pepracované vydáni. II. ANALOGIE LEGEND STARO- A NOVO-ZÁKONNÝCH, SVÁTOSTÍ A OBAD KESANSKÝCH V KULTECH STARO-INDICKÝCH - BABYLONSKÝCH A PERSKÝCH.

Transkript

1 ! II. pepracované vydáni. ANALOGIE LEGEND STARO- A NOVO-ZÁKONNÝCH, SVÁTOSTÍ A OBAD KESANSKÝCH V KULTECH STARO-INDICKÝCH - BABYLONSKÝCH A PERSKÝCH.

2 rrm VELUT^ I k.>gvo I Presented to the LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by ALEX S. HAVRLANT

3 PO STOPÁCH STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA l^r. NOVÁK

4 LIDOVÁ OSVTOVÁ KNIHOVNA XIV. PRAHA-NUSLE P. 446.

5 RUDOLF MÁŠA: PO STOPÁCH STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA U. PEPRACOVANÉ VYDÁNÍ NAKLADATEL FRANTIŠEK SVOBODA.

6 Tiskeni Hiit. Reise, Praha-Vjíišehradi

7 Uvod, Dobrý, pravovící kesan se stále ješt domníviá, že starý a nový zákon vznikl tak, jak mu to bylo vštpováno katechety. Ak i ti již vrouku kesanskou nepojímají nikterak vážn, domnívají se alespo, že legendární postavy jsou skuten pvodu židovského a že i kult Kristv opírá se o skutené historické události, které se staly na poátku našeho letopotu kdesi v Nazaretu, v Galilei a v Jeruzalém. Le ve skutenosti tomu tak není. Legendy starého a nového zákona jsou z valné ásti jen napodobeninami legend jiných, jimiž se vysvtlují obdobné události v nejstarších kultech náboženských, a z nidiž mnohé byly v nejkrásnjším rozkvtu již nkolik tisíciletí ped naším' letopotem. Ale nejen legendy, nýbrž i svátosti, obady, obadní pedmty a náboženské pedpisy, o nichž se doniníváme, že jsou pvodn kesanské, nacházíme již v tchto starobylých kultech. Ba dokonce i mnohé, nevyzpytatelné záhady, jako na p. pojem božské trojice, jejž v kesanství s rozumového stanoviska pochopiti nelze, vynoí se ped námi v kultech staroindických tak jasn, že chápeme zcela rozumov, jak vznikl a jaký byl jeho úel, což o kesanské trojici íci nelze. Ovšem' nebylo to pouze židíovství a kesanství, jež erpaly z prazdroje kultury babylonské a indické 5

8 materiál ke stavb svých kult. inili tak všichni národové pozdjších dob, vyjma Eggpíany, kteí maji svou vlastní, svéráznou kulturu, rovnž tak starou jako Babyloané a Indové. Nejstaršími duchovními pomníky lidské vzdlanosti jsou Védy, náboženské knihy staroindídíé. Jak jsou doopravdy staré, tžko lze dhes íci; nkteí badatelé soudí, že pochiásíejí asi z druhé poloviny druhého tisíciletí, jiní kladbu vznik její* do tvrtého až pátého tisíciletí, t. j. pibližn db oné doby, ká)j prapedkové dnešních Ind oddlili se od jiných kmieo indoevropských, usídlivších se v Iránu (v dhešni Piersii) a usadili se v dnešní Indii. íkámie jim kmenové indbeyropští proto, že jejich pvodtó sídla byla v Evropi. Odtud se hnuli asi v piátémi tisídleti ped naším' letopotem a založili nová sídla na rzných místech. ást jich se usadila v dnešním íiecku a na ostrovech! aegejského moe (Kárové, Palastové = Palastu = Filištu = Filištinští), ást v Malé Asii (Hettité), ást v Iránu (Íránci =;P^ršané) a konen ást v dnešní Indii (Indbvé). Z kulturních pamiátek, nalezených ve vykopávkách,je zejmo, že Kárové, Palastové a Hettité byli již za dbb první dynastie egyptské (t. j. as let ped naším letopotem) v ilém obcíhodním styku s Egypany a ktnenová souvislost tchto kmen s Íránci a Indy je opt patrna z jejich náboženských symbol; svastiky, posvátného stromu, posvátného býka nebo krávy atd. O Hettiteí^h dokonce víme, že uctívali tytéž 6

9 bohy: jako Íránci a Indové. Méli svoa pramiáti boh a uctívali Varunu a Mithru, vedle jiných božstev. Všehng tyto pam!átky mluví zejm o kmenové píbuznosti thto kmen a jejich stycích s Egyptení za dob první dynastie a rovnž tak i vývoj jejich kultury hrníské dává nám tušiti, kdy asi se títo kmienové usadili ve svých nových sídlech. (Podrdbn se o tom ztninuji ve své knize O pvodu a vývoji náboženství", která vyšla v této knihovn.) Nikoli hned, ale jist nkolik stol tí po svém usazení poali tito kmienové vyvíjeti ve svýdh nových sídlech svéráznou innost kulturní, ím^ž se povahov i kulturn znan od sebe V2?díálili. V tch dobách pjí neznámí pvci v Indii své krásné hymny k Slunci, Jitence, Varunovi, Mithrovi, Indrovi, Agnimu, Dyausovi a jiným' božstvm, z nichž nkterá jsou personifikací (zosobnním) úkaz pírodhích, kdežto jiná, na p. Varuna, je již v té idob opvovován jako bh nejvyššího dobrodiní a jest povahov myšlen mnohem ideálnéji nežli starožidovský Jáhve starého zákona; Není to bh mstivý, hrozící nelidskými tresty, a i pomr lovka k nmu je mnohem' pirozenjší a upímnjší. Z toho vyplývá, že Indové již v tchto dobách byli na mnohem vyšším stupni vzdlanosti nežli Izraelité za doby Mojžíšovy, t. j. as 1400 let ped naším letopotem. Trochu pozdéji nebyl již pomir Ind k bohu tak upímný. Ob, kterou v dobáchi rigvédských (v nichž vznikly výše uvedené hymny) pinášel kaž- 7

10 dý sám svým bohm jako oúmmu prokázané dobro, stala privilejí knžské kasty a byla spojena s tajuplnými obady. Knihy, jfež popisují obadnictví této doby, nazývají se Bráhmany a knžim, vykonávajícím obti, sc íká bráhmané, protože vedle ostatníííh starých boh rigvédských pijali nového vyššího boha, jemuž í- kali Bráhmá. V tchto dobách pemýšlejí již bráhmané i o tom, kde se vzal svt a co jest jeho podstatou, jak pišli na svt první lidé, co je píinou utrpení lidstva, a z tchto myšlenek vznikají nové idee, jež sepsány jsou v nesouvislých statích, jimž íkáme Upanišády, a v mnohých jiných spisech. Zajímavé jsou zejména nkteré legendy je nak proto, že jsou v nich obsaženy myšlenky a názory, které právo víd židé a kesíané pokládají za zjevení židovského boha Jahve, jednak i pro pomrn vyšší svou mravní hodnotu., N- které jsou pozoruhodný i tím', že klíi v nich moderní evoluní názor svtový. Slyšte nkteré z nich a porovnejte je podle obsahu bud s e- voluní theorií nebo s tmi, jež znáte z bible, a uvažujte, v em' zejména legendy staroindické pedstihují s mravního hlediska legendy biblické. Všimneme si ovšem pi tom i legend starobaby lonskýa, které jsou pravdpodobn rovnž tak staré, ne-li starší, a nkterých náboženských názor irénskýc*h, starších i novjších, avšak vesms starších než kesfanství, a bude nám záhy jasno. 8

