3. Pletařské vazby. pohybují relativní rychlostí v jz (viz šipky u zámkové dráhy). Jehla 7 v nejhlubší poloze dokončuje zatahování (viz i obr. 4/8 g).

Transkript

1 pohybují relativní rychlostí v jz (viz šipky u zámkové dráhy). Jehla 7 v nejhlubší poloze dokončuje zatahování (viz i obr. 4/8 g). Obr. 2/10. Kladení nití při osnovním pletení. Obr. 2/9. Vytváření řádku na pletacím stroji. U osnovního pletení naopak vzniká celý řádek oček najednou při současném pohybu všech jehel, pevně spojených s lůžkem, obr. 2/10 a. Nitě jsou navlečeny v kladecích jehlách, také spojených do jednoho celku - kladecí lišty KL (říká se jí rovněž kladecí hřeben nebo kladecí přístroj). Pohled na KL z přední strany je na obr.b. Při pohybu kladecích jehel ve směru šipek 1, 2, 3, 4 dojde k obtočení nití kolem jehel a k jejich položení na otevřené jazýčky, což umožní vznik nového řádku po stažení jehel. Pohled shora na pohyb kladecích jehel je na obr. c. Pohybu 1 a 3 se říká výkyv (z polohy pod do polohy nad jehlou), 2 a 4 je posuv (posuv 2 umožní nakladení nitě přes jehlu, 4 přemístění nitě do polohy vhodné pro další řádek). Při osnovním pletení je nutné v každém řádku naklást nit na každou jehlu. Vzhledem ke shodné činnosti všech jehel očko odhodí i jehla, na kterou nebylo nakladeno a pletenina by se proto mohla párat (výjimka je vzorový lis, kap. 3.5). 1. Nakreslete několik fází vytváření řádku pleteniny při osnovním pletení (podle obr. 2/10) a při vytváření očka na háčkové a dvojdílné jehle (obr, 2/7 b, c). 2. Pokuste se nakreslit lůžko pletacího stroje s jehlou a zámky v řezu (tj. pohled zprava podle obr. 2/9). 1. Nakreslete základní fáze vytváření očka na háčkové a dvoudílné jehle (podobně jako je to pro jazýčkovou jehlu na obr. 2/8). 2. Jak mohou vypadat zámky 3 (obr. 2/9) u plochého pletacího stroje, který plete střídavě v obou směrech? 3. Jak lze regulovat délku nitě v očku (a tím i hustotu, přesněji zaplnění pleteniny) při zátažném a osnovním pletení? 3. Pletařské vazby

2 3.1 Zátažné jednolícní pleteniny s Jaké má vlastnosti vazba s jedním druhem oček (mechanické, vzhled apod.)? Je možné na ní vytvořit vzor? Jak ji lze změnit pomocí doplňkových (přídavných) nití? Jak mohou být doplňkové nitě spojeny s pleteninou? Jak vytvořit v pletenině neparatelné menší nebo větší otvory? Vazby každé skupiny budou členěny do odstavců podle skupin, uvedených v kap Budou použity zkratky, např. ZJ-1 bude zátažná jednolícní pletenina s plným počtem oček. ZJ-1 (vazby s plným počtem oček) Hladká pletenina bude uvádět každou ze čtyř skupin zátažných pletenin. V případě ZJ vazeb má nejmenší možnou strukturální jednotku (tj. střídu, opakování), kterou je jediné očko. Na povrchu lícní strany jsou vidět především stěny oček (mají vzhled písmene V), na rubu obloučky (připomínají deformované písmeno O s posunutou spodní polovinou). Vzorek na prohlédnutí jistě někde najdete, provázání nitě je nakresleno na obr. 3/1 a. Na podélném a příčném řezu je vidět prohnutí nití, které má za následek, vzhledem k pružné složce deformace niti, stáčení okrajů pleteniny. Přitom je zajímavé, že se příčný okraj stáčí směrem na lícní a podélný na rubní stranu (viz světlé úseky na řezech). Pletenina má větší příčnou než podélnou tažnost. Relaxované očko e se při příčné deformaci přetvaruje a většina délky nitě se položí do příčného směru (do směru řádku, obr. f; přemisťují se Obr. 3/1. ZJ hladká pletenina. dvě stěny očka). Při podélné deformaci zůstávají dvě nitě vedle sebe a relativní prodloužení pleteniny bude zhruba dvakrát menší, obr. g. K možnostem barevného vzorování patří především příčné pruhy. Stačí měnit materiál jednotlivých řádků (např. jejich barvu) bez změny vazby. Při použití lokálně obarvených nití (přemýšlejte o tom, jak se to dá udělat) lze vytvářet i komplikovanější motivy. Tzv. spojované vazby jsou tvořené spojením proužků pleteniny z vratně vedených nití odpovídajících barev (obr. b). Hodí se pro nepříliš členité motivy. Výhodou tohoto způsobu je šetření nití, která není vedena plochou jiných barev tak jako u vzorů z další skupiny vazeb. Svislá barevná rozhraní lze spojit např. křížením vratných kliček (obr. c), což je kvalitní spojení které se ale obtížně mechanizuje. Šikmá rozhraní se spojí společnými očky nití sousedních barev v některých sloupcích (obr. d). ZJ-2 (vazby s chybějícími očky) A. U žebrovaných vazeb chybějí celé sloupky oček, což se ale u této třídy vazeb projeví jen prodloužením platinových obloučků, ke změně vazby (z topologického hlediska) nedojde. Zkuste si nakreslit příklad třeba hladké ZJ pleteniny, ve které budou chybět 2 sloupky. B. Podkládané pleteniny umožňují vytvoření barevného vzoru na principu střídání nití. Jeden vzorový řádek (viz. obr. 3/2) se skládá z b řádků vazby (b je počet barev, v našem případě b = 2, barvy jsou označené A, B), přičemž je v každém sloupku vytvořeno právě 1 očko z té barvy, která má vzorovat. V pletenině se b řádků vazby vzájemně doplňuje na jeden kompletní řádek oček. Na rubní straně potom leží úseky neprovázaných nití, které mohou

3 snižovat jakost výrobků. Tato technika se proto nehodí pro velké jednobarevné plochy ani pro vícebarevné vzory, neboť by v těchto případech neprovázané úseky nitě byly příliš dlouhé. Obr. 3/2. ZJ podkládaná pletenina. C. Vazby s vytaženými očky mají proměnlivý počet oček v různých sloupcích, takže jsou očka v pletenině různě vysoká (odtud pojmenování). Příklad je na obr. 3/3 a. Většinou se očko nemůže vytáhnout přes 2 nebo několik řádků bez změny rovnováhy sil, deformují se proto i sousední očka; na obr. je nakreslena vlevo tzv. teoretická poloha, vpravo reálné pletenině bližší geometrie s mírně protaženými sousedními očky prostředního sloupku. Obr. 3/3. ZJ vazba s vytaženými očky, struk a chytový kepr. ZJ-3 (vazby s chytovými kličkami) A. Chytové kličky mohou být jednoduché, např. na obr. 3/3 b u vazby struk (při střídání barev v řádcích 1:1 vzniknou podélné proužky, zkuste si to nakreslit barevně) a na obr. c jednoočkový kepr s přesazením chytových kliček. Tato vazba vytváří mírně plastickou pleteninu, často používanou např. u dlaní rukavic. Na obr. 3/4 a je jedna z možností vytvoření krepového efektu, tj. mírně plastického nepravidelného povrchu. Kvalitní krep vyžaduje velkou střídu vazby, neboť při malé střídě vzniknou proužky (na obr. je jenom část střídy). Krepový efekt může vniknout u pletenin i u tkanin také jinak nežli vazbou, např. kombinací neustáleného S a Z zákrutu nití, přiváděním různé délky nití, úpravou textilie apod. Obr. 3/4. Vazba krepová, vazba s opakovanými chyty, krytá a plyšová ZJ. B. Vícenásobný chyt je na obr. b, v pletenině vytváří tzv. nopový vzor. Pavouček je místem nahromadění nití, chytové kličky způsobí prostorovou deformaci okolních sloupků, vytažené očko bude naopak řidším místem v pletenině. ZJ-4 (vazby s doplňkovými nitěmi)

