činnostech pozorováni skleněnými předními stěnami. Kromě měšťanských domů se zde nacházejí i řemeslnické dílny s celým vybavením, obchody, také divadlo a klášter. K podobným účelům sloužily i soupravy kovových vojáčků. Ludvík XIII. vlastnil celou armádu odlitých stříbrných vojáčků, která byla objednávkami u norimberských stříbrníků neustále doplňována. Pomocí této armády se později Ludvík XIV. cvičil ve vojenském umění. I tehdejší objevy a poznatky z oblasti optiky a mechaniky byly v tomto oboru často využívány. Zářným příkladem tomu je laterna magika popsaná poprvé Athanasiem Kircherem v roce 1569 nebo později tzv. kukátkové skřínky s výměnnými, lupou pozorovanými a lampou osvětlovanými obrázky. Tyto příklady již posunují hranici od dětské hry k zábavě a k poznání dospělých.,, Osmnácté století přináší novinku ve formě skutečných mechanických hraček. Jejich obliba se odráží ve vlně zalíbení v mechanických a hudebních automatech. Tyto automaty do té doby nebyly neznámé, naopak jejich původ najdeme daleko dříve, již v raném středověku na Středním východě. Počátky evropské technické vzdělanosti jsou silně ovlivněny tehdejší mnohem větší východní vzdělaností. Středověký arabský vynálezce Badi'al - Zeman Abú alízz Ismail b. al-zazzáz al Jazzarí napsal již v roce 1206 knihu, která obsahuje popisy nejrůznějších mechanismů. I když větší část knihy pojímá především popisy různých časoměrných strojů, jsou tam také velmi obšírně popsány různé figurální mechanismy poháněné vodou. (Losos, 1989). V té době to byl známý pohon např. vodních hodin. Takovým známým, často citovaným a obdivovaným příkladem byly např. proslulé vodní hodiny zhotovené v letech 799 až 807 našeho letopočtu, které poslal vzdělaný arabský vládce Harún - al - Rašíd darem - 8 -

9 Karlu Velikému. Hodiny samy se nezachovaly, ale byly ve své době v Evropě považovány takřka za div světa a díky tomu se dochovaly jejich popisy a také vyobrazení. Hodiny byly provedeny ve formě hradní stavby s bohatou orientální dekorací, měly číselník a každou hodinu ještě oznamovaly úderem kovové koule, vypadlé z nitra hodin na ozdobnou stříbrnou mříž. V poledne se v hodinách otevřela brána a projížděl jí průvod rytířů na koních. Složitá a dekorativní mechanika svědčí o tom, že hodiny měly sloužit především k pobavení než k praktické potřebě měření času. Zda arabský vládce dodal také k hodinám kvalifikovanou obsluhu, již historické prameny neuvádějí. (Losos 1989, s 13) Tento důkaz ukazuje sám o sobě, jak byla rozvinuta technika mechanických automatů na Středním východě. Do Evropy se dostává až značně později, prakticky až v období vrcholného středověku, ale stále ještě v podobě především hodinových automatů. Tyto automaty, o jejichž sestrojování jsou první zmínky až ve 14. století, jsou známy jako Orloje. Evropa zmítající se po dvě století množstvím mocenských střetů, vrcholících ve vyčerpávající třicetileté válce, neměla mnoho pochopení pro zábavy a hříčky. Teprve až stabilizace hospodářských poměrů a upevnění feudalismu obrátila pozornost vládnoucí vrstvy opět k nejrůznějším druhům příjemného utrácení času. Avšak to vedlo i k tomu, že často vážně míněné objevy a vynálezy mohly být prezentovány jedině v podobě zábavných hříček, aby se jejich tvůrcům dostalo jakéhosi uznání a především nezbytné finanční podpory. Bezpochyby špičkových výkonů dosáhl Francouz Jacques de Vaucanson (2. pol. 18. st.), kterého koneckonců můžeme považovat za zakladatele robotiky. Získal si přízeň francouzského královského dvora sestrojením mnoha mechanických hříček, které sloužily k pobavení, jako byla např. kachna, která chodila, kejhala, požírala zrní a vodu a opět je vyměšovala, nebo kanáří klec se zpívajícími a pohybujícími se ptáky, která byla oblíbenou hračkou královny Marie Antoinetty. Jsou známy případy automatických pohybových figurín hudebníků, které se také vyskytují i v oblíbené pražské pověsti o Faustově domě, a které byly nepochybně nákladnou zábavou skutečného majitele domu, Mladoty ze Solopysk. Za skutečnou dobu rozkvětu je třeba označit druhou polovinu 19. století. Průmyslová revoluce měla obrovský vliv na celou řadu lidských činností. Na jedné straně vyvolávala úžasný obdiv k důmyslným mechanismům a primitivním silostrojům, na druhé straně ovšem vyvolávala v lidových davech nenávist ke strojům, které v - 9 -

10 tehdejších podmínkách braly lidem práci. Zatímco parní stroje se prosazovaly vcelku bez potíží, protože výhody nového zdroje síly byly jednoznačné, mechanizace výroby, i velmi jednoduchá, musela ve svých počátcích zápasit s neuvědomělým odporem tehdejšího průmyslového dělnictva. I železnice musela ve svých začátcích často bojovat s odporem lidí, kteří byli nějak existenčně závislí na starých přepravních prostředcích nebo byli zásadně konzervativní. I zde posloužily k osvětě zmenšeniny lokomotiv a vagónů, které byly poté zcela záměrně využívané k propagaci nového dopravního prostředku