11 Staroindická genesis. Podle niázor starýdi Ind byl bh nejprve bytostí neinnou a jako takového nazývají ho D y a u s. Od doby, kdy poal vyivíjeti tvrí innost, zovou jej Bráhmá. Doba, ve které tvoil svt, nazijfvá se den Bráh mv a rovná s 4 milionm, 320 tisícm lidských vk. Rovnž tak dlouho trval pra láj a (chaos). (Manu 1/69 ff.) V té dob vyvíjelo se vše pozvolna a postupn. Když doba pralája minula, zjevil se ten, jenž sám sebou jest a jejž svými smysly pochopiti nemžeme, a uinil svt pti základními živly zjevným tím, že v plném lesku zazáil. (Manu 1/61.) Tak jeví se nám Bráhmá jako bh slunce. Po té stvoil boha V i snu, aby udržoval a chránil svt, a boha Sivu, aby hynoucí vci rozkládal a tvoil nové. Tak vznikla z jednoho boha božská trojice: Bráhmiá, Višnu a Siva Ȧ když rozhodl Bráhma, že vytvoí ze sebe rzné bytosti, stvoil nejprve vodu, db níž vložil svj zárodek (Manu 1/8.). Z tohoto zárodku se vyvinulo vejce, tpytící se jako ryzí zlato a záící jako slunce tisícerými paprsky; v nm u- tvoii se zárodek všech bytostí. (Manu 1/9.) (Srovnej kosmiologický smr v staroecké íilosoíii: Bh Fanes stvoil záící vejce atd.) R když tento svt vystoupil z temnot, vzešla z princip 9

12 první rostlinná seirtena a z niái vyrosily první rostling. Z rostlin pak pešel život na rzné fantastické formy živoišné, které vznikly v baton v hlubinách vod. Pak postupné se tvoily nové a nové formy živoišné, zvíata a na kbnec lovk. (Bhagavata.) Staí Indové, jak viditi, tušili velmi mnoho z toho, co potvrzuje mt>derní véda. Pochopili, že vše vyvíjelo se povolná a postupn, po miliony let, že život vznikl ve vod a že na dn moi protist = rostlinoz'víat) vyvíjely se vyšší živoišné formy. ^Povst o stvoení andlá a jejich zkoušce, známá z biblické djepravy, již nacházimte též v pozdjším, cizími vlivy znetvoeném starém zákon, íúi velmi pknou obdobu ve mnohiem staršídh a pvodnjších povstech indických a její struný obsah je takový: Když Bráhma stvoil zemi, rozdlil nebe na dvanáct díl (na dvanáct skupin zvíetníku), v nichž bydlelo dvanáct odiuševnlých bytostí bez podstaty tlesné (dév), jichž úkolem bylo pomiáhati mu v dalším díle. Tak vzniklo dvanáct dév (andl), seskupený* na rzných místech kolem Bráhmova trnu. asem však vznikly mezi nimi nešváry. Vzdálenjší žárlili na ty, již byli blížfe trnu Bráhrnova, až kbnen vzdálenjší se vrhli pod vediením' Vašukiho na bližší a nastal tuhý zápas. Napadení se uchýlili pod ochranný pláš Indrv (do mra- W

13 cen) a tak útoku vzbouenou odolali. Pívrženci Vašukiho, prohrávšc bitvu, prosili Bráhmti za odpuštní, ale ten jejidh prosbu zamítl, vyhnal je od svého trnu a zakázal jimi pobyt i na zemi a na jiných nebeskýírh tlesech. Nezbylo jim proto nic jiného, než blouditi v prázdhotách vesmíru. Tak povstali dobí a zlí dévové a Vašuki pedstavuje nám' staroindického Satana, krále rakšas (indických ert). Tak si ovšem' pedstavovali staí Indové vznik téchto domnlých bytostí teprve v dbbiách, lidy došli k pojmti boha tvrce, Bráhmana. Ve starších dobách byli rašasové dudiové zlých pedk, jichž se obávali, a dvové byli duchové pedk dobrých, kteí vykonávali lidem' v dobách, kdy neznali ješt boh, tytéž služby jako po^ zdejší bohové. Z pedk zvlášt významných, proslulých ná-- celník, stali se Velcí duchové a z tchto teprve bohové, sídlící v nadbblaných výšinách nebo vládnoucí v íši pedk t. j. v podsvtí. ^vod dobroboha a zloboha. Íránci, kteí byli téhož pvodu jako Indové, jak jsme již pedem' zvidéli, mli také svj kult pedk, vili v duchy zlé a v duchy dobré, ale vedle toho mli i své bohy Mithru, Agniho a mnoho jiných. Znali nepochybn i Varunu, nebo znali jej i Hettité, Indrni vzdálenjší, ale z tohbto

14 boha vznikl pozdji bh jiného jraéna, téchže však vlastností, a proto jméno jeho upadlo v zapominéní. Velký prorok Iránský Zarathuštra, uinil z néj z neznámých dvod Ahura Mazdu (božského gazdu hospodáe) a pod tímto jménem jej známe ze Zen dave sty, staro perského náboženského zákona, zjeveného Zarathuštrou. Pozdji byl nazýván též zkrácen Ormuzd. Mi t hra bgl podobn jako u Ind bohem sluneního jasu a Agni (srov. Ognij = Ohnivec) byl jak v Indii, tak v Iránu bohem' ohn, bohem domácího krbu, který odpuzoval svými božským leskem zlé dudhg z obytných místností. Znali však také podobn jako Indové posvátný Vánek V á j u, jímž projevovali se duchové dobí. Pozdji se z nj stal v iránské theogonii nesmrtelný svaíýi. Pozoruhodné však jest, že Íránci rozumli pojmem dév duchy zlé, kdežto Indové rozumli jím pozdji jen duchy dobré. Jak se to stalo, povídiá nám indická povst, o pádu anc l (dév). Pvodn byli to vbec jen duchové a teprve pozdjší spekulací vznikli z nich dévové dobí a zlí. Pojem rakšas, Íráncm neznámý, pijali Indové teprve v Indii od kmen domorodých, kdežto Íránci povýšivše duchy dobré na nesmrtelné svaté, vytvoili z pojmn déva pojem pro duchy výlun zlé. Spekulací Zarathuštrovou. sledující cíle politické (viz o Pvodu náboženství, díl II.), vznikla íše dobra (nebe) a zla (pekio), z nichž každá mila svého vládce. V nebi vládnu! Ahur Mazda, v pekle Angra-Mainju neboli Ahriman. 12

15 Staroperskd neboli irdmkd genesis. Podle názor starých Íránc byla oa poátku prázdnota (nco podobného jako staroecký Chaos a babylonský tihamiat), ze které se vyvíjela pozvolna tvrí velmoc Zrvan akorána, která má mnoho spoleného s tvoícím Bráhmou, ale zstává v kultu Zarathuštrov nepovšimnuta, jelikož všechno další tvrí dílo se klade db rukou boha dobra Ahura Mazdy a boha zla A n g r a-m a i n j a. Zrvan Akorána vyt\^oila svty a dv božstva, Ahura Mazdu (Ormuzda) a Angra M a i n j a. Ob byla stejn mocna a žila oddlené, nevdouce navzájem o sob. Ahur Mazda poal ihned tvoiti a vytvoil nejprve svt duchovní, svt božských pomocník Ameša špent, t. j. nesmrtelných svatých. Tito se starali, aby se dostalo svtu všeho dobrého a obecné prospšného. Pak teprve stvoil Ahur Mazda, pomocí Amiešašpent krajiny, pole, pastviny, lesy, užitená zvíata a užitené ptactvo a amieša^špentové stali se všeho toho odirántí. Konen stvoil Ahtir Mazda ze semene zem (gaja m ar etan, srovnejte se staroeckým Gaja, ziemé) miuže iftašia a ženu Mediánu, jichž potomikem byl nesmrtelný, panovník Jíma, pebývající v ráji, oplýn vající nesmírným bohatstvím. Jeho íše byla plna dobytka, tahoun, lidí, ps, ptáki a ervených svatýich oh. Ti tisíce let tvoil již Ahur Mazda véci dobré, kdtjž to zevlující Angra-Mainju 13

