BARTOLOMĚJ. farní měsíčník doporučená cena 10 Kč 10/ Hozená rukavice 5 Slovo kněze 16 Růžencový říjen

Transkript

1 BARTOLOMĚJ farní měsíčník doporučená cena 10 Kč 10/ Hozená rukavice 5 Slovo kněze 16 Růžencový říjen

2 Hozená rukavice Snad nechodím s křížkem po funuse nebo s rouškou po covidu Občas se doslýchám, že ten či onen nevolí. Doufám, že nejde o Váš případ. Jsem-li křesťan, nesmím nikdy dopustit, aby mé činy zněly jako slova po nás ať přijde potopa (přijde mi to podobné jako chování jestliže jste viděli hladovět jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří a nenasytili jste ho atp.). Jsem-li schopen sebemenšího dobrého skutku, který mne nic nestojí, jsem ho, věřím, povinen. Od toho se odvíjí i to, jak volit, aby to dobrý skutek byl. Toto není politický plátek a bylo by špatné Vás navádět k volbě konkrétní strany či osoby, ale přinejmenším lze uvažovat o křesťanských hodnotách, které bychom měli v programech stran hledat. Raději píšu o SKUTEČNÝCH křesťanských hodnotách. Strana, která hlásá nenávist, nemůže být stranou volenou křesťanem, strana, která popírá lásku ke druhému člověku, ba nepříteli, nemůže být stranou volenou křesťanem, strana, která odmítá podat ruku tonoucímu, ba vyhání ho zpět na moře (dobře víte, o čem mluvím!), nemůže být stranou volenou křesťanem, i kdyby se tisíckrát zaklínala tradičními křesťanskými kořeny Evropy; jsou to lži, není-li v nich láska. A ještě něco. Může se falešně obhajovat recesí a vtipem, ale to nestačí: Jestliže premiér této země v televizi veřejně věští z karet (není to magie?!), označuji ho za čarodějníka a běda křesťanu, který za ním půjde! A nestačí se tvářit, že volím jen jeho stranu a ne jeho, protože v pekle není místo pro demokracii. Čtete-li to včas ještě před odvolením, volte jako křesťané, ať volíte (téměř) kohokoliv. D. - U U Bylo, nebylo Farní den v DKSŠ Dne 12. září se konal v Kolíně farní den v Dvouleté katolické střední škole. Program zahájil v deset hodin hlavní host P. František Čech katechezí, která byla velice zajímavá. U mnoha věcí jsem se zamyslela a uvědomila jsem si, co bych ve svém životě změnila nebo čeho bych chtěla dosáhnout. 2

3 Od jedenácti hodin se konala mše svatá, kterou celebroval také otec František. Mše byla doprovázena krásným hudebním doprovodem. Poté byla asi hodinová pauza na oběd, při které byla možnost si popovídat, pobavit a rozptýlit se. Já jsem pomáhala u výdeje párků v rohlíku. Ostatní spolčáci domlouvali místo pro možné konání představení, které mělo začít ve třináct hodin. Mezi vytipované lokality patřilo místo, kde se konala mše, tam však moc svítilo sluníčko a tak se všichni raději odebrali do stinné části zahrady pod jehličnatými stromy. Toto místo bylo pro nás lepší i tím, že v pohádce to poté vypadalo alespoň trochu jako opravdový les. Mezitím jsme se všichni herci také museli stihnout připravit, upozornit na představení a procvičit si výstup. Zdroj: Farnost Kolín Divadelní hra byla upravenou verzí klasické pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků od německých spisovatelů bratří Grimmů, která ovšem postupem času prošla různými úpravami. Protože ji zná snad úplně každý, nám přišlo jako dobrý nápad ji ještě upravit tak, že hlavní rolí nebyla Sněhurka, ale již známý krtek Hugo, který musel za Sněhurku zaskočit, protože se zatoulala. Nakonec však všechno dobře dopadlo a princezna 3

