Research Paper 1/2016. Nová Hedvábná cesta: výzvy a příležitosti. Václav Kopecký, Václav Lídl, Alice Rezková, Michal Vodrážka

Transkript

1 Nová Hedvábná cesta: výzvy a příležitosti Václav Kopecký, Václav Lídl, Alice Rezková, Michal Vodážka Text byl připaven jako opeativní analýza po Ministestvo zahaničních věcí ČR Asociace po mezináodní otázky (AMO). Všechna páva vyhazena. Názoy vyjádřené v textu nejsou oficiálním stanoviskem vydavatele.

2 Úvod Cílem této opeativní analýzy je představit novou čínskou iniciativu Hedvábné cesty 21. století, seznámit zadavatele s jejími hlavními obysy, postoji aktéů v mezináodní politice a v neposlední řadě zanalyzovat možné příležitosti a dopady na Českou epubliku. Analýza vychází z nabídky poskytnuté MZV dne 10. čevna 2015 a eflektuje vývoj této iniciativy, kteý od doby podání nabídky nastal, včetně pefeence někteých témat ze stany zadavatele. Pvní dvě části analýzy se věnují popisu iniciativy, identifikují důvody jejího vzniku, hlavní cíle, globální geopolitický kontext či postavení v čínské zahaniční politice. Třetí část analyzuje pozice států, jejichž postoj je důležitý po českou zahaniční politiku s tím, že se zaměřuje na mimoevopské země. Čtvtá část posuzuje iniciativu v ámci celoevopského kontextu. Poslední dvě části se věnují příležitostem a izikům po Českou epubliku. Opeativní analýza je zakončena souboem dopoučení. O nové Hedvábné cestě bylo globálně napsáno již elativně mnoho, jen v Číně samotné bylo pý publikováno více jak milion studií. Dtivá většina analýz či článků však naáží na stále stejný poblém, kteý představuje neučitost iniciativy. Ta může podle jedné definice zahnout veškeé čínské aktivity v nějakém daném egionu, zatímco podle duhé se může jevit, že žádné aktivity související s iniciativou nepobíhají. Autoři poto v analýze pezentují ty oblasti, kteé na základě výzkumu vyplývají jako nejdůležitější, výčet však v žádném případě není definitivní. Po přípavu analýzy byla použita kombinace existujících zdojů, ozhovoů s českými, západními i čínskými akademiky a konzultací se zástupci českého půmyslu. 1 Představení iniciativy, její základní obysy a výhledy, uskutečněné aktivity Nová Hedvábná cesta se skládá ze dvou iniciativ: tzv. Námořní Hedvábné cesty 21. století (21st Centuy Maitime Silk Road) a Ekonomického pásu Hedvábné cesty (Silk Road Economic Belt), známé pod zkatkou OBOR (One Belt, One Road) a představuje novou fázi čínské zahaniční politiky vůči mnoha egionům Evopy, Asie a Afiky. Zatímco do nástupu pezidenta Xi Jinpinga byla Čína v zahaniční politice především eaktivní a snažila se předcházet případným poblémům či nejistotě v mezináodní komunitě spojené se svým ekonomickým vzestupem (například deklaovaná politika míového ozvoje a hamonické společnosti bývalého pezidenta Hu Jintao), přichází nyní s novým zahaničněpolitickým konceptem, kteý přes svou neučitost pezentuje ambiciózní cíle. 2 Pezident Xi představil pvní část iniciativy, tedy pozemní cestu, v září 2013 během návštěvy Kazachstánu a námořní o měsíc později při návštěvě Indonésie. Dle ozhovoů s čínskými akademiky se však zdá, že se v té době ještě zdaleka nejednalo o pomyšlený budoucí koncept, ale spíše o úvodní výoky apelující na vzájemnou spolupáci. Až na základě ohlasu, kteý tato myšlenka vzbudila, začaly elevantní ogány čínského státu a KSČ pacovat na šiším konceptu, ze kteého vznikla pozdější iniciativa (Šanghaj, 2015). Tím se vysvětluje i elativně velká podleva mezi ohlášením iniciativy a zveřejněním její vize a cílů.

3 Vize iniciativy byla fomálně publikována v březnu 2015 a obsahuje velmi obecný popis jejích východisek, pincipů a pioit, kteých je uvedeno dohomady pět: koodinace politik, konektivita, obchod bez překážek, finanční integace a mezilidské vztahy (Foeign Languages Pess, 2015). Samotný popis cílů předkládá jen velmi obecná východiska, kteá zdůazňují potřebu větší spolupáce a komunikace mezi zainteesovanými státy na všech úovních a v oblastech týkajících se nejen obchodu a ozvoje, ale také kultuy či vzdělávání. Přesto lze ve vizi najít i několik potenciálně zajímavých konceptů. Je to například tvoba jednotného koodinačního mechanismu po nákladní přepavu (s. 13), ozšíření popojení postřednictvím optických kabelů a vytvoření tzv. Infomační Hedvábné cesty, (s. 14), zakládání zón volného obchodu podél Hedvábné cesty (s. 15) nebo stabilizace měnového systému a spolupáce na finanční egulaci (s ). Celkově se vize snaží být velice pozitivním dokumentem, kteý zmiňuje ozsáhlou plejádu možností po spolupáci s Čínou a pokývá téměř všechny oblasti lidských aktivit. Hedvábná cesta funguje jako zastřešující koncept, pod kteý je možné schovat téměř jakékoliv aktivity, kteé již v egionu pobíhají, nebo se v bzké době uskuteční. Poč však celý koncept vznikl, co od něj lze eálně očekávat, a jaký je jeho obsah? 1.1 Důvody vzniku iniciativy Důvodů vzniku iniciativy OBOR existuje celá řada. Pavděpodobně nejčastěji zmiňovanou příčinou je snaha Číny o udžení svého ekonomického ůstu skze ozvoj příhaničních egionů, ve kteých může uplatnit své přebujelé výobní a stavební kapacity při ozvíjení infastuktuy, stavebnictví nebo enegetiky. Záoveň kultivací těchto oblastí může vytvořit nové pespektivní thy, kam je možné vyvážet čínské výobky (Godement & Katz, 2015). Vzhledem ke zvyšujícím se nákladům na páci v Číně lze někteé výobní kapacity přesunout do těchto zemí, získat zpět konkuenční výhodu v podobě nízkých výobních nákladů a záoveň zachovat učitou blízkost čínským thům. S infastuktuním popojením těchto příhaničních egionu se také odstaní logistické baiéy. Podobně může vyšší spolupáce umožnit lepší získávání neostných suovin a jejich snazší dopavu do Číny. V neposlední řadě také může přispět k větší intenacionalizaci jüanu a snížení závislosti na ameickém dolau (Kuo a další, 2015). V současné době jeho použití v mezináodních swift tansakcích dosahuje jen 2,5 %. Čínská měna sice oficiálně získala statut ezevní měny Mezináodního měnového fondu, ale její skutečné posazení v mezináodních platbách je otázkou dlouhodobého hoizontu. OBOR by však k jeho naplnění mohl výazně přispět. 3 Mezi další důvody patří posilování ekonomických a politických vztahů se zeměmi kolem Hedvábné cesty. Dle slov dotazovaného čínského akademika chce duo Xi a Li změnit současné paadigma, v ámci kteého je řada států v egionu ekonomicky závislých na Číně, ale bezpečnostní zajištění hledají u Spojených států. Cesta má vybudovat větší důvěu a pochopení v postupy Číny v ámci egionu. V neposlední řadě má cesta přispět ke zvýšení inovačního potenciálu Číny, aby bylo možné skze použití svého kapitálu získat přístup k novým technologiím a spolupáci v nejůznějších odvětvích (Yang, Šanghaj 2015). Posílení technologické vybavenosti postřednictvím OBOR však limituje její dostupnost v ámci egionu, kam je většina vyspělých technologií tansfeována ze západních zemí (Cheng, 2015). Pezident Xi také několikát zdůaznil sense of common destiny mezi Čínou a zeměmi

