ACTA ČAPKIANA IV. 70 LET SBČ

Transkript

1 ACTA ČAPKIANA IV. 70 LET SBČ 1

2 Na úvod Zvláštní číslo Zpravodaje SBČ, které otevíráte, bylo vydáno u příležitosti 70. výročí založení Společnosti bratří Čapků valnou hromadou dne Pokračuje v řadě tří sborníků, vydávaných po desetiletích od roku Dovolte mi tedy stručně zhodnotit uplynulé období, kdy jsem v letech vykonávala funkci předsedkyně Společnosti. Jubilejní rok 2007 byl oslaven setkáním ctitelů bratří Čapků v areálu Památníku Karla Čapka, kde byl připraven bohatý program. Zúčastnilo se ho na 150 návštěvníků, mezi nimi i přátelé z bratislavského Kruhu přátel české kultury, čapkovci z Trutnova, Úpice a Malých Svatoňovic, osobnosti kulturního života, spolupracující herci. Pro tuto příležitost byla také vyrobena panelová výstava o historii SBČ, která poté putovala po dalších místech republiky. Velká pozornost výboru SBČ byla věnována i udílení Ceny Karla Čapka, které probíhalo až do r každoročně v květnu na Slovensku. Na organizaci této slavnosti se vedle SBČ a Kruhu přátel české kultury Bratislava podílelo též Mesto Trenčianske Teplice a Kúpele Trenčianske Teplice, a.s. Velkou ranou pro nás bylo nenadálé úmrtí dlouholetého obětavého aktivisty Iva Velikého na konci roku Přes tuto ztrátu se podařilo tradici udílení Ceny Karla Čapka na Slovensku udržet a najít další ochotné spolupracovníky. Slavnost nyní probíhá v sudých letech za účasti laureátů, zástupců spolků, města, hostů i veřejnosti, vždy s důstojným programem. Přestože v letošním roce byla opět poznamenána úmrtím Štefana Vraštiaka, předsedy KPČK Bratislava, dokázali jsme najít další východiska pro budoucnost tohoto konkrétního vyjádření česko - slovenské vzájemnosti. Je sympatické, že odkaz rodiny Čapků je v Trenčianských Teplicích citován i v jiných souvislostech jeden z moderních léčebných bazénů je pojmenován po otci bratří Čapků lékaři Antonínovi. Také zrekonstruované prostory hotelu Pax, který se nachází v místě původního působiště rodiny, nesou informaci o tamní tvorbě Karla Čapka. Dalším problémem, který se podařilo ve zmíněném období vyřešit, byla otázka sídla Společnosti. Léta jsme měli formální adresu schránku na hlavní poště. Také k našim pořadům, valným hromadám a ke schůzím výboru jsme využívali různých prostor 2

3 ponejvíce v Památníku národního písemnictví, v Klementinu, v nové budově Národního muzea. Využili jsme proto velkorysou nabídku Městské knihovny v Praze a již několik let se scházíme k oboustranné spokojenosti pod její střechou, ať už se jedná o naše pořady konané v Malém sále nebo výborové schůze v klubovně. Městská knihovna také po vypršení autorských práv spustila webový portál Karel Čapek on-line, který je často vyhledáván zájemci o jeho dílo. Za tento počin získala titul Knihovna roku V létě roku 2013 došlo ke změně majitele vily Karla Čapka na pražských Vinohradech. Od Karla Scheinpfluga koupila dům Městská část Praha 10. Společnost dopisem na Ministerstvo kultury ČR iniciovala prohlášení cenného zařízení domu kulturní památkou a zapojila se do jednání vedoucích ke zřízení muzea Karla Čapka a jeho zpřístupnění kulturní veřejnosti. Mělo by k tomu dojít v roce Výbor společnosti navrhl valné hromadě úpravu stanov, které nebyly měněny od založení SBČ. Tyto nové stanovy byly schváleny a zaregistrovány Ministerstvem vnitra ČR a následně vytištěny a rozeslány všem členům, podle nich má naše společnost statut spolku. V březnu roku 2011 vyšlo již 100. číslo čtvrtletníku Zprávy SBČ. Informace pro členy i příznivce jsou také na nově zřízených webových stránkách. K pravidelným činnostem i nadále patří tvorba a uvádění literárních pořadů a poznávací výlety. Nově jsme připravili řadu programů pro domovy seniorů v Praze 4 a 10. Na tradičním prosincovém setkání u hrobu Karla Čapka promluvily k odkazu spisovatele i k současnosti významné osobnosti našeho veřejného života (mj. Helena Illnerová, Tomáš Halík, Ondřej Neff, Eduard Stehlík a další). V dubnovém termínu spolupořádáme setkání u hrobů Josefa Čapka a Ferdinanda Peroutky. Výbor Společnosti zaslal na Pražský hrad otevřený dopis s kritikou nepravdivých výroků prezidenta republiky na účet tohoto našeho předního novináře a spisovatele. Z iniciativy SBČ byla umístěna pamětní deska s připomínkou pobytu K. Čapka ve Skalici a informační tabule o působení Josefa Čapka v Žacléři (spolu s Maticí českou). Projevili jsme také iniciativu k označení domu v Sadové ulici v Karlových Varech (ozdravný pobyt Karla Čapka), bohužel však nás v tomto případě nepodpořil příslušný Městský úřad. Společnosti se dostalo i možnosti prezentace své činnosti v médiích a v zahraničí 3

4 např. v České televizi, Českém rozhlase nebo na konferencích, které uspořádalo Velvyslanectví ČR v Londýně v r (Jiří Pešička) a Univerzita a Generální konzulát ČR v Sydney v r (Tereza Todorová). Rozvíjí se i činnost mimopražských členů od roku 2007 probíhá v Malých Svatoňovicích z jejich iniciativy jarní regionální slavnost Studánecká Čapkiana, dobře funguje Klub přátel bratří Čapků v Trutnově. I nadále spolupracujeme s demokratickými spolky a sdruženími např. PENklubem, Sdružením Ferdinanda Peroutky, Maticí českou, Svazem bojovníků proti fašismu, Nadací Františka Langera. Bohužel jsme se v letech museli rozloučit s řadou vzácných lidí, obětavě pracujících na čapkovském poli bolestná byla ztráta bývalého předsedy profesora Františka Černého, dále Jaroslava Slavíka - vynikajícího znalce a autora monografie Josef Čapek, bohemistů Olega Maleviče a Sergeje Nikolského, spisovatelky Marie Šulcové, členek výboru Věry Pokorné, Kristiny Kudrnovské, která dlouhá léta pracovala v programové komisi, předsedy svatoňovické SBČ Václava Tyrnera, Rudolfa Loukoty z Úpice, dramaturga Jiřího Hraše, Jaroslava Dostála a dalších. V prosinci 2011 zemřel čestný člen SBČ Václav Havel. Ekonomická základna Společnosti je v současné chvíli stabilizovaná, zdroje činí jednak členské příspěvky a jednak granty poskytované Ministerstvem kultury ČR a Městskou částí Praha 10. Podstatnou část výdajů tvoří náklady na tiskoviny Zprávy SBČ, Zpravodaj, Dokumenta čapkiana. Činnost členů výboru je nehonorovaná. Přestože už řadu let v demokratické atmosféře můžeme bez ideologických omezení propagovat a šířit myšlenkový odkaz bratří Čapků, nemáme to lehké. Naše členská základna sice stárne, ale přes patrný úbytek členů se poslední dobou přece jen začínají hlásit k čapkovskému odkazu i příslušníci mladších generací. Svědčí o tom nejen nově získaní členové, ale i spolupráce mladých na různých kulturních pořadech SBČ. Přeji omlazenému výboru a celé Společnosti bratří Čapků mnoho sil a dobrých nápadů při tolik potřebném rozšiřování myšlenkového odkazu obou bratří pro další léta. Kristina Váňová 4

5 Dějiny SBČ V červnu 1946 se uskutečnily v Malých Svatoňovicích za účasti prezidenta republiky Edvarda Beneše Národní oslavy bratří Čapků jako hold velkým umělcům a občanům. V ovzduší příprav těchto slavností vznikla myšlenka založit Společnost bratří Čapků, která by sdružovala jejich ctitele, podporovala studium a šíření jejich díla a současně - jak se říká ve stanovách - dbala o to, "aby trvale a stále větší měrou se v národě uplatňovaly myšlenky humanismu a demokracie v pojetí T. G. Masaryka a na nich založeného důsledného boje proti fašismu". Stanovy SBČ schválilo ministerstvo vnitra Československé republiky již v prosinci 1946 a vlastní činnost započala v březnu

6 Počáteční činnost SBČ s pobočkami v Malých Svatoňovicích a v Úpici se v počátcích své činnosti soustředila k založení Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích, navazujíc tak na oslavy z roku V krátkém období do února 1948 se podařilo uspořádat jen několik přednášek s čapkovskými tématy. Za předsednictví malíře Václava Rabase ve vedení SBČ působili i K. Dvořák, E. Konrád, J. Kopta, F. Langer, M. Halík, K. Čechák aj. Miroslav Halík po osvobození republiky vydal i nové soubory čapkovských textů. Činnost SBČ v letech V dalším období vystřídal v roce 1949 spisovatel MUDr. František Langer v předsednictví Václava Rabase. F. Langer poskytl SBČ záštitu vahou své umělecké osobnosti a také jako účastník prvního i druhého zahraničního odboje. K přednáškovým pořadům SBČ přispěli v té době autoři výrazných čapkovských prací (např. H. Čapková, O. Scheinpflugová, J. B. Čapek, V. Černý, P. Eisner, J. Kotalík, O. Králík, J. Patočka, J. Pečírka, O. Vočadlo). Nově SBČ přispěla k realizaci významných pražských výstav (např. Josef Čapek a kniha, 1950; Josef Čapek stále živý, 1955), uskutečnila se i velká retrospektiva díla Josefa Čapka v Brně SBČ stála také u vzniku Památníku Karla Čapka na Strži u Dobříše v roce To vše se dařilo navzdory tomu, že politický tlak na omezení aktivity SBČ, hrozící jejím zrušením, od začátku padesátých let sílil. Vysloveně protispolkový zákon o dobrovolných organizacích a shromážděních prohlásil trvání spolků z doby před 1. říjnem 1951 (a tedy také SBČ) za dočasné. Její vedení proto v roce 1961 prozíravě ohlásilo úřednímu místu, dohlížejícímu na spolky, že SBČ ustoupila od extenzívní aktivity a stává se badatelským kabinetem. Tak si zachovala vnitřní nezávislost. Základní badatelskou práci vykonal PhDr. Miroslav Halík, pracovník Národní 6

7 knihovny v Praze, který stál po smrti F. Langra (1965) v čele SBČ. Objevení dalších dokladů literární a publicistické tvorby bratří Čapků bylo jeho největší zásluhou. Jeho činnost byla nejpádnějším argumentem pro to, aby SBČ byla akceptována jako čapkovský kabinet. Aspoň částečnou účast měla SBČ na mezinárodním sympoziu o K. Čapkovi Člověk proti zkáze (1965) v Mariánských Lázních a na otevření Památníku Karla Čapka v zámku Chyše u Žlutic (1967). Krajané bratří Čapků z politicky umlčených poboček SBČ dosáhli postavení jejich pomníku v Malých Svatoňovicích (1969). Činnost v 70. letech Koncem roku 1971 dostala SBČ od nadřízeného úředníka dohledu dotaz, zda se pokládá za dále existující, nejspíš s předpokladem, že dostane odpověď negativní. Improvizované členské shromáždění však rozhodlo o dalším trvání SBČ, jež potvrdil nenápadný úřední doklad z 6. července Aktivita společnosti se postupně opět rozšiřovala za předsednictví JUDr. Františka Krčmy, silně spjatého s čapkovským světem, který do funkce předsedy nastoupil po smrti M. Halíka v roce Na obnovených pořadech přednášeli např. A. Bejblík, F. Buriánek, F. Černý, A. Fetters, T. Halík, O. M. Malevič, J. Opelík, M. Štemberková. Interpretace literárních pásem se ujímali špičkoví dramatičtí umělci. SBČ zahájila také edici pravidelných členských tisků. Za účasti SBČ byla realizována v roce 1978 velká rekonstrukce Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích a roku 1979 nová velká retrospektiva J. Čapka v Jízdárně Pražského hradu. 7

8 Činnost v 80. letech Ze SBČ vyšly v roce 1983 i první podněty k postavení pomníku bratřím Čapkům v Praze a roku 1985 k podpoře edice velké bibliografie díla K. Čapka. Na pořad také přišlo budování archivu SBČ a organizování členských zájezdů po stopách bratří Čapků. Současně se vedení SBČ dařilo ubránit se vnějším tlakům proti vnitřní nezávislosti. V roce 1987 převzal předsednictví po F. Krčmovi herec Vlastimil Fišar, člen Divadla na Vinohradech. Standardní literárně-dramatické pořady stupňovaly veřejný obsah a zejména svobodomyslnou občanskou angažovanost (Hovory s T. G. Masarykem , K. Čapek o demokracii , posléze pocta F. Peroutkovi, 1990). S přednáškovými příspěvky přibyli např. J. Kopecký, V. Justl, Z. Kožmín, V. Kudělka, F. Nepil, J. Slavík. Zintenzívněl vztah SBČ k slovenským čapkovcům. V roce 1988 se konala v Trenčíně konference o K. Čapkovi a v Trenčianských Teplicích byla osazena pamětní deska. Zde jsou také od roku 1991 každoročně udělovány Ceny Karla Čapka. SBČ se účastnila i mezinárodní konference o K. Čapkovi v Dobříši 1988 a bilancovala své jubileum almanachem 40 let SBČ (1987) i výstavami v Praze, Trutnově a Úpici (1988). Činnost v 90. letech Soustředěné úsilí SBČ o důstojné zpřítomnění stého výročí narození Karla Čapka symbolicky vyvrcholilo v lednu 1990 slavnostním shromážděním v Rytířském sále pražského Valdštejnského paláce za účasti prezidenta republiky Václava Havla. Tehdy byl po dlouhých peripetiích v témže měsíci odhalen základní kámen pomníku bratřím Čapkům v Praze, a také byla vydána reprezentativní bibliografie. Soutěž na pomník, která byla vypsána v roce 1988, nebyla však úspěšná. Po smrti V. Fišara v roce 1991 bylo roku 1992 předsednictví svěřeno univ. prof. PhDr. Františku Černému, historiku dějin 8

9 českého divadla. Z podnětu SBČ vznikla v témže roce Nadace pro postavení pomníku bratřím Čapkům v Praze. Úsilí věnované postavení tohoto pomníku se uzavřelo jeho odhalením v dubnu 1995 (autor P. Opočenský). K typickým literárnědramatickým pořadům přistoupily v 90. letech přednášky nových autorů (např. V. Bělohradský, P. Mareš, D. Mocná, P. Pečinková). Přípravě výstav výtvarného díla J. Čapka se po léta věnoval J. Slavík. Z podnětu SBČ se v roce 1995 uskutečnilo v Hronově symposium o J. Čapkovi, doprovázené výstavou k jeho poslednímu období. SBČ spolupůsobila též při řešení další existence Památníku K. Čapka na Strži, jež byla zabezpečena uvědomělostí restituentů a přechodem správy na příbramský Okresní úřad. V roce 1996 se SBČ účastnila v Malých Svatoňovicích veřejného připomenutí Národních oslav bratří Čapků (1946), kdy bylo rozhodnuto tuto společnost založit. SBČ se podílela i na přípravě výstavy k 50. výročí SBČ, kterou uspořádala 9

10 Národní knihovna ČR na jaře Výročí SBČ bylo připomenuto 15. března 1997 i slavnostní valnou hromadou v Zrcadlové kapli Klementina. V roce 1998, kdy uplynulo 60 let od úmrtí Karla Čapka, uspořádala SBČ k tomuto výročí řadu akcí (např. pořad Rok 1938 v kalendáři Karla Čapka). Zejména se však SBČ podílela spolu s Katedrou české literatury a literární vědy FF UK, Památníkem Karla Čapka na Strži, nadací Čapkova Strž, Okresním úřadem Příbram a pod záštitou prezidenta Václava Havla na uspořádání semináře Čapek stále živý. Tento seminář se konal 6. října 1998 v Příbrami a účastnilo se ho více než 70 odborníků a ctitelů díla Karla Čapka z celé České republiky. Činnost SBČ v 21. století I po roce 2000 pokračuje Společnost bratří Čapků ve své činnosti. Jakýmsi mottem mohou být slova minulého předsedy SBČ Josefa Protivy, která řekl na valné hromadě SBČ dne : "Na zlepšování našich demokratických poměrů musíme stále pracovat a v této nekončící činnosti je nám dílo bratří Čapků syn Olega Maleviče na setkání v Praze s předsedou SBČ Pavlem Vespalcem spolehlivým kompasem". Aktivity SBČ se ustálily na každoročním uspořádání dvou "jarních" a dvou "podzimních" literárně-dramatických pořadů s čapkovskou tématikou; jmenujme například vzpomínkový pořad na dr. Miroslava Halíka Ve službách díla bratří Čapků (2001), Tři životy Olgy Scheinpflugové (2002), povídání Jiřího Menzela Proč mám rád Karla Čapka (2003), Karel Čapek a americký pragmatismus (2004), Mnohostěn tvorby Josefa Čapka (2005), Mimo pravdu a mimo lež - Kritika slov Karla Čapka po 88. letech (2006) atd. Oblíbenou aktivitou SBČ je také výlet po stopách bratří Čapků (např. jsme navštívili zámek v Chyších, Trenčianské Teplice, Slaný, Lány, Hrádek u Prohoře atd.). Pravidelně se také setkáváme u symbolického hrobu Josefa Čapka na 10

11 Vyšehradském hřbitově a každý rok tradičně uzavírá SBČ svou činnost setkáním u hrobu Karla Čapka. To však zdaleka nejsou veškeré aktivity SBČ, řadu zajímavých akcí pořádají i mimopražské pobočky SBČ a Společnost také spolupracuje s řadou občanských organizací (např. se Společností Edvarda Beneše). Je nezbytné připomenout i tiskoviny, které SBČ vydává: 4x ročně Zprávy (aktuálně reagují na naši činnost), 1x ročně odborný Valná hromada SBČ 2016 v Národním muzeu sborník Zpravodaj a příležitostný tisk Documenta Čapkiana (např. Za Čapky na Slovensko , Čapkové na Jiráskových Hronovech ). Kristina Váňová Památník Karla Čapka v letech Památník Karla Čapka ve Staré Huti (PKČ) je od roku 2003 příspěvkovou organizací zřizovanou Středočeským krajem. Hlavním účelem zřízení organizace je plnit funkci víceúčelového kulturního zařízení a muzea památníku ve smy slu Zákona č. 122/200 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy. Je zřizován za účelem získávat, tvořit, trvale uchovávat, evidovat, odborně zpracovávat a zpřístupňovat veřejnosti sbírky muzejní povahy jako pramenné základy poznání osobnosti spisovatele Karla Čapka. Organizace také zabezpečuje správu, ochranu a provoz pronajaté kulturní památky. Veřejně prospěšné činnosti vymezené zřizovací listinou souvisejí s účelem zřízení a nejsou vykonávány za účelem dosažení zisku. Tak praví úřední dokument. Jak tedy vypadala vlastní činnost památníku ve výše uvedených letech? 11

12 Od roku 2007 proběhlo v prostorách památníku množství akcí pro veřejnost. Připomeňme si z nich např. komponovaný program k oslavě 60. výročí SBČ, který za účasti velkého počtu členů proběhl v zahradě památníku. Při této příležitosti byla také otevřena výstava, vytvořená z historických dokumentů společnosti. V témže roce se uskutečnil i program pro děti Hodina zpěvu s J. Uhlířem, kdy byly diváky zcela zaplněné venkovní prostory. Další velkou akcí bylo připomenutí 50. výročí otevření památníku v roce Každoročně se opakovaly Jarní vernisáž a Svátek barevného listí, v jejich rámci byly prezentovány nové dokumenty či umělecké výstavy (obrazy Jaroslava Dostála, Dany Hlobilové, zahradní plastiky a objekty Michaela Stránského, fotografie Jana Lukase apod.). Ojedinělou akcí byla jednodenní výstava originálů olejů Josefa Čapka, zapůjčených rodinou Dostálovou v březnu 2016, která se setkala s velkám zájmem kulturní veřejnosti. Vlastní badatelská činnost památníku vedla také k produkci putovních výstav. V roce 2008 byla poprvé uvedena v elektronické i panelové verzi výstava Život a doba spisovatele Karla Čapka. Tato velmi úspěšná prezentace je pravidelně zapůjčována do knihoven a kulturních zařízení v celé ČR. Při jejím putování po Středočeském kraji již léta spolupracuje SVK Kladno. Výstava byla vyrobena i v jazykových mutacích (němčina, angličtina, francouzštia, ruština) a na její distribuci prakticky po celém světě se podílelo také Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Výstava spojená s projekcí stejnojmenného filmového dokumentu, produkovaným památníkem, se konala např. v roce 2009 v Českém centru Brusel jako oficiální akce českého předsednictví EU, dále v roce 2011 v Ženevě, paláci WIPO OSN při příležitosti výročí jmenování K. Čapka v roce 1931 členem komise tehdejší Společnosti národů, v Londýně při čapkovské konferenci pořádané Velvyslanectvím ČR při příležitosti

13 výročí cesty Karla Čapka do Aglie nebo v Sydney jako doprovodný program konference Nedokončená revoluce, věnované Karlu Čapkovi a problematice robotiky. Dalšími místy uvedení této výstavy, na níž navazovaly další aktivity spojené s krajanskými spolky a místními sdruženími, byly například Washington, Oslo a řada dalších míst v Japonsku, Rusku a Francii. V roce 2016 byl Památník Karla Čapka svým zřizovatelem vyzván k účasti na prezentaci české kultury v čínském Sečuánu, kde v propracované expozici představil oba bratry Karla i Josefa. Mezinárodní úspěchy slaví i další putovní výstava s názvem Josef Čapek malíř, básník, spisovatel, vyrobená v roce Ta byla záhy přeložena do němčiny a angličtiny a byla prezentována zejména v Německu Berlíně, Mnichově a také v Památníku Sachsenhausen. S Památníkem Sachsenhausen naše organizace navázala dlouhodobou spolupráci prostřednictvím studentského projektu věnovaného Josefu Čapkovi a jeho Básním z koncentračního tábora a také problematice studentů zatčených při akci gestapa 17. listopadu V letech 2012, 2014 a 2016 vytvořily pracovnice PKČ několikaměsíční projekt pro studenty Gymnázia Karla Čapka v Dobříši a Gymnázia v Praze 7, který vyvrcholil prezentací výsledků práce studentů a za účasti německých studentů z Berlína a Oranienburgu právě v Gedenkstätte Sachsenhausen. Německé vydání básní Josefa Čapka pod názvem Gedichte aus dem KZ bylo pak v letech propagováno prostřednictvím uměleckých vystoupení v Praze, Roudnici n. Labem, Düsseldorfu a Berlíně. Tato vystoupení uspořádal PKČ spolu s Česko-německým fondem budoucnosti. Další dlohodobou spoluprací se studenty je bienále tvorby Stredné umelecké školy Trenčín. Každé dva roky je v PKČ instalována výstava studentských prací, které jsou inspirovány tvorbou bratří Čapků. Jedná se o divadelní kostýmy, scénografické návrhy nebo volnou grafiku či oděvní tvorbu. Při výstavní činnosti PKČ spolupracuje s Památníkem národního písemnictví, Národní knihovnou, Městskou knihovnou v Praze, Národním muzeem, Národním technickým muzeem, PEN-klubem a dalšími paměťovými institucemi. Kromě již zmíněného filmového dokumentu v uvedeném období vyprodukoval PKČ další audiovizuální díla, věnovaná oběma bratřím Slovensko bratří Čapků (2010), 13

14 Nekonečná pouť Josefa Čapka (2010), Heftlink Josef Čapek (2012) a další. V roce 2012 realizoval Památník Karla Čapka náročný projekt, spolufinancovaný Evropskou unií Naučnou stezku Karla Čapka. Jedná se o tři různě náročné trasy, které vedou okolními místy spojenými s pobytem Karla Čapka. Prostřednictvím deseti panelů umístěných v terénu má návštěvník možnost seznámit se nejen s historií daného místa, ale také s jeho přírodními krásami a zajímavostmi. Součástí tohoto projektu byl i tisk informační brožury a orientačních mapek. Stezka je celoročně navštěvována turisty všech věkových kategorií a přispívá i ke zvýšené návštěvnosti samotného PKČ. Z ediční činnosti památníku ve sledovaném období je nejpodstatnější vydání knihy Karel Čapek na Strži autorky Terezy Todorové. Tato publikace podrobně a zajímavě mapuje zejména poslední tři roky života Karla Čapka a úspěšně se prodává. Také byly znovu vydány dva soubory citátů vyhledávaných návštěvníky Karel Čapek 21. století a Ferdinand Peroutka 21. století. Na zahradním jevišti památníku probíhají v letním období pravidelná ochotnická představení, která jsou určena jak dětem, tak i dospělým. V posledním roce pak bylo přikročeno i k rekonstrukci skoro dvacet let starých expozic. V roce 2016 byly otevřeny nové expozice Olgy Scheinpflugové a Ferdinanda Peroutky a začalo se s opravami expozice Karla Čapka. Památník získal v celostátní návštěvnické anketě titul Muzeum roku Doufám, že i v dalším období si památník udrží spokojené návštěvníky a bude dál úspěšně šířit odkaz bratří Čapků. Kristina Váňová 14

15 Jarní vernisáž na Strži Divadení vystoupení na Strži Muzeum bratří Čapků Na počátku historie Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích byly velkolepé Národní oslavy ve dnech 29. a 30. června 1946 za účasti prezidenta republiky Edvarda Beneše. Čestný výbor tvořili Jarmila Čapková, Helena Palivcová Čapková, Olga Scheinpflugová Čapková, MUDr. Jan Bělehrádek rektor Karlovy univerzity, Dr. Albert Pražák univerzitní profesor, Fráňa Šrámek, Václav Vydra. Vzpomínka na bratry Čapky se stala spontánní oslavou nabyté svobody. V neděli 30. června odpoledne zahájil při odhalení pamětní desky s bystou Karla Čapka (dílo akademického sochaře Karla Dvořáka) na jeho rodném domě svůj 15

16 proslov univerzitní profesor Albert Pražák: Dnes slaví celý kraj a zvláště Malé Svatoňovice den přeslavný a převeliký, přišli jsme sem v čele se svým milovaným prezidentem, se státními a kulturními hodnostáři, abychom se vděčně poklonili památce velkého svatoňovického rodáka Karla Čapka. V závěru velmi emotivního proslovu pak řekl: Přišli jsme sem všichni za tímto nadčasovým hlasem Čapka, jejž slyšíme znít z katedrály jeho díla. A právě pro něj víme, že nám Karel Čapek nezemřel, ba zdá se nám, že se tu rodí vždy znovu a znovu, že zde hoří jeho nesmrtelnost. A právě tato jeho nesmrtelnost činí z Malých Svatoňovic, Svatoňovice velké. Pamětní deska, kterou právě odhalujeme, je pro vás závazkem, že půjdete vždycky a věrně cestou svého nejslavnějšího rodáka a že to bude stejně nádherná cesta jako jeho stezka, jíž jste nazvali jeho jménem a jež míříc k horám, připomíná vám i nám provždy, že i naše cesty musí stále stoupat vzhůru na duchovní nebesa, k nimž celému světu ukazoval cestu Karel Čapek. Součástí oslav byla obsáhlá výstava o životě a díle bratří Čapků. V rodném domě Karla Čapka na náměstí byla návštěvníkům oslav připomenuta jeho rodná světnice, úmrtní lože a nábytek po rodičích. Dokumenty o životě a díle obou bratří byly vystaveny ve čtyřech třídách měšťanské školy. Autor výstavy, Miroslav Halík, přední znalec díla bratří Čapků, nazval jednotlivé výstavní sály výstižnými názvy: Růst, Cesta k literární světovosti, Přátelství s T. G. M. a Boj proti fašismu. Při přípravách výstavy obětavě pomáhali nadšení svatoňovičtí občané. Na výzvy v rozhlase a v tisku se v krátké době podařilo získat tolik materiálů od známých a přátel bratří Čapků, příslušníků rodiny a z archivu Lidových novin, že přání Edvarda Beneše, aby se výstava stala základem stálého Muzea bratří Čapků, bylo reálné a všemi nadšeně přijaté. Největší část exponátů poskytl Miroslav Halík, který po celou válku ochraňoval pozůstalost Karla Čapka. Výstavu navštívilo ve dnech 29. června 15. července 1946 podle tehdejších novinových zpráv okolo lidí. V sobotu 29. června byla také otvírána Stezka bratří Čapků. Průvodní slovo za Klub českých turistů přednesl profesor J. Procházka: Turistická stezka bratří Čapků, kterou dnes slavnostně otvíráme, ponese své čestné jméno jako symbol. Vede z Úpice přes Svatoňovice k Trutnovu, přes hřbet Jestřebích hor a odtud do dáli. Ukazuje svým směrem přes hranice naší rodné země do světa. Stezka bude připomínat turistům zavazující odkaz života a díla obou bratří. Také cesta jejich lidského i uměleckého vývoje 16

17 byla úsilím proniknout z našich malých domácích poměrů daleko do světa a vysoko k vrcholům poznání. Večer se konal Vzpomínkový večer přátel bratří Čapků. V romantickém prostředí parku vystoupila Olga Scheinpflugová, Edmond Konrád, Josef Kopta, František Langer a Ferdinand Peroutka. Přípravný výbor Společnosti bratří Čapků vystoupil se slavnostním prohlášením, bylo možno podat si předběžnou přihlášku člena SBČ. Oba slavnostní dny se velmi vydařily, všechny noviny psaly o velkém úspěchu pořadatelů zvláště o perfektní organizaci, vynikající atmosféře a o neobyčejném úsilí celé obce Malé Svatoňovice a všech občanů. Nádherné děkovné dopisy přicházely od umělců, politiků i návštěvníků z celé republiky. Slavnostní chvíle se změnily ve všední dny. Svatoňovickým zůstal nelehký, ale čestný úkol, otevřít muzeum co nejdříve pro veřejnost. Úkolu se zhostili znamenitě. Už v září 1947 byl památník otevřen ve dvou místnostech bývalého bytu MUDr. Antonína Čapka a v přilehlé chodbě obecního domu. Finační prostředky na jeho vybudování poskytla Společnost bratří Čapků a stala se jeho prvním vlastníkem. Nutné technické úpravy provedli občané Malých Svatoňovic většinou zdarma, odborným poradcem a libretistou expozice byl Miroslav Halík. Expozice měla dvě části v expozici Karla Čapka byl vystaven nábytek po rodičích, písemné a fotografické materiály dokumentující jeho život a tvorbu. V přilehlé chodbě byla představena tvorba Karla a Josefa Čapka a přátelství Karla Čapka s T. G. Masarykem. Expozice Josefa Čapka, zachycující jeho tvorbu výtvarnou i literární, byla nainstalována v bývalé ordinaci doktora Antonína Čapka. Ve vzpomínkách pamětníků zůstalo uchováno, jak spojku mezi Svatoňovicemi a Prahou vykonával strojvůdce Josef Kábrt při svých vlakových jízdách. S jakou láskou ukládali zakladatelé muzea každý získaný lístek, knižní obálku, rukopis nebo fotografii. Jak zaníceně uměli vyprávět první průvodci muzea Karel Pospíšil a jeho žena Františka, která se ani v nejtěžší době nebála k výkladu připojit vzpomínku na přátelství Karla Čapka s prezidentem Masarykem. Další rozvoj muzea byl dlouhá léta limitován prostorem. Bylo třeba prosadit výstavbu pošty a národního výboru, aby muzeu mohla být vyhrazena obě patra obecního domu na náměstí. V roce 1959 se muzeum stalo majetkem obce. První reinstalace byla zahájena v říjnu Libreto nové expozice zpracoval Památník národního písemnictví, adaptační práce zajistila obec. Nová expozice byla slavnostně otevřena v poněkud 17