4 byla v pořádku. Díky originalitě nápadu Vojty Siblíka, který napsal scénář a režíroval nás, divadlo dopadlo podle ohlasů dětí velmi dobře. Následovala druhá a poslední část našeho programu pro děti a to byly hry. Po zahradě školy bylo rozmístěno šest stanovišť. Já, jako trpaslík Šmudla, jsem měla stanoviště s věcmi pod dekou. Děti měly třicet vteřin na zapamatování si většiny předmětů a poté je během několika minut měly za úkol vyjmenovat. Ale ostatní stanoviště byla také moc suprová. Anežka, jako trpaslík Rozumbrada, měla na starosti skok daleký. Adéla, vypravěč, děti naučila držet rovnováhu pomocí knih, které děti měly na hlavě. Michal, trpaslík Kejchal a také princ, měl na starosti slalom. Honza, trpaslík Rejpal, dával dětem hádanky, a Bětka, trpaslík Nešika, děti učila skákat přes švihadlo. Když děti prošly dostatečnou přípravou, mohly najít čarodějnici. Poté, co ji objevili, všichni dostali sladkou odměnu. Odpolední program uběhl tak rychle, že hned po odměnění a úklidu skončil farní den požehnáním otce Jána. Doufám, že se všem farní den líbil a užili si ho tak jako já. Děkuji všem přátelům ze spolča, že se nám tak vydařil program pro děti, a děkuji všem, kteří nás přišli podpořit jako publikum, a zejména těm, kteří se na přípravě podíleli. V neposlední řadě patří dík dětem, že nás touto zkušeností jistě posunuly dál. Eliška Těmínová Reportáž Studentský Velehrad 2020 Nevím, do jaké míry mám nárok zde podat zprávu. Co jsem viděl přibližně ve správných časech, toho moc nebylo. V sobotu 26. září jsem nasedl na vlak o pár hodin dřív, než všichni moji kamarádi, protože nikdo nebyl ochoten se přidat na minipouť ze Starého Města. Když to tak vezmu, ani se jim nedivím. Byla strašná zima. Se Sněženkou jsme přímo v bazilice na Velehradě zpívali na mši, což nás asi činí součástí dost malé skupiny těch, co tam letos osobně opravdu byli. Navzdory lecjakým chybám a přebreptům a nesehranosti byla mše fajn, aspoň já jsem si ji užil a měl jsem hroznou 4

5 radost, že jsem tam potkal i o. Tomáše Hoffmanna z Vesmíru v Orlických horách, který koncelebroval. Všechny přednášky jsou na youtube, asi nemá smysl je rozebírat, zvlášť když jsem se dostal zatím jen k jedné (o zneužívání nezetilých těžké téma, přiznávám, že osobně bych na tu přednášku nešel, ale přes youtube byla stravitelnější a rozhodně zajímavá), ale až se prokoušu jednou divaelní hrou o současném Bělorusku, podívám se snad i na další. Dost keců, kdo chce, podívejte se na youtube kanál Studentský Velehrad, tam vše najdete. Bohužel je to bez většiny těch setkání, které Velehrad dělají tím pravým a pro mě osobně je to trochu smutné, ale i tak to stojí za to. D. - U U Slovo kněze Skutky lásky V jedné katolické farnosti dělali poprvé ekumenickou bohoslužbu a lidé byli nadšeni. Pan farář vedl do presbytáře 3 protestantské kolegy. Tehdy si uvědomil, že zapomenul pro ně připravit židle. Pošeptal proto do ucha kostelníkovi, aby přinesl tři židle. Ten však dobře neslyšel a požádal kněze, aby mu dotaz zopakoval. Ten mu hlasitěji řekl: Vstaňte a přineste tři židle pro protestanty. On se postavil, obrátil se k věřícím v kostele a řekl: Prosím Vás všichni se postavte a přineste tři židle pro protestanty. Pamatujeme si tu dobu, když jsme neměli s jinověrci ani mluvit. Nebyly dovolené vzájemné manželské svazky a také nebylo dovoleno ani vstoupit do kostela jiné církve. Naštěstí ta doba je už pryč. Slyšeli jsme v evangeliu, jak někdo vyháněl zlého ducha z člověka a ten byl uzdraven. Apoštolové domlouvali Ježíšovi, aby jim to zakázal, vždyť nechodí s nimi. Řekli bychom nepatří do klubu. Ale Ježíš má jiné mínění. Ježíši záleží hlavně na tom, aby byl trpící člověk osvo-bozen. Aby doznal spásy. Možná proto Bůh dopustil rozdělení křesťanů na rů-zné denominace, které je jinak také pohoršením pro svět. Bůh však ví, že kdo jedná v upřímné víře a dělá dobro, přináší do světa Boží království. Když to dělá ve jménu Ježíše, tím spíše. Faktem je, že víra v laskavého spasitele Ježíše Krista se má projevit v laskavých skutcích jeho 5

