říjen, listopad, prosinec ,- Kč Zpravodaj městského úřadu též na

Transkript

1 Tak zase po roce máme tu Vánoce, nechme stranou starosti, je tu doba radosti. Stálé zdraví pevný krok ať provází Vás celý rok. Krásné Vánoce a šťastný nový rok přejí starosta Stanislav Vosický a zaměstnanci městského úřadu ,- Kč Zpravodaj městského úřadu též na Vánoční pohádka Byla jednou jedna rodina máma, táta, kluk Jonáš a holčička Johanka. Žili spolu v krásném slaměném domě se zelenou střechou porostlou netřesky. Byl tak chytře postavený, že v něm skoro nemuseli topit. Už z toho je zřejmé, že táta s mámou byli moudří. Bylo u nich pořád veselo, ze všeho měli radost, často spolu zpívali a vyprávěli si o životě. Měli televizi jen na něžné pohádky, jako jsou o Krtečkovi, Králících z klobouku a Medvědech, hlavně si je však sami kreslili a spolu vymýšleli. Když měl někdo narozeniny, ostatní se stali spiklenci a tajně připravovali neuvěřitelná překvapení a radovánky. Dárky nekupovali, výjimkou byly jen krásné knížky a desky s hudbou, protože člověka činí šťastným a lepším. Pekli domácí chléb, celý dům vždycky provoněl. Na zahrádce pěstovali spoustu dobrot a z nedaleké farmy si přinášeli lahodné mlíčko a sýry. Před oknem měli krmítko, na němž se za celý rok vystřídalo mnoho ptáčků. Když přiletěl nějaký neznámý druh, našli si ho v atlase nebo na internetu, zapsali do domácí Ptačí knihy a naučili se jeho jméno česky i latinsky. Vánoce u nich začínaly až adventem. Červený děda se sobím spřežením jim byl k smíchu, když pomalu od léta koukal z výkladů ve městě a lidé kvůli němu bláznili a kupovali spoustu nesmyslů. Pro naši rodinu byl tento čas plný tajemství, rozjímání, sblížení a smíru. Na stolek pod oknem postavili dřevěný betlém, který celý rok na tento okamžik čekal zabalen v hedvábném papíře na půdě. Vyřezal ho pro ně jeden moc šikovný strýček jako dárek k narození Jonáše. Až do Štědrého večera v něm chyběla hlavní postava Ježíšek. Každý dospělí si potajmu připravoval půlnoční vánoční modlitbu. Byla v ní mimo jiné přání a vzkazy všem, kdo spolu ten večer stráví: oběma dědům i babičkám, tetičce, která žila sama, a těm členům širší rodiny, kteří už opustili tento svět. V adventu rodiče pekli cukroví a perníčky, děti na ně vymýšlely zdobení. Maminka schovala dobroty do tajné skrýše, aby vše pěkně změklo a navinulo. Ve váze u krbu se nalévaly pupeny barborek, na Mikuláše bylo třeba obstát před soudem se ctí, aby čert nebyl vyzván k exekuci. Vždy se nějaký vroubek našel, ale do tohoto domu v doprovodu majestátu Mikuláše doprovázel tlustý čert, který měl měkké srdce. Na svatou Lucii se všichni stali anděly a byli na sebe hodní. Také v ten den každý z rodiny vykonal dobrý skutek, o kterém večer vyprávěl při večeři. Maminka k ní vždy vykouzlila něco nečekaného, pokaždé byl stůl nazdoben květy a andělíčky. Dvacátý první prosinec byl sluníčkový. Děti vyrobily slunce z jásavě žlutého papíru a navěsily je do oken, maminka všem povlékla peřiny do slunečního povlečení. Pil se heřmánkovo-zázvorový čaj s pampeliškovým medem. Dvacátý třetí prosinec byl dnem pečení vánoček, jejichž omamná vůně brala dech. Zpívaly se při tom koledy a každý rok se naučily děti jednu novou píseň. Štědrovečerní návštěvníci se sjeli do domu hned ráno, do chladu uložili vlastnoručně připravená jídla, která podle nich patří na stůl toho večera. Tradičně všichni společně nazdobili stromeček a pak se vydali na dlouhou procházku do lesa s batohy plnými dobrot pro zvířátka a ptáčky. Na jedné mýtině pro ně ozdobili stromek, na kterém každý něco našel. Ptáčci lojové koule se semínky, zajíčci a srnky mrkev, chléb a jablíčka. Rodina strom obstoupila, spojila rukama kruh a zazpívala tichou koledu. Návrat domů byl oslaven vánočním ovocným čajem. Protože se ten den držel půst, šli si všichni po čaji na dvě hodinky lehnout, aby hlad zaspali a byli celý večer čerství. Po probuzení nazdobili stůl svícemi, větvičkami jedle a jmelí, ořechy a červenými jablíčky. V kuchyni se začalo kouřit z hrnců i pekáčů, kouzlily se dobroty. Krémová polévka, hubník, kuba, švestková omáčka, salát, ryba. Každý si mohl vybrat, po čem jeho prázdné útroby toužily. Když se všichni sesedli u slavnostního stolu, vzali se za ruce a společně pronesli krátkou modlitbičku: Děkujeme, Pane Bože, za všechnu tvou péči. Kéž tvá láska v širém světě všechna srdce léčí Potom každý políbil ruce svých sousedů a pustili se svorně do jídla. Když sklidili ze stolu a dolili vánoční čaj, tatínek zhasl a s rozsvícenou svící přistoupil k betlému. A hle! Jakýmsi zázrakem se prázdné místo mezi Marií a Josefem, přímo pod tlamičkami volka a oslíka, zaplnilo. Leželo tam líbezné Jezulátko, král tohoto večera. Sem patřila jediná koledička: Jak jsi krásné.. Potom tatínek rozsvítil a další zázrak nastal: pod stromečkem se choulily barevné balíčky s drobnými dárky. Od doby, kdy se Jonáš naučil číst, vyvolával jména na balíčcích a Johanka je nosila obdarovaným. A všichni se objímali a líbali a smáli a bylo jim nádherně. Před jedenáctou se znovu zhaslo, zářily jen svíčky u jesliček a dospělí pronášeli půlnoční modlitby. To byl čas tichého dojetí, něžných vzpomínek a hlubokého vděku. Kdosi začal zpívat, ostatní se přidali: Tichá noc Kdo ještě nebyl ospalý, vydal se do kostela v blízkém městě na Rybovu mši. A to je naší pohádky konec. Každý si ji může přepsat po svém. Může to být také začátek znovuzrození Vánoc. Stačí, když nám nic z toho nebude zatěžko, penízků je k tomu třeba jen málo. Kéž se lidový betlém znovu vrátí do našich příbytků Vždyť nám tu tradici založil svatý František z Assisi už v roce 1223! Kéž je tu hodně dětí, které něco podobného prožijí a ponesou pohádku dál. 1

2 Advent NE :00 náměstí Třetí adventní setkání Pojďme všichni, zpívejme, Vánoce tím přivítejme. Zazpívat si můžete s dětmi RC Zajíček a sborem Mammas & Mammas, pořádá Sdružení pro zvelebení Zaječic, Kovářovic a okolí. NE :00 náměstí Čtvrté adventní setkání Přijďte všichni na náměstí, popřejeme Vám hodně štěstí a možná přijde i Pořádá kulturní výbor MěÚ Pyšely výročí První adventní setkání Lampiónový průvod Dne se konal lampionový průvod. Sraz byl u kapličky na Nové Vsi. Shromáždil se tu docela houževnatý dav maminek, tatínků a jejich ratolestí a společně s Pyšelskou ochrankou (místními dobrovolnými hasiči, kteří samozřejmě odvedli skvělou práci) se vydali na náměstí, kde jsme si připomněli událost, která je s tímto datem spjata. Dále jsme sešli kousek podél náměstí ke kostelu a tam zhlédli ukázku, kdy hasiči předvedli jak to vypadá, když je poplach. Dětská zářivá očka se upřela jen na pány hasiče a s nadšením sledovaly co se bude dít. Na všechny diváky pak čekalo milé pohoštění a jako by toho nebylo málo, jsme mohli vylézt až ke gotickému zvonu z roku 1461 u kostela, kde nás mile překvapilo vyprávění o kostelu a zvonu. Z lampionového průvodu všichni odcházeli s úsměvem, načerpáni informacemi a plní hezkých dojmů. Děkujeme za tuto akci. Veronika Capáková 2