18 uvolněném politickém ovzduší počátků šedesátých let 13. května Pro všechny české čapkology bylo velmi významné, že v slavnostním programu vystoupil tehdejší aspirant leningradské univerzity Oleg Michajlovič Malevič a Karla Čapka vysoce ocenil. Dalším významným činem tehdejšího správce muzea Josefa Kašpara, pro který brzy našel v obci řadu obětavých pomocníků, bylo postavení sousoší ve Svatoňovicích na náměstí. V září 1966 se podařilo získat povolení ministerstva pro veřejnou sbírku na pomník. Výtvarný návrh sousoší byl zadán sochaři Josefu Malejovskému. Přispěli zahrádkáři, školy, spolky, jednotlivci i organizace. Slavnostní odhalení sousoší 29. června 1969 se navzdory rychle pokračující politické normalizaci zúčastnili kulturní i političtí představitelé v čele s ministrem kultury Miroslavem Galuškou. Uskutečnění dalšího velkého plánu, rozšíření muzea do obou poschodí obecního domu se podařilo v letech Prostorové řešení interiéru bylo zadáno Bohuslavu Rychlingovi, libreto expozice Karla Čapka v prvním patře zpracoval Miroslav Halík a Marta Dandová. Jaroslavu Slavíkovi bylo zadáno libreto expozice Josefa Čapka. Slavnostní otevření rozšířeného muzea se uskutečnilo 24. června V prvním patře je představen život a dílo Karla Čapka, osobní korespondence, publikační činnost, cestopisy, překlady knih a další. V expozici Josefa Čapka v druhém patře je vystaven reprezentační soubor autorových olejomaleb a kreseb, životopisná data a přehled literární tvorby. Na schodišti jsou instaloványfotografie Zdenko Feifara a ilustrace Pavla Brázdy a Věry Novákové ke knize Heleny Čapkové Moji milí bratři. Muzeum je přirozeným centrem kulturního života obce. Tradičně garantuje většinu kulturních akcí v obci, z nichž nejvýznamnější je literární festival Studánecká Čapkiana. Snad se podaří i záměr rozšířit muzeum o výstavní prostory, doplnit expozici Heleny Čapkové, vytvořit vyhovující prostory pro depozitář. Vzrůstající zájem turistů a návštěvníků muzea dává naději, že muzeu se bude dařit i v budoucnu. Je to zvláštní historie. V tom rozlehlém domě na poutním náměstí v Malých Svatoňovicích se sice narodil, jak to říká pamětní deska, 9. ledna 1890 český spisovatel Karel Čapek. Ale za několik měsíců se již stěhoval s rodiči do nového domu. A přece právem se Svatoňovičtí hlásí s vřelou láskou k oběma bratrům, protože dobře uslyšeli hlas citového zaujetí, který neobyčejně intenzivně zaznívá z drobných útržků vzpomínek 18

19 a pozdravů, z několika stránek podivuhodně prozaické prvotiny Krakonošova zahrada a je skryt v leckteré narážce jejich prací prozaických i dramatických. Snad toto právo krajanské příchylnosti pramení také v citové ozvěně, která se tu vždy ozvala, když sem pod Žaltman a Brendy ten čapkovský pozdrav zalehl. Snad se tu z básnického bratrského vzpomínání vytvořila krásná legenda o dvou chlápcích trochu vyjeveně se rozhlížejících do světa poprvé z Krakonošovy zahrady. Proto tam ve Svatoňovicích mají Karel a Josef Čapkové nezrušitelné právo i dnes. Jiří Žantovský, 1962 Eva Hylmarová Dopis ze dne od Miroslava Halíka 19

20 Letáček k Národním oslavám Program Národních oslav 20

21 Prohlášení Společnosti bratří Čapků s předběžnou přihláškou za člena SBČ 21

22 Olga Scheinpflugová a Helena Čapková v Malých Svatoňovicích Eduard Beneš, Miroslav Halík a Helena Čapková v Malých Svatoňovicích Použité materiály: Brožura Vzpomínáme bratří Čapků Materiály z archivu Muzea bratří Čapků Vzpomínáme bratří Čapků, uspořádal J. V. Bílek, vydala Jednota Trutnov v roce

23 Klub bratří Čapků v Trutnově Trutnovský Klub bratří Čapků oslaví v roce 2017 již 35 let od svého vzniku. Byl založen několika nadšenci z Trutnova, Úpice a Malých Svatoňovic v roce První předsedkyní byla zvolena MUDr. Eva Šidláková, tatínek paní doktorky prof. Šidlák byl jedním ze zakládajících členů Společnosti bratří Čapků. Do konce roku 1982 se přihlásilo 70 zájemců. Během let se počet měnil, a v prosinci 2016 máme 75 členů. Za celou tuto dobu jsme zorganizovali stovky pořadů, přednášek, besed a výletů po stopách Setkání v Trutnově v roce 2016 Olga Rohelová a Tomáš Kubíček obou slavných bratří. Vyjmenovávat jednotlivé akce by zabralo mnoho stránek a vzpomínat na vzácné hosty, kteří přijali pozvání do Trutnova, by bylo velmi zajímavé, ale dlouhé. Chtěl bych alespoň touto cestou poděkovat všem osobnostem, které přispěly k poutavé a pestré činnosti našeho klubu. Léta ubíhají, všichni stárneme, někteří členové spolku odcházejí, ale snad se nám daří zajímavou nabídkou přilákat nové mladší zájemce do našeho spolku. V poslední době se daří rozšiřovat spolupráci s pražskou Společností bratří Čapků. Poděkování patří výboru této společnosti za přispění na pořady v roce 2016 pro náš klub. Budu velmi rád, když tato spolupráce bude i nadále pokračovat. Blíží se rok 2017 a zároveň výročí sedmdesáti let činnosti Společnosti bratří Čapků v Praze, společnosti, která se stará o naplňování odkazu a myšlenek Karla a Josefa Čapkových. A myslím, že se sluší k tomuto výročí poblahopřát. Tak tedy. Milá Společnosti bratří Čapků, přejeme ti všichni z trutnovského klubu hodně elánu do dalších let, nekončící řadu zajímavých pořadů, mnoho aktivních příznivců a tolik chuti do práce, která vydrží nejenom dalších 70 let. Tomáš Kubíček 23

24 Proč nás stále zajímají bratři Čapkové? Pocházíme z Náchodska a studovali jsme spolu v Jiráskově reálném gymnasiu v poválečné době. Tehdy propagovaný Alois Jirásek nás zaujal hlavně díly vycházejícími z našeho kraje. Brzy jsme se začetli i do díla bratří Čapků. Nejdříve to byly pohádky, později hry, romány a cestopisy. Jejich jazyk byl kouzelný. Maturovali jsme v roce 1952, kdy dílo bratří Čapků nebylo v maturitních otázkách. Teprve, když přišel zájem sovětských vědců o toto dílo, strana postupně uvolňovala tisk některých románů, i když s korekturou. Za studií i později jsme v Praze zhlédli jejich úžasné hry. Při cestování po Evropě jsme si brali cestopisy Karla Čapka, které slovy i obrázky nám pomáhaly více poznávat určitou krajinu. Obrazy Josefa Čapka nás udivovaly svojí hloubkou při zdánlivě jednoduché malbě. Bylo logické, že jsme se zapojili do Klubu bratří Čapků, kde formou přednášek, výstav, divadel a návštěv míst spojených s bratry Čapky získáváme stále nové poznatky o jejich díle. Jejich myšlenky jsou trvale aktuální. Josef a Zdeňka Mračkovi Jak přichází vánoční radost To přijdete někdy uprostřed Adventu na setkání Klubu bratří Čapků v Trutnově. Členové výboru se postarají, aby se každý mohl pohodlně posadit (když nás je víc, snášejí židle, odkud to jen jde), srdečně vás přivítají, dostane se vám duchovních zážitků právě tak akorát (šikovné děti vám zahrají na hudební nástroje, paní Mimrová a paní doktorka Šidláková kultivovaně přečtou nějaké zvlášť milé úryvky z knížek bratří Čapků), pak vám pan předseda Kubíček poodhalí plány klubu v příštím roce a srdečně všem popřeje krásné Vánoce i příští rok (a když píši srdečně, skoro by se mi to chtělo psát s velkým S, jak je to opravdové) a pozve vás na občerstvení, které upekla jeho žena a určitě i další členky výboru (je to dělané s láskou - to je každému jasné, když je to tak dobré). Obsluhují vás jako vzácné hosty a vy si při tom můžete povědět se svými přáteli, co je u vás a u nich nového. A na odchodu dostanete ještě krásně zabalený dárek! A ta směsice radosti a dojetí vás provází do dalších dnů - víte, že díky dobrým lidem, o kterých se nemluví ani nepíše, je svět krásný. Jana Kejzlarová 24

25 Vzpomínka. Když jsem v roce 1985 poprvé přišla mezi trutnovské ''čapkovce'' nebyla jsem mladá (ročník 1931), ale stejně se mi zdálo, že Klub bratří Čapků je klubem důchodců. Většina přítomných byli moji vrstevníci, mnoho členů bylo i mnohem starších. Ten první podvečer jsem si vybavila včera ( ) na našem předvánočním setkání. Bylo milé jako vždy, ale přece jen bylo něčím výjimečné. Proč? V sále bylo několik nových členek a členů. Nebylo jich mnoho, ale měli jednu přednost-byli mladší!!! Potěšilo mě to, a tak se objevila i naděje, že jednou najde bratry Čapky i ta nejmladší generace. Věra Mimrová Karel Čapek evropský patriot V knize cestopisných fejetonů Výlet do Španěl se Karel Čapek vyznal ze své touhy poznat celý svět: Člověk by měl všechno vidět a ke všemu se vztáhnout, tak jako poplácal toho osla v Toledě nebo hladil peň palmy v zahradě Alcázaru. Všeho se aspoň prstem dotknout. Celý svět přejet dlaní. Ta radost, člověče, když vidíš nebo hmatáš, cos dosud neznal. Každý rozdíl ve věcech a lidech rozmnožuje život. 1 Jeho touha zahrnovala i rodný kraj, který mu nikdy nepřipadal méně přitažlivý, ani když poznal cizí země. Své dětství trávil v Úpici, městečku čítajícím na přelomu 19. a 20. století kolem čtyř a půl tisíce obyvatel. 2 Jelikož byl vždycky náramně zvídavý, zajímalo ho všechno, s čím se setkal ve svém nejbližším okolí děti i dospělí, spolužáci, učitelé, sousedé a také jejich zaměstnání, jak se co dělá. Poněkud dále od domova se dostal za svých středoškolských studií, nejprve do Hradce Králové, potom do Brna a konečně do Prahy, kam se roku 1907 přestěhovala z Úpice celá Čapkova rodina. Ve třetím semestru studií na filozofické fakultě české univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze se rozhodl prohloubit si znalosti v germanistice a anglistice na univerzitě Friedricha Wilhelma v Berlíně. 3 Člověk, který určitý čas studuje v cizí zemi, nemůže být považován za turistu. S cizím prostředím sice nesplyne docela, zvláště když se jeho pobyt počítá pouze na měsíce, 1 ČAPEK, Karel, Výlet do Španěl, in Cestopisy, 1, ed. Jarmila Víšková, Praha: Čs. spisovatel, 1980, s V současnosti se počet obyvatel Úpice blíží šesti tisícům. 3 Na filozofické fakultě Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně se Karel Čapek imatrikuloval 27. října 1910, exmatrikulační vysvědčení z berlínské univerzity nese datum 7. března 1911; srov. HALÍK, Miroslav, Karel Čapek. Život a dílo v datech, Praha: Academia, 1983, s

26 nikoli na léta, ale vnikne do něho nesrovnatelně hlouběji než jedinec obdivující týden či čtrnáct dní historické památky nebo povalující se na pláži. Leckdy mu dá ovšem dosti práce, než zjistí i docela banální informace, třeba kde se dostanou známky na dopisy. Čapek nevylíčil svůj německý pobyt v cestopise, v tomto žánru začal tvořit teprve poté, kdy si za své povolání zvolil žurnalistiku. Od března do června 1911 studoval na Faculté des lettres pařížské Sorbonny. 4 Ani Francii, třebaže její kulturní atmosféru hltal všemi smysly, nevěnoval cestopisnou knihu, pouze několik článků týkajících se především výtvarného umění. 5 Z Francie si bratři Čapkové přivezli sbírky moderních francouzských básníků, z nichž Karel hodlal spolu s jinými obdivovateli francouzské kultury dát dohromady celou antologii. Ještě před válkou stihl několik ukázek svých překladů z francouzštiny uveřejnit na stránkách Lumíra. 6 Za první světové války nemusel ze zdravotních důvodů narukovat, také jeho bratr měl štěstí. Nebyli tudíž nuceni poznávat cizí země a národy na bojištích a v zákopech, případně v zajetí v některém z dohodových států. Karel však měl pevný plán za hranice vyjet a cílem jeho cesty měla být Itálie. Tato země, původně člen Trojspolku, přešla v roce 1915 na stranu Dohody. Karlovi byl velmi sympatický protirakouský postoj futuristů v čele s Filippem Tommasem Marinettim, třebaže se vždy neztotožňoval s ideovými východisky tohoto hnutí. Chtěl s nimi v Itálii navázat osobní kontakty, nemohl ovšem požádat úřady o vydání cestovního pasu na Apeninský poloostrov, protože by tím byl vzbudil nežádoucí pozornost. Podal si proto žádost o vydání pasu do neutrálního Španělska. Úřady mu nevyhověly, jelikož by tam byl musel cestovat přes jiné evropské státy. 7 Za války se musel spokojit s tím, že může překládat zatím pouze do šuplíku 4 Exmatrikulační vysvědčení z pařížské univerzity nese datum 19. června července, odjel s bratrem do Marseille, ale ze zdravotních důvodů se rozhodl nenásledovat jej do Španělska; v polovině července se vrátil do Prahy; srov. HALÍK, M., Karel Čapek, s Například v článku Neznámý mistr přiblížil osobnost malíře Léona Chauliaka, in ČAPEK, Karel, O umění a kultuře, 2 [dále jen OUK], ed. Emanuel Macek a Miloš Pohorský, Praha: Čs. spisovatel, 1985, s ČAPEK, Karel, Moderní lyrika francouzská, předmluva k několika ukázkám z překladů francouzských básníků z pera Karla Čapka, Stanislava Hanuše a Hanuše Jelínka, uveřejněná v Lumíru 41, , , knižně in ČAPEK, Karel, OUK, 1, ed. Emanuel Macek a Miloš Pohorský, Praha: Čs. spisovatel, 1984, s O těchto plánech a jejich krachu vyprávěl ve sloupku Beneš 1915, publikovaném v květnovém čísle revue Sobota, 1934 (28. května 1934 oslavil Edvard Beneš padesátiny); knižně in ČAPEK, Karel, OČČ, 3, ed. Emanuel Macek a Miloš Pohorský, Praha: Čs. spisovatel, 1991, s

27 verše francouzských básníků. Měl tak jistě pocit, že působí, byť skrytě, v protirakouském duchu, vždyť Francouzi byli pokládáni za cizince monarchii nepřátelské. Když na jaře 1917 přijal místo vychovatele v rodině hraběte Vladimíra Lažanského, setkal se tu s francouzskou státní příslušnicí Lucie Lemoine, která ovdovělému hraběti vedla domácnost. Neoctla se v internaci jako jiní Francouzi, kteří nestačili před vypuknutím války včas odjet do své vlasti. Hrabě to nepřipustil za svůj personál si ručil a úřadům dal nesmlouvavě najevo, že ho nesmějí otravovat. Karel Čapek se zdokonaloval ve francouzské konverzaci a ve volných chvílích pilně překládal své milované básníky. Své výtvory vydal ovšem až po válce, v roce 1920, pod titulem Francouzská poezie nové doby (2. vydání z roku 1936 pod názvem Francouzská poezie je doplněno o překlady novější). Známé rčení inter arma silent Musae pro dílo bratří Čapků neplatí. Tvořili sice v zázemí, ale válka drtila i civilisty. V posledním válečném roce vydal Karel samostatnou knihu delších i kratších próz Boží muka. Právě tímto dílem se představil nejen české čtenářské obci, nýbrž i čtenářům německým. Ještě téhož roku vyšel v berlínském nakladatelství Fischer výbor z těchto povídek pod názvem Gottesmarter; jde zřejmě o vůbec první knižní překlad Čapkova díla do cizího jazyka, který pořídil pražský německožidovský básník a překladatel Otto Pick ( ). Do němčiny tlumočil více Čapkových knih, například Dášeňku čili Život štěněte (Daschenka oder Das Leben eines jungen Hundes), Jak vzniká divadelní hra (Wie ein Theaterstück entsteht) a RUR (WUR. Werstands universal robots). Mezi německými čtenáři se Čapkovo dílo těšilo trvalému zájmu, o čemž se můžeme přesvědčit v Bibliografii Karla Čapka. 8 Z této publikace poznáme, kolik odvážných mužů a žen si trouflo čestně obstát v zápase s autorovými jazykově náročnými texty. Byl mezi nimi i rodák z moravského Šternberka Vincy Schwarz ( ), původem Němec, který se za první republiky na protest proti sílícímu německému nacionalismu pevně přimkl k české kultuře; pro svůj neskrývaně demokratický postoj byl za heydrichiády i s manželkou popraven. Z Čapkova díla přeložil například Anglické listy pod názvem Seltsames England. 8 MĚDÍLEK, Boris a kol., Bibliografie Karla Čapka. Praha: Academia Soupis knižních německých překladů prózy a divadelních her Karla Čapka je na s Od roku 1990, kdy Bibliografie vyšla, byly vydány další reedice Čapkových děl i překlady zcela nové. 27

28 S německy mluvícími spoluobčany, rakouskými Němci, přicházel Čapek do styku od dětství. Úpice byla sice výrazně česká, Němců tam na přelomu 19. a 20. století žila necelá stovka, ale v některých městech a vesnicích v Podkrkonoší početně převládalo německé obyvatelstvo, například v Trutnově. Josefa poslali rodiče na handl do německé rodiny, jak bylo tehdy zvykem, Karel se němčině učil na gymnáziu. K německé kultuře choval obdiv a německá mentalita mu byla v mnohém blízká. Tyto sympatie dal najevo v knize Italské listy. Nejspokojenější se totiž cítil na italském severu, v kraji, který do konce první světové války patřil Rakousku; vůně dřeva, tekoucí voda a louky, jež tolik postrádal na jihu, mu totiž připomínaly rodné Čechy. Sympatičtí mu byli rovněž tamější němečtí obyvatelé. A přece je to naveskrz německá země, dokonce ve zvláště dobrém smyslu: čistá a přívětivá, úhledná a pečlivá; i hory jsou tu posypány čerstvým sněhem a opatřeny samými lanovkami a čisťounkými hospodami; dole roste lehounké víno, a na každém kopečku je nějaký hrad, a lidé jsou vážní a čistí, rozmyslní a ochotní, ženy strašně zubaté, ale časem neobyčejně pěkné a jaksi mléčné; a věřte mi, že po italské pouti je zvláštní radostí dívat se zas do bledě modrých studánkových očí. 9 V knize se autor ovšem zdržel výroků, jež svěřil v dopise Olze Scheinpflugové z 5. června 1923: Tady už jsou Němci, a na mou duši, že je mám třikrát raději než ty černé Taliány. 10 Uskuteční-li se naše sny za okolností odlišných od těch, za nichž jsme se oněm snům oddávali, může se snadno stát, že jsme spíše rozčarováni. Na počátku světové války Karel Čapek toužil navštívit Itálii; když se mu po devíti letech přání splnilo, velkou radost právě neměl. Podvolil se ale doporučení lékařů, že musí na čas vysadit a přijít na jiné myšlenky. Vydavatelství Lidových novin mu sice poskytlo dlouhou dovolenou protáhla se na téměř sedm neděl -, ale něco za něco, očekávalo se, že bude do novin pravidelně zasílat zajímavé a vtipné sloupky o své cestě. Tato povinnost mu nebyla právě po chuti, ale odříci samozřejmě nemohl. Kolegy od pera Čapek během své italské pouti nevyhledával, ostatně z jeho Italských listů je patrné, že si chtěl od literatury odpočinout. Italsky neuměl, pokoušel se 9 ČAPEK, Karel, Italské listy, in Cestopisy, 1, s Srov. dopis Olze Scheinpflugové datovaný v Gries u Bolzana, in ČAPEK, Karel, Korespondence, 2, ed. Marta Dandová, Praha: Čs. spisovatel, 1993, s

29 tedy domluvit francouzsky; v hotelích se mu to občas i dařilo. V kapitole nazvané V boží dlani obhajuje neznalost jazyka domácího obyvatelstva dokonce jako určitou přednost: Putuješ s prostotou svatého Františka. Protože neumíš mluvit, nemůžeš nic od lidí chtít. 11 Takový poutník se musí spolehnout na lidskou dobrotu, že mu všude dají najíst a napít, postarají se o nocleh a posadí ho do správného vlaku. V dopisech Olze se však Karel do osoby pokorného poutníka nestylizoval; naopak si stěžoval, zejména když projížděl italským jihem, na drzost tamějších obyvatel, z nichž mnozí se snažili cizince ošidit a okrást. Některé nepříjemné zážitky si ovšem zavinil sám, když opakovaně pronikal na místa, jimž se běžní turisté vyhýbali. V Italských listech, které vyšly knižně v září 1923, samozřejmě nedal své negativní zážitky najevo tak nepokrytě. Někteří italští recenzenti však jeho kritický postoj postřehli, a proto přijali knihu s výhradami. Učinil tak například pozdější smluvní profesor italské řeči a literatury na Masarykově univerzitě v Brně a Univerzitě Karlově v Praze Arturo Cronia domníval se, že Čapek moderní italskou společnost příliš nevystihl. Beletristka Míla Liscová sice označila knihu za vtipnou a zajímavou, ale seversky chladnou; autor podle ní postrádal pochopení pro Jih. 12 Byly však i opačné ohlasy: slavista a bohemista Wolfgango Giusti, který do italštiny přetlumočil Trapné povídky, označil Italské listy za nejlepší českou knihu o Itálii. 13 Italští čtenáři se mohli s touto Čapkovou knihou seznámit teprve v roce 1992, kdy vyšla v překladu Daniely Galdové. Během pobytu v Itálii nezůstával Čapek tak docela bez informací o dění ve světě. V tamějších novinách se dočetl o úspěchu RUR v Londýně. 14 Na britské ostrovy pronikl jako dramatik hned v roce 1921; v londýnských divadlech byly postupně nastudovány hry RUR, Věc Makropulos a společné dílo bratří Čapků Ze života hmyzu. Příznivou půdu pro Čapkovo přijetí vytvářela i mezinárodní spisovatelská organizace Penklub, založená roku 1921 z popudu dnes již zapomínané autorky venkovských románů, zato dobré organizátorky Catharine Dawson Scottové. Postupně vznikala v jednotlivých zemích 11 ČAPEK, Karel, Italské listy, s Z obou recenzí cituje COSENTINO, Annalisa, Italské dojmy z Italských listů, in Zpravodaj Společnosti bratří Čapků, 43, 2004, s GIUSTI, W[olfgango], KAREL ČAPEK: Italské listy (Lettere italiane). Aventinum, 1925, Rivista di letterature slave. Diretta da Ettore Lo Gatto, anno primo, fascicolo I-II, Roma, Anonima Romana Editoriale, 1926, s V české verzi recenze publikována in Zpravodaj Společnosti bratří Čapků, 43, 2004, s. 46 (překlad M. Štemberková). 14 Viz dopis Olze Scheinpflugové z 27. dubna 1923, in ČAPEK, Karel, Korespondence, 2, s

30 národní centra Penklubu, u nás o jeho brzké ustavení usiloval právě Čapek. Ještě dříve, než byla jeho iniciativa korunována úspěchem, byl na jaře 1924 pozván Penklubem do Anglie. Jeho cestu organizoval mladý anglista Otakar Vočadlo, vyučující v letech český jazyk a literaturu ve Škole slovanských studií při londýnské univerzitě. Cesta po britských ostrovech měla jiný charakter než o rok dříve italská cesta, Čapek tu byl vnímán jako literární osobnost, jež se nemohla jen tak ukrýt v davu. Krátce po příjezdu do Londýna, koncem května 1924, se mu dostalo cti promluvit na slavnostním obědě britského Penklubu. Jeho řeč se přítomným líbila, ale úspěch měl i svůj rub dostal mnoho pozvánek do společnosti, takže se musel projídat skrze samé lunches a dinners, převlékat se třikrát denně do šosáčku, do smokingu, do fraku. 15 V prvních dvou týdnech byla po nějakém soukromí veta. Již na slavnostním obědě se setkal s předními britskými spisovateli, například s Johnem Galsworthym a G. K. Chestertonem. V následujících dnech se osobně seznámil s Herbertem Georgem Wellsem a Georgem Bernardem Shawem, kteří mu svou nepřítomnost na obědě Penklubu bohatě vynahradili pozvali ho totiž do svých domovů. Čapek se nejvíce těšil, že ho pozve také autor jeho srdci nejbližší Gilbert Keath Chesterton, ale jeho očekávání se nenaplnilo. Naštěstí netrávil svůj čas v Anglii pouze literárními dýchánky, nýbrž poznával i její venkov, města a především životní styl prostých i mohovitějších obyvatel. Hned po příjezdu pocítil, že v této zemi vstupuje do důvěrně známého světa. V přednášce pro britský rozhlas, kterou nepronesl sám, řekl mimo jiné: Každý, kdo čte anglickou literaturu, vstupuje do té nejskutečnější a nejangličtější Anglie. Pokud tomu rozumím, anglická literatura je ještě angličtější než anglická církev nebo anglická politika; řekl bych, že vaše knihy jsou tak absolutně anglické jako anglický venkov nebo anglická rodina. 16 Na počátku Čapkova poznávání cizích zemí a národů byla vždycky literatura, desítky, ba stovky knížek slavných i méně slavných spisovatelů. V navštívených zemích mohl poté porovnávat načtené vědomosti se skutečností. Zdá se, že literární obraz cizí země mu 15 Viz dopis Olze Scheinpflugové ze 4. června 1924, tamtéž, s Čapkova řeč do britského rozhlasu byla publikována v britském časopise The Listener, 1934, s , pod názvem Tribal costums of the English native. Její česká verze vyšla pod názvem Anglie a my v Lidových novinách, 42, č. 153, Od roku 1934 je zařazována do vydání Anglických listů pod názvem Řeč do britského rozhlasu. 30

31 nikde tak dokonale nesplynul s realitou jako právě při návštěvě britských ostrovů. V dlouhém seznamu vlastností, pro něž si Angličanů zvláště vážil, bylo i umění mlčet. Dnešní ostrované by ho v tomto ohledu zklamali. Zatímco ticho spolu se starými koženými lenoškami stále ještě vládne v některých klubech, Angličané mimo ně již většinou dar mlčet ztratili. Dnešní Angličan, ať už se prochází či sedí, ať je to na veřejnosti či v soukromí, má k uchu přitisknutý mobil a bez přestání do něj něco drmolí. 17 V polovině srpna 1924 obdržel Čapek dopis od Catherine Dawson Scottové, poznamenala v něm, že adresát během svého pobytu v Anglii naprosto všechny okouzlil. Neopomněla rovněž zdůraznit: Jsem matkou všem členům PEN klubu. To je velká rodina, že! 18 Do této rodiny měli záhy náležet i českoslovenští básníci, prozaici a tvůrci divadelních her. Československé centrum Penklubu bylo založeno v Praze koncem března 1925, Čapek byl zvolen jeho předsedou; jednatelem se stal František Khol, jehož literární agentura Centrum pečovala o Čapkova autorská práva. Předsednickou funkci vykonával Čapek do roku 1934, kdy se jí ujala Anna Maria Tilschová. Na půdě Penklubu se potkával s mnoha zahraničními spisovateli a publicisty, kteří zavítali do Československa. Společenské povinnosti kladly velké nároky na jeho čas, ale na druhé straně zase navazoval užitečné kontakty. I paní Dawson Scottová poznala atmosféru čs. Penklubu v květnu 1926, kdy strávila několik dní v Praze. Čapkovy sympatie k Britům byly v této ostrovní zemi opětovány. V povědomí britské veřejnosti nezůstal pouze jako dramatik, ale záhy tu zdomácněl i v roli prozaika. Jeho prózy byly tlumočeny do angličtiny záhy po vydání českého originálu. Překladatelská líheň vznikla ve Škole slovanských studií zásluhou Otakara Vočadla, který pracoval na anglických verzích se svými žáky, pozadu nezůstávali ani překladatelé starší generace. Největší oblibu si získaly Anglické listy v překladu Paula Selvera (ten přeložil i další cestopisy) a Zahradníkův rok u národa pěstujícího solidní trávníky tato volba nepřekvapuje. V říjnu 1929 odcestoval Karel Čapek na pár týdnů do Španělska, plodem jeho cesty jsou causerie otiskované nejprve v listopadu a prosinci téhož roku v Lidových 17 Viz WERNER, Marian, Anglické listy Karla Čapka, in Zpravodaj SBČ, 47, 2009, s Dopis Catherine Dawson Scottové publikován in ČAPEK, Karel, Přijatá korespondence, ed. Marta Dandová, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s

32 novinách, v roce 1930 vydané knižně pod titulem Výlet do Španěl. Z tohoto cestopisu poznáváme, že není jih jako jih: život kypící v ulicích tamějších měst, tak odlišný od britského životního stylu, vstřebával autor všemi smysly. Zatímco na adresu Italek se vyslovil dost nelichotivě, španělské ženy, zejména pak Sevillanky, vypadající tak tajuplně ve svých mantilách, ho okouzlily. Z Itálie si Olze vyléval svou rozmrzelost v delších dopisech, ze Španělska jí poslal pouze tři kratičké pozdravy. V tom posledním jí sděloval: Sevilla je opravdu překrásná; až dosud vede se mi dobře, ačkoliv celá cesta je příliš rychlá a namáhavá; stálo to za to. 19 Na Pyrenejském poloostrově si odpočinul od literatury, necestoval pod tlakem, který působí společenské styky, byť pouze s kolegy od pera. Se španělskými spisovateli se Karel Čapek potkal na půdě Penklubu. V únoru 1935 navštívil Prahu a při setkání s českými spisovateli pronesl improvizovanou řeč básník, literární vědec, filozof a diplomat Salvador de Madariaga, Španěl, který je doma v Paříži, učí v Oxfordu a pracuje v Ženevě; jeden z mála pravých světoobčanů tohoto věku, což mu za mák nevadí, aby s vášnivým vlastenectvím nelouskal tajemství španělské duše a španělského poslání v domácí literatuře i na poutích po hispánské Americe. 20 O šestnáct měsíců později, ve dnech 7. až 12. června 1936, se oba znovu setkali v Budapešti na sympoziu Stálého výboru pro literaturu a umění při Společnosti národů, jehož tématem byla úloha humanitních věd v tehdejším světě. Přítomen byl také Katalánec Joan Estelrich, hnědozelený jako oliva, editor Platóna, buditel a osvícenec, jaksi připomínající naše národní buditelství. 21 Po Frankově převratu v červenci 1936 sledoval Čapek se znepokojením občanskou válku ve Španělsku, její reminiscence se objevily v dramatu Bílá nemoc, odehrávajícím se v nejmenované zemi v blíže neurčené době. Právě tato hra byla to jediné, co mohli španělští čtenáři poznat z Čapka ještě před druhou světovou válkou. Ve španělském překladu, pod nímž jsou podepsáni Federico Pascual a český lékař Viktor 19 Lístek Olze z , publikován in ČAPEK, Karel, Korespondence, 2, s Viz ČAPEK, Karel, Don Salvador de Madariaga, Lidové noviny , knižně publikováno in OČČ, 3, s Viz ČAPEK, Karel, Pešť, Lidové noviny , knižně publikováno in ČAPEK, Karel, OUK, 3, ed. Emanuel Macek a Miloš Pohorský, Praha: Čs. spisovatel, 1986, s Estelrichovo křestní jméno psal Čapek španělsky Juan. 32