4 Tyto vazby mají základní strukturu, která by byla schopná samostatné existence. K té jsou přidané další nitě, které nejsou sice nezbytné pro její celistvost, mění ale její vlastnosti. Tyto vazby je vhodné dělit podle způsobu, jakým jsou doplňkové nitě spojeny se základní strukturou. Může to být pomocí oček, chytových kliček nebo jiným způsobem. Kryté pleteniny vytvářejí každé očko ze dvou resp. několika stejně provázaných nití, viz řez na obr. 3/4 c. Jedna z nich (říká se jí krycí) leží na lícní straně L, druhá (krytá) na rubní straně R. Výměnou krycí a kryté nitě lze i vzorovat. Potom se bude jednat o přesmykované krytí, kterým lze vytvořit dvoubarevně vzorovanou pleteninu. Pokud bude krytá nit zatahována jako podstatně delší, vytvoří její platinové obloučky na rubu pleteniny kličkový plyšový povrch, obr. d. Ten může být vytvořen kličkami nitě, může být ale rovněž postřihovaný, lze vzorovat střídáním ploch s a bez plyšových kliček apod. Obr. 3/5. Výplňková pletenina. Kombinací chytových a podložených kliček je provázána výplňková nit, obr. 3/5. Leží na rubní straně a z lícní strany není téměř vidět. U krytého výplňku přídavná nit provazuje jenom s jednou z nití základní struktury, kterou je krytá pletenina. Výplňková nit může být silnější než základní nit (nevytváří očka), pleteninu lze později podle potřeby počesat apod. Do struktury lze vložit i nitě neprovázané očky ani chytovými kličkami, obr. 3/6. Příčné nitě jsou provázány kombinací lícních a podložených kliček, podélné leží mezi sloupky střídavě pod a nad platinovými obloučky. Tyto nitě připomínají provázání tkalcovského útku a Obr. 3/6. Příčné a podélně nitě v ZJ vazbě. osnovy a také se jim tak často říká. ZJ-5 (vazby se změnou polohy nebo struktury vazebních prvků) Obr. 3/7. Vazby se změnou polohy vazebních prvků. Polohu může změnit očko, především jeho jehelní oblouček, pak se jedná o tzv. přenesení očka neboli petinet, obr. 3/7 a. Výsledným efektem je otvor v pletenině. Přemístěním platinového obloučku (c), tj. jeho zapletením formou chytových kliček v následujícím řádku, vznikne rovněž otvor (tzv. navěšované platinové obloučky). Přenesením stěny očka (resp. poloviny očka) získáme méně výrazný efekt, tzv. polopetinet,

5 obr. d. Ve všech případech bude otvor v pletenině neparatelný. Zvětšit efekt můžeme přenesením dvou oček od sebe, obr. b. Potom se ale obě uprázdněné jehly nesmějí zaplést současně, neboť by se platinový oblouček mezi nimi páral. Rovněž efekt navěšených platinových obloučků (obr. c) se často zdůrazňuje navěšením obloučků dvou po sobě jdoucích řádků současně. 1. Nakreslete formou provázání nitě následující vazby (obr. a-d), charakterizujte vzhled pleteniny (A, B jsou barvy). Některé příklady dají zabrat. 2. Nakreslete formou provázání nitě spojovanou ZJ vazbu (viz kladení podle obr. 3/1 b) s barevným rozhraním, znázorněným na obr. e 1. Proč se jednolícní pleteniny stáčejí a v jakém smyslu? Kde se bere energie, potřebná je stáčení? 2. Jaké jsou dva základní principy vzorování zátažných pletenin? V čem se z různých hledisek (vzhled, spotřeba materiálu apod.) liší? 3. Uveďte přehled možností provázání doplňkových nití v ZJ pleteninách. 4. Proč není vhodné po přenesení dvou oček směrem od sebe zaplést obě uvolněné jehly současně (viz obr. 3/7 b)? 1. Na jakých vlastnostech nitě, použité pro výrobu pleteniny v ZJ hladké vazbě, závisí její stáčivost? Jak je možné stáčivost eliminovat? 2. Jak by se dal uplést otvor dostatečně velký k tomu, aby mohl sloužit jako knoflíková dírka? Pomůcka: nejde to najednou a využívá se přitom přemisťování oček (podobně i u ZO vazeb). 3. Navrhněte a nakreslete ZJ vazbu s chytovými i podloženými kličkami, charakterizujte její vzhled a vlastnosti. 3.2 Zátažné oboulícní pleteniny s Jak lze rozšířit možnosti pletení kombinací sloupků lícních a rubních oček? Jak je možné vzorovat (barevně, plasticky, pomocí otvorů)? Jak lze využít možnost pletení dvou vrstev (lícní a rubní)? ZO-1 (vazby s plným počtem oček) V hladké oboulícní zátažné vazbě se lícní a rubní sloupky střídají způsobem, označovaným často 1x1, tj. jeden lícní a jeden rubní, obr. 3/8 a, b. Na obr. d je tzv. teoretická poloha oček. Ta se relativně snadno kreslí a je přehledná, v reálné pletenině se ale vlivem elasticity nitě i způsobem pletení budou lícní a rubní sloupky částečně překrývat, viz pohled na Obr. 3/8. Hladká ZO pletenina. řádek shora c (sousední lícní resp. rubní sloupky se mohou i dotýkat). Hladká ZO vazba se jako celek nestáčí, tendence ke stáčení se ale projeví právě zprohýbáním řádků. Z obou stran vypadá stejně, a to podobně jako líc ZJ

6 vazby, odtud má původ její název. Na povrchu jsou z obou stran stěny oček (připomínají plochu vyplněnou písmeny V). Zprohýbání řádků vede ke zvětšení příčné tažnosti přibližně na dvojnásobek oproti ZJ hladké vazbě. Protože i u ní byla příčná tažnost větší nežli podélná, je u ZO tato disproporce ještě větší. Spodní okraj je, na rozdíl od jednolícní vazby, neparatelný. Plošná hmotnost je v porovnání se ZJ také asi dvojnásobná. Rozteč lícních sloupků odpovídá rozteči sloupků ZJ vazby, takže rubní strana je přidána navíc aniž by zvětšovala plochu textilie. Pletenina je tlustší a lépe izoluje teplo. ZO-2 (vazby s chybějícími očky) A. U vazeb žebrovaných (chybějí celé sloupky oček) se lícní a rubní sloupky střídají v jiném poměru než 1x1. Na rozdíl od ZJ se tím změní provázání nitě. Příklad často používané vazby, které se říká patent, je uveden na obr. 3/9. Při střídání lícních a rubních sloupků 2x2 vznikne extrémně příčně tažná a při použití vhodného materiálu i pružná pletenina, která se proto často používá v lemech výrobků. Příklad obecnějšího střídání lícních a rubních sloupků je na obr. 3/10 a. Vazba má všechny řádky stejné a může být proto popsána i jednodušším způsobem nežli je patrona vazby, např. zlomkem podobně jako u vazeb tkanin (číslice v čitateli udává počty sousedních lícních a ve jmenovateli rubních sloupků). Obr. 3/9. Vazba patent 2x2. Pletené plisé vznikne kombinaci ZO vazby s ZJ podélnými stáčivými proužky (jsou to asi 3-4 jednolícní sloupky, tj. 2 až 3 chybějící sousední sloupky na lícní nebo rubní straně), obr. 3/10 b až f. Proužek rubních oček se stáčí opačně než skupina lícních oček (obr. c), rozřazením jehel může vzniknout plisé stojaté, ležaté, duté (obr. d, e, f) apod. Obr. 3/10. Žebrovaná pletenina (a), pletené plisé (b-f). B. U podkládaných vazeb se, podobně jako u ZJ, b řádků vazby doplňuje na jeden kompletní lícní vzorový řádek, v rámci kterého je vytvořeno právě 1 očko v každém sloupku. Cílem je i zde vznik barevného vzoru, viz příklad na obr. 3/11. Barva A plete všechna rubní očka (rub je jednobarevný) a lícní očka jen v plochách, které mají mít barvu A. Barva B plete jen lícní očka, a to jen v plochách barvy B. V místech, kde vzoruje barva A, leží barva B jako útek mezi lícními a rubními sloupky. V porovnání s hladkou ZO bude mít vazba menší příčnou tažnost, neboť se v ní střídají plochy duté ZJ vazby (plochy barvy B) s tažností na úrovni ZJ pleteniny s plochami ZO vazby s rovnými příčnými nitěmi (plochy barvy A).