11 1.2. Materiály V této části bych se chtěl zmínit o některých materiálech, které jsou použity při stavbách v praktické části. Papír: Je materiálem, který znali naši předkové již ve starověké Číně, Egyptě, Mezopotámii. Jeho počátek souvisel se vznikem písma a s potřebou zaznamenávat poznatky pro další generace. Postupným zdokonalováním výrobních procesů se papír stal běžnou součástí každodenního života. Používá se ke stavbě papírových modelů, origami apod. Používají se různé druhy např.: jemné, hrubé, měkké, tvrdé apod. Pro papírové modeláře je důležitou hodnotou tzv. gramáž papíru (udává se v g m -2 ). Optimální gramáž na stavbu papírových modelů je přibližně kolem 120 g m -2. Speciální papír: Používá se k potahování kostry modelů. Práce s těmito papíry je nezáludná, bez nemilých překvapení. Papír se dá pořídit v několika barvách a tloušťkách (tenký, střední a silný). Bílý papír lze snadno obarvit. Nařezaný na tenké proužky ho můžeme použít i na různé ozdobné linky a podobně. Při nalepení na balzu zvyšuje hodně její pevnost. Existují potahové materiály, které vzhledem připomínají papír, ale jsou to zvláštní tenké fólie. Jsou kvalitní a mají i lepší vlastnosti než papír. Dřevo: Nejznámějšími a nejrozšířenějšími modelářskými polotovary jsou dřevěná modelářská prkénka, lišty, překližka a balza. Kombinací těchto materiálu lze sestavit libovolný model. Nejpoužívanějšími druhy dřev jsou smrkové, borové, lipové, bukové, topolové, habrové a zejména balza. Smrk: Lišty se používají na zvlášť namáhané části modelu (u letadel

12 Lípa: Buk: Překližky: Balza: např.: vzpěr, trupy). Lišty s přerušenými léty po délce, nebo se suky nepoužíváme. Má vyšší pevnost nežli smrk. Je snadno obrobitelná a zpracovatelná do potřebných tvarů. Používá se podobně jako smrk. Používají se prkénka, hranoly nebo kvádry. Pro svou pevnost a velkou hmotnost se používá na nejvíce namáhané části modelů (např.: lože motorů apod.) Mají stejné uplatnění jako dřeva samotná. Materiálem může být bříza nebo buk (3 7 vrstev podle tloušťky). Nejpevnější je ve směru vláken obou vnějších vrstev. Používají se na přepážky, žebra, uložení motorů, k výrobě kabin a podvozků. Je nejpoužívanějším dřevem v modelářství, proto bych se o něm chtěl zmínit podrobněji. Balza roste v tropické jižní Americe. V tropech vše roste značně rychleji než v jiných částech světa. Desetiletý balsový strom může mít výšku kolem 15 metrů, spodní průměr kmene dosahuje i 50 centimetrů. Pro modelářské účely se dřevo těží již od stáří šesti let. Při takto rychlém růstu velmi záleží na tom, kde strom roste, neboť i dřevo z jednoho kmene může mít rozdílnou kvalitu. Na jednom běžně dostupném prkénku může být kvalita dřeva odlišná. Většina zpracovávané balzy se pěstuje na plantážích, tedy se nekácí v lesích. Dováží se v malých hranolcích, na které je řezána pro rychlejší vyschnutí, a pak se dále zpracovává. Balza se nepěstuje jenom pro modeláře, ale mnoho se jí využívá na obaly, nebo i na tepelnou izolaci nádrží tankových lodí převážející ropu, a dokonce byla využita při stavbě stíhacího letadla Mosquito ve druhé světové válce. Využívání balzy není ničím novým. Podle F. Doupovce (2004) již při objevení balzy v 16. století Španěly stavěli Inkové, obyvatelé oblastí s rostoucími balzovými stromy, z balzových kmenů vory, s kterými se později plavili stovky kilometrů po Tichém oceánu. Ze španělštiny pochází i název balza, který znamená v překladu vor

13 Tabulka mechanických vlastností některých dřev pevnost pevnost pevnost pevnost ve Měrná v tahu v tlaku v ohybu smyku hmotnost (MPa) (MPa) (MPa) (MPa) (kg/m 3 ) smrk 70 / 3 40 / ,5 / až 500 borovice 95 / 3 30 / 7, / až 550 lípa 95 / ,5 / topol buk 140 / 4,3 55 / habr ,5 / balza 3 až 40 1,5 až 20 5 až až 250 Hodnoty uvedené před lomítkem platí pro namáhání ve směru vláken, hodnoty za lomítkem pak pro namáhání kolmé na vlákna (léta). Štěpánek (2), 1983, s

14 1.3. Odvětví modelářství Plastikové modelářství Nejmladším modelářským oborem je plastikové modelářství. Okouzluje lidi bez ohledu na věk. Představa toho, že člověk může doma vlastnit miniatury skutečných letadel, lodí, vojenské i civilní techniky, je velmi lákavá. Zručnost je nutností oproti klasickému sběratelství. Modeláři totiž používají stavebnice pouze jako polotovary, které si dotvářejí k obrazu svému. Postavit věrohodný model není nic snadného. O tom se přesvědčil snad každý, kdo se někdy o to pokoušel. Plastikové modelářství a jeho vznik je nerozlučně spojen se vznikem plastických hmot, především s polystyrénem. První náznaky plastikového modelářství pochází již z třicátých let, ale masivnějšímu rozšíření došlo až v průběhu druhé světové války. Využívaly se plastikové modely letadel v měřítku 1:200, které používal letecký personál, ale i piloti německé Luftwaffe k rozpoznávání nepřátelských a vlastních letadel. Vikingy, jak se těmto modelům říkalo, neměly se soudobými modely mnoho společného, neboť se lisovaly jako jeden kus, takže byly hotovým výrobkem. Plastikové modely jak je známe dnes, vznikají ve druhé polovině čtyřicátých let. Zasloužily se o to některé hračkářské firmy v západní Evropě a Spojených státech, které vedle své nejvýznamnější produkce zavedly výrobu prvních stavebnic modelů. Tyto stavebnice automobilů, letadel, lodí a další techniky obsahovaly menší počet dílů s menší přesností, proto po slepení tyto modely připomínaly svoje vzory jen vzdáleně. Stejně jako pokrok se nedá zastavit šíření různých koníčků, a proto se i toto odvětví dostalo do našich končin. V Československu se první plastikové modely objevily na přelomu padesátých a šedesátých let. Byly to modely z produkce VEB Plasticart z NDR (Šorel, 1997). Kolekce dopravních letounů této firmy přispěla k popularizaci modelářství. Avšak k většímu rozmachu bránilo omezené množství dovozu. Velmi dobrým krokem pro modeláře byl na začátku šedesátých let počin podniku Tuzex. Ten začal dovážet ze spojených států amerických výrobky modelářské firmy Revell. Záhy se začaly dovážet stavebnice firem Airfix,3 Frog (Šorel, 1976). Nyní nic nebránilo masovějšímu rozšíření zájmu o toto atraktivní modelářské odvětví

