Hlavním důvodem vytváření zásob je rozpojování materiálového toku mezi jednotlivými články logistického řetězce.

Transkript

1 H) ŘÍZENÍ ZÁSOB Hlavním důvodem vytváření zásob je rozpojování materiálového toku mezi jednotlivými články logistického řetězce. Zásoby představují velkou a nákladnou investici. Jejich kvalitním řízením lze dosáhnout zlepšení cash-flow, či návratnosti investic. Předmětem řízení jsou prakticky všechny suroviny, polotovary a výrobky, které procházejí podnikem. Základní dělení zásob bývá obvykle toto: - výrobní zásoby (materiál atd.) - zásoby rozpracované výroby (nedokončené výrobky) - distribuční zásoby (hotové výrobky). Potom můžeme rozeznávat následující druhy zásob: rozpojovací zásoby - sem patří obratové zásoby (běžné) pojistné zásoby zásoby pro předzásobení (pro předvídané větší výkyvy na vstupu či výstupu) vyrovnávací zásoby (výkyvy mezi navazujícími dílčími procesy) zásoby v logistickérn kanálu dopravní zásoba ( zboží na cestě) zásoba rozpracované výroby strategické zásoby - pro nepředvídané kolize v zásobování (stávky aj.) spekulační zásoby - představují přidaný zisk díky výhodnému nákupu zásoby bez funkce - malá nebo nulová spotřeba Opakování 1. ročník Typy skladování: Systém Cross-Docking, smluvní skladování, veřejné sklady - všeobecné obchodní sklady, celní sklady, sklady pro veřejnost, sklady speciálních komodit, sklady hromadných substrátů, apod. 1

2 Pro celkový logistický proces je řízení oblasti materiálů nesmírně důležité. Přestože se přímo nedotýká konečných zákazníků, rozhodnutí přijatá v této části logistického procesu přímo ovlivňují výši úrovně zákaznického servisu, a tedy schopnost podniku konkurovat jiným firmám. Cílem řízení stavu zásob je zvyšovat rentabilitu podniku, předvídat dopad podnikových strategií na stav zásob a minimalizovat celkové náklady logistických činností při současném uspokojování požadavků na zákaznický servis. Rentabilita může být zvyšována bud' snižováním nákladů nebo zvýšením prodeje. Snížení nákladů spojených se zásobami je možné dosáhnout např.: - snížením počtu nevyřízených objednávek a urychlených dodávek, - odstraněním mrtvých zásob, - přesnějším prognózováním poptávky, - kvalitnějším plánováním zásob apod. Rentabilitu podniku snižuje nadměrná hladina zásob, a to dvojím způsobem: - snižuje se čistý zisk o hotovostní náklady spojené s udržováním zásob (pojištění, skladování, poškození atd.) - zvyšuje se celkové jmění o částku vázanou v zásobách. Jestliže podnik plánuje snížit množství zásob a chce zjistit, jaký to bude mít vliv na rentabilitu podniku, musí porovnat úspory nákladů na udržování zásob se zvýšenými náklady na objednávání a přepravu. S tím souvisí logistika s nejmenšími celkovými náklady. Je to takový stav, kdy se minimalizuje součet všech logistických nákladů. Současně však musí být dosaženo stanovené úrovně zákaznického servisu. Ve spojitosti s ní hovoříme spíše o optimálních logistických nákladech, než o nákladech nejnižších. Pro potvrzení objednávky zákazníka nebo pro zadání výrobních zakázek je třeba znát okamžitou zásobu skladových položek. Tu můžeme definovat bud' jako fyzickou zásobu nebo jako dispoziční zásobu. Fyzická zásoba představuje okamžitou velikost skutečné zásoby na skladě. Dispoziční zásoba je vlastně fyzická zásoba, zmenšená o velikost uplatněných a ještě nesplněných požadavků na výdej a zvětšená o velikost již umístěných, ale dosud nevyřízených objednávek na doplnění zásob. Při analýze vázaných finančních prostředků se sleduje průměrná fyzická zásoba (Zc). Je možné ji vypočítat součtem obratové (běžné) zásoby (Zb) a pojistné zásoby (Zp). Přitom předpokládáme, že obratová i pojistná zásoba mají charakter průměrné zásoby. Jinak lze celkovou průměrnou zásobu také vypočítat ze vzorce 2