3 společenská kronika V prosinci oslavil významné životní jubileum pan Ladislav Javůrek z Pyšel. Připojujeme se k jistě dlouhé řadě gratulantů s přáním pevného zdraví, hodně štěstí, pohody a spokojenosti do dalších let jeho života. Děkuji všem přátelům, sousedům a spoluobčanům za jejich podporu a slova útěchy při posledním rozloučení s mým manželem panem Vladimírem Havelkou z Pyšel. Miluška Havelková, manželka s rodinou Poděkování Dlouho jsem váhala, čím bych mohla přispět do časopisu. Co třeba poděkování? Proč ne. Možná se to bere jako samozřejmost, ale nemusel by tu být. Je to MUDr. Pavel Biskup. Vždyť co je nejdůležitější v životě? Většinou uslyšíte Zdraví. A právě o zdraví se stará MUDr. Pavel Biskup. Pro děti a dorost je tu vždy, když potřebují uzdravit. Važme si věcí, které nemusí být samozřejmostí! A proto, děkujeme, že jste tu pro Pyšely, protože kdybyste tu nebyl, mnoho dětí by teď vesele neskotačilo venku. Veronika Capáková mateřská škola Policie a děti První říjnový pátek nás navštívili 2 policisté z oddělení v Čerčanech. To byl zážitek.policisté nám vše ukázali a o všem zajímavě povídali.dozvěděli jsme se také jak se chovat bezpečně na kole, na přechodu pro chodce,v dopravě a hlavně- jak předcházet dětským úrazům. Na závěr a s velkou chutí jsme si prohlédli policejní auto zevnitř. Hrátky s keramickou hlínou 3

4 mateřská škola Golfová podzimní školička Koncem září 2013 jsme navázali kontakt s centrem Slavíček Golf Academy na hřišti Loreta Golf Pyšely. Do podzimní golfové školičky se přihlásilo 18 dětí, které pravidelně každý pátek v dopoledních hodinách chodily na výuku golfu. Děti měly k dispozici rozmanité dětské golfové pomůcky,cítili jsme se zde dobře, většinou nám přálo i počasí a tak jsme si výuku, pro nás zatím neznámého sportu, docela užívali Ilona Kryzánková Mikulášení.. Že s čerty nejsou žerty, o tom se mohly přesvědčit i děti z naší mateřské školy. Z Mikulášovy nadílky ale radost měly a čert byl s nimi kamarád Den otevřených dveří v MŠ Pyšely Mateřskou školu Pyšely si můžete prohlédnout v pondělí 10.února 2014 v době od do Přijďte se podívat,těšíme se na Vás 4

5 Cvrček cvrček Kreativní a herní rok 2014 Pro kreativní večery s Jindřiškou si můžete i nadále rezervovat každý poslední čtvrtek v měsíci pro celý rok Vrátíme se ke dvěma oblíbeným technikám se šperky a s fimem a vyzkoušíme nové paličkování, drhaný šperk, malování na hedvábné šátky a připravíme dekorace na velikonoce a vánoce. První čtvrtky v měsíci nově věnujeme Deskovým hrám. Začneme se známějšími jako Puerto Rico a Osadníci, přidáme principielně odlišné hry typu Alhambra či Carlus Magnus a v případě zájmu můžeme zakončit dvouhodinovými opusy typu Serenissima, Java, Tikal, Union Pacific. Můžeme ochutnat i hry na karetním principu Dominion, Sankt Petersburg, Roma. V zimních měsících spojíme s ochutnávkou svařáku. Deskové hry jsou vhodné pro každého, kdo rád kombinuje, staví a vymýšlí strategie. Vemte s sebou i starší děti pro děti od osmi let najdeme vhodné hry, které budou bavit děti i tatínky. Všechny akce začínají v hodin na adrese Na louce 427, Pyšely. Závěrem bych za Centrum volného času Pyšely os chtěla poděkovat Městu Pyšely za poskytnutí prostor v přízemí MěÚ pro konání přednášek a kreativních večerů po celý rok Kam vyrazit s předškolními dětmi? Pro rodiče s předškolními dětmi je otevřena herna a půjčovna Montessori pomůcek každé pondělí a středy od Přijďte si vyzkoušet Montessori pomůcky, které dětem pomáhájí v praktickém životě, v rozvoji smyslů, rozvoji analytického myšlení nebo počátkům čtení. Nebo si jen přijďte zaskákat v bazénku s míčky zimní odpoledne jsou dlouhá. Většinu Montessori pomůcek, které jsou k použití ve Cvrčkově herně, je možné si zapůjčit i na týden domů (bezplatně). Pokud chcete mít pomůcku doma napořád, přijďte na květnový kreativní čtvrtek ( ), který budeme věnovat výrobě Montessori pomůcek vyrobíme hmatové či sluchové pexeso, barevné škály na kolíčky a kasičky na knoflíky. Čtvrteční Cvrčata od 9 hodin jsou určeny pro rodiče s nejmenšími dětmi od 1,5 roku. Procvičíme tanečky a notoricky známé ukazovací básničky, přijde divadlo s novými pohádkami, občas dorazí i čertík Popleta. Pro děti od 2,5 roku je určen celodenní program ve školce Cvrček, kterou je možné navštěvovat i jen několik dní v týdnu. V lednu děti nastartují raketu a vydají se na jednotlivé planety ve vesmíru do školky se přikutálí planety ve 3D a na zeď budou přibývat již ty objevené. Děti objeví, jak vybuchují na planetách sopky, kde je Kupierův pás a co je magnetizmus. Pokud máte doma malého objevitele, můžete ho přihlásit pouze na tento kosmický blok, který bude trvat od 7.1 do Na jaro jsme připravili blok pro přírodomilce, kde se budeme věnovat životnímu cyklu rostlin, koloběhu vody v přírodě a ročním obdobím. Akce se konají vždy jen v otevírací dobu školky Cvrček, tj. v době prázdnin se akce nekonají. Prázdniny jsou uvedeny na Vánoční prázdniny jsou od do Za Centrum volného času os Markéta Pohanková Slabikářový den v 1. třídě škola Písmenko k písmenku, zapamatovat si, skládat do slabik a brzy poté do slov. První věty o mámě, která solí maso. Ó, my se máme! Zvládli jsme Živou abecedu, tiskací písmenka přepisujeme do psacích je čas na první velkou změnu! Ano, slabikář A proč k tomuto kroku nepozvat naše velké kamarády z deváté třídy, ať vidí, co jsme dokázali. A je tady Slabikářový den, spadl do barevného týdne, jsme všichni v modré, jen ten slabikář je červený. Ještě nepatří prvňáčkům, v ruce ho drží kamarádi z deváté třídy. A jen tak ho nevydají, nejdříve se přivítají s dětmi, pak zkoumají, kde sedí ten, kterého přivedli první den. Nemohou najít, děti vyrostly o pořádný kus. Prvňáčkové nelení a vyrážejí ke svým, připomenout se. A je tu vážná chvíle, prvňáčkové předvádějí, jak hezky slabikují a čtou slova. Moc se jim to podařilo. Velcí se pěkně nahlas radí a pak s úsměvem vynášejí verdikt: všem patří slabikář. To je úleva! Na lavicích se objevují slabikáře a velcí i malí si je společně prohlížejí. To je obdivování a těšení se. Kdo je šťastný, zpívá si, tož zapějme si Když jsem já sloužil a taky když máme modrý den, tak Holka modrooká. A už je tu rozloučení, velké posíláme zpět do výuky a my máme ještě chvíle s odměnou. Přišly za námi dvě naše maminky a svými krásnými maminkovskými hlasy nám přečetly hezká vyprávění. Takhle také chceme umět číst! Více fotografií na Ilona Vaculíková 5