4 euasijského kontinentu a záoveň ealizaci čínského snu o obnově silného čínského náoda (Swaine, 2015). Pávě z těchto důvodů obsahuje Hedvábná cesta silný kultuní a vzdělávací element, v ámci kteého se Čína snaží o zvýšení počtu například Konfuciových institutů nebo kultuních výměn. Nabízí se otázka, jak velký má Hedvábná cesta geopolitický přesah, kteý se Číňané zatím snaží téměř úplně bagatelizovat. Na konfeenci v Paze řekla D. Xu Yao, že se jedná o důležitou geoekonomickou aktivitu, nikoliv geopolitickou (Xu Yao, Paha 2015). To velmi dobře vyjadřuje učitou ambivalentní pozici na jedné staně chce Peking, aby byla iniciativa vnímána jako zásadní kok, kteý představuje důležitou změnu ve světové politice, na stanu duhou se však snaží zdůazňovat pouze ekonomiku a vzájemný ozvoj a potlačit jakýkoliv geopolitický aspekt. Není však možné pominout spojitost mezi zvyšujícím se napětím například v Jihočínském moři a větší aktivitou Spojených států v egionu, což může Čínu nutit k vytvoření vlastní pozice v ámci Jihočínského moře postřednictvím Námořní Hedvábné cesty a záoveň hledat altenativní obchodní a politické cesty do vnitozemí. Spojené státy se také v oce 2015 úspěšně ekonomicky popojily s celou řadou zemí v egionu v ámci dohody o volném obchodu (TPP). Jedním z důvodů zapojení těchto patneských zemí do tohoto ekonomického pojektu byla i snaha o snížení jejich závislosti na zpomalující se čínské ekonomice. V překvapivém pohlášení japonský pemié Abe navhl zapojení Číny do TPP, což by podle jeho názou přispělo k větší egionální stabilitě. Je téměř jisté, že se Čína do TPP nezapojí, ale o to více se bude snažit posílit své vztahy se zeměmi v egionu jinou cestou. Dalším důvodem po posazení OBOR v pozemní a námořní vaiantě je zajištění bezpečnosti čínských vývozů na Západ a dovozů neostných suovin. Přestože jejich podíl na čínském HDP postupně klesá a v oce 2015 tvořily 22 %, stále hají velmi důležitou oli. Přes Malacký půliv se do Číny plaví 80 % dodávek opy a zemního plynu. Postřednictvím OBOR Čína hledá posto po vytváření nových, méně iskantních cest (jak obchodních, tak jiných) směem do euoasijského vnitozemí. Námořní vaianta by naopak měla pomoci stabilizovat vztahy se státy, kteé jsou dotčeny jejími aktivitami v Jihočínském moři. Jednou z ambicí OBOR se také může stát ozšíření tzv. čínského ozvojového modelu, kteý Čína nastatovala v afických zemích. Čínská vláda je přesvědčena, že její kombinace infastuktuních a vzdělávacích pojektů napomáhá úspěšně odstaňovat chudobu a s ní spojené poblémy. Tento model si ve sovnání s těmi západními klade minimum podmínek po ozvoj spolupáce a Čína velmi stojí o jeho potvzení v dalších egionech a v patnestvích s dalšími zeměmi. Posledním, ale neméně důležitým motivem je neovnoměný ekonomický vývoj v ámci Číny. Pozonost čínské vlády se stále více přesouvá směem do vnitozemí, zejména do seveozápadních egionů, kde nedostatek ekonomických příležitostí vytváří celou řadu tenzí a poblémů. 1 V těchto povinciích pobíhá řada nových infastuktuních pojektů, vznikají nová města, stěhují se sem výobní podniky z východního pobřeží a podobně. Cesta se tak velmi aktivně pomítá i do domácího efomního pocesu, minimálně étoicky, již kátce po svém ohlášení (Meye, 2015), (Swaine, 2015). Z uskutečněných ozhovoů také 4 1 Pioitu v současné době mají zejména povincie jako například Shaanxi, Gansu, Qinghai, Ningxia nebo Xinjiang.

5 vyplývá, že bude hát velkou oli v připavovaném pětiletém plánu, kteý bude ohlášen v březnu 2016 (Šanghaj, 2015). 1.2 Vymezení a obsah OBOR Iniciativa zatím stále nemá jasné geogafické ani tematické vymezení a čínští politici i akademici opakovaně říkají, že se může kdokoliv připojit. Šiokou inkluzi označují za velkou přednost celého pojektu (Hu Jiangyun, Šanghaj 2015). Ve svém nejšiším pojetí by měla pokývat 55% globálního HNP, 70 % světové populace a 75 % světových enegetických ezev (Godement a další, 2015). Zatím se však zdá, že někteé významné země mimo opavdu zůstávají a Čína se příliš nesnaží je do Cesty aktivně zahnout. Jedná se především o Spojené státy, Japonsko nebo Indii. Je také jasné, že někteé země budou mít vyšší pioitu než jiné. Z čínského pohledu budou nejdůležitějšími Střední Asie, Rusko, jižní a jihovýchodní Asie, zatímco Evopa, část Afiky a někteé postsovětské země budou muset vyvíjet samy větší iniciativu (Sheng, 2014). Na duhou stanu vytvořením geogafického svazku zemí 16+1 v oce 2012 Čína indikovala učitou pefeenci střední a východní Evopy. Přesná náplň iniciativy je zatím také velmi nejasná. Pofeso Hu Jiangyun zmiňuje, že podél Cesty již nyní existuje 77 koopeativních zón či společně ealizovaných pojektů (Hu Jiangyun, Šanghaj 2015). Na základě jakých kitéii se pojekt kvalifikuje za součást Cesty, je po Čínu v tuto chvíli duhotné. Stejně tak fakt, že většina aktivit byla spuštěna ještě před tím, než vůbec byla tato iniciativa ohlášena. Cílem je vyvolat velkolepý dojem tím, že do Cesty bude zahnuto vše, co může mít nějaký pozitivní dopad na čínské bilateální či multilateální vztahy a záoveň vyvolat pocit úspěchu iniciativy a jejích ychlých pokoků. Neučitost a možnost začlenění v podstatě jakéhokoliv státu však představují příležitost, jak se na finální podobě iniciativy podílet. Čína pavděpodobně očekává, že koopeující státy samy částečně přijdou s obsahem, kteý by tuto pázdnou schánku naplnil. Podobným případem byla iniciativa 16+1, u kteé z počátku nebylo téměř vůbec jasné, jaký bude mít po zainteesované země obsah. Pezident Hu Jintao, kteý představil svůj nápad v oce 2012 ve Vašavě, byl pý velmi překvapen pozitivní odezvou a úspěchem (Long Jing, Šanghaj 2015), stejně jako řada dalších aktéů v Číně, kteří museli dát velmi ychle dohomady ámcový koncept Ale postupem času začaly oslovené země samotné tento obsah vymýšlet (například Centum po egionální spolupáci v ČR, Centum po tuismus v Budapešti a tak dále). Nicméně stejně jako u 16+1, tak i v případě Cesty je otázkou, zda tyto politické koky povedou ke konkétním ekonomickým výsledkům, jelikož u 16+1 se jich zatím dosáhnout nepodařilo (Tucsányi, 2015). Je však nutné podotknout, že 16+1 existuje příliš kátkou dobu na stanovení konkétních výsledků. Pokud by měl být úspěch měřen intenzitou podnikatelských kontaktů, vedla by si iniciativa velmi dobře. Tento náhlý čínský zájem o egion 16+1 v někteých oblastech také výazně zvednul pofil zemí střední Evopy v ámci Evopské unie. 5 Iniciativa si zatím neklade za cíl nahadit stávající dohody a instituce, má je pouze doplňovat, případně zastřešovat. Jedná se o podobnou étoiku jako například v případě zřízení Asijské infastuktuní a investiční banky, kteá má také komplementovat současný mezináodní finanční systém a vytvořit konkuenčnější postředí, kteé povede k větší efektivitě (Swaine,