16 po prvé zpozoroval. Poznav nevýhodu, která mu z toho plynula, poal také tvoiti. Nejprve stvoil podobn jako Ahur Mazda, svét duchovní, celou adu zlyoh dév obojího pohlaví, kteí plodili zlo a poškozovali dobré dílo Áhur Mazdóvo. Pozdji stvoil i mnoho tvor škodlivých, had, d^ouhlavých saní, drak a škodlivého hmyzu, dravou a neistou zvé, noní ptáky a zvíata atd. Ale tvrí dílo Ahura Mazdy bylo již tak pevn založeno, že již nebylo lze podrýti je a proto dílo dobré nakonec zvítzí. Sídlemi Ahura Mazdy a ameša-špent jsou slunné kraje nebeské na bezích nebeského jezera Vourukaša (vod nebeských, miraen). jehož behy hranií na Har aberezaiti (obzor), odkudž vychází slunce (Mithra), hvzdy a msíc. Sídlem Angr a-mainja a dév je severní íše temnot, kde zima trvá déset msíc a léto jen dva msíoe. Krom toho se zdržují dévové ve skalních slujích a v nitru zem. Odtud za noci vycházejí a škodí lidem. Nkdy však objevují se v rzných podobách i za dne a svádjí lid ke zlým inm. Každý v nich jist poztnává na prvý pohled kesanské erty ; jen peklo vypadlá jinak. Na místo, aby tam byla vná výhe, je tam vná zima a tma. Ale i s ohnm, podobným' kesanskému peklu, se pozdji shledáme, až budeme mluvit o píchodu vykupitele a soudném dni Ahura Mazdy.' Dodaten nutno se zmíniti ješt o tom, že i nesmrtelný Jíma po ase zhešil, ne- 14

17 ídiv se pakyny Ahura Mazdy, proež štstí v poddbé holubice o ného ulétlo; stal se smrtelným a musil snášeti utrpení, spojené s životem vše<?h stairtelník. Slovanské povsti o pvodu svta. Píbuznost starý^jh Íránc se starýpii Slovany je v mnohém patrna a proto i povsti jsou velmi podobné. Cteraie-li iránské povsti o dracích, ernoknéžnících a o jiných postavádi, známých nám z naších pohádek a povsti, máme dojem, jako bychom etli staré povsti slovanské. Duchovni svt našich pedk jakoby se otvíral ped náimí. A proto nacházíme dualism (= víra v áohro a zlo), podobný iránskému i v staroslovanských povstech o pvodu svta. Jsou ovšem' již vlivem kesanství znato zkresleny, ale ztáklad^i dualistický prvek a rzné analogie nacházíme v nich pece. Slyšte jednu z mnohých, podle Machalova nákresu slovanského bájesloví. V radomyšlském újezd se ví, že na poátku nebylo ani nebe, ani zem, byla jen tma a voda, smíšená se zemí jako bahno. Bh létal nad vodou, která šumila pnou. Jednou diechl Bh na vodu a ekl: Necht jest andl! Andlu tomu dal šest kídel, aby mohl létati. Druhý den stvoil nebe a tetí <ten zavolal šestikídlého andla (serafyma, satanaila) a poruil mu, aby se ponoil na dno vody a vzal trochu zemi ve jménu božím. Dvakrát ponoil se satanail do vody a vzal trochu zemi ve jménu 15

18 svém'; ale zemé se mu v ruce rozsgpala. Tepre po tetí pinesl ^cme vie jménu božím, kousek vstril do úst a ostatní dal Bohu. Bh ^emi požehnal, abg rostla; ale zeraié rostla i v hub satanailov. Bh mii kázal, aby ji vyplivl. Jak tedy zaal plivat, rodili se erti, podobní jemíu. Když vyplival zemi, poal chrliti istou slinu a z té vyletovali andlé. Po té si chtl Bh odpoinouti á ulehl s ostatními andly. Satanail se svou družinou nespal a chtl Boha s jeho andly uvrci dc vodtj. Akoli se zdála voda na blízku, nemohli pece k ni dojiti, proto položili Boha na totéž místo, kde ležel, a sami usnuli. Zatím Bh vhodil erty do vody a vzlétl s andly do nebe. tvrtý den Bh stvoil slunce, msíc a hvzdy, pátý den udlal dv ryby velké a dv malé; velké položil pod zemi a pikázal jim, aby ji držely, a malé hodil db vody, aby se rozmnožily. Potom stvoil ptáky a pustil je, aby létali a množili se. Tato povst vypravuje se v nejrznjších obmnách a z mnohých povstí vysvítá velmi jasné i dnalism naprostý. Bh potkává erta, aniž ho díve znal a pak opakuje se pravideln vypravování, jak se ert z rozkazu Boha potápl pro písek, aby mohla vzniknouti zem, a jak Boha chtl oklamati. Tak jako v této povsti vznikají erti, vznikají v jjných povstech hory, skály a neúrodná zem. A tmto povstem se ví dodnes, pesto, že kesanství líí pvod svta ponkud jinak!.! 16

19 Babylonská povst o stvoení svta a prvních lidech. Babylonic byla již 3000 M ped našim Mopotem kulturním stedem Orientu (Východu). V té dob znali již Babyloané povést o stvoení svta velmi podobnou té, již známe z starého zákona. O Izraelitedi nebylo tehdy ješt ani potuchy. Pedkové jejich byli tehdy ješt polodivokymi kmeny pastýskými a vili v kult pedk, Ve vykopávkách podobn jako dnešní primitivové. starobabylonských v Ninive byla Henrym Lagardem' nalezena deska, na které iní se zmínka o stvoení svta;, je však neúplná. Ale z toho, co se zachovalo, je velmi patrno^ odkud pocházií biblická povst o stvoení svta. Povst ta zní takto: Za doby, kdy nebe nemlo ješt názvu a ani zem ješt nikterak se nejmenovala, byla hlubina prvním jejím ploditelem a vlnící se moe (Mmmu-Tihamat) jich obou rorditelkou. Tu shromáždily se vody ínebeské i zemské, mrana a moe) v jedno. Ale temnota beze s^itu, vichice bez poklidu trvala dále. V té dob nebylo ješt nikoho z boh; žádné jméno jich nepipomínalo, žádného osudu tieurovali. Nejprve vznikli bohové Lachmu a Lachamu, kteí rozlišili nebe (Sár) od zem (Ki-Sár). Z nebe a zem vznikli po mnoha dnech bohov Anu Bil a la. Tito bohové pak stvoili vše ostatní v témže postupu, jak je to uvedeno v bibli. Zajímavo je, že i staí Babyloané pedpokládali, že lovk byl stvoen z hlíny. Pedstava tato je ovšem 2 17

20 u Babyloan, kteí vyrábli takka vš^^hny vci, knihy, rakve, pamtní desky atd. z pálené hlíny, samozejmá, v židovství n^á však smyslu. Povist o sedmtéra dnu odpoinku sice chybí, ale protože Babyloané ode dávna jej oslavovali a nazývali jej sabbat, což v assyrštin znamiená den klidu srdce", lze pedpokládati, že v chybjící ásti byl stanoven jako díle. dm odpoinku boh po vykonaném První lovk, jejž bohové stvoili, nazýval se Adapa (srovnej Adam = ildima) a byl pvodn nesmrtelný jako bohové. Zato však, že se vzepel bohu Anu (babylonská božská trojice: Bil, la, Anu, rovná se indické: Brahíiía, Višu, Siva), musil voliti mezi pokrmemi a vodou života a smrti; zvoliv druhé, pozbyl nesmrtelnosti. Povst o prvních lidech, žijicídi v ráji a o svodu první ženy hadeiri Tihamatem, se nám' sice nezachovala, ale zachovalo se námi vyobrazeni tohoto dje, které se s biblickou legendou naprosto shoduje. Nachází se na peetnim válci, zaruen babylonského pvodu (viz Prášek: Babylpnie, kolébkou djin"), jenž je uložen v britickém' museu. Z tchto poznatk vyplývá, že legenda o Adamovi a Ev je kombinací, vytvoenou z povsti starobabylonské a indické, se kterou se ihned obeznámíme. Pvodního v starozákonné legend nem' naprosto nic. Základní motiv této legendy sahá však až do šedé dávnovkosti ; je mnohem staršího pvodu nežli povst starobabylonská a staroindická o prvních lidech, žijících v ráji, nebo 18