7 Obr. 3/11. ZO podkládaná pletenina. C.Vazby s vytaženými očky poskytují, mimo podobného efektu jaký byl uveden u ZJ (obr. 3/3 a), největší možnosti barevného a plastického vzorování. Dvoubarevně vzorovaná pletenina s hladkým rubem je na obr. 3/12 a. Nejsou zde již rubní neprovázané úseky nití jako u ZJ, je-li b barev bude ale b-krát více rubních než lícních oček. Vede to k větší spotřebě materiálu a ke stáčení textilie. Proto se častěji používá podkládaný rub s polovičním počtem oček, kdy jsou rubní očka v řádku pletena střídavě v lichých nebo sudých sloupcích, obr. b (tři barvy A, B, C). Vpravo dole je znázorněn vzhled lícní strany ( patrona vzoru), čtvereček představuje očko odpovídající barvy. Obr. 3/12. Dvou a tříbarevně vzorovaná pletenina. Barevně (nebo i barevně a plasticky) vzorované pleteniny lze roztřídit podle způsobu pletení na lícní a rubní straně. Přitom je líc pleten podle požadovaného vzoru, tj. doplňuje se b řádků na jeden řádek vzoru. Rub může být hladký (má všechna očka), podkládaný (očka a podložené kličky se střídají v poměru 1:1, 1:3 apod.), může být pleten jen n nitěmi (n > b), nebo může být také vzorovaný (souhlasně s lícem nebo jako doplněk - negativ - lícní strany). ZO vazby umožňují vytvářet jemné i výrazné plastické vzory, plastické vzorování je možné kombinovat s barevným. Nejpoužívanější způsob lze odvodit od ZO podkládané pleteniny na obr. 3/11. Pokud v dutých plochách zvětšíme počet lícních nebo zmenšíme počet rubních oček (většinou se obě možnosti kombinují) vznikne na líci přebytek plochy pleteniny, která se vyboulí, obr. 3/13. Zvětšit počet lícních oček lze pletením dvou nebo tří stejných jednolícních řádků (tj. řádků které nepletou na rubu) za sebou, zmenšit počet rubních oček je možné pletením podloženého rubu. Na obr. c je schéma pleteniny (řez, duté a spojené plochy).

8 Obr. 3/13. Příklad plasticky vzorované pleteniny. D. Duté vazby využívají možnosti plést na obou lůžkách stroje samostatnou pleteninu, tj. vytvářet samostatné lícní a rubní řádky. Pokud obě části dutiny spojíme, vznikne velice užitečná dvouvrstvá struktura. Příklady jsou na obr. 3/14. Nejprve je to hladká dutá pletenina (a), dále vazba které se říká milano rib (b), u které je každý třetí řádek oboulícní, vazba spojovaná jednotlivými očky (c) a vazba spojovaná výměnou lícní a rubní nitě, použitelná i pro barevné vzorování (d, tzv. osmizámková pletenina). Obecně lze líc a rub spojit především očky (tj. oboulícními řádky), chytovými kličkami (viz. následující odstavec), lícními kličkami a doplňkovými nitěmi (viz i kap. 9). Obr. 3/14. ZO duté vazby. ZO-3 (vazby s chytovými kličkami) Na rozdíl od ZJ v tomto případě nevznikne problém, když budeme chytat na všech jehlách jednoho lůžka. Příkladem takové vazby je perlový (jednostranný) chyt (obr. 3/15 a) a oboustranný chyt (b). Velký počet chytových kliček mění vzhled i vlastnosti textilie. Perlový chyt např. vytváří naproti chytovým kličkám široká kulatá očka (odtud název). Obr. 3/15. Chytové ZO vazby.

9 Srážení bývá u pletenin značné a je běžné, že šířka výrobku je zhruba o 30 % kratší než úsek lůžka, na kterém vznikal. U vazby patent 2x2 to může být i okolo o 50 %. Uvedené chytové vazby naopak často vedou ke vzniku pleteniny, jejíž šířka je větší nežli odpovídající šířka lůžka - chytové vazby mívají negativní srážení. Důvodem je elasticita velkého počtu chytových kliček, které snahou napřímit se roztahují textilii do šířky. Nopové vazby a vzory jsou podobné jako u ZJ. Užitečná a zajímavá je dvouvrstvá pletenina, která vznikne spojením obou stran duté vazby (viz obr. 3/14 a) občasnými chytovými kličkami, obr. 3/15 c. Říká se jí chytový transparent. Dobře odděluje materiál líce a rubu a používá se např. na tzv. integrované pleteniny. Naproti chytovým kličkám vznikají prohlubně, kterými prosvítá barva protější strany (pokud je líc a rub jiné barvy; odtud název), hodí se proto i pro plastické a barevné vzorování. ZO-4 (vazby s doplňkovými nitěmi) Tato skupina není příliš významná. Používá se např. pružný útek, což je elastická (pryžová apod.) nit, volně ležící mezi lícními a rubními očky, a to třeba v lemech ponožek. Běžná útková nit není ve struktuře stabilní (posouvá se a deformuje pleteninu). Výplňková nit je provázána lépe, na rozdíl od ZJ je uzavřena uvnitř pleteniny. ZO-5 (vazby se změnou polohy nebo struktury vazebních prvků) V rámci této skupiny je možné použít všechny vazební prvky, popsané v odstavci o ZJ vazbách. Navíc zde přibudou dvě významné možnosti: Posunování lůžka u plochých pletacích strojů umožní křížení lícních a rubních oček. Na obr. 3/16 je příklad posunované žebrované pleteniny, z je Obr. 3/16. Vazba s posunováním lůžka. symbol pro posunutí zadního lůžka doprava, s doleva. Zajímavé je na uvedené vazbě to, že díky posunování dojde ke vzájemnému křížení jenom některých dvojic lícních a rubních sloupků (v patroně jsou označeny šipkami). Tyto dvojité sloupky (lícní + rubní) budou mít šikmá očka (cik-cak). Ostatní sloupky zůstanou z hlediska provázání nitě normální. Převěšování oček má širší možnosti uplatnění nežli přenášení (které už bylo popsáno u ZJ vazeb). Může být použito pro vytvoření plastických efektů (obr. 3/17 a; rubní strana pleteniny zůstává neporušená a proto nevznikne otvor) a otvorů (obr. 3/17 b) při převěšení dvou sousedních oček od sebe.dále je převěšováním oček možné měnit žebrování pleteniny (příklad přechodu z vazby 1x1 na 2x2 a zpět je na Obr. 3/17. Převěšování oček. obr. c), vzorovat střídáním ploch ZJ a ZO vazby (d) atd. Převěšováním lze plést i zátažné obourubní vazby, vytvářet větší otvory (např. knoflíkové dírky), připlétat doplňující díly (kapsy apod.), převěšováním krajních oček směrem dovnitř lze pleteninu zužovat atd. Přenášení oček má u ZO vazeb oproti ZJ o něco menší význam. Otvor, který na jedné straně vznikne, je překryt protější stranou a méně výrazný. Mimoto lze přenesení očka realizovat dvojím převěšením. Moderní ploché pletací stroje ale často mají možnost převěšování a přenášení kombinovat, což ještě zvyšuje jejich možnosti.