6 dětský domov Zprávy z dětského domova Končí rok 2013 a dětský domov se přehoupne do druhé stovky svého působení v Pyšelích. Mnozí z Vás se zúčastnili oslavy ke 100. výročí založení dětského domova a nyní bychom se s Vámi opět rádi setkali. Tentokrát u příležitosti pořádání tradičních akcí: Den otevřených dveří od 9.00 do Přijďte nás navštívit do vánočně nazdobeného domova. Koncert pro dětský domov v v pyšelské sokolovně. Slovem tentokrát provede Vladimír Javorský. Těší se na Vás děti a zaměstnanci Dětského domova Pyšely 6

7 Domov pro seniory Jak plynou dny s hektikou blížícího se konce roku zbývá nám pramálo času. A přece jsme se v tom čase pojednou zastavili. Bylo to v týdnu od 4. do 8. listopadu tohoto roku. To byl čas oslav 60. výročí založení našeho domova. Byl to čas vzpomínání, čas bilancování, čas akce Máme rádi stromy dopadla. Devátá hodina ranní, tedy sraz zájemců o sázení na náměstí, byla zahalena v mlze. Směrem na Zaječice nás vyrazila jen hrstka. Díky značení cesty pro opozdilce a pomalému tempu nás pozvolna docházely siluety postav s lopatami, takže do cíle nás dorazilo více než deset. Na místě již duchovní rodiče celé akce vyměřovali spon mezi stromy a rozmisťovali sazenice. Během dopoledne se mlha zvedla, přicházeli stále další pomocníci a kolem jedenácté byly všechny jámy vykopány a mohlo se začít sázet. Oslavy 60. výročí založení Domova pro seniory Pyšely doufání, čas návratů, čas toho důležitého, který každý z nás vnímáme různě. S důstojností k tomuto významnému výročí jsme pro klienty našeho domova připravili bohatý kulturní program. Pro naše klienty jsme připravili různá tematická setkání, tance v sedě, sportovní hry a vědomostní kvízy, dále taneční zábavu s živou hudbou a též promítání filmů na přání. Nezapomněli jsme též na uspořádání společenského setkání bývalých zaměstnanců i těch současných s předními představiteli města Pyšely: panem starostou Stanislavem Vosickým, dále s ředitelkou Základní školy Pyšely Mgr. Ivou Niklesovou, dále s ředitelkou Mateřské školy Pyšely paní Ilonou Kryzánkovou, dále se zástupcem z pověření ředitelky Dětského domova Pyšely Mgr. Juřenové. V neposlední řadě můžeme vzpomenout projevenou přízeň zástupce našich družebních organizací, kteří nás navštívili. Klienti našeho Domova pro seniory Pyšely pro návštěvy širší veřejnosti umožnili shlédnutí výstavky jejich ručních prací. Dále klienti připravili vernisáž Odměnou pro všechny, kdo přišli, mohla být nejen příležitost zasadit strom, pod kterým mohou sedat další generace, ale také příležitost k setkání. Během přestávek na občerstvení se zde potkávali sousedé a staří známí, noví obyvatelé Pyšel se měli příležitost seznámit se starousedlíky. Čas kolem oběda zpestřil ohýnek, na kterém si nejen děti rády opekly špekáčky. Po občerstvení se děti pod vedením Moniky Olmrové věnovaly Land artu (tvorbě obrazců z přírodních materiálů v krajině). jejich malířské tvorby. Návštěvníci našeho domova s obdivem shlédli bohatou výstavku fotodokumentace jak současnosti, tak i let dávno minulých. Srovnáváním fotografií byl spatřován rozvoj našeho domova od jeho vzniku po současnost. Návštěvníkům našeho domova jsme Máme rádi stromy a hlavně novou pyšelskou alej Na Slatinách O chystaném sázení aleje na jsme čtenáře pyšelských listů informovali v minulém čísle. Teď přinášíme krátkou reportáž o tom, jaké to bylo a jak Odpoledne nás to bavilo stejně jako první část dne. Průběžně jsme podél celého úseku cesty sázeli a zalévali další stromy a umisťovali konstrukce pro oporu a ochranu proti okusu. Poslední strom zasadil Václav Havelka, frontman kapely Please the trees. Závěrečný střih stromů se stihl těsně před západem slunce. Ještě před dokončením stromořadí bylo jasné, že alej bude příjemné místo pro odpočinek a začaly se spřádat plány na osazení místa lavičkou, aby se pocestní mohli při kochání posadit. Večer naopak kapela Please the trees zvedla většinu účastníků koncertu na faře ze židlí a ukázala svůj charakteristický zvuk, pro který byla umožnili prohlídku zámku, abychom jim ukázali i historické interiéry. Poděkováním za námi připravené oslavy nám byla hřejivá slova klientů i všech návštěvníků. PhDr. Jitka Plíšková ředitelka Domova pro seniory Pyšely fara pyšely oceněna na domácí i zahraniční hudební scéně. Výsledkem je alej podél polní cesty a cyklostezky vedoucí do Popovic (hned u sjezdu ze silnice Pyšely- Zaječice) tvořená 18 listnatými stromy. Zasadili jsme 4 duby letní, 4 lípy malolisté, 3 javory kleny, 3 vysokokmenné varianty jabloně, 3 hrušně a jednu třešeň. Na místě se vystřídalo na 60 účastníků včetně dětí. Projekt byl vytvořen z veřejné sbírky Nadace Partnerství. Děkujeme všem, kteří se na akci podíleli. Jindra Marešová foto Jakub Jelínek foto Vlastimil Pařízek 7