6 2015). Snaha vybalancovat vliv dalších globálních mocností je však poměně viditelná. Za iniciativou zatím nestojí žádný ozsáhlý oganizační apaát, ale po financování pojektů byl založen v posinci 2014 Silk Road Fund, do kteého čínská vláda vložila 40 mld. dolaů. Nabízí se sovnání s poválečným Mashallovým plánem. Tuto paalelu Číňané opět ezolutně odmítají (ačkoliv o ní sami často mluví, když oba plány dávají do kontastu), jelikož je, dle jejich názou, pozůstatkem studenoválečné mentality. Iniciativa oficiálně neusiluje o geopolitické cíle a také nemá fungovat jako chaita. Hlavní hnací moto představuje ozvoj a obchod, tedy business, na kteém mohou pofitovat obě stany (Hu Jiangyun, Šanghaj 2015). Pokud se však iniciativě bude dařit, bude Čína logicky vytvářet vztahy na základě učité ekonomické závislosti, jako je tomu například v případě řady afických zemích. Tento duh spolupáce bývá občas nazýván čínskou kolonizací. Čínské aktivity nelze vnímat jako kolonizační v histoickém významu tohoto slova, ale po čínské investiční pojekty je často chaakteistické, že přispívají k ekonomickému ozvoji hostující země pouze v limitovaném ozsahu. Například velkou většinu infastuktuních pojektů ealizují čínské společnosti, kteé si dovezou vlastní pacovní sílu, čínské zboží a podobně. Nepomáhají tak vytvářet pacovní místa nebo ůst domácí poptávky. Větší podíl benefitů tedy připadá spíše na čínskou stanu. Stejné schéma lze očekávat i v případě aktivit zastřešených OBOR. V budoucnu iniciativa téměř jistě naazí na tři základní poblémy. Za pvé Číňané sice říkají, že nebudou k investicím připojovány žádné politické podmínky, ale pakliže si budou chtít ohlídat například půběh investic ve Střední Asii, učitou míu politické koopeace budou potřebovat. Číňané tento fakto podcenili již při budování uskupení Na samotném počátku očekávali, že pouze učí smě a podnikatelé je budou následovat. Zatímco v případě čínských podnikatelů byl tento předpoklad pavděpodobně pavdivý, podobná odezva od fiem ze států 16+1 by se nikdy neodehála bez velmi intenzivní čínské podpoy a postupné politické podpoy ze stany vlád zemí Čínská vláda si však stále více uvědomuje, že zejména v zemích střední a východní Evopy je třeba více pacovat s nástoji soft diplomacie a nestačí jen s místní politickou podpoou podepisovat memoanda a nabízet financování pojektů. Rozvoj čínské soft diplomacie zahájil vznik China Public Diplomacy Association v oce 2012, kteá se v této chvíli soustředí zejména za staé členské země EU, Spojené státy a Jižní Koeu. Je otázkou, zda se bude více podílet i na podpoře Hedvábné cesty. Duhý poblém představují přehnaná očekávání. Čína v současné době plánuje na investiční pojekty v ámci iniciativy uvolnit až 300 miliad dolaů. Mashallův plán v přepočtu na dnešní hodnotu peněz poinvestoval zhuba 130 miliad, tedy méně než polovinu a týkal se podstatně menšího počtu zemí (Semeák, Paha 2015). Zkušenost s čínskými investicemi po světě ukazuje, že jejich maketing bývá často úspěšnější než ealita. Řada plánovaných pojektů se neuskuteční/ nedokončí, přestože se podepíše memoandum o spolupáci, nebo se například nezahájí stavba. V případě OBOR tedy velký objem financování ještě nemusí nutně znamenat skutečně pofinancování celé částky. 6 Poblematická je také samotná ealizace těchto ambiciózních plánů. Mnozí odboníci se shodují, že v konečném důsledku musí pojekty uskutečnit fimy, kteým jejich povedení bude dávat ekonomický smysl (Wang, Šanghaj, 2015). Na duhou stanu však ani fimy v Číně zatím o iniciativu aktivní zájem nejeví (Yu Hongyuan, Šanghaj, 2015). Jakmile stát začne podnikat pvní aktivity, čínské fimy se přidají, jak je patné například z čínských investic v evopském sousedství (Kopecký & Rezková, 2014). Takto alokované investice mohou být

7 v konečném důsledku z ekonomického hlediska kontapoduktivní. Pokud budou pobíhat podle klasického scénáře většiny čínských pojektů, z dlouhodobého pohledu se budou setkávat také s přijetím od hostujících zemí. Největšími zkušenostmi disponují afické země, kde se veřejnost často obací poti čínským investicím, potože jejich přínos v ámci místních komunit je limitovaný ve sovnání s investicemi z jiných zemí. Je tedy otázkou, zda Čína ozsah aktivit zvládne a zda ji v konečném důsledku iniciativa nepoškodí. Toho se koneckonců bojí i mnozí čínští akademici, především z hlediska neefektivní alokace zdojů, příliš bombastických pojektů bez eálných ekonomických benefitů a podobně. (Godement & Katz, 2015). Čínské fimy navíc stále mnohdy nemají dostatek zkušeností s aktivitami v zahaničí, což může vést jednak k jejich fustaci a ztátě peněž a za duhé ke zvýšení místních poblémů a potičínských nálad. Tyto aktivity také zvyšují náoky na zapojení Číny do řešení řady globálních pojektů, zejména z důvodu ochany svých investic a občanů v zahaničí, čemuž se čínská vláda až dosud poměně vyhýbala. 1.3 Finanční instumenty Iniciativa má být financována z celé řády zdojů a Čína by velmi áda přivítala i další zahaniční kapitál, kteý by posílil multiplikační efekt. Vlajkovým fondem se stane Investiční fond Hedvábné cesty (Silk Road Fund). Z institucí budou hát důležitou oli Asijská infastuktuní a investiční banka a částečně také Nová ozvojová banka. Dále se na pojektu bude podílet Čínská ozvojová banka (CDB) a Expotní a impotní banka Číny (Eximbank). Iniciativa a její pojekty mají být financovány nejen z ůzných zdojů, ale také ůznou fomou ať se jedná o bankovní úvěy, mezináodní bondy, začlenění institucionálních investoů a soukomého kapitálu (Jiang Zhigang, 2015). S tím souvisí posílení ole jüanu jako mezináodní měny, ve kteé mohou být tansakce vypořádány. Pávě tansakce v jüanech budou velmi pavděpodobně hlavním obsahem často zmiňované koopeaci mezi státy a institucemi v monetání oblasti. Pvní čínské pojekty vždy dopovází také založení místních poboček čínských bank, jak se děje i v případě České epubliky. Fond Hedvábné cesty má v současné době přislíbeno 40 miliad dolaů na pojekty v oblasti infastuktuy, enegetiky, půmyslové a obchodní spolupáce. Není geogaficky omezen, takže pojekty mohou být ealizovány v jakékoliv zemi. Měl by ale fungovat na klasických pincipech investičního fondu, kteý očekává pavidelné výnosy, i když v případě čínských investic se s návatností počítá až v dlouhodobém hoizontu. Hlavní výzvou po fond bude přilákat i evopské investoy a překonat byokacii po ealizaci PPP pojektů (Qiu Yanbing, Šanghaj 2015). Zatím fond ealizuje tři pojekty stavbu hydoelektány v Pákistánu, což je investice na zelené louce, nákup italského výobce pneumatik čínskou fimou Sinocam a akvizici necelých 10 % Yamal LNG pojektu v Rusku (Qiu Yanbing, Šanghaj 2015). 7 CDB má zase několikastupňový plán, v jakých egionech chce být postupně aktivnější. Na pvním místě je Střední a jihovýchodní Asie, na duhém pak země střední a východní Evopy. Speciální ogán v ámci CDB, kteý má iniciativu nové Hedvábné cesty na staost, má vytipovat pojekty, kteé budou v pioitních odvětvích a podílet se na jejich financování (Jiang Zhigang, 2015).

8 Role AIIB bude pavděpodobně taktéž důležitá, ale v omezenější míře, jelikož všech 57 zakladatelských zemí zcela jasně nebude mít zájem upřednostnit pojekty související s Cestou (Kuo, a další, 2015). Podobná situace se může opakovat také u Nové ozvojové banky. Kolik bude do iniciativy celkově vloženo peněz je v podstatně nemožné odhadnout. Může se jednat o stovky miliad dolaů (Kuo, a další, 2015), ale zkušenosti z mnoha egionů ukazují, že posun od podpisu smluv k ealizaci pojektů je často velmi zdlouhavý a mnohdy k němu ani nedojde (Kopecký & Rezková, 2014). 2 Role iniciativy v čínské zahaniční politice Všichni oslovení čínští akademici zdůazňují, že OBOR není stategie, ale jen iniciativa, případně akční plán. Podobné étoiky se dží i oficiální čínské zdoje, kteé se výazu stategie zpavidla úzkostlivě vyhýbají. Slovy doktoa Wanga hledají západní pozoovatelé v OBOR novou do detailu pomyšlenou gand stategy s jasnými koky, kteá však zatím neexistuje (Wang, Šanghaj 2015). Na základě zkušeností s ůznými čínskými iniciativami v minulosti bude tento popis velmi pavděpodobně částečně pavdivý. Iniciativa vzniká za pochodu, a ačkoliv její nejhlubší motiv, tedy pomoci Číně k hospodářskému ůstu a silnější oli ve světě (a tímto udžet Komunistickou stanu v čele země), zůstává stejný, konkétní stategie se může v půběhu času měnit. Nicméně ačkoliv se čínská stana snaží snížit očekávání, kteá vznikla nejen mezi potenciálními patneskými zeměmi, ale také v Evopské unii nebo Spojených státech, stále platí, že se jedná o největší zahaničněpolitickou iniciativu Číny od dob Mao Ce-tunga. Wu Jianmin, bývalý pezident China s Foeign Affais Univesity ji označil za nejdůležitější a nejozsáhlejší iniciativu, se kteou Čína kdy přišla. Podobně minist zahaničí Wang I řekl, že iniciativa nyní představuje hlavní cíl čínské diplomacie (Swaine, 2015). Tímto kokem se také mění dosavadní váhavý přístup Číny k přiznání ole světové mocnosti. Od eaktivního a pasivního postoje se tak čínská zahaniční politika začíná podílet na přetváření současné globální politiky. V březnu 2015 Peking oznámil, že zřizuje speciální vedoucí skupinu po dohled nad implementací iniciativy OBOR, kteá byla zahnuta pod Náodní ozvojovou a efomní komisi, nejvyšší plánovací ogán v zemi (Swaine 2015). Jak řekl při ozhovou jeden čínský akademik, pezident Xi bude v úřadu ještě 8 let, a poto není s iniciativou potřeba nikam spěchat (Wang, Šanghaj 2015). Z tohoto pohledu také Čína inteně necítí potřebu tlačit na konkétní a ychlé výsledky, přestože se mediálně snaží vytvářet obaz úspěšných jednání a plánů. 8 Zahaniční politika Číny je již tadičně velmi úzce popojena s domácí politikou (Lai, 2010). Poto se logicky očekává, že iniciativa bude hát pominentní oli v připavovaném třináctém pětiletém plánu (Kennedy a další, 2015). Také přichází v době vzniku dílčích stategických

