Waldorfská škola Příbram Obor: Umělecký truhlář a řezbář ZPRÁVA ZE SOCIÁLNÍ PRAXE: LESNÍ KLUB W LESE

Transkript

1 Waldorfská škola Příbram Obor: Umělecký truhlář a řezbář ZPRÁVA ZE SOCIÁLNÍ PRAXE: LESNÍ KLUB W LESE Klára Machutová

2 Obsah Obsah... 2 O Lesním klubu... 3 Program... 4 Co jsem se naučila aneb proč je důležitý pobyt dětí v přírodě... 6 Závěr... 7 Fotodokumentace (autor: Eva Ostřížková)

3 O Lesním klubu Lesní klub je soukromá školka, která byla založena v září roku 2013 z iniciativy členů Společnosti Waldorfské školy Příbram. Autorkou myšlenky byla Radka Balíková, která v současnosti pro školku zpracovává a vyhledává granty, podílí se na organizaci a propagaci projektu. Z názvu lze vyvodit, že v sobě toto zařízení propojuje jednak waldorfskou pedagogiku (ono do očí bijící w v názvu), která klade důraz na vytváření vzájemně se respektujícího vztahu mezi učitelem a dítětem a na úctu k dítěti jako samostatné a jedinečné bytosti, jednak pobyt v přírodě spojený s vytvářením vztahu k naší zemi, přírodě a všem živým bytostem. Jako na klasické waldorfské škole je i zde výuka doplněna o pohyb (prstové a pohybové hry ), říkadla a zpěv, výtvarné a pracovní činnosti. Během roku se slaví různé slavnosti spjaté s daným ročním obdobím nebo ty, které vycházejí z křesťanské tradice (příchod jara, Michaelská a Martinská slavnost, Advent, Velikonoce, Vánoce ). Důležitým aspektem je role pedagoga, který se pro děti stává vzorem, který mohou napodobovat. Je zde tedy kladen velký důraz na osobnost učitele, jeho psychologické i morální kvality. V klubu "" působí v současnosti dva stálí pedagogové - Eva Ostřížková a Marie Štulcová. Starají se v průměru o dětí. 3

4 Program Ve školce jsem plnila svojí sociální praxi v týdnu od 10. do Ráno jsem přicházela po půl osmé a odcházela jsem podle toho, kdy si rodiče odpoledne vyzvedávali své děti. Školka je otevřená do 16:00, ale někdy se rodičům nepodařilo (většinou z pracovních důvodů) vyzvednout své děti do této doby. Praxi jsem plnila pod dohledem Evy Ostřížkové, učitelky z lesní školky. Ráno jsme se vždy scházeli v domečku - dřívější školní družině waldorfské školy - nebo na hřišti OKLIPO. Kolem půl deváté, pokud se podařilo sesbírat všechny děti, které měly ten den dorazit, jsme vyrazili směrem na Svatou Horu. U školní brány se děti vždy rozdělily do dvojic, kdy se starší dítě předškolního věku staralo o mladší a dávalo na něj pozor. Každý den se tvořily dvojice nové, tudíž se děti učily spolupracovat se všemi navzájem. První dvojice hlídá a oznamuje, zda jede auto nebo je možné přejít přes silnici. Pro děti je to již zaběhnutý rituál. Už přesně vědí, kde mají čekat na ostatní, kde si mohou dovolit běžet a kde si mají dávat pozor. Cestou na Svatou Horu jsme vyložili v jídelně střední průmyslové školy kárku s obědovými kastrůlky, pozdravili paní kuchařky a nahlásili počty obědů pro ten daný den. Když jsme dorazili do sadu na Svaté Hoře, udělali jsme sezení z karimatek, z dek a z podložek na sezení, které nosí každé dítě v batůžku. Popřáli jsme si dobrou chuť a potom se svačilo. "" mají téměř na všechny důležité události dne průpovědi. Zimní průpověď pro přání dobré chuti je: V zimě v zemi všechno spí, na jaře se probudí. A ta země maminka, vychová nám semínka. Dobrou chuť! Dle mého názoru to velmi napomáhá stmelování celého kolektivu a soustředění se na bytí tady a teď: teď jsme si dohráli a teď jdeme jíst. Po svačině si děti mohly volně hrát nebo se podílet na různých společných činnostech (řezání dříví, krmení ptáčků a srnek a spol.). Když byla velká zima, hráli jsme různé pohybové hry (na mrazíky, na sněhuláky ). Ve školce mají všechno napojené na konkrétní roční období a všechny hry mají doplněné zpíváním a říkankami. Menší děti to velmi baví, starší děti jsou někdy znuděné, ale učí se tím vzájemné toleranci. Po jedenácté hodině jsme postupně sbalili všechny věci a vyrazili zpátky ke školce. Cestou jsme vyzvedli obědy ve školní jídelně. 4