3 Kde Q je velikost jedné dodávky Graf 0001 Výpočty a vzorce: normou hodnotovou. Časová norma udává velikost zásoby prostřednictvím dnů (týdnů či jiných časových jednotek), po které má zásoba pokrýt spotřebu. Hmotná norma udává velikost zásoby v hmotných jednotkách (kusy, kilogramy, litry atd.). Hodnotová norma vyjadřuje zásoby přepočtem na jejich finanční vyjádření. Udává v podstatě, jaká částka je v zásobě vázána. Dosáhnout optimálního vztahu mezi náklady na udržování zásob a úrovní zákaznického servisu vyžaduje nepřetržité a komplexní plánování závisející na dostupnosti informací. Ke zkvalitnění řízení zásob je tedy nezbytné, aby měl management k dispozici relevantní informace použitelné při plánování strategie zásob. Velmi důležitou součástí procesu řízení zásob je prognózování poptávky. Průzkum záměrů kupujících se může provádět např. pomocí dotazníků či pohovorů. Tato metoda je však nákladná a poměrně nejistá. Další metodou jsou kvalifikované odhady, tzn. názory příslušných expertů. Budoucí prodeje je možné plánovat i na základě údajů o prodejích minulých. Ch) Bod rozpojení Zásadní vliv na výběr metod používaných při řízení zásob má mimo jiné to, zda se při pohybu zásob logistickým řetězcem uplatňuje systém tahu (pull systém) nebo systém tlaku (push systém). Pokud podnik s výrobou produktů čeká, dokud je zákazník nepožaduje, jde o systém tahu. Pokud však podnik vyrábí na základě prognózovaných či předpokládaných prodejů zákazníkům, jde o systém tlaku. Bod rozpojení objednávkou zákazníka můžeme označit jako místo rozpojovací zásoby, která zabezpečuje uspokojování nezávislé poptávky (pod pojmem nezávislá poptávka rozumíme skutečnost, že poptávka přichází do podniku libovolně, aniž bychom ji mohli zásadním způsobem ovlivňovat). Náhodné kolísání poptávky zákazníků je podchyceno pojistnou zásobou. Poloha bodu rozpojení nám v podstatě říká, jak hluboko do podnikového materiálového toku nezávislá poptávka proniká. K řízení doplňování rozpojovací zásoby se používají stochastické metody. 3

4 Směrem od bodu rozpojení k trhu jsou činnosti řízeny na základě potvrzených objednávek zákazníků. Hlavní rozhodnutí se zaměřují na koordinaci všech činností vyvolaných objednávkou. Výroba je řízena pomocí "pull" systémů. V této části materiálového toku by se neměly vyskytovat žádné zásoby bez určení. Mohou se ovšem vyskytnout zásoby, které své určení mají, ale čekají na další zpracování. Aby se tyto zásoby minimalizovaly, je třeba synchronizovat všechny navazující činnosti. K tomu slouží metody síťového plánování. Směrem od bodu rozpojení k dodavatelům jsou činnosti řízeny podle plánů sestavovaných na základě předpovědi nezávislé poptávky. Zpravidla se sestavuje hlavní výrobní plán, který určuje doplňování zásoby položek v bodu rozpojení. Na jeho základě se pak stanoví závislá poptávka po všech podřízených položkách. Zde se uplatňují systémy "push". Řízení činností je centrálně plánováno, obvykle se používají deterministické metody. Bod rozpojení se může nacházet v každém místě zásoby v materiálovém toku, ale v podstatě rozeznáváme pět jeho základních poloh BRl až BR5. Jedná-li se o BRl, jsou konečné výrobky expedovány do sítě distribučních skladů. Odtud se pak dodávají zákazníkům. Objednávka zákazníka tak proniká jen do distribučního skladu. V případě BR2 zůstávají konečné výrobky v podniku. Objednávka zákazníka proniká do skladu hotových výrobků závodu. Bod rozpojení BR3 je umístěn uvnitř výrobního procesu. Takových míst může být samozřejmě několik, a tak konkrétní poloha závisí na povaze výrobku. Znamená to, že některé komponenty výrobku se vyrábějí na sklad, zatímco jiné až na základě konkrétní objednávky. Typ BR4 se vyskytuje tehdy, jestliže se skladují pouze suroviny a nakoupené díly. Výroba se zahajuje teprve na základě konkrétní objednávky. V případě BR5, se zásoby trvale vůbec neudržují. S opatřováním surovin se začíná teprve po obdržení objednávky zákazníka Zákazníci Sklad surovin a nakupovaných dílů.sk1ad komponent skl:ad hotových výrobků Sklad distribuční sítě 4

5 Různé polohy bodu rozpojení s sebou nesou i různé druhy podnikatelského rizika. Např. u bodu BR5 je nulové riziko nepoužitelnosti zásob, ale poměrně velké riziko ztracených či zrušených zakázek. Právě naopak je tomu v případě BRl. Rozhoduje-Ii se podnik, kam umístit bod rozpojení, musí brát na zřetel dva požadavky. 1. je to požadavek na úroveň služeb zákazníkům. Ten se plní tím snadněji, čím dál po proudu leží bod rozpojení. 2. je požadavek podniku na nízké náklady na držení zásob. Ty klesají, čím více se bod rozpojení posunuje proti proudu. Podnik si tedy klade otázku, jak daleko proti proudu může posunout bod rozpojení, aniž by ztratil zákazníky kvůli nedostatečné úrovni dodavatelských služeb, a jak daleko po proudu ho může umístit, aniž by to vyvolalo nepřijatelně vysoké náklady na zásoby. Při rozhodování se ale nesmí zanedbat ani vliv výrobního procesu a samotného výrobku. V obecné rovině lze říci, že bod rozpojení by se měl nacházet po proudu za složitým či riskantním výrobním procesem, za velmi specifickým výrobním zařízením a za místem, do kterého vcházejí dodávky od nespolehlivých či špatně nahraditelných dodavatelů. Měl by však zůstat proti proudu před specifickými operacemi a před procesy s poměrně vysokou přidanou hodnotou. Po zvážení všech okolností tak vymezíme hranice pro přípustné umístění bodu rozpojení. Pokud jsou hranice shodné, existuje pouze jediný přípustný a zároveň optimální bod rozpojení. Pokud se hranice překrývají, je možných poloh několik. Závažný problém však nastává, jestliže mezi hranicemi vznikla mezera. Pak při umístění bodu rozpojení nelze vyhovět oběma základním požadavkům najednou a podnik se musí pokusit přijmout opatření, která by situaci řešila. 5

6 6