6 následovníků. Podle toho p- oznají, že jste mými učedníky, když se budete navzájem milovat, řekl Ježíš. Na internetu je známý tzv. Houstonův příběh. Hous-tun seděl v letadle, které bylo připravené na start. Byl unavený a chtěl zavřít oči a na chvíli si zdřím-nout. Dřív než by se mu to povedlo, žena sedíci vedle něj, ho poklepala po rameni a řekla: Zdravím, jsem Helga! Pustili se do debaty. Z rozhovoru vyplynulo, že Houston založil organizaci pod názvem Náhodný skutek laskavosti. Helgu moc zaujalo téma působení této organizace. A začala vyprávět svůj vlastní příběh. Naposled letěla letadlem před třemi lety. Letěla za tatínkem, kterému se výrazně zhoršil zdravotní stav. Seděla už v letadle, které se připravovalo na start, když jí zavolal tatínkův lékař a sdělil jí smutnou zprá-vu, že její tatínek před chvílí zemřel. Tři hodiny seděla v letadle mezi cizími lidmi a zadržovala své emoce. Když vyšla z letadla, utíkala někam ke zdi, sedla si a plakala. Plakala celé dvě hodiny. A víte co? řekla Helga Houstonovi. Kolem mě procházely tisíce lidí. Nikdo z nich se za ty dvě hodiny u mě nezastavil a nezeptal se, jestli jsem v pořádku. Tehdy jsem si uvědomila, jak moc potřebujeme jeden druhého. Uvědomila jsem si, že laskavost není normálním stavem. Ano, laskavost není normálním, běžným jevem. Ježíš řekl, že kdykoliv někdo nabídne sklenku vody, on je tam přítomen. Naším úkolem je lidem zpřítomnit laskavého Je-žíše Krista. Mark Twain kdysi řekl, že laskavost je jazyk, který hluší slyší a slepí vidí. To je důležité. Jediný způsob, jak můžeme přitáhnout lidi do rodiny Kristovy, jsou slova a skutky laskavosti. Často přistupujeme k takzvaným bezvěrcům s jistým pocitem nadřazenosti. Jako Ti, co mají něco víc a chtějí to dát těm, co nemají. Nezapo-mínejme, že Bůh už dávno působí v jejich srdcích. Naším úkolem je pomoct jim interpretovat, jakým způsobem už Bůh působí v jejich životech a dělat to s laskavostí. Ján Halama SVD 6

7 Zpráva z Charity Přinášíme vám rozhovor s panem Petrem Zavřelem, novým ředitelem naší Farní Charity Kolín. Kdo jste? Vyjma klasických životopisných dat (narodil se, bydlí zde, pracuje tam) se považuji za člověka s relativně širokým záběrem a se zájmem o okolní svět. Ačkoliv vnímám, že lidské poznání je již z podstaty neúplné a omezené (obzvláště omezeně si přijdu, když hledám klíče), tak se snažím rozvíjet či poznávat nové věci. Zároveň se v podstatě celý život snažím skloubit své aktivity tak, abych omezil rizika syndromu vyhoření na minimum. Kdo si myslí Vaši spolupracovníci, že jste? Neptal jsem se jich. Budu však rád, pokud pro ně budu dobrým ředitelem a partnerem. Jaký máte vztah k sektoru sociálních služeb? Vztah k sociálnímu sektoru mám, řekl bych, dlouhodobý. A to asi už od 16 let, kdy jsem začal o prázdninách vypomáhat jako osobní asistent u dětí se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, přičemž jsem pak tuto pozici vykonával několikero dalších prázdnin. A po gymnáziu jsem se dostal na několik vysokých škol, přičemž (snad i shodou náhod?) vyhrála sociální práce, které jsem vystudoval. Mezitím spousta školní praxe, přičemž mě nejvíce ovlivnila praxe v hospici od té doby podporuji mobilní i pobytové hospice. No a pak už praxe terénního sociálního pracovníka v neziskové organizaci a následně na městském úřadu; mezitím jsem se také dostal do organizace podporující zájmy sociálních pracovníků v republikové působnosti. Můj vztah k sociálnu je tedy dlouhodobý a musím říci, že také vřelý. Jaké první plány máte s FChK? V prvé řadě je naprosto nutné dokončit kolaudační proces v nově postaveném Komunitním centru na Zálabí, přičemž zamýšlené aktivity jsou popsány v minulém čísle těchto novin. Zároveň prvním plánem je (a vždy bude) udržení stávajících 7