15 Od této doby nabírá plastikové modelářství na oblibě. V padesátých a počátkem šedesátých let bylo modelářství koníčkem jednotlivců, průběhu šedesátých let vznikaly první kluby, modeláři navazovali kontakty, a dokonce se ozývalo volání po soutěžích. V této době se zvyšovala i kvalita výlisků. Rostl i počet dílů a jejich povrchová kvalita díky dokonalejšímu strojnímu vybavení, novým technologiím lisování i v použití kvalitnějších polystyrénů. Mezníkem v modelářství u nás je zahájení výroby prvního plastikového modelu v Československu. V roce 1969, kdy ve světě již existovala řada výrobců specializujících se na tuto výrobu, kovozávody Prostějov vyprodukovaly první plastikový model československého proudového letounu Aero L-29 Delfín v měřítku 1:72. Výrazné omezení plastikového modelářství přišlo spolu se sovětskými vojsky v roce Modely západních značek byly označeny jako nástroj ideologické diverze a přestaly se dovážet. Toto znamenalo pro československé modeláře ztrátu kontaktu se světem. Naštěstí československé podniky Směr a kovozávody Prostějov ve výrobě vytrvaly a částečně děravá místa domácího trhu zacelily. Konec neblahých časů nastal po roce 1989, kdy v průběhu několika měsíců vznikla řada specializovaných prodejen s plastikovými modely. Stavebnice se staly samozřejmou součástí prodejního artiklu. Československé firmy se neomezily pouze na prodej, ale začaly i vyrábět vlastní modely nebo doplňky stavebnic. Vývoji neušla ani měřítka vyráběných stavebnic. Zpočátku měřítko záviselo na jednotlivých výrobcích, jaké jim vyhovovalo při výrobě. Průběhem doby se začalo přecházet na mezinárodně uznávaná měřítka. Mezi nejčastější patří 1:72, 1:48, 1:35, 1:32, 1:28, 1:24, a 1:8, avšak existuje jich mnohem více. Navraťme se ještě jednou do historie. V šedesátých letech zároveň s rostoucí oblibou plastikových modelů vznikaly pokusy o sdružování modelářů do specializovaných klubů, ve kterých by si členové vyměňovali především zkušenosti a zahraniční literaturu, které byl nedostatek. Pouhé výstavy modelů již začaly modeláře neuspokojovat. Začaly se ozývat hlasy po modelářských soutěžích, ve kterých by si mohli stavitelé měřit síly. Vznikající soutěže dostávaly ve svém průběhu řád a pravidla a zároveň přivedli československé modeláře na přední místa ve světě. Soutěže jsou pořádány na různých úrovních a v různých kategoriích jako jsou žákovské, juniorské a

16 samozřejmě v seniorské. Titulem mistra České republiky se může pyšnit pouze modelář, který nelituje stovek hodin práce, aby jeho model vypadal co nejvěrněji. O co v plastikovém modelářství vlastně jde? Cílem plastikového modelářství je dosažení shody modelu se vzorem a zároveň ukojení sběratelských zájmů modeláře. Seznamuje modeláře s nejrůznějšími druhy techniky v konkrétních historických souvislostech. Zvláště u modelů bojové techniky je znalost historických událostí, techniky i bojových operací nepostradatelnou základní podmínkou kvality modelářské práce. Plastikové modelářství se proto neobejde bez zkoumání odborně technické a historické literatury i určité znalosti cizích jazyků nebo přinejmenším cizojazyčné terminologie. Tato skutečnost má bezpochyby pozitivní vliv na oblast a úroveň znalostí modelářů, kteří se často prostřednictvím stavby modelů seznamují s událostmi a fakty, s nimiž by jinak těžko přišli do styku. Plastikové modelářství má velký význam i pro rozvoj polytechnických znalostí, dovedností a návyků. Je třeba zdůraznit, že plastikové modelářství není jen pouhé slepení a nabarvení modelu, jak se mnohdy traduje. Stavba perfektního plastikového modelu předpokládá osvojení technologie práce s plastickými hmotami, jejich opracování, lepení a tmelení, zvládnutí technologie barvení i znalosti práce s dalšími doplňkovými materiály. Při těchto činnostech si musí modelář osvojit i morálně volní vlastnosti jako např.: trpělivost, pečlivost, smysl pro pořádek apod. Výhodou plastikového modelářství, kterou lze využít, je poměrně rychlý výsledek modelářské práce, avšak pouze s vhodně zvolenými modely, s málo díly a malou náročností na stavby. V poměrně krátké době může přinést konkrétní výsledek modelářovy snahy. Postupem času však modelář dá přednost co nejautentičtěji zpracovanému modelu, před rychlým výsledkem na úkor času a pracnosti. Mezi další klady patří skutečnost, že pomocí modelářství se mnoho lidí setká s činnostmi, které by v životě ani nezkusili. Plastikové modelářství bylo podobně jako např. chalupářství jakýmsi táhlem k přežití. Byla to možnost, kam se uchýlit před nástrahami nastoleného režimu. Mnoha lidem se podařilo alespoň na tomto poli vyniknout. Dnes je plastikové modelářství tím, čím mělo být od samého začátku. Krásným a lákavým koníčkem, který učí již zmíněným ctnostem a starším modelářům umožňuje zapomenout na každodenní starosti

