Ladislav Postupa, fotograf a grafik

Transkript

1 SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě Ladislav Postupa, fotograf a grafik TEORETICKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Opava 2012 Peter Ozogán

2 SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě Institut tvůrčí fotografie Peter Ozogán Obor: Tvůrčí fotografie Ladislav Postupa, fotograf a grafik Ladislav Postupa, photographer and graphic TEORETICKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Opava 2012 Vedoucí práce: Mgr. Jan Pohribný

3 Abstrakt: Život a dílo Ladislava Postupy od jeho počátků umělecké tvorby až po současnost. Zachycuje jej jako projektanta, malíře, reportéra, fotografa, grafika, tvůrce interiérů, digitálního tvůrce, podnikatele, vynálezce, básníka, spisovatele, ale také jako člověka. Seznamuje také s knihami, kde je dílo Ladislava Postupy prezentováno. Obsahuje fotografie, kterými se Postupa zapsal do dějin fotografie. Klíčová slova: Postupa, fotografie, grafika, Liberec Abstract: The life and work of Ladislav Postupa from the beginnings of his artistic creations to the present. It captures him as a designer, painter, reporter, photographer, graphical artist, interior designer, digital artist, businessman, inventor, poet, writer, but also as a human. It also introduces us to books which present the work of Ladislav Postupa. It includes the photos by whose aid Postupa enrolled in history. Key words: Postupa, photography, graphics, Liberec

4 Slezská univerzita v Opavě Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě Akademický rok: 2011/2012 Studijní program: Filmové, televizní a fotografické umění a nová média Forma: Kombinovaná Obor/komb.: Tvůrčí fotografie (TF) Podklad pro zadání DIPLOMOVÉ práce studenta PŘEDKLÁDÁ: OZOGÁN Peter ADRESA Chotyně 226, Chotyně OSOBNÍ ČÍSLO F TÉMA ČESKY: Ladislav Postupa, fotograf a grafik NÁZEV ANGLICKY: Ladislav Postupa, photographer and graphic VEDOUCÍ PRÁCE: Mgr. Jan POHRIBNÝ - ITF ZÁSADY PRO VYPRACOVÁNÍ: Zaznamenat celoživotní dílo Ladislava Postupy v oblasti fotografie a grafiky. SEZNAM DOPORUČENÉ LITERATURY: Jiří Janeček "Fotografie Ladislava Postupy", Severočeské nakladatelství, 1967 Čestmír Krátký, Jan Koblasa "Čestmír Krátký", Severočeské nakladatelství, 1969 Ladislav Postupa "Ladislav Postupa", vlastní náklad, 1992 Jiří Jiroutek "Dílo Ladislava Postupy", bakalářská práce ITF, 1994 Aleš Kuneš "Surrealistické incidence", PHP Praha, 1996 Petr Flejberk "Ladislav Postupa, fotograf a grafik", P.F. Art Production, Liberec 2008 Jiří Jaskmanický "Ladislav Postupa", Greisen, 2010 Jana Hunterová "Studio výtvarné fotografie v Liberci", bakalářská práce ITF, 2010 Petr Flejberk "Figurální tvorba Ladislav Postupa", P.F. Art Production, Liberec 2011 Podpis studenta:... Datum:... Podpis vedoucího práce:... Datum:... Podpis vedoucího katedry:... Datum:... (c) IS/STAG, Portál - Podklad kvalifikační práce, F082215, :28

5 Poděkování Děkuji Ladislavu Postupovi za čas, který mi věnoval, za zpřístupnění svého osobního archívu, za osobní poznání nejen jako fotografa, ale také jako člověka. Stejně tak děkuji mnoha dalším lidem za poskytnutí důležitých informací nejen o Ladislavu Postupovi, ale také o jeho díle, tvorbě a době, ve které tvořil. Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval samostatně za použití literatury a pramenů uvedených v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby tato práce byla zveřejněna zařazením do Ústřední knihovny FPF SU v Opavě a knihovně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a na internetových stránkách ITF. V Liberci dne Peter Ozogán

6 Obsah: Úvod Doba a prostředí Ze života Studio výtvarné fotografie Projektant a malíř Reportér Fotograf Grafik Tvůrce interiérů Digitální tvůrce Podnikatel Vynálezce Básník a spisovatel Člověk Knihy Pokračovatelé Životní dílo 61 Závěr 62 Přílohy: A. Životopisné údaje 63 B. Výstavy 64 C. Zastoupení ve sbírkách 67 D. Recenze 68 E. Zveřejněn v publikacích 69 F. Použité zdroje informací 70 G. Seznam vyobrazených fotografií 71 H. Jmenný rejstřík 73 1