9 dokumentů, kteé se soustředí na efomu čínské ekonomiky s větším důazem na inovace a konkuenceschopnost, jako například stategie Made in China 2025 (Saan, 2015), kteá úzce souvisí s německým Industie OBOR, TPP, a TTIP Nová hedvábná cesta se často sovnává s dohodami o volném obchodu vyjednávanými Spojenými státy, především tedy již uzavřenou dohodou TPP a pojednávanou dohodou TTIP. Sovnávat OBOR s těmito dohodami však není úplně funkční, potože každá má jiný způsob fungování. Zatímco TPP a TTIP směřují k jednotným standadům a pavidlům obchodu, OBOR v pvé řadě cílí spíše na budování fyzické infastuktuy, kteá po logistické stánce usnadní a zychlí obchod. Čína si uvědomuje, že její vyjednávací potenciál po posazení vlastních standadů je mnohem nižší než u Spojených států, a poto se tomuto snaží uniknout. Z ozhovoů vyplývá, že tvobě nových zón volného obchodu se Čína nevyhýbá (koneckonců jsou zmíněné i v základním dokumentu iniciativy), záoveň je však jejich budování v ámci OBOR zatím velmi nepavděpodobné (Wang, Šanghaj 2015). Do učité míy lze polemizovat o snaze Číny získat si postřednictvím OBOR pozonost alespoň části Evopské unie, kteá je v současné době zaměstnána řešením řady důležitých témat. V ovině ekonomické diplomacie bude v následujících letech dominovat vyjednávání dohody TTIP a je velice nepavděpodobné, že by se například uzavřela evopsko-čínská investiční dohoda před samotnou dohodou TTIP. V mezidobí před a po jmenování Fedeiky Mogheini do funkce Vysoké představitelky Unie po zahaniční věci a bezpečnostní politiku se v buselských kuloáech a mezi odboníky z výzkumných institucí dokonce hovořilo o čínském pocitu odstčení a nedostatku pozonosti. Už tehdy bylo Číňanům jasné, že se vzhledem ke kizím na Ukajině nebo na Blízkém východě dostávají na duhou kolej. OBOR tak nabízí Číně možnost dál ozšiřovat vzájemné bilateální vztahy s jednotlivými zeměmi Evopské unie na úko dialogu s Buselem. Ostatně tento přístup je po Čínu typický. Přestože Čína pojevila svůj zájem na zapojení do TPP a v oce 2012 Hilay Clintonová Čínu oficiálně pozvala, není zcela jasné, zda Čína dohodu považuje za podaz od Spojených států, v budoucnu plánuje přístup k TPP, nebo jen bude celé uskupení pozoovat zdálky. Podle čínských akademiků je po Čínu členství v TPP v blízké budoucnosti nevýhodné, potože nedosáhne na vysokou laťku společných standadů v oblasti páce, životního postředí nebo ochany duševního vlastnictví. Naopak je mnohem snazší uzavíat bilateální dohody o volném obchodu, kteé se soustředí jen na částečné odstanění cel, nebo navazovat obchodní patneství v ámci OBOR. Na duhou stanu dohody o volném obchodu, kteé zcela opomíjejí odstaňování netaifních baié a sjednocování odlišných standadů, nepřispívají k ekonomickému ůstu stejně intenzivně jako komplexní obchodní dohody. Čínská taktika se tak z kátkodobého pohledu může zdát efektivnější v počtu navázaných patneství, ale z dlouhodobého pohledu dávají větší ekonomický smysl dohody jako TPP. 9

10 2.2 Bezpečnostní dimenze Zatímco pevninská část Cesty zatím nemá ambice zasahovat do sféy bezpečnosti (ačkoliv se tomu v budoucnu vyhne jen velmi těžko, potože mnohé plánované tasy dopavních cest mají jít přes velmi neklidné oblasti egionu střední Asie), námořní bezpečnostní dimenzi bezespou obsahuje a také ji Čína opakovaně deklauje. Li Xiangyang z CASS k tomu říká, že by koopeace podél námořních cest měla přispět k jejich zabezpečení před iziky jako například piátství, zvýšit spolupáci v oblasti potiteoistických opeací, zřídit mechanismus řešení teitoiálních spoů a najít společný ámec po využívání příodních zdojů (Swaine, 2015). Tato spolupáce se však neobejde bez komplikací. Na jedné staně se totiž na potřebě boje s piátstvím či teoismem všechny zainteesované státy shodnou, na staně duhé však většina zemí ASEAN a Indie sledují jen s velkou nedůvěou navyšování kapacit čínského námořnictva a stavební aktivity v Jihočínském moři. V pevninské části Cesty Čína spoléhá na Šanghajskou oganizaci po spolupáci, kteá však zatím pokývá ty stabilnější části střední Asie. Koopeace s NATO zatím příliš neexistuje, což se dlouhodobě může ukázat jako významný poblém (Jiang, Šanghaj, 2015). Zdá se, že čínští představitelé do značné míy opavdu věří, že ekonomický ozvoj pomůže stabilizovat sousední egiony, čímž se vyřeší i bezpečnostní poblémy (Yao, 2015). Případ západní povincie Xinjiang však ukazuje, že tomu tak vůbec být nemusí, jelikož zde spíše platí přímá úměa mezi (neovnoměným) ekonomickým ozvojem a vzůstajícím počtem teoistických útoků. 2.3 OBOR a politika jedné Číny Opoti předpokladům zatím OBOR nepředstavuje po Taiwan tak velké téma jako například TPP. Dle zdojů z taiwanské diplomacie vyplývá, že Taiwan je z OBOR sice nevózní, ale především z důvodů vzůstající egionální a globální ole pevninské Číny, kteá povede k zužování manévovacího postou po fungování Taiwanu jako samostatné entity. Navíc mohou být někteé velké investice stategicky použity po omezování styků s taiwanskou vládou, což se například odehálo u řady afických zemí, kteé za účelem nastatování spolupáce s Čínou ozvázaly své diplomatické styky s Taiwanem. Koneckonců i nyní v Čechách stále aktivnější CEFC tuto oli ve světě částečně plní (Cole, 2015). Obecně však Taiwan vyčkává, co OBOR přinese a jak bude konkétně vypadat. Zvyšování vlivu pevninské Číny patří obecně mezi hlavní témata taiwanské diplomacie a s tochou nadsázky jedna iniciativa navíc nebo méně nehaje již tak velkou oli. Taiwan potřebuje estuktualizovat svůj půmysl a získat nové ekonomické příležitosti, k čemuž může OBOR teoeticky pomoci (záleží ovšem opět na konkétních paametech), ale je třeba zdůaznit, že jeho pokus o vstup do ole zakládajícího člena AIIB byl odmítnut (Cheng Chinmo, Paha 2015). 10 Co však může pozici Taiwanu velmi ovlivnit, jsou volby v lednu 2016, kteé minimálně v úřadu pezidenta téměř jistě vyhaje DPP. Je velmi pavděpodobné, že nová administativa bude hledat cesty, jak posílit Taiwan jako samostatnou značku a zde pávě může pevninská Čína využít peníze investované do OBOR jako velmi silný politický nástoj poti vládám, kteé by chtěly s Taiwanem být příliš koopeativní.