5 Po návratu do domečku bylo třeba všechny děti vysvléknout z často zabláceného oblečení i bot a převléknout je do věcí na doma. Byla vybrána služba do kuchyně, která Evě pomáhala připravit vše potřebné na oběd. Před obědem jsme si opět popřáli. Po obědě si rychlejší děti mohly ještě chvíli hrát, než dojedly ostatní. Pak se šlo nahoru do patra, kde každé dítě má přichystané svoje spací místo. Všichni se převlékli do pyžam a četla se pohádka na dobrou noc. Ve školce mají takový pěkný rituál, že po přečtení pohádky paní učitelka všem dětem namaže nožičky borovicovým olejíčkem a zpívá jim k tomu ukolébavky podle vlastního výběru dítěte. Pro mě to byla vždy nádherná demonstrace toho, jaký by učitel měl mít před dětmi respekt a s jakou pokorou by k nim měl přistupovat. Po spaní následovala svačina. Ta už byla víceméně individuální, jelikož děti vstávaly v různé časy. Po svačině si děti mohly volně hrát nebo se zorganizovala nějaká výtvarná či rukodělná činnost (kreslení, vyrábění z včelího vosku ). Pokud se dětem podaří brzy vstát a neodchází jich většina po svačině, může se jít odpoledne i znovu ven. 5

6 Co jsem se naučila aneb proč je důležitý pobyt dětí v přírodě Co se mi podařilo vypozorovat během mé sociální praxe v lesní školce je, že pobyt dětí v přírodě má velký vliv na chování dětí a jejich celkový vývoj. Děti, které tráví hodně času v přírodě, jsou vnímavější a citlivější. Jsou psychicky i fyzicky odolnější. Díky častému pobytu v různých povětrnostních podmínkách si pěstují imunitu a zdravý vztah ke svému tělu. Učí se starat samy o sebe a přebírat část odpovědnosti za sebe a své věci (každé dítě má svůj batůžek se svačinou, pitím, náhradním oblečením apod.). Pobyt v přírodě poskytuje dětem více svobody pohybu než uzavřená místnost, kde se děti musí častěji usměrňovat a krotit, aby si neublížily. Venku jsou navíc obklopené věcmi, které dávají smysl a vystačí si s málem, aby se zabavily. S chutí se podílejí na činnostech, které je třeba udělat (sbírání a řezání dříví a spol.) a berou je jako součást hry. Venku se dostanou bezprostředněji do kontaktu se změnou ročních období a dokážou tak lépe ocenit jejich různé kvality. Zjistí, že každé období má své klady a své zápory. Zažijí cykličnost života na vlastní kůži. Stejně tak jako po létu následuje podzim a zima, dětem dává smysl, že po každé akci následuje odpočinek. Vše má svůj čas. Pobyt v přírodě je navíc značně různorodý, tudíž děti mají neustále k dispozici řadu podnětů, díky kterým se mohou učit a nabírat zkušenosti. Venku jsou děti do značné míry odkázáni sami na sebe, lépe se tak dostávají do kontaktu sami se sebou, pěstují si důvěru v sebe sama a ve své schopnosti. Přestože je pobyt dětí v přírodě náročnější na energii a na organizaci, myslím, že je více než smysluplný a nese sebou řadu velkých kladů, které mají pozitivní vliv na celkový vývoj dětí. 6

7 Závěr Práce s dětmi ve školce se mi moc líbila. Je to práce, která mi dává smysl a má pro mě i hlubší význam. Ve školce "" to mají podle mého názoru správně a účelně uspořádané. Jsou tam moc hezky nastavené vztahy mezi učitelkami a dětmi i mezi dětmi navzájem. Ke každému se zde přistupuje s ohledem na jeho vlastní potřeby a jedinečnost. Moc se mi líbil respekt a úcta, se kterými je zde ke každému přistupováno. Je to až neuvěřitelné, jaké krásné a příjemné prostředí se dá vytvořit jen tím, když se k sobě lidi navzájem hezky chovají. Jsem moc vděčná za tuto zkušenost. Věřím, že pokud je předškolní péče o děti vedená správným způsobem, lze tím do budoucna předcházet četným problémům ve věku puberty a dospívání (závislosti na drogách, deprese, poruchy příjmu potravy apod.) Doufám, že to nebyla má poslední spolupráce s lesním klubem "" a že se tam zase brzy vrátím. 7

8 Klára Machutová Fotodokumentace (autor: Eva Ostřížková) 8

9 Klára Machutová 9

10 Klára Machutová 10