33 Kaufmann, pozdější vůdčí osobnost Petičního výboru Věrni zůstaneme, vyšla knižně ještě v roce své české premiéry Jiné Čapkovy hry a prózy začaly do Španělska pronikat teprve po druhé světové válce. V červnu 1931 se Karel Čapek zúčastnil mezinárodního kongresu PEN klubu v Haagu, dojmy z této literární a společenské události, ale především z následujícího putování po Holandsku zúročil v knize Obrázky z Holandska. Malá placatá země a její rozšafní, houževnatí obyvatelé, nezatížení komplexem malého národa, ho vzali za srdce. Nezapomněl ovšem na to, že tato malá země je koloniální velmoc, neboť na jednoho Holanďana pěstuje skoro sedm hnědých Javanců, Malajců a kdejakých pohanů banány, kopru a cukrovou třtinu. Přesto je prosperita Holandska naprosto zasloužená, jelikož to je země malého formátu, ale vysoké nebo aspoň dobré úrovně. ( ) Ono to tu vypadá jako v krámě s hračkami; ale ty hračky jsou tak solidní, že se nepolámou ani nezvetšejí. Dělat dobré a řádné věci, jež něco vydrží: to znamená dělat dějiny. A tu se pocestný nezbaví pokušení tak trochu si zageneralizovat: Není snad tou nejlepší metodou pro malé národy nahradit kvantitativní ideály ideálem kvality? 22 Kritika kvantitativního postoje k životu je vlastně i jemnou sebekritikou vždyť autor sám přiznával (zejména v Italských listech a Výletu do Španěl), že by chtěl všechno vidět, všechno slyšet, všechno si ohmatat. Touha po poznání je sice krásná, víme však, že lidský život nestačí na to, abychom viděli a poznali všechno. Vždycky musíme volit, což pokaždé znamená, že se něčeho vzdáváme. Čapek začal nejen během svých cest, ale i v každodenním životě, postupně chápat, že nemůže obsáhnout všechno. Začal se oprošťovat; jak literárně i lidsky dozrával, přestávalo mu být líto, že všechno opravdu nezvládne. Podobně jako v Anglii, i v Holandsku se Čapkovi dostalo vřelého přijetí: pěstitele tulipánů nemohl nechat chladnými Zahradníkův rok. Obrázky z Holandska přeložila roku 1933 do holandštiny prozaička Eva Raedtová-de Canterová. Vůbec první zahraniční monografie o Karlu Čapkovi vyšla roku 1949 v Amsterodamu, jejím autorem byl leidenský slavista Aimé Van Santen, který přetlumočil Čapkovy Apokryfy. I kdyby si Čapek všechno vymyslel, napsal knihu o neexistující zemi, stálo by za to si ji s požitkem přečíst. 22 ČAPEK, Karel, Obrázky z Holandska, in Cestopisy, 2, ed. Jarmila Víšková, Praha: Čs. spisovatel, 1980, s

34 Obrázky z Holandska jsou především literárním dílem, faktická správnost popsané skutečnosti je méně důležitá než použité výrazové prostředky, napsal v roce 2005, tedy tři čtvrtě století po vydání tohoto cestopisu, profesor slavistiky na univerzitě v Amsterodamu Willem S. Weststeijn; 23 vůbec tu nehraje roli, že se Nizozemí od té doby v mnohém změnilo. V červenci 1936 se Karel Čapek vydal s manželkou Olgou na sever Evropy, během cesty navštívili Dánsko, Norsko a Švédsko. V norském Oslo byl sice 17. července neformálně přijat v tamějším centru Penklubu, a pronesl dokonce řeč, ale jinak žádné společenské povinnosti neměl. Ostatně v knize Cesta na sever tuto událost pominul. Podobně jako v Anglii, také na severu Evropy se jen utvrzoval v poznatcích, které postupně získával od dětství. Tehdy mu učarovaly odvážné výpravy polárníků Sverdrupa, Nansena a Amundsena, později vnikal do tajemství severu prostřednictvím literárních tvůrců, jako byli Kierkegaard, Jacobsen, Strindberg, Ibsen, Brandes, Hamsun a mnozí další. V překrásné severské přírodě nacházel cosi důvěrného, co Středoevropanovi podle jeho názoru nemůže poskytnout jih. i my už jsme sever a nosíme v hloubi duše kus svého chladného a sladkého severu, který neroztaje ani žňovým úpalem ( ) žádný planoucí jih není tak hojný a kyprý, tak šťavnatý rosou a mízou, tak požehnaný chudobou a krásou jako půlnoční kraj. 24 Porozuměl si i s tamějšími obyvateli: Skandinávie mu v tehdejší Evropě, potácející se na pokraji konfliktů, připadala jako oáza demokracie a vzájemné důvěry mezi lidmi. Čapkovo dílo bylo ve Skandinávii známo již ve třicátých letech tehdy byly přeloženy Zahradníkův rok, Krakatit, Hordubal, Povětroň, Válka s Mloky. Poněkud překvapuje, že první skandinávský překlad Cesty na sever vyšel teprve roku 1976 ve Švédsku se zasvěceným komentářem, objasňujícím atmosféru třicátých let. Edice vzbudila velký ohlas mezi literárními kritiky, spisovateli a publicisty. Při četbě pocítili téměř všichni nostalgii po starých časech, kdy i vzduch a hladina jezer byly jinačí než dnes, jak napsala v recenzi Margareta Ekströmová, a kdy se domy nezamykaly WESTSTEIJN, Willem G., Obrázky z Holandska. Nizozemí očima Karla Čapka, in Zpravodaj SBČ, č. 44, 2005, s ČAPEK, Karel, Cesta na sever, in Cestopisy, 2, s Tento postřeh Margarety Ekströmové cituje SLAVÍČKOVÁ, Miloslava, Čapkova Cesta na sever očima švédské kritiky, in Zpravodaj SBČ, č. 45, 2006, s

35 Spisovatel, toužící kdysi přejet dlaní celý svět, si na krásném a přísném severu uvědomil, že se mu takové přání nemůže splnit. Lidsky mezitím dozrál natolik, že nezáviděl těm, kteří procestovali i jiné kontinenty. Byl vděčen, že směl poznat značný kus Evropy, uvědomil si přitom, jak hluboce je v tomto světadíle zakotven. Bože, já vím, jsme jen maličká planeta; a mnoho-li na ní znamená ten klikatý a divný výběžek, který se jmenuje Evropa? Ale díval jsem se na hvězdy sedě na řeckých sloupech v Girgenti, dýchal jsem vlahý, mátový vzduch na Montserratu; a teď potahuju omrzlým nosem v Söröysundu a čekám, uvidím-li velrybu. Já vím, to všechno nestojí za řeč, a jiní viděli stokrát víc; ale jsem evropský lokální patriot, a kdybych už nic víc neuzřel, budu do smrti říkat: viděl jsem velikost světa. 26 Ani na konci života nepřestal Karel Čapek myslet především na Evropu a její budoucnost. Svůj fejeton Pozdravy adresoval především některým evropským národům, které důvěrněji poznal (i když jistě nevylučoval lidi dobré vůle v jiných světadílech). Anglie se pro něj zhmotnila v červeném domečku v Kentu, před nímž starý pán stříhal nůžkami živý plot, Německo mu ztělesnila stará hospoda ve Švábsku, jež jaksi připomínala kvočnu dřímající v teplém důlku, představa o Francii se mu soustředila do pařížské ulice na okraji města s několika hospodami a benzínovými pumpami, esenci Španělska spatřoval v kavárně na Puerta del Sol, kde na něj od vedlejšího stolku pokukovalo slavnostní niňo v loktech černovlasé Madony. A Itálie? Ta mu splynula s drkotavým osobním vláčkem z Orvieta do Říma. A teď můžeš zavřít oči a tiše, docela tiše říkat: How do you do, starý pane v Kentu? Grüss Gott, meine Herren! Grazie, signor! A votre santé! 27 Marie Štemberková 26 ČAPEK, Karel, Cesta na sever, s Fejeton Pozdravy vyšel v Lidových novinách , tedy v den Čapkovy smrti; knižně in OČČ, 3, s

36 Proč Čapek maloval Nemocné prase Ve stejném roce, kdy dokončil Kulhavého poutníka a začal pracovat na knížce Psáno do mraků, vytvořil Josef Čapek obraz nazvaný Nemocné prase. Jsou na něm zachyceni dva chlapi pozorovaní zezadu, jak se v potemnělém chlívku sklánějí nad ležícím zvířetem, z něhož je vidět jen oblý zadek. Tomuto výjevu věnoval tehdy Čapek překvapivě velkou pozornost a opakoval ho v několika různých verzích: Zachovala se jednak malířem zavržená olejová skica (50 x 60 cm, signovaná vpravo dole 36. Čapek) s autentickým pojmenováním Nemocné prase, zapsaným na blindrámu, dále tři platné definitivní verze zhruba podobných rozměrů, všechny rovněž signované vpravo dole 36. Čapek (dva z nich jsou uloženy v pozůstalosti, třetí v Oblastní galerii Liberec), navíc jedna reprezentativní štětcová kresba provedená sépií na ručním papíru (cca 40 x 49 cm), která má na rubu Čapkem přeškrtanou variantu stejného motivu, a konečně dvě dlaňovky, malé náčrtky nakreslené tužkou na útržku papíru. Co ho na tom motivu tak přitahovalo? Pro koho to maloval, komu se tehdy něco takového mohlo líbit? Že si nějaký lékař nebo právník koupí do svého salonu Hrající si děti, Zpívající děvčata nebo Květinářku, to se snad dalo ještě předpokládat, ale Nemocné prase? Oravští venkované, kteří obraz inspirovali, by si asi vybrali ušlechtilejší téma a hlavně realističtější provedení, pro někdejší ctitele Čapkova kubismu to bylo naopak malování příliš popisné a pro stoupence meziválečné avantgardy už zhola nepřijatelné. Copak Čapek nevěděl, že existuje surrealismus a nefigurativní malba, copak nečetl už před deseti lety, že malované obrazy působí shocking na zdech moderní architektury a 36

37 avantgardní umělci zahodili palety a štětce do starého železa? 28 A hlavně: jak mohl Čapek ve vrcholném stadiu své literární dráhy uvažovat o smyslu lidského bytí uprostřed vesmíru a citovat Platóna, Pascala a jiné velikány, zatímco v jeho malbě potkáváme venkovany v holínkách od hnoje? Ve velké čapkovské monografii z roku 1996 přirovnává Jiří Opelík Čapkovu literární tvorbu třicátých let k ostrovu, z něhož už nevedou mosty na pevninu jeho paralelního díla výtvarného. 29 Vysoce hodnotí svobodu, s jakou Čapek opustil platné literární konvence, definitivně skončil s epikou 30 a soustředil se k meditativní reflexi, ve výtvarné oblasti ale dostatečně přesvědčivou obdobu tohoto modelu tvorby nenachází nanejvýš pár společných motivů. 31 A Jaromír Pečírka, první odborný interpret Čapkovy malby, neviděl shody ani v těch motivech: V době, kdy psal Čapek Kulhavého poutníka, / / maloval obrazy myslivců, prodavaček květin, zpívající děvčata, děvčata s koši jdou na trh nebo z trhu, hlava prostovlasá je vysoustruhovaná do koule, druhá má šátek, jenž lemuje tvář v oblíbeném malířově znaku gotické mandorly maloval selankovitou neděli. Stěží bychom uhádli, že týž umělec usedá v současné době ke stolku a píše knihu vážnou, složitou, o marnosti života a o smrti. 32 Jenomže v Kulhavém poutníkovi přece nejde tolik o smrt a marnost života. Čapek sice začíná citací z třetí kapitoly knihy Kazatel, vztahující se k pomíjivosti lidských věcí, ale využívá ji spíš jako odrazový můstek k vyznání milené marnosti života 33. Vědomí vlastní konečnosti ho nevede k pesimismu, ale k úžasu nad zázračností lidské existence v nekonečném prostoru vesmíru. Ke štaflím se tehdy stavěl týž umělec, který usedal k psacímu stolu. I v malbě je Čapek poutníkem, který sděluje, co na světě uviděl, jak stojí v podtitulu knížky. Jan Patočka ve své studii Kulhavý poutník Josef Čapek poukazuje na to, že už nejstarší filosofémata obrazem cesty a poutníka narážejí na spojitost otázek bytí, času, 28 Karel Teige: Obrazy. Veraikon 10, 1924, č. 3-5, s Jaroslav Slavík Jiří Opelík: Josef Čapek. Torst, Praha 1996 (dále jen Opelík 1996), s Opelík 1996, s Opelík 1996, s Jiří Opelík: Josef Čapek. Melantrich, Praha 1980 (dále jen Opelík 1980), s Josef Čapek: Kulhavý poutník, kritické vydání Spisy Josefa Čapka, Beletrie 2, Triáda, Praha 2010 (dále jen Poutník), s

38 člověka a že kulhavý poutník jde toutéž cestou Myslím, že se na ni vydal už v roce 1920, když použil metaforu cesty jako název pásma krátkých úvah o umění ve sborníku Musaion. Tehdy zde formuloval i zásadní vyznání, jež zůstalo základem jeho tvorby: Co jest? Ano; jest člověk a smysl života. To není otázka obsahu v malbě; je to otázka zároveň původu a určení. 35 První poutník se pak v Čapkově malbě objevuje na začátku dvacátých let (olej Poutník, datovaný v signatuře , nyní v majetku Západočeské galerie v Plzni). Není ještě kulhavý, je mladý a vydává se odvážně do světa za poznáním. Roku 1934, kdy vznikl olej Spěchající muž zobrazující už chodce jednoznačně kulhavého, Čapek své krédo zopakoval v úvaze Co má člověk z umění a novou formulaci už můžeme číst jako motto Kulhavého poutníka: Vždyť, co je obsahem každého umění než člověk? Než člověk, tedy v něčem, ba přemnohém, každý z nás, než život, tedy zase v přemnohém každý z nás, než tento svět uprostřed nezměřitelnosti vesmíru, to všechno, co bylo, jest a bude, a v čem a čím jsme my? 36 Na obrazech, kresbách a desítkách drobných náčrtků z třicátých let pak můžeme opakovaně najít nejen figuru Kulhavého poutníka a desítky variací motivu cesty, ale i záznamy či stopy hlavních Poutníkových setkání. A tady nesvižně šine se jen Kulhavý poutník a nic neobyčejného, silného či jinak obdivuhodného nepodniká, nic nepříslušného ani sensačního nepodstupuje, 37 odrazuje autor v úvodních pasážích potenciálního čtenáře své knihy. Právě tak jsou civilní všední i náměty Čapkových olejů: nic mimořádného se zde neděje. A přece se tu odehrávají osudové děje, v nichž se spojuje pomíjivost s věčností. Když Poutník popisuje svou představu Brány věčnosti, vypadá to místy, jako by prohlížel Čapkovy obrazy: Tak je na ní zvěčněno všecko, z čeho pozůstává náš vezdejší život. A jsou tam ovšem podoby zvířat a všeho, z čeho skládá příroda a svět, od drobné včelky až k tajemným obrazům souhvězdí / / Tak vidím tam onen živý květ šípku, klásek traviny / / i celé rozkvetlé 34 Jan Patočka: Kulhavý poutník Josef Čapek, kritické vydání Sebrané spisy Jana Patočky, Umění a čas I, Oikumené, Praha 2004 (dále Jen Patočka), s Josef Čapek: Cestou. Musaion 1, 1920, s ; kritické vydání Spisy Josefa Čapka, Publicistika 2, Triáda, Praha 2012, s Josef Čapek: Co má člověk z umění, Život 13, 1934; knižně: Josef Čapek: Moderní výtvarný výraz, Československý spisovatel, Praha 1958, s Poutník, s

39 jabloně, modré lesy, obrysy hor, lány obilí ještě zeleného, i srovnaného do zlatých mandelů, orání i žně, slunce, vítr i déšť, třepotání motýla, včelu, holuba /.../ 38 Ke většině zmiňovaných položek bychom mohli připojit konkrétní plátna: i ten šípkový keř se na jedné z olejových skice v pozůstalosti najde. Kulhavého poutníka a Nemocné prase přece musel vytvořit stejný umělec. Pokud by Čapkova výtvarná tvorba nebyla ve třicátých letech souřadná s literární, to by přece Čapka poněkud kompromitovalo. Jak bychom pak mohli brát vážně, co tehdy psal o vztahu umění a života: Soudím, že nejhodnotnějším poznáním, jaké může umělecké dílo podati, měl by býti nejprve autor sám. On především musí býti tím, co ve svém díle podává nejhodnějšího podivu, nejdějovějšího, nejsilnějšího. 39 Čapek nemohl být jiným autorem v malbě a jiným v literatuře, pokud by neopustil etiku tvorby, kterou tolik zdůrazňoval. Žil přece jen jeden život. Čapek prostě jako hledač životní myšlenky žije v myšlence a myslí životem, 40 soudil Jan Patočka ve své studii o Kulhavém poutníkovi. To by také nemohlo platit. Když se pokoušíme porovnávat Čapkovu literární a výtvarnou tvorbu třicátých let, nabízí se samozřejmě v prvním plánu otázka, jak je možné, že Čapek ve své próze postupně opouští dějový rámec a soustřeďuje se na bezprostřední záznam svých reflexí, zatímco z jeho obrazů příběhy či epizody nemizí. S filosofickou výpovědí se běžně spojuje spíš abstraktní, nezobrazující projev, který pomíjí konkrétní formy věcí a zviditelňuje elementární vztahy, síly či procesy výhradně výtvarnými prostředky. Pak se může zdát, že Čapek, kdysi tak zanícený obhájce autonomie moderní výtvarné formy, na své malířské dráze nedospěl k tak zásadnímu kroku, jako v oblasti literární. Jenomže Čapek není filosofem, nezabývá se abstraktními tezemi, které by mohl zrcadlit bezpředmětnou malbou. Nepohybuje se v předivu pojmů, ale uvažuje o vlastním životě tady a teď. Kulhavý poutník je podobenstvím, v němž se pokouší shrnout, jakého poznání se v životě dobral, a příbuzným podobenstvím jsou i obrazy, které v té době maluje. Nemohou ani nechtějí ilustrovat dialogy Kulhavého poutníka, přesto se do nich Čapkovy myšlenky promítají. V letech namaloval Čapek každoročně zhruba 38 Poutník, s Poutník, s Patočka s

40 třicet olejů. Když bychom probírali jeden po druhém, zjistíme, že drtivá většina z nich s úvahami Kulhavého poutníka vnitřně souvisí. Důležitým tématem Poutníkových úvah je vztah časnosti a věčnosti. Malující Čapek nepracuje se znaky nebo formami, které by tyto pojmy symbolizovaly, ale využívá specifické vlastnosti vizuálního, nepojmového sdělení. Právě obraz umožňuje zachytit momentální dění jako zastavené v čase: na obraze či fotografii zůstává okamžik přítomen jako trvající. Kdyby chtěl Čapek jako malíř vypovídat o něčem takovém, jako je věčnost, asi by byly nejpříhodnější nefigurativní, abstraktní postupy. Ale ani Poutník neuvažuje o věčnosti o sobě, ale jen jako o součásti prožívaného okamžiku. Zdůrazňuje, že věčnost není snad teprve až tam, za nějakou hranicí, za nějakým koncem něčeho; vždyť jsem přece už tady, rovnou v ní. 41 Mistrovským ovládáním malířských prostředků umí Čapek ve svých obrazech navodit pocit tajemného nekonečna či nekonečného tajemna, i když zobrazuje výjevy zcela civilní, jako je vesnická náves nebo cesta s několika figurami. Jeho Setkání, Návsi, Rána či Podvečery z druhé poloviny třicátých let jako by názorně ukazovaly, že brána věčnosti rovná se však všemu, v čem právě jsme. 42. A je to jen způsob malování, práce s kompozicí, světlem, liniemi, barvami, co přenáší aktuální moment do tajemného bezčasí věčnosti. Banální událost zachycenou jako průsečík časnosti s věčností, představuje i olej Nemocné prase. Oproti mnoha ostatním venkovským epizodám je tady navíc nepřímo tematizována i přítomnost smrti. V našem ději je smrt. Nevymyšlená, románově nevykombinovaná, životně nežádoucí, avšak jistá, jistota jistotnější než cokoli jiného ostatního, co považujeme za bezpečné, 43 sděluje poutník v prvních kapitolách knihy. Setkání se smrtí ho ale neděsí ani nepřivádí k pesimismu: myšlenka na smrt otevírá cestu života v celé její hloubce a šíři. 44 Všudypřítomné všední reality smrti se Čapek v malbě dotýká jen nepřímo, občas si vypomáhá pomocnými narativními prostředky, jako je lišaj smrtihlav nebo kříž u cesty, někde je smrt předpokládaná v zobrazené epizodě (Nemocné prase, Černá skupina), častěji je jen tušená v temných vitálních liniích krajiny 41 Poutník, s Poutník, s Poutník, s Poutník, s

41 nebo vegetace. Obrazy nezastírají konečnost života, ale zdůrazňují jeho sílu a krásu. Také další důležitou událost na poutníkově cestě, setkání s Osobou, můžeme v malbě stopovat spíš v negativním otisku: Osobu, tu nebezpečnou složku člověka, která se ustavuje na člověku tak silně na úkor duše, 45 totiž Čapek do prostoru svých obrazů vůbec nepouští, důsledně maluje jen pouhého člověka. Zpodobuje konkrétní lidi v konkrétních situacích, ale bez psychologické charakteristiky. Jeho pradleny a stařeny nejsou hádavá individua, ale nositelky a udržovatelky života, jeho myslivci a rybáři jsou pohlceni přírodou, ne vlastní ctižádostí, nepatří k těm, kdo se snaží vymknouti se ze své lidské zavázanosti vůči tajemství vesmíru i duše. A se zaujetím maluje Čapek především děti, protože v nich ještě nepanuje Osoba, utlačující duši dospělých. Čapkovy úvahy o duši jsou spojeny s jeho chápáním přírody a kosmu: právě duše umožňuje člověku rozeznat, že máme nedílně s přírodou vznešený původ, jsouce částmi vesmíru a z těchže látek jako on. 46 Patočka poukazuje na to, že už před první světovou válkou, ve své studii Tvořivá povaha moderní doby, Čapek jasně vyslovil data svého životního problému : Už tehdy narazil na otázku autonomie člověka v přírodě a světě 47 a smyslu života v nekonečných dimenzích vesmíru. Ve třicátých letech se kosmických otázek dotýkají i mnohé Čapkovy obrazy. V roce 1935 jsou to zejména hravé oleje související s cyklem pastelů Na dětský motiv, jejichž ústředním kompozičním prvkem je planoucí slunce, zalévající svými paprsky krajinu s drobnými dětskými postavičkami. Někdy je vztah lidského a kosmického bytí podtržen geometrickou strukturou obrazu a vyjádřen jednoduchými znaky, které se dotýkají, prostupují či splývají, jindy je nízko položeným horizontem zdůrazněna nesouměřitelnost nekonečného kosmu a omezených lidských dimenzí. Už jen měřítkem postav může Čapek názorně ukázat, jak je člověk maličký a anonymní ve vesmírnosti jsoucna. 48 Další pozoruhodnou malířskou paralelu k úvahám o vztahu života a kosmu představuje 45 Poutník, s Poutník, s Patočka, s Poutník, s

42 cyklus Nocí, fascinující série olejů a monumentálních kreseb, zachycující objímající se dvojici na pozadí nebe plného zářících hvězd, které Čapek v signatuře datoval Tam naopak láska člověka proniká až do kosmického prostoru. Čapek se zde naprosto rozchází s dobovým pojetím erotiky v umění. Jeho obrazové podobenství by se mohlo zdát příliš nečasové a primitivní, kdyby síla lásky nevyzařovala z magických barevných a světelných kontrastů a vášnivě vedených linií. Na obrazech z poloviny třicátých let se figury často vydělují z prostředí, které je obklopuje a utváří, oleje z roku 1937 pak až na několik málo výjimek zachycují člověka jako součást neohraničeného prostoru a zdůrazňují jeho sounáležitost s přírodním děním. V kapitole Mateřídouška a nezdárnost myslí Poutník na ty, kdo jsou spjati s přírodou z životního údělu, / / pracovníky půdy a lesů, kteří poddáni rytmu jejích počasů prožívají nejtěsněji zákon změny a trvání, jímž je lidský život vůbec nejzákladněji ovládán. 49 K těm ovšem patří i myslivci, rybáři a horalé motivy, které Čapek malíř opakuje v řadě variací. Osobitá lineární stylizace mu přitom umožnuje jednotlivé aktéry scény jak individualizovat, tak i organicky svázat s pozadím, propojit člověka s krajinou. ( Jsem příroda a nehledám v přírodě nějaký svůj návrat, nýbrž ji, přírodu. Jdu do svého, ani mne nenapadne se z ní vylučovat, 50 říká Kulhavý poutník.) Ve vitálním lineárním rukopisu olejů z třicátých let rozeznal už Jaromír Pečírka v roce 1937 očarování z Muncha 51. Zatímco Filla, Kubišta a další představitelé Čapkovy generace se s Munchem vyrovnávali ve svých učednických letech v první dekádě dvacátého století, Čapek se k němu znovu vrací jako zralý malíř. Nejde tu však o napodobování uznávaného vzoru, ale o malířskou formu citace. I zde můžeme hledat jistou vnitřní souvislost s paralelně vznikajícími prózami, jejichž charakteristickým rysem byla podle Opelíka vnitřní dialogičnost a využití dialogů s velkými, 52 jejichž prostřednictvím Čapek vyhraňoval vlastní názor a zároveň relativizoval princip originality, pokud byla prohlašovaná za jediné měřítko tvorby. 53 A stejně jako v Kulhavém poutníkovi se Čapek opíral o citované názory, ale nepřejímal je 49 Poutník, s Poutník, s Jaromír Pečírka: Josef Čapek. Melantrich, Praha 1937, nestránkováno. 52 Opelík 1996, s Opelík 1996, s

43 pasivně, je také v jeho malířských výpůjčkách z Muncha uznání i vnitřní polemika. Konvulzivní linie ovládající krajinu i figuru, jimiž Munch ve svém slavném oleji Křik vyjádřil existenciální úzkost moderního člověka ztraceného a bezmocného v nekonečném prostoru kosmu, využívá Čapek rovněž k výpovědi o vztahu člověka a přírody, ale v jeho interpretaci jde především o úžas nad nevyčerpatelnými silami života. Jiří Opelík poukazuje na to, že v literární tvorbě se Čapek ve třicátých letech rozchází s dobovými normami a požadavky slovesného umění a vyvíjí se od artismu k laicismu, ale jako malíř zůstává profesionálem: Podstatný rozdíl tkvěl však v tom, že Čapkova malba ve srovnání s Čapkovou beletrií ani nepřenechala soustavnost užité tvorbě, ani se nelaicizovala. To ovšem můžeme tvrdit jen rezervovaně, neboť po pravdě řečeno nemáme přesnější představu výtvarného ekvivalentu k takové laicizované slovesnosti. 54 Já však nacházím v Čapkově malbě podobně nenapravitelné laictví projev, který nezapadá do dobových trendů akademických ani avantgardních. I ve svých reflexivních prózách zůstával přece Čapek mistrem slova a jeho laictví se projevovalo v tom, že se nenechával svazovat uznávanými kritérii nebo šablonami tvorby. Ty ovšem nerespektuje ani jako malíř, i když zůstává virtuózem štětce. Jsem přesvědčena, že obdobu literárního laictví představují ve výtvarné oblasti právě obrazy typu Nemocné prase, Hvězdy nebo série Procházek, Myslivců, Rybářů či Nocí. Stejnou naivní odvahu, přímočarost a nitrnou anarchii, s jakou se Čapek ve svých úvahách vyrovnává s nejzávažnějšími existenciálními otázkami, můžeme najít i v těchto jeho obrazových podobenstvích. Opakovat idylické motivy hrajících si dětí pod nekonečným nebem, malovat jednoduchými znaky myslivce v lese a rybáře nad vodní hladinou nebo zobrazovat milence v civilních šatech a obklopovat je hvězdičkami, to přece nepatřilo na výtvarnou scénu, které dominoval surrealismus. Tak se prolomil do říše svobody: zcela pohlcen aktem tvorby, jíž úkoly kladl sám, hledal pouze co nenutnější výraz pro poselství, k němuž byl niterně puzen, neohlížeje se přitom na to, co se právě považuje za překonané a co za avantgardní, co za konvenční a co za nekonvenční, co za časové a co za okrajové, a pramálo se staraje, jak 54 Opelík 1996, s

44 bude přijat, byť to, co psal, byl dozajista jeho veliký dialog s lidmi, 55 shrnuje Jiří Opelík vývoj Čapkovy prózy ve své první čapkovské monografii z roku Podobný proces velikého oproštění se odehrál i v Čapkově malbě. Pavla Pečinková Předsedové SBČ Prvním předsedou Společnosti bratří Čapků byl malíř Václav Rabas Všichni víme, že prvním předsedou SBČ byl Václav Rabas. Ale co víme o něm? Připomeňme, že již v prvních letech republiky spolupracoval především s bratry Čapky v okruhu časopisu Nebojsa a později přispíval k utváření státní kulturní politiky mezi pátečníky. V 30. letech úspěšně vedl Uměleckou besedu a organizoval výstavy celostátního, ale zřejmě i evropského významu. Titul národního umělce mu udělila vláda obnovené Československé republiky a osobně předal prezident E. Beneš v r Spolu s Ludvíkem Kubou, Václavem Špálou a Maxem Švabinským se tak stal prvním držitelem tohoto vyznamenání. Zřejmě nejvíce 55 Opelík 1980, s

45 informací o této osobnosti má galerie v Rakovníku, která i ve svém názvu hrdě nese jeho jméno. Tato (Rabasova galerie v Rakovníku také vydala v roce 2014 publikaci o 110 stranách, na kterých na slavného mistra vzpomínají jeho žena, děti a hospodyně. Je ovšem pravdou, že samotnou předsednickou funkcí, se toto dílko nezabývá, ale přesto jeho vztah k Čapkům je na několika stranách knihy, velice patrný. Předsednictví SBČ připomíná krátce jeho syn Jan ve vzpomínce na poválečná léta euforie z osvobození, kdy se otec stal v roce 1947 předsedou společnosti a jako prémii pro členy tehdy vytvořil, dodnes dosti známou, litografii obou bratrů. Jinak vztah Rabase k bratřím Čapkům a k jejich dílu lze číst na více místech knihy. Je třeba zajímavé, že i Josefa Zaoralová, tehdejší pomocnice v domácnosti u Rabasů vzpomíná, jak k nim někdy přijížděl Karel Čapek, který dovedl tak pěkně vyprávět, že i ona se na něj těšila. Syn Jan zase vzpomíná, jak se u Rabasů jednou ročně pořádaly po zabijačce prasečí hody, a připomíná, jak jednou nechal na redakčním stolku K. Čapek vzkaz pro E. Basse tohoto znění: Nezapomeň Basse, že je prase zase u Rabase Naopak jindy zase Rabas hostil klobáskami, škvarkovými vdolky a krušovickým pivem pátečníky u Čapka, když na něj přišla řada. Jitka Burešová, zase vzpomíná na svého tatínka Václava Rabase, jak šířil kolem sebe pocit bezpečí, jak se seznámil s Josefem Palivcem a jeho ženou Helenou, k nimž byl posléze pozván na Hrádek u Prohoře, kde také ve dvou týdenních pobytech namaloval krásné krajiny s topoly a rybníky, dvě zátiší a také Helenin portrét. Syn Jan vcelku podrobně líčí v knížce i motivy, které se staly námětem jeho otci k malování obrazů. Předsednictví Václava Rabase v SBČ bylo relativně krátké (od r do r. 1949), vzešel z přípravného výboru, který ještě tvořil PhDr. M. Halík, Ing. J. Řeřicha a Dr. František Langer. Vedl Společnost v přelomovém osmačtyřicátem a je proto obdivuhodné, že na druhé valné schůzi SBČ 22. dubna 1948 ještě dokázal uctít památku Janu Masarykovi, či přečíst dopis presidenta E. Beneše se vzpomínkou na Josefa Čapka. Činnost SBČ byla ve svých začátcích. Určitě neměla na růžích ustláno a to ani v době, když roku 1949 do funkce, v pořadí druhého předsedy přicházel Dr. František Langer. Václav Rabas zemřel Pavel Vespalec 45