8 pracovníků, kteří tvoří srdce charity. Což bude odvislé od projektových a dotačních možností. Chci také s farní charitou služby rozšiřovat a také expandovat mimo Kolín. Zde přiznávám, že jelikož žiji v Pečkách, tak bych farní charitu chtěl šířit i do svého bydliště. Co se týče Kolína, rád bych také rozšířil Charitní šatník a sklad potravinové pomoci o sprchu a pračku pro osoby v nouzi či žijící na ulici. Co pro Vás a pro Charitu můžeme momentálně udělat? Každé úterý jezdíme do Tesca pro potravinovou pomoc. Pokud bychom našli dobrovolníky, kteří by nám mohli pomoci se závozem, tedy svým autem a svaly, byli bychom moc rádi. Značka ideál 4 až 5 dobrovolníků, se kterými si vymyslíme rozpis na daný měsíc. A pokud máte doma nepotřebné a zachovalé stoly, židle a podobně, určitě je využijeme v Komunitním centru. Jakou barvu má Vaše levé oko? Zelenooranžové. Kolik je hodin? Někde na světě je ráno, někde se spí. Jaké je třetí písmeno od konce Vašeho druhého nejoblíbenějšího jídla? E Sdělil byste nám rád něco navíc? Určitě, rád si popovídám, můžete v rámci Farních novin naplánovat otevřený sedánek. Děkujeme za rozhovor a doufáme, že se něco takového odehraje. Kdokoliv z vás, čtenářů, bude pak zván i přizván k pomoci. Petr Zavřel vhodně odpovídal na více či méně vhodné dotazy z pera D. - U U 8

9 Příběhy Veltrubské farnosti Pater Karel Šimek 1 Pater Karel Šimek se narodil v Chebu jako jediný syn v rodině lékaře 15. srpna Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Prahy, kde v roce 1951 dokončil gymnázium a nastoupil na teologickou fakultu. Studium mu přerušila naše socialistická republika na základě blíže nespecifikovaného udání. (České udavačství je horší než koronavirus). Dva roky pracoval jako voják PTP v dole Barbora v Karviné na Ostravsku. Po návratu z vojny, díky intervencím kapitulního vikáře Josefa Kubíka, mohl dokončit teologickou fakultu v Litoměřicích a na kněze byl vysvěcen 29. července 1957 ve Svatovítské katedrále v Praze. Po vysvěcení působil jako kaplan v Plzni, kde měl na starosti Malešice, Chotíkov a Vejprnice. Nezanedbával ani práci s mládeží a tím si opět vysloužil pozornost českých udavačů, STB a církevního tajemníka. Po týdenním výslechu na STB mu ten posledně jmenovaný 28. února 1962 písemně sdělil, že jeho státní souhlas s vykonáváním kněžského povolání je již minulostí. Papírování se však nezbavil, protože od března nastoupil do Západočeských papíren v Plzni a do podzemní církve a v obou institucích pracoval 2 roky. Po této době opět uspěly intervence kapitulního vikáře Josefa Kubíka, ovšem s podmínkou, že půjde do nějaké vzdálené farnosti, pokud možno s velmi špatnou pověstí. A tak skončil ve Veltrubech. 2. února 1964 zde sloužil první mši svatou a 18. února se do Veltrub definitivně nastěhoval. Nutno podotknout, že P. Šimek do Veltrub rozhodně nechtěl a velmi se tomu vzpíral. Pražský administrátor biskup František Tomášek na něj při první návštěvě Veltrub prozradil, že P. Šimka museli do Veltrub nakomandovat, čímž jmenovaného donutil k slzám. Věřící z Veltrub si P. Šimka trošku usmířili tím, že před jeho příchodem dobře vyklidili a uklidili 1. patro fary a připravili ji k nastěhování. V přízemí byla obecní knihovna a nájemní 1 pozn. red.: Toto je pokračování článku pana J. Sixty o otci Šimkovi. Úvod jste četli v zářijovém čísle. 9