11 3 Postoje hlavních aktéů 3.1 Rusko Rusko, podobně jako Čína na počátku nové dekády, představilo vlastní koncepty na eoganizaci geopolitického uspořádání Asie. Vladimi Putin vyhlásil v oce 2011 koncept euasijské integace, kteý mateializoval založením Euasijské ekonomické unie (EEU) v lednu I když je chaakte obou koncepcí poměně odlišný, nejvíce se překývají a potenciálně střetávají v oblasti Střední Asie. Xi Jinping původně pezentoval OBOR jako převážně infastuktuní plán, kteý není pimáně zaměřený poti zájmům Ruska (Bugie, 2014). Nicméně je jasné, že s výstavbou infastuktuy se bude šířit i čínský ekonomický vliv, kteý se snaží Rusko dlouhodobě zejména ve Střední Asii bzdit. Čína se v minulosti pokoušela poměnit Šanghajskou oganizaci po spolupáci v ekonomickou integační stuktuu, avšak Rusko jí v tom vytvale bánilo (Fedoenko, 2013). Ruská anexe Kymu a následná ostakizace Ruska v mezináodním společenství výazně posílila pozici Číny v její bilateální elaci s Ruskem. Čína sice Rusko v otázce Kymu přímo nepodpoovala, ale po Moskvu bylo její mlčení vyjádřením podpoy. Peking uskou slabost ychle využil k získání podpoy ve věci OBOR, zajištění výhodné dohody na dodávkách zemního plynu a posílení významu ŠOS (Luzjanin, 2015). Ukajinská kize tak poměnila potenciální soupeření čínských a uských pojektů ve Střední Asii v jejich postupnou konvegenci. Rusko nemělo v době ukajinské kize jinou možnost než se obátit na Čínu. To vede k jeho naůstající ekonomické a politické závislosti na této zemi. Užší spolupáce s Čínou také vzdaluje uskou náodní identitu evopské. Na významu nabývá zejména koncept euasijství, kteý tvdí, že Rusko nepatří do Evopy a je spíše mostem mezi ní a Asií. Euasijství, kteé je základním východiskem EEU, se v posledních letech poměnilo v impeiální ideologii zaměřenou na obnovení velmocenského statusu Ruska postřednictvím zajištění vlivu v postsovětském postou (Lukin, 2015). EEU měla být původně zejména nástojem k zabánění čínského, ale i ameického ponikání do egionu. Po uské intevenci na Ukajině se postupně potičínský vekto této iniciativy vytácí. Po konsolidaci jednotné pozice Ruska a Číny byly klíčové především ecipoční státní návštěvy na nejvyšší úovni. Jednalo se o návštěvy Vladimi Putina v Šanghaji v květnu 2014 a v Pekingu v listopadu 2014 a návštěvu Xi Jinpinga v Moskvě v květnu 2015 (Royman, 2015). V příštích letech bude pavděpodobně pokačovat tend, kdy Ruskem vedená euasijská integace bude pocesem podřazeným pojektu NHS. Hlavní platfomou koodinující čínskouskou spolupáci se zřejmě stane posílená ŠOS. V tomto ohledu je důležité si uvědomit, že již bylo schváleno členství po Indii a Pákistán v oce V květnu 2015 představitelé Číny a Ruska ve společné deklaaci potvdili, že budou koodinovat své pojekty EEU a OBOR. Jako dlouhodobý cíl vidí zónu volného obchodu mezi Čínou a EEU (Pevuchin, 2014). To nebylo vždy samozřejmé, velké pojekty v ámci ŠOS jako hlubší ekonomická integace a vznik Banky ozvoje ŠOS zůstaly v minulosti pouze na papíře. 11

12 3.2 Střední Asie Zájmy obou velmocí se nejvíce překývají a kolidují především v oblasti Střední Asie. Vzhledem k poslednímu vývoji se však zdá, že Rusko bude ochotné vyklidit někteé své pozice za cenu stategického patneství s Čínou. Největším obchodním patneem Číny ve Střední Asii je jednoznačně Kazachstán. Ke konci oku 2012 činila celková suma čínských investic v zemi 14 miliad dolaů. Přitom 12 miliad směřovalo do enegetiky. Už v oce 2010 Čína ovládala 21,5 % petochemického půmyslu Kazachstánu. Od počátku světové finanční kize Čína začala výazně půjčovat kazachstánské vládě, a tak postupně dochází k oslabení závislosti země na Rusku (Pevuchin, 2014). Významná byla také stavba opovodu Kazachstán-Čína z Atyau do Alašankou. Tento pvní přímý opovod z Kazachstánu do Číny společně vlastní CNPC a kazašská státní společnost KazMunayGaz. Stejně klíčová je po Kazachstán sevení větev plynovodu Střední Asie-Čína. V případě Kygyzstánu a Tádžikistánu Čína investuje zejména do výstavby hydoelektáen, ale je také aktivní v dalších sféách hospodářství jako zpacovatelský půmysl či zemědělství. V Uzbekistánu Číňané financují někteé klíčové infastuktuní pojekty. Na oplátku získali snadný přístup k uzbeckému plynu. Od oku 2012 se uzbecký zemní plyn vyváží do Číny postřednictvím plynovodu Střední Asie-Čína (Luzjanin, 2015). Po Peking je Střední Asie významná také z hlediska státní a enegetické bezpečnosti. Zejména plynovod Střední Asie- Čína umožňuje divesifikovat čínské dodávky zemního plynu a oslabovat tak elativní závislost na Rusku. Stabilita v egionu je také klíčová po upevnění čínské pozice v Xinjiangu. Peking zde posazoval do oku 2010 politiku zaměřenou pioitně na udžení stability. Poté se ozhodl spojit řešení poblému s podpoou hospodářského ozvoje egionu. S tím souvisí především snaha podpoovat expot zboží z Xinjiangu do Střední Asie (Bugie, 2014). Rusko získalo v AIIB pivilegovaný status, kteý náleží pouze asijským zemím, a bude s Čínou spolupacovat na řadě stategických pojektů. V infastuktuní oblasti začala Čína s Ruskem stavět pvní železniční most přes řeku Amu. Ruské a čínské společnosti se také budou podílet na ozvoji přístavu Zaubino, kteý se nachází na stategickém styku hanic KLDR, Ruska a Číny. Přístav poskytne vnitozemským čínským povinciím Jilin a Heilongjiang přímý přístup k moři (Pale, 2015). Výstavba železnic, kteá bude financována AIIB, má mít evopský, nikoli uský standad ozchodu. Vzhledem k tomuto koku pavděpodobně ještě více klesne tanzitní význam Tanssibiřské magistály. To by znamenalo značné omezení významu této uské páteřní dopavní spojnice. Na duhou stanu se jedná o pojektu výstavby vysokoychlostní tatě z Moskvy do Kazaně a poté dále do Pekingu postřednictvím čínských společností. V oce 2004 byla dokončena pvní tansčínská dálnice z Lianyungangu do Khogosu na kazašských hanicích. Poté začala výstavba spojujících dálnic do Kazachstánu, Kygyzstánu a Tádžikistánu. Významná je stejně tak nově budovaná železnice, kteá taktéž vychází z kazašského Khogosu. Jak dálniční tak i železniční spojení mají představovat dopavní koido Západní Čína-Západní Evopa (Pale, 2015). Z peifeního egionu Střední Asie, se tak postupně stane dopavní uzel světového významu. Po Rusko to ovšem znamená, že jeho vlastní infastuktua, kteá je delší, bude méně a méně využívaná. 12

13 Zatímco suchozemská cesta bude výazně konkuovat uské Tanssibiřské magistále, námořní Cesta bude konkuovat uské Sevení mořské cestě (SMC). Rusko v posledních letech investovalo obovské finanční zdoje do zlepšení infastuktuy SMC a celkově do svých poláních egionů. Vznik altenativní čínské tasy přes Suezský kanál povede k znehodnocení části těchto investic. Navíc Čína investovala již 10 miliad dolaů do výstavby zaoceánského přístavu na Kymu, kteý by umožnil čínskému zboží vyhnout se Rusku. Po uské anexi poloostova se však páce na přístavu přeušily. Ruské úřady pojekt zastavily z důvodů ochany příody. Zdá se tedy, že námořní vaianta Cesty může v budoucnu působit negativně na vztahy mezi oběma státy. V poslední době je důležitý tend konvegence uských a čínských plánů na eoganizaci statusu quo v Asii. Rusko se postupně stává junioním patneem Číny a jeho pojekt Euasijské ekonomické unie součástí čínské iniciativy Nových Hedvábných cest. Přestože čínské plány do velké míy konkuují uské Tanssibiřské magistále, Sevení mořské cestě a ohožují uský vliv ve Střední Asii, uská politická třída se ozhodla pohlubovat spolupáci s Čínou kvůli svému konfliktu se Západem. Je zajímavé sledovat, jak jsou v uském diskusu přeháněné hozby uským zájmům v Evopě, zatímco hozby po uské zájmy v Asii jsou velmi podceňované (Levada Cente, 2015). 3.3 Jižní Koea Kontinentální část iniciativy OBOR je koncepčně v podstatě identická s jihokoejskou iniciativou označovanou jako Euasian aiload (ale také New Silk Road, Silk Road Expess či Euasia initiative), kteou o ok dříve, v oce 2012, v ámci své předvolební kampaně představila současná jihokoejská pezidentka Pak Kun-hje. V poslovu věnovaném své zahaničněpolitické vizi v listopadu 2012 Pak uvedla, že považuje za klíčové popojit evopské a asijské ekonomiky tanskontinentální dopavní sítí, kteá má vzniknout popojením tanssibiřské, tansčínské a tanskoejské železnice s železnicemi středoasijských států. Takové popojení by mělo podpořit význam států Střední Asie i Evopské unie, a vedle vytvoření nových thů by ovněž samo o sobě bylo významným impulsem po ozvoj jak Evopy, tak i Asie. Konkétně ve východní Asii by pak takové popojení, kteé nazvala Silk Road Expess (SRX), mělo přispět nejen k egionální ekonomické integaci, ale i k ozvoji míových vztahů a ekonomickému ůstu. V říjnu 2013 Pak Kun-hje, už jako pezidentka Jižní Koeje, koncept Silk Road Expess podobněji vysvětlovala na mezináodní konfeenci věnované euoasijské spolupáci v Soulu (Intenational Confeence on Global Coopeation in the Ea of Euasia). Silk Road Expess popsala jako síť železnic a silnic začínající v jihokoejském přístavu Pusan, a pokačující skze KLDR, Rusko, Čínu a státy Střední Asie až do Evopy. Ve stejném oce pak jihokoejská pezidentka hned dvakát diskutovala s uským pezidentem Putinem možnost popojení Jižní Koeje s tanssibiřskou magistálou skze KLDR. 13 Plány na Silk Road Expess však zatím zůstávají neealizovány, a to hlavně kvůli tomu, že v pvní polovině funkčního období pezidentky nedošlo k žádnému podstatnému zlepšení mezikoejských vztahů. To znamená, že nadále zůstávají v platnosti sankce zavedené