46 František Langer a bratři Čapkové František Langer, lékař, voják, dramatik, spisovatel, novinář, v mládí básník a přítel snad všech významných osobností přelomu devatenáctého a dvacátého století se narodil v Praze v roce 1888 jako nejstarší ze tří synů Maxe a Růženy Langerových, obchodníků z Královských Vinohrad. Již od mládí se František Langer věnoval literární a dramatické tvorbě, což jej velmi brzy svedlo dohromady, mimo jiné, i s oběma bratry Čapkovými. Přátelství z mládí se stalo přátelstvím na celý život, a to zejména ve vztahu ke Karlu Čapkovi, s nímž byl těsně spjat i profesně. Svůj vztah ke Karlu Čapkovi popsal velmi působivě ve své vzpomínkové knize Byly a bylo v kapitole O bratřích Čapcích. Už samotný fakt, že tuto kapitolu předřadil mnoha dalším, včetně kapitol věnovaných své rodině ukazuje, jak si přátelství s Čapky vážil. S oběma bratry se znal již od jejich vstupu mezi tehdejší mladé umělce v roce Langer na jejich první setkání, kdy oba bratry přivedl Václav Vilém Štech do kavárny Union, vzpomíná slovy: Bratři Čapkové asi naráz vzbudili pozornost svým podvojným zjevem ( ), čímž připomíná nejenom podobnost vzhledu oboubratří, ale zejména jejich literární začátky, kdy svá díla podepisovali společně jako Bratři Čapkové. První setkání s bratry Čapkovými zapůsobilo na Langera velmi silným dojmem, který v něm přetrval po celý život. Ve svých vzpomínkách píše, jak ( ) zjev obou bratří naprosto kontrastoval s dandyovskou, světáckou, metropolitní pózou jejich próz. Čapkové, jako svého druhu fenomén tehdejší umělecké společnosti, zajímali Langera, a jistě nejenom jeho, i z hlediska tvorby, neboť, jak sám uvádí, nikdo přesně nevěděl, jaký byl jejich podíl na společných pracích, přičemž: Čapci sami však neulehčili dohadování o původství ( ). Stejně, jako postupem času došlo k jasnému oddělení bratrů Čapkových v jejich díle, zejména směřováním Josefa k výtvarnému umění a Karlovým k literární tvorbě, došlo i k posílení přátelských vazeb mezi Langerem a Karlem Čapkem. Nicméně i k Josefu Čapkovi pojilo Langera hluboké přátelství. Langer psal hry, Josef Čapek k nim maloval kulisy. Přestože si Langer jako literáta nesmírně vážil Karla Čapka, společníka 46

47 válečné doby mu dělala kniha Kulhavý poutník od Josefa Čapka. Kniha mě provázela, když jsem překračoval polské hranice v roce 1939, v době francouzského ústupu, v Londýně, když nebe pršelo bombami pořád jsem si v ní čítal. Nad touto knihou jsem stále vzpomínal na jejího autora, při jejím čtení jsem s ním kulhal po domácí silnici a poslouchal, o čem mi povídá starý dobrý kamarád. Přátelství s Josefem přetrvalo až do jeho násilného přerušení nástupem nacismu, Langerovou emigrací a Čapkovým zatčením a následným zavražděním. Langerův vztah ke Karlu Čapkovi byl nejenom osobní, ale navíc se projevoval i v jeho tvorbě. Langer sám sebe považoval za bohéma, jehož psaní je neuspořádané a nesourodé. František si psal poznámky tužkou po všem, co měl po ruce. Na dopisní obálky, noviny, na rub pozvánek. A z nich to potom složitě luštil. Přátelství s Karlem, který se naopak vyznačoval pečlivostí a své texty zaznamenával na řádně připravené čtvrtky: Potěžkej, Franci, podával Langerovi úhledný balíček čerstvě popsaných papírů. Langer si tohoto projevu úcty považoval, sám změnil přístup ke psaní a pořídil se podobné papíry, jaké měl Čapek. Franci, píšeš o tom nebo o onom, běháš od jednoho ke druhému. Proč se nepřidržíš hned od začátku nějaké linky, podobných obsahů, aby se to za nějaký čas nastřádalo v jednotnou knihu!, přátelsky peskoval Karel Čapek svého staršího přítele, který později přiznal, že právě i díky tomuto kázání vznikly Filatelistické povídky nebo Pražské legendy. František Langer, považoval Karla Čapka za svého inspirátora a přítele v literární oblasti, nicméně jejich přátelství se odehrávalo i v rovině čistě osobní. Langer byl častým účastníkem Čapkových koníčků. Tu stál modelem Čapkovi-fotografovi, jindy zase s Čapkem-kynologem neúspěšně venčil psa Mindu, kterého si Čapek pořídil v psím útulku. Poté, co se Čapek nastěhoval na Vinohrady, leckdy se pro něj Langer zastavil a šli spolu do redakce Lidových novin. Navzájem si sdělovali své náměty, pocity, diskutovali o textech. Pro náhodného pozorovatele musely být tyto vycházky dvou mladých mužů směšné, neboť oba spisovatelé neslyšeli na levé ucho, takže se navzájem obíhali, aby ten, co mluvil, byl nasměrován na pravé ucho toho druhého. O přátelství Františka Langera a Karla Čapka by mohlo být popsáno nekonečné množství stránek. Langer byl nedílnou součástí společenství Pátečníků, které se 47

48 vyvinulo ze skupiny umělců, kteří společně vyráželi na nedělní výlety do Hodkoviček nebo na tancovačky do Zátiší. Vzhledem k tomu, že místo tančení se většinou debatovalo, zavedl Karel Čapek pravidelná páteční setkání. Milý Františku, rád bych si s Tebou někdy popovídal. Chodívám někdy se (Fráňou pozn. autor) Šrámkem, a mohli bychom dát dohromady takovou menší partičku., psal Karel 7. března 1924 v dopise Františkovi o svém záměru, který přerostl právě v pravidelná páteční setkání, k nimž nejprve propůjčil svůj byt v Říční ulici a posléze i svou vilu na Vinohradech. Pátky se staly jeho (Čapkovým pozn. autor) pravidelným zvykem a vrcholnou přátelskou povinností. Však pro jeho hosty také byly vyvrcholením týdne. A budou po celý život vzpomínat na družný styk, napsal Langer ve vzpomínkách na Karla Čapka. Langer doprovázel Čapka i na cestě po Holandsku, z níž vznikly slavné Obrázky z Holandska. V době Mnichova společně prožívali hluboký zármutek z konce těžkého osudu národa. Jejich přátelství přetrvalo po celý Čapkův život a ještě v roce 1960 při vzpomínkovém setkání u Čapkova hrobu František Langer hovořil o Čapkovi, při příležitosti jeho nedožitých 70. narozenin, v přítomném čase a vyprávěl svou představu toho, jak by asi Karel prožíval oslavy svých narozenin. Logickým vyústěním celoživotního přátelství Františka Langera s bratry Čapky byla jeho role při vzniku Společnosti bratří Čapků v prosinci 1946, kdy byly stanovy společnosti zaregistrovány Ministerstvem vnitra Československé republiky. František Langer se stal předsedou Čapkovské společnosti v roce 1949, kdy tuto funkci převzal po prvním předsedovi, malíři Václavu Rabasovi. Společnost řídil až do své smrti v roce Langer provedl Společnost bratří Čapků velmi nelehkým obdobím padesátých let, které se velmi negativně podepsalo na kultuře a na české společnosti, ale i velmi těžce zasáhlo i Františka Langera osobně. V době, kdy se stal předsedou Čapkovské společnosti, byl komunistickou státní bezpečností zatčen a následně uvězněn jeho syn Jan. František se dokonce obrátil na prezidenta Klementa Gottwalda. Rozsudkem nad svým synem, do kterého jsem vkládal všechnu svou lásku, byl jsem postižen jako katastrofou. Jsem od té doby zlomen fyzicky i duševně. napsal v květnu 1951 František Langer. Dopis Gottwaldovi napsal pár týdnů předtím, než komunistická policie zatkla i jeho dceru Věru. Její obvinění bylo ještě absurdnější než činy jejího bratra, přesto strávila 48

49 více než rok v komunistickém vězení. Jan byl podmínečně propuštěn až v roce Přes všechny tyto těžkosti vedl František Langer SBČ dále a usiloval o zachování jména bratří Čapků, svých přátel, v paměti české společnosti a to i přesto, že politikou komunistického vedení státu bylo i jeho jméno vymazat z historie. V době jeho působení se, mimo jiné, podařilo zřídit památník Karla Čapka na Strži (1963), uspořádat výstavy Josef Čapek a kniha (1950) a Josef Čapek stále živý (1955), řadu významných přednášek apod. Mimo jiné se za Langerova působení podařilo zabránit zrušení SBČ její formální transformací na badatelský kabinet, tedy vědeckou instituci, jejíž zrušení, o které politická reprezentace usilovala již od počátku 50. let, nebylo opodstatněné. František Langer byl celým svým životem i dílem velmi úzce svázán s bratry Čapky a zůstal v jejich blízkosti navěky, po své smrti byl pohřben na Vyšehradském hřbitově, v těsné blízkosti svého přítele Karla Čapka. Langerovu snahu v čele SBČ shrnul velmi výstižně v roce 1958 Karel Čechák: Jako předsedovi SBČ Vám děkujeme za to desetiletí práce, v němž jste přesvědčoval své čtenáře a posluchače o hodnotách díla bratří Čapků a hájil jejich dílo proti nepochopení. Pavel Dymeš ředitel Společnosti Františka a Jiřího Langerových, o. p. s. Vzpomínka na mého otce Miroslava Halíka Mému otci se Čapek stal osudem. Když se v mládí stěhoval z rodných Domažlic na studia do Prahy, vezl si v kufříku kromě pár kusů prádla hlavně Čapkovy knihy. Při přípravě výstavy Česká kniha v zahraničí v roce 1937 se s Čapkem v jeho vinohradské vile poprvé osobně setkal a po Čapkově smrti byl na návrh Ferdinanda Peroutky pověřen rodinou starat se o jeho literární pozůstalost a po válce též o Josefovu literární pozůstalost. Nejprve se zdálo, že půjde jen o krátkodobé roztřídění nedatovaných výstřižků ve velké truhle, kterou Čapek nazýval literární hřbitovy. Práce se rozrostla na 40 let a vyplnila každou volnou chvíli v životě mého otce. Jejím plodem bylo několik 49

50 desítek knih, které vyšly pod Čapkovým jménem, ale Čapek je nikdy nespatřil, byly plodem ediční činnosti mého otce a pak scénáře k muzeím bratří Čapků v Malých Svatoňovicích a ve Strži. A ovšem dlouholeté předsednictví SBČ v letech, kdy balancovala na pokraji legality a byla tichým ostrůvkem prvorepublikového humanismu uprostřed země, ovládané totalitní komunistickou ideologií. Bylo opravdu nevšední, nakolik můj otec Karla Čapka vpustil do svého života ; stal se mu nejen předmětem odborného zájmu, nýbrž někým, kdo stále spoluutvářel jeho osobnost, životní postoje, smýšlení a jednání. Miroslav Halík byl do morku kostí čapkovský člověk. Jeho symbióza s Čapkem nabývala takové podoby, že o ní sám hovořil jen občas, plaše, s rozpačitým úsměvem. Pamatuji si, jak vyprávěl o metodě své práce: Výstřižky, až se mi podaří určit jejich zdroj a dataci, rozložím na koberci, chodím kolem nich a poslouchám, jak mi Čapek do ucha říká, jak je mám vzájemně k sobě do knih sestavit. Mnoho rad také uslyšel od Čapka ve snu. Kdo mého otce znal, věděl, že to byl střízlivě a racionálně uvažující člověk spíš pozitivistického smýšlení, vzdálený nějaké ezoterice a mysticismu, avšak jeho jemné a citlivé srdce zřejmě znalo ony pascalovské důvody, které limity běžného rozumu přesahují a zůstávají tichými poukazy k tajemství jako ona osamělá šlépěj ve sněhu ve stejnojmenné Čapkově povídce. Tomáš Halík JUDr. František Krčma předseda Společnosti bratří Čapků v letech Organizátor a debatér. Atlet, hráč golfu, hokejista a přeborník v šachu. Nadaný literát. Ctitel všech krás světa. Ovšem zdaleka není v těchto řádcích vyjmenováno všechno, co charakterizuje šíři vědomostí a zájmů JUDr. Františka Krčmy od mládí do pokročilého věku. Byl příkladem toho, čemu se v 50

51 21. století říká renesanční člověk. (Že by další epochy byly lidským snažením chudobnější?) Vyřčeno s Janem Nerudou, vším byl rád. Narodil se v Domažlicích 16. ledna 1910 v rodině profesora jazyků a literárního historika zaměřeného na dílo K. H. Máchy; takže žádný div, když cíleně volil z otcova odkazu. Vystudoval právo a jako znalec práva autorského zastupoval některé umělce; pracoval též v advokátní kanceláři JUDr. Kamilla Resslera. Krčmovo sportovní zaujetí se prolínalo s literaturou a divadlem a ničeho se nehodlal vzdát. Jak konstatoval před blížícími se osmdesátinami: Teprve teď na mne doléhá moje celoživotní neschopnost omezit své zájmy jen na to, co stihnu. Nebyl lhostejný ke světu, který ho obklopoval; ve stejné době píše i tyto řádky: Nelituju, že umřu, protože svět, který pozoruju už osmdesát let, je stále ošklivější. Nechci se dočkat doby, kdy vyhynou motýli a zajíci budou jen v zoologických zahradách, lidé nebudou mít dostatek čisté vody a dýchatelného vzduchu a přežijí jen v několika torsech a kdy celou světovou kulturu objeví nějací mimozemští archeologové na vyhaslé planetě, která ještě v mém mládí byla tak krásná, nejen pro mladé oči, ale vůbec. Dr. František Krčma se zasloužil o obrození Společnosti bratří Čapků, nebál se v období sešněrovaném strachem prosadit její návrat do svobodomyslné kulturní sféry. Za jeho působení se činnost SBČ rozkošatěla do podoby, u níž zůstává dosud: prosadil po delší době veřejně přístupný literární večer 16. června 1976, po němž v prosinci téhož roku ve spolupráci s K. Čechákem, dr. J. Opelíkem a dr. J. Slavíkem připravil vydání 1. čísla Zpravodaje SBČ; ve srovnání s jeho současnou podobou byl skromný, odpovídal tehdejším technickým možnostem, avšak byl zároveň vděčně vítaným útočištěm před tíhou kalné přítomnosti. Neumdlévající činorodost SBČ s několika literárními večery ročně a setkáváními na Vyšehradském hřbitově byla v létech Krčmova předsednictví rozšířena o jednodenní zájezdy, tiskoviny byly obohaceny o čtvrtletní Zprávy; lhostejná mu nebyla ani iniciativa cílící k vytvoření a instalaci důstojného pomníku bratřím Čapkům v Praze. Při usilovné práci pro blaho Společnosti bratří Čapků dr. Krčmovi stále zůstával čas pro další aktivity; a nebylo jich málo. Ani dnes není možné určit, čemu dával přednost, zda sportu, zejména golfu, nebo kulturnímu a uměleckému vábení. Mezi umělci 51

52 měl mnoho přátel, za všechny jmenujme spisovatele Bohumila Hrabala a Eduarda Valentu, herce a výtvarníka Josefa Hlinomaze. Už za vysokoškolských studií se věnoval divadlu, ale nikoliv jako ochotník, rovnou se zařadil mezi statisty velkých scén a v Národním divadle se stal jejich předsedou. Byl též členem identifikační komise Národního filmového archivu. Jeho osobní knihovna dokumentuje vedle zájmů literárních ničím neohraničený přehled o historii, čímž se pasoval na respektovaného a v diskusích vítaného znalce. Poučen o minulosti i současnosti mohl napsat: V dějinách bohužel malé národy trpí přezíráním. Jejich hrdinové jsou daleko menší, než hrdinové velkých národů. Jan Hus je ceněn daleko menším centimetrem než Luther, třebaže byl mučednický průkopník se stoletým předstihem, zatímco Luther žil celkem v úctě své země i svého panovníka a zemřel v klidu ve své posteli. Plukovník Švec svou dobrovolnou smrtí pohnul svou jednotku k splnění rozkazu místo rozkazem k popravám a ani u nás se o tom moc nemluví, zatímco stovky opačných hrdinů jsou opěvovány v čítankách velkých národů. Velký rozhled po dějích obdařujících svět nádherou i dusících jeho běh shrnul do aforismu: Nejkrásnější soubor lží, nejnapínavější detektivka a nejzanedbávanější zdroj poučení má krásný název dějiny. O nepřebernosti podnětů svědčí krátké texty psané jistě s úmyslem, aby byly publikovány, což po článcích roztroušených po časopisech hned po válce později uvízlo; proto většinou zůstaly nedatovány v autorově pozůstalosti. Obsáhlý příspěvek Golf pojednávající o historii tohoto sportu byl otištěn v roce 1971 v časopise zahraničních zajímavostí. Citujme alespoň jeden odstavec, z něhož probleskne smysl pro vtip, který byl panu dr. Krčmovi vždy vlastní; byl pro něj životadárný a zároveň přesvědčující o jeho znalostech tohoto sportovního odvětví: 52

53 Základem je technika provedení úderu kteroukoli ze čtrnácti specializovaných a očíslovaných holí, kterých hráč používá podle vzdálenosti či obtížnosti polohy míčku. ( ) Víc než čtrnáct holí nesmí hráč používat. Ve finále jednoho profesionálního dámského turnaje v Americe přijímala již vítězka ovace novinářů a reportérů s úsměvem podloženým výhrou dolarů, když poraženou finalistku napadlo - mužského finalistu by to asi nenapadlo - spočítat hole v jejím vaku. K velkému překvapení, zejména vítězky, bylo jich tam 15, ( ). Ale golfová pravidla jsou neúprosná. Úsměv se změnil v slzy a výhra včetně šeku se stěhovala do rukou poražené, když soupeřka byla diskvalifikována. Znalost kladů i úskalí literární práce jej přiměla pro nadhled i nad touto oblastí lidského snažení: Vychytralí myslitelé si volí náměty, aby jejich nevtíravá současnost obsáhla pokud možno takové období, aby mohli nápad dodat také jako filmový námět, muzikál, rozhlasovou aktualitu, televizní seriál o dnešních lidech a loutkovou hru pro děti. Ale nejmazanější mozky v dějinách světového dramatu přišly na to, že nejvýhodnější je 53

54 taková současnost, která trvá věčně. Snad každý z nás se občas snaží rekapitulovat, co dokázal. Někdy se díváme na svou žeň s předtuchou, že možná už zítra nebudeme mít sílu ve svém díle pokračovat. Uzavřeme vzpomínku na pana dr. Františka Krčmu, který zemřel 14. března 1996, právě takovou rekapitulací, zúčtováním či vyznáním, neskrývaným zklamáním i tajenou nadějí, jež si poznamenal do svého zápisníku: Původní moje romantická touha - kdo ji v mládí nemá - byla stát se spisovatelem. Ale nebyl "sitzfleisch". Bylo příliš života kolem. Žil jsem romány, humoresky i tragédie, scény štěstí i zhnusení. ( ) Dělal jsem atletiku, hrál jsem hokej, tenis, šachy, golf, statoval v divadle, dělal advokacii a hledal ženský ideál. Bylo tolik ventilů, kudy ucházela duše! Lákadlo ctižádosti zmizelo, když jsem o sobě četl pochvalu za něco, zač jsem ji vůbec nepovažoval. Noviny po hokeji: bil se pro čest vlajky a udivoval bohorovným klidem. Zatímco já se v brance při mezistátním utkání potil hrůzou. ( ) Mohu být dle své úvahy necenzurovaným satirikem, vemlouvavým básníkem, Mefistofelem vstřikujícím skrze ušní bubínky jed do krve žen slibujících budoucí souhru. Mohu se vymluvit z hoře a vzteku, mohu se vyjádřit plně svobodně! Nezůstane po mně nic, ale co zůstane po těch, kteří zanechají něco? 99% je makulatura. Tragédie spisovatele, jehož knih je plno v antikvariátě půl roku po vyjití. Luxus, který jsem si vždy dopřával: žít v souladu se svým svědomím. Milan Palák Vlastimil Fišar Herec Divadla na Vinohradech a čestný prezident Mezinárodní herecké asociace (FIA) vystřídal na pozici předsedy SBČ dr. Františka Krčmu. Do doby jeho předsednictví spadala významná čapkovská výročí 100 let od narození Josefa, 50 let od úmrtí a sto let od narození Karla. Vlastimil Fišar má nemalou zásluhu na tom, že všechna tato jubilea byla opravdu důstojně připomenuta a hojně navštívené pořady prokázaly, že 54

55 čapkovská poselství, zprostředkovaná ještě většinou v době trvajících nesvobodných poměrů, nacházela citlivě rezonující publikum. Připomeňme zde alespoň karlovské pořady Poselství ducha, Hovory s TGM, uvedené v den Masarykových narozenin , a manifestační vyznání Pocta Karlu Čapkovi s bohatou účastí herců i dalších umělců, uvedené již ve svobodných poměrech v prosinci Vlastimil Fišar, po otci Čech a po matce Slovák, vyzrál v herce a recitátora výrazných hlasových kvalit, jeho čeština, ale i měkčí slovenština se vyznačovala velikou kulturou slova a byla schopna zachytit jemné významové odstíny a polotóny. Většinu své herecké dráhy strávil, jak už bylo připomenuto, ve Vinohradském divadle, kam nastoupil roku Svůj kultivovaný jazykový projev mohl uplatnit např. ve Viole a v Lyře Pragensis, kde se podílel i na jejím založení. K jeho angažmá na poli recitace sluší připočíst dlouhodobou účast na Šrámkově Sobotce, Wolkerově Prostějově i Neumannových Poděbradech. Vlastimil Fišar se po roce 1968 netěšil přízni normalizačního režimu pro své postoje v uvolňujících se 60. letech, kdy byl zvolen členem prezidia Mezinárodní herecké asociace a presidentem celosvětového hereckého sdružení. Za svůj postoj k srpnové okupaci byl z hereckých odborů vyloučen. To mělo odraz v tom, že Vlastimil Fišar dostával jen většinou epizodní příležitosti a před filmovou a trelevizní kamerou se objevoval ještě řidčeji. Zajímavým příspěvkem k čapkovské problematice je jeho útlá publikace Bratři Čapkové a Slovensko. Po roce 1989 byly Vlastimilu Fišarovi dopřány jen necelé dva roky života. Své další umělecké plány již většinou neměl příležitost uskutečnit. Na jeho zásluhy bylo vzpomenuto novým předsedou Mezinárodní herecké asociace při prvním večeru udílení cen Thálie. Vlastimil Fišar se s námi rozloučil 11. června roku Jiří Pešička František Černý Prof. František Černý se ujal předsednictví v SBČ od počátku roku 1992, po úmrtí předchozího předsedy, pana Vlastimila Fišara. V jeho osobě stanula v čele Společnosti skutečně osobnost s velkým vědeckým a pedagogickým renomé. Jeho zásluhy na poli divadelní historie jsou nepopiratelné a vynesly prof. Černému nejen v řadách odborné 55

56 veřejnosti zasloužený respekt. Zájem o bratry Čapky se v jeho případě projevil už v raném mládí a členem SBČ se stal již v roce jejího ustavení jakožto vysokoškolský student. František Černý pocházel z východočeského města Jaroměř a v jeho rodině se udržovala ze strany otce tradice ochotnického herectví. Po válce zahájil studia estetiky a slovanské filologie na FF UK, avšak už v rámci studia zaměřoval svůj zájem zejména na teatrologii. V roce 1952 se stal odborným asistentem a o rok později docentem na DAMU. Měl podíl na ustavení Aktivu historiků českého divadla, kde rozvinul svou výzkumnou a přednáškovou činnost. Roku 1956 založil a po dobu třinácti let externě vedl Kabinet pro studium českého divadla při Ústavu pro českou literaturu. Na počátku 60. let přešel na FFUK na nově zřízené oddělení dějin a teorie divadla, kde dvakrát po určitou dobu zastával místo vedoucího katedry. Na konci 60. let působil po tři roky jako proděkan a bezprostředně po listopadu 1989 byl spontánně navržen do funkce děkana FF UK. Z období angažmá na FF UK sluší připomenout jeho podíl (jakožto hlavní redaktor) na čtyřsvazkových Dějinách českého divadla ( ) a spoluatorství publikace Sto let Národního divadla (s E. Kolárovou, 1983). Pro naši Společnost má František Černý význam jakožto iniciátor mnoha kulturních pořadů, popularizátor kulturního odkazu bratří Čapků v podobě přednášek nejen pro naši Společnost a zájezdů do míst, kde oba bratři působili, a v neposlední řadě jako předseda výboru Nadace pro postavení pomníku bratřím Čapkům. Mimořádná pracovitost a trpělivost prof. Černého dovedla tuto iniciativu ke zdárnému konci. Na konci dubna roku 1995 byl v parku naproti Divadlu na Vinohradech pomník, dílo sochaře Pavla Opočenského, slavnostně odhalen. Vědeckým vyvrcholením čapkovského bádání prof. Černého je monografie Premiéry bratří Čapků (2000), opravdu fundamentální a zevrubné dílo, zachycující z nejrůznějších aspektů vše podstatné o genezi jednotlivých dramat, okolnostech jejich prvotního uvádění na scénách různých divadel i kritické ohlasy a polemiky. Práce získala 56

57 zasloužený ohlas nejen mezi českou kulturní veřejností. S panem profesorem jsme se rozloučili v červnu roku Jiří Pešička Josef Protiva Pan režisér Josef Protiva byl zvolen předsedou SBČ po odstoupení prof. Františka Černého v roce V té době už byl členem naší Společnosti již 20 let. Od roku 1980 pracoval ve výboru a svých profesních zkušeností začal využívat při přípravě pravidelných kulturních pořadů SBČ. Rok jeho nástupu do předsednické funkce byl zároveň rokem bohatým na významná výročí (20 let od úmrtí Ferdinanda Peroutky, 30 let od odchodu Olgy Scheinpflugové, 50 let od smrti Karla Čapka). Na přípravě kulturních akcí tato výročí připomínajících se Josef Protiva podílel velmi výrazně. I nadále se významnou měrou podílel na přípravě kulturních pořadů, kdy vedle předsednictví obětavě pracoval jako člen programové komise našeho výboru. V této pozici pracoval i řadu dalších let po odchodu z předsednické funkce a spolu s další členkou výboru Kristinou Kudrnovskou připravili celou řadu kvalitních kulturních programů uskutečněných v Sále Boženy Němcové na Strahově nebo později v Malém sále Městské knihovny v Praze. Josef Protiva pracoval od roku 1964 jako vedoucí výroby Československé a později České televize. V pozici režiséra natočil více než čtyřicet dokumentárních pořadů, z nichž byla většina věnována výtvarníkům a básníkům. K nejvýznamnějším patřily portréty Vladimíra Tesaře, Bohuslava Reynka, Vladimíra Preclíka (všechny 1969), Miloslava Holého (1970), Jaroslava Švába (1971), Jaroslava Horejce (1972), Kamila Lhotáka (1978), Václava Bláhy (1992), Františka Pavlíčka (1993), Jiřího Weila (1994) a Jana Vladislava (1996). Co je třeba především připomenout, jsou dva vysoce kvalitní televizní programy o Josefu Čapkovi Co jsem na světě viděl (1970) a Krajiny života Josefa Čapka (1987). 57

58 Josef Protiva se rovněž spolupodílel na tvorbě TV dokumentu o Karlu Čapkovi (1990). V neposlední řadě je tu nutno zmínit i jeho televizní portréty významných osobností české politiky, vědy a žurnalistiky (Dny všední a sváteční přinášející rozhovory s Masarykovými vnučkami Annou a Herbertou (1990), Muž Přítomnosti Ferdinand Peroutka (1990) Jiří Ješ život mezi politikou a hudbou (1994), Hlas F. K. (historik umění František Kovárna, 1994). Za svoji obětavou činnost ve prospěch SBČ obdržel Josef Protiva v roce 2004 v Trenčianských Teplicích Cenu Karla Čapka. Od už na něho bohužel jen vděčně vzpomínáme. Jiří Pešička Kristina Váňová O Kristině Váňové jsme prvně slyšeli na výboru SBČ v roce 1994 v souvislosti s Památníkem Karla Čapka Na Strži. Památník byl sice otevřen na jaře 1963, ale po celá léta neměl podporu státních orgánů a dům i expozice chátraly. Osud Památníku nebyl zcela jasný ani počátkem 90. let. Vila na Strži se v rámci restituce vrátila rodině Palivcových. V roce 1994 vznikla Nadace Čapkova Strž, jejímž cílem bylo udržet Památník Karla Čapka ve Staré Huti v provozu. Kristina Váňová byla jednou z iniciátorek a zakládající členkou této nadace. V lednu 1995 se stala ředitelkou Památníku Karla Čapka. Palivcovi uzavřeli s Památníkem nájemní smlouvu za symbolické 2 Kč ročně. Čekalo ji několik let tvrdé práce při obnově budov a expozice. Od roku 1997 je Strž aktivním kulturním centrem, což se pozitivně projevilo i na intenzivnější spolupráci s SBČ. V roce 1998 se K. Váňová stala členkou SBČ. Své široké znalosti života a díla bratří Čapků i organizační zkušenosti mohla naplno rozvinout od roku 2000, kdy začala pracovat ve výboru SBČ. V roce 2003 podnikla badatelskou cestu po stopách Čapků na Slovensku. Cesta se stala v roce 2004 základem k první putovní výstavě Památníku - Slovensko bratří Čapků. Výstava se těšila velkému zájmu veřejnosti v Čechách i na 58

59 Slovensku. Památník později připravil ještě další putovní výstavy mapující život a dílo Karla i Josefa. Kristině Váňové v roce 1999 udělil výbor SBČ medaili Karla Čapka a v roce 2007 jí byla předána Cena Karla Čapka za rok 2006 v Trenčianských Teplicích. V roce 2009 byla zvolena předsedkyní SBČ. Propojení s pozicí ředitelky Památníku Karla Čapka přispělo k výraznému zviditelnění naší společnosti. Kristíně Váňové se podařilo rozšířitodkazu bratří Čapků i do zahraničí (Německo, Anglie, Švýcarsko, Polsko, Japonsko, Austrálie). Podílela se také na scénářích dokumentárních filmů Nekonečná pouť Josefa Čapka a Heftling Josef Čapek. Společně s Ondřejem Kepkou vyznačila v roce 2014 trasu pro natáčení dokumentu Dopisy od Karla Čapka, která mapuje nejdůležitější místa spisovatelovy cesty do Velké Británie v roce Štáb se vydal na cestu v létě Během předsednictví Kristiny Váňové SBČ navázala spolupráci s Městskou knihovnou v Praze, získala zde své sídlo a prostor pro pořádání literárních podvečerů i místo pro měsíční výborové schůzky. Z úsporných důvodů byla prostřednictvím K. Váňové a L. Jeřábkové změněna tiskárna a využity granty Ministerstva kultury ČR a Městské části Praha 10. Z iniciativy K. Váňové pořádá SBČ od roku 2014 literární pořady přímo v Domovech seniorů této městské části. Ona sama řadu těchto pořadů připravila a také se jich jako účinkující zúčastnila. Kristina Váňová, první žena - předsedkyně v historii SBČ, odvedla za sedm let v této pozici značný kus práce a patří jí náš dík. Tereza Todorová Pavel Vespalec JUDr. Pavel Vespalec se narodil 3. srpna 1947 v České Kamenici, část dětství prožil v jižních Čechách a většinu života žije na západě Čech. Základní školu navštěvoval v Jáchymově, kde s rodiči žil až do r Vystudoval Střední ekonomickou školu v Karlových Varech a posléze Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Již ve studentských 60. letech minulého století se angažoval v 59

60 tehdejším tzv. obrodném procesu, což mělo za následek, že pro své tehdy revizionistické postoje a zejména jednoznačný postoj k okupaci Československa 21. srpna 1968, musel opustit svého prvního zaměstnavatele Okresní soud v Karlových Varech. Podařilo se mu najít práci podnikového právníka, a přestože toto období často nazývá vyhnanstvím, současně ho hodnotí, jako velký přínos k poznání a obrovskou zkušenost. Od malička byly jeho koníčkem knihy a číst je uměl dokonce ještě v předškolním věku. Díky velké knihovně měl přístup ke knihám, které mu doporučovala zejména maminka. Mezi ně zpočátku patřila v prvé řadě Čapkova Dášeňka, ale také pohádky. Již tehdy ho v knihovně lákaly obálky knih pamětí od E. Beneše nebo knihy od TGM, ale k nim se dostal až později. Láska ke knihám neustávala ani na základní ani na střední škole, kde měl navíc velké štěstí na profesorku češtiny, která zcela objektivním a velice poutavým výkladem studentům tehdy přiblížila nejen Milana Kunderu, Ivana Klímu, Ludvíka Vaculíka, či začínajícího Hrabala, ale svou lásku ke Karlu Čapkovi dovedla přenést i na mnohé své studenty. Jakmile měl možnost, sháněl po antikvariátech knížky obou Čapků. Zpočátku jej zaujala Válka s mloky a pak R.U.R. V roce 1967 vyšla souborná kniha Na břehu dnů, která pro něj byla i novinářským impulsem, neboť uvažoval o studiu žurnalistiky. Na střední škole založil jednak třídní časopis Mikroskop a podílel se v redakční radě na vydávání celoškolního časopisu MY-62 a později ECHO. V těchto tiskovinách lze nalézt jeho první práce. Na místo studia žurnalistiky se však dal na dráhu právnickou. Po sametové revoluci, kterou velmi intenzívně prožíval a bytostně vítal, byl Okresním soudem v Karlových Varech rehabilitován a rozhodl se jí to advokacie, které od té doby věnoval většinu svého času. Do současné doby má vlastní advokátní kancelář v Plzni. Na literaturu, hudbu a umění, jakožto stěžejní své koníčky nezapomínal, ale nemohl se jim věnovat tolik, jak by si představoval. Pokud jde o největší literární, ale i lidský obdiv, který dlouhá léta patřil Karlu a později i Josefu Čapkovým, ten mohl realizovat teprve ve Společnosti bratří Čapků, kam se přihlásil a po svém přijetí se v této Společnosti ihned začal angažovat. Poznal velké množství lidí, kteří mu v názorech nejen na bratry Čapky, ale i na další otázky kulturní politiky, velice konvenovaly. Ještě před vstupem do SBČ pátral po stopách Karla Čapka na Karlovarsku, k čemuž ho vedla skutečnost, že nedaleko Hrádku u Prohoře, kde v roce 60