10 byt, protože přízemí bezplatně využíval MNV. Příchod P. Šimka do Veltrub byl jako když hodíte hladký kámen doprostřed stojaté vody. Žbluňkne to jen trochu, ale vlny se ihned rozjedou do všech stran. Ihned po nástupu obno-vil každodenní bohoslužby, na pokračování v nich přednášel o Nejsvětější Svátosti a velmi rychle všem vysvětlil, že ke sv. přijímání lze přistupovat denně a ne jenom občas, jak bylo ve Veltrubech zvykem. Již druhou neděli, kterou zde sloužil, si vyhlédl vhodné kluky a řekl jim ať jdou ministrovat. A do této služby nás ihned začal zaučovat. V požadavcích na kvalifikaci ministrantů byl velmi důsledný. Zavedl nácviky na pohyb a činnost ministranta u oltáře, správné sepnutí rukou a pravidelně nás přezkušoval ze znalostí latinských odpovědí a latinského přednesu modlitby Otčenáš. (Dnes už bych to nedal). Vždy dal najevo svou nespokojenost, pokud někdo něco zkazil. Zvláště naše první velikonoční ministrování bylo pro něho velmi traumatizující. Pro mne byl tento přístup docela výhodný, protože se ukázalo, že ti starší kluci toho neumí o mnoho víc než já, a tím se naše vztahy urovnaly. Hotovost ze sbírek a peníze získané z odkazu P. Dvořáka ještě do Velikonoc využil k pořízení nového kalichu, pozlacení monstrance a ciboria a k zakoupení nového koberce ke hlavnímu oltáři. Nový koberec byl pro nás ministranty dost problematický. Neseděl tak dobře na stupních před hlavním oltářem jako ten starý. V té době se při mši přenášel misál mezi epištolou a evangeliem z jedné strany oltáře na druhou. Misál byl velký a dost těžký a nebylo přes něj vidět. Díky tomu a novému koberci se postupně všem ministrantům podařilo složit misál i svoje tělo buď na stupínky, nebo pod ně. To podle toho, zda ministrant padal při chůzi na stupínky, nebo při chůzi dolů. Ve Veltrubech v této době působil chrámový sbor pod vedením varhanice Aničky Šindelářové, které pomáhala její sestra s organizací. Myslím, že stojí za zmínku, že i v této době se ve Veltrubech našlo 18 lidí, kteří byli ochotni zkoušet a zpívat v kostele, i když jejich činnost před-stavovala určitá rizika. P. Šimek jejich aktivitu velmi uvítal. Pro povzbuzení veltrubských farníků hned první rok pozval na pouť ThDr. Jo- 10

11 sefa Kubíka, který za asistence P. Šimka a několika jáhnů odsloužil pontifikální mši svatou, při které místní chrámový sbor zpíval. V létě P. Šimek zakoupil nový ventilátor k varhanám a nechal ho umístit na půdu. Omezil se tím hluk, který ventilátor vydával a sbor měl na kůru více místa. O Vánocích toho ihned využil a ke sboru přizval smyčcové kvarteto z Kmochovy hudby. Na Vánoce také s pomocí farníků instaloval nové jesličky, které před svou smrtí zakoupil P. Dvořák. Ve veltrubském kostele se začínaly dít věci, které tu byly dlouhá léta nemyslitelné. Vypadalo to až tak, že si P. Šimek vráceného státního souhlasu příliš neváží, ale s odstupem času lze říct, že se sice poměry měnit ještě nezačaly, ale pronásledování církve začalo ztrácet dech. Také nadšení vesnických lidí pro socialismus dost opadalo. Přišli o pole, při měnové reformě i o úspory, viděli, jak hospodaří družstvo a stále ještě žilo dost lidí, kteří díky osobní zkušenosti mohli srovnávat minulost a přítomnost. Josef Sixta Doporučení Jaké aktivity můžeme dělat ve farnosti v době stavu nouze? Dle nařízení vlády budeme mít od 5. října 2020 na dva týdny stav nouze. Možná se ptáte, jak se omezí aktivity farnosti. Podle výkladu Arcibiskupství pražského se bohoslužby konat mohou s omezením počtu max. 100 osob. Samozřejmostí je, že nosíme roušky a používáme dezinfekci při příchodu a odchodu z kostela. Po 5. říjnu po dobu dvou týdnů nebudeme v kostele zpívat. Kantor však může zpívat sólo a hrát preludia. Náboženství se bude vyučovat dál s tím, že děti i vyučující budou mít roušky. Další informace, prosím, sledujte na webových stránkách farnosti. Přeji všem klidný podzim a od Boha dobré zdraví. Ján Halama SVD, farář 11