21 pripomíniá tiám porušení jednodtewého tahu (utržení ovooc se stromlu,. (kterýi byl vénovm duchm pedk pro jejich obživu, jak podrobn se o tom rozepisuji vfe své knize O pvodu a vývoji náboženství", díl L), a pochází tudíž z dob, kdy ani v Babyloiiii ješt boh nebylo. Legenda o Adimovi a Hév. Z Ramitsariaru^^, povsti a vtfsvtuvek védickýck, Kdy^ zemi byla stvoena a pokryta kvtinami a stromiy rodícími plod y, kdiyž tisíce zvíat oživilo ziemí, vzduch a vodý; luisoudii Bráhma', že pišel as, abjj! stvoil lovka Vzal tedy zárodiek své vlastní diuše a oživil jím dv bytosti, muiže a ;žeinu, ábyi se mohli rozmnožovati jako jiní tvorové. Pak dal jim svdomí a e, ímž byli povýšeni nad ostatní pozemské tvory. Muže obdail vysokém vzrstem, siloui a majestátností a nazval jej Adima (t. j. první lovk). 2en,u obdail nhoui, grácií a krásou a nazval ji H é v a (t. j. ta, jlež iní život úplng). Muž a žena byli sob rovni a brzyi poznali, že život bez jednoho i druhého by by} neúplný, a ve^ iebili dílo Bráhmovo. Za pobyt vykázal Bráhmá dimovi a Héví krásný ostrov T a p r o b a n e (C e y Ion), kde bylo všeho hojnost Nemohli se ani dosti vynadivit krásám je obklopujícím. Pro život jim dal Bráhmá takovéto ponauení: Jdte a rozmnožte své potomky podle obrazu svého, pamatujte však na mne a ute i dti své, aby na mne pamatovaly^ Zakazuji Vám však oppstiti tento ostrov. Až potomci Vaši se rozmnoží tak, že je tento ostrov již neuživí, nech pinesou mi obiti a já dám jim pokyny, co ímiajíi dále iiti. Po tch slovech zraiisel. 2* 19

22 Dlouho byli Hdima a Héva piamtlivi pikázáni Bráhmova. Jedooho dne došli však náhodou až kbehtu moskému a spatili na protjší pewiiné, od které j dlil jien úzk^j pruh moe, krajinm plnoiu roj^košnqch háj se stromy:, jež oeslg, podivuhodné plody, takže se nemohli ani dosti vynadíviti tm krásám. V Hdiraovi vznikla touha, pesvdati jaké to asi plody jsou, jiež rostoo na tch krásnýííh stromech tam za vodoiu, a byl odhodlán pejiti na dlruhou strainiu. Ale Héva je ji prosila, aby, toho neinil a byl pamtliv pikázání velkého Bráhmy. Hdima však Hévé domíoiuival, jen abyi s ním šla^ že se ihnedl vrátí. Konené si dala Héva pec jen íci a následovala Rdimu po úzkém, skalnatém pruhu zemi, jenž spojoval jejich ostrov s krásnoiu zemí Z3. moem. AI jakmile došli k cíli, propadla se s velkgm rachotemi stezka, po které práv byli pešli, všechny, krásy?, jež je tam vylákaly, rázem zmizielyi, a ped nimi se rozprostírala riiekoniená poušt (Skály, vystupující z moe mezi Ceylonem a Indií se dbdbes nabývají P a 1 a m H dima, t j. Adamv most). Když Adima pochopil, co se stalo, klesl s pláem do písku, ale Héva pistoupila k nému, objala ho a pravila: Nezoufej, budeme prošiti Bráhmu, aby nám odpustil A co takto mluvila, zaznl s nebe hlas: 2enO', ty's zhešila z: lásky k svému muži, kterého' jsem ti pikázal milovati, ale zárove jsi složila ve mne dvru a proto odpouštím tob i tvému muži. Avšak na místo bijvalé radosti se již nevrátíte; tím že jste neposlechli mého píkazu, dali jste zlým dlévm (rakšasm, ertm) možnost sestoupiti na zemi, Budete proto trpét a snášeti mnoho zlého na zemi, nebo ti, jichž jlst poslechli pes mj zákaz, zpsobí vám i vašim potomkm mnoho utrpení a potomci vaši na mne zapomenou. Ale vyšlu k vám' Višnu, který v útrobách ženy se stane lovkem a pineste vašim potomkm novou nadji v od^duštní, nebo 20

23 jim ukáže oovy, lepší smr života a poskiytne jim i nové prostedky, k zmírnní jejich utrpení." S touto iiíadjí nastoiupili ildima a Héva novou dráhiu života,aie mi^sili tžce pracovati na chléb vezdejší, Staroindickd legenda o potop svta. Ve shod s pedpovdí Bráhmij byla záh y zialidnina zemé potomkiý Rdimovúmi a Hevinijmi a tito stali se asem vlivem zlých dév tak zlomiyslnými, že nedovedli se mezi sebou porovnati a uidržovati nwtný poádek k spolenému životu. Tu rozhodl Bráhma, nemoha déle strpti tuto zká^u^ že je za nevázanost a svévoli jejich vyhubí, a teprve, když Višu pipomieiiud Bráhmovi slib uinéng prvním lidem, pipustil, abg Višu vyhlédnul pro zachování lidského plemene nejctnostmjšího muže. Tímto vyvolencem byl ctnostný rybá Vaivasvata. Když jednoho dne konal obvykloiu oistnoo koupel na behu posvátné eky: Vir in i, vyvržena bya pojednou na i>eh malá, všemi barvami záící rybka a promluvila k nmu jemným hláskem: j^zachra mne, abych nebyla sežrána od velkých ryb." Útrpné vzal Vaivasvata rybta a vložil ji do mdné kádi naplnné vodou. Ale ryl3iia rostla tak rychle, že muisil ji záhyi [na další její prosbu oid^ nésti do ekyi, nebo v kádi nebylo již pro ní místa. Pozoroval však, že r^bka je na její velikost píliš lehká a zarazil se též nad libovní, jíž šíila kolem/ sebe. ille netrvalo dlouho a ryíbka znoviu žádala, abyi 'biyla penesena do moe. Byla již ohromn velká, ale pi tom lehká jako pírkol Když uinil j!í po vli,, ekla mu, že bude velká potopia svta a naídila mu, aby ihned vybudoval vdkoiu lo a aby vzal do níi celou svoji rodinu, semena všech rostlin a ode všechi zvíat po páru. Vaivasvata ihned vykonal, co mu bylo pikázáno, a sotvaže dílo své dokonal, poaly vody rychle stoupati, nebo hojn pršelo; eky, i moe 2i

24 viystoiupl(g z beh a ziatopilty veškerém ksrav Tui piblížila se k jeho lodi velká riyíba s rohem lna hliav, np. ktergž Vaivasvata uvázal svoiui lo. Rylba plula rozbouenými vlnami a táhla za seboui lo po širých vodách. K trvalo to dniyi, msíce a léta. Teprve, kdjyjž dílo zkázy b(yjo dotonáno, utišily se rozbouené živly a vody opadávaly. Tajemná ryba zatáhla lo nad vrchob Himalájí, kde po opadiu vod zakotvila, lle díve nežli riyba opustila lo, pravila lidským hlasem:,',višn.ií vás zachránil, ma jeho prosbu dána tobt, ctnostný Vaivasvato, a tvým potomkm milost. Plte nyní pikázání Bráhmova a zalidnte znovu zemi." Po té zmizela a nikdo již ji nespatil. Jak dozajista každý postehl, je\rí se mám v této povésti Višnu, druhá osoba božská, jako ochránce a vykupitel lidstva a Vaivasvata jako praotec novýcb' národ. Ve Vaivasvatovi poznal jist na prvý pohled každý patriarchu Noeha, teba za okolností ponkud jiných. Podle jiné povésti staroindi- Cké, mbhi Vaivasvata, když vodtj opadly, házeti jen kameny do bahna a takto vytvoiti lidí, kolik miu jich bylo zapotebí. Je to pravdépodbbné stárl povst Kárská, pizpsobená povsti první. Kárové obývali v dobách pradávných ostrov Krétu a byvše vytlaeni nov pišlými Kafty, asi v 15. století ped našimi letopotem, splynuli ásten s Indy, a tuto povst s sebou pinesli. Proto je obdoba tohoto dodatku známa i starým ftekm. (Viz Saska: Mythologie íiekv a ftímanuv", na str. 14.)