61 1934 u své sestry Heleny, dopisoval Čapek svůj geniální obyčejný život, má s rodinou svoji chalupu. Jeho pátrání pokračuje, a přestože má mnoho úskalí a dalších otazníků, popsuje toto pátrání v seriálu, který na pokračování vychází ve Zprávách SBČ. V posledních třech letech intenzívně spolupracuje se starostou obce Štědrá, po kterou Hrádek spadá a na zámku ve Štědré je připravována expozice věnovaná sourozencům Čapkovým a také Václavu Rabasovi. Po rekonstrukci zámku by stálá expozice mohla být otevřena. Pavel Vespalec nastoupil do své funkce předsedy po zvolení 16. února 2016 a dal si za úkol několik priorit, a to prohloubit spolupráci s českým PEN klubem, čapkovskými spolky v zahraničí, zejména v Petrohradě, stmelit členskou základnu, ale přilákat i nové mladé členy, zejména do aktivní práce. Zatím se podařílo rozvinout užší kontakt s vedením petrohradské Společnosti bratří Čapků a zejména jejím předsedou Sergejem Andrejevem a prvním výsledkem byl večer uspořádaný na počest Olega Maleviče v Praze. Je rozvíjena spolupráce s českým centrem PEN klubu v Praze, který již poskytl SBČ některé materiály a pravidelně zve zástupce SBČ na své akce, které pořádá. Ke spolupráci se v poslední době hlásí též německý čapkovský aktivista Dr. Ulrich Grochtmann z Čapkovy společnosti v německém Hagenu, který nabízí spolupráci v oblasti pořádání putovní výstavy zejména o životě a díle Josefa Čapka. Poslední valná hromada zvolila do výboru SBČ nové dva mladé členy a jak se ukazuje i na kulturních pořadech, které SBČ pořádá, se podílí stále více mladých lidí. Stále se však nedaří výrazným způsobem omladit členskou základnu SBČ, což je ovšem již dlouholetým úkolem a celý výbor SBČ musí hledat k mladým lidem vhodné cesty. Pavel Vespalec je iniciátorem velké jubilejní výstavy k 70. Výročí SBČ ve Studijí vědecké knihovně v Plzni, která se bude konat v listopadu Hasan Zahirović 61

62 V posledních deseti letech nás opustili Dva zasloužilí zahraniční čapkovští badatelé Oleg Malevič a Sergej Nikolskij V červnu r zesnul Oleg Michailovič Malevič literární vědec, bohemista, překladatel, čestný člen naší Společnosti, spoluzakladatel petrohradské Společnosti bratří Čapků a jejím první předseda a v neposlední řadě originální básník. Narodil se v St. Petěrburgu v rodině vojenského inženýra a učitelky. V osmi letech se z obzoru jeho života natrvalo vytratil otec Michail Mojsejevič. Po zatčení nechvalně proslulou NKVD ještě téhož roku 1936 umírá ve městě Usťpečlag. Zlé životní peripetie se nevyhnuly ani jeho matce Ljudmile Michajlovně, za svobodna Šmarovové, která strávila v roce 1938 tři měsíce ve vězení jakožto manželka nepřítele lidu, naštěstí po propuštění bez dalších negativních následků. Malevič prožil v rodném městě první rok nacistické blokády, poté až do r byl spolu s matkou evakuován do Novosibirské oblasti. Po válce vstoupil na Leningradskou státní univerzitu, kterou zakončil r Následující školní rok strávil na aspirantuře v Praze na Karlově univerzitě. Dizertační práci Raná tvorba Karla Čapka obhájil na své mateřské univerzitě r Oleg Malevič je především známý svými literárněvědnými pracemi. Během svého pobytu v Praze navázal kontakty s naší Společností a osobně se opakovaně setkal s Olgou Scheinpflugovou a Josefem Palivcem. Jeho první samostatná kniha, věnovaná Karlu Čapkovi, vyšla v SSSR v r To již měl za sebou dobu působení na 38. leningradské škole jako učitel ruského jazyka a literatury. Od r působil na volné noze, ale zároveň přednášel o české literatuře na své alma mater. Jeho zásluhou i zásluhou manželky Viktorie Kamenské jako jeho spolupracovnice se dostala k ruským čtenářům řada významných děl české, ale i slovenské literatury (jejich počet dosahuje téměř čísla 200, ve výběru - K. Poláček: Edudant a Francimor, D. Chrobák: Drak sa vracia, kromě prozaických děl K. Čapka. I. Olbrachta, J. Haška i literárněvědná práce R. 62

63 Pytlíka Toulavé house, drama bratří Čapků Adam stvořitel i dramata autorů F. Šrámka Měsíc nad řekou, V. Vančury Učitel a žák, J. Voskovce a J. Wericha Caesar, P. Kohouta August, august, august a Ubohý vrah a J. Topola Hlasy ptáků). Spolu s manželkou převedli do ruštiny také Masarykovo Rusko a Evropu. Čeští čtenáři se s Malevičovou literárněvědnou tvorbou mohou seznámit v podobě publikace Bratři Čapkové, která vyšla v Nakladatelství Ivo Železný r Před několika lety vydalo nakladatelství Malvern výbor z Malevičových studií Osobitost české literatury a v loňském roce vydalo Karolinum v péči editorů A. Hamana a R. Kopáče další výbor z autorových studií z celé jeho více než půlstoleté odborné činnosti pod názvem V perspektivě desetiletí. Za svoji záslužnou činnost byl O. Malevič naší stranou několikrát vyznamenán. Je držitelem medaile J. Hlávky a F. X. Šaldy. V roce 1998 obdržel čestný doktorát Univerzity Karlovy, byl rovněž vyznamenán medailí Artis Bohemiae amici a společně s manželkou získal cenu Premia Bohemica Českého literárního fondu. V roce 2011 byl v Praze též vyznamenán cenou Gratias Agit za překladatelské dílo a popularizaci české literatury v Rusku. Sergej Vasiljevič Nikolskij opustil naše řady po dlouhé nemoci v požehnaném věku 93 let. Narodil se Byl nestorem ruské bohemistiky, pracujícím po dobu delší než 60 let v Ústavu slavistiky Ruské akademie věd, založenému v roce Sergej Vasiljevič skončil na prahu míru po dosud nejtragičtějších válečných letech světové historie studium na rusistickém oddělení Filologické fakulty Moskevské státní univerzity, kde také vedle svého hlavního vědeckého působiště dlouhodobě pracoval. Potřeba slavistického institutu obsadit vědecké pozice odborníky na literatury jiných slovanských národů dovedla Nikolského k celoživotní vědecké aktivitě na poli české literatury. Jak se kdysi sám vyjádřil, jeho první kontakt s českou literaturou se odehrál ještě v dětství, kdy se mu na pionýrském táboře dostaly do ruky Osudy dobrého vojáka Švejka v překladu prof. Petra G. Bogatyreva, který jej později uvedl do 63

64 prostředí vědy a byl jeho rádcem při budování vědecké kariéry. Pro naši literární vědu počátku 50. let sehrála významnou roli Nikolského studie o Karlu Čapkovi, publikovaná v knihovničce Varu, která přes nepřekročení jistých dobově daných ideologických limitů přispěla ke znovu začlenění Karla Čapka do kánonu české literatury. Karel Čapek a Jaroslav Hašek se stali stěžejními autory jeho badatelského zájmu, i když významné studie věnoval i dalším významným reprezentantům naší literatury, např. K. H. Máchovi a J Wolkerovi. Jeho významnou čapkologickou práci, která vyšla i česky pod názvem Fantastika a satira v díle Karla Čapka (Praha 1978) doplnilo později doposud česky nevydané dílo Nad stranicami antiutopij K. Čapeka i M. Bulgakova (Moskva 2001). Čeští čtenáři se mohli seznámit ještě s výborem jeho statí o české literatuře Dvě epochy české literatury (Praha 1986). Sergej Vasiljevič se také významně podílel na nejnovějším syntetickém díle ruské literární vědy Istoria literatur zapadnych i južnych slavjan (Moskva ). Profesor Nikolskij po dlouhou dobu vedl moskevskou Společnost bratří Čapků, byl také čestným členem SBČ a velmi se zasloužil o popularizaci děl bratří Čapků i dalších autorů u ruského čtenářského publika. V roce 2000 obdržel od Ministerstva zahraničí ČR cenu Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí a o dva roky později mu Akademie ČR udělila medaili Josefa Dobrovského za zásluhy v oblasti filologických věd. Jiří Pešička Významná osobnosť slovenských Čapkovcov Štefan Vraštiak Společnost bratří Čapků na Slovensku mala šťastie na významných členov, osobnosti, ktoré hrali svoju úlohu nielen v regionálnom, ale i v celoslovenskom a niektoré dokonca v česko-slovenskom kultúrnom kontexte. Všetci, ktorých pri tejto príležitosti spomeniem, boli spojení s vedením Kruhu priateľov českej kultúry na Slovensku. Profesor Miloš Tomčík bol významnou osobnosťou už v polovici päťdesiatych rokov. Málokto dnes vie, že to bol on, kto sa zasadil, aby vtedajší predseda Zboru povereníkov Rudolf Strechaj zatelefonoval prezidentovi Antonínovi 64

65 Zápotockému, aby dal súhlas na zamestnanie režisérky Magdy Husákovej-Lokvencovej v Slovenskom národnom múzeu, keď jej manžela ako buržoázneho nacionalistu zatvorili a ona sa ocitla bez prostriedkov s dvomi malými synmi, lebo v divadle už nemohla pôsobiť. Neskoršie profesor Tomčík ako dekan filozofickej fakulty pri previerkach, ktoré nastali po voľbe prezidenta Antonína Novotného, ktoré sa týkali výlučne nestraníkov, v roku 1958, odmietol prepustiť niektorých vysokoškolských učiteľov, ktorí buď pôsobili v akademických funkciách za slovenského štátu, alebo sa angažovali po vojne v Demokratickej strane, aj keď boli účastníkmi Slovenského národného povstania, ako profesor Milan Pišút. Výsledok jeho odmietnutia bol, že ho za trest, čo sa na Slovensku niekedy robilo, poslali do Prahy. Tam pôsobil ako profesor českej a slovenskej literatúry na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity. Profesor Tomčík, aj keď sa v polovici osemdesiatych rokov vrátil na Slovensko, kde sa stal predsedom Kruhu priateľov českej kultúry, naďalej pôsobil v českom prostredí. Spomínam si, že vo funkcii podpredsedu Společnosti Boženy Němcové pomohol zohnať jej predsedníčke PhDr. Jarmile Lormanovej prostriedky na vydanie zborníka Božena Němcová, paní našeho času. Alebo svojou autoritou zaštítil programy, ktoré tajomník Kruhu priateľov českej kultúry Agnes Snopko postupne priviedol do Bratislavy. Takto sa záujemcovia, najmä z radov mladej generácie, mali príležitosť zoznámiť takmer s celým českým undergroundom. Agnes Snopko si tak vytvoril pozície a známosti, ktoré mu pomohli ako druhému ponovembrového ministrovi kultúry na Slovensku, keď najprv robil námestníka ministrovi Ladislavovi Chudíkovi. Snopko dodnes aktívne pôsobí v oblasti výtvarného umenia v česko-slovenskom priestore. Výstava päťdesiatich slovenských výtvarníkov a sochárov uvedená v lete 2016 v Galerii stredočeského kraje v Kutnej Hoře je toho svedectvom. Ivo Veliký pôsobil v trenčianskom regióne a každoročne pripravoval udeľovanie slovenskej Ceny Karla Čapka v Trenčianskych Tepliciach. Popritom organizoval filmové festivaly, recitačné súťaže, po novembri 1989 vstúpil aj do komunálnej politiky a pôsobil ako tajomník trenčianskeho primátora. Jeho pravidelné čapkovské filatelistické výstavy sa tešili pozornosti aj tých, ktorí o Čapkovi ako spisovateľovi či publicistovi veľa nevedeli. Velikého pôvodné publikácie o vzťahu Čapkovcov k Trenčianskym Tepliciam si našli záujemcov aj v českom prostredí. Práve jeho by som zo všetkých spomínaných v mojom 65

66 článku označil za najdôslednejšieho nositeľa masarykovskej drobnej, mravčej práce, ktorá prináša výsledky až časom. Jaroslav Rozsíval mal čapkovské korene takpovediac už z rodičovského domu: sú známe priateľské styky medzi jeho otcom, ktorý pôsobil na Orave ako učiteľ a riaditeľ školy, a bratmi Čapkovcami, najmä Josefom. Nemôžem nespomenúť Ladislava Lajchu, významného teatrológa a historika českých osobností pôsobiacich v kultúre a vede na medzivojnovom Slovensku i historika slovenského medzivojnového divadla, ktorý vo svojich prácach zmapoval pôsobenie Karla Čapka. K ďalším patril Kornel Földvári, vášnivý milovník detektívok, ktorý v tejto oblasti predstavil Karla Čapka vo svojom spise O detektívke. Aj Földvári vstúpil po roku 1990 do verejného života a takmer dva a pol roka vykonával funkciu námestníka slovenského ministra kultúry a zaslúžil sa o ďalšie prenikanie českej kultúry na Slovensko. Rád by som však venoval pozornosť hlavne Štefanovi Vraštiakovi, predsedovi Kruhu priateľov českej kultúry, ktorý zastával túto funkciu vyše pätnásť rokov a pre Společnost bratří Čapků bol na Slovensku najspoľahlivejším partnerom. Štefana som poznal takmer tridsať rokov, ešte z čias mojej práce v niekdajšom Dome slovenskej kultúry, kde sa vždy zastavil, keď niečo vybavoval v Prahe. Narodil sa 23. apríla 1942 v Žaškove v okrese Dolný Kubín. Práve toto mi veľa vysvetlilo: oravská nátura je veľmi húževnatá a cieľavedomá a to sa na Štefanovi prejavilo; keď si niečo zaumienil, išiel za tým, pokiaľ sa mu to nepodarilo realizovať. A veru často to nebolo jednoduché, ale on mal dobrú vlastnosť: vedel si nájsť a získať spolupracovníkov. Veď mnohé akcie, ktoré si vymyslel, by sa bez zainteresovania ďalších ľudí nedali uskutočniť. Maturoval na Strednej škole poľnohospodársko-technickej Malinovo v odbore záhradníctvo. V rokoch študoval na Katedre filmovej vedy FAMU. Tu sa začala jeho láska k Prahe a prehĺbil sa vzťah k českej kultúre. V tom čase sa zoznámil s filmami, ktorých témou bolo dielo Karla Čapka, navštevoval hry bratov Čapkových, ktoré v tom čase boli v repertoári pražských scén. Vo svojej diplomovej práci sa zaoberal zrodom a vývojom slovenského filmu a kinematografie. V Slovenskom filmovom ústave, kde pracoval od skončenia vysokej školy až do odchodu na dôchodok, bol vedúcim 66

67 oddelenia dokumentácie a istý čas aj riaditeľom. Aj potom s ústavom naďalej spolupracoval, najprv brigádnicky, neskôr dobrovoľne. V roku 1969 sa mu podarilo objaviť zachovanú kópiu filmu Jánošík z roku 1921, ktorá sa nachádzala v garáži producenta Jána Závodného v USA. Neskôr o tom napísal štúdiu. Objavil filmy nakrútené v rokoch Maticou slovenskou v Juhoslávii. Bol spoluautorom Malej encyklopédie filmu a Encyklopédie filmu. Do zväzku Kultúra zo štvorzväzkovej práce Slovensko napísal state venované filmu. Bol spoluzakladateľom Etnofilmu Čadca a Art Filmu Trenčianske Teplice. Dva ročníky Gay Film Festivalu v Tajove, ktoré koncepčne pripravil a zorganizoval v rokoch 1995 a 1996, boli prvé v tomto žánri na území bývalého východného bloku. Podieľal sa aj na jeho ďalších ročníkoch v Bratislave, ako aj na nadväzujúcom podujatí Filmový festival inakosti v novom tisícročí. Štefanova neuveriteľná aktivita bola potvrdená významnými funkciami, ktoré zastával. Bol predsedom Slovenského filmového zväzu, predsedom Kruhu priateľov českej kultúry v Bratislave, tajomníkom Klubu filmových novinárov, členom sekcie pre televíziu, film a video Literárneho fondu. Každý rok neúnavne organizoval udeľovanie cien Slovenského filmového zväzui Igric. Bol aj zakladateľom, autorom a výkonným redaktorom interných časopisov Slovenského filmového ústavu Kinoinformácia a Kinema. Pre nás členov Společnosti bratří Čapků bola dôležitá jeho funkcia v Kruhu priateľov českej kultúry. Po prof. Milošovi Tomčíkovi, husľovom virtuózovi a pedagógovi Petrovi Michalicovi, hercovi Jaroslavovi Rozsívalovi a herečke Viere Strniskovej ho na valnom zhromaždení vo februári 2001 zvolili za jeho predsedu. Popri hlavnej každoročnej akcii udelení Ceny Karla Čapka v Trenčianskych Tepliciach pripravoval desaťkrát do roka (s výnimkou letných mesiacov) nejaký program; vo výsledku to bola pestrá paleta rôznych tém a žánrov: premietanie českých i slovenských filmov, besedy s ich režisérmi či hereckými predstaviteľmi, podujatia k literárnym, historickým a iným výročiam viažucim sa k českej kultúre a histórii. Pre členov KPČK vydával mesačný programový bulletin Bohemia. K dvadsiatemu piatemu výročiu jeho vzniku pripravil brožúru KPČK , ktorá mapovala pestrú a bohatú činnosť tohto občianskeho združenia. Neskôr na ňu nadviazal bulletinom Kronika Nasledovala ďalšia kronika KPČK Bratislava, zahŕňajúca roky , s názvom Máme tridsať rokov. Podľa jeho slov 67

68 je hlavným poslaním KPČK naďalej udržiavať a oživovať česko-slovenskú vzájomnosť v oblasti kultúry a umenia a usilovať sa omladiť členskú základňu, ktorá by v tejto činnosti pokračovala. Štefan Vraštiak dostal za svoje aktivity niekoľko významných ocenení. Za propagáciu diela bratov Čapkovcov na Slovensku a za aktivity súvisiace s československou vzájomnosťou mu v roku 2005 udelili Cenu Karla Čapka (Trenčianske Teplice). Za celoživotnú publicistickú činnosť v oblasti filmu a za 15-ročnú redaktorskú prácu na mesačníku Informácie získal Cenu slovenskej filmovej kritiky Klubu filmových novinárov. V roku 2013 mu udelili Cenu ministra kultúry za celoživotný prínos slovenskej kinematografii. Štefan bol obľúbený pre svoju srdečnú a veľkodušnú povahu. Bol gurmán, na diétu veľmi nedbal a bola radosť vidieť ho, s akou chuťou je. Vždy bol pozorný voči iným. Odvšadiaľ nosil plné tašky filmových katalógov, DVD a iných propagačných materiálov, ktorými obdarovával svojich kolegov a priateľov. S manželkou Adelou vychovali tri deti Katarínu, Petra a Renátu. Zomrel 4. apríla Jeho odchod zaskočil nielen mňa, ale aj veľa jeho priateľov. Vedel som, že mal zlomenú nohu, že už začal s rehabilitáciou a pomocou chodítka začal opäť chodiť. Náhle ho však museli hospitalizovať, lebo sa vyskytli zdravotné komplikácie, ktoré, žiaľ, viedli až k úmrtiu. Hovorí sa, že každý je nahraditeľný, ale to je floskula. Štefan vyvíjal aktivity za niekoľkých ľudí. Tí, ktorí ho poznali, ho mali radi a jeho pamiatka ostane v ich spomienkach. Vojtech Čelko Ivo Veliký - vzpomínka Od roku 2001 vždy v květnu jsem spolu s předsedou SBČ Josefem Protivou a dalšími členy výboru pravidelně zajížděla do Trenčianských Teplic na slavnost předání Ceny Karla Čapka. Moje "funkce" na těchto cestách se měnila byla jsem členkou delegace SBČ, řidičkou vozidla i laureátkou ceny a zase řidičkou a vedoucí delegace. Co však bylo neměnné první setkání s Ivem Velikým. Stával vždy před hotelem Tatra v 68

69 Trenčíně a vyhlížel naše auto. Jeho vysoká štíhlá postava nešla přehlédnout. První srdečné přivítání a společný odjezd do Trenčianských Teplic, kde pan Veliký dohlédl, zda je pro nás připraveno ubytování a seznámil nás s průběhem slavnosti. Pečlivě připravený program, který s námi v následujícím dni absolvoval, byl vždy bohatý a přínosný. Jeho péče o členy naší delegace nám byla milá. Sám vlastě patřil mezi zakladatele Ceny Karla Čapka a v roce 1992 se zařadil mezi její nositele. Jeho celoživotním zájmem byla kulturní a osvětová práce. V Trenčíně, kde se svojí paní Helenou žil, organizoval řadu kulturních aktivit. Byl vynikajícím recitátorem, ověnčeným množstvím cen, dramaturgem a scénáristou. Byl také uznávaným filatelistou. Jako slovenský člen SBČ pátral po dokumentech spojených s pobytem Čapkovy rodiny na Slovensku a výsledky svého dlouhodobého bádání několikrát publikoval, nejobsáhleji v knize Bratři Čapkové na Slovensku, která v doplněném vydání vyšla v roce Pan Ivo Veliký mi také pomáhal při realizaci projektů Památníku Karla Čapka. Již v roce 2003 připravil pro mne a badatelku PNP Martu Dandovou program studijní cesty po stopách bratří Čapků na Slovensku. Výsledkem této cesty pak byla úspěšná putovní výstava dokumentů Slovensko bratří Čapků, která byla v následujících letech nainstalována v řadě kulturních zařízení v Čechách i na Slovensku. Také v létě roku 2009 spolupracoval při natáčení filmových dokumetů památníku o pobytech bratří Čapků na různých místech Slovenska. Na jaře roku 2010 byl oceněn vyznamenáním Artis Bohemiae Amicis, které převzal z rukou ministra kultury ČR právě na trenčianskoteplické slavnosti. Na začátku prosince tohoto roku však pan Ivo náhle a nečekaně zemřel. Zanechal však po sobě nepřehlédnutelné dílo, z něhož mohou nadále čerpat všichni ctitelé bratří Čapků. Od té doby, kdykoliv jedu přes Trenčín okolo hotelu Tatra, vzpomenu si. Není, není tam... Kristina Váňová 69

70 Kristina Kudrnovská Praha Praha Při vzpomínce na setkání s bratry Čapky uváděla, že se k Čapkům dostala přes Karla Čapka, ale blíže až počátkem 60. let minulého století. To bylo v době, kdy už byla posluchačkou Lidové konzervatoře (dnes Konzervatoře Jaroslava Ježka) v Praze. Jedním z tehdejších nesnadných úkolů herecké výchovy bylo připravit pro vystoupení apokryf Karla Čapka: Prometheův trest a nad zpracováním se tehdy pořádně potrápila. Čím více promýšlela čapkovský text, tím více jí jazyk a tvůrčí styl spisovatele zůstával pod kůží. Jako odborný pracovník České televize dokázala ocenit brilantnost jazyka K. Čapka, jeho filozofických úvah, fantazii, ale i jeho lásku k vlasti, cudnost a skromnost a naopak přísnost k sobě a shovívavost k druhým. Obdivovala jeho vztah k přírodě, široký záběr studia různých řemesel a vědeckých oborů. Ale snad nejvíce si vážila jeho pojetí všedních maličkostí, opravdové lásky k lidem člověčiny. Od roku 1988 se postupně zapojovala do činnosti programové komise Společnosti a od do svého skonu byla aktivní členkou jejího výboru. Společně se zkušeným režisérem a předsedou Společnosti bratří Čapků, Josefem Protivou, za uvedenou dobu připravila přes 25 pořadů a samostatně dalších více než 10 pořadů. Řada z nich byla představena i mimo Prahu. Studiu pramenů, přípravě pořadů, režii i nastudování s herci věnovala vždy mimořádnou pozornost. Osobně si pak cenila nejvíce nastudování apokryfu Goneril, dcery Learovy a náročného pořadu ke 100. výročí narození Olgy Scheinpflugové: Tři životy Olgy Scheinpflugové. V kolektivu výboru se osvědčila jako odpovědná, zkušená programátorka a stala se jejím tmelem. Není proto divu, že stále vnímáme její odchod jako velkou ztrátu. Olga Rohelová 70

71 Dvojdům bratří Čapků Spojení bratří Čapků s Vinohrady se začalo psát počátkem dvacátých let, kdy vyrostlo v Praze několik kolonií úřednických rodinných domů, v nichž se začala usazovat střední vrstva nového státu. Vznikala tak jakési zahradní města, která byla upravena pro větší komfort jejich obyvatel. Jedna z nich vznikla na Královských Vinohradech a navazovala na vilovou čtvrť v okolí Hradešínské ulice ve směru ke Strašnicím. Právě do těchto míst se rozhodli přestěhovat bratři Josef a Karel Čapkové. Ti si nechali v letech v rámci stavebního družstva Všeúřednické besedy postavit dvojdům podle návrhu architekta Ladislava Machoně, ve stylu tzv. národního slohu. Bratři Čapkové se přestěhovali do vily v roce Spisovatel Karel Čapek obýval se svým otcem pravou část domu, levá připadla bratru Josefovi s rodinou, který si v podkroví zřídil malířský ateliér. Zahrada byla společná. 71

72 V roce 2013 se rozhodl Karel Scheinpflug (vnuk bratra Olgy Scheinpflugové), že z finančních důvodů prodá půlku vily Karla a Josefa Čapkových. Jednalo se o pravou část dvouvily, ve které žil a tvořil Karel Čapek. Dům totiž potřeboval rekonstrukci, jenže dědicům skončil příjem z autorských práv po Karlu Čapkovi. O koupi této význačné stavby měly zájem státní instituce, ale nepodařilo se jim získat 49 milionů, za které byla vila v realitní kanceláři nabízena. Představitelé Prahy 10 v čele se starostou Bohumilem Zoufalíkem měli od začátku o vilu zájem. V nabídce byl i původní historický inventář včetně kompletně zachované pracovny Karla Čapka, dále zde byly i veškeré archiválie jako rukopisy, dokumenty, korespondence, fotografie či vyvolané filmy, předměty z cest, knihovna či původní nábytek nebo křeslo, na kterém sedával prezident Masaryk. K domu patřila i část zahrady. 23. září 2013 odsouhlasili zastupitelé Prahy 10 koupi této vily a historického inventář za téměř 44 miliónů korun (za korun). Za samotnou nemovitost Praha 10 zaplatila 28 miliónů korun a za historický inventář pak 15,891 miliónu. Karel Scheinpflug prodal vilu Praze 10, přestože měl i výhodnější nabídky. Rozhodl se pro městskou část, neboť věděl, že tuto památku nebude rozprodávat po částech a zřídí zde památník Karla Čapka. 30. září 2013 pak proběhlo podepsání kupní smlouvy o koupi vily. Začátkem roku 2014 zpřístupnila Praha 10 vilu pomocí virtuální prohlídky. Zájemci si na webové stránce mohou prohlédnout nejen slavnou zahradu, 72

73 ale také Čapkovu pracovnu, ložnici i slavnou místnost pátečníků. Každá z historicky cenných místností je nasnímaná v 360 stupňovém zobrazení. V roce 2014 do vily zamířil tým odborníků složený z archivářů z Památníku národního písemnictví, Národního památkového ústavu, Společnosti bratří Čapků a zástupců radnice. Ti sepisovali a katalogizovali kompletní inventář tohoto historického pokladu Prahy 10. Sepisování trvalo dva roky. Z NPÚ pracovali kunsthistorici PhDr. Helena Čižinská, Mgr. Hana Tomagová a Mgr. Filip Srovnal a fotograf Přemysl Havlík. Další spolupracovnici: odborník na koberce doc. PhDr. Josef Štulc z GŘ NPÚ, soupis písemnosti Mgr. Hasan Zahirović, PhD; skenování Mgr. Michael Bartůšek, historik fotografie Pavel Schreufler a mnoho dalších odborníků specialistů přišlo na konzultace. Souběžně s prací archivářů byla zřízená i expertní pracovní skupina odborníků, která řešila konkrétní budoucí využití vily. Jejími členy byli zástupci nejrůznějších kulturních a odborných institucí (například z Ministerstva kultury či Památníku národního písemnictví). Radnice chce vilu do budoucna zpřístupnit veřejnosti /rok 2018/. Návštěvníci by tak mohli vidět prostory, které se dosud otevíral pouze pro výzkumné účely a občas pro televizní a filmové štáby. Hasan Zahirović Webové stránky Společnosti bratří Čapků Webové stránky SBČ existují od května 1999 a od počátku je vytvářela členka výboru Květa Hartmanová. Starší verze webu SBČ byla více než 10 let (do konce roku 2009) publikována na serveru Knihovny Uměleckoprůmyslového musea v Praze a obsahovala základní informace o SBČ a její činnosti. Poté se výbor rozhodl navázat spolupráci s některou z četných firem, které se tvorbou webu zabývají profesionálně. Z mnoha existujících možností byla vybrána firma Webhouse, s.r.o., která poskytuje služby spojené s tvorbou webových stránek zejména stovkám měst a obcí, ale také řadě firem a institucí; jejích služeb využívá např. i Památník Karla Čapka ve Staré Huti. Za výbor SBČ byla pověřena jednáním s vybranou společností Květa Hartmanová, 73

74 která měla i nadále působit jako správce webu. Tato jednání byla velmi úspěšná, firma Webhouse výboru SBČvyšla vstříc jak při tvorbě grafické podoby webu, tak i při dojednávání platebních podmínek za vytvoření a správu webových stránek. Grafická podoba webu byla vybrána z již existujících šablon a pracovníci firmy ji upravili dle požadavků SBČ. Pro nový web SBČ byla také využita většina textů ze starší verze webu, nový web však byl rozšířen o nové složky a materiály. Webové stránky jsou zpracovány v redakčním systému vismo, který umožňuje kompletní správu obsahu webu, stránky jsou vystaveny na serveru firmy Webhouse, s.r.o. a od konce dubna 2010 jsou přístupny nejširší veřejnosti. Ze statistik návštěvnosti webu SBČ je patrné, že web sledují nejen členové SBČ, ale i veřejnost, neboť od roku 2010 do součastnosti jsme zaznamenali více než přístupů. Velmi důležitá je i okolnost, že webové stránky SBČ jsou nyní vytvořeny v souladu s platnou legislativou a doporučeními a podle pravidel bezbariérového přístupu. I tato skutečnost zřejmě přispěla k tomu, že byl web SBČ zařazen hned v roce 2010 do projektu Národní knihovny ČR Webarchiv. To znamená, že webové stránky SBČ jsou pravidelně archivovány Národní knihovnou ČR pro svou kulturní, vzdělávací, vědeckou, výzkumnou nebo jinou informační hodnotu za účelem dokumentace autentického vzorku českého webu. Na webových stránkách SBČ najdete základní kontaktní údaje, můžete sledovat aktuální dění v SBČ, získáte informace o připravovaných pořadech, o přírůstcích do archivu, zájemci o členství v SBČ zde najdou přihlášku. Značná část webu je věnována historii SBČ, najdete zde i kompletní přehled pořadů, které realizovala SBČ od počátku své činnosti v roce 1947 do současnosti. Výrazným oživením webu je oddíl Fotogalerie, kde jsou výběrově zpřístupňovány fotografie z činnosti SBČ, ale zejména průřez výtvarným dílem Josefa Čapka. Najdete zde i řadu zajímavostí, jako jsou dětské obrázky, pomníky, busty a pamětní desky obrazem apod. Aktualizace webu je velmi jednoduchá a probíhá online (přihlášením na server a úpravou již existujícího textu či vložením nových materiálů). Na webu mají členové SBČ k dispozici editační okénko Zpráva pro SBČ, které je umístěno na úvodní obrazovce a umožňuje efektivní a rychlou komunikaci mezi výborem 74