14 předchozí administativou pezidenta I Mjong-baka v květnu 2010 jako odveta za potopení jihokoejské kovety Čchonan, kteé neumožňují jakékoliv nové společné koejské pojekty. Idea přímého popojení jihokoejských dah s čínskými a uskými železnicemi skze Sevení Koeu tak nadále zůstává pouze na papíře. I přesto však Jižní Koea v letošním létě oznámila, že do oku 2017 zekonstuuje část železnice spojující dříve hlavní město Soul se seveokoejským Wonsanem až ke svému okaji demilitaizované zóny oddělující obě Koeje, aby železnice bylo možno v budoucnu co nejychleji popojit. Vedle toho se Jižní Koea snaží pojekt Silk Road Expess alespoň částečně připavit postřednictvím státních Koejských dah (KORAIL), ale i tuto snahu se KLDR daří bzdit. Podmínkou efektivní mezistátní železniční přepavy je existence učitých pávních, hospodářských a technických standadů, kteými se řídí železnice států spolupacujících na mezináodní železniční přepavě. Jižní Koea se poto již od oku 2003 snaží stát se členským státem Oganizace po spolupáci železnic (OSJD). KLDR jako jeden z členských států této mezináodní oganizace v čevnu 2015 již poduhé zablokovala žádost Jižní Koeje o členství tím, že se nezúčastnila jednání, na kteém se o jihokoejské žádosti hlasovalo. Zajímavé nicméně je, že vedle KLDR se jako jediný další stát hlasování zdžela i Čína. Pozatím tedy mají koejský stát i dáhy v OSJD pouze pozoovatelský status. Pozonost, jakou Jižní Koea této záležitosti věnuje, ilustuje fakt, že v letošním oce mezináodní summit OSJD uspořádala pávě Jižní Koea (opět bez účasti KLDR), a fomou video zdavice se na delegáty obátila sama pezidentka Pak. K učitému posunu nicméně došlo, potože KLDR na konci oku 2014 umožnila Jižní Koeji ve spolupáci s Ruskem využít seveokoejského přístavu Rason k pilotnímu pojektu přepavy uského uhlí do Jižní Koeje skze Sevení Koeu. Rason je spojen s tanssibiřskou magistálou (Vladivostokem) skz pohaniční město Khasan, přičemž 54 km železnice s dvojitým ozchodem mezi přístavem a hanicí bylo mezi lety zekonstuováno uskoseveokoejským konsociem. Financování ekonstukce železnice a části přístavu (250 mil. USD) zajistilo Rusko. Zatím úspěšně poběhly dva ze tří tanspotů uhlí, po ukončení pilotu dojde k jeho vyhodnocení a případnému navázání tvalé spolupáce. Potože přístav Rason na ozdíl od Vladivostoku a ostatních uských přístavů na Dálném východě v zimě nezamzá, mohl by do doby vzniku přímého železničního spojení skze Sevení Koeu celoočně sloužit jako připojení Jižní Koeje k tanssibiřské magistále. Zatím se tedy v blízkém sousedství Jižní Koeji svou vezi kontinentální hedvábné cesty budovat nedaří. O to větší smysl má hledání synegií s Hedvábnou cestou čínskou. Jednak poto, že zpomalující čínská ekonomika snižuje hospodářské vyhlídky Jižní Koeje, po kteou je Čína největším obchodním patneem. Pokud by masivní expot infastuktuy hospodářsky pomohl Číně, oživení by se přeneslo i do Jižní Koeje. Koejské konglomeáty mají ovněž dlouholeté zkušenosti ze stavebních pojektů v zahaničí, kteé by při obřích pojektech mohly najít využití, a pomoci tak jihokoejskému hospodářství přímo. Pokud čínský pojekt podstatně zychlí cestu asijského zboží do Evopy, nehaje tak důležitou oli, že jihokoejské výobky budou nejpve muset nějakým způsobem obeplout Sevení Koeu ať už z jihu, či ze seveu přes Rason nebo uské přístavy. 14 Nepřekvapí tedy, že v oce 2014 při návštěvě pezidenta Xi Jinpinga pezidentka Pak oznámila připavenost Jižní Koeje aktivně se na čínské iniciativě podílet. Na dalším setkání hlavy států Číny a Jižní Koeje v září 2015 obě stany konstatovaly učité společné elementy obou iniciativ

15 a přislíbily spolupacovat na jejich ealizaci. V říjnu 2015 pak čínský pemié Li Keqiang při setkání s pezidentkou Pak navhl obě iniciativy popojit. Mezitím již došlo ke konkétním kokům, kteé umožní jihokoejsko-čínskou spolupáci. V květnu 2015 podepsala Expot- Impot Bank of Koea memoanda o společném financování pojektů One Belt, One Road, na kteých budou spolupacovat společnosti z obou zemí se dvěma čínskými bankami ICBC (Industial & Commecial Bank of China) a BOC (Bank of China). Jižní Koea se o měsíc později na poslední chvíli stala jedním ze zakládajících států AIIB a s příspěvkem 750 mil. USD bude s 3,81 pocenty 5. nejvyšším podílníkem na jejím kapitálu po Číně, Indii, Rusku a Německu. U námořní dopavy se Jižní Koea soustředí na možnost využívat v budoucnu po obchod s Evopou tzv. sevení mořskou cestu, kdy lodě obeplouvají sevení pobřeží Ruska. To by lodím vyplouvajícím z koejských přístavů zkátilo tvání cesty do západoevopských přístavů minimálně o čtvtinu, navíc by se vyhnuly oblastem s piátskou aktivitou i zpoplatněnému Suezskému půplavu. Zatímco tedy u kontinentální dopavní infastuktuy hodlá Jižní Koea s Čínou úzce spolupacovat, u geopoliticky poblematičtějšího pojektu námořní Hedvábné cesty tomu tak zatím není a zřejmě ani nebude. 3.4 Japonsko Japonsko se jako blízký spojenec USA k čínské iniciativě hedvábných cest staví podstatně ezevovaněji než Jižní Koea. Svou oli jistě haje i skutečnost, že vztahy Japonska s Čínou jsou od nástupu pemiéa Šinzó Abe vyhocené jak kvůli územním spoům o ostovy Senkaku/Diaoyu, tak i kvůli stále nevyřešeným otázkám intepetace histoických událostí pvní poloviny minulého století a s tím související (ne)dostatečnosti japonských omluv a pokání. Japonsko se spolu s USA odmítlo stát zakládajícím členem AIIB. Jako potiváhu financování z AIIB a čínského státního Fondu hedvábné cesty oznámil Abe v květnu 2015, že Japonsko poskytne v příštích letech 110 miliad USD na ozvoj vysoce kvalitní, inovativní infastuktuy v asijských státech. Zhuba polovina financí bude poskytnuta postřednictvím Asijské ozvojové banky, zbytek pak postřednictvím Japonské agentuy po mezináodní spolupáci (JICA) a státní Japonské banky po mezináodní spolupáci. Japonsko také zintenzivnilo snahu o spolupáci se státy Střední Asie. Abe v říjnu 2015 navštívil 5 zemí v tomto egionu, přičemž to byla pvní návštěva japonského ministeského předsedy po devíti letech. V půběhu cesty podepsal smlouvy o řadě investic do enegetických pojektů, infastuktuy, ale i zemědělství. 15 Japonsku se také zřejmě povedlo předejít čínskému plánu na výstavbu přístavu v bangladéšském Čattagámu, kteý měl být jednou ze zastávek na námořní hedvábné cestě. Bangladéšská vláda totiž před čínským pojektem dala v říjnu 2015 přednost pojektu JICA, kteý vedle příznivějšího financování nabídl i vybudování LNG teminálu a uhelné elektány. Vedle Bangladéše se od Číny směem k Japonsku po volbách a změně pezidenta v lednu 2015 odklání i Sí Lanka, kde Čína od oku 2011 modenizuje přístav Kolombo a měla připavené i