25 Zbytky Káru rozptýleny jsou dodn^ v Birm. Véí v kult pedk a znají i tuto povst.. (O kultu pedk a náboženství Kár v jejich dívjších' sídlech na ostrov Krét, pojednávám' ve své knize: O pvodu a vývoji náboženství.) Babylonská povst o potop svta. Nejvijšší bh Bil rozdobil se na híšné lidské plém a pedložil snmu boh svj úmysl, že ^ahtulbí nevázané lidské plémi potopou. Ostatní bohové i matka boh roz^hodnutí jeho sdhválili, Viystoupili do vi^šin nebeských a odtud! se dívali na rostoucí dílo záhuby. Díve však nežli se potopa poala, viyhledal bh la ctnostného muže Utnapaštima (= ten, jenž nalezl život) v mst Suripáku, tam 2ijievil mu. ve snách usnesení boh a poruil mu, abiyi riychle vybudoval koráb a vzal éo nho krom své rodiny a píbuzenstva také semena všech rostlin a ode všech zvíat po páru, Utnapaštim ihned zaídil vše podle lova píkazu, a když vodyi poaliy stoupati, povil kormidlníka ízením lodí, vstoupil db ni naposledy sám a uzavel dvéa Zem se promnila za nedlouho v moe a po hladin vodní plovalo tolik lidských mrtvol, že i matc» boh se srdce pohmiujo a ona velice litovala, že pi^ spla souhlasem svgjn k tomuto hroznému neštstí. Sest dní trvala potopa a rozpoutané živly konaly dílo zkázyi. Teprve sedmého dne poaly vodjy opadávati, nastal klid a zem se vynoovala nad povrch vod. Lo zakotvila na hoe Nis siru; ale nížiny byly stále ješt pod vodbu^ Utnapaštim', chtje se pesvditi, jak dalekio sahají, ješt vody^ pustil nejprve holubici, která nemajíc kam usednout, brzyi se vrátila zpt. Po té pustil vlašfbivkui, ale i ta se vrá- 23

26 tila 2 téže píinij. Naposled pustil krkavce, kterij naleznuv dosti potravitji, se již nevrátil. Tak se Utna-^ paštim pesvdil, že vodyi opadlyi a viustéhavav» z korábu, obtoval bohm, kteí ichali ubeznoui vni jeho obti, i také mouchiiji poalg poletovati kolem jeho ohnié. Nakonec s matka boh ješt s Bílém po hašteila, ale to už nás tolik nezajímá. Nás zajímalo jen jádro této powsti, nebo e s mnohými podrobnostmi jako : vgpuštním holubice, vlaštovky a krkavce na výzvdy, icháním vn obtní bohy, mouchami, jež obletovdy ohe a j., peneseno témi beze zmn do biblické povsti o patriarchu Noehovi. Ale i s indickou legendou miá mnoho spolenéhio. Nebof stejn jako tam z vle Bráhmovy, zde z vle Bítovy zahubeno bylo híšné pokolení lidské, stejn jako tam druhá osoba božská, Višu, vyvolila k zachování lidského plemene ctnostného Vaivasvatu, vyvolila zde z tchže dvod druhá osoba božská la zbožného Utnapaštima, a oba, Višu i la, pikazuji ctnostnými svým vyvolencm, aby vybudovali lod a vzali na ni mimo rodinu i semena a ode všech zvíat po páru. Totéž pikazuje Jahve Noehovi. A tak jako lod Vaivasvatova zakotvila na vrcholu Himalájí, zakotvila lodí Utnapaštimova na vrcholcích hory Nissiru a Noe- Nechci rozhodovat o tom, hova na hoe Araratu. která povst je pvodnjší, zda indická i babylonská, nebo dkaz pro to není a ob kultury nejsou valn od sebe vzdáleny. Jisto však 24

27 je, že povist starobabylonská byla vzorem' starého zákona a že teprve v dobách babjjlonského zajetí penesena bgla ve starý.!z,ákon. Díve ji Izraelité neznali a starého zákona vbec nebylo, vyjma nkolik pravidel. Legenda o Adgigártovi, staroindickém Abrahámovi. Z proroctví Ramitsariova, Pro nedostatek místa nemohu zde podati legendu v plném rozsahu, jak uinil jsem ve vydání prvním v r, Doufám však, že i její struný nástin splní svj úel. Vnuk Vaivasvaíúv Paváa ml vzorného žáka Mgigártu. Kdlyž Hdgigárta diospl a poznal tajemství Véd, dal mu Paváa za žemiui svou krásnou a dobe vychovanou dceru Párvádjy, Dailo se jim dobe, jen to je trápilo, že nemli dítek. Kdjyž blížil se osmg rok, kdg podle zákona Manuova neplodní manželé mli býti rozvedeni, starosti jejich rostliji a velký bol svíral jejich nitro, nébof se skutené navzájem milovali. Proto se /Idgigárta rozhodl, že obtuje na blízkém návrší bohu a že ho bude prošiti o pomoc. K bh vijs:iyšev jej pravil: Vraf se dora> fldgigárto, Bráhma se nad tebou slitoval a vyslyšel tvoiu prosbu." S radostí spchal Hdgigárta dbm a z domu vyšla mu vstíc jeho žena s tváí usmvavou, plna radosti, Hdgigártu. zvyklého na její zármutek, to pekvapilo a tázal íse po píin. 2ena mu vyprávéla, jak pohostila neznámého poutníka a ten že ji zvstoval, že porodí syna, kterého má pojmenovati Vjašagána, t. j. plod almužny; Adgigárta vyprávl opt zvstování Bráhmovo a radosti jejich neb ulo konce. Párvády skuten porodila hošíka a pozdlji ješti mnoho spanilých a vzorngch dcer. 25

28 Když bjulo hošíkovi dvanáct let, šli s otcem podkovati bohu a vzali s seboo nejlepšíht) beránka, ejž chtli bohu obétovati za prokáziané dobro din í. j Cestoiu šli hustqm lesem a spatili na zemi holoubátko z hnízda vgpadlé, které chtl práv hiad pohltiti. Vjašagána zabil hada holí a uložil holoulbátko op^t do hnízdfe, Mgigárta je za to pochválil a šli dále. Kd^ž došli na horu, kole mlo bgt obtováno, ujvázali beránka a sbírali díví na hranici. Mezitím sc však beránek utrhl a zmixú, Hdgigárta nevdl, oo initi, nebof k domovu btyla cesta dlaleká a jiné obti nemli. I ekl tedyi Vjíašagánovi, aby pinesl z hnízda jimi zachránné holoubátko, že je obtují bohfu. Vjašagána, jsa poslušen píkaziu otcova, chtl již rozkaz; jieho vjjkonati, ale v tom uslijšeli s nebe hlas Bráhmv: Proé porouíš, Hdgigárto, svémiui sginu, abg pinesl za ob holoubátko místo beránka, kterého jste nechali utéci? Ci zachránili jste je ped hadem proto, abyste následovali jeho píkladu? Taková obf mi není milá. Ten, kdo ruší dobré skutky, které vykonal, není hoden mne vzývati. J e st to první hích, Adgigárto, kterélho jsi se dopustil a k jeho odinní ti pikazuji, abys obtoval svého syna, kterého jsem ti d a r o v a 1." Adgigárta, uslyšev to, hoce plakal, vzpomínal na Párvády^ co tomu as ekne, až pijde bez siypa, ale píkazu božímu- se pec jen vzepríti nechtl. Urovnal tedy díví n a hranici, p i- vázal k ní svého syna, ale práv, když zdvihl ruku, kterou tímal obtní nž, chtje syna svého usmrtiti, objevil se pojednou Višui v podob bílé holubice, usedl na h l a v ui dítte a p r a Ir i 1 Rdgigártoy" peež obti své pouta a rozmetej hranice. B r á h m a je p o s 1 u S e instvím Isn^m a odvahou syna tvého Ui-spo- 26