75 a členy. Potřebujete-li se na něco zeptat či nahlásit změnu bydliště nebo dalších osobních údajů či nám chcete sdělit nějakou zajímavost nebo připomínku, napište nám prostřednictvím tohoto okénka, odpověď získáte co nejdříve. Zájemci o získávání informací o novinkách na webu SBČ se mohou na webu SBČ zaregistrovat, a poté jim budou automaticky zasílány zprávy o novinkách. Sami uživatelé si mohou v rámci tohoto modulu sami nastavit výběr typu informací, periodicitu a podobu zpráv. Při tvorbě webových stránek SBČ se snažíme, aby přinášely nejen členům SBČ, ale i nejširší veřejnosti aktuální a poutavé informace o činnosti naší Společnosti. Věříme, že vás tento web zaujme a budete se k němu pravidelně vracet, a to nejen jako čtenáři, ale třeba i jako autoři článků. Květa Hartmanová Pomníky, busty, pamětní desky, Info panely Pamětní deska. Místo: Malé Svatoňovice, rodný dům Karla Čapka. Autor: ak. sochař Karel Dvořák. Text: "Zde se narodil r a své dětství prožil Karel Čapek" Busta. Místo: Hronov, Jiráskovo divadlo. Autor: Karel Lidický. Text: "Památce hronovského rodáka Josefa Čapka, umučeného roku 1945" Pamětní deska. Místo: Strž Stará Huť u Dobříše. Autor: ak. sochař Karel Dvořák. Text: "Strž, venkovský domov Karla Čapka, v němž napsal svá poslední díla" Pomník. Místo: Hronov, původně v místě, kde stávala rodná chalupa (zbourána v roce 1916), později přesunut do parčíku ke splavu kvůli výstavě budovy středního odborného učiliště (nyní Střední průmyslové školy). Návrh: M. Skalnic, J. Bednařík. Kámen s písmenem Č a tabulka s textem: "Zde stála rodná chaloupka, ve které se narodil Josef Čapek, st. bratr spis. Karla Čapka" Reliéf. Místo: Úpice. Autor: Ladislav Zámek. Text: "V tomto domě prožili 75

76 svoje dětství v letech Karel a Josef Čapkovi" Pamětní deska. Místo: Bílovice nad Svitavou, ul. Husova č Text: "V tomto domě bydleli o prázdninách v letech sourozenci Karel, Josef a Helena Čapkovi" Busta. Místo: Chyše u Žlutic, v parku zámku Lažanských. Autor: ak. soch. Josef Adámek. Busta připomíná pobyt Karla Čapka jako domácího učitele r Sousoší. Místo: Malé Svatoňovice, náměstí. Autor: ak. soch. Josef Malejovský. Dvě bronzové figury bratří Čapků Pamětní deska. Místo: Karlovy Vary, ul. Sadová (Anglický dvůr). Text: "V tomto domě se ubytoval Karel Čapek v roce 1932" Pamětní deska. Místo: Praha, ul. Bratří Čapků, rodinná vila, 1854/30. Autor: ak. soch. Jan Vágner. Text:"Zde žili a tvořili vynikající čeští umělci a bojovníci proti fašismu Josef Čapek * duben 1945 Karel Čapek * " Pamětní deska. Místo: Praha, ul Říční 11. Autor: ak. arch. Osvald Döbert. Text: "V tomto domě žili a tvořili v letech bratři Josef a Karel Čapkové" Pamětní deska. Místo: Brno, ul. Jaselská č. 5. Autor: ak. mal. M. Slezák. Text: "Zde žil v letech 1905 až 1907 za svých gymnaz. studií Karel Čapek. Byl to čas jeho prvních kroků v literatuře" Pamětní deska. Místo: Oravský Podzámok. Autor: Vlado Janiga. Text: "Pamiatke Karla a Josefa Čapka. Významných čes. umelcov, ktorí v r navštěvovali Oravu, - obdivovali její krásy a milovali jej lud. ONV Dol. Kubín, Kruh priať. čes. kultury Bratislava, Spol. bří Čapků Praha 1986" Pamětní deska. Místo: Trenčianské Teplice, Hotel Pax. Připomínka pobytu rodiny Čapků v Trenč. Teplicích. MUDr. Ant. Čapek zde láz. lékař r

77 Pamětní deska. Místo: Úpice, Základní škola bratří Čapků, Komenského 151. Text: "Tuto školu navštěvovali bratři Čapkové v letech " Pomník. Místo: Praha Vinohrady, před Divadlem na Vinohradech (zákl. kámen položen v lednu 1990). Autor: ak. soch. Pavel Opočenský. Žulový blok s iniciálami jmen a životními daty Karla a Josefa Čapka Reliéfní deska. Místo: Vrchlabí, ul. Krkonošská, Střední odborné učiliště. Autor: sochař Jiří Jánský. Text: "Josef Čapek" Busta. Místo: Praha, Národní muzeum (Pantheon). Autor: ak. soch. Miroslav Pangrác. Bronzová busta Karla Čapka. září 2004 Informační deska. Místo: Úpice. Text: "Dům čp Stavěn v letech stavitelem Josefem Rejskem pro MUDr. Antonína Čapka, otce sourozenců Čapkových. Rodina zde žila v letech V r dům prodán R. Morawetzovi. K likvidaci zahrady u domu došlo v 50. letech 20. století" odhalena pamětní deska v obci Prohoř (okr. K. Vary) sourozencům Čapkovým a J. Palivcovi - text viz Zprávy čís. 78/2005, str. 7 + foto odhalena pamětní deska K. Čapka na zákl. škole, ul. Kodaňská 16, Praha 10 kopie busty K. Čapka aut. K. Dvořák, u vstupu do školy v přízemí školy busta, K. Čapek, aut. Elen Jilemnická - viz Zprávy č. 93/2009, str odhaleno sousoší br. Čapků v přízemí Domu čtení Praha 10, ul. Ruská 1455/192 - foto viz Zprávy č. 69/2005 str.; materiál bronz, autor ak. sochař Jar. Vacek odhalen informační panel Jos. Čapkovi na náměstí Sousoší bratří Čapků od sochaře Jaroslava Vacka v Domě čtení na Praze 10 77

78 v Žacléři odhalen informační panel Jos. Čapkovi v Hronově u Divadla A. Jiráska text i s barev. Obrázky připravila Matice česká NM - viz Zprávy čís.106/2012, str odhalena pamětní deska V. Hrůzové ve Skalici n/svitavou na mlýně - viz Zprávy č. 114/2014. str. 8 Olga Rohelová Ve Skalici nad Svitavou byla odhalena pamětní deska lásce Karla Čapka Jednou z významných životních lásek spisovatele Karla Čapka byla Věra Hrůzová. Okouzlila ho natolik, že se v různých podobách objevuje i v jeho díle. Nejzřetelněji v románu Krakatit jako princezna Wille, která se zamiluje do geniálního vynálezce Prokopa. Věra Hrůzová se v roce 1923 provdala do Skalice nad Svitavou za mlynáře Josefa Skoupila. Od léta 2014 na její nesmazatelnou stopu v obci i na vztah k Čapkovi upozorňuje pamětní deska na skalickém mlýně. Iniciátorem zhotovení a umístění desky ve Skalici nad Svitavou byl člen Společnosti bratří Čapků Hasan Zahirović. Zatímco pamětních desek věnovaných Karlu Čapkovi je v České republice dost, Věře Hrůzové žádná. To jsme chtěli napravit. Tato žena přitom měla na Čapkovo dílo velký vliv. Proto jsme se ještě s Olgou Rohelovou zasadili o to, aby deska vznikla," uvedl Hasan Zahirović. Na desce je nápis: Zde žila v letech Věra Skoupilová-Hrůzová ( ), velká láska spisovatele Karla Čapka, která mu byla modelem pro princeznu Wille v románu Krakatit." Jako princeznu Wille ji Čapek ve svém románu charakterizoval takto: symbol vůle, asi 28 let, snědá, štíhlá, tatarského původu, divoká, vášnivá, nespoutaná, napovrch chladná a tvrdá, v dětství se chtěla obětovat pro svou popálenou starou chůvu, vášnivě se do Prokopa 78

79 zamiluje, ten ale stále nechce uvěřit, že to s ním myslí vážně, jejich vztah proto nevydrží. Nynějšímu majiteli mlýna Josefu Barešovi se myšlenka pamětní desky zalíbila. Přispěl i na její zhotovení. Bereme to jako zajímavost a čest. Budeme rádi, když se více lidí dozví, že zde žila Čapkova láska a že sem i sám Karel Čapek jezdil," řekl Bareš. Ke slavnostnímu odhalení pamětní desky došlo pětadvacátého července Využijeme toho, že členové rodiny Skoupilovy budou mít v Boskovicích oslavu. Navíc je to letos pětatřicet let, co Věra Skoupilová-Hrůzová zemřela," vysvětlil výběr data Hasan Zahirović. Mlýn byl díky Věře Hrůzové místem setkávání zajímavých osobností. Kromě Čapka tam jezdili například členové šlechtické rodiny Mensdorff-Pouilly, spisovatel Arne Novák či malíř Emil Kotrba. Vztah Věry Skoupilové-Hrůzové a Karla Čapka je patrný zejména z jejich korespondence, která vyšla v knize Karel Čapek Věře Hrůzové Dopisy ze zásuvky. Věra Čapka přivedla i k zájmu o kaktusy, když mu ze Skalice čtyři poslala. Nebo jí pomohl v Praze vybrat perský koberec, který pak byl ve skalickém mlýně. Nyní ho vlastní její dcera Petra," přidal další zajímavost Hasan Zahirović. Když komunisté mlýn ve Skalici nad Svitavou znárodnili, žili Skoupilovi nějakou dobu v domku kousek od mlýna. Manžel Věry Skoupilové pak pracoval na nádraží v Boskovicích. V padesátých letech rodina natrvalo přesídlila do Prahy. upraveno podle článku Leony Paroulkové uveřejněného v Blanenském deníku dne 30. května

80 Přednášky a literárně-dramatické pořady Společnosti bratří Čapků Soupis navazuje na seznam uvedený ve sborníku Šedesát let Společnosti bratří Čapků, Praha: SBČ, s Dvojí osud k 120. výročí narození Josefa Čapka. Účinkující: Ondřej Kepka, Jitka Ježková. Připravila: Kristina Kudrnovská. Místo konání: Památník národního písemnictví Přátelské setkání k 60. výročí SBČ. Zahájení: Kristina Váňová, J. Protiva. Účinkující: Milan Friedl, Hana Maciuchová, Rudolf Pellar, Alfréd Strejček, Apolena Veldová. Místo konání: Památník Karla Čapka, Stará Huť TGM viděný K. Čapkem, Emilem Ludwigem a F. X. Šaldou. Připravil: Jiří Hraše. Účinkující: Otakar Brousek st., Jaroslav Kepka, Miroslav Táborský. Místo konání: Památník národního písemnictví Můj švagr Karel Čapek. Účinkující: Rudolf Pellar, Martin Veliký. Připravil: Josef Protiva. Místo konání: Památník národního písemnictví Milníky vztahu Viktora Dyka k TGM. Přednášející: PhDr. Josef Tomeš. Účinkující: Jiří Hanák. Připravil: Josef Protiva. Místo konání: Památník národního písemnictví Paní Scheinpflugová, prosím na scénu! - k 40. výročí úmrtí O. Scheinpflugové. Účinkující: Hana Maciuchová. Připravila a pořadem provázela: Kristina Kudrnovská. Místo konání: Památník národního písemnictví Karel Čapek - dílo evropského patriota v evropských zemích. Přednášející: PhDr. Marie Štemberková. Účinkující: Miroslav Saic. Připravili: Josef Protiva, Kristina Kudrnovská. Místo konání: Městská knihovna v Praze Žurnalistický slovník Karla Čapka. Přednášející: PhDr. Jaromír Slomek. Účinkující: Jiří Hanák. Připravili: Josef Protiva, Kristina Kudrnovská. Místo konání: Městská knihovna v Praze Dům pod rybníkem - tři roky naplněné tvůrčí prací, úpravou zahrady, setkáváním s přáteli a smutnými měsíci druhé republiky. Účinkující: Hana Maciuchová, 80

81 Miloš Hlavica. Hudební spolupráce: Zdenko Kašpar. Připravili: Josef Protiva, Kristina Kudrnovská. Místo konání: Městská knihovna v Praze Poslední rok v životě K. Čapka - rok 1938 naplněný dramatem našeho poměru s Němci, který skončil rozbitím Československé republiky. Účinkující: Gabriela Vránová, Rudolf Pellar. Hudební spolupráce: Lukáš Kánský. Připravili: Josef Protiva, Kristina Kudrnovská. Místo konání: Městská knihovna v Praze Karel Čapek - několik kejklů černokněžnických čili Národní zvyky. Účinkující: Marta Kučírková, František Skřípek. Připravil: Jiří Hraše. Místo konání: Památník národního písemnictví Karel Čapek a Edvard Beneš. Přednášející: PhDr. Michal Pehr. Připravil: Jiří Hraše. Místo konání: Památník národního písemnictví Osudy PhDr. Bohuslavy Bradbrookové a její vztah ke Karlu Čapkovi. Účinkující: Apolena Veldová. Připravila a s B. Bradbrookovou rozmlouvala: Kristina Kudrnovská. Místo konání: Městská knihovna v Praze Život a dílo skladatele Foltýna. Účinkující: Alfréd Strejček, Štěpán Rak (kytara). Připravil: Jiří Hraše. Místo konání: Městská knihovna v Praze Čapkova Továrna na Absolutno. Novinářský román jaký bychom my chtěli mít. Přednášející: ing. Pavel Janáček, PhD. Účinkující: Michaela Frkalová. Připravila: Kristina Kudrnovská. Místo konání: Památník národního písemnictví Já dávno života zvuk šťastný nezaslechl... komponovaný pořad k 65. výročí úmrtí Josefa Čapka. Účinkující: Apolena Veldová, Jan Fišar, Marek Šedivý (klavír). Připravila: Kristina Kudrnovská. Místo konání: Památník národního písemnictví Hrabě Vladimír doktor Katanský a Karel Čapek. Po stopách motivů z Chyše. Účinkující: Otakar Brousek st., Jiří Hraše, Marta Kačírková. Připravil: Jiří Hraše. Místo konání: Městská knihovna v Praze Ferdinand Peroutka tři epizody ze života Adolfa Hitlera. Účinkující: Jiří Hanák, Gabriela Vránová, hudební spolupráce Zdenko Kašpar. Připravil: Josef Protiva. 81

82 Místo konání: Městská knihovna v Praze Případy dr. Mejzlíka aneb příběhy detektivního pátrání z díla K. Čapka. Účinkující: Václav Pavlík. Hudební doprovod: Marie Pavlíková. Připravil: Jiří Hraše. Místo konání: Dům čtení (pobočka Městské knihovny v Praze, ul. Ruská 192/1455) Příběh Bílé nemoci - z knihy historika prof. Františka Černého Premiéry bratří Čapků. Účinkující: Jiří Hanák, Jan Vlasák. Připravili: Josef Protiva, Jiří Hraše. Místo konání: Památník národního písemnictví Vzpomínání na Vlastimila Fišara, herce, scénáristu, recitátora, režiséra a předsedu. Účinkující: Gabriela Vránová, Jan Fišar, Milan Kyška, Kristina Kudrnovská, Jiří Hraše. Připravili: Kristina Kudrnovská, Jiří Hraše. Místo konání: Památník národního písemnictví Vznik první monografie o Karlu Čapkovi v Británii. Pokračování životního příběhu exulantky PhDr. Bohuslavy Bradbrookové a její badatelské práce na monografii o Karlu Čapkovi. Účinkující: Apolena Veldová, Milan Kačmařík, Kristina Kudrnovská. Připravily: PhDr. Bohuslava Bradbrooková a Kristina Kudrnovská. Místo konání: Městská knihovna v Praze S Václavem Větvičkou v zahradě bratří Čapků. Účinkující: Václav Větvička, Dalimil Klapka, Kristina Kudrnovská. Připravili: Václav Větvička a Kristina Kudrnovská. Místo konání: Městská knihovna v Praze Byli a bylo. Pořad je sestaven z pamětí Františka Langera. Účinkující: Alfréd Strejček, Štěpán Rak. Připravil: Josef Protiva. Místo konání: Městská knihovna v Praze Za volantem s Karlem Čapkem. Účinkující: Hana Maciuchová, Milan Mejzlík, Zdeněk Vacek, Kristina Kudrnovská. Připravila: Kristina Kudrnovská. Místo konání: Městská knihovna v Praze Pečetní prsten Josefa Palivce. Připravili: Olga Rohelová a Josef Protiva. Místo konání: Městská knihovna v Praze výročí narození Olgy Scheinpflugové. Připravila: Kristina Kudrnovská. Místo konání: Městská knihovna v Praze. 82

83 Dům pod rybníkem: k 50. výročí trvání Památníku Karla Čapka ve Staré Huti. Scénář: Josef Protiva, Kristina Kudrnovská. Režie: Josef Protiva. Hudební improvizace: Jiří Pešička. Místo konání: Městská knihovna v Praze S Karlem Čapkem Evropou. Úryvky z Čapkových cestopisů v podání členů Dismanova rozhlasového dětského souboru pod vedením Zdeny a Václava Fleglových. Hudební vložky členové DRDS. Místo konání: Městská knihovna v Praze Hovořil Jiří Ješ. Ze stále aktuálních článků četli Jiří Hanák a Miroslav Saic. Hudební spolupráce Jiří Pešička. Pořad připravil: Josef Protiva. Místo konání: Městská knihovna v Praze Měl jsem psa a kočku. Výběr z tvorby Karla Čapka z 30. let. Stejnojmenná knížka vyšla krátce po jeho smrti. Účinkují: Taťána Medvecká, Miloš Hlavica. Hudební improvizace: Jiří Pešička. Pořad připravila: Kristina Kudrnovská. Místo konání: Městská knihovna v Praze Cestujeme s Karlem Čapkem, s jeho Anglickými listy, které nic neztratily na vtipnosti a moudrosti. Účinkující: Apolena Veldová, Milan Kačmarčík. Hudební spolupráce: Jiří Pešička. Pořad připravil Josef Protiva. Místo konání: Městská knihovna v Praze Román Obyčejný život: nový pohled nastupující generace. Přednáška PhDr. Kláry Soukupové. Účinkující: Miloš Hlavica. Místo konání: Městská knihovna v Praze Italské listy. Pořad připravil Josef Protiva. Místo konání: Městská knihovna v Praze Neodcházím, poodejdu o kousek dál! - (Věra Hrůzová ). Pořad připravil Hasan Zahirović. Místo konání: Městská knihovna v Praze Canisterapie s Josefem Čapkem. Přednášející: Nina Krásenská. Pořad připravila: Mgr. Alena Pěkná, hudba: PhDr. Jiří Pešička. Místo konání: Městská knihovna v Praze. 83

84 Paříž očima Josefa Čapka. Pořad připravil: Mgr. Hasan Zahirović. Místo konání: Městská knihovna v Praze "Orfeovi - Ruce Euridičiny" - vztah Vítězslava Nezvala a bratří Čapků. Účinkující: přednes Gabriela Fipippi, Filip Sychra, hudba kvintet "Ježkovy Stopy". Připravil Hasan Zahirović. Místo konání: Městská knihovna v Praze František Langer, umělec, hrdina, přítel bratří Čapků. Účinkující: Jana Cindlerová, Tereza Richtrová, Aleš Bílík (mluvené slovo), Zdeněk Dočekal (piano). Připravila: Jana Cindlerová. Místo konání: Městská knihovna v Praze Výlet do Španěl - literárně-dramatický pořad o Karlu Čapkovi a jeho cestě do Španěl. Účinkující: Jiří Hlobil a jeho poetické divadlo z Plzně. Připravil Hasan Zahirović. Místo konání: Městská knihovna v Praze Zářivé hlubiny literárně-dramatický pořad o próze bratří Čapků. Účinkující: bývalí studenti Gymnázia Jiřího Gutha Jarkovského Eliška Raiterová, Tomáš Blatný. Hudba Jiří Pešička. Připravila Alena Pěkná. Místo konání: Městská knihovna v Praze. Zářivé hlubiny v Městské Vinohradské zátiší v Městké Vinohradské zátiší (Čapkova vila). Účinkující: Helena Čižinská, Štěpánka Šmídová. Připravil: Hasan Zahirović. Místo konání: Městská knihovna v Praze Cesta na sever. Účinkující: Jiřího Hlobil a hudebně dramatická skupina Gutta z Plzně. Připravil Hasan Zahirović. Místo konání: Městská knihovna v Praze. 84

85 dubna 2017 od hod. - Dramaturgie her Karla Čapka. Připravili: Jana Cindlerová, Hasan Zahirović. 30. května 2017 od hod. - Boží muka, 100. výročí. Připravila: Alena Pěkná. Účinkující: Alena Pěkná, Jiří Pešička a literární skupina: Eliška Raiterová, Tomáš Blatný a Daniel Razím. 12. září 2017 od Memoáry Heleny Čapkové jako generační výpověď žen. Přednáška PhDr. Jindřišky Juklíčkové. Pořad podpořilo Ministerstvo kultury (odd. literatury a knihoven) a Městská část Praha listopadu 2017 Adam stvořitel, 90 let od premiéry poslední společné hry braří Čapků. Připravila: Alena Pěkná. Účinkující: Alena Pěkná, Jiří Pešička a literární skupina: Eliška Raiterová, Tomáš Blatný a Daniel Razím. Sestavila Květa Hartmanová Pietní akty SBČ na Vyšehradě s řečníkem (*projev dále jen p.) Na Vyšehradském hřbitově se každoročně uskutečňují pravidelná pietní setkání u hrobu Karla Čapka a u symbolického hrobu Josefa Čapka. Josef v hod. Karel vždy v hod p. Fr. Krčma + D. Fialková 1986 p. Fr. Krčma +J.Velda p. J. Slavík + O. Krejča 1987 p. Vl. Fišar + J. Kepka p. J. Slavík + J. Pečírka 1988 p. Vl. Fišar, R. Lukavský p. J. Slavík 1989 p. Vl. Fišar p. nám. ministra Šimon + A. Strejček 1990 p. Vl. Fišar + magnet. pásek - projev nad rakví K. Čapka Ed. Bass a F. Peroutka p. J. Slavík + Ot. Krejča 1991 projev Fr. Černý + Ot. Krejča p. Fr. Černý + Jos. Velda 1992 p. Fr. Černý + V. Chramostová + Oleg Malevič s chotí p. Fr. Černý 1993 p. Fr. Černý + J. Stránský PEN p. Fr. Černý + Marie Černá 1994 p. Fr. Černý, texty A. Strejček p. Fr. Černý 1995 p. J. Protiva p. P. Mareš 1996 p. R. Lukavský p. Fr. Černý, text Jos. Skřípek 1997 p. Jos. Petráň 85

86 p. P. Mareš, ukázky M. Hlavica 1999 p. I. Klíma, texty R. Pellar p. P. Mareš ukázky J. Hanák 2000 p. Rud. Zahradník, předs. AV ČR p. P. Mareš, ukázky Vl. Matějček 2001 p. senátorka Jar. Moserová, R. Pellar p. P. Mareš, text J. Hanák 2002 p. novinář J. Petránek p. J. Protiva, Drah. Fialková 2003 p. J. Štětina p. P. Mareš, text Dr. Fialková 2004 p. novinář J. Ješ, R. Pellar p. P. Mareš, text J. Hanák 2005 p. J. Suchý, texty R. Pellar p. P. Mareš, R. Pellar 2006 p. Prof. RNDr. Helena Illnerova p. P. Mareš, text J. Hanák 2007 p. novin. Jan Petránek, text R. Pellar p. P. Mareš, R. Pellar 2008 p. Prof. PhDr. Tomáš Halík p. P. Mareš 2009 p. PhDr. hudeb. kritik Jiří Černý p. P. Mareš, R. Pellar 2010 p. novinář Jan Rejžek p. P. Mareš, text J. Hanák 2011 p. Ondřej Neff p. P. Mareš, text + texty členové Dismanova souboru 2012 dopis kard. D. Duky četl probošt Ant.Otte p. Jos. Protiva, ukázky J. Hanák 2013 p. pluk. PhDr. Ed. Stehlík p. P. Mareš, texty Disman. soubor 2014 p. red. kult. rubriky LN Jiří Peňás p. P. Mareš + texty Disman. soubor 2015 p. novinář Vladimír Kučera p. P. Mareš + texty Disman. soubor 2016 p. básník a překladatel, pracovník čes. rozhlasu Václav Daněk sestavila Olga Rohelová Setkání v prosinci 2016 u hrobu Karla Čapka, přednášející Václav Daněk 86

87 Přehled zájezdů SBČ termín místo Zprávy č Malé Svatoňovice Strž, Žebrák, Radnice, Zbiroh, Strž M. Svatoňovice Zprávy č. 2, č Žernov, Hronov, M. Svatoňovice, Úpice Zprávy č. 7, Lány, Rabštejn, Chyše, Žlutice, Manětín K. Vary Zprávy č opakovaný zájezd (jako z ) Zprávy č. 9, , D. Kubín, Leština, Orav. Podzámok, Tvrdošín, Zprávy č. 9, 12 Orava, Roháče Želiv Zprávy č M. Svatoňovice, Úpice Zprávy č. 14, Malé Svatoňovice Zprávy č Chyše, Žlutice, Manětín Zprávy č Po stopách J. Č, G. Mahlera, A. Hrdličky = Želiv, Zprávy č. 23 Humpolec M. Svatoňovice, Úpice, Ratiboř, Žernov, Č. Skalice Zprávy č Po stopách J. Č a G. Mahlera Zprávy č. 27, Chýše, Žlutice, K. Vary Zprávy č. 30, Trutnov Zprávy č. 30, Humpolec, Želiv Zprávy č. 33, Krajem Fr. Šrámka Zprávy č Malé Svatoňovice (50 let od založení Muzea. br. Zprávy č. 42 Čapků), Hořičky, Úpice Hradec Králové Zprávy č Šumava, Černý kříž (Roman Kozák) - Stopy Karla Zprávy č. 44, 46 Čapka Strž Zprávy č Šumava R. Kozák Po stopách K. Čapka Zprávy č. 48, Chyše otevření památníku K. Čapka, Manětín Zprávy č Trenč. Teplice (Cena K. Čapka Rad. Lukavskému a Zprávy č. 56, 58, 62 dr. Lad. Lajchovi) Krajem devatera pohádek prof. Fr. Černý, Fetters Zprávy č. 61, Slaný, rodiště O. Scheinpflugové, Lány, Buštěhrad Zprávy č Bečov nad Teplou Zprávy č Vysoká u Příbrami, Rožmitál p./třebešínem Zprávy č. 72, Jabkenice, Sobotka, za Fr. Šrámkem a B. Smetanou Zprávy č. 87

88 Hrádek u Prohoře (odhal. pamět. desky K. Čapkovi), Zprávy č. 74, 78, Žlutice, Kožlany, Mariánská Týnice Žilina, Strečno, Orav. Podzámok, Bán. Bystrica, Zprávy č. 80 Topolčianky výročí založení SBČ pořad na Strži (2 Zprávy č. 84,85 autobusy) hosté ze Slovenska Plasy, Chyše zámek + pivovar Zprávy čís. 85, Hluboš, Osov, Zbiroh Zprávy čís Studánecká Čapkiana III. ročník Zprávy č J. Čapek Želiv, Sezim. Ústí, Chýnov Zprávy č Trenčín, Trenč. Teplice, Mlyňany, Bradlo, Topoľčianky, Zprávy č. 95, 96, Lány, skanzen Mayrau Zprávy č. 98, Chýše, Bolevec Zprávy č. 100, N. Město n/metují, M. Svatoňovice s pořadem o H. Zprávy č. 102 Čapkové Žacléř a Hronov odhal. Info tabule J. Čapka Zprávy č. 105, Vysoké u Příbrami, Dobříš, Strž Zprávy č Skalice n/svitavou odhalení pamětní desky V. Zprávy č Hrůzové Domažlice Zprávy č Úpice, Malé Svatoňovice Zprávy č. 116, Trutnov Zprávy č. 121 Zájezd do Trutnova 2016 Sestavily Oga Rohelová a Eliška Kunstová 88

89 Zpravodaj SBČ Toto periodikum začalo vycházet v prosinci 1976 (zpočátku jako cyklostylovaný materiál) a v prvních letech obsahovalo především aktuální zprávy o dění v SBČ a projevy řady osobností při různých příležitostech. Od dubna 1982 (č. 17) vychází v tištěné podobě, od září 1983 (č. 20) s fotografickým doprovodem včetně fotografie na obálce. Od listopadu 1985, kdy se aktuální informace přesunuly do Zpráv SBČ, se přeměnil Zpravodaj SBČ ve sborník, přinášející původní vědecké stati o čapkovské problematice, vzpomínky pamětníků, v rubrice Z dílny bratří Čapků pak přinášel jejich kratší neznámé či zapomenuté texty. V 80. letech se periodicita Zpravodaje ustálila na dvou číslech ročně, od konce 80. let vychází z finančních důvodů jako ročenka, ovšem v podstatně větším stránkovém rozsahu. Do roku 2016 vyšlo celkem 54 čísel. V následujícím přehledu je zpracován obsah všech čísel Zpravodaje SBČ, řazení jednotlivých čísel je chronologické, články jsou řazeny abecedně. Pokud autor článku není uveden, je článek zařazen podle názvu. Zpravodaje č byly uvedeny v krátkém přehledu již v Acta Čapkiana I. na str a Acta Čapkiana II. na str Zpravodaj SBČ č. 1 Vyšlo: prosinec 1976, redakce: K. Čechák, J. Opelík, J. Reitmannová-Scheinpflugová, J. Slavík, J. Šetlík. Články: K dílu a životu bratří Čapků. s KRČMA, František. Ve znamení dr. Miroslava Halíka. s Národní umělec Karel Höger o K. Čapkovi. s Úvodem. s Zprávy z činnosti SBČ. s Zpravodaj SBČ č. 2 Vyšlo: září 1977, redakce: O. Zdeněk. Články: ZDENĚK, Otomar. Co jsme uspořádali. s ZDENĚK, Otomar. Co připravujeme. s ZDENĚK, Otomar. [Především se omlouváme... ]. s. 1. Zpravodaj SBČ č. 3 Vyšlo: říjen 1977, redakce: K. Čechák, J. Opelík, J. Reitmannová-Scheinpflugová, J. Slavík, J. Šetlík. 89

90 Články: Dopis Karla Čapka A. N. s K dílu a životu bratří Čapků: ze vzpomínek Miroslava Halíka k čapkovskému bádání. s Kondolence japonského čapkologa a profesora tokijské university E. Čina zaslaná rodině dr. Halíka. s. 15. Úryvek z projevu dr. Františka Krčmy, předneseného na úvod pamětního večera na počest dr. Miroslava Halíka s Závěrečné slovo univ. prof. dr. Karla Krejčího na večeru na paměť dr. M. Halíka. s Zprávy z činnosti SBČ ohlasy. s Zpravodaj SBČ č. 4 Vyšlo: prosinec 1977, redakce: K. Čechák, J. Opelík, J. Reitmannová-Scheinpflugová, J. Slavík, J. Šetlík. Články: ERHART, G. Několik poznámek k literárnímu expresionismu Josefa Čapka. s LAHODA, V. Josef Čapek a kubismus. s OPELÍK, Jiří. Dvě pařížské cesty Josefa Čapka. s SLAVÍK, Jaroslav. Myslitelsky poctivá výzva. s Ze vzpomínek Josefa Pekárka. s Zprávy z činnosti SBČ ohlasy. s Zpravodaj SBČ č. 5 Vyšlo: březen 1978, redakce: K. Čechák, J. Opelík, J. Reitmannová-Scheinpflugová, J. Slavík, J. Šetlík. Články: Bibliografie knih Josefa Čapka. s ČECHÁK, Karel. Čím nám Společnost bratří Čapků byla a zůstává. s KRČMA, František. Třicet let za námi kolik před námi? s MENCLOVÁ, Kateřina. Bratří Čapkové očima mladých. s Zprávy z činnosti SBČ ohlasy. s Zpravodaj SBČ č. 6 Vyšlo: květen 1978, redakce: K. Čechák, J. Opelík, J. Reitmannová-Scheinpflugová, J. Slavík, J. Šetlík. Články: ČERNÝ, František. Dílo budící respekt. s KRČMA, František. Čím byla pro Společnost bratří Čapků. s SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. s SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Mimi. s. 5. Zprávy z činnosti SBČ ohlasy. s