10 l. Schématicky nakreslete ZO hladkou pleteninu (pohled i příčný řez) a) volnou (relaxovanou), b) protaženou ve směru řádků. 2. Znázorněte (jakýmkoliv způsobem, stačí schéma lůžek podle obr. 3/10 c) duté plisé. 3. Navrhněte čtyřbarevný vzorový motiv (stačí cca 8 sloupků x 8 vzorových řádků). První tři vzorové řádky nakreslete jako (L - liché, S - sudé sloupky): a) barevně vzorovanou pleteninu s hladkým rubem, b) barevně vzorovanou pleteninu s keprovým rubem (L-S-L-S-S-L-S-L), c) barevně vzorovanou pleteninu s podélně pruhovaným rubem (L-S-L-S), d) barevně a plasticky vzorovanou pleteninu (2 barvy pletou plastické plochy). 4. Nakreslete formou oček vazbu perlový (jednostranný) chyt. 1. Proč je paratelnost ZO hladké pleteniny anizotropní vlastnost? 2. Navrhněte žebrovanou ZO pleteninu, která bude mít příčnou tažnost a) jen o málo větší nežli ZJ hladká pletenina, b) jen o málo menší nežli ZO hladká pletenina. 3. Jaká je podstata plastického vzorování zátažných pletenin? 4. Jak bude vypadat vazba, ve které se budou střídat vždy 2 hladké oboulícní řádky se 4 řádky lícních oček (jednolícními hladkými řádky)? 5. Jak bude tažnost duté vazby spojované výměnou nití (obr. 3/14 d) záviset na velikosti (především šířce) barevných ploch? Zdůvodněte. 6. U vazeb podle obr. 3/17 c, d apod. bude rozhraní, kdy ZJ vazba přechází na ZO (tj. horní okraj jednolícní plochy), obsahovat otvory. Zdůvodněte proč. 1. Navrhněte ZO spojovanou (tj. barevně vzorovanou kladením nití) pleteninu tak, aby barevné rozhraní na lícní straně respektovalo přesně požadovaný vzor. 2. Vazba patent 2x2 má větší příčnou tažnost nežli ZO hladká pletenina 1x1. Bude to platit i pro vazby 3x3, 4x4 atd.? Zdůvodněte. 3. Navrhněte (stačí symbolicky, v patroně) vazbu chytový transparent (obr. 3/15 c) tak, aby jedna strana byla výrazně jemnější nežli druhá (tj. používala jemnější materiál a zároveň měla větší počet oček - i více sloupků). 4. Navrhněte postup pletení knoflíkových dírek převěšováním oček. 3.3 Zátažné obourubní pleteniny s Jaké další možnosti poskytne obecné střídání lícních a rubních oček (tj. i v rámci jednoho sloupku)? Jak to ovlivní vlastnosti pleteniny? Jak je možné střídáním lícních a rubních oček vzorovat? Tyto vazby si probereme stručně bez dělení na kapitoly podle skupin 1-5, neboť lze využít již získané poznatky. Zátažná obourubní hladká (skupina ZR 1) pletenina je analogií ZO hladké vazby, jen je vše pootočené o 90. Střídají se lícní a rubní řádky (namísto sloupků), pletenina vypadá z obou stran jako rub ZJ (ZO vypadala jako líc), zprohýbané jsou sloupky (ne řádky) což vede ke zvýšení podélné (ne příčné) tažnosti, viz obr. 3/18. Vazbu lze plést pomocí speciálních oboustranných jehel (viz kap. 4.12) nebo převěšováním oček (potom by se v Prusově systému ale musela kreslit podle obr. e). V této skupině vazeb lze uplatnit všechny popsané ZJ a ZO pleteniny. Vzorovat lze navíc střídáním lícních a rubních oček. Je možné kombinovat plochy ZJ z líce nebo z rubu, ZO a ZR hladké apod.

11 Příklady vazeb, střídajících různými způsoby lícní a rubní očka, jsou na obr. 3/19. V Prusově systému se i rubní očka kreslí na linku rastru, do stejné polohy jako lícní očka se kterými provazují. Na obr. 3/19 jsou vlevo uvedeny nám již známé vazby v obourubním provedení. Hladká ZJ vazba (a) je nakreslena dvakrát - lícní i rubní strany. Další je hladká ZO vazba Obr. 3/18. ZR hladká pletenina. 1x1 (b) a patent 2x2 (c). Zajímavá je (d) vazba s oboulícními řádky a obourubními sloupky současně, která má zprohýbané sloupky i řádky. Uvedené příklady patří mezi vazby s plným počtem oček, pokud jsou pleteny na oboustranných jehlách (žádná jehla není vyřazena). Obr. 3/19. Příklady ZR vazeb. Při vzorování se často uvedené jednoduché vazby (i s ZR hladkou) často kombinují. Např. vzor rub-líc má plochy lícních a plochy rubních oček, obr. e. Na obr. f je kombinace ploch jednolícních s hladkou obourubní vazbou. V tomto případě je vzor zřetelný jenom z jedné strany, neboť rub ZJ pleteniny vypadá podobně jako obě strany ZR vazby. Při kombinaci ZR a ZO hladké vazby, by došlo vlivem rozdílů rozteče řádků a sloupků těchto vazeb (ZR má podstatně větší hustotu řádků, ZO sloupků) ke prohýbání sloupků i řádků. 1. Nakreslete a porovnejte podélné a příčné řezy ZJ, ZO a ZR hladkých vazeb. Na které vlastnosti textilie budou tyto rozdíly mít vliv? 2. Nakreslete žakárově vzorovanou pleteninu ve vazbě rub-líc, pletenou převěšováním oček (viz obr. 3/19 d), v Prusově systému (jako u obr. 3/18 e). 1. Proč má ZR vazba větší podélnou a ZO příčnou tažnost v porovnání se ZJ vazbou? Proč mají tyto pleteny jiný vzhled? 2. Nakreslete v patroně kombinaci ZJ podkládané pleteniny (dvoubarevně vzorované) s ZR hladkou vazbou. Jak bude uvedená kombinace vypadat? Nebudou jednolícní sloupky příliš krátké (mají jen polovinu oček)? 1. Navrhněte a znázorněte vzhled ZR vazby, která využívá k výraznému zprohýbání některých sloupků a řádků rozdílné srážlivosti různých vazeb této skupiny v obou hlavních směrech. 2. Navrhněte a charakterizujte co nejvíce vazeb, využívajících kombinaci dvou, tří nebo čtyř možností podle obr. 3/18 a 3/19 (pokud možno systematicky, pamatujete si ještě něco z kombinatoriky?)

12 3.4 Zátažné interlokové pleteniny s Jak lze využít vzájemné prostoupení se dvou struktur, které jsou schopné i samostatné existence (např. dvě ZO hladké vazby)? Hladká ZI pletenina vzniká vzájemným prostoupením se dvou hladkých ZO vazeb, obr. 3/20 a. Je možné vytvářet i řadu odvozenin interlokových pletenin, např. žebrované vazby s chybějícími sloupky (b), vazby s jednolícní řádky pletenými na polovině jehel (c) nebo na všech jehlách (d, některé stroje to ale nedovedou), s chytovými kličkami (e), s Obr. 3/20. Prvky ZI pletenin. přídavnými nitěmi (f) apod. Příčná tažnost je u ZI vazeb menší, neboť v porovnání se ZO je každá dílčí část příčně protažená (má větší rozteč sloupků w) již v nezatížené pletenině, viz obr. g, h. 1. Ve vazbě Punto di Roma se střídají dva hladké interlokové řádky (obr. a) a dva jednolícní řádky pletené na všech jehlách (d). Nakreslete patronu, znázorněte nebo popište vzhled a odhadněte vlastnosti této vazby. 1. Proč mohou vzniknout při zaplétání přídavné nitě v ZJ a ZO vazbě způsobem, podobným jako na obr. 3/20 f (tj. ve všech sloupcích resp. na všech jehlách ZJ a ZO) potíže? Proč to jde u ZI vazeb bez problémů? 3.5 Osnovní jednolícní pleteniny s Jak lze využít možností variabilnějšího vedení nití v osnovní pletenině?jak je možné vyřadit dočasně nebo trvale jehlu, co se stane když zapomeneme na některou jehlu naklást nit? Jak lze spojit se základní strukturou přídavné nitě (netvořící očka)? Jaké jsou možnosti vzorování u osnovních pletenin? Vedení nití osnovní pleteninou může být komplikovanější než u zátažné, neboť každá nit přechází postupně z prvního řádku do druhého, třetího atd. a zároveň může vytvářet vazební prvky v různých sloupcích pleteniny. To rozšiřuje variabilitu vlastností osnovních pletenin. Např. směrová tažnost je tím menší, čím větší podíl a delší úseky nití leží ve směru deformace. Základní typy kladení osnovních pletenin jsou kladení přímé (nit vytváří očka na stále stejné jehle resp. dvou jehlách), postupné (klade se postupně na 1, 2, 3 atd. jehlu, po jistém počtu řádků se ale Obr. 3/21. Vazby s přímým a postupným kladením. zpravidla kladení vrací) a střídavé (střídavě se klade na dvojici jehel). Přímým kladením vznikne řetízek, obr. 3/21. Ten může být otevřený (a), uzavřený (b) a někdy se používá i