8 Fara pyšely Klára Gbelcová s vítězným angreštovo-rebarborovým jamem foto Richard Augusin První pyšelské Jam session našlo svého vítěze. Mezi osmnácti soutěžními vzorky letošních zavařenin z lokálních zdrojů zvítězil jednoznačně angreštovorebarborový jam Kláry Gbelcové. Na první podzimní den uspořádalo sdružení Fara Pyšely první pyšelský jam session, který ovládly především maminky s dětmi. Mezi 18 soutěžními vzorky se však našla i ryze mužská zavařenina. Přihlásit svůj jam mohl kdokoli, hodnocení vzorků se pak účastnili všichni přítomní. A že se na pyšelskou faru málem nevešli! Ochutnávání probíhalo téměř vážně, určitě zasvěceně a rozhodně vesele. Během hodiny se u jednotlivých vzorků začaly kupit žetony, které každý z přítomných obdržel k označení jeho favoritů. Samotné finále zpestřili manželé Voralovi, kteří opravují pyšelskou kaplanku a v tamní 300leté peci upekli k zakousnutí skvělý domácí chléb. Jelikož byly všechny zavařeniny označeny pouze písmeny, výsledné odtajnění jednotlivých přispěvatelů a součty bodů proběhly v příjemném soutěžním napětí. Jako třetí nejlepší jam roku 2013 Máme recept na nejlepší pyšelský jam přítomní vyhodnotili meruňkovou zavařeninu Aleny Šťastné, jako favorit se na druhé pozici umístila jahodová marmeláda Aleny Voralové a jednoznačným vítězem se stal již zmiňovaný angreštovo-rebarborový jam Kláry Gbelcové. Jam session se i přes nevelkou propagaci setkalo s velkým ohlasem a již nyní se na faře hlásí účastníci pro příští ročník. Ten zřejmě organizátoři rozšíří o večerní soutěž, kdy svedou bitvu o nejlepší lokální pálenku milovníci destilátů. Z letošního ročníku každopádně přinášíme recept vítězky Jam session 2013 na nejlepší letošní pyšelskou zavařeninu. Richard Augustin Jam angrešt rebarbora 1kg angreštu rozemlít stonky rebarbory oloupané: - svařit asi 5 min. spolu s ¾ kg želírovacího cukru 3:1 - nalít do vypařených skleniček, zavíčkovat a nechat 10 min dnem vzhůru - uložit na tmavém a chladném místě Hodí se na tvarohové koláče! Dopisovatelé Prameny a studny VI. Pyšelské prameny a studánky Proč se při naší cestě po pramenech a studánkách zmiňuji také o studnách. Je to jednoduché, jsou to také prameny, které naši předci dokázali najít a využít pro svou potřebu. V minulém čísle jsem skončil v Haltýři. Při cestě směrem ke Košíku míjíme v poli nedaleko od cesty nenápadnou, zarostlou studnu. Dnes je již bohužel bez víka zakrytá pouze několika krajinami. Díky tomu je možné do ní nahlédnout. Od shora je několik betonových skruží, spodní část je složená z kamenů. Patrná je také stará trubka ve stěně. Stahuje vodu z celého pole od lesa Ve Slatinách až po cestu k Loretě. Tato cesta vlastně tvoří rozhraní, kde se voda na jedné straně stahuje k Haltýři a z druhé strany směrem ke Košíku a této studni. Slyšel jsem, že studna je propojena starým potrubím se zbytkem železné pumpy nad domem pana Zamrazila. Vzpomínám si, že někdy z jara při tání sněhu z této pumpy ještě dnes vytékala samovolně voda a tato studna přetékala. Toto místo je protkané vodou. U cesty na Zaječice je náš nový vodojem a kousek pod ním velká stará studna. Na této straně obce není možné zapomenout na studnu u hřbitova. Byla vykopána za pouhé tři měsíce, od února do dubna, v roce Hluboká je 27m a za práci bylo zaplaceno ,-Kč, za pumpu 1.800,-Kč. Stavbu prováděl pan Prokop Havlíček ze Zaječic (Kronika autor Josef Vejmelka str.93). Vznikla pro potřeby hřbitova a ještě nedávno se z ní voda pumpovala ručně a jak všichni vzpomínáme než začala téci z této hloubky voda trvalo to nekonečně dlouho. Honza Kostrhoun Drakiáda roku 2013 Tento rok se drakiáda uskutečnila a docela nám přálo počasí; bylo teplo, svítilo sluníčko a lehce pofukoval větřík. I když někteří účastníci by si určitě přáli více větru do plachet myslím, že draka nakonec do vzduchu dostal každý. Nejvýše pak drak vylétl rodině Havlíčků ze Zakout - tomu, aby nevylétl, až do vesmíru zamezil pouze krátký provázek. Jako každý rok tak i tentokrát byla pro příchozí děti připravena sladká dobrota (letos sušenka na posilnění), teplý čaj, kterého se vypilo přes 30l, a na závěr pak udělalo dětem radost letadlo rozhazující bonbóny. Škoda jen, že si při jedné obrátce ulomilo vrtuli a další lety už tak nebyly možné, nicméně letadlo už je spravené a příští rok bude, doufáme, zase k dispozici. Děkujeme všem za skutečně velkou účast a těšíme se na drakiádu v roce 2014 Lucie Barešová Doktoři z Počátků Snad každý v Pyšelích ví, že se ZDE natáčí oblíbený seriál Doktoři z Počátků. Pohled v televizi na krásná, malebná místa v Pyšelích, vyvolává snad každému Pyšelákovi příjemnou pohodu na duši a radost, že nádhernou krajinu mohou vidět i v jiných částech České republiky. Vlastně i značná hrdost, že v těchto krajinách se odehrála podstatná léta jejich života a teď se tu prochází nejrůznější herci. Pyšely tedy mohou být na své město hrdí právoplatně. Veronika Capáková 8

9 Borová Lhota je malá osada patřící k městu Pyšely, tak jako ostatní okolní osady a vsi, ale svůj společenský a kulturní život si její občané dokáží udělat zrovna jako v Pyšelích nebo v Zaječicích. Od jara do zimy se snaží pro sebe i pro své spoluobčany udělat něco hezkého. To na návsi u kapličky, u které je vybudováno malé posezení mezi okrasnými keři se scházejí obyvatelé k pálení čarodějnic, při tom se připravuje postavení vysoké májky. V červnu se sejdou hlavně děti k oslavě svého dne - to letos byl Zprávy z Borové Lhoty na Borové Lhotě téměř třikrát. Nejdříve nepřálo počasí, v létě se zase nemohly všechny děti zúčastnit a tak to nakonec skončilo Drakiádou a veselým odpolednem u Ferančíků. Také se slavily kulaté narozeniny u několika občanů a narozeniny miminek a v červenci si na vývěsce přečetli oznámení malé Karolínky, že její O posvícení všechno to voní Na tuto hezkou staročeskou písničku si vzpomněli někteří obyvatelé Borové Lhoty a dohodli se, že navážou na tradici, kdy se na vsích posvícení slavilo. To se v každém domě pekly koláče, voněla pečená husa a jiné dobroty. Také na návštěvu přijelo mnoho příbuzných a aby bylo ještě víc veselo, chodili dům od domu muzikanti a každému na přání zahráli pěknou písničku a občany pozvali na večerní posvícenskou zábavu do hospody. U nás na Borové Lhotě toto bylo naposledy někdy před 25 lety. A tak se zrodil nápad udělat si hezký den zase jinak. V sobotu 26. října se na návsi u kapličky konalo Koláčobraní. Na pozvánkách pro občany a přátelé naší osady bylo zdůrazněno, že se budou zde vystavovat výrobky pouze z kynutého těsta ať sladké či slané, které se potom budou posuzovat a vyhodnocovat. Účastníků této akce bylo 19 a přihlížejících a posuzovatelů velké množství. Každý výrobek měl na svém tácu číslo - soutěž byla anonymní a občané měli možnosti ochutnat z velmi pěkně vyhlížejících a vonících dobrot a svůj hlas dát do krabice. I když byla oceněna první tři místa, tak vlastně vyhráli všichni co se zúčastnili a odnášeli si pěknou klasickou vařečku a sladkou odměnu. Po skončení soutěže se ještě dlouho na návsi sedělo, debatovalo při dobrém pohoštění a veselé náladě. Bohumila Nádvorníková maminka a tatínek budou mít svatbu. Na podzim 28. října to bylo již pět let, kdy se na upravené malé návsi světila nová kaplička. Její zvon svým zvoněním se přidává ke všem okolním, kdy se vzpomíná na oběti 1. světové války. Letos se vše oslavilo velkou sešlostí občanů i mnoho chatařů při Koláčobraní. Ne vždy se povede, aby se sešli všichni občané, ale takové to jádro se schází u kapličky pravidelně ať na brigádnický borová lhota úklid, přípravu různých akcí, či jen na přátelské posezení. Už nyní se chystají vybrat správný vánoční strom a pěkně jej ozdobit žárovkami a zahájit tak vánoční čas, kdy se zase hodně občanů u stromečku na návsi sejde i s dobrým přineseným pohoštěním a popřejí si hodně zdraví a vše dobré a hezké, zrovna tak jako o půlnoci na Silvestra. Bohumila Nádvorníková Dobrý den, v sobotu dne proběhla na Borové Lhotě soutěž o nejchutnější kynutý koláč. Celkem se zúčastnilo 19 soutěžících hospodyněk. Odpolední setkání se vydařilo nejen hezkým počasím ale i dobrou náladou občanů z Borové Lhoty a okolí. Nejvíce hlasů získal koláč od Dany a Martiny Platilové. S pozdravem Eva Barešová PS: Bližší informace podá pan Nádvorník. Chlapi měli nápad, že se příště bude soutěžit o nejchutnější tlačenku V Pyšelských listech jsem si přečetla článek ředitelky Domova pro seniory PhDr. Jitky Plíškové, kde informuje o celorepublikové akci Týden sociálních služeb a zve občany na návštěvu zámku na Dny otevřených dveří. Hezké hudební odpoledne Z bohatého kulturního programu jsem se zúčastnila v úterý 8.října hudebního odpoledne spojené s výstavkou ručních prací klientů domova. Umělecká agentura se svým pestrým programem a hlavně s podáním českých, moravských a slovenských písniček vytvořila dobrou náladu. Velmi potěšující bylo i společné oslavení životních výročí a jmenin obyvatelů domova. Hezký pocit jsem měla, když jsem viděla u svého stolu jak si nejen bělovlasé babičky, ale i mnoho mladších zpívá s muzikou a podupává do taktu. Bylo to příjemné posezení jako v malé kavárničce za které patří všem, kteří se o to zasloužili poděkování. Bohumila Nádvorníková 9