91 Zpravodaj SBČ č. 7 Vyšlo: říjen 1978, redakce: neuvedeno. Články: BEJBLÍK, Alois. G. K. Chesterton a Karel Čapek. s NOVÁK, J. Z. Trapné povídky Karla Čapka. s PROCHÁZKA, Jan. Náležel k čapkovské generaci. s Zprávy z činnosti SBČ ohlasy. s Zpravodaj SBČ č. 8 Vyšlo: prosinec 1978, redakce: K. Čechák, J. Opelík, J. Reitmannová-Scheinpflugová, J. Slavík, J. Šetlík. Články: BURIÁNEK, František. K typologické problematice románu K. Čapka. s ČAPEK, Josef. Za bratrem Karlem. s. 1. HÖGER, Karel. Proč mám Čapka rád. s MANN, Thomas. Milý pane doktore Čapku. s SCHEINPFLUG, Karel. Náboženství bez boha. s VOČADLO, Otakar. Karel Čapek a Anton Čechov. s WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Japonsko poznává Karla Čapka. s Zprávy z činnosti SBČ ohlasy. s Zpravodaj SBČ č. 9 Vyšlo: listopad 1979, redakce: O. Zdeněk. Články: F.K. Nejen Čapek, ale i o Čapkovi. s KRČMA, František. Milý host. s PFANNOVÁ, Milena a ZDENĚK, Otomar. Zájezdová činnost. s Prosíme o pochopení. s Proslov předsedy SBČ Dr. Františka Krčmy u hrobu Karla Čapka 25.XII.1978 v den 40. výročí jeho odchodu. s Spolkové zprávy. s Zpravodaj SBČ č. 10 Vyšlo: leden 1980, redakce: O. Zdeněk. Články: BEJBLÍK, Alois. Čapek a Shakespeare. s Projev prof. Karla Čecháka u hrobu Karla Čapka 25. prosince s REITMANNOVÁ-SCHEINPFLUGOVÁ, Jaroslava. Květiny Karla Čapka. s Spolkové zprávy. s Zpravodaj SBČ č. 11 Vyšlo: duben 1980, redakce: F. Krčma, J. Z. Novák, O. Zdeněk. 91

92 Články: ČAPKOVÁ, Helena. Malý Karel. s HÖGER, Karel. Proč mám rád Čapka. s jb. Společnost bratří Čapků a televize. s. 9. K. [Jde nyní o to... ]. s. 10. Oslava zahradnická. s. 10. Projev univ. prof. Dr. Františka Černého u hrobu Karla Čapka na vyšehradském hřbitově 9. ledna 1980 při vzpomínce Čapkových nedožitých devadesátých narozenin. s Spolkové zprávy. s Úvod předsedy SBČ dr. Františka Krčmy při vzpomínce na nedožitou devadesátku Karla Čapka, nazvané Muž na svém místě, 10. ledna 1980 v Městské knihovně. s Valná schůze. s Zpravodaj SBČ č. 12 Vyšlo: říjen 1980, redakce: F. Krčma, J. Z. Novák, O. Zdeněk. Články: A. F. Karel Čapek a Fráňa Šrámek. s.3-7. Drobnosti. s jn. Divadlo film televize. s KOHÁČEK, Petr. Z knihkupectví Karla Čapka. s ROZSÍVAL, Jaroslav. Setkání s Karlem Čapkem u filmu. s SLAVÍK, Jaroslav. Třicetpět let od smrti Josefa Čapka. s Zpravodaj SBČ č. 13 Vyšlo: prosinec 1980, redakce: F. Krčma, J. Z. Novák, O. Zdeněk. Články: DOLEŽAL, Jiří. Kvartánská kresba Karla Čapka. s Drobnosti. s KÁBRT, Josef. Památce Josefa Čapka. Života dny poslední. s KOZLOVÁ, Danica. Dva pokusy o Čapka. s Úvodní projev dr. Fr. Krčmy k večeru nár. um. Olgy Scheinpflugové, 4.XII s ZDENĚK, Otomar. Za profesorem Čechákem. s. 1. Zpravodaj SBČ č. 14 Vyšlo: červenec 1981, redakce: F. Krčma, J. Z. Novák, O. Zdeněk. Články: Drobnosti. s Nad hrobem Karla Čapka. s Nová vynikající monografie Josefa Čapka spisovatele. s SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. s SLAVÍK, Jaroslav. Poznámka. s

93 SLAVÍK, Jaroslav. Výstava Josefa Čapka v Bratislavě. s Zpravodaj SBČ č. 15 Vyšlo: říjen 1981, redakce: neuvedeno. Články: HALÍK, Miroslav. Jak vznikla bibliografie Čapkových článků a jak jsem připravoval jeho literární pozůstalost ke knižnímu vydání. s OPELÍK, Jiří. Za dr. Miroslavem Halíkem: (k jeho nedožité osmdesátce a 6. výročí jeho smrti). s Zpravodaj SBČ č. 16 Vyšlo: listopad 1981, redakce: F. Krčma, J. Z. Novák, O. Zdeněk. Články: HURNÍK, Ilja. Karel Čapek a hudba. s LUKAVSKÝ, Radovan. Jaromírovi na rozloučenou. s Nedožitá osmdesátka Dr. M. Halíka. s Zpravodaj SBČ č. 17 Vyšlo: duben 1982, redakce: F. Krčma, J. Z. Novák, O. Zdeněk. Články: BAJEROVÁ, M. Karel Čapek v Americe. s Drobnosti. s FETTERS, Aleš. Bratři Čapkové a Praha. s GLIVICKÝ, Josef. První knižní grafika Josefa Čapka. s GLIVICKÝ, Josef. Přátelství J. Čapka s J. Křičkou. s. 15. KAREN, Jiří. Karel Čapek v esperantu. s KHOL, Josef. Čapkův dvojportét bratří Čapků? s ZDENĚK, Otomar. Co jsme udělali. s Zpravodaj SBČ č. 18 Vyšlo: říjen 1982, redakce: F. Krčma, J. Z. Novák, O. Zdeněk. Články: Antonín Pechan Olegu M. Malevičovi. s Drobnosti. s FETTERS, Aleš. Karel Čapek v Hradci Králové. s HAVLÍK, Vlastimil. Malé výročí velkého spisovatele. s J. S. Z nových prací k dílu Josefa Čapka. s. 19. KHOL, Josef a SLAVÍK, Jaroslav. Grafický list Josefa Čapka v USA. s. 18. ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Karel Čapek a Joseph Conrad. s WAJS, Miloslav. Čapek a Karlovarsko. s Zkl. Karel Čapek a Anglie. s. 17. Zkl. Nepřehlédněte: 2x o Karlu Čapkovi. s

94 Zpravodaj SBČ č. 19 Vyšlo: prosinec 1983 leden 1983, redakce: F. Krčma, J. Z. Novák, O. Zdeněk. Články: Bohuš Stejskal o Čapkovi. s. 18. Drobné zprávy. s HANKA, Martin. Šlépěje. s CHINO, Eiichi. Karel Čapek v Japonsku. s J.P. Bratislavští v Praze. s. 22. Jan Bor o Olze Scheinpflugové. s KLEIN, Zdeněk. Smysl pro krásu prosté věci. s KOH. Podvečery s bratry Čapky. s. 25. KRČMA, František. Mezijubileum SBČ. s Návraty: (působení bratří Čapků a Olgy Scheinpflugové na vinohradské scéně). s Účastníci pořadu. s VARES-BARBARUS, Johannes. In memoriam. Překlad Vladimír Macura. s. 26. Zdeněk Štěpánek o Čapkovi. s ZDENĚK, Otomar. Jak jsem je znal. s Zkl. "...a opět Karel Čapek". s. 23. Zpravodaj SBČ č. 20 Vyšlo: září 1983, redakce: J. Z. Novák, M. Štemberková, E. Hrozková, O. Zdeněk, P. Koháček. Články: Drobnosti. s HROZKOVÁ, Eva. Úspěšné reprízy při prázdném hledišti. s J. G. Josef Čapek v SSSR. s. 26. J. S. Poznámka ke zprávě o knize Z. Mence a F. Buriánka Krajem bratří Čapků (Praha, 1983). s. 23. KIEFFEROVÁ, Rosemarie. "Ten člověk mnoho zkusil". Přeložila Marie Štemberková. s KLEIN, Zdeněk. S Čapky po Evropě. s O. Z. Čapkovy autogramiády. s. 28. OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků. s PECH, Karel. Dávný slib. s SMELJAKOV, Jaroslav. V Čapkově domě. Přeložil Luděk Kubišta. s TURNOVSKÝ, Evžen. +Václav Voska. s VACINA, Ladislav. Publikace Krajem bratří Čapků. s Zkl. Karel Čapek v encyklopedii českého humoru. s. 27. Zpravodaj SBČ č. 21 Vyšlo: prosinec 1983, redakce: J. Z. Novák, M. Štemberková, E. Hrozková, O. Zdeněk, P. 94

95 Koháček. Články: Bratři Čapkové očima mladých. s Dopis Univ. Prof. dr. F. Černého předsedovi Společnosti. s. 36. Drobnosti. s GIBEK, Jan. Novinář. s J. S. K umělecké teorii bratří Čapků. s J. S. K výkladu sporu mezi J. Čapkem a E. Fillou. s KLEIN, Zdeněk. Vzpomínka na Vyšehradě. s. 37. KUBICA, Václav. Diskotéka Karla Čapka. s M. Š. Jaroslav Seifert o bratrech Čapcích. s OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků. s PAVELKA, Zdenko. Pozoruhodný čin sovětského nakladatelství: Čapek ve vzpomínkách současníků. s Pomozte dobré věci. s Projev předsedy SBČ Dr. Františka Krčmy u hrobu Olgy Scheinpflugové na Vyšehradě v den její nedožité osmdesátky 3. prosince s SLAVÍK, Jaroslav. Co nového kolem Josefa Čapka. s TODOROV, Veličko. Cestopisy Karla Čapka. Přeložil J. Kramarič. s Vzpomínka na velkou herečku. s Ze života hmyzu v Bratislavě. s Zkl. Na Strži o Strži: (20 let Památníku Karla Čapka). s Zpravodaj SBČ č. 22 Vyšlo: únor 1984, redakce: M. Štemberková, O. Zdeněk, P. Koháček. Články: BERNDORFFOVÁ, Eva. Slovenské zhodnocení Války s mloky. s ČECHÁK, Karel. Nač vzpomenu... s Drobnosti. s E. B. Ilona Borská a sourozenci Čapkovi. s Ha. Klub, ve kterém se nezahálí: informace o činnosti trutnovského Klubu bratří Čapků. s KOHÁČEK, Petr. Adam Stvořitel v novém rouchu. s. 23. KOŽÍK, František. Patron všech detektivů z jedné kapsy. s M.Št. Bratři Čapkové a Slovensko. s. 32. MORAVEC, Mikuláš. Provokace (vln). s OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků. s Projev prof. Dr. Františka Buriánka, DrSc. při odhalení pamětní desky bratří Čapků dne 14. prosince s

96 S Karlem Čapkem doma i v cizině: (s Romanem Hemalou rozmlouvala Marie Štemberková). s SZWEDO, Milada. Karel Čapek a úskalí demokracie: (rozhovor s Halinou Januszkovou- Ivanickovou, ředitelkou Ústavu slovanských literatur PAN). Přeložil Adrzej Magala. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Bratři Čapkové. s. 14. Z archivu SBČ. s. 29. Zkl. Čapkové a filatelie. s Zkl. Karel Čapek očima své ženy. s Zkl. Poselství ducha. s. 31. Zpravodaj SBČ č. 23 Vyšlo: září 1984, redakce: M. Štemberková, O. Zdeněk, P. Koháček. Článek: DOSTÁL, Josef. Karel Čapek a Sausseurea Pygmea. s Drobnosti. s E. B. Bratři Čapkové a naše přední divadelní scéna. s FETTERS, Aleš. Čapkové na 53. Jiráskově Hronově. s Ha. Čapkovo humanistické poselství na jevišti Náchodského divadla. s Ha. Aktuálnost divadelního odkazu bratří Čapků na Náchodsku. s J. S. Kresby J. Čapka v pařížském Musée national d art moderne. s Ještě pár slov k diskotéce Karla Čapka. s JOSKOVÁ, Alice. Karel Čapek mezi studenty. s KAPOUN, Václav. Bratři Čapkové a hudba. s. 31. KAREN, Jiří. Karel Čapek a esperanto. s KIEFFEROVÁ, Rosemarie. "...Moudrost je tesknota jakási...". s KLEIN, Zdeněk. Večer s Eduardem Hofmanem u příležitosti jeho sedmdesátky. s LEBEDA, Josef. Karel Čapek a sport. s M. M. O jedné legendě. s M.Št. Prof. Eiichii Chino má nejraději ilustrace Josefa Palečka. s Odešla velká svědkyně...: [projev F. Krčmy]. s OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků. s PÁNKOVÁ, Michaela. Josef Čapek: Venkovská žena. s. 11. ROLL, Bohumil. Počestný hoteliér na Lofotech. s. 40. Zasloužená pocta bratřím Čapkům: [projev F. Krčmy]. s Zkl. Na břehu dnů tentokráte jako film. s Zkl. Nestárnoucí hra lásky pro členy SBČ. s. 30. Zkl. Stín kapradiny bude zfilmován. s

97 Zpravodaj SBČ č. 24 Vyšlo: únor 1985, redakce: M. Štemberková, O. Zdeněk, P. Koháček, V. Hrách. Články: AF. Drobnosti. s BERNDORFFOVÁ, Eva. Dvojí výročí slovenského monografisty K. Čapka. s BERNDORFFOVÁ, Eva. O jedné obyčejné věci. s. 33. E. B. Karel Čapek na Slovensku. s. 29. FETTERS, Aleš. František Kožík a Karel Čapek. s. 43. FETTERS, Aleš. Profesor Eiiči Čino v Malých Svatoňovicích. s HALAS, František. Josef Čapek staré dítě. s Chlapec z Krakonošovy zahrady. s KLEIN, Zdeněk. Po stopách bratří Čapků v Brně a Bílovicích: (zpráva o zájezdu SBČ 1. září s KOHÁČEK, Petr. Malá vzpomínka: k nedožitým 70. narozeninám a k 5. výročí úmrtí Karla Čecháka. s KRČMA, František. Jan Pivec, násobitel Karla Čapka: (úryvek z delší stati). s LEBEDA, Josef. Jeden Čapkovský ohlas. s lv. Co četl Josef Čapek. s M.Št. Co Karel Čapek fotografoval. s. 34. M.Št. Hmyz v disku. s. 36. M.Št. Jubileum Dr. Františka Krčmy. s. 35. M.Št. Karel Čapek a svět hudby. s M.Št. Poezie stále budoucí, s OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků. s PALÁK, Milan. SBČ v opavském Památníku Petra Bezruče. s Projev prof. Dr. Františka Buriánka dne 9. ledna s Projev prof. dr. Miloše Tomčíka. s Projev předsedy SBČ Dr. Františka Krčmy dne 9. ledna s První pražský domov bratří Čapků. s. 27. SEIFERT, Jaroslav. Básníkova smrt. s SLAVÍK, Jaroslav. Vzpomínka u symbolického hrobu Josefa Čapka na Vyšehradě dne s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Karel Čapek a Herbert George Wells. s ŠULCOVÁ, Marie. Karel Čapek v Brně. s VACINA, Ladislav. Karel Čapek v kritickém zrcadle Jana Mukařovského. s. 50. WEHLE, Jiří. Vzpomínka: ze svědectví buchenwaldského spoluvězně Josefa Čapka. s ZDENĚK, Otomar. Potěšující zprávy. s

98 ZDENĚK, Otomar. Před napsáním První party. s Zkl. O Karlu Čapkovi v Jugoslávii. s Zkl. Odešel Cyril Bouda. s. 42. Zpravodaj SBČ č. 25 Vyšlo: květen 1986, redakce: M. Štemberková, O. Zdeněk, P. Koháček, V. Hrách. Články: A. F. Bratři Čapkové v bibliografii. s AJ. Aby to svítilo a hřálo: (k úmrtí paní Marie Halíkové). s BEDNÁŘ, Jiří. Cesta Karla Čapka po stopách F. X. Šaldy: (k padesátému výročí cesty Karla Čapka do Starého Hobzí). s BEDNÁŘ, Jiří. Cesta Karla Čapka za Otokarem Březinou: (k šedesátému výročí návštěvy u Otokara Březiny). s BERNDORFFOVÁ, Eva. 50. výročí prvního překladu Čapkových detektivek do němčiny. s BERNDORFFOVÁ, Eva. Generace bratří Čapků. s Besedování s Františkem Krčmou: (večer k 75. narozeninám předsedy SBČ). s Bratři Čapkové na Oravě. s. 58. FETTERS, Aleš. Rodné krajiny Josefa Čapka. s GLIVICKÝ, Josef. Sté výročí narození Heleny Čapkové. s GRYM, Pavel. Očima nejbližších přátel. s Ha. Karel Čapek v Brně. s JANÁČEK, Pavel. Jan Skácel, Josef Čapek Kam odešly laně. s. 67. KLEIN, Zdeněk. Učiňme se blízkými a bude nám lépe na světě: (k životnímu jubileu Marie Šulcové). s KONRÁD, Edmond. Vlastní pílí. s KOPTA, Josef. Jeho den. s KRČMA, František. Život věnovaný kultuře: pětasedmdesátka Jindřicha Jaroše. s. 53. OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků. s PAŠIAKOVÁ, Jaroslava. Karel Čapek a Maďaři. s Projev Jaroslava Rozsívala. s. 58. Projev Vlastimila Fišara. s ROZSÍVAL, Jaroslav. Hry Karla Čapka a obou bratří Čapků na Slovenských jevištích. s ŘEČINSKÝ, M. Kolikrát byl vydán v češtině Krakatit?: příspěvek k bibliografii díla K Čapka. s SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Jaký byl. s. 31. Št. Jubileum Prof. Dr. Františka Černého, DrSc. s. 54. ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Foltýn v Maďarské verzi. s

99 ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Muž narozený v roce tygra: významné výročí Vlastimila Fišara. s Zpravodaj SBČ č. 26 Vyšlo: září 1987, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: KAPOUN, Václav. Silvestrovská aféra. s Zpravodaj SBČ č. 27 Vyšlo: květen 1988, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: BASS, Eduard. Člen redakce. s BEDNÁŘ, Jiří. Cesta Karla Čapka do Pacova za Antonínem Sovou: k šedesátému výročí návštěvy básníka. s FETTERS, Aleš. Ještě k přátelství Karla Čapka a Fráni Šrámka. s KLÍMA, K. Z. Tak jsme ho dnes v poledne pochovali s KOZÁK, J. B. O Karlu Čapkovi. s KOŽMÍN, Zdeněk. Čapkovo umění portrétu. s OPELÍK, Jiří. Aféra z roku 1925: Karel Čapek a Česká akademie. s OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků. s PUJMANOVÁ, Marie. Sedmero mistrovských ctností Karla Čapka. s RAMBOUSEK, Jiří. Dvě poválečná výročí. s Rozhovor: [Františka Langera a Josefa Kodíčka]. s STROHSOVÁ, Eva. V zajetí slov: (Karel Čapek a Karel Poláček). s VALENTA, Edvard. Až všichni odešli. s Zpravodaj SBČ č. 28 Vyšlo: červenec 1989, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: HEFTRICH, Urs. Čapek a Bergson. Přeložila Růžena Grebeníčková. s KADEŘÁBEK, Rudolf. Macecha Budeč Růžena. s KOHÁČEK, Petr. Bratři Čapkové a Aventinum: pokus o objasnění konce jejich vzájemné spolupráce. s KRÁLÍK, Oldřich. Karel Čapek intimní. s Mezinárodní anketa Zpravodaje SBČ. s MYRER, Anton. Amerika potřebuje Čapka. Přeložil J. Z. Novák. s OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků. s WAJS, Miloslav. Prokop Lažanský a jeho učitel Karel Čapek. s Zpravodaj SBČ č. 29 Vyšlo: květen 1990, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: 99

100 ČAPEK, Karel. Byla to revoluce? s ČERNÝ, Václav. Dialog F. X. Šalda Karel Čapek. s FIRT, Julius. Z knihy Knihy a osudy. s KOŽELUHOVÁ, Helena. Z knihy Josef a Karel - Čapkové očima rodiny. s PEROUTKA, Ferdinand. Z knihy Ferdinand Peroutka, muž přítomnosti. s STEINBACH, Karel. Z knihy Svědek téměř stoletý. s Úvodem. s Zpravodaj SBČ č. 30 Vyšlo: únor 1991, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: Dopisy Dr. Miroslava Halíka Prof. Josefu Glivickému: (1. část, ). s GLIVICKÝ, Josef. Další doklad vztahu Josefa Čapka k Moravě. s HOŘEC, Jaromír. O Jaroslavu Morákovi. s KONRÁD, Edmond. Co Karel Čapek vnuká dramatikovi. s MED, Jaroslav. Několik vzpomínek Bohuslava Reynka na Josefa Čapka z let : jak je zaznamenal Jaroslav Med. s OPELÍK, Jiří. Dvě glosy o Josefu Čapkovi. s OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků. s ŠMERALOVÁ, Eva. Vzpomínání na dobré lidi: (památce Aleny Čapkové). s Text Jaroslava Moráka: komentář ke knize J. Čapka Psáno do mraků. s TODOROV, Veličko. Umělcova "musa pedestris" aneb Fakt a fikce v díle Karla Čapka. s Zpravodaj SBČ č. 31 Vyšlo: březen 1992, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: GRYGAR, Mojmír. Čapkův "Obyčejný život": příspěvek k strukturní psychologii: Jiřímu Opelíkovi. s KOHÁČEK, Petr. Bratři Čapkové a Aventinum: pokus o objasnění konce jejich vzájemné spolupráce: dodatek k článku ve Zpravodaji SBČ č. 28. s OPELÍK, Jiří. Pascalovská kniha české literatury: Josefa Čapka "Psáno do mraků". s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Čapkovské disertační práce podané na filozofické fakultě UK do zrušení doktorátů v roce s VAŘEJKOVÁ, Věra. Pohádkový místopis Karla Čapka. s WAJS, Miloslav. "Český hrabě" Dr. Vladimír Lažanský, první zaměstnavatel Karla Čapka. s Z dílny bratří Čapků: Karel Čapek hovoří o německo-české otázce. s

101 Zpravodaj SBČ č. 32 Vyšlo: říjen 1993, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: BRANŽOVSKÝ, Josef. Dvojzvuk relativního a absolutního v Čapkově díle. s HUSOVÁ, Marcella a OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků. s Karel Čapek aktuální. s KOHÁČEK, Petr. Čapci a politici. s MERHAUT, Luboš. "Překřičený" a objevený hlas. s SLAVÍK, Jaroslav. O jedné polopravdě: (ke kubismu Josefa Čapka). s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Diplomové práce s čapkovskou tematikou obhájené na filozofické (filologické, filozoficko-historické) fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech a uložené ve fondu Ústavu dějin a archívu UK. s VŠETIČKA, František. Rozhlásek Karla Čapka. s Zpravodaj SBČ č. 33 Vyšlo: srpen 1994, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: Čapci a politici. s Dům pod rybníkem: (Strž Karla Čapka). Scénář: Kristina Kudrnovská, Josef Protiva. s KVAČEK, Robert. Karel Čapek a Penklub. s OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků. s SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Karel Čapek doma. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Sigeliův symptom. s Zpravodaj SBČ č. 34 Vyšlo: leden 1995, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: Čapci a politici: závěrečná část původní ankety Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. s HAVEL, Václav. Dílo Josefa Čapka. s OPELÍK, Jiří. Poutník a Svět: (Komenského Labyrint světa a ráj srdce a Kulhavý poutník Josefa Čapka). s OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků: Josef Čapek píše Josefu Chocholovi ( ). s PEČINKOVÁ, Pavla. Generační roztržka: (Josef Čapek kontra Karel Teige). s SCHÜRER, Oskar. Josef Čapek. s SLAVÍK, Jaroslav. Konec života a výtvarného díla Josefa Čapka. s , obr. příl. s

102 VŠETIČKA, František. Stín kapradiny a jeho řád. s WOLF, Josef. Velké děti Josef a Karel Čapkové. s Zpravodaj SBČ č. 35 Vyšlo: červen 1996, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: ČAPKOVÁ, Helena. Karel Čapek a Malé Svatoňovice. s ČERNÝ, František. Karel Čapek o Aloisu Jiráskovi: (příspěvek ke studiu duchovních tradic české literatury). s KOHÁČEK, Petr. Dvacet let Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Bratři Čapkové pohledem členů akademické obce Univerzity Karlovy. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Karel Čapek a Gilbert Keith Chesterton. s Z dílny bratří Čapků. s Zpravodaj SBČ č. 36 Vyšlo: říjen 1997, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: IWENSTAM, Robert. Obraz zaslíbené země: (nad Čapkovou Cestou na sever). Přeložila Miloslava Slavíčková. s J. S. Otištěný dopis s. 18. MALEVIČ, Oleg. První etapa mé cesty po stopách bratří Čapků. s OPELÍK, Jiří. Z dílny bratří Čapků: výběr z publicistiky Josefa Čapka. s SLAVÍČKOVÁ, Miloslava. Karel Čapek ve švédštině. s SLAVÍK, Jaroslav. Z novinek o Josefu Čapkovi. s SPIELMANN, Petr. Úvodní slovo z vernisáže výstavy Josefa Čapka v Bochumu (SRN) s SVOBODA, Karel. Obyčejný život Karla Čapka. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Bratři Čapkové pohledem členů akademické obce Univerzity Karlovy: anketa. s vk. Neznámý dopis Josefa Čapka novojické tiskárně. s. 17. Zpravodaj SBČ č. 37 Vyšlo: srpen 1998, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: 60. výročí úmrtí Karla Čapka: [nekrology Jaroslava Stránského, Karla Poláčka, Františka Jiráska, Ferdinanda Peroutky, Karla Horkého, Rudolfa Bechyně, Josefa Kopty]. s DOSTÁL, Jaroslav a SLAVÍK, Jaroslav. Josef Čapek jako obchodní artikl a svízele s posudky. s FETTERS, Aleš. Vzájemný vztah Karla Poláčka a Karla Čapka: (a vzpomínková svědectví pátečnická). s

103 HODEK, Břetislav. Český vzdělanec Otakar Vočadlo. s J. O. Z dílny bratří Čapků: (dva rozhlasové projevy Karla Čapka). s M.Št. Bratři Čapkové pohledem členů akademické obce Univerzity Karlovy: anketa. s MALEVIČ, Oleg M. T. G. Masaryk a Karel Čapek. s OPELÍK, Jiří. Čapkovské drobinky. s PETRÁŇ, Josef. Karel Čapek a Universita Karlova. s VŠETIČKA, František. Matka Karla Čapka. s Zpravodaj SBČ č. 38 Vyšlo: prosinec 1999, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: HAMAN, Aleš. Čapkův spor o literární kritiku v první polovině třicátých let. s OPELÍK, Jiří. Zásadní životní volba Karla Čapka: k jeho vstupu do redakce Národních listů s POLÁČEK, Jiří. Bratři Čapkové ve čtenářské anketě Lidových novin. s STANĚK, Vladimír. Nadávky v díle Karla Čapka: (čapkovská "drobinka", jak říká pan doktor Opelík). s VOJTĚCH, Daniel. Pohádky Karla Čapka a Františka Baleje: (k "expresionismu" v české literatuře a literární reflexi desátých let). s Z dílny bratří Čapků: výběr z publicistiky Josefa Čapka (2). s Zpravodaj SBČ č. 39 Vyšlo: prosinec 2000, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: COMRADA, Bean. Zeptali jste se mne Přeložil Gerik Císař. s ČECHÁK, Karel. Karel Čapek a přírodní vědy. s ČERNÝ, František. Svědectví Karla Čapka o T. G. Masarykovi. s JURKOVÁ, Zuzana. Protoetnomuzikolog Karel Čapek: kapitolka z dějin české etnomuzikologie. s MALEVIČ, Oleg. Ztracené dopisy Karla Čapka. s OPELÍK, Jiří. Co rozuměl Karel Čapek aktuálností (vlastní) literatury. s SVOBODA, Karel. Nad bystou Karla Čapka. s. 1. ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Chamberlainovo "usmiřování" očima kritického Skota. s THIELE, Eckhard. Čapek a Masaryk. s Z dílny bratří Čapků. s Zpravodaj SBČ č. 40 Vyšlo: prosinec 2001, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: DANDOVÁ, Marta. Z dílny bratří Čapků: nově objevené dopisy Karla Čapka T. G. 103

104 Masarykovi. s FETTERS, Aleš. Dopisy dr. Miroslava Halíka prof. Josefu Glivickému ( ). s MASARYK, Jan. Svatoňovická vzpomínka. s OPELÍK, Jiří. Jediné pokušení Milana Uhdeho. s RICHTEROVÁ, Sylvie. Karel Čapek zahradník boží. s SLAVÍK, Jaroslav. Vzpomínka na Miroslava Halíka. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Karel Čapek a francouzská kultura. 1. část. s WINKLER, Martina. Krize inteligence: k debatě o roli české inteligence v časopise Přítomnost v letech Přeložila Marie Štemberková. s ZACH, Aleš. Bratři Čapkové a firma Levné knihy KMa. s Zpravodaj SBČ č. 41 Vyšlo: prosinec 2002, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: GALMICHE, Xavier. Věčné děvky: sex a nesmrtelnost u Karla Čapka a Františka Langra. s KUČERA, Martin. Zamyšlení nad politickým profilem bratrů Čapků před rokem s MAREŠ, Petr. Jazykový babylon na zámku. s MORÁVKOVÁ, Alena. Čapkova Válka s Mloky a Bulgakovova Osudná vejce. s OPELÍK, Jiří. Čapkovské drobinky 2. s RAŠKA, Vladislav. Karel Čapek a Obzinova tiskárna ve Vyškově. s SLOMEK, Jaromír. Zednářský pas Karla Čapka. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Karel Čapek a francouzská kultura. 2. část. Osobnost a dílo Karla Čapka ve Francii. s ŠTĚRBOVÁ, Alena. Karel Čapek rozhlasově. s ZACH, Aleš. Z dílny bratří Čapků: listy nakladateli: dopisy Karla Čapka B. M. Klikovi z let s Zpravodaj SBČ č. 42 Vyšlo: prosinec 2003, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: ČERNÝ, František. Úvahy zahraničních odborníků nad českou čapkovskou monografií. s GRYGAR, Mojmír. O metonymii v Obyčejném životě Karla Čapka. s KLAUBEROVÁ, Olga. Karel Čapek a Nobelova cena. s MALEVIČ, Oleg. Čapkovy dopisy Olze Scheinpflugové a Čapkovo dílo. s OSOLSOBĚ, Ivo. Zrcadla lidskosti: kritik, herečka, historik. s PEČINKOVÁ, Pavla. Čapkovy knižní obálky. s

105 PRAŽÁK, Albert. Projev při odhalení pamětní desky Karla Čapka v Malých Svatoňovicích. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Z dílny bratří Čapků: Čapkovy překlady belgických básníků. s TOMAN, Jaroslav. Světový pohádkový odkaz českého spisovatele Karla Čapka. s VŠETIČKA, František. Boží muka Karla Čapka. s Zpravodaj SBČ č. 43 Vyšlo: prosinec 2004, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: ANDĚL, Jaroslav. Nejskromnější umění: česká knižní grafika a Josef Čapek, Přeložila Kateřina Nevanová. s COSENTINO, Annalisa. Italské dojmy z Italských listů. s MARKVART, Ivo. Soukromý vydavatel Alois Dyk. s OPELÍK, Jiří a SLAVÍK, Jaroslav. Z dílny bratří Čapků: Čapkova knižní grafika v pražském Národním muzeu. s PROTIVA, Josef. Tomáš Garrigue Masaryk a Karel Čapek. s ŠOUREK, Karel. Umění Josefa Čapka. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Karel Čapek a Itálie. s Zpravodaj SBČ č. 44 Vyšlo: prosinec 2005, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: GRYGAR, Mojmír. Proti, ale více pro: holandská monografie o Čapkovi. s OPELÍK, Jiří. Čapkovské drobinky 3. s PROTIVA, Josef. Tomáš Garrigue Masaryk a Ferdinand Peroutka. s SANTEN, Aimé van. Holandské dojmy. Přeložil Mojmír Grygar. s SLAVÍK, Jaroslav. Čapkovy ilustrace k Devateru pohádek po italsku: (poznámka k článku Karel Čapek a Itálie ve Zpravodaji SBČ č. 43). s SLAVÍK, Jaroslav. Rejstřík autorů publikací s obálkami Josefa Čapka v Thieleho soupisu in Josef Čapek a kniha (Praha, Nakladatelství čs. výtvarných umělců 1959, s ). s SLAVÍK, Jaroslav. Z dílny bratří Čapků: zapomenutý text Karla Čapka. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Účast Josefa Čapka ve dvou anketách. s UHLE, Dorothea. Karel Čapek a americký pragmatismus. s VOISINE-JECHOVA, Hana. Pojetí času, vědomí a odpovědnosti v díle Karla Čapka. s WESTSTEIJN, Willem G. Obrázky z Holandska: Nizozemí očima Karla Čapka. Přeložil Mojmír Grygar. s