29 kojen a daroval milost Siynu tvém a Nechí dlouho živ jest, n e bo z jeho pokolení vzejde panna, která oplodnna bude božským z á r o d k e m." Adgigárta a jeho sjjn dloiuho se modlili a dkovali bohu. Teprve m noci se vraceli k domovui a plni dvíriy viyptávli Párvád o milosrdienství velkého Bráhmg* Zvstování vykupitele. Každý si jist všinri, že v knihách staroindických se pedpoví dlá podobné, ale souvisleji nežli ve starém' zákon, potopa svta, píchod vykupitele lidstva a pod. Rozdíl je však v tom', že v Indii je tímto vykupitelem vždg tiž osoba, která Bráhmou byla za tím úelem stvoena, je to vždy Višu. Že vykupitele porodí neposkvrnná panna, do níž se Višu vtlí, je ideou, která vznikla dlouho ped vztiikem buddhismu, snad více než tisíciletí ped naším letopotem. V Indii byla inkamace (vtloviání) boh i lidí již od pradávna ideou samozejmou, vyplývající se sambtné podstaty uení stamindického, což nelze íci ani o náboženství starých Hebre ani o kesanství. Zde jest inkamace ideou cizorodou, nikterak nesouvisící s podstatou tchto náboženství, a lze proto pedpokiádati, že byla teprve mnohm pozdji podle jiných v^or db tchto náboženství vsunuta. V rzných knihách staroindických doítáme se o pedpovdích pichodu takovéhoto vykupitele a proto nkteré z nich pro zajímavost uvedli. 27

30 z knihy Purarava: jehm se zrodí z berana 9 ovce, kzlátko z kozla a z koziyi, ddkb 2 niiu'že a žejíi,g^ ale božskoui parara-átmiu (duši vesmíru) porodí neposkvméná panna, která oplozena bude Višuovou myšlenkou. Z k n i h y N a r a d a : Jakšbvé, raé:sfisové a nágové (démoni zla) nech se te'0(u, nebo blíží se den, kdg pijde na svt ten, enž panství jejich iiini konec. Z knihy Palastia: Zvláštní nadpirozený šelest zazmí v nebesích, ve vzduchui a na zemi; tajuplné hlasiij budoíui v lesích svatým eremitm (poustevníkm) podávati zprávy; nebeští díévové (andlé) zapjí své písné; vod^i moské se zachvéjí radbstí až do hlubin svjých; vtrjji prosjíjceng buidou vní kvtin; pi prvním výkiku dcka pozná celá píroda svého pána. Ze staré písné Bárta Sastram: Narodí se bráhmain v ms.. Skembelamiu ; buidle to Visnu J e s íui d u, jenž obcovati bude s lidhii, vgbaví svt z hích a uiní jeji sídlem spravedlnosti a pravdy) pinese obti. V knize 2?vané Mahab hárat am se vigipravuje, že pijde Kršna Išvara (erný hostpodin), který btudé potírati všechno bezpráví, povriu, kouzelnictví, pýchiu a nadvládii bráhman (knéží); že jako dít bude pronásledován, že bude žiti mezi pastýi a že poranin úkledniým vrahem do patyi, jediného to zranielného místa na svém tle, zeme pro lid... Na jiném míst téhož díla se praví: Pijde spasitel, kterýi uiní konec lidiskému utrpení a odstraní íši zloduch... Narodí se proto jako lovk v chýši pasltýské, aby jako bharata (bratr) s lidmi se mohl stýkati. O vytopit eli staroperském a jeho zvstování pojednáme pozdji a budeme zatím sledovati mesiášské ped^dokladiy staroindícké. 28

31 Narození a život neposkvrnné panny (bohorodikv) Devanaki. Podle tradic hráhmanských vypravuje Pí a n g e, V paláci radže z Madry,, malé to provincii ve vijchodní indii, narodila sie dívka, jejíž narozeni se viy^naovalo zvláštními,událostmi a podiviuihodngmi prorockými v ýldad ij, Lakmiy, sestra radžova (matka Devanaina), mela nkolik dní ped porodem tohoto podivuhodného dlcka zvláštní sen, v nmž zjevil se jí Višm v pilném svém leskui a vielebhosti a zvéstotvei JÍ budoucí urení té, jíž oekávala. Dcko, jež porodíš," pravil, pojmetnuj Devanaki (pro boha luroetna), n^ebof jí splnna bude vle božl Nech nikdiy nepožívá potravjýi zvíecí, toliko med; rýže a mléko nechf slo u;ž'í ji za poíkrml Hlavmé však toho dbej, abgi se meprovdiala za muže, nebo muisil by, zemíti a s ním všichni, kdo bgi mu) biyili ppi tom nápomocni." Když djvoátko se narodilo, pojmieriova!a je matka podle píkazu Višuova Devanaki, a jdikož se dbávala, že v paláci Jejího bratra^ velmá zlomyslného to lovika, nemohla b yi dsledn plniti všechny zjevené jí pedpisgi, odébraja se s ním k svému píbuiznému N a n d o v i, jenž býdlel v malé vísce na behu el^y Ganguí a jakío zbožný a ctnostngi muž daleko široko byl znám. Zlomyslný její bratr neodvážil se sice brániti jí v jejím pedsevzetí, ale dal jí nelibost svou na jevo tím, že jí poskytl na ^ cestu odvu tak nedostateného, že by se jím spokojila sotva žena z kastyi nejnižší. Prvního veera pidružila se cestou k putující La1<m{yi bohatýrská karavana o více mež sto slonech vy^^dobenýdh zlatem a na obloze objevil se ohnivý; sloup, kterýi jí uiklazoval cestu. Pi tom zaznívala tajuplná hudba, která, viycházejíc s v ýšin neíbeskýicih', nesla se velebnié veerním tichiem. Všichni, již to vidli a sl(y,šeli, ihned pochopili, 2/2 SíS d]«nco naobn^ejného a že matka i novo- 29

32 rozené jsoiu pod ochrainou' Pána. Radža z Madrjj jat žárlivostí a poštván viniixknuttím knížete rakšas (ábl), kterg zmaiti tím chtl pedsevzetí bioha Višu, vyslal za svoiui sestrou silnou o^rojenou družiniui s píkaziem, aby, rozehnala karavanu, jež jí provázela, a ji samu i s novorozetnop dceruškou pivedla zpt do paláca A ziamijšlel od^vrátiti ji oid jejího pedsevzetí tím, že jí chtl namluviti, žie cesta, kteroiu chce podniklnoiuti, je nebiezpena a žei biudle lépe, vjyšle-li na zaslíbené místo svatého eremita, iue jakmile piblížila se družina pronásledovatel ke karavan Lakmginé, osvíceni byli všichni ducíhem VišuovQm a pidriuižíli se k ní, jsouce odhodláni chrániti dcko oestoiu* Kdiyiž radža zvdil, co se pihodilo, zmocnila se ho nevýslovná ddbai. V nod pak dovdl se k tomu všemiu ješt ve snách, že Devanaki porodí syna, kterjiji je ;^biaví trnu a potrestá za všechna provinní. Rozihodl se proto, že ped^ sevzetí své skryje ve svémi faitrui, a doiuifal, že!se m!u> snad podaí pozdiji snázte pímti svou nete, aby se navrátila k nmuw Pak bude jí moci bez oibtíží usmrtiti a zprostiti se a^ebezlpeí, jež mu hrozilo. Aby úmiysl svj tím více utajil, vyislal posly s bohatými dariyi k Latoiyi, aby je odevzfaala svému píbuizinému Nandovi. Cesta Lakmyina až klu behm ekjy, Gangiu podobala se triumfálnímu prvodu a lidí picházel se všech stran a ptal se:,^do jest tato ranie (krái lovná), jež e provázena takovouto skvloiu druži- ^ nou? To jist paní nejbohatšího knížete svta." /l odevšad pinášeny byly kvtiny, ovoce a jiné dary a kladenjýi ped ní na cestui Nejvtší podiv vzbuzovala však Devanaki, nebo pes to, že jí bylo teprve nkolik dní, podobala se vážné paní a zdálo se, že chápe vše^ co dje se koltem ní. Po všiech šest dní, co trvala cesta, zaplál na nebi každého veera po slunce západtui ohnivý sloup a naznaoval smir, kterým se mla karavana bráti, aby dospéla na místo svého poslání ke Gangu. Tigi, ^0