10 senioři 17. září přišel ten den, kdy jsme z Pyšel vyjeli autobusem směrem na západ. Našim cílem bylo navštívit benediktýnský klášter v Kladrubech a plzeňský pivovar. Počasí nebylo v ten den právě ideální, ale my jsme se těšili, že uvidíme zase krásné a nové pohledy na přírodu a historické stavby. Přijeli jsme před kladrubský klášter, obloha zatažená, šedivá, špatně se fotografovalo. Náladu nám spravil příchod do kláštera a kostela zasvěceného Panně Marii. Naslouchali jsme paní průvodkyni a prohlíželi s úžasem skvostné vybavení kostela. Klášter byl založen už na počátku 12. století Vladislavem I. Posléze sem byli povoláni mniši řádu Benediktýnů z Bavorska. Výstavba celého areálu kláštera se protáhla až do roku 1233 a v roce 1420 jej zničily a vypálili husité. K opravám a přestavbě bylo přistoupeno až v 18tém století. Opat Finzgut měl ještě dobrý nápad, když pozval nejlepšího stavitele té doby Jana Matěje Santiniho- Aichla tvůrce svébytného stylu barokní gotiky. Z barokně gotických rekonstrukcí středověkých klášterních kostelů je tato stavba nejrozsáhlejší a patří mezi nejlepší Santiniho díla. Podle soudobých zpráv odborníků na přestavbu kláštera v Kladrubech i s vybavením kostela přestavba stála zlatých. Chrámové zařízení i hlavní oltář, intarzovaná kazatelna, chórové lavice, skříně ohromných varhan, vše bylo vytvořeno podle Snatiniho návrhů. To vše nasvědčuje, jaké umělecké dílo tady vzniklo. Sochařská a malířská výzdoba byla svěřena sochaři Mat. Ber. Braunovi a nejlepším bavorským 10 diposovatelé Výlet pyšelských seniorů do Západních Čech mistrům vrcholného baroka. Překrásný je pohled do kopule kostela, kde je freska Nanebevzetí Panny Marie. V čele chrámu je umístěna Madona na barokně gotickém oltáři a kolem ní sochy benediktýnských světců a čtyř evangelistů. Zde v chrámu je pohřben jeho zakladatel Vladislav I. Také jeho náhrobek je ozdoben plastikami andělů a světců jako i ostatní boční oltáře a chórové lavice. Je to nádhera, stále je na co se dívat a obdivovat práci těch bývalých mistrů, jaké úžasné věci zde vytvořili. V dnešní době se zde v chrámu pořádají koncerty vážné hudby. Ke klášternímu kostelu přiléhají budovy Starého konventu a Staré prelatury, které jsou již z části zprovozněné. V nynější době slouží jako výstavní sály. Jsou tu vystavené barokní plastiky svezené z některých západočeských zámků. Plastiky a obrazy sv. Jana Nepomuckého nebo instalace soch Matyáše Bernarda Brauna. K opravám celého areálu do původního stavu bude třeba ještě hodně úsilí, práce a hlavně peněz. Naše další zastávka směřovala do úplně odlišného místa než ta první. Jeli jsme do města Plzně, přesvědčit se, kde se vaří ten zázračný mok, plzeňské pivo, Pilsner Urquell. Přijeli jsme do pivovaru před polednem, takže jsme se nejdříve posilnili obědem ve stylové restauraci Na Spilce. Pak jsem odjeli na prohlídku pivovaru. První zastávka byla v expozici zaměřené na suroviny k výrobě piva, potom jsem přešli do panoramatického kina, kde jsme se dozvěděli o historii pivovaru a pivovarnictví více. V Plzni se začalo vařit pivo už krátce po založení královského města v roce právo sladovat, vařit a čepovat pivo bylo dědičné a vztahovalo se vždy k určitému měšťanskému domu. Od krále Václava II. obdrželo toto právo na 250 plzeňských občanů, ale že to bylo pivo nevalné chuti, dovážela se do Plzně piva z Bavor nebo Saska. Až v roce 1842 otevřel Měšťanský pivovar svoji bránu. Měšťané se spojili a stali se podílníky nového pivovaru. Přijel sem totiž uznávaný odborník z Bavor Josef Groll a tomu se tady podařilo uvařit první várku toho pravého řízného podkvasného piva, plzeňského ležáku. Pracoval zde jen tři roky, ale pak se tu střídali bavorští sládkové až do 19. století. Sláva tohoto piva se brzy roznesla nejen doma, ale i v zahraničí, všude se ho snažili napodobit a proto si dal Měšťanský pivovar zaregistrovat ochrannou známku Plzeňské pivo Pilsner Bier. Pak v roce 1898 ve spolupráci s berlínskými obchodními zástupci byla zaregistrována dnes proslulá ochranná známka Pilsner- Urquel - Plzeňský prazdroj. Pak jsme pokračovali v prohlídce nové stáčírny piva kde je kapacita lahví za hodinu. Navštívili jsem také varnu i sklepy Velkou radost mi udělala první říjnová návštěva našeho hřbitova. Na zdi, vlevo od vchodu na starý hřbitov je osazena modrá smaltovaná informační tabule. Splnil se tak můj dávný sen, umožnit všem návštěvníkům a turistům naší obce přímo u každého zajímavého objektu se seznámit s jeho historií. Celý text z nové tabule: Všimli jste si? LORETÁNSKÁ KAPLE V PYŠELÍCH Na původním Viničném vrchu ve výšce 417 metrů n.m. byla majitelem pyšelského panství, velkorysým mecenášem, hrabětem Františkem Halleweilem postavena L.P zmenšenina slavné sv.chyše z italského Loretta. Obdélníková stavba členěna skupinami dvou pilastrů spojených nikami vytváří společně s přilehlým hřbitovem (založen L.P.1789) působivé panorama a je ukázkou mimořádné urbanistické vytříbenosti barokní architektury spjaté s přírodou. Loretánská kaple je zapsaná v seznamu kulturních památek České republiky. Chtěl bych touto cestou poděkovat za osazení této desky a za zpestření námi tak oblíbeného místa. Honza Kostrhoun s obrovskými sudy, kde pivo leží a zraje a tam jsme právě mohli ochutnat nefiltrované a nepasterované pivo. Pak zbýval ještě čas do odjezdu autobusu a tak jsme se byli jen krátce podívat do města Plzně. Nahlédli jsme na náměstí do chrámu svatého Bartoloměje, který má krásnou štíhlou věž nejvyšší v ČR 102,26 m, na náměstí, na renesanční radnici a na skutečně krásnou Velkou synagogu, třetí největší na světě. Šli jsme kolem divadla Jos. Kajetána Tyla a vzpomněli jsme na význačné osobnosti, které tu žili. Josef Skupa, Bedřich Smetana, Mikoláš Aleš, Miroslav Horníček atd. Navečer jsme odjížděli z Plzně. Byl to krásný výlet. Spokojeně jsme se navrátili s mnoha novými poznatky a dojmy. Děkujeme Z.Srnská