16 další pojekty. V říjnu 2015 navštívil Japonsko sílanský pemié, země sjednaly dohodu o komplexním patneství a Abe přislíbil poskytnout 377 miliónů USD ozvojové pomoci. Lze shnout, že na ozdíl od Jižní Koeje Japonsko s Čínou hodlá soupeřit o vliv a přístup k neostným zdojům jak v oblasti Střední Asie, tak i Asie jižní a jihovýchodní. 3.5 Spojené státy ameické Spojené státy vnímají OBOR jako další iniciativu, kteá může naušovat současný mezináodní řád a vytvářet paalelní instituce. Tomu napovídá i zapojení AIIB, poti jejímuž vzniku Spojené státy velmi aktivně lobovaly jako jedné z hlavních institucí, kteé mají pojekty podél Cesty financovat. Na duhou stanu USA v posledních letech mnohokát akcentovaly nutnost většího zapojení Číny do mezináodního dění, a to i v Afghánistánu, kde si Čína dlouhou dobu užívala status jakéhosi čeného pasažéa. Zatím jsou obecně vcholoví ameičtí představitelé ve svých komentářích zdženliví. Hedvábná cesta například sice byla zmíněna i na zářijové návštěvě pezidenta Xi v USA, kdy Xi vyzval USA k zapojení do iniciativy (White House, 2015), ale jinak nebyla předmětem jednání ve stínu jiných témat. Je zajímavé, že jedním z důvodů, poč se oficiálně čínská iniciativa nejmenuje Nová Hedvábná cesta a používá spíše název Iniciativa pásu a cesty (One Belt, One Road Initiative), jsou aktivity Spojených států ve Střední Asii (Šanghaj, 2015). Ameičané mluvili o nové fomě Hedvábné cesty v Afghánistánu již v oce 2011, kdy ji vyhlásila Hillay Clintonová. Iniciativa měla vést ke stabilizaci země především skze ozvoj enegetické infastuktuy, obchodu a větší koopeace se zeměmi jižní a střední Asie (US Depatment of State, 2011) V oce 2014 byl konkétně představen plán na vybudování egionálního středoasijského enegetického thu, kteý měl pokýt spotřebu 1,6 miliady lidí a zajistit spolupáci mezi soukomým sektoem a státy (McBide, 2015). Ačkoliv Spojené státy již po Afghánistán vymyslely několik velmi ambiciózních stategií, nelze je označit za příliš úspěšné (Standish, 2014). OBOR pavděpodobně do jisté míy vznikl jako eakce na ameický pivot v Asii a představuje tedy po Spojené státy stategického soupeře. To platí i u dohod volného obchodu, ať již TTIP nebo TPP, kteých se Čína nezúčastní. Je však patný posun étoiky od stiktního odmítání k vyovnanějšímu přístupu, kdy Čína vyčkává, co TPP přinese, a nevylučuje jednoho dne možnost vstupu. Pakliže budou dohody atifikovány jednotlivými signatáři, bude významná část obchodu v Pacifiku učována pavidly, kteé tvoří Spojené státy a nikoliv Čína. Záoveň se ale nezmění dynamika egionální ekonomiky, kteá bude na Číně ve velké míře závislá (Naughton, a další, 2015). 16 Neaktivní postoj USA vůči plánu Cesty má pavděpodobně dvě hlavní vysvětlení. Na jedné staně čínsko-ameické vztahy a ameická politika vůči Asii momentálně řeší mnoho bezpostředně důležitějších témat, především vznik AIIB, uzavření TPP, nestabilní situaci v Jihočínském moři, či stategický tialog s Japonskem a Koeou. Velkou oli také hají blížící se volby v USA, jelikož s konkétními aktivitami iniciativy se bude muset potýkat až nástupce Baacka Obamy. Faktem je, že ani Hillay Clintonová, ani její potenciální epublikánští potikandidáti nebudí na čínské staně nadšení. Při diskuzích s čínskými akademiky v Pekingu v září 2014 vyplynulo, že pokud se nenajde nějaký jiný kandidát než hlavní favoité (v té době Hillay Clintonová a Jeb Bush), očekávají pudké zhošení vzájemných vztahů (Peking, 2014).

17 3.6 Indie Pemié Naenda Modi od svého nástupu do úřadu paktikuje velmi ambiciózní zahaniční politiku, kteá se mj. zaměřuje na pohloubení vztahů se státy v blízkém sousedství, například na Afghánistán, Pákistán nebo Sí Lanku. Navázal také mnohem užší spolupáci s USA než jeho předchůdce. Ačkoliv také poběhlo několik jednání s Čínou na nejvyšší úovni, včetně setkání se Xi Jinpingem, Indii se velmi nelíbí čím dál tím intenzivnější čínská spolupáce s Pákistánem, například masivní investiční plán ohlášený v dubnu tohoto oku, kteý má přinést celkem 46 milionů USD do enegetické a dopavní infastuktuy a popojit již nyní Číňany opeovaný přístav Gwada s povincií Xinjiang. Podobně je Indie nevózní i z intenzivnější spolupáce se Sí Lankou, kteá sice po posledních volbách tochu upadla, ale může být zase obnovena. Přes své výhady však patří Indie mezi zakládající členy AIIB (McBide, 2015). Indie se také obává, že součástí Námořní Hedvábné cesty bude i jistá mía vojenské spolupáce. OBOR částečně vnímá jako jiný název po Sting of Peals, tedy údajnou čínskou stategii námořních základen, kteá má Indii obklíčit (Goonetilleke, Šanghaj 2015). Záoveň ale Indie nemá v současné době zdoje na to, aby byla po své sousedy podobně finančně ataktivní a pokusila se zealizovat vlastní mezináodní iniciativu, ačkoliv jich v minulosti již několik představila (Saan, 2015). Komě tadičního znesváření s Pákistánem po Indii představuje poblém také čínská spolupáce se Sí Lankou. Nová sílanská vláda sice zastavila obří čínský developeský pojekt v hlavním městě Colombo, ale je velmi pavděpodobné, že v nějaké fomě bude po auditu pokačovat. OBOR by měl spolupáci mezi Čínou a Sí Lankou usnadnit, jelikož se ostov nachází ve středu námořních cest a může hát velmi důležitou oli (Colombage, Šanghaj, 2015). Obecně Indie zatím zaujala vyčkávací postoj a nepodniká žádné aktivní koky na zapojení do OBOR nebo naopak na ealizaci vlastních konkuenčních iniciativ. Spíše analyzuje, co jí OBOR přinese z hlediska ekonomické spolupáce a bezpečnostních izik. Nedůvěa však převažuje. 3.7 ASEAN 17 Země ASEAN začaly v oce 2009 pacovat na Rámcovém plánu po konektivitu ASEAN (ASEAN Maste Plan Fo Connectivity AMPC), kteý má podobné cíle jako OBOR, především ozvoj obchodu, infastuktuy či konektivity například skze vybudování kontinentální železnice v pevninské části jihovýchodní Asie a ozšíření přístavů v její ostovní části. Čína je od oku 2009 největším obchodním patneem zemí ASEAN a směřuje do nich i významná část jejích zahaničních investic. Čína se také podílí na konkétních infastuktuních pojektech, kteé stategicky zapadají jak do AMPC, tak do OBOR. Jedná se o pevninské pojekty, například o železnici vedoucí z Kunmingu do Singapuu (ASEAN, 2014). Mimo to se podílí na klíčových infastuktuních pojektech v jednotlivých členských zemích, jako kupříkladu vysokoychlostní železnice v Thajsku nebo nově v Indonésii.