33 pardalové a divocí sloni, kteí pedl lovikcm prchají, piblížili se až k samému prvodiu), dívali se na mj a vydávali 2ae seibe zvuil^y, tak! néžné, jako zpv slavík. To proto, albjyi dcko nepolekali. Nanda, kter^ poslem Višnuovým bijl zpraven o píchodu své píbuzné, šel dva dnjji cestiy se služebnictvem svgm Lakmy, v ústretg a pozdravil Devanaku jménem matko. R když driuižina se divila tomuto oslovení, pravil: Tato bude matkou nás všech, nebo porodí s g, n a, k t e ir ^ n á si v y koup í. První léta Devanaina píyiuila v míru a spokojenosti v dom Nandovi a tyran Madrskljji neuinil ni jediného pokuisu, abiy ji v.ylákal nazpt. Naopak použil kiaždé vhodné píležitosti, abiy ji obdaroval a podiékoval Nandovi za pohostinství, jehož poskytnul j-eho seste a netei, takžie všichni sie již domnívali, že osvítil jelj! diuch boží a že vše obirátilc se v dobré. K tak viyirstalo diváko mezi sviými družkami, které pedilo moiudrostí i krásou. 2ádaiá nedovedla vykonávati práce domácí, písti len a vlnu a pispt vším sv 5^ konáním k radosti a štstí dbmácímu, tak ja!ko ona. Velmi ráda uchylovala se v samotu, kde dumala o bohu a velké jeho milosti, kterou na ní pamatoval, a kde asto i božské pedtuchy jí posílal o tom, co ji oekávalo. Jednoho dtae. když s mnohými jinými ženami byla na bezích Gangu a vykonávala pedepsané um^ivání, blížil se o- hromnjj pták, vznášel se majestátné nad ní a spouštje se zvolna, pinesl jí krásny vnec z lotos, že všichni pítomní bíyli ohtomeni a tušili, že dívka ta je urena k velkém vcem. Brzgi pak po krátiké chorob zemela Lakmy a DevanAi zvidla ve sinách, že matce její se otevely bráng, niébeské proto, že vzorn a neúhonné žila a že neteba vykonávati nad jejím hrobem obvyjdé posmrtné obiti. Devanaki, jejíž tlo sice žilo na zemi, ale jejíž mysl dlela v nebesích, neoplakávela proto matkjy své a nionosila smutku, jak b^lo zvykom; n^b^ hlodla 31

34 na smrt tak, jak v písm svatém stálo, jiako na momzrozmi k novémiui životu. Když tgraa MadúrskiJ se dozvéél o smrti Lakmyiíii, rozhodl, že nadešel okamžik, kd g^ nutno d- sledni provésti dlouho tajené pedsevzetí; Viyislal proto posly, své s bohatými dargi k Nandovi a proisiil jej, aby mu poslal Devanakuy jelikož od smrti LakmyiOiy, jest on nejbližsím jejím píbuzn^gmi. Nandy: dtotkla se tato žádost radžiova velmi nemile, nebo miloval tuto dívkui jaiko své vlastní dítky a nemohl se zbavit zlé pedtuchiyi, která xrm líila život Devanain u dvora radžiho v nejtemnjších barvách. Proto však, že žádost radžova byla oprávnna, penechal rozhodnutí dívce. Tato vdoiuc; že urení její volá ji do Madryv následovala posljy svého stiigce, ale "díve nežh opustila dosavadbí domov, vyprosila pro néj svrchované milosti boží.,',pomni," pravil Nanda, louie sei s ní, že rádi té opit spatíme, kdybg neštstí t k nám znovu pivedlo." K jeho pedtucha ho nezklamala. Sotvaže dostala se Devanaki pod svrchovanou moc svého strace, shodil tento ihned svou masku laskavosti a dal ji uvrhnouti do vže, jejíž dvée db! zazidíti, aby již pedem byl vylouen jalc ýkoli pokuis o útk. Hle panna Devanaki se proto nikterak nermoutila. Již dávno ped tím bylo jí n^bem tlumoeno vše, co se pihodí, a plna jsouc dvrni oekávala onen okamžik, kterg uril bh k provedení svgch nebeských pání. Rle tyran z Madryi nenalezl pes to vniterního uspokojení. Jeho zem postižengi byliy hhdem, smrt z'kosila všechny jeho dítkiy, a on ;sám žil v neustálém! strachu, že postihnoe její rány ješt tžší. Sen, kterijra mu kd,y!si biylo zjeven ísí, že Siyn Devanain zbaví jei trnu, nedal mu' pokoje; trval proto na úmy3lu, že nete svou zahuibí. Dal namíchati do pokrm jí podávan^j^ch riejprudší jedyi ale dík záztané moci, jež nad ní bdla dívka neatamda, Md ž jich požila, ba dokcncc se 32

35 zdálo, jakoby mi netušila, že jí hrozí njaké nebž'- pecí. Neposílal jí proto do vzaií, kdiyž to zpozoroval, vbec žádngch pokrmu, nebo se domníval, že hlad huide úinnjší jed. Pevanaki b,ijle však dále zdráva a plna života a pes to, že byla stežena velmi bedliv, nebylo Iz^ zjistit!, dostává-li tajnou cestoiu njaké potravy nebo staí-li duch boží održovati její život Když tiyran Madrskg vše to zpozoroval, vzdal se úmysliu Uismrtiti Devanaku a spokojil se tím, že sesílil stráže lu véže a pikázal vojínm pod nejpísnjšími tresty,, aby Devanaku co nejbedlivji stežili a z vzení wniknomti ji nenechali. RI2 božskg duch Višv pronikl i zdi, ab y, spojití Síe mohl se svofu nejmilejší. Vtlení a narození oykupitelovo. Jednoho veera, práv, když paima Devanaki se modlila, zaznla pojednou nebeská hudba, vzení se jasn ozáilo a Višu zjevil s2 ji v plném svém lesku a majestátnosti. Devanaki upadla v extasi (u vytržení) a zastínna" (doslovn tak použito v sanskritu) jsouc Duchem' Božím, který lovkem chtl se státi poala. V thotenství svém prožívala nejvétší myslitelné radosti. Božské dcko zpsobovalo jí neustálou rozkoš, takže na život pozemský, na své vzení a vbec na existenci svou zapomnla. Když dcko porodila a první výkik novorozente zaznl, nastal velký orkán, který prolomil zdi vže; otvorem tak vzniklým prošla Devanaki se svým synem, provázena jsouc vyslancem Višuovým a všichni pak spolen šli do pa- 3 33

36 stýfskié chaty, která náležela Nandovi a byla aa hranidch Madrské íše. Novorozený pojnienován byl Krišna. Pastýi, zvdvše, kdo odevzdián byl v jiejich ochranu, klesli ped d!éck0m! na koleina a modlili se k nmu. Téže noci zvdl ve snách Nanda, co se pihodilo, a vydal se ihned se svými sluhy a jinými svtci na cestu k chat pastýské, aby ochránil Devanaku a jejího syna ped úklady tyrana Madrského. Když tento zvdl o poetí a zázraném ú- tku své netee, zmocnila se jej nevýslovná zloba a místo, aby uznal, že marné jest protiviti se vli Pán a že lépe by bylo prošiti o milost, rozhodl, že všemi prostedky pronásledbvati bude syna Devanaiina tak dlouho, pokud jej nezahubí. Když novým' snem opt drazn mu byl pipomenut trest, který jej oekával, rozkázal, aby ve všech jeho státech povraždna byla všechna novorozeata mužského pohlaví, která se narodila téhož dne jako Krišna (srovnej stejný rozkaz Herodesv), nebo domníval se, že tímto o- pateníml zprostí se jist i toho, který jej ml budoucn zbaviti trnu. Jedna skupina vykonavatel rozkaz radžovýich, pravdpodobn vdna jsouc rakšasem, který úmysl Višv chtl zmaiti, dospla také skuten k chat pastýské, v níž Devanaki s novorozeným Krišnou pebývala a pastýi chystali se již k jich obran; ale dcko. 34