11 Pohlednice Tato část náměstí s průhledem k Zakoutům se na pohlednicích objevuje jen zřídka. Tato pochází z 60.let minulého století. PHDr. Jiří Chvojka Nastal čas honů Dopisovatelé Je podzim, období honů a my si ve své bujné fantazii vybavujeme, jak v minulosti takové hony probíhaly. Před mnoha lety, posázavské hvozdy oplývaly hojností zvěře, zvláště vysoké byl dostatek. Proto kníže a česká šlechta vyhledávala tyto naše končiny pro svoje lovecké kratochvíle. Lovy pořádané v době přemyslovské se podobaly válečnému tažení. Celý kraj byl na nohách. V župním hradě Lštění byl v pohotovosti vedle župana i župní lovčí. Z hradu vyjížděl kníže na koni v čele celé družiny lovců. Doprovázela jej šlechta se služebnictvem i množství koní a veškerou čeládkou. Za nimi kráčel lid lovecký, pacholci, holoti (psovodi) se smečkou loveckých psů, honci s palicemi a klepačkami jimiž tloukli na stromy a plašili zvěř v jejich úkrytu. Družina se dále skládala ze sokolníků a jejich ptáků a lidu jenž měl na starosti sítě a rozličné nástroje lapací. S nimi též putovali provazníci, sedláři, koláři a různá další řemesla. Průvod uzavírali zásobovatelé, kteří pečovali o spíž, stavění stanů a nocleh pro své panstvo. Tato obrovská družina táhla krajem a mnohdy se vracela za bujarého veselí, které bylo i během celého lovu za 6 10 dní. Samotný lov probíhal podle obvyklého scénáře. Bylo tehdy hlučno a veselo v kraji posázavském, jak píší staří kronikáři. V dnešním čase honů přejeme myslivcům, aby je také tak dobrá nálada provázela po celou loveckou sezónu. Ladislav Kostrhoun Den zvoníků v Mělníku V letošním roce se mi konečně podařilo si udělat čas a vyrazit na sever, kousek za Prahu, do Mělníka. Město nám tak blízké a přece neznámé. Mnohokráte jsem jím projížděl, ale nikdy se nezastavil. Jak jsem poznal v sobotu to byla velká chyba. Nádherný den babího léta, s hrozny vína na hlavách historického vinohradu, blížící se vinobraní a zajímavé a starobylé město. Historické centrum se rozkládá na poměrně malé ploše s mnoha zajímavými místy zámkem, kostelem Čtrnácti svatých pomocníků, podloubím, okresním muzeem, podzemím s nejširší studnou, kostnicí v kryptě, úzkými uličkami, hradbami a nejznámější vyhlídkou na soutok Vltavy s Labem. Vidět jsou vlastně dva soutoky pokud by jsem počítal i Vraňansko-hořický plavební kanál. Znalci tohoto místa mě určitě napomenou, proč se nezmiňuji o největší dominantě Mělníka chrámu sv. Petra a Pavla. Jeho vyhlídková věž se tyčí do výšky 60m. Zde na Den zvoníků, svátek sv.quida byly zahájeny oslavy mohutným pětiminutovým zvoněním všech tří zvonů. Po vystoupání schodů do 4 patra pod vyhlídkový ochoz bylo možné spatřit tři zdejší zvony. Nestarší ze zvonů zasvěcený sv. Petru a Pavlu z roku 1690, dalším je zvon sv.václava a Ludmily váží 1t. Nejmladší z nich byl na věž vyzvednut v srpnu roku 1993 a slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem monsignorem Josefem Kouklem. Zasvěcený je svaté Anežce a Zdislavě, váží 650kg a byl vyroben v pražské zvonařské dílně pana Manouška. Všechny tři zvony jsou sladěny do H dis fis, aby příjemně zněly našemu sluchu. Zvon Petr a Pavel měl dobrodružný osud, při jeho osazení do věže kostela došlo těsně před vtažením do okna k jeho utržení, zřítil se na zem. Jako zázrakem se nepoškodil a nikoho nezranil. V roce 1942 byl zrekvírován a odvezen do Prahy na Maniny. Zde se shromažďovaly všechny zvony z Čech před odvozem lodí do Německa. Souhrou náhod se tak nestalo a tak mohl být po skončení 2.světové války navrácen zpět do Mělníka. Procházka za mělnickými zvony pokračovala z věže chrámu sv. Petra a Pavla do kostela sv.ludmily k dřevěné zvonici provoněné medem. Dále k evangelickému kostelu. Zde jsou dnes dva zvony, první J.A.Komenský z roku 1897 a mistr Jan Hus odlitý zvonařem R.Heroldem z Chomutova v roce Na jeho plášti je nápis: Věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti. Výlet za zvony a po zvonicích byl zakončen na náměstí na konci podloubí u kapucínů. Zde je zvon osazen v sanktusní věžičce a zvoní se na něj ze zákristie. Zajímavostí je, že lano, kterým se zvoní prochází několika místnostmi a je nezvykle dlouhé. Tento krásný výlet bych vřele doporučil všem zájemcům o zvony a naší historii. Mělničtí zvoníci tento den pořádají jíž po páté a jedná se o jejich pravidelnou akci. Kontakt na jejich stránky je Od roku 2008 společně s námi zvoní také 28.října od 21h při každoroční akci Zvonu míru. Honza Kostrhoun 11