13 řetízek dvouočkový (c), u něhož je nit kladena současně na dvě sousední jehly a vytváří tak dvě očka v jednom řádku. Samotné řetízky nevytvářejí plošnou textilii, neboť sousední sloupky nejsou spojovány. Výjimkou je dvouočkový řetízek, u něhož při plném návleku (termín návlek bude vysvětlen v odstavci za tabulkou) vzniknou dvojitá očka - na každou jehlu se budou klást současně dvě nitě. Postupným kladením vznikne otevřený nebo uzavřený (d) atlas. U této vazby není kladení důsledně postupné, po několika řádcích se vždy vrací. Vazba s důsledně postupným kladením (Milanes) vyžaduje speciální komplikovaný stroj (každá nit prochází pleteninou postupně z levého okraje na pravý a zpět, nitě rotují ). Střídavým kladením na 1. a 2. jehlu vznikne trikot (obr. 3/22 a otevřený, b uzavřený), prodlouženým kladením na 1. a 3. jehlu sukno (obr. c), ještě delším kladením podložené sukno (tzv. samet, d) atd. Delším kladením se zmenšuje příčná tažnost, roste podélná. Kepr je vytvořen trikotovým kladením ale přes dvě jehly, obr. e. Pro jednoduchá očka Obr. 3/22. Vazby se střídavým kladením. stačí u kepru použít poloviční počet nití. Při plném návleku vzniknou dvojitá očka podobně jako u dvouočkového řetízku. Kladení lze zapsat rovněž číselně. Očíslovány jsou mezery mezi jehlami, tj. místa kterými procházejí nitě při kladení, přičemž v krajní poloze kladené nitě (např. nalevo) se začíná číslicí 0. Pro každý řádek (jsou číslovány zdola, ve stejném pořadí v jakém se pletou) jsou potřebná 2 čísla. Rozdíl mezi nimi určuje jednak ze které polohy do které je nit nakladena přes jehlu (na té jehle potom vytvoří očko), jednak kam se nit přemístí pro pletení v následujícím řádku. Příklady pro dříve nakreslené vazby jsou v tabulce. Kladení pro jednotlivé řádky je odděleno lomítkem, dvojité lomítko znamená konec střídy (opakování) vazby. Číselný rozpis má i praktický význam, neboť odpovídá paměti která vazbu realizuje (např. velikosti klínků vzorovacího řetězu, viz kap. 4.33). Vazba Varianta Kladení Řetízek Otevřený 0-1 / 1-0 // Řetízek Uzavřený 0-1 // (často se ale píše 0-1 / 0-1 //) Řetízek Dvouočkový 0-2 / 2-0// Atlas Otevřený 1-0 / 1-2 / 2-3 / 3-4 / 4-5 / 4-3 / 3-2 / 2-1 // Atlas Uzavřený 1-0 / 2-1 / 3-2 / 4-3 / 4-5 / 3-4 / 2-3 / 1-2 // Trikot Otevřený 0-1 / 2-1 // Trikot Uzavřený 1-0 / 1-2 // Sukno Otevřené 0-1 / 3-2 // Samet Uzavřený 1-0 / 3-4 // Kepr Otevřený 0-2 / 3-1 // Každá kladecí lišta (KL) klade současně mnoho nití stejným způsobem. Stačí proto kreslit kladení jenom jedné nitě a doplnit ho tzv. návlekem, tj. určením způsobu navlečení nití do jednotlivých kladecích jehel. Plný návlek znamená kladení současně na všechny jehly. U vazby kepr stačí pro vytvoření pleteniny s jednoduchými očky poloviční návlek 1:1. Na obr e znamená šikmá úsečka navlečenou nit ve schématicky znázorněné kladení jehle. Vzorový návlek může znamenat kromě vynechání některých nití i použití nití různých barev,

14 materiálu, jemnosti apod. Potřebný počet KL je dán počtem různě provázaných nití v pletenině. Je to analogické s potřebným počtem listů při tkaní. Důležitá je i vzájemná poloha KL, neboť ta rozhoduje o tom, která spojovací klička bude na povrchu rubní strany a také o krytí u dvojitých oček (tj.o tom, která z nití bude na lícní straně očka). Návlek platí pro začátek kladení, tj. pro polohu KL, odpovídající prvnímu číslu rozpisu (viz např. obr. 3/23). Vazby jednoduché mají v očku jen jednu nit, dvojité dvě nitě (s různým provázáním spojovacích kliček), používají se i trojitá očka. Dvojité vazby se používají často, neboť taková pletenina je stabilnější, hůře se páře apod., viz obr. 2/3 i. OJ-1 (vazby s plným počtem oček) Tyto vazby mohou využívat všechny uvedené způsoby kladení a jejich kombinace, pokud zůstanou očka jednoduchá. Uvedené způsoby kladení je také možné kombinovat, což se projeví příčným pruhováním pleteniny (vazba se mění najednou v celé pracovní šířce). Např. při střídání trikotu a sukna bude v plochách sukna o něco tlustší pletenina s delšími volnými nitěmi na rubní straně, tudíž pletenina poněkud odlišného vzhledu. OJ-2 (vazby s chybějícími očky) Obr. 3/23. Vazby s chybějícími očky (žebrovaná, vzorové lisování). U žebrovaných pletenin chybějí celé sloupky oček. Lze toho dosáhnout trvalým nekladením nitě na některé jehly nebo i drastičtěji vyjmutím (vylomením) některých jehel, příklad viz obr. 3/23 a. Zde se neklade na dvě sousední jehly, pro zajištění celistvosti pleteniny ale je nutné aby se na jehly, které zůstávají v činnosti, kladlo pravidelně v každém řádku. Samotný trikot na to nestačí, proto je zde kombinován s podloženým suknem (pro tuto vazbu je nutné použít dvě KL). Vytažená očka se pletou obtížněji. Má-li chybět očko nestačí jenom nenaklást nit vzhledem k tomu, že jehly u osnovního pletení zpravidla nelze vyřadit. Je proto nutné jako např. na obr. b zároveň zabránit shození starého očka (a znehodnocení pleteniny páráním) např. vzorovým lisováním háčkových jehel. Jehly, na které se v určitém řádku neklade, nebudou zároveň zalisovány (v patroně je to znázorněno podtržením jehly v příslušném řádku) a nebudou tak shazovat stará očka, obr. c. OJ-3 (vazby s chytovými kličkami) Chytová klička může vzniknout kladením na nelisovanou jehlu. Potom bude nová nit zachycena háčkem a přidána ke starému neodhozenému očku, později bude oběma útvary současně protaženo další očko. Efektivněji lze použít srážecího plechu, obr. 3/24, kdy se pletou očka a chytové kličky najednou. U stroje s jazýčkovými jehlami (rašlu) je srážecí plech umístěn mezi dvěma skupinami kladecích lišt (nakresleny jsou jen dvě). Po normálním nakladení obou nití na jehlu vykývne srážecí plech směrem dolů a nit z KL 2 posune z prostoru Obr. 3/24. Srážecí plech.