17 Lodní modelářství Stavba lodních modelů patří k nejstarším druhům umění. Prozrazují to nálezy z pohřebišť doby kamenné, kde mimo jiného archeologové objevili jednoduché primitivní modely lodí, podobající se dětským hračkám. V dávno minulých časech v Mezopotámii i v Egyptě sehrávaly modely lodí kultovní a dokonce náboženskou úlohu, tvořily součást chrámů. Ve starořeckých bájích se setkáváme s lodí na každém kroku jako s neodmyslitelnou součástí činnosti člověka. Lodě sloužily jako obchodní, válečné, a dokonce se na lodi převozníka Chárona dostávali mrtví do podsvětí. Modely lodí našli archeologové i v hrobkách egyptských faraónů. Nejznámější z objevů pochází z hrobky faraóna Tutanchamóna, v níž byly skutečné unikátní modely lodí zdobené stříbrem, zlatem a pestrobarevnými výjevy. Kultovní význam modelů lodí se přenesl i do období raného křesťanství. Málokterý chrám ve středověku neměl kultovní modely lodí. Byly to symboly díků za šťastnou plavbu, za záchranu života námořníků, za vítězství v boji apod. Toto jsou vynikající prameny k dějinám loďařství a námořnictví. V kostele sv. Marka v Benátkách se nachází jeden z nejstarších obrazů plavidel pocházející ze 13. století našeho letopočtu. Mezi nejstarší zachované modely z dob objevení Ameriky patří model španělské galony z roku Tento kousek se nachází mezi exponáty v muzeu prince Henricha v Rotterdamu (Kožemjakin, 1988). Zajímavostí je, že některé architektonické stavby připomínají vnějším tvarem obrácenou loď. U nás je to známý letohrádek Belvedér v Praze. Postupem zdokonalování stavebních konstrukcí lodí se zdokonalovaly i jejich modely. Již v 17. století v Londýně tamní komisař doků začal vyrábět modely plavidel anglického loďstva. V Holandsku, Rusku, Francii v té době začínají taktéž stavět modely skutečných lodí. Nejčastější využití těchto modelů bylo k pokusným účelům, tedy sloužily jako prototypy nových lodí. Do této doby se lodě stavěly na základě fantazie a intuice. Ve starověku stavitelé neznali existenci hydrodynamiky. Při stavbě se kladl hlavní důraz na optickou stránku, aby loď vypadala co nejlépe, a aby se na ní odráželo bohatství majitele. Samozřejmě tento způsob stavby přinášel s sebou mnoho nedostatků a omylů. Některé malé byly opravitelné, ale ty větší mohly znamenat zkázu lodi už při první plavbě. Toto bylo finančně velmi náročné, stavět hop, nebo trop. Proto postupem času se začaly lodě stavět až na základě vyzkoušeného modelu

18 Již v průběhu 17. století se začínala stavba lodí a jejich modelů řadit mezi umělecké činnosti. Na takové lodi se při stavbě vystřídalo mnoho profesí jako např.: tesaři, truhláři, kováři, zámečníci, ale i sochaři, malíři, zlatníci, sklenáři a umělečtí výrobci zbraní. Výroba modelu takovéto lodi vyžadovala téměř totéž. To je důvod, proč modely lodí z různých údobí historie patří k dobovým dokladům, ale především k hodnotným exponátům muzeí na celém světě. Počátkem 20. století zaznamenalo lodní modelářství velký pokrok. Ten se odráží nejen v technologiích výroby modelů, ale i v organizaci samotných lodních modelářů. Z počátku se lodnímu modelářství věnovali jen jednotlivci. V průběhu dvacátého století se lodní modeláři začali sdružovat do různých kroužků, klubů a jiných uskupení. Stavba historických, současných, ale i závodních lodí získává na oblibě. Soutěže i výstavy jsou velikým lákadlem pro nové nadšence bez rozdílů věku či povolání. Zvláštní a netypický byl osud modelu jednoho amerického modeláře, který roku 1935 vypustil z pobřeží státu Virginie 90 cm dlouhou loďku na plavbu oceánem. Do jejího podpalubí uložil skleněnou trubičku s dopisem, který obsahoval základní údaje. V listě byla i prosba, aby ho nálezce lodě uvědomil o místě ukončení plavby modelu. Podle informace, kterou majiteli poskytl jeden francouzský rybář, téměř po dvou letech přistála loďka u francouzského pobřeží. Model vydržel 7 tisíc kilometrů dlouhou plavbu. (Kožemjakin, 1988, s. 14) Počátky československého modelářství se přesně nedají datovat. Než datum je důležitější, že vůbec vzniklo. Prvním datovaným počinem v lodním modelářství byla v roce 1938 uspořádaná soutěž plachetnic a motorových člunů na Vranovské přehradě. Tato soutěž se pořádala s přestávkami až do roku 1945 (Štěpánek a kol. (2), 1983). Dalším větším počinem byly závody lodních modelářů konané v Praze. Nyní již spadalo i lodní modelářství pod Svazarm. Soutěžilo se v kategorii plachetnic a motorových modelů. Na základě těchto soutěží se zakládající pražská skupina rozrostla o další, mimopražské, lodní modeláře. Poté se konaly soutěže nejen v Praze, ale i v Brandýse nad Labem a v Turnově. Významným mezníkem byl rok 1965 a s ním spojený vstup Československa do mezinárodní organizace lodních modelářů Naviga. Od té doby patří naši modeláři mezi světovou špičku