12 historie Z těchto novinových článků jsem se dověděla bližší podrobnosti z té doby, kdy žili v Pyšelích potomci starého rodu Mattencloit. Původ tohoto rodu pochází z Belgie od Lutychu. Po určitou dobu sídlil tento rod v Německu a tak se asi původ rodu zaměňuje za německý. Postupem času mnohými sňatky ke germanisaci ještě došlo. Kolem roku 1732 se tento rod usadil ve Slezsku, kde zakoupil panství v Orlové a Bohumíně na Těšínsku. Byly to uhelné doly a hutě. Vystřídalo se zde několik generací rodu Mattencloit. Pro Pyšely je však nejdůležitější větev barona Richarda Mattencloita, který se narodil roku 1862 matce Gabriele-Ubelli, ve Střední Suché (dnešní Havířov). Po smrti otce Richarda připadlo velké jmění synovi Richardovi, který se tak stal hlavou celé rodiny. Musel nyní vzdorovat nátlaku konkurence majitelů okolních důlních společností, které byly v majetku Rothschildů, baronů židovského původu. V roce 1889 udělil císař František Josef I. Richardovi Mattencloitovi titul c.a k. komoří, protože si tento šlechtic bral za manželku dceru ministr. předsedy Eduarda Taaffeho Helenu Amalii Marii. Svatba se konala ve Vídni, byla velkolepá, sjelo se na ní spoustu urozených hostí, kteří byli 12 Nové zprávy o rodu baronů Mattencloit z doby před a po první světové válce. Noviny z let 1877, 1901, 1926 až 1935 Národní politika. unešeni z krásné nevěsty. Novomanželé pak odjeli na svatební cestu do Salzburku. Urozená baronka Helena porodila v manželství s Richardem tři děti. Richarda 1891, Gabrielu 1893 a roku 1896 Amalii Henrietu. V manželství roky dá se říci spokojeně plynuly, ale stalo se, že baronka Helena vážně onemocněla a tak odjela na letní pobyt v roce 1900 do Karlových Varů. Jak uvedly Lidové noviny i ostatní noviny Rakouska- Uherska, začala si paní baronka milostný románek s tamním českým lékařem. Došlo to tak daleko, že se dala s baronem Mattencloitem rozvést. Královská kurie v roce 1901 vynesla rozsudek o rozvodu manželství baronů Mattencloitových. To bylo jistě velké sousto pro noviny té doby. Dlouho se zabývaly touto aférou, ale pak po čase utichly zprávy o paní baronce. Žádala soud o vydání dětí, ale nebylo jí vyhověno. Odešla do Budapešti a stala se opět maďarskou občankou. Baron Richard Mattencloit po nezdařeném manželství prodal svůj podíl na majetku na Těšínsku, Orlovou, Bohumín, baronu Guttmanovi a Rothschildovi. Paní baronka se vzdala podílu na majetku ve prospěch dětí. Baron Mattencloit, nevím z jaké hnutí mysli přišel do Pyšel, kde v roce 1902 koupil pyšelské panství od tehdejšího majitele Arnošta Hofmaiera. Přišel do Pyšel společně se svojí matkou a třemi dětmi. Hned od začátku začal své panství budovat. Interiéry zámku dal důkladně zmodernizovat. Byl také velmi zbožný, postaral se výzdobu kostela. Dal na strop vymalovat malířem Vaňkem fresku, adorace Ježíše Krista s křížem. Do jižní kaple v kostele dal nebarokní oltář s obrazem Panny Marie Lurdské. V Nespekách dal zřídit elektrárnu, odtud byla přiváděna elektřina nejdříve do zámku, pak do celých Pyšel a do kostela. Jeho matka Gabriela-Ubelli byla žena velmi obětavá. Chudým dětem v Pyšelích rozdávala polévky (pomáhalo jí v tom české místodržitelství). Na Vánoce dávala dětem boty a jiné dobročinné dary. Dlouho však v Pyšelích nežila. Zemřela v roce 1910 a jako první z rodu byla pohřbena do rodinné hrobky na hřbitově u Lorety. Richard Mattencloit si přidal ku svému jménu Ubelli po rodu své matky a také převzal všechny dobročinné akce, které prováděla jeho matka. Podařilo se mu také v krátkém čase dobře oženit syna Richarda a prodat obě dcery Gabrielu i nejmladší Amalii. K velkým zásluhám baronovým patří, že poskytl za levnou cenu pozemek pro stavbu Útulku sv. Josefa (Dětský domov) Na snímku zámečtí páni v Pyšelích v letech , uprostřed sedící baron Mattencloit. Na snímku vlevo baron Richard Mattencloit, uprostřed Gabriela a vpravo Johana Ubelli. Baron Richard Mattencloit-Ubelli byl tchánem hraběte Taaffeho. Richardův bratranec Emerich byl vychovatelem arcivévody Karla I. Sotva kdo tehdy tušil, že vychovává posledního rakousko-uherského císaře. Baronka Gabriela-Ubelli zemřela v Pyšelích r.1910 ve svých 72 letech. Johana-Ubelli baronka zemřela v Pyšelích r.1928 ve svých 95 letech, je pohřbena na hřbitově u Lorety. Byla tetou Richarda Mattencloita, přežila synovce o 6 let. pro sirotky a opuštěné děti. Stavba byla pak za necelý rok hotová v roce Letošního roku tomu bylo 100let. Dále jsem se dočetla v Národních listech, že baron R. Mattencloit byl zakladatelem společnosti Selecta. Účelem této společnosti bylo pěstovat osiva a sadbu všech plodin polního zahradnického hospodářství. Za tím účelem pronajala společnost na delší dobu panství Pyšely, kde byla zařízena na základě vědeckých výzkumů semenářská stanice s laboratořemi. R. Mattencloit se již řadu let zabýval zušlechťováním polních plodin na svém velkostatku. Byl také zvolen předsedou společnosti Selecta a předsedou v dozorčí radě, kde zasedali ještě šlechtici, velkoobchodníci, ředitelé bank v té době známých jmen. Léta ubíhala a baron Mattencloit Ubelli, po převratu kdy Rakousko-Uhersko padlo, žil natrvalo v Pyšelích nebo v Ratměřicích u Jankova, které patřily do jeho panství. Zemřel předčasně ve svých 60 letech v kruhu svých blízkých v Pyšelích 21.listopadu 1922 je pohřben vedle své matky na pyšelském hřbitově. Syn barona Mattencloita Richard pokračoval v otcově započaté práci. V roce 1923 navštívil semenářský podnik Selectu pan prezident T.G.Masaryk. Byla zde totiž vypěstována pšenice se jménem Pyšelka, u které bylo dosaženo vysokých výnosů. Ve velkostatku byla také zřízena velká mlékárna a sýrárna a pěstírna žampionů. Tam kde nyní stojí sokolovna, byla velká sušárna píce. Byl zde také prosperující lihovar. Hlavně spousta lidí našla ve dvoře práci. Pak přišel rok Z nařízení vlády se uskutečnila i v Pyšelích pozemková reforma. Byla zabrána část pozemků asi 60ha od velkostatku. Pozemky byly rozděleny žadatelům z Pyšel, Zaječic, Nové Vsi a Kovářovi. V průměru 1ha na rodinu. V roce 1932 prodal baron Mattencloit zbytkový statek a zámek Ing. Eduardu Cahovi a jeho manželce Editě a odešel do Itálie. Manželé Cahovi prodali v roce 1935 zámek s parkem jeptiškám řádu Šedých sester a statek manželům Backovým, kteří si zde také dlouho nepobyli. Za druhé světové války byli jako židé, Němci odsunuti do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynuli. Vrátili se jen dva jejich synové Vilém a Oto. V roce 1945 už byla schválena parcela velkostatku Karla Backa, jenže dědicové se odvolali a soud vyhráli. V roce 1950 byly vystěhovány jeptišky ze zámku, měly zde ozdravovnu pro nemocné sestry. Zámek byl pak přidělen ministerstvu financí, které tu mělo pořádat školení pro pracovníky Státní banky. Později zjistili, že pro tyto účely je zámek velký a tak jej vyměnili za menší zámeček ve Všešimech, kde byl Domov důchodců. Jeho obyvatelé pak přešli do Pyšel. Stalo se tak v říjnu 1953 a od té doby slouží zámek tomuto účelu. Právě letošního roku 2013 oslavil Domov důchodců v Pyšelích 60 let svého trvání. Zd. Srnská V příštím čísle Pyšelských listů bude pokračování o životě rodu Mattencloit v Pyšelích.