15 otevřeného jazýčku na stvol jehly (tj. do uzavírací polohy). Tato nit bude zároveň se starým očkem odhozena a vytvoří chytovou kličku, nit z KL 1 normální očko. V porovnání se vzorovým lisem je to efektivnější, neboť očko i chytová klička vznikají najednou. OJ-4 (vazby s doplňkovými nitěmi) Dvojité resp. trojité vazby jsou vzhledem k větší stabilitě struktury používány velmi často. Známá je např. vazba šarmé, což je kombinace trikotu a sukna, současně kladenými dvěma plně navlečenými KL. Na vlastnosti této vazby má vliv i pořadí KL Normální šarmé má na povrchu rubní strany delší spojovací kličky sukna, obrácené šarmé kratší kličky trikotu a je proto stabilnější. Zajímavá a významná možnost je tzv. kladení jen pod jehlami (KPJ), při kterém kladecí lišta neobtáčí nit kolem pletací jehly (v poloze nad jehlou se neposouvá). Takto kladené nitě nevytvářejí očka, KPJ proto musí být kombinováno s normálním kladením. Příklad KPJ s řetízkem je na obr. 3/25. Aby došlo ke spojení obou částí struktury je nutné zvolit i správné pořadí kladecích lišt (nejméně dvou, kladou se současně různě provázané nitě). Obr. 3/25. Kladení jen pod jehlami a řetízek. Řetízek musí být kladen lištou označenou KL 2. a kladení jen pod jehlami KL 1.; jenom tak se nitě, netvořící očka, uzavřou v prostoru mezi stěnami oček a rubními kličkami řetízku. Číselný zápis kladení je v tabulce. Shodná čísla pro kladení v jednom řádku znamenají, že se nit neobtočí kolem jehly a nevytvoří očko. Vazba Kladení Řetízek 0-1 / 1-0 // Kladení jen pod jehlami (KPJ) 0-0 / 2-2 // Dlouhé KPJ vede k malé příčné tažnosti pleteniny. Extrémní případ je tzv. frontální útek, kdy je nit vedena přes celou šířku textilie. Naopak krátké KPJ (nit může provazovat jenom v jednom sloupku) sníží podélnou tažnost. Vzhledem k základní vazbě bývá KPJ kladeno protisměrně, což vede k větší tvarové stabilitě textilie. Zajímavou a důležitou skupinou jsou tzv. filetové vazby (říká se jim i vazby prolamované, s otvory). Příklady jsou na obr. 3/26. Vazba a (patří do skupiny OJ-1) používá 2 polonavlečené KL, kladoucí protisměrně střídavě trikot (3 ř.) a sukno (1 ř.). V místech trikotového kladení nejsou sousední dvojice sloupků spojené. Pro přehlednost je místo návleku nakresleno několik nití každé KL. Na obr. b je pletený tyl (zde je použit plný návlek). Sousední sloupky jsou spojeny v každém Obr. 3/26. Příklady filetových vazeb. třetím řádku. Přitom dvě nitě (základní vazba s KPJ) přecházejí do sousedního sloupku a dvě stěny očka zůstávají v původním sloupku, což umožní vytvořit symetrické šikmé strany šestiúhelníků u struktury tylu.

16 Na obr. c je tzv. markyzet. Je to čtvercová síťovina, používaná např. v záclonovinách (i ve vzorovaných). Podélné stěny tvoří řetízky (ty mohou být od sebe vzdálené podle potřeby), příčné spojení v každém třetím řádku je provedeno kladením jen pod jehlami. Sousední sloupky osnovní pleteniny je možné nespojovat i po více řádků a plést třeba sítě s libovolně velikými oky apod. Kladení uvedených vazeb je v následující tabulce. Vazba Kladení Návlek Filetová (obr. 38 a) 1. KL 1-0/2-3/2-1/2-3/1-0/1-2// 2. KL 2-3/1-0/1-2/1-0/2-3/2-1// 1. KL 1 : 1 2. KL 1 : 1 Tyl (obr. 38 b) 1. KL 0-0/1-1/0-0/2-2/1-1/2-2// (KPJ) 2. KL 0-1/1-0/0-1/2-1/1-2/2-1// (očka) Plný Plný Markyzet (obr. 38 c) 1. KL 0-0/3-3/2-2/3-3/0-0/1-1// (KPJ) 2. KL 0-1/1-0// (očka) Plný Plný Vazby poslední skupiny (OJ 5) nejsou v osnovním provedení běžné a nebudou uváděny. Proč se s přenášením a převěšováním oček apod. při osnovním pletení nesetkáváme? 1. Nakreslete v patroně vazbu, která vznikne při použití jedné plně navlečené KL kladoucí střídavě a) trikot a sukno, b) trikot a řetízek. Počet řádků jedné a druhé vazby například a) 4+4, b) 2+6. Charakterizujte a podle možnosti znázorněte vzhled uvedených pletenin. 2. Nakreslete formou provázání nitě některé z vazeb, znázorněných symbolicky na obr. 3/21 d, 3/22 d, e, 3/23 b, 3/26 b, c. 3. Podle uvedeného číselného zápisu kladení nakreslete patronu a znázorněte vzhled: a) 1. KL: 0-1/1-0// plný návlek; 2. KL: 1-0/1-1/1-2/1-1// plný návlek; b) 1. KL: 1-0/1-2/1-0/1-2/1-0/1-2/1-0/3-4// plný návlek; c) 1. KL: 1-0/1-2/1-0/1-2/1-0/1-2/1-1/1-1// plný návlek, barva A, 1. KL: 1-1/1-1/1-1/1-1/1-1/1-1/1-0/2-3// plný návlek, barva B; d) 1. KL: 1-2/1-0/1-2/2-3/2-1/2-3// plný návlek; e) 1. KL: 1-2/1-0/1-2/2-3/2-1/1-0// návlek 1:1 ( ), 2. KL: 2-1/2-3/2-1/1-0/1-2/2-3// návlek 1:1 ( ), = navlečená, = nenavlečená kladecí jehla 1. Jaké vazby mohou vzniknout přímým, střídavým a postupným kladením? Uveďte příklady (i jiných vazeb než dříve uvedených), včetně číselného zápisu. 2. Které osnovní pleteniny mohou mít přibližně symetrická očka? 3. Jak je možné při osnovním pletení vyřadit některé jehly z činnosti (trvale i dočasně, např. jenom v jednom řádku)? 4. Jak je možné při osnovním pletení vytvářet chytové kličky (2 možnosti)? 5. Co je to kladení jen pod jehlami, jaká je při něm nutná vzájemná poloha KL? 1. Charakterizujte jednoduché a dvojité osnovní pleteniny z různých hledisek (např. možnost ovlivnění směrové tažnosti, stáčivosti, tvarové stability apod.). 2. Navrhněte jednoduchý vzor krajkoviny nebo záclonoviny při použití dvou základních a minimálně 6 vzorových kladecích lišt. 3. Navrhněte vazbu osnovní pleteniny s a) minimální podélnou a větší příčnou tažností, b) minimální příčnou a větší podélnou tažností,