19 Letecké modelářství Letecké modelářství, ač se to nezdá, je velmi starou záležitostí. První zmínky o létajících aparátech pochází již z Egyptské říše, starověkého Řecka i Říma. Na počátku letectví se používalo modelů k praktickým zkouškám i k ověřování teoretických poznatků. Zrod leteckého modelářství v našich zemích spadá do počátku minulého století. Nezbytným podmětem bylo sestrojení letadla. Tento objev zapříčinil větší zájem o toto odvětví modelářství. Oficiálním začátkem leteckého modelářství bylo založení Českého aviatického klubu. Tato organizace byla založena několika nadšenci a i přes tento fakt byla na tehdejší dobu moderní a pokroková. Scházeli se v ní letečtí modeláři, kteří o rok později uspořádali na Starém výstavišti v Praze první modelářské závody. Již tato první akce takovéhoto druhu se těšila velké účasti diváků. Znakem větší obliby této volnočasové aktivity svědčí i vydání první modelářské publikace Modely letadel téhož roku. Tento počátek přišel v období, které předcházelo prvnímu velkému válečnému konfliktu světa. Vzniklá první světová válka ochromila rozvoj modelářství po celou dobu jejího trvání. Teprve po jejím skončení a po rozpadu Rakouska - Uherska mohlo pokračovat kupředu. Se vznikem československého státu byl založen Český aviatický klub se samostatnou modelářskou sekcí. Také vznikl první Pražský modelářský kroužek, který byl zaměřen na létání s modely poháněnými gumovým svazkem. Dalším mezníkem v růstu leteckého modelářství bylo založení organizace MLL v roce 1926, ve které vznikly i řádné modelářské kroužky (Štěpánek a kol. (1), 1983). Členové těchto kroužků pořádali jak soutěže, tak i výstavy. Mezi nejaktivnější patřil Libeňský kroužek v Praze, který významně pomáhal rozvoji modelářství v mnoha místech naší republiky již od roku Nejrozšířenější tehdy byly modely poháněné gumovým svazkem. Koncem dvacátých let takřka zanikly jednoduché tyčkové modely s jednostranným potahem křídel ocasních ploch, nahradily je modely trupové. V polovině třicátých let se u nás začaly objevovat první, ze zahraničí dovážené, pístové spalovací modelářské motory (Modelář, 2007, č. 2). Činnost modelářských organizací byla zaměřena na pořádání výcvikových kurzů, výstav i několika málo soutěží. Konaly se i mezinárodní modelářské soutěže, ve kterých českoslovenští modeláři obsadili přední místa. Avšak dalším zlomen a

20 přerušením veškeré letecké činnosti a tedy i modelářství znamenala fašistická okupace. Pouze pražští modeláři, sdružení ve Sportovním klubu letecké továrny Aero, zorganizovali v průběhu okupace tři ročníky modelářské soutěže v Kyjích u Prahy, na kterých se scházeli i čeští letci. Po osvobození naší vlasti bylo letecké modelářství začleněno do Aeroklubu RČS. Přes velký zájem brzdil rozvoj činnosti nedostatek instruktorů, materiálu i soutěží. I přesto se brzy českoslovenští modeláři znovu objevili ve světové špičce. Na mezinárodní soutěži v Anglii, rok po válce, se blýsknul vítězstvím ing. M. Hořejší v kategorii motorových modelů. V tomtéž roce se konalo na letišti v Otrokovicích první poválečné mistrovství republiky, na kterém se ještě létaly společně všechny kategorie leteckého modelářství. V té době ještě nebyly vypsány soutěže upoutaných modelů, které u nás teprve zvolna získávaly příznivce. V roce 1950 byl vydán časopis Letecký modelář", který po rozšíření pro všechny odbornosti a přejmenování na Modelář" vychází dodnes. Po začlenění modelářství do Svazu lidového letectví a později Dosletu byl v roce 1951 ustaven Svaz pro spolupráci s armádou (Svazarm); ten se pak postupem let stal silnou brannou organizací. První roky činnosti modelářů ve Svazarmu byla ve znamení světových rekordů. V roce 1954 se letečtí modeláři poprvé zúčastnili mezinárodní soutěže lidově demokratických států v Moskvě, na které si vydobyli absolutní prvenství. O rok později se zúčastnilo československé družstvo mistrovství světa s rychlostními upoutanými modely. V Paříži zvítězil reprezentant Josef Sladký, o rok později v Itálii zvítězilo i družstvo ve dvou kategoriích: rychlostních upoutaných modelů a volných větroňů. V roce 1957 se konalo mistrovství v Mladé Boleslavi a J. Sladký i družstvo úspěch zopakovali (Štěpánek a kol. (1), 1983). Seznam úspěchů by byl značně dlouhý. Ve výčtu dalších titulů mistrů světa a mnoha překonaných světových rekordů v různých kategoriích patří k nejvýznamnějším modelářským úspěchům trojnásobné vítězství Jozefa Gábriše na mistrovství světa pro akrobatické upoutané modely i trojnásobné vítězství československého družstva na mistrovství světa halových modelů. Nelze opomenout ani práci dobrovolných modelářských instruktorů, bez nichž bychom se dnes jen stěží mohli chlubit devadesátiletou úspěšnou historií československého a českého leteckého modelářství. Letecké modelářství je dnes velmi

21 rozšířenou modelářskou odborností. Napomáhá k rozvoji technické zdatnosti a znalosti modelářů. Soutěže jsou důležitou a nedílnou složkou činností leteckých modelářů; umožňují vzájemné porovnání výsledků i výměnu zkušeností. Pro nestranné a patřičné hodnocení sportovních výkonů jsou směrodatná soutěžní a stavební pravidla, která vycházejí z pravidel Mezinárodní letecké organizace FAI a zahrnují závazné předpisy pro všechny kategorie, v nichž se soutěží na našem území