13 Rok se chýlí ke konci a tak nás čeká ohlédnutí a bilancování. Mohu říci, že naše tělocvičná jednota letos nezahálela. K tělocvičně přibyl nový přístavek, své začátky zahrají ochotníci hru Dva kam uložíme nářadí, židle a stoly. Uvolnila muži v šachu, kterou tenkrát začínali. se tím místnost na skromné fitko, které Pro veřejnost jsme letos rozšířili vol- máme díky sponzorskému daru vybavené nočasové aktivity o taneční pro dospělé a k naší spokojenosti. Od Nadace ČEZ se nedělní aerobic. Protože o taneční kursy podařilo získat dotaci ve výši je slušný zájem, budou na jaře pokračovat, Kč a tak jsme přistoupili k rekonstrukci tentokrát pro začínající tanečníky. jeviště a výměně vchodových dveří. Práce Jednou z nových aktivit bude od ledna též jsou téměř hotovy, jen opravu stěn a cvičení pro matky s dětmi, jehož zahájení vymalování jsme museli odložit na únor, a umístění v rozvrhu je právě v jednání. abychom jeviště uvolnili pro náš ochotnický Již tradičně letos sokolové, společročí soubor. Ten letos slaví deset let výně s hasiči a školou, zorganizovali první svého založení. Jako vzpomínku na adventní setkání. Všichni, kdo na setkání Co se děje u sokolů... byli, mi jistě potvrdí, že letošní účast byla nadprůměrná. Doufáme, že se na náměstí všem líbilo. Ke konci roku nás zasáhla smutná zpráva. Zemřel nejstarší člen Tělocvičné jednoty Sokol Pyšely, bratr Vladimír Havelka. Ještě v září jsme mu byli popřát k narozeninám a společně s ním se těšili na jarní setkání na naší výroční schůzi. Bohužel, ani jeho nezlomný optimismus nepřekonal nemoc. Bratr Havelka má v srdcích nás všech, kdo jsme ho znali, trvalou vzpomínku. V říjnu jsme uspořádali pro naše členy výlet do Tyršova domu. Společně t.j. sokol pyšely příloha s bratrem Bartůňkem, který tam dělá správce, jsme prošli nejzajímavější části Tyršova domu včetně střechy, bazénu a Michnova paláce. Po příjezdu do Pyšel si ještě všichni prohlédli nové prostory naší sokolovny. Protože se výlet líbil, slíbili jsme si, že na jaře zase někam vyrazíme. Rok 2013 je téměř u konce a my máme dobrý pocit, že jsme jej jen tak nepromarnili. Děkujeme členům, příznivcům a sponzorům za zájem, který našemu spolku věnovali a věříme, že se nám všem bude dobře dařit i v příštím roce. Jaroslav Chalupa starosta T.J.Sokol Pyšely Díky finanční částce, z Ministerstva vnitra rozdělené Krajským úřadem a také HZS Středočeského kraje, proplacené za práci naší hasičské jednotky při letošních jarních povodních si pyšelští hasiči mohli doplnit vybavení jednotky o tento materiál: Nafukovací gumový člun pro šest osob i s pádly a záchrannými vestami. Ke člunu se také přikoupil házecí záchranný vak s desetimetrovým lanem. Pro práci při záchraně osob jsme zakoupili záchranářský batoh s kompletní výbavou, sadu vakuových dlah pro rychlou a přesnou fixaci. Zasahující jednotka si doplnila nové opasky, proudnici s pěnovým Nejprve trochu čísel. K 31.prosinci 1948 obývalo zdejších 251 domů 1116 obyvatel. Jejich počet pomalu stoupal. V r zde napočetli 414 mužů, 495 žen a 298 dětí, tedy celkem 1207 obyvatel. Městečko, ve kterém žili, bylo ještě po válce plné rozmanitých živností. pro základní potraviny chodili obyvatelé Zakout do obchodu pana Dlabala, ti kdo žili v centru, měli obchod přímo na náměstí (pyšelsky na rynku) a my, kdo jsme bydleli směrem k zastávce nebo pod školou, jsme chodili nakupovat do konzumu u Sádky. Pamětníci si jistě vzpomenou na velké plechové konve, které tam přiváželi mlékaři brzy ráno. Prodavačky měly odměrky na čtvrt, půl nebo jeden litr a nalévaly nám je do našich bandasek. Horší to bylo s chlebem. Na ten jsme museli čekat někdy až do pozdního odpoledne. Nás děti však více zajímaly bonbony. Největší oblibě se těšily cucavé špalky, velké, nakyslé bonbony, kterých byla plná pusa a které vydržely hodně dlouho. Rádi jsme si také kupovali tzv. mejdlíčka. Tvarem připomínaly menší čokoládu Ježíšek u hasičů naděloval na konci listopadu. přiměšovačem rambomix na pěnotvorné patrony. Pro práci při povodních se pořídilo malé lehké motorové čerpadlo Honda s výkonem 1100 l/min a k technickým zásahům máme nový zvedací vak s nosností 25t. Díky tomuto krásnému dárku se naše vybavení rozrostlo a umožní nám zasahovat při požárech a živelných pohromách bezpečněji, rychleji a v širším záběru. H. Kostrhoun, SDH Pyšely Pyšely po druhé světové válce pokračování a byly v několika barvách a byly výrazně sladké. Oblíbené byly také silně voňavé fialky. Prodavačky je lopatkou vybíraly z kulatých plechových krabic (tzv. piksly). Kromě prodavaček se spíše vyjímečně vyskytl i prodavač. V polovině padesátých let vedl konzum mladý muž jménem Jedlička. Dlouho se tu neohřál: V roce 1956 tragicky zahynul na motocyklu. Jeho hrob s fotografií na pomníku byl nějaký čas na zdejším hřbitově, pak zmizel a nedávno jsem ho objevil na hřbitově v Jesenici u Prahy. Brzy po válce zde působila řada soukromých podnikatelů. Např. se zde uživili dva pekaři pan Budil a pan Zamrazil. Na náměstí se sešli dva holiči a kadeřníci pan Procházka a pan Hruška. Ten měl svoji oficinu v horní části náměstí. Ta však dost brzy zanikla na rozdíl od podniku pana Procházky, který zde holil a stříhal několik generací Pyšeláků. Kromě toho poskytoval zájemcům informace o sportovním dění v místě i v okolí. Neklame-li mě paměť, působili zde také nejméně dva trafikanti pan Bárta a pan Šmídek. Pan Bárta, stará vojna z první světové války, vynikal krásným bílím knírem. Jeho trafika, poměrně velká, dřevěná, stávala proti Sokolovně zhruba v místech, kde pak brzy vyrostla garáž pro autobus. Pan Šmídek, jednonohý invalida z první světové války, měl trafiku na náměstí, dnes je součástí objektu, kde sídlí Městský úřad. Za války nesloužil v první bitevní linii, ale až v záloze. Zranění mu způsobil zatoulaný dělostřelecký granát. Byl to hodně sečtělý člověk a otec si s ním rád povídal. Děti zase oceňovaly ochočenou pěnkavku, která si do trafiky létala pro drobečky. Dobře se tu uživila i řada dalších živností. Drogerii u kostela vedla paní Krátká, pro elektropotřeby se chodilo k panu Pekovi, kdo potřeboval hodináře zašel si k panu Nezbedovi nebo k panu Krátkému (neplést s hostinským téhož jména), boty šil pan Podroužek a opravoval pan Smutný, také krejčích zde působilo několik (např. pan Vykoukal). Na náměstí prodával textil pan Rádl, pár metrů vedle bylo vyhlášené Smrčkovo řeznictví, Na Košíku sídlil lakýrník pan Čáp a kovář hasiči historie Klenba, další kovárnu měl pan Zeman pod školou. Tak bychom mohli pokračovat dál, podívejme se však, zda byl v Pyšelích také zastoupen průmysl. Správná odpověď zní: Ano, byl, ale naštěstí ne mnoho. továrna na výrobu knoflíků a ozdobných předmětů z kosti z galalitu samozřejmě změnila majitele: Po manželích Dauthových ji převzalo družstvo Styl z Michle. Výroba zatím zůstala zachována, a to k velké radosti nás kluků, kteří jsme chodili sbírat na skládku vyvezené kazové knoflíky a hráli jsme pak s nimi ve škole cvrnkanou. V r zde pražská Druchema zavedla výrobu daktyloskopických folií a ampulek na léky. Vyrábělo se v objektu bývalé školy na náměstí, ale výrobě se tu nějak nedařilo. Začínalo se s 25 dělnicemi, pak jejich počet klesl na 15 a nakonec výroba skončila. V r.1956 zde Zverex zkoušel vyrábět umělé líhně. Zaměstnali 6 žen a 4 muže, ale ani tato výroba se tu dlouho neudržela. To už životaschopnější se ukázalo údržbářské středisko, zvláště když ho vedl pan Tříska. Pokračování v příštím čísle. PhDr. Jiří Chvojka 13

14 inzerce E ektro Provedu odborně elektroinstalační práce. Montáž nových el. rozvodů rodinných domků. Rekonstrukce výměna starého el. vedení. Různé opravy el. instalace včetně začištění. Montáž hromosvodů. Prosím volejte: Milan Doležal Pyšely TANEČNÍ PRO DOSPĚLÉ (10.SEZÓNA) SOKOLOVNA STRANČICE Kurz S1: Začátečníci 15:15 16:50 neděle, od Kurz S2: Mírně pokročilí 17:00 18:35 neděle, od Kurz S3: Středně pokročilí 18:45 20:25 neděle, od Kurz S5: Speciál 20:35 22:15 neděle, od Info: tel: vasova@volny.cz Pyšelské listy - Vydává Městský úřad v Pyšelích pod registračním číslem OkÚ RR 39; vydávání listu povoleno rozhodnutím Okresního úřadu v Benešově pod č. j. RR 779/96, ze dne tel , fax , epodatelna@pysely.cz; urad@pysely.cz; redakční rada: B. Dauthová, I. Křížová, M. Pášová, A. Sládková, Z. Srnská, L. Zaradičková; administrace listu: M. Kulhavá, M. Svobodová; odpovědný redaktor: P. Slavík nevyžádané rukopisy se nevracejí za původnost a obsahovou správnost ručí autor tisk městský úřad pyšely 14