7 Úvod Ladislav Postupa, jak se občas říká, žijící klasik české fotografie. Měl jsem možnost poznat jej víc, než co se o něm píše v knihách. Měl jsem možnost strávit s ním dlouhé hodiny při debatách o fotografii. Měl jsem možnost poznat styl jeho práce, když jsem s ním spolupracoval v jeho nejnovější digitální éře a převádět některé jeho starší fotografie do digitální podoby pro možnost tisku. Nabízím zde několik podob Ladislava Postupy. Podob, které jsou odlišné. Podob, které vcelku vypovídají o tom, jaký je Ladislav Postupa nejen fotograf a grafik, ale také jaký je to člověk. Najdete zde poodhalení zákulisí jeho dlouholeté tvorby. Poznáte, že k úspěchu nestačí jen kopírovat tvorbu někoho jiného. K dosažení úspěchu v oblasti fotografie totiž musíte už sami vše (foto)graficky vidět, stejně jako Ladislav Postupa. Musíte však být také dostatečně průbojní a podnikaví při prosazování své práce. Strom (1966) 2

8 01. Doba a prostředí Tvorba Ladislava Postupy zahrnuje mnoho let aktivní práce ve fotografii. Za tu dobu se změnil nejen on sám, ale zejména naše společnost a kultura. Postupem doby se také měnily možnosti působit v oblasti umění. Protože nejzávažnější Postupova díla vznikla v šedesátých a sedmdesátých let, bylo by vhodné si zejména toto období připomenout a zamyslet se nad tím, jaké vlivy působily na Postupovu práci. Šedesátá léta bylo celosvětově moc zajímavé období. Byla to doba, ideálů a nadějí, což byla reakce na předchozí poválečné období. Nastalo politické uvolnění a zejména mladí lidé chtěli žít naplno. Je to éra Beatles, ideálů, ale také dlouhých vlasů a hippies. Lidé se více zajímali o mimoevropskou kulturu a filosofii východu. U nás to bylo také na přechodnou dobu celkového uvolnění izolace od západního světa. Celosvětově je na konci padesátých let patrný vzestup zájmu o humanistickou fotografii, který byl vyvolán Steichenovým projektem Lidská rodina. Velký význam k oživení fotografie u nás měla také celostátní výstava fotografie v roce Znovu se začalo diskutovat o tom, zda je fotografie umění. Začíná vznikat řada časopisů, jsou zakládány fotografické výstavní síně a začínají vycházet drobné monografie významných našich i světových fotografů. Určité uvolnění během šedesátých let nastalo u nás i v kultuře. Začaly u nás působit různé umělecké formy, do té doby nepřijatelné. Patřil mezi ně i surrealismus, který vybízel k tvořivosti a svobodě ducha. K tomuto hnutí se hlásilo široké spektrum různých forem kultury, například i básníci a výtvarníci. Patřili k nim například i malíř Mikuláš Medek, fotografka Emila Medková a také Vladimír Boudník. Postupně však byl znatelný přechod k informelu, strukturální abstrakci. Snažil se vše zobrazovat v původním surovém stavu. To nejzajímavější v naší kultuře se dělo živelně a neoficiálně. Jan Koblasa zorganizoval v roce 1960 neveřejné výstavy Konfrontace. Zúčastnili se jich například Jiří Valenta, Aleš Veselý a Zbyšek Simon. Dále s nimi spolupracoval i Mikuláš Medek. Jedné z pozdějších konfrontací (výstavy) se zúčastnil v roce 3