12 Kostel Nejsvětější Trojice Oltáře u vítězného oblouku Vítězný oblouk triumfální oblouk Má původ v antické římské architektuře. Je to brána i tři brány stojící samostatně postavené na oslavu velkého vojenského vítězství. Příkladem může být Titův oblouk v Římě na památku vítězství v židovské válce c. 80 po Kristu stojí už dva tisíce roků! V kostelní architektuře je uvnitř stavby, odděluje hlavní loď od presbytáře kněžiště. U paty vítězného oblouku v kostele Nejsvětější Trojice vpravo i vlevo jsou menší oltáře. Vlevo je oltář Nejsvětějšího srdce Ježíšova, vpravo oltář Panny Marie. Oltář Nejsvětějšího srdce Ježíšova Probodené ruce, srdce zraněné trny, křížek, vyjadřují Ježíšovu oběť za lidstvo, lásku. V dolní části oltáře je malá dřevěná soška sv. Jana Nepomuckého provedená v tradiční podobě: pět hvězd kolem světcovy hlavy, na hrudi v rukou drží kříž s Ukřižovaným a palmovou ratolest symbol umučení. Oltář Panny Marie se zlacenou sochou Panny Marie a soškou Pražského Jezulátka. Na hrudi drží hrozen vína. I ten hrozen vína je symbolem Ježíš, syn Panny je ten hrozen vína, Ježíšova oběť. 12

13 Originál Pražského Jezulátka je v kostele Panny Marie Vítězné v Praze. Sošku darovala kostelu 1628 Polyxena z Lobkovic. Je to španělská práce ze 16. století zhotovená z vosku. Soška je proslavená po celém katolickém světě. Dary pro Jezulátko jsou rozmanité, především různé šatičky zdobené zlatem, diamanty, perlami a mají nedozírnou cenu. Ty nejvzácnější jsou darem císařovny Marie Terezie. Toto vše uvedené je projev uměním vyjádřených křesťanských hodnot, vykupitelské oběti Ježíše Krista, projev mariánské úcty matky Ježíše Krista a sv. Jan Nepomucký představuje křesťanské mučedníky celého světa. Autor článku: Josef Dušek Fotografie: František Straník 13

14 Okénko do DKSŠ Zdroj: DKSŠ 1. září odstartoval nový školní rok Ten náš byl zahájen mší svatou. Katolickou školu bude navštěvovat 30 žáků. Kurz keramického tvoření s Mgr. Ivanou Erbenovou začíná již ve středu 14. října od 17 do 19 hodin v DKSŠ. Bližší informace na tel nebo Keramika pro děti a mládež s Renatou Burešovou začíná ve čtvrtek 1. října od 15:00 do 16:30 hodin v DKSŠ. Bližší informace na tel Renata Burešová Bylo, nebylo Biskup požehnal Bartolomějskému návrší V neděli 20. září 2020 se pro veřejnost otevřel areál chrámu sv. Bartoloměje. Město Kolín díky projektu IROP z evropských fondů obnovilo nádvoří chrámu, kostnici, starou školu a zvonici. Celý komplex dostal nový název Bartolomějské návrší. Jeho součástí je samozřejmě také chrám. Návštěvníci teď mohou každodenně volně vstupovat na parkány a pookřát v krásném prostředí s pohledem na Bartolomějský gotický klenot. To přál při žehnání areálu všem návštěvníkům i otec biskup Zdenek Wasserbauer: "Přeji všem, kteří budou přicházet zde do okolí chrámu, aby si tady odpočinuli a také spočinuli, tj. načerpali duchovní síly do životních zápasů." 14