17 c) minimální tažností ve všech směrech. 3.6 Osnovní oboulícní pleteniny s Jaké nové možnosti poskytne druhé lůžko osnovního stroje? Jak zde lze využít možnosti pletení duté vazby nebo dvou vrstev, podle potřeby spojovaných už při pletení? Tyto vazby poskytují řadu nových možností. Vznikají jinak nežli jejich zátažná obdoba; v tomto případě se pletení lícního a rubního řádku střídá, takže tytéž nitě mohou plést za sebou lícní i rubní očka, patřící do samostatných sloupků. V grafickém zápisu vazby se lícní řádky znázorňují např. většími tečkami. Ještě jednou: nejedná se o analogii obourubní pleteniny, lícní a rubní očka nejsou vzájemně provázána, nad sebou jsou ve struktuře dva nezávislé sloupky. Líc a rub může být spojen kladením stejných nití na lícní i rubní stranu, viz příklad na obr. 3/27 a. Je zde použito přímé kladení na lícní a střídavé na rubní straně. Rubní očka budou šikmá, lícní spíše vzpřímená (viz obr. 2/3). Budou-li kladeny na lícní stranu jiné nitě než na rubní tak vznikne dutá pletenina. Na příkladu na obr. b je to na lícní i rubní straně řetízek, spojený kladením jen pod jehlami. Obr. 3/27. Příklady osnovních oboulícních vazeb, pletení pytlů. Obr. 3/28. Pletení dvojplyše. Obě části dutiny lze v celé ploše nebo místně spojit např. oboulícním řetízkem, obr. c. Kladení d je také dvouočkový řetízek - klade se stále na dvě stejné jehly, samo o sobě by toto kladení nevytvořilo ani při plném návleku plošnou textilii, není to trikot! V číselném zápisu kladení se dvojice řádků oddělují výrazněji (první je uvedeno kladení lícního očka), viz tab. Vazba Kladení Přímé + střídavé klad. 2-1 / 1-0 // 1-2 / 2-3 // Řetízek lícní 1-0 / 0-0 // 0-1 / 1-1 // KPJ lícní 0-0 / 0-0 // 2-2 / 2-2 // Řetízek rubní 1-1 / 1-0 / 0-0 / 0-1 // KPJ rubní 2-2 / 0-0 // 0-0 / 2-2 // Dvouočkový řetízek 0-1 / 1-0 // Dvouočkový řetízek 1-2 / 1-0 // Spojení lícní a rubní strany může být jen místní. Tak se pletou třeba pytle, které není potřeba sešívat, viz obr. 3/27 e; oboulícní plochy jsou šedé, duté plochy bílé. Při spojení celoplošném vytvoříme dvouvrstvou pleteninu (pletou se tak tzv. distanční technické apod. textilie), odříznutím obou vrstev získáme dvojitě pletený plyš, obr. 3/28. Vzorování osnovních pletenin Vychází z poněkud jiných principů než je tomu u pletenin zátažných. Pouhým vzorovým návlekem lze vytvořit podélné efekty (barevné, hustá a řidší místa apod.), tvarované podle použité vazby. Tak např. řetízek (ale kombinovaný s jinou vazbou) může vytvořit podélné ostře ohraničené pruhy, u trikotu by už rozhraní barev nebylo tak přesné, atlas vytvoří

18 klikatou linii apod. Při použití jedné kladecí lišty mají všechny řádky stejné pořadí nití, více kladecích lišt umožňuje např. i střídání řádků s různým návlekem. Tzv. vzorové kladecí lišty jsou konstruovány pro kladení jednotlivých vzorových nití, které doplňují základní strukturu pleteniny. Může jich být velký počet (i více než 50). Vzor vzniká často vyplňováním určitých ploch střídavým kladením vzorové nitě, obr. 3/29. Je možné použít různých vazeb. Schéma na obr. a představuje nám již známé kladení jen pod jehlami. Nit leží na rubní straně pleteniny a je provázána rubními kličkami nití základní vazby (tj. nití tvořících očka) po celé délce příčného kladení. Obr. 3/29. Vzorování osnovních pletenin (vzorové KL). Bude-li činnost vzorových KL ovlivněna srážecím plechem, bude takto kladená vzorová nit spojena s pleteninou chytovými kličkami jenom v krajních polohách, obr. b (otevřené kladení) a c (uzavřené kladení). Poslední možností (d) je zaplést vzorovou nit v krajích normálním očkem. Podle vzájemné polohy kladecích lišt potom může být nit v příčném úseku podvlečena pod rubními kličkami základní vazby (podobně jako u obr. 3/29 a), nebo volně ležet na povrchu rubní strany pleteniny. Očka přitom zdůrazňují konturu plochy. Vzorové nitě mohou být pleteninou vedeny i jinými způsoby, lze např. využít žakárové kladecí lišty (přístroje), které mají individuálně ovládané kladecí jehly. Ty mohou být podle informací v paměti (dříve se používaly perforované karty, v současnosti paměť počítače) vykloněny o 1 rozteč např. doleva, viz šipky na obr. 3/29 e. Základní vazbu, danou posuvem KL jako celku (např. trikot), lze pak o jednu rozteč prodloužit (trikot na sukno) nebo zkrátit (trikot na řetízek). Vyklánění kladecích jehel je prováděno mechanicky nebo piezoelektricky. 1. Pokuste se nakreslit jakoukoliv osnovní oboulícní pleteninu (ale jinou nežli už byla uvedena) formou provázání nitě (oček). Není to snadné! 2. Nakreslete příčný řez (schéma) OO vazby vytvořené kladením podle obr. 3/27 a s polovičním návlekem (1:1). Jaká bude příčná tažnost této vazby? 3. Nakreslete v patroně dvojitě pletený plyš (podle schématu na obr. 3/28) ve vazbě šarmé na obou stranách a se spojováním pomocí dvouočkového řetízku. Podaří se vám vytvořit dvě výšky vlasu (něco jako podsadu a pestíky u vlny)? 1. Jak lze využít pletení na dvoulůžkovém osnovním stroji pro výrobu dvouvrstvé a duté (třeba ale i místně spojované) pleteniny? 2. Jakém jsou možnosti vzorování osnovních pletenin? Uveďte co možná nejúplnější a systematický přehled. 1. Navrhněte asi 3 možnosti výroby tzv. technických osnovních oboulícních pletenin (tj. převedším vazbu, materiál a účel použití). 2. Navrhněte způsob pletení (osnovní vazbu, kladení, návlek), který by vytvořil následující barevný efekt. Použijte minimální potřebný počet kladecích lišt. 3. Navrhněte vazbu, odvozenou od osnovní oboulícní pleteniny, která by umožnila

19 při výrobě oděvů ušetřit některé spojovací (šicí) operace (jako u obr. 3/27 e). 3.7 Vlastnosti pletenin s Které vlastnosti jsou pro pleteninu charakteristické, jak je množné je vysvětlit a měřit? Jak lze vlastnosti plošných textilií klasifikovat (třídit)? V čem se liší vlastnosti tkanin a pletenin? Jak ovlivňuje výsledek použitá nit? 3.71 Geometrie pletenin Geometrie je součástí struktury (podrobněji v předmětech Struktura a vlastnosti textilií I, II), nicméně souvisí i s vlastnostmi a je dobré alespoň něco o ní vědět již nití. Hlavními geometrickými parametry pleteniny jsou: - délka nitě ve vazebních prvcích l a průměr nitě d jako nezávislé (vstupní) parametry a - rozteč sloupků w a řádků c a tloušťka pleteniny t jako závislé (výstupní) parametry. Převrácená hodnota rozteče je hustota sloupků H s a řádků H ř - je to analogický parametr k dostavě tkaniny (počet sloupků a řádků na 1 m, resp. plošná hustota - počet oček na 1 m 2 ). Každé očko v reálné pletenině má svoji individuální geometrii, a to zpravidla velmi komplikovanou. Proto se pro popis geometrie používají modely vazebních prvků, které jsou zobecněnou a zjednodušenou představou o strukturálních prvcích textilie. Příklad jednoduchého geometrického modelu očka je na obr. 3/30 (Dalidovičův model). Vychází z předpokladu neměnného průměru nitě, obloučky jsou definovány jako půlkružnice, sousední jehelní (horní) a platinové (dolní) obloučky mají společnou vodorovnou osu a stejný průměr, stěny očka jsou definovány jako úsečky. Geometrický model není ale schopen dobře popsat fyzikální podstatu textilie, ignoruje vlastnosti nitě, působení sil a momentů, tření atd. Model je vhodný pro průměrně hustou pleteninu. Sousední nitě se dotýkají ve vazných bodech vnitřními Obr. 3/30. Dalidovičův model očka. plochami obloučků, vnější plochy se nedotýkají. Z uvedených předpokladů vyplývá, že průměr obloučků je D = w 2 + d, délka nitě ve stěnách očka je přibližně 2c a celková délka nitě π v očku l = π D+ 2c = w+ π d + 2 c. 2 Model lze použít i pro ZO pleteninu s tou změnou, že platinové obloučky budou vykloněny do roviny kolmé na rovinu pleteniny (tj. z líce na rub), jejich průměr se nezmění. Mechanické modely vycházejí ze silového působení na nit v řádku pleteniny (tzv. vektorová - silová analýza) nebo z optimalizace energetického obsahu, kdy je hledán přímo tzv. plně relaxovaný stav (skalární analýza). V obou případech je řešení komplikované a zatím možné jenom za cenu velkých zjednodušení. Zaplnění resp. zakrytí pleteniny (někdy se říká nepřesně hodně zaplněné pletenině hustá a málo zaplněné řídká ) se nejčastěji vyjadřuje poměrem l d. Vyjadřuje poměrným způsobem (je to bezrozměrné číslo), jak hodně nebo málo textilního materiálu je