9 1965 i fotograf Čestmír Krátký. Dalšími příznivci byli například i Vilém Reichmann, Emila Medková a Alois Nožička. Častým tématem se stala oprýskaná zeď a nalezené objekty na skládkách. Jejich netradiční pohledy vzbudily velký zájem a staly se velkou inspirací i pro další umělce. Nefigurativní umění, které bylo předtím odmítáno, se tak stávalo být běžným. Vladimír Boudník ve svém manifestu nabádal k nalézání skvrn a struktur na starých zdech, jejich následném dotvoření ke vzniku uměleckého díla. Velmi inspirativní se stávaly staré továrny, staveniště a skládky. Nový pohled dával takovým místům možnost vyniknout v nové podobě. Sám Boudník pracoval často s plechy, dráty a odřezky kovů. Vytvářel z nich originální grafiky. Emila Medková měla k surrealismu blízko již v 50. letech, kdy spolupracovala se skupinou kolem Karla Teiga. Velký vliv na ni měl i Mikuláš Medek, se kterým se poznala už během studia na Grafické škole v Praze. Oba se navzájem inspirovali, jejich náměty prolínaly. K jejím nejznámějším fotografiím patří fotografie s náměty zdí, díky nimž se stala nejznámější představitelkou strukturální abstrakce. Soustřeďovala se zejména na detail s potlačením prostoru. Emila Medková, Křik (1963) 4

10 Alois Nožička se dodnes hlásí k surrealistům. Pracoval jako kameraman a snad proto tvoří své práce pro odlišení a změnu pohledu své fotografie výhradně na výšku. Vystudoval kameru na FAMU, to však byla jen hoho obživa. Realizoval se pak výhradně fotografií, která mu přinášela větší uspokojení. Odreagovával se tak od své profese. Jeho životním tématem se staly skládky a smetiště. Začal tam pořizovat velké množství záběrů. Z nich potom vybíral ty nejlepší a dělal z nich výřezy různých motivů, zvětšoval je a dával do větších cyklů. Nejznámější z nich vytvořil pod názvem Komplementární svědectví. Čestmír Krátký vystudoval etnografii a dějiny umění na Karlově univerzitě v Praze. Spolupracoval s fotografem Karlem Plickou, se kterým jezdil na Šumavu, kde studoval zvyky vysídlených rumunských cikánů. Tam se poprvé setkal s fotografií. Velký zlom však nastal po setkání s malířem Janem Koblasou v roce Později pracoval v Liberci v Oblastní galerii. Fotografoval zejména na smetištích, nalézal na nich různě detaily, vyhledával na nich pozůstatky lidských existencí. Doplňoval je komentáři, kterými dal obsahu fotografie nový význam, zamýšlející se vztahem člověka a přírody. Byl velkým teoretikem fotografie, publikoval v odborném tisku. Šedesátá léta plná nadějí a nalézání možností ukončil rok Hodně věcí se změnilo. Již nebylo tak snadné svobodně tvořit. Čestmír Krátký emigroval, jiní k tomu zase nedostali dostatek odvahy. Nastala, dalo by se říct nová doba temna. Autoři, kteří chtěli svá dále prodávat, museli je předkládat komisi. Liberecké Studio výtvarné fotografie pozvolna zaniklo, protože nebyla snaha dále ve společné práci pokračovat. Další velké oživení nastalo až pádem komunismu. Kdo byl aktivní a snažil se, měl najednou plno možností k tvorbě. Nastal i velký rozvoj foto techniky, postupně se přešlo na digitální zpracování. Bylo však nutné hledat nové možnost zpracování, kterými by bylo možno se odlišit od ostatních. Každá doba má své možnosti, klady a zápory. Podle nich je nutné jednat. Stejně jako to dělal celou dobu Postupa. Vše výše uvedené na něj mělo vliv. Postupa se přitom snažil vše využít, jednal vždy podle aktuální doby a aktuálních možností. Určitě i díky tomu se ve fotografii prosadil. 5