106 Zpravodaj SBČ č. 45 Vyšlo: prosinec 2006, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: FETTERS, Aleš. Helena Čapková její život a dílo. s J. O. Z dílny sourozenců Čapkových: Helena Čapková: Moji milý bratři: (netištěné stránky). s KUDRNA, Miloslav. Nový průvodce po Čapkově Krakatitu. s OPELÍK, Jiří. Cesty za vědou: (univerzitní studia Karla Čapka). s SKOV-LARSEN, Jens. Několik slov o dánského čtenáře o Cestě na sever. Rozmlouvala Miloslava Slavíčková. s. 83. SLAVÍČKOVÁ, Miloslava. Čapkova Cesta na sever očima švédské kritiky. s SLAVÍČKOVÁ, Miloslava. Čapkova Cesta na sever nezůstala ve Švédsku bez odezvy. s SLOMEK, Jaromír. Kritika slov Karla Čapka po 88 letech. s STRÖMBERG KRANTZ, Eva. S Karlem Čapkem znovu ve Švédsku. Přeložila Miloslava Slavíčková. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Skandinávie v denících českého historika. s Zpravodaj SBČ č. 46 Vyšlo: prosinec 2008, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: FOUSTKOVÁ, Zdeňka. O Josefu Čapkovi. s J. O. Z dílny bratří Čapků. s KRAITLOVÁ, Irena. Bibliografie Josefa Čapka. s LACHMANN, Petr. Neznámá korespondence Karla Čapka v British Library: dopisy G. B. Shawovi a G. K. Chestertonovi. s MALEVIČ, Oleg. O jedné epizodě ze života Josefa Palivce. s SÁNCHEZ, Juan A. Čapkův Výlet do Španěl očima Španěla. Přeložila Eva Blinková Pelánová. s SLOMEK, Jaromír. Kde jsou gentláskové? aneb Slovník Karla Čapka. s Zpravodaj SBČ č. 47 Vyšlo: prosinec 2009, redakce: P. Koháček, J. Opelík, M. Štemberková. Články: OPELÍK, Jiří. Byl Karel Čapek Básník? s SLOMEK, Jaromír. Tak zase někdy v pátek s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Bratři Čapkové na stránkách týdeníku The Central European Observer. s WERNER, Marian. Anglické listy Karla Čapka. Přeložila Marie Štemberková. s Z dílny bratří Čapků. s

107 Zpravodaj SBČ č. 48 Vyšlo: prosinec 2010, redakce: P. Mareš. Články: BRADBROOKOVÁ, Bohuslava. R.U.R. a Selverův román One, Two, Three. s FÖLDVÁRI, Kornel. Prípady doktora Čapka. s HES, Milan. Spisovatel a novinář Karel Scheinpflung ( ). s JANÁČEK, Pavel. Továrna na Absolutno jako experiment s médiem. s NOVOTNÁ, Klára. Hry Karla Čapka a dramatizace jeho prozaického díla v inscenacích Divadla na Vinohradech. s POSPÍŠIL, Miloslav. Marie Podvalová ve slavné janáčkovské kreaci. s ŠTEMBERKOVÁ, Marie. Bratři Čapkové na stránkách čtrnáctideníku The Central European Observer. s Zpravodaj SBČ č. 49 Vyšlo: prosinec 2011, redakce: P. Mareš. Články: BUBENÍČKOVÁ, Petra. Pohádky Karla Čapka v četbě dětí aneb Velká pohádka doktorská stále živá. s FIŠAR, Vlastimil. Dopis. s HILL, Leslie. Na kus řeči s Karlem Čapkem. Přeložila a poznámkami opatřila Marie Štemberková. s HUBKA, Petr. Bolevecká tragédie 25. května s KNOPP, František. Dílo bratří Čapků očima české teatrologie : památce prof. Františka Černého (+2010). s KUDRNOVSKÁ, Kristina. Rok výročí Vlastimila Fišara ( ). s. 32. ŠIMŮNEK, Antonín. Postava Jiného v dílech Karla Čapka. s TICHÝ, Martin. Peroutkův Čapek: několik poznámek k reflexi osobnosti a díla Karla Čapka v literární publicistice Ferdinanda Peroutky. s TOMAN, Jaroslav. Autorská pohádka pro děti v tvorbě Josefa Čapka. s Zpravodaj SBČ č. 50 Vyšlo: prosinec 2012, redakce: P. Mareš. Články: CINDLEROVÁ, Jana. Bílá nemoc jako problém dramaturgický. s Doplňky a připomínky k práci Františka Knoppa o díle bratří Čapků očima české teatrologie. [Jan Pišta, Aleš Fetters, František Knopp]. s SOUKUPOVÁ, Klára. Čapkův román Obyčejný život v kontextu středoevropské literatury. s VÍŠEK, Zdeněk. Olga Scheinpflugová a její rodné město Slaný. s ZAHIROVIĆ, Hasan. Bílá nemoc: zkáza, nebo blahobyt lidstva?: proč byla Bílá nemoc v 107

108 některých zemích bývalé Jugoslávie zakazována a v jiných s nadšením přijata. s ZAHIROVIĆ, Hasan. Rozhovor s režisérem Bílé nemoci Pavlem Ondruchem. s Zpravodaj SBČ č. 51 Vyšlo: prosinec 2013, redakce: P. Mareš. Články: KOLČAVOVÁ, Radana. Reflexe čapkovské silvestrovské aféry v českém tisku. s PALÁK, Milan. Dopis Aloise Háby Karlu Čapkovi. s TODOROVÁ, Tereza. Karel Čapek na Strži. s Zpravodaj SBČ č. 52 Vyšlo: prosinec 2014, redakce: P. Mareš. Články: FETTERS, Aleš. Je Čapkův Obyčejný život autobiografický? s PALÁK, Milan. Bílá nemoc jako problém kritický. s POPOVIĆ, Michael. O kouzelnících, doktorech a elfech: duševně spříznění autoři pohádek pro děti z oblasti Krkonoš. Přeložil a upravil Petr Mareš. s PUJMANOVÁ-STRETTI, Olga. Dva neznámé dopisy Karla Čapka Ladislavu Syllabovi: (k devadesátému výročí anglické cesty Karla Čapka). s WEINCZYK, Raimund J. R.U.R. Karla Čapka a velikost člověka. (1. část). Přeložil Petr Mareš. s Zpravodaj SBČ č. 53 Vyšlo: prosinec 2015, redakce: P. Mareš. Články: LOJDOVÁ, Šárka. Pojetí přírodního estetična v dizertaci Karla Čapka a v článku Příroda, estetický soud a objektivita od Allena Carlsona. s NOVOTNÝ, Karel. Tlustý pradědeček. s ŠPIRIT, Michael. Kolikrát Devatero pohádek? s WEINCZYK, Raimund J. R.U.R. Karla Čapka a velikost člověka. (2. část). Přeložil P. Mareš. s ZAHIROVIĆ, Hasan. Osud Matky Karla Čapka v jugoslávském prostředí. s Zpravodaj SBČ č. 54 Vyšlo: prosinec 2016, redakce: P. Mareš. Články: ČECHUROVÁ, Jana. Participace Karla Čapka na svobodném zednářství. s LACHMANN, Petr. Okrajové žánry Olgy Scheinpflugové. s O překladu básní Josefa Čapka do němčiny: rozhovor s Ursem Heftrichem. (Otázky kladl Pavel Vespalec). s PALÁK, Milan. První provedení Bílé nemoci Karla Čapka v Ostravě. s

109 PALÁK, Milan. Publikovala spisovatelka Ema Tetínková v Lidových novinách s podporou Karla Čapka? s ŠPIRIT, Michael. Německo-český výbor z veršů Josefa Čapka. s TODOROVÁ, Tereza. Velké vězení. s Úvodem, s. 5 ZAHIROVIĆ, Hasan. Divadelní adaptace prozaických děl Karla Čapka na scénách zemí bývalé Jugoslávie. s Seznam použitých autorských šifer: a) neidentifikované jn J. Z. Novák AJ, jb, JP, M. M. j.o., J.O. Jiří Opelík b) identifikované J.S. Jaroslav Slavík A. F. Aleš Fetters Koh Petr Koháček E. B. Eva Berndorffová Iv Ladislav Vacina F. K., K. František Krčma M. Š., M.št, Št. Marie Štemberková Ha Vlastimil Havlík O. Z. Otomar Zdeněk JG Josef Glivický vk Vlasta Krylová Zkl. Zdeněk Klein Sestavily Květa Hartmanová a Tereza Todorová 109

110 Z historie udělování česko-slovenské Ceny Karla Čapka Cena Karla Čapka za šíření odkazu života a díla bratří Čapků a praktické uplatňování česko-slovenské vzájemnosti je udělována Městem Trenčianské Teplice, Lázněmi Trenčianské Teplice, Kruhem přátel české kultury v Bratislavě a Společností bratří Čapků. Od svého založení v roce 1990 byla nedílně spojena se jménem organizátora Iva Velikého, kulturního pracovníka a čapkovského badatele z Trenčína. Do roku 2010 byla tato cena udílena každoročně, po úspěšném 20. ročníku bylo organizačním výborem rozhodnuto uělovat cenu po dvou letech. Bohužel ještě v témže roce náhle zemřel pan Veliký, který byl duší celé akce. V následujících dvou letech bylo třeba pro úspěšné pokračování udílení ceny navázat novou spolupráci se slovenskými partnery, což se podařilo zejména díky Městskému úřadu v Trenčianských Teplicích. Obnovil se původní průběh obřadu, který začíná u lázeňského hotelu Pax položením věnce k pamětní desce rodiny Čapkovy. Na tomto místě původně stával lázeňský dům, kde provozoval praxi MUDr. Antonín Čapek a kam jezdili oba bratři v době prázdnin. Poté se účastníci shromáždění přemisťují do lázeňského kina Pramen, kde probíhá doprovodný program a vlastní udílení ceny. Keramické plastiky pro tuto příležitost vytváří výtvarník Ilja Holešovský na aktuální čapkovská témata. Každá cena je tak uměleckým originálem. Celá akce má vysokou společenskou úroveň, vedle veřejnosti a návštěvníků lázní se jí zúčastňují také političtí představitelé a diplomaté ČR a SR, zástupci SBČ Praha a KPČK Bratislava. Je velmi pozitivní, že odkaz rodiny Čapkovy je v Trenčianských Teplicích připomínán prakticky každodenně. Ve zmodernizované kavárně hotelu Pax jsou umístěny umělecké vitráže s texty z Karlova R.U.R., léčebný bazén s termální vodou nese jméno Dr. Antonína Čapka. Bohužel, do budoucna bude opět třeba navázat nové kontakty, tentokrát s Kruhem přátel české kultury v Bratislavě, jehož aktivní předseda Štefan Vraštiak zemřel na jaře roku

111 Nejvyšší vyznamenání Josef Čapek Řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam Rytíř české kultury Karel Čapek Řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam Rytíř české kultury Helena Procházková-Koželuhová Řád T. G. Masaryka IV. třídy in memoriam Ferdinand Peroutka Řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam Zdeněk Bořek Dohalský Řád T. G. Masaryka II. třídy in memoriam Karel Steinbach Řád T. G. Masaryka IV. třídy in memoriam Josef Palivec Řád T. G. Masaryka III. třídy in memoriam Vladislav Vančura Řád T. G. Masaryka I. třídy in memoriam Julius Firt Řád T. G. Masaryka III. třídy in memoriam František Langer Řád T. G. Masaryka II. třídy in memoriam Karel Poláček Řád T. G. Masaryka IV. třídy in memoriam Prof. PhDr. Miloš Tomčík, DrSc. Řád T. G. Masaryka IV. třídy in memoriam Radovan Lukavský herec medaile Za zásluhy Eiichi Chino, prof., japon. bohem. medaile Za zásluhy Olga Scheinpflugová udělen titul Zasloužilá umělkyně roku 1953 udělen titul Národní umělkyně in memoriam roku 1968 Václav Rabas udělen titul Národní umělec roku 1945 Vladislav Vančura udělen titul Národní umělec in memoriam roku 1946 Cyril Bouda udělen titul Národní umělec roku 1976 Eduard Hofman Za vynikající práci roku.. Zasloužilý umělec. Václav Voska udělena státní cena roku 1965 udělen titul Zasloužilý umělec roku 1966 Jaroslav Slavík Cena Josefa Hlávky roku 1991 Radovan Lukavský udělen titul Zasloužilý umělec roku 1965 Zasloužilý člen ND Praha roku 1974 Cena Thálie roku 1996 udělena medaile Za zásluhy roku 2000 čestný doktorát DAMU roku 2005 František Filipovský udělen titul Zasloužilý umělec roku 1958 udělen titul Národní umělec roku 1984 Sergej Vasiljevič Nikolskij udělena medaile Josefa Dobrovského roku 2002 Oleg Michajlevič Malevič udělen čestný doktorát FF UK Praha roku

112 udělena Premia Bohemica čest. lit. fondu udělena medaile Josefa Dobrovského roku 2002 udělena Cena Gratias AGIT roku 2011 Bohunka Růžena Bradboooková udělena Cena Gratias AGIT roku 2014 Ivo Veliký udělena Cena ARTIS BOHEMIAE AMICIS roku 2010 Společnosti bratří Čapků udělena čestná medaile T. G. Masaryka SBČ převzala čestnou medaili T. G. Masaryka udělenou in memoriam Karlu Čapkovi v kongresovém centra hotelu Pyramida v Praze. udělena Cena MLOK udělená organizací PARCON roku 1990 udělena Medaile Karla Čapka udělená ministrem kultury ČR za nepřetržitou a mnohavrstevnou péči o odkaz Karla Čapka od roku 1946 Poznámka: Řády se propůjčují občanům ČR a udělují se cizím státním příslušníkům Medaile je nižší státní vyznamenání a uděluje se za hrdinství, nebo za zásluhy Sestavila Olga Rohelová V rámci XI. ročníku mezinárodního festivalu proti totalitě, zlu a násilí Mene Tekel ocenil dne ministr kultury Daniel Herman 12 osobností titulem Dáma, Rytíř a Mecenáš české kultury. Ocenění je udělováno jako výraz uznání umělcům, kteří mimo kulturní přínos obohatili společnost také svědectvím svého života coby čestní, stateční a mravní lidé, často navzdory útlaku obou totalit XX. století. Titul Rytíř byl in memoriam udělen oběma bratrům Čapkům, výrazným postavám meziválečné umělecké scény. Ocenění převzala ředitelka Památníku Karla Čapka Kristina Váňová spolu s předsedou Společnosti bratří Čapků JUDr. Pavlem Vespalcem. Plaketa s diplomem bude umístěna v expozici památníku Karla Čapka. 112

113 Nositelé Ceny Karla Čapka v letech : Galerie nositelů Ceny Karla Čapka v letech je uveden v Acta Čapkiana II. na str. 71, za léta ve Zvláštním čísle Zpravodaje SBČ k 60 letům SBČ na str /2007: Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka, Stará Huť Mgr. Art. Vladimír Rusko, publicista a režisér, Bratislava 2007/2008: JUDr. Milan Kyška, redaktor periodik SBČ, Praha PhDr. Bohumír Bachratý, Csc., historik a pedagog, Bratislava 2008/2009: PhDr. Miloš Pohorský, editor a literání kritik, Praha Marián Labuda, herec, Bratislava 2009/2010: Mgr. Jiří Hraše, režisér a scénárista, Praha Eva Krížiková-Zvaríková, herečka, Bratislava 2011/2012: Ladislav Ballek, spisovatel, Bratislava Hana Maciuchová, herečka, Praha 2013/2014: Milan Lasica, herec, Bratislava in memoriam Július Satinský, herec, Bratislava Ondřej Kepka, režisér, Praha 2015/2016: Zuzana Kronerová, herečka Juraj Jakubisko, režisér, scénárista, producent, výtvarník PhDr. Vojtech Čelko, slovenský a český historik Kristina Váňová, ředitelka Památníku Karla Čapka Cena Karla Čapka roku

114 Ocenění v roce 2016 Vojtech Čelko, Zuzana Kronerová, Juraj Jakubisko Sestavila Kristina Váňová 114

115 ČAPCI VE FILMU Připravili jsme pro vás přehled audiovizuálních děl, která byla zpracována o životě a tvorbě bratří Čapků nebo na motivy jejich knih. Tato audiovizuální díla jsme rozdělili pro větší přehlednost na dokumentární filmy, animované filmy a hrané filmy (bez ohledu na to, zda byly pořízeny na filmový pás nebo digitálním zpracováním). V rámci jednotlivých kategorií jsou filmy řazeny chronologicky od nejnovějšího k nejstaršímu. DOKUMENTÁRNÍ FILMY Dopisy od Karla Čapka Česko, 2015, 52 min. Scénář a režie: Ondřej Kepka Ztracen 1945 Česko, Německo, 2014, 67 min. Scénář a režie: Josef Císařovský Ctnost ticha Česko, 2013, 30 min. Kamera a režie: Ondřej Kepka Hudba: Emil Viklický Naučná stezka Karla Čapka Česko, 2012, 20 min. Režie: Pavla Petráková Slancová Heftlink Josef Čapek Česko, 2012, 26 min. Námět, scénář: Kristina Váňová, Pavla Petráková Slancová Režie: Pavla Petráková Slancová Produkce: Památník Karla Čapka Slovensko bratří Čapků Česko, 2010, 40 min. Scénář a režie: Josef Císařovský Produkce: Josef Císařovský, Památník Karla Čapka 115

116 Nekonečná pouť Josefa Čapka Česko, 2010, 58 min. Scénář a režie: Josef Císařovský Koprodukce: Česká televize, Josef Císařovský, Památník Karla Čapka Neznámí hrdinové - Sestra milých bratří Čapků Česko, Režie: Roman Vávra Karel Čapek a jeho obyčejný svět Česko, 2008, 57 min. Režie: Ondřej Kepka Hudba: Emil Viklický Život a doba spisovatele Karla Čapka Česko, 2007, 20 min. Scénář a režie: Josef Císařovský Produkce: Památník Karla Čapka Největší Čech - Karel Čapek Česko, 2004, 38 min. Režie: Ondřej Kepka Obsluhovala jsem Karla Čapka Česko, 2003, 28 min. Režie: Helena Třeštíková Spravedlnosti času Česko, 2002, 57 min. Scénář a režie: Josef Císařovský Kamera: Karel Machoň Byla jsem na světě - Olga Scheinpflugová Česko, 2002, 53 min. Režie: Ondřej Kepka 116

117 Potomci slavných Čapkové. Část 1, 2 Česko, 1998, 29 min. Režie: Václav Filip Lapidárium - Příběh krmítka Česko, Režie: Ondřej Kepka Karel Čapek Československo, 1989, 36 min. Scénář, režie, kamera: Jaromír Herskovič Krajiny života Josefa Čapka Československo, 1987, 25 min. Režie: Josef Protiva Co Karel Čapek fotografoval Československo, 1985, 29 min. Kulhavý poutník Josef Čapek Československo, 1967, 15 min. Režie: Jiří Gold Černá hodinka s Olgou Scheinpflugovou Československo, Režie: Pavel Blumenfeld Poslední léta Karel Čapek Československo, 1963, 18 min. Národní filmový archiv Sestřih krátkých dokumentů - Karel a Josef na zahradě vinohradské vily, se psy, Josef slaví padesátku, svatba Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové, Světový sjezd Penklubů 1938, pohřeb Karla Čapka. 117

118 ANIMOVANÉ FILMY Muž, který dovedl lítat Československo, 1980, 8 min. Scénář a režie: Václav Bedřich Hudba: Petr Skoumal Dášeňka Československo, 1979, 7x8 min. Režie: Břetislav Pojar Scénář: Břetislav Pojar, Květa Kuršová Kamera: Jan Špáta, Vladimír Malík Hudba: Jiří Kolafa Vodnická pohádka Československo, 1973, 11 min. Scénář a režie: Eduard Hofman Kamera: Zdenka Hajdová, Emil Strakoň Hudba: Jiří Srnka Tulácká pohádka Československo, 1972, 13 min. Scénář a režie: Eduard Hofman Kamera: Zdenka Hajdová, Emil Strakoň Hudba: Jiří Srnka Loupežnická pohádka Československo, 1964, 15 min. Scénář a režie: Eduard Hofman Kamera: Ivan Masník Hudba: Jiří Srnka Doktorská pohádka Československo, 1963, 16 min. Scénář a režie: Eduard Hofman Kamera: Ivan Masník Hudba: Jiří Srnka 118

119 Psí pohádka Československo, 1959, 15 min. Scénář a režie: Eduard Hofman O pyšné noční košilce Československo, 1951, 11 min. Scénář a režie: Eduard Hofman Jak si pejsek s kočičkou dělali dort Československo, 1951, 9 min. Scénář a režie: Eduard Hofman Jak si pejsek roztrhl kalhoty Československo, 1951, 8 min. Scénář a režie: Eduard Hofman Jak pejsek s kočičkou myli podlahu Československo, 1950, 9 min. Scénář a režie: Eduard Hofman HRANÉ FILMY Čapkovy kapsy Česko, 2011, 5 h 36 min. (12x27 min.) Režie: Jan Chramosta, Jan Těšitel, Vojtěch Moravec, Martin Kopp, Slobodanka Radun, Daniel Maráky, Rozálie Kohoutová, Jan Vejnar, Zdeněk Durdil, Josef Tuka, Jana Boršková, Jan Míka ml. Scénář: Ivan Klíma, Věra Šašková, Václav Šašek, Martin Šafránek, Karel Čabrádek Kamera: Karel Fairaisl, Petr Koblovský, Vojtěch Vančura, Braňo Pažitka, Martin Šec, Jan Cabalka, Daniel Souček, Asen Šopov, Marek Dvořák, Jan Hubač, Lukáš Hyksa, Jan Drnek Epizody: Básník, Zmizení herce Bendy, Jasnovidec, Zločin na poště, Soud pana Havleny, Muž, který se nelíbil, Závrať, Příběh sňatkového podvodníka, O lyrickém zloději, Ztracený dopis, Případy pana Janíka, Zločin v chalupě. Osudové peníze Česko, 2010, 110 min. Režie: Jiří Krejčík 119

120 Svatá noc Česko, 2001, 17 min. Režie: Jiří Krejčík Na zámku Česko, 2000, 62 min. Režie: Jiří Strach Scénář: Václav Šašek, Věra Šašková Hudba: Zbyněk Matějů Lotrando a Zubejda Česko / Bulharsko / Francie, 1996, 106 min. Režie: Karel Smyczek Scénář: Zdeněk Svěrák, Karel Smyczek Hudba: Jaroslav Uhlíř Romeo a Julie Československo, 1991, 30 min. Režie: Jaroslav Dudek Případy pana Janíka Československo, 1991, 39 min. Režie: Jiří Vanýsek Scénář: Vladislav Kučík Hudba: Jiří Bulis Závrať Československo, 1990, 27 min. Režie: Pavel Háša Scénář: Jiří Zdeněk Novák Hudba: Petr Mandel Ukradený kaktus Československo, 1990, 30 min. Režie: Pavel Háša Scénář: Jiří Zdeněk Novák 120

121 Smrt barona Gandary Československo, 1990, 32 min. Režie: Pavel Háša Scénář: Jiří Zdeněk Novák Hudba: Petr Mandel Experiment profesora Rousse Československo, 1988, 22 min. Režie: Jiří Vanýsek Scénář: Jiří Dědeček Hudba: Jiří Bulis Smrt Archimedova Československo, 1987, 19 min. Scénář a režie: Ladislav Rychman Hudba: Vítězslav Hádl Pád rodu Votických Československo, 1987, 20 min. Scénář a režie: Ladislav Rychman Básník Československo, 1987, 16 min. Scénář a režie: Ladislav Rychman Hudba: Vítězslav Hádl Tlustý pradědeček Československo, 1984, 44 min. Režie: Věra Jordánová Scénář: Eva Košlerová Hudba: Otmar Mácha Stín kapradiny Československo, 1984, 90 min. Režie: František Vláčil Scénář: Vladimír Körner, František Vláčil Hudba: Jiří F. Svoboda, Karel Mareš 121

122 O princezně Solimánské Československo, 1984, 29 min. Režie: Libuše Koutná Scénář: Jarmila Turnovská Hudba: Jaromír Klempíř Velká kočičí pohádka Československo, 1983, 38 min. Režie: Libuše Koutná Scénář: Eva Košlerová Hudba: Vadim Petrov Plaché příběhy Československo, 1982, 86 min. Režie: Dobroslav Zborník, Tomáš Tintěra, Zdeněk Flídr Kamera: Ivan Šlapeta Hudba: Jan Klusák, Jaroslav Krček Doktorská pohádka Československo, 1982, 46 min. Režie: Libuše Koutná Scénář: Jarmila Turnovská Hudba: Otmar Mácha Pošťácká pohádka Československo, 1981, 29 min. Režie: Libuše Koutná Scénář: Jarmila Turnovská Hudba: Vadim Petrov Zločin na poště Československo, 1980, 43 min. Režie: Jaroslav Dudek Scénář: Jaroslav Dietl Temné slunce Československo, 1980, 133 min. Režie: Otakar Vávra 122

123 Scénář: Otakar Vávra, Jiří Šotola Kamera: Miroslav Ondříček, Josef Illík, Zdeněk Prchlík Hudba: Martin Kratochvíl Soud pana Havleny Československo, 1980 Režie: Vít Hrubín Scénář: Jaroslav Dietl Loupežnická pohádka Československo, 1980, 39 min. Režie: Libuše Koutná Scénář: Jarmila Turnovská Hudba: Otmar Mácha Hordubal Československo, 1980, 88 min. Režie: Jaroslav Balík Scénář: Václav Nývlt Hudba: Karel Mareš Velká policejní pohádka Československo, 1979, 36 min. Režie: Svatava Simonová Scénář: Jarmila Turnovská Hudba: Milan Dvořák Spravedlnost pro Selvina Československo / Západní Německo, 1968, 64 min. Režie: Jiří Weiss Scénář: Jiří Weiss (původní scénář), Zdeněk Bláha Hudba: Zdeněk Liška Soud pana Havleny Československo, 1967, 50 min. Režie: Eva Marie Bergerová Scénář: Eva Marie Bergerová, Jiří Zdeněk Novák Hudba: Luboš Fišer 123

124 Čintamani & podvodník Československo, 1964, 110 min. Scénář a režie: Jiří Krejčík Hudba: Zdeněk Liška Záhady aneb S Karlem Čapkem v soudní síni Československo, První parta Československo, 1959, 101 min. Scénář a režie: Otakar Vávra Hudba: Jiří Srnka O věcech nadpřirozených Československo, 1958, 107 min. Režie: Jiří Krejčík, Jaroslav Mach, Miloš Makovec Scénář: Vladimír Bor, Jiří Krejčík, František Daniel, Miloš Makovec Hudba: Jan Rychlík, Štěpán Lucký, Jiří Šust Krakatit Československo, 1948, 97 min. (Alternativní: 106 min) Režie: Otakar Vávra Scénář: Otakar Vávra, Jaroslav Vávra Hudba: Jiří Srnka Čapkovy povídky Československo, 1947, 96 min. Režie: Martin Frič Scénář: Martin Frič, František Vlček st., Jaroslav Žák Hudba: František Škvor Hordubalové Československo, 1937, 95 min. Režie: Martin Frič Scénář: Karel Čapek, Karel Hašler Hudba: Miloš Smatek Sestavily: Květa Hartmanová a Kristina Váňová 124

125 Planetky (1931) Čapek Pojmenována na památku Karla Čapka ( ), českého dramatika a romanopisce, nejznámějšího svými alegorickými divadelními hrami "R. U. R", (Rossum's Universal Robots), "Ze života hmyzu" a románem "Krakatit". Předvídal jak ničivé možnosti jaderné fyziky, tak i morální problémy, které tyto možnosti mohou přinést. Objevitel: L. Kohoutek Datum objevu: Místo objevu: Bergedorf Základní označení: 1969 QB Planetka Karel Čapek - osvědčení Planetka Karel Čapek - rozměry 125

126 14976 Josefčapek Josef Čapek ( ) byl umělcem širokých zájmů, byl malířem, grafikem a spisovatelem, autorem příběhů pro děti a spolu se svým bratrem Karlem autorem divadelních her. Část jeho umělecké tvorby byla ovlivněna rostoucím ohrožením Československa ze strany fašistů. Objevitel: P. Pravec Datum objevu: Místo objevu: Ondřejov Základní označení: 1997 SD4 Planetka Josef Čapek - osvědčení Planetka Josef Čapek - rozměry 126

127 15907 Robot Slovo robot" vymyslel spisovatel Josef Čapek jako označení pro umělého člověka ve slavné hře jeho bratra Karla Čapka "R. U. R." (Rossum's Universal Robots) z roku Později se stalo obecným termínem užívaným pro automatické stroje různého druhu. Objevitel: P. Pravec Datum objevu: Místo objevu: Ondřejov Základní označení: 1997 TG10 Planetka Robot - osvědčení Planetka Robot - rozměry Informace převzaty z Sestavily Olga Rohelová a Alena Pěkná 127

128 Doplněk čapkovské bibliografie za léta k 70. výročí SBČ Poznámka k uspořádání: Bibliografie se skládá z několika oddílů, každý je řazen abecedně: první a druhý podle názvů knih, další podle autorů či názvů Oddíly: 1. Nově vydané práce Karla a Josefa Čapků 2. Překlady prací Josefa a Karla Čapka 3. Nové práce jiných autorů o Čapcích 4. Výstavní katalogy 1. N o v ě z p r a c o v a n é p r á c e b r a t ř í Č a p k ů ČAPEK, Karel ČAPEK, Josef : Duhové fantazie : prózy a divadelní hry z let Připravil a vysvětlivkami a doslovem opatřil Jiří Opelík. Praha, ARSCI s. ČAPEK, Karel : Vám oddaný : dosud nepublikovaná korespondence. Ediční příprava a komentáře Marta Dandová, předmluva Jiří Opelík. Praha, ARSCI s. ČAPEK, Josef : SPISY, svazek 1 až 6. Vydává nakladatelství Triáda, Praha : Sv. I Beletrie 1 : Živý plamen, ; Tři prózy ; Podzim 1914 ; Chlapec ; Lelio ; Lakomec ; Moc pověry ; Cassirova loutna ; Země mnoha jmen ; Pro delfína ; Stín kapradiny s. Sv. II Beletrie 2 : Kulhavý poutník ; Psáno do mraků ; Básně z koncentračního tábora. 2010, 613 s. Sv. III : Beletrie pro děti : O tlustém pradědečkovi a loupežnících ; Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové ; Povídání o pejskovi a kočičce ; Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen; Jak děti dělaly s pejskem a kočičkou Mikuláše ; Povídejme si, děti s. Sv. IV : Publicistika 1 : sloupky, entrefilety, fejetony, črty aj s. Sv. V : Knihy o umění : Nejskromnější umění ; Málo o mnohém ; Umění přírodních národů s. Sv. VI : Publicistika 2 : výtvarné eseje a kritiky s. 2. D ů l e ž i t é p ř e k l a d y ČAPEK, Karel : Believe in people : the essential Karel Čapek. Previously untranslated journalism and letters. Selected and translated with an introduction by Šárka Tobrmannová-Kühnová. London, Faber and Faber s. ČAPEK, Josef : Gedichte aus dem KZ. Deutsche Erstausgabe. Herausgegeben von Urs Heftricht und Jiří Opelík. Aus dem Tschechischen von Urs Heftricht. Nachwort von Jiří Opelík. Wuppertal, Arco s. 128