20 v pletenině. Určení průměru nitě je obtížné, proto je někdy parametr d nahrazován odmocninou z délkové hmotnosti T tex (není to ale totéž, d Ttex!). Vzniká ale další problém, neboť zde ale zase hrají nepříznivou roli rozdíly v hustotě vlákenné hmoty ρ a v hodnotě součinitele zaplnění µ (poměru objemu vláken v celkovém objemu včetně vzduchových mezer). K dalším bezrozměrným číslům patří poměr hustot w 2 Hř l l l =,,, apod. c Hs w c w c Odchylky těchto čísel od teoretické nebo ze zkušenosti známé hodnoty signalizují nestabilitu struktury, tj. tendenci k rozměrovým změnám, které mohou být u pletenin velmi nepříjemné. Ideální je tzv. plně relaxovaný stav, charakterizovaný minimem vnitřní deformační energie v pletenině. Energie se do struktury dostává především při jejím vzniku a je uchovávána díky elastickým složkám deformace nitě (hlavně ohybové). Rychlým relaxačním procesům brání pasivní odpory (tření), které tak nestabilitu pleteniny konzervují. Nepříjemnou, ale poměrně častou deformací struktury je zešikmení sloupků. Dochází k němu především u jednolícních pletenin, kde může být způsobeno torzním momentem působícím v niti. Je to důsledek nestabilizovaného zákrutu po předení, tvarování nepravým zákrutem apod. Dalšími příčinami zešikmení může být jednosměrnost pletení (nit je do očka vždy vtahována jedním směrem a může se přitom plasticky deformovat), šikmá odtahová síla v krajích pleteniny která se sráží, velké stoupáním šroubovice řádku v hadicové pletenině u okrouhlého stroje s mnoha systémy apod Mechanické vlastnosti pletenin Charakteristiku vybraných vlastností začneme plošnou hmotností ρ s. Její význam spočívá např. ve vlivu na spotřebu materiálu a tím i na cenu výrobku, tuto vlastnost ale vnímá i spotřebitel. Je závislá na délkové hmotnosti použité nitě T tex a na celkové spotřebě nitě na 1 m 2 L m2. Dále uvedené vztahy používají základní jednotky soustavy SI [m, kg] s výjimkou T tex, neboť tex má rozměr g km -1. Zde je potřeba použít převáděcí koeficient 10-6 nebo použít jednotku milionkrát větší, tj. Mtex neboli kg m -1. Je-li ovšem hmotnost jednoho metru jeden kilogram jedná se o lano, textilní nitě jsou podstatně slabší (proto jednotka tex není kompatibilní se soustavou SI). Pro výpočet plošné hmotnosti platí, že ρ s = L T = H H l T m 2 [Mtex] r s o [Mtex], kde H r, H s je počet řádků nebo sloupků na 1 m a l o délka nitě v jednom očku. U složitějších vazeb se musí počítat i s ostatními vazebními prvky. Mezi deformační vlastnosti patří pevnost a tažnost, které se většinou měří současně. Vzhledem k velké příčné kontrakci pleteniny (tj. zúžení ve směru kolmém na směr působícího napětí), která by zkreslovala výsledky neboť by se Obr. 3/31. Vzorek pro zjišťování tažnosti a pevnosti, deformační křivka. mnoho vzorků trhalo v čelistech, kde dochází ke koncentraci napětí, se používá vzorek podle obr. 3/31 a. Zúžení předchází přetrhům v čelistech, vzorek se upíná bez předpětí (podle

21 značek, nakreslených na relaxovanou pleteninu ve vzdálenosti 100 mm) a navíc několikrát podélně přeložený, což omezí vliv kontrakce, obr. c. Charakteristická deformační křivka je na obr. b. Je velmi nelineární a má tři hlavní části (část 4 již není zajímavá, neboť je pletenina znehodnocená). V úseku 1 se pletenina značně deformuje již při působení velmi malého napětí. Přitom se mění geometrie osy nitě a nitě se po sobě ve vazných bodech posouvají. V části 2 se zvětšuje strmost křivky, neboť posuv nití po sobě už vyžaduje i podstatnější deformaci průřezu nitě - sousední vazné body se dostaly do kontaktu. V části 3 už byly výše uvedené možnosti změny geometrie pleteniny téměř vyčerpány a uplatní se, při již značném působícím napětí, i dosud méně významná podélná deformace (tažnost) nitě. Pevnost pleteniny (tj. sílu, potřebnou k přetržení) lze přibližně vypočítat podle vztahu Fp = Hx Fn Kvz Kvp, kde H x je hustota řádků nebo sloupků (podle směru namáhání), F n je průměrná pevnost nitě, K vz je koeficient vazby a K vp koeficient využití pevnosti. K vz určuje počet nití přenášejících zatížení na jednotku hustoty. Např. u ZJ hladké vazby je pro podélné namáhání K vzs = 2, neboť v jednom sloupku sílu přenášejí dvě stěny každého očka. Pro příčný směr ale bude K vzr = 1. K vp koriguje výpočet vzhledem k tomu, že pevnost nitě lze v pletenině využít více či méně dobře. U pletenin je zpravidla K vp < 1 (kolem 0.5), plně využít pevnosti všech nití není možné např. vzhledem k nestejnoměrnosti nitě (přetrhne se nejslabší místo, další porušení je usnadněno existencí vrubu a páráním), pleteniny (v nestejnoměrné textilii jsou některá místa více namáhána), způsobu namáhání (nitě ve vazných bodech jsou namáhány ve smyčce, tato pevnost bývá menší nežli běžně měřená pevnost přímých úseků nití) apod. U tkaniny může být využití pevnosti větší, třeba i K vp > 1. Znamená to že se nit, především příze, zatkáním může zpevnit a lépe využívat pevnost vláken (lépe se využije tření mezi vlákny). Tažnost pleteniny může být veliká (řádově několik set procent), lze ale vyrobit i pleteninu s velmi malou tažností ve všech směrech (např. multiaxiální s rovnými nitěmi ve třech nebo čtyřech směrech, viz kap. 9). Textilie je často napínána ve dvou směrech (tj. biaxiálně). Některé experimenty simulují vyboulení v oblasti kolena a loktu (tzv. deformace protlakem nebo vydouvavost). Obecně lze textilii zatěžovat v polovině cyklu (tj. do přetrhu, cyklus nelze dokončit), v celém cyklu (zatížení bez porušení pleteniny a následné odlehčení, v tomto případě je možné sledovat i schopnost zotavení resp. pružnost textilie, hysterézní jevy apod.) a ve více cyklech (to se týká zkoumání únavy textilie; při každém cyklu deformace textilie vstřebává určitou dávku energie, přesněji přeměňuje ji na energii tepelnou prostřednictvím tření, a přitom se poškozuje). Existují i specifické mechanické vlastnosti pletených textilií, např.: Rozměrová stabilita pletenin. Bývá často malá, což znamená že pleteniny podléhají snadno geometrickým (rozměrovým) změnám. Ty se mohou projevit např. po jisté době používání, po praní apod. Nejstabilnější je tzv. plně relaxovaný stav, tj. stav s minimálním obsahem vnitřní deformační energie. Zátrhavost je obecně známou nepříjemnou vlastností. Souvisí s pravděpodobností náhodného zachycení nitě, která je větší u pletenin s delšími volnými nitěmi na povrchu, dále s odporem, který klade struktura proti vytažení nitě a nakonec i s nápadností deformace struktury v místě zátrhu. Pleteniny jsou na tom v porovnání s tkaninami hůře, navíc se vytvořený zátrh těžko opravuje. Stáčivost pletenin je projevem elastické deformace nitě, tj. energie, akumulované v pletenině od jejího vzniku (viz obr. 3/1). Vyskytuje se především u jednolícních vazeb a u oboulícních při velkém rozdílu v počtu lícních a rubních oček.