18 Na institucionální úovni zatím zaujímá spíše zdženlivý postoj, jelikož Čína vyjednává se všemi členy zvlášť, zatímco stuktuu ASEAN spíše opomíjí. Panuje logická obava, aby Peking nevyužil stejné stategie jako v případě teitoiálních spoů v Jihočínském moři čili vyjednávání s každým státem zvlášť, a tedy oslabovaní silnější vyjednávací pozice egionálního uskupení. OBOR také může mít za cíl odlákat pozonost od teitoiálních spoů (Nadaaj, 2015). Jednotlivé státy ASEAN na duhé staně v zásadě iniciativu vítají, ačkoliv zatím žádný nevyslovil zcela otevřenou podpou (Nadaaj, 2015). Tento postoj způsobuje především nedostatek infomací, jelikož se opět o OBOR a spolupáci především v námořní oblasti hodně mluví, ale konkétní opatření a plány jsou zatím nejasné. To záoveň budí i obavy (Koh, 2015). Jelikož se Čína chová stále asetivněji například v Jihočínském moři, státy jako Filipíny nebo Vietnam logicky vyčkávají, kteým směem se iniciativa vydá. Zda se skutečně zaměří hlavně na obchod a budování infastuktuy, nebo se potvdí také bezpečnostní chaakte, jak se ostatně v případě námořní cesty již nyní otevřeně diskutuje i v Pekingu. Státy ASEAN si také uvědomují, že důležitým důvodem po vznik OBOR je potřeba Číny vyvézt svou nadbytečnou půmyslovou podukci a udžet hospodářský ůst. Záleží však na tom, do jaké míy tato stategie vychází vstříc jejich vlastním pioitám. V případě Indonésie se takový soulad nyní daří, potože pioitou nového indonéského pezidenta Joko Widodo je pávě ozvoj infastuktuy, kteá by pak měla pomoci s posílením domácího ekonomického ůstu (Jakata Post, 2015). Na duhé staně spekta však stojí například Myanma nebo Vietnam, kteé přistupují k čínským investičním akcím velmi opatně. 4 Evopský kontext iniciativy a pohled EU Zatímco iniciativa 16+1 byla zvláště ve svém počátku v Buselu přijímána s velkou nedůvěou, k OBOR přistupují ogány EU aktivněji a s opatným pagmatismem. Již během summitu EU- Čína v čevnu tohoto oku došlo k dohodě o hledání synegií mezi Investičním plánem po Evopu (tzv. Junckeův plán) a Novou Hedvábnou cestou. Junckeův plán má za úkol vygeneovat 315 miliad EUR investic během příštích tří let, a čínský kapitál představuje velmi vítanou možnost, jak někteé z těchto zdojů zajistit (Bond, 2015). Čína samotná uvažuje o příspěvku někde mezi 5 až 10 miliadami EUR (Valeo, 2015). Momentálně stále pobíhá diskuze mezi Evopskou investiční bankou, Evopskou komisí a Fondem Nové Hedvábné cesty o podobě spolupáce a výsledky mají být oznámeny do konce oku. Čína však již vstoupila do Evopské banky po obnovu a ozvoj, což by mohlo k ealizaci společných investičních pogamů pomoci. Zatímco jen před několik lety byly čínské investice v Evopě minimální, nyní se EU stává po Čínu bezespou stále zajímavějším them a potenciál po spolupáci ozhodně existuje. Dle poslední zpávy německého Mecato Institute fo China Studies and Rhodium Goup za ok 2014 dosáhl objem investic v zemích EU 14 miliad EUR (celkový objem čínských investic se tak vyšplhal na 46 miliad), přičemž v polovině minulého desetiletí byl celkový objem pod miliadou (MERICS 2015). 18

19 Čínu zajímá na evopském thu několik klíčových oblastí. Pvní z nich představuje budování infastuktuy, tedy především vysokoychlostních železnic či dálnic. Číňané si uvědomují neúspěch fimy COVEC ve výstavbě dálnic v Polsku a chtějí dostat duhou šanci zatím například jako subdodavatelé v Maďasku či na Slovensku s tím, že cílí na ealizaci celých stavebních pací (včetně plánování a tak dále) čínskými fimami. Duhou oblast zájmu tvoří akvizice stategických fiem v odvětví enegetiky a hi-tech půmyslu, kteé by umožnily zisk nových technologií a zlepšení konkuenceschopnosti čínských fiem, případně výstavba enegetických celků (jadené elektány). Třetí šiokou oblastí je zisk nových thů zde se může jednat o finanční sekto, služby (například tuismus), ale také spolupáci ve spotřebitelském půmyslu a tak dále. Koopeace však bude na většině úovní značně komplikovaná. Čínští představitelé sami přiznávají, že jejich fimy zatím často nemají zkušenosti s jinými kultuami, a o vysoce egulovaném a tanspaentním evopském thu to platí především. Zdá se také, že jednání na nejvyšší úovni vyvolávají u obou stan příliš velká očekávání. Mnozí čínští představitelé včetně zástupců fiem předpokládají, že investice například do infastuktuy budou ealizovat čínské stavební fimy, což však naáží na elevantní zákony o veřejných zakázkách a také ozpouje logice Junckeova investičního plánu, kteý si klade za cíl vytvořit mimo jiné nová pacovní místa. Na duhé staně evopští představitelé často očekávají v podstatě volný kapitál, kteý bude směřovat tam, kam oni budou potřebovat (Šanghaj, 2015). Další komplikací bude soupeření evopských zemí mezi sebou o co nejlepší podmínky spolupáce, kteé Čína velmi obatně využívá k získání co nejlepších podmínek po sebe. Může se například zdát, že stategické investice do kapacit přístavů půjdou do několika zemí záoveň, ve skutečnosti pak půjdou jen do jedné a výsledná celková investice v ámci EU bude nižší, než se očekávalo. To může také vyvolat mezi potenciálními příjemci značné zklamání (Bond, 2015). Ve vzájemných vztazích stále existují dvě nevyřešené otázky, kteé může EU využít ve svůj pospěch udělení statutu tžní ekonomiky a poblematika zbojního embaga, kteé představují stále ještě důležité katy po diplomatickou hu s Čínou, pokud je bude EU umět využít. Statut tžní ekonomiky však může také zafungovat jako konfliktní oblast. Čína předpokládá, že uplynutím lhůty na konci oku získá statut automaticky. Pávní odboníci po celém světě se dnes věnují studiu chaakteu příslibu od WTO obsaženém v přístupové smlouvě k WTO z oku EU a Spojené státy agumentují, že pokud Čína nesplňuje podmínky, zejména v oblasti státní podpoy nebo měnové politiky, neměl by jí být tento statut udělen. Lze tedy očekávat, že pokud EU a Spojené státy tuto změnu neakceptují jako automatickou, Čína je bude konfontovat na půdě WTO. Změna statutu také znamená po evopský půmysl (zejména ocelářství, textilní půmysl, výobci soláních panelů) řadu ohožení, potože ho již nebude možné chánit anti-dumpingovými opatřeními poti někteým levným čínským dovozům, kteé svou velmi nízkou cenu staví například na nepřiznané státní podpoře. 19 Po vzájemná vyjednávání se logicky nabízí otázka fungování evopských fiem na čínském thu, otevření nových oblastí po investice a samozřejmě také poblematika lidských páv. Absence opavdu koodinované jednotné zahaniční a bezpečnostní politiky vůči Číně činí tato témata poblematičtější, potože jednotlivé členské státy mají samostatně mnohem hoší vyjednávací pozici.

20 Platí tedy, že Čína sice vyjednává s EU na nejvyšší politické úovni, ale záoveň těžiště jejích aktivit stále leží v bilateálních jednáních (případně vlastních multilateálních fomátech jako 16+1). To potvzuje nedávná cesta Xi Jingpinga do Velké Bitánie či návštěva německé kancléřky Mekelové v Číně během těchto bilateálních cest se uzavřelo větší množství dohod a stávilo se nad nimi více času než při jednání na úovni EU. Jednotlivé evopské země si tak sami snaží najít svou vlastní synegii s iniciativou OBOR. Ve většině případů se všechny země nacházejí ve stejné fázi jako Česká epublika podepisují nebo zvažují podepsání memoand, avšak záoveň jsou v nejistotě, kam přesně se iniciativa bude vyvíjet. 5 Příležitosti po Českou epubliku v ámci Nové Hedvábné cesty Česká epublika zažívá ve vztazích s Čínou velký půlom a boom, ačkoli obnova dialogu v současném ozsahu zatím tvá velmi kátkou dobu ve sovnání s ostatními zeměmi v egionu. Přestože se zpočátku zdálo, že Polsko (největší th ve střední Evopě) nebo Maďasko (tadiční čínský patne v egionu) disponují lepšími podmínkami po ozvoj vztahů s Čínou, ČR ychle dohání své zpoždění a může si vybudovat postřednictvím OBOR vlastní klíčové oblasti po spolupáci. Vzhledem k tomu, že jak česko-čínské vztahy si tepve definují společné směřování, tak také iniciativa OBOR hledá svůj vlastní obsah, lze odhadnout pespektivní oboy po vzájemnou spolupáci pouze z obecného hlediska. To potvzují i ozhovoy jak z akademické sféy, tak z půmyslu. Většina se shoduje, že OBOR může být obchodní příležitostí, ale záleží na konkétních přínosech. Níže uvedené sféy tedy autoři studie řadí mezi možné oblasti spolupáce na základě dosavadní aktivity čínských společností v ČR a znalosti jejich chování v dalších egionech po světě. 1) Bána do střední Evopy O status čínské bány do střední Evopy soutěží země v ámci celého egionu, přestože není zcela jasné, co by tato výsada měla konkétně přinést a zda Čína skutečně potřebuje jednu zemi jako most do Evopy. Na duhou stanu může Česká epublika usilovat o statut centály po čínské společnosti, kteé směřují do střední Evopy a představovat tento pomyslný most v kontextu dobého poměu levné a kvalifikované pacovní síly a jednoduché administativy spojené s podnikáním v ČR. Je otázkou, zda lze tento cíl naplnit jen na základě politické motivace ze stany čínských společností, potože Česká epublika si ve sovnání Doing Business indexu od Světové banky nevede příliš dobře mezi ostatními zeměmi Česká epublika v posledním hodnocení z oku 2015 zaujímá 36. příčku za pobaltskými zeměmi, Polskem, Slovinskem a Slovenskem.