15 Zdroj: Hana Morová V areálu se otevřelo několik expozic - ve zvonici je možné vidět lapidárium, chrámový poklad, historii zvonařství a samozřejmě je možné vystoupit do ochozu a rozhlédnout se po krajině. Ve staré škole uvidíte historii Kolína a Polabí a seznámíte se s významnými osobnostmi Kolína. Součástí prohlídky chrámu je také nahlédnutí do kostnice. Vše s výkladem průvodců. Průvodcovskou službu v celém areálu zabezpečuje Regionální muzeum v Kolíně. Více na stránce Jsme rádi za dobrou spolupráci mezi farností a městem, její ovocem je také Bartolomějské návrší v dnešní podobě. Kolínské posvícení jsme slavili s apoštolským nunciem V neděli 30. srpna 2020 jsme v chrámu sv. Bartoloměje slavili posvícení spolu s reprezentantem Svaté stolice apoštolským nunciem v ČR Mons. Charlesem Danielem Balvo, který předsedal slavení eucharistie. Mši svatou doprovodil zpěv pěveckého sboru Cantores Cantant. Tato vzácná návštěva si po mši svaté prohlédla obnovený areál chrámu sv. Bartoloměje a sešel se s věřícími na recepci ve farním komunitním centru. V modlitbě vděčně pamatujeme na otce nuncia. Ján Halama SVD 15

16 Růžencový říjen Měsíci říjnu se říká růžencový měsíc. Je totiž celý zasvěcen úctě k Panně Marii při společných růžencových pobožnostech. K počátkům růžencové slavnosti patří široké rozšíření modlitby růžence a růžencových bratrstev v 15. a 16. století. Když dosáhli křesťané 7. října 1571 v námořní bitvě u Lepanta vítězství nad tureckým loďstvem, bylo to připisováno modlitbě růžence. Svatý Pius V. ustanovil na výroční den bitvy svátek Panny Marie Vítězné. Dále stanovil říjen měsícem společných modliteb věřících, aby Bůh na přímluvu Panny Marie ochránil církev před všemi nepřáteli. Jeho nástupce Řehoř XIII. povolil roku 1573 v kostelích s růžencovým oltářem slavit svátek Svatého růžence, a to první neděli v říjnu. Když v roce 1716 došlo k vítězství nad Turky u Petervaradínu, rozšířil Klement XI. svátek na celou církev. O růžencovém měsíci hovoří poprvé papež Lev XIII., který o modlitbě růžence uveřejnil 16 encyklik a apoštolských listů, a ustanovil, aby se v říjnu denně modlil růženec v každém farním kostele. Od roku 1960 byl svátek Panny Marie Vítězné přejmenován na svátek Panny Marie Růžencové. Maria je Matka Boží a matka naše. Každý to víme, ale bereme to jako samozřejmost, místo abychom nad tím žasli. Při modlitbě růžence bychom si měli více uvědomovat, co Panna Maria dělá (růženec radostný), v čem nás poučuje (růženec světla), čím trpí (růženec bolestný) a co je její radostí a slávou (růženec slavný). Církev nás vyzývá, abychom znovu objevili krásu růžence, této prosté a hluboké modlitby. Následujme v růženci Pannu Marii, neboť celý její život je spojen s Ježíšem. V tom buďme jejími následovníky. Jan Vosáhlo Bartoloměj farní časopis. Vydává Římskokatolická farnost Kolín, Brandlova 25, Kolín. Redakční rada: Katarína Jarošová, Dominik Spudil, P. Ján Halama, Josef Dušek, Tomáš Těmín, Tomáš Pavela P. Ján Halama: tel.: , farnost-kolin@volny.cz, farninoviny.kolin@gmail.com, web: FB: facebook.com/farnostkolin číslo účtu farnosti: /0800 variabilní symbol pro dárce: (dle evangelia sv. Lukáše 6,38) případně v poznámce uvést: dar pro farnost (nebo jiný účel) Autor fotografie na titulní straně: Farnost Kolín, Miroslav Fechtner 16