37 Rteré se tulilo prúvé k prsoum' matiným, poalo náhle rsti a za nkolik vtein bylo již jako desítileté pachole, vybhlo ped c'hatu a poalo si hráti s jehaty. Vojáci šli rozezleni kolem' a jelikož v chat nenalezli žádného dítte, jež by; mlo stanovené stáí, vrátili se s nepofizenou do msta. Krátce na to dorazil na místo Nanda se svou družinou a poklonili se ped pannou a božským jejími dckem. Nepovažoval však toto misto za dosti bezpené a vzal je proto s sebou ku behiím Gangu, kde Devanaki ztrávila své mládí, Tam dorstal Krišna pro velké budoucí své poslání. Jiná legenda o narozeni vykupitelov. Podle Atharcavédy vypraouje Pl a n g e. Dj této legendg, zavádí más rovnž db Madriy, kde panoval ineúprosniý t^ran Kansa. Byl to lová zvrhlij, ovládaný jednou ze svých žen, arodljkofu Nijsumboiu. Biyia to dcera krále Kalajeni, uctívae bohgni Kalí (bohiyn žádosti a smrti): Kansa chvl se ped ní strachem a obával se její lstivosti. Jedné noci, nemoha spáti, jsa fat zlou pedtuchou, viyšel na terassu svého paláce a spatil padati blýskavici. Tázal se Ngisambiy,, oo to zinamená, a jelikož nemohla mu dáti uispokojující odpov, dlal si zavolat jednoho brahmana a rozkázal mu, abjyi pozoroval hvizdjy a povdil mu iromi pravdu svého pozorování. Bráhman V yhovl jeho pání a dal mu následiuijící objasnní: Svt jest plnaj. zla. 2ádostivost po zlaté a híšniý život se vžily lidem a proto rozhodlnul se 3^ 35

38 búh, že sešl«zem v^ikupitele. Hvzda, kteroiu jsi, vidél padrti, iot byl diuch Višiv, kteiy v tle Devamainié (dcei Kensovyi sestrij, Párvády) se vtélí v lovika, A narosen jsa, potrestá tebe za zloiny na poddaných púchmé a lovéenstvu viijtkne nové dráhiiji života/' Tgran Kansa, jsa zlostí všecek bez sébe, rozkázal, abyi brahman byi neprodlen usmrcen; ale ten nedal se tím zastrašit a odvtil mu : 2ádal jsiy abjych tl zjevil iroiu pravdin, ekl jisem ji ted^i nepokt;yté, jak bylo povinností moiu, a viz, že nezaíbráníš tomp, aby, vše se splnilo/' Na to dal král Kansa bráhrnana popraviti a hledal radly a tpomoci u Nysiumby,. Ta mu poradila, ablyi dal luismrtiti Devanaku, která budoucího jeho nepítde má poroditi. Devanaki méla v té dob podivní^! sen. Zdálo se jí, že šla k posvátnému rybníkui Maduva, aby^ vykonala pedepsané umývání. Když dvanáctkráte se potopila, odíkala oistné prpovdi a oslovila Višu, vidla se pojedhoiu zastínnui jasníjpi oblákem, chvla se po celém tle a z panenského jejího klínu inkápla krpj krve. Z onoho místa, n,a njž padla krpj, vyrostla vinná réva, jejíž haíiuzie zastínilyi celotui zemi a všichni národové lusiedli v ro2íkoši do jejího stínu. R tu zaznl pojedno[ui s nebe hlas, který; biylo slyšet! po celém svt : Pokoj lide m dobré vl e, kteí tohoto plodu okusí, nebo v^šechny híchy bu dou jim odpuštny, vše neisté bude s nich smyto a oni dojdou nesmrtelnosti a sl á v y n e b e s k é. Když Devanaki ze snu procitla, bjgla obklopen^í strážemi, které ji uvrhly do vže, jiejíž divée pak zazdily, abyi útk z tohoto vezmi znemožnily. A 1 e v noci se objevil na obloze o h n i v ýi s 1 o u p, který prolomil zdi vže a panna Devanaki prošla tímto otvorem a žádná ze stráží se neodvážila ji zadržeti. Vedena jsouc ohnivým sloupem šla Devanaki dále^ až pišla k lesu, v mmž pebiýva^ pou- 36

39 stevníci. Jak se zdálo, jeden z tchto poiustevnik již ji oekával ja usadiv ji db kbcájbkg, pevezl ji na dmhow stranu vod ij,, kdie pedvedl ji k vrchnímu poustevníta Vasichtovi, ctihodnému starci s dloiuhqm bíjígm vousem a vlasem. Ten jí pravil: Zdráva bu, Devanakil Bud vítána v kruihu svatqch rši, nebof ty^ která jsi bigla mezi ctižádostivými a hišugmi vždiy, prostého srdce, vyvoleina jsi pro dílo spásiy. V tvém liiíiiš stane se paprsek božského svtla lovkem; v tob vezme na se podobu lovka vljiron velké duíše VšQhomípa a život zvítzí nad smrtí... Zlí duchové nech se tesou', nebo blíží se den, kdy narodí se ten, jenž rozvrátí íši jejich zdé na zemi. od i zem, Pijde se záící korunoiu! a vodiy Gangu se zachvjí pramen až k moi. Pijde a jásati budbiui nebe hvizdy pobledkiotui v zái jeho leskui a mi paprsky slunení nebudou tak mooiiy, aby dbstihliy, jeho záe. Zem bíude píliš úzká pro sirokljji jeho rozhled a píliš malá, abyi jeji piojmouti mohla. Nebb on jest nekoneno, jest moc, jest moudrost, jest krás(no, jest vše a ve všem*. Pijde a všechnyi lživé bytosti, všechny! kvtiny;, rostliny:, stromy, muži, ženy a dti, otroci a zvíata, budoiui ho chváliti zpvemv nebo on je pánem všeho, co z'de jiest, pánem vsechi bytostí. Pijde sladší než n^ec^ istší než jehn bez vady, než ústa krásné pannjy... a všc<?hna srdce z^aplesají láskou." Po té svil Vasichta pannu poustevníkm, konajícím pokání, abyi ve zbožných úkonech jí cviili. Tak žila Devanaki nkolik msíc mezi poustevníky modlíc se a pohroužena jsouc ve zbožné rozjímání. V leset v nmž ; žili, byj velký strolml, kterýi poustevníci nazgvali stromem života. Devanaki velmi ráda sedávala ve stínu tohoto stromui. Jednoho átie se jí zdálo, že v listedh stromu slyší zviul^y haríy, a souasn otevdo se nad ní nebe a spatila Mahadévu, kterak obesten svatozáí k ní picházíí. Sklo- 37

40 * tlil se nad ní a prosvítil ji peprskem života. Chvla s po celém tle a poala siyna božího. Téhož dne veer pišel Vasichta s poustevníka^ a shromáždil se kolem ní. Zdravíme Tebe, panno a matko," oslovil ji Vasichta. Tys matkofu nás všech!, nebof z Tebe vzejde ten, jenž nás všechngi vykoupí. PojtncniUii ho Krišna, ale nikdiy miu nieho neíkiej o jeho božském a svémi královském pvodiu, nebo nesmí toho zvéditi. Pak teprve bude splniénia vle Pán. Tobé hrozí velké nebezpeí, radža z Madryi pátrá po Tofb, Musíš pnoto tento les opustit a následovat ty^ jež zta prvodce Tob urím, až k hoe Meru. Tam porodíš toho, kterého jsi pojala z boží milosti ve svi klín. Po dlouhém putování pišla Devanaki do krásnéhoi údolí na úpatí horgi Merui, kde byja obec toiží s patriarchou Nandou v ele. Ten ujal se Devanaki a v jeho obydlí narodlilo se božské pachole Krišna:. Viijcházelo z ného tajiemné a neodolatelné kouzlo, takže nejen pastýi, dti a starci k nmu spchali a je obdivovali, ale picházela i divoká z;vé, ulehla u je'hq nohou a hrála si s ním. Zdálo se, že celá pírod považuje jieho píchod za znamení svrchovaného štstí. íkali mu proto také Jisnu (jasný záící). Kansa, sotva o narození Krišnov se dovdil, rozkázal, aby povraždna byla všechna pacholata, která téže noci jako Krišna se narodila v jeho státech. K tu stalo se; že pachole poalo iiyidme rsti, až bylo jako desietíletý hošíkl, takže pronásledovatelé jeho, aniž co tušili, jiei minuili. * V legend obsažiené v knize Višupurana se dokonce vypravuje^ že otím a matka Krišnova šli ped jeho narozením platiti dlan db msta Madry a tam že se jim marodil Krišna ve chlév. A pišilii pastoi a klamli se novorozenému vykupiteli a také mudrci se dostavili, abg, vzdlaíi hold spasiteli, 58