22 Papírové modelářství Papírové modelářství je neodmyslitelným odvětvím modelářství. Pod tímto pojmem si mnozí lidé představí mnohé. Někteří si vybavují různé vystřihovánky, které se nakonec jakým si způsobem slepí. Jiní v tomto vidí levnou a poutavou výplň volného času. Pohledy na tuto volnočasovou aktivitu se liší, avšak ve výsledku se ve většině názorů dopracujeme k téměř stejnému. Zasvěcení modeláři mohou přesněji definovat, co papírové modelářství je: Papírové modelářství je sestavování modelů skutečných objektů, obvykle z tvrdého papíru. K papírovému modelářství naštěstí není potřeba příliš mnoho pomůcek. U snadnějších modelů stačí jen nůžky, pravítko a lepidlo na papír, u složitějších to může být i drát, špejle, různé průhledné nebo tónované fólie apod. Díky finanční nenáročnosti, jak na pomůcky, tak na pořízení papírového modelu, je toto odvětví oblíbené nejenom v Evropě, ale i například v Japonsku a v dalších částech světa. Pro mnoho lidí je papírové modelářství celoživotním koníčkem. První papírové modely se začaly objevovat v různých časopisech již na počátku 20. století. Ohromné popularitě se jim dostalo za druhé světové války. V tomto období bylo téměř všech surovin nedostatek, proto bylo jejich využití omezeno a kontrolováno. Hračky byly v pozadí tehdejší produkce, omezení vylučovalo výrobu kovových hraček. Dřevo a papír byly jedny z mála surovin, jejichž spotřeba nebyla až tak striktně kontrolována. Díky tomu mohly papírové modely vyplnit prázdné místo v produkci hraček. Po válce, kdy dřívější omezení přestala platit, se výrobci hraček vrátili k materiálům, v té době tradičním. Navíc se začaly používat více plasty. Navzdory návratu k výrobě hraček ze surovin používaných před válkou a využití plastů, papírové modelářství nezaniklo. V dnešní době se opět těší velké oblibě díky šíření modelů na internetu. Některé modely je možné si dokonce i zdarma stáhnout. Poté si je může každý vytisknout na gramáž papíru, která se k modelu hodí nebo která modeláři vyhovuje a postavit si jej. Před vytisknutím si lze modely upravit např.: pozměnit barvu, měřítko apod. V našich zemích se papírovému modelářství před příchodem internetu věnoval a dosud věnuje časopis ABC Miniboxy Miniboxy jsou papírové modely prostšího pojetí vycházející ze základního krabicovitého tvaru. Odtud jejich název: BOX - což je v překladu z angličtiny krabice a MINI zmenšenina či malá; tudíž malé krabice či krabičky

23 Autorem těchto modelů je Ing. arch. Milan Weiner. Rodák z Hradce Králové od dětství miloval různé stavebnice a především modely všeho druhu. Učarovaly mu nejvíce papírové modely autoveteránů českých autorů papírových modelů Pavla Blechy a Richarda Vyškovského vycházející ve známém časopisu ABC. Snad i proto se přihlásil na průmyslovou školu dopravních staveb se zaměřením na železnici. Po absolvování povinné vojenské služby pokračoval dále ve studiu na fakultě architektury ČVUT, obor územní plánování a urbanismus. Po absolvování vysoké školy získal praxi ve Stavoprojektu, kde se jako architekt zabýval projektováním částí měst a městských celků. Díky této praxi měl blízko k prostorovému ztvárnění a modelování. První miniboxy se objevily v roce 1989 na letním táboře Čs. červeného kříže v Oboře u Lanškrouna. Sloužily jako zvláštní cena pro tělesně postižené děti v táborové hře zvané Rallye Paříž-Dakar o cenu Claye Regazzoniho. Byly to jednoduché vystřihovací modely kamiónů z jediného dílu, které po sestavení vypadaly jako krabičky. Byly to první miniboxy. Jednalo se o vozy z výše zmíněné táborové hry Rallye Paříž-Dakar o cenu Claye Regazzoniho - Tatra , jíž řídil slavný, na invalidní vozík upoutaný, Clay Regazzoni, a LIAZ Obě v měřítku 1:100 s autorským označením W01 a W02. Miniboxy nesou znak červeného kříže symbolizující věnování těchto modelů zdravotně postiženým a oslabeným dětem. Na tomto táboře Červeného kříže někoho napadlo, aby autor sympatické modely nabídnul do časopisu ABC. Podařilo se a již pod mezinárodně srozumitelným názvem Minibox se první dva objevily v ABC (v č. 6, roč. 34). Miniboxy si zakrátko od svého zrodu získaly masovou přízeň. Díky příznivcům vznikla v roce 2005 na internetu stránka, která měla za cíl zdokumentovat všechny miniboxové modely. Na těchto stránkách jsou nejen modely známých autorů, ale i modely vytvořené příznivci tohoto modelářského odvětví. Modely se zde vyskytují na různých úrovních, od těch nejjednodušších, typických krabiček, až po složité, propracované modely, které jsou se svými detaily velmi podobné běžným modelům. Lze sestavit i složité podvozky s odpruženými nápravami apod. Stránky jsou neustále doplňovány novými miniboxy. Některé lze zdarma stáhnout a po vytištění sestavit. Tyto počiny mají za následek další šíření modelů mezi široké masy lidí, které by se nebýt internetu s takovouto oblastí nesetkaly. Miniboxy jsou tvořeny v několika měřítcích. Základním a také prvním použitým měřítkem je měřítko1:100. Tyto modely jsou u modelářů nejoblíbenější, neboť díly