11 02. Ze života Ladislav Postupa strávil většinu svého života v Liberci, narodil se však v roce 1929 v Náchodě. Z důvodu úmrtí své matky, která pár dní po jeho narození zemřela, strávil své dětství v České Skalici u své babičky. Gymnázium vystudoval ve Dvoře Králové. Další studium mu již nebylo za války umožněno. Nastoupil proto do stavební firmy, která byla zařazena do totálního nasazení staveb válečného průmyslu. Pracoval tam až do konce války. Po válce byl v roce 1945 přijat na Vyšší státní průmyslovou školu stavební v Liberci. Absolvoval ji s velmi dobrým prospěchem a byl doporučen ke studiu na Vysoké škole technické v Praze. Následně se oženil a narodila se mu dcera. Přesto však musel nastoupit na dvouletou vojenskou službu. Sloužil ve Vojensko historickém ústavu v Praze. Tam měl možnost získat plno zkušeností z oblasti fotografie a grafiky. Několik let poté vážně onemocněl. Za rok však měl možnost vrátit se zpět ke své práci, kdy působil jako projektant v architektonickém ateliéru projekčního střediska v Liberci. Stále se však současně věnoval i výtvarné činnosti. Kreslil, zajímal ho film, později se již soustředil na fotografii. Fotografii se Postupa věnoval od roku Nejprve jej zajímaly humanitní děje. Své fotografie zasílal do různých novin a magazínů. Jeho první otištěná fotografie zachycuje nehodu před Libereckou radnicí a byla otištěna v místním deníku Vpřed. Stal se velkým příznivcem fotografie a v roce 1962 spoluzakládá Liberecké Studio výtvarné fotografie. Současně se rozhodl věnovat fotografii naplno. Zažádal proto o přijetí do Svazu československých výtvarných umělců v Praze, kam byl v roce 1965 přijat. Založil si ateliér a od té doby pracoval bez přerušení samostatně jako výtvarník fotograf. V roce 1969 získal od Krajského národního výboru v Ústí nad Labem veřejné uznání za výtvarnou činnost ve fotografii. Znalosti z původního povolání využívá při realizaci svých záměrů využití výtvarné fotografie ve společenských i soukromých interiérech. Hledá vhodné řešení adjustační metody pro své obrazy. V roce 1970 přihlašuje patent na povrchovou úpravu obrazů a získává na to autorské osvědčení. Uvedenou metodu adjustace fotografií následně dlouhá léta 6

12 používá. Další patent dovolující využití fotografií a grafik v nábytkovém designu získal v roce Za svou celoživotní tvorbu byl v roce 1991 jmenován čestným členem Asociace fotografů. Jeho první manželství skončilo po 33 letech rozvodem. Nové manželství uzavřel v roce 1993, nyní své ženě předává své zkušenosti a spolu aktivně působí v oblasti fotografie. Po celou dobu svého profesionálního působení v oblasti fotografie pracoval ve svém ateliéru v Liberci nad kavárnou Nisa. Ten mu v roce 2007 zničila vichřice. Přestěhoval se proto se svou prací do domácího ateliéru v malém panelákovém bytě. V současné době pracuje Postupa na uspořádání svého celoživotního díla. V roce 2010 mu byla vydána velká obrazová monografie. Ve stejném roce byly jeho práce vystaveny na velké výstavě v Liberci, v Galerii u Rytíře. Za svou celoživotní práci dostal v roce 2009 uznání od ministra kultury. Mongolfiera (1992) Varování (1992) 7

13 03. Studio výtvarné fotografie Velký význam pro fotografické dění na Liberecku mělo v šedesátých letech Studio výtvarné fotografie. Jednalo se o výběrové sdružení lidí, kteří chtěli tvořit velmi kvalitní fotografie. Nedokázali se spokojit s běžným průměrem. Členem studia mohli být pouze ti, kdo dokázali podávat stabilně kvalitní výsledky. Soustavnou snahou předčit svými fotografiemi kolegy docházelo k neustálému zvyšování úrovně jejich fotografií. Dle tvrzení Ladislava Postupy existoval již před vznikem Studia výtvarné fotografie v Liberci na počátku šedesátých let fotografický klub na nádraží (předchůdce dnešního Fomaklubu), kde byl i fotoateliér. Problém ale byl, že přístup do něj byl pouze pro některé vyvolené lidi. Bylo totiž možné se do něj dostat pouze na povolení, protože byl umístěn mimo veřejné prostory nádraží. Členem tohoto fotoklubu byl i Vilém Boháč. Ten v té době představoval vynikajícího fotografa aktů. Tomu se však takový přístup do ateliéru nelíbil, protože do něj nebyl trvalý přístup. Proto se rozhodl jednat s tehdejším Osvětovým domem v Liberci, jestli by se nedal sehnat nějaký provozní prostor přístupný pro všechny fotografy. Navrhl také založení instituce, která by zajišťovala fotografy na Liberecku. Jejími zakládajícími členy se stali již zmiňovaný Vilém Boháč, Jan Kabíček (vyučený fotograf, grafická škola, dokumentární fotografie, pracovník libereckého muzea) a Jiří Plátek. Ti se následně sešli a založili v roce 1961 Studio výtvarné fotografie s tím, že pozvali další dva členy, Jana Pikouse a Ladislava Postupu. Těchto pět osob tedy studio zakládalo. Následně prošla studiem výtvarné fotografie zhruba dvacítka dalších fotografů. Podmínkou členství ve Studiu výtvarné fotografie bylo odevzdat do archívu studia ročně 10 fotografií, které byly schváleny ostatními členy studia. Pokud nebyl někdo schopen dodržet 10 odevzdaných schválených fotografií, dal se mu dispens na půl roku, aby požadovaný počet fotografií doplnil, aby členství ve studiu neztratil. Stejně tak byly tvrdé i podmínky pro přijetí nových členů. Podmínkou členství bylo předložení fotografií, o kterých se hlasovalo, zda může být zájemce 8