24 nejsou příliš malé a výsledná krabička není žádný kolos. Z počátku se v tomto měřítku vyskytovaly hlavně Tatry, Liazy, Avie a Karosy. Časem se objevily osobní vozy Škoda, americké kamiony, stavební stroje Caterpillar a další. Dalším častým měřítkem je měřítko 1:300, které má v oblibě mnohý modelář. V tomto měřítku lze sestavovat dioramata (zmenšená reálná krajina s urbanistickými prvky), která jsou díky svému zmenšení nenáročná na prostor. Existují i další standardní měřítka např.: 1:160 a mnohé jiné. Díky své jednoduchosti a možnosti některé modely libovolně upravovat (především modely stažené z internetu) lze vytvořit libovolné měřítko. Miniboxy mají mezi modeláři své početné příznivce, ale také odpůrce. Fandové oceňují poměrnou jednoduchost stavby s velkým výsledným dojmem a přiblížení vystřihovánek těm nejmladším a začátečníkům. Je nutno zdůraznit, že malý miniboxový vůz vytvořený z jednoho dílu se opravdu podobá onomu vozu, tedy své předloze. Odpůrci namítají, že minibox není pravý papírový model a že např. autíčka v měřítku 1:300 jsou již za hranicí únosnosti a modelovosti, jsou příliš malé, obrysové čáry jsou už příliš tlusté a není snadné z těchto miniatur získat něco vzhledného. Přes leckdy jednoduchou konstrukci a notnou stylizaci dokázal arch. Weiner vytvořit nový typ vystřihovánky, vštípit miniboxům punc skutečného modelu, směrovat modeláře k nezávislé tvorbě nevídaných papírových krajin a přiblížit papírové modelářství nejen dětem Origami Slovo origami pochází ze dvou japonských slov ori a kami, první je odvozeno od slovesa oru neboli skládat a druhé znamená jeden z mnoha výrazů pro papír. Origami má několik forem: Purismus (z ang. pure, čistý) skládanka je složená z jednoho archu papíru bez použití nůžek či jakýchkoli spojovacích materiálů Modulární origami modely se sestavují z více různých částí nebo velkého počtu stejných modulů (jednotek) Současná technika list papíru se vhodně nastřihne, případně nařízne, touto metodou pracuje např. předseda japonské origami asociace Nišikawa Sejdži

25 Inspirace sanbazurem list papíru se rozdělí na menší, ale spojené čtverce Historie O původu origami nejsou žádné záznamy, pouze tušíme, že nemohlo vzniknout dříve než před lety. A důvod? Velice prostý. Nebylo by z čeho skládat. Vynález papíru se právě datuje do této doby, vznikl kdesi ve starověké Číně. I někteří badatelé se domnívají, že origami vzniklo právě v Číně, i když název pochází z japonštiny. V obou těchto orientálních státech je umění origami velmi populární a má dlouhou tradici. První instruktážní kniha, jak si skládat z papíru, pochází ze 17. století a jmenuje se Kamamodo. Byly objeveny samozřejmě i jednotlivé starší památky tzv. deskotisky, na kterých si středověcí Japonci zaznamenávali možnosti skládání papíru. Nejstarší dochovaná kniha, která měla za úkol pobavit pomocí skládanek z papíru, pochází z roku 1797 a její název Hiden Senbazuru Orikata můžeme volně přeložit jako Tajný postup skládání tisíce jeřábů. Existuje zhruba stovka skládanek, jimž dnes říkáme tradiční origami, které byly v japonské kultuře předávány z generace na generaci: obyčejně učila své dítě skládat matka nebo děti samy skládaly a vyměňovaly si zkušenosti mezi sebou. Ve skutečnosti bylo tedy origami až do poloviny 20. století považováno za dekorační techniku, pomocí níž ženy utvářely ozdoby na svatby, pohřby a jiné slavnostní události, případně za zábavu pro děti. (Gardiner, 2010) V 1. pol. 19. století v Německu pedagog, zabývající se předškolní výchovou a novátorskou myšlenkou nultého ročníku, Friedrich Wilhelm August Frobel ( ) byl průkopníkem využití origami při výuce matematiky. Skládání papíru dětem pomáhalo pochopit matematické pojmy - podíl, vzájemný poměr a také symetrii. Dále se snažil posilovat během skládání soustředění dětí na vykonávanou činnost, rozvíjel poznávací (kognitivní) funkce, v neposlední řadě také zručnost a zdokonalování jemné motoriky, které je důležité pro další motorické činnosti, např. psaní. Bohužel tato činnost nebyla zařazena do osnov, ani se s ní nepočítalo při dalším vzdělávání. Ani existence knihy od T. S. Rowea Geometrická cvičení ve skládání papíru nikoho nepřesvědčila, aby zařadil tuto vzdělávací metodu do výuky matematiky. Do širšího povědomí se origami v Evropě dostává až po 2. světové válce. A co bylo příčinou tisícileté izolace origami? Japonsko se izolovalo od vlivů Evropy a

26 Ameriky a zlom v myšlení a přijímání ostatních kultur nastal právě v padesátých letech minulého století, Japonci začali cestovat a také otevřeli svou zemi pro cizince. Zvláště díky výměnným pobytům se tato zábavka začala šířit po celém světě, vždyť není nic jednoduššího než na rozloučenou, jako poděkování hostitelům, zanechat malý, ručně vyrobený dárek. Diagramy Díky spojení dvou propagátorů, Japonci Akirui Jošizawovi a Američanovi Samuelu Randlettovi, vzniklo standardní značení jednotlivých kroků, které nás směřují ke složení origami. Základem každé skládanky je údolí, značí se čárkovaně, a hřbet, čerchovaně. Pokud zvládnete tuto standardizovanou formu záznamu, nemusíte umět žádný cizí jazyk, ani složitou japonštinu, a můžete skládat podle jakékoli cizojazyčné předlohy. Origami v západním světě Po návratu japonských studentů, v západním světě nastal boom ve skládání a experimentování, díky němuž začaly vznikat nové skládanky, ale i nové postupy a metody při skládání papíru. Zároveň se vyvinuly nové přístupy k získání požadovaného tvaru, z origami se stalo rázem odvětví výtvarné kultury. Samozřejmě i toto odvětví se vyvíjelo, na počátku se pracovalo s variacemi, které již byly známy. Citace: Některé z nich se staly základy, protože se objevují na začátku tradičních modelů mnoho z nich, např. rybí, žabí, ptačí základ či základ na vodní bombu jsou také podle těchto tradičních modelů pojmenovány. Tyto základy se však nehodí pro modely s nesčetným počtem výčnělků, jako např. chobotnice či hmyz. Dnes, pomocí počítačových programů s využitím matematické teorie, si někteří designéři (např. Robert Lang) vyvinuli nové základy podle tvaru a počtu výčnělků na dané skládačce. Díky různým pokusům, se zrodily i různé specializace a záliby. Na začátku skládání není jen tradiční čtverec, ale i obdélník, nebo dokonce při modulárním skládání používáme několik listů papíru. V neposlední řadě origami již není jen statickým objektem, ale může létat či dokonce se pohybovat. Knihy o origami v angličtině začaly vycházet velmi pomalu. V 70. a 80. letech se situace zlepšila a na počátku 21. století vychází stovky publikací, ve kterých můžeme najít nejen mezinárodně známé skládačky, ale i unikátní modely. V poslední době se

27 podařilo zdokumentovat přes modelů a každým rokem jich několik set přibývá, ať už jsou skládány stovkami skladů na jednom papíře nebo několika sklady na mnoha papírech, vždy vznikne krásné propracované geometrické dílo. Pokud se zamyslíme nad historií origami, a pokud přihlédneme k rychlosti, s jakou dnes přibývají nové modely, lze prohlásit, že na konci 20. století a začátku 21. století prožívá origami jakousi renesanci. Není nám známa jiná forma umění, která by vzkvétala a zároveň byla tak stará jako origami. (Gardiner, 2010) Rozdílný je také pohled východu a západu na tvorbu a předávání znalostí. Východní tradice určuje, že cílem výuky je zvládnout techniku přesně podle předvedení senseie (učitele), tj. zvládnout umění znamená je předvést stejně dokonale jako učitel. Kdežto na západě žáci pouze nenapodobují, ale chtějí dosáhnout něčeho nového, kreativního, a proto své výrobky upravují a doplňují o malé detaily. Západ vnímá s despektem pouhé reprodukce, postrádající vlastní kreativitu. A tak zkoumaví obyvatelé západní polokoule všechny origami dárečky opatrně rozebrali, prostudoval a znovu složili. Díky tomuto destruktivnímu procesu, byly objeveny nové metody a postupy skládání papíru, které se v tradičním duchu předávali na neformálních srazech a později i na národních a mezinárodních sjezdech dalším zájemcům. Japonsko již navždy zůstane světovým centrem origami. Některé objevy a inovace byly uskutečněny v jiných zemích, můžeme origami tedy považovat za mezinárodní formu výtvarného umění. Knihy o origami vychází ve všech světových jazycích, v dnešní době je lze sehnat i na našem trhu. Můžeme tedy říci, že origami se již nespojuje jen s Japonskem, ale s celým světem. Význam origami V posledních letech se vývoj origami zrychlil, ale nemůžeme říci, že by se na dnešní úroveň dostal přes noc. Tato usilovná práce stála experimentátory tisíce hodin usilovné práce a experimentování. Bez nich bychom nemohli mít dnešní moderní standardy. A jak se takový nový motiv navrhuje? Během skládání si zaznamenáme jednotlivé kroky, po složení výtvor znovu rozložíme, posoudíme pozici a rozmístění jednotlivých skladů a jejich vzájemné vztahy. Zkušený origamista tyto čáry dokáže přečíst, posoudit jejich postupný vznik a následně složit do požadovaného tvaru. Sklady papíru jsou něco jako zakódované instrukce, jejž se hledají pro rekonstrukci daného tvaru. Tvar papíru nelze změnit, ale sklady, samozřejmě správně provedené, jsou stejně důležité jako pro sochaře kus jílu

28 Čím dál více skládanek existuje v čarovce tzn. předkreslené čáry na papíře, podle kterých lze model poskládat plus zaznamenává použití technik a definuje značení. Na papír si můžeme předkreslit téměř všechny sklady nutné ke složení výrobku, aniž bychom jej museli skutečně složit. Opačně se můžeme setkat s technikou podpůrných skladů, které nám v pozdějším skládání velmi pomohou

29 2. Praktická část 2.1. Foukací autíčko Tento výrobek je vhodný mít v zásobě, neboť se dá dobře využít v situacích, kdy nemůžete z jakéhokoliv důvodu provádět stavbu toho, co máte nachystáno nebo v suplovacích hodinách. Tento model je jednoduchý, nenáročný na stavbu a pomůcky. Zvládnutelný je pro všechny ročníky druhého stupně základních škol, proto jeho hodnota roste i přes zdánlivou obyčejnost. Další možností využití tohoto modelu je uspořádání závodů. Tyto závody jsou pro děti atraktivní, neboť si mohou vyzkoušet funkčnost vlastního výtvoru. Časová náročnost: 2-3 hodiny Finanční rozvaha: Z hlediska pomůcek, které by každý žák měl mít a materiálu dostupného v každé škole, jsou náklady minimální (na tisk a papír). Poznámky: Pro zjednodušení lze rozdat již předtištěné šablony, díky nimž lze bez problémů stihnout stavbu i se závody za 2 vyučovací hodiny. V tomto případě začneme u čtvrtého bodu návodu. Dbejte na orýhování a ohýbání podle pravítka, při závodu se nedodržení postupu projeví. Mějte na paměti, že pokud chcete závodit ještě týž den, je potřeba opravdu přiměřeného množství lepidla. Materiál: výkres (160 g/m 2 ), lepidlo na papír Pomůcky: tužka, nůžky, pravítko, pastelky nebo fixy Cíl: Na těchto jednoduchých modelech lze dětem vysvětlit základ stavby papírových modelů. Základní značení, ohýbání hran, přiměřené množství lepidla na spoje, atd