14 přijat za člena studia. Dost často se stávalo, že z deseti zájemců byli přijati například jen dva. I díky tomu si studio udržovalo velmi vysokou kvalitu. Zadní strana fotografie Ladislava Postupy Jedním z členů Studia byl také Čestmír Krátký, který měl jako pracovník Oblastní galerie v Liberci vynikající přehled o světovém umění. Činnost Studia tím neobyčejně posílil. Podle vyjádření a názoru Ladislava Postupy je ale nutné dodat, že měl snahu to vše orientovat svým způsobem tak, jak to jemu výtvarně vyhovovalo. Rozhodně se ale díky tomu studio zbavilo tendence tvořit běžné fotografie. Pomohl tomu, že se každý člen studia specializoval na téma, které mu bylo blízké. Tím, že Čestmír Krátký přinesl do studia obecné vědění o fotografii, značně činnost studia obohatil. Podle Ladislava Postupy měl dokonce tendenci, aby se stal příkladem tvorby. Někteří členové studia byli proto, dalo by se říct, soupeři, aby se každý předvedl, jak je kdo dobrý a kdo je ještě lepší. Ve studiu výtvarné fotografie vydrželi pracovat díky tvrdým podmínkám pouze ti nejlepší. Kdo to nedokázal, brzy odpadnul. Každý z fotografů studia měl svůj vzor, kterému se snažil vyrovnat. Čestmír Krátký si vzal za vzor Emilu Medkovou a Koblasu, Vladimír Postupa se inspiroval Reichmannem a Man Rayem, Jan Pikous obdivoval dílo Josefa Sudka, další z fotografů hledali svou inspiraci a vzory v literatuře o fotografii. V průběhu let mělo Studio výtvarné fotografie zhruba dvacet členů. Dle katalogu výstavy v Brně z roku 1965 byli v té době členy (mimo dalších) například Jiří Bartoš z Hejnic (krajina), Gustav Hřebíček z Jablonce (reportáž, dokument), Jan Kabíček, Miloslav Kalík z Jablonce (krajina), Čestmír Krátký, Jan Pikous, Jiří Plátek, Ladislav Postupa a Karel Škopek z Lomnice (krajina). Jak je 9

15 vidět, členy studia nebyli pouze fotografové z Liberce. Na činnosti studia se podíleli i fotografové z širší liberecké oblasti, kteří měli zájem se neustále zdokonalovat ve své práci. Recenze výstavy Studia výtvarné fotografie (1967) Studio výtvarné fotografie mělo snahy prezentovat výsledky své práce i na veřejnosti. Zejména díky kontaktům Čestmíra Krátkého bylo možné prezentovat činnost studia na řadě výstav, dokonce mezinárodních. Samotní členové studia potom měli možnost prezentovat své fotografie například i v časopise Československá fotografie. Patří k nim zejména Jan Pikous, Ladislav Postupa a Čestmír Krátký, který byl znám v odborném tisku i jako významný teoretik fotografie. O tom, že činnost Studia výtvarné fotografie v Liberci byla opravdu na výši, svědčí mimo jiné i to, že tři členové Studia výtvarné fotografie se stali 10

16 členy Svazu československých výtvarných umělců. Čestmír Krátký byl přijat za člena, Ladislav Postupa byl přijat za člena a byl jmenován čestným členem, a za kandidáta svazu byl přijat i Jan Pikous. Studio výtvarné fotografie proto působilo na Jana Pikouse rozhodně motivačně a umožnilo mu rozvíjet jeho fotografické umění. Studio výtvarné fotografie dokázalo ve značné míře ovlivnit tvorbu svých členů. Je však nutné přiznat, že to bylo zejména díky působení Čestmíra Krátkého. Ten však krátce po srpnu 1968 emigroval a studio následně zaniklo. Krátký se stal velkým vzorem zejména pro Jana Pikouse, částečně i pro Ladislava Postupu. Každý z nich však pracoval dál samostatně a svým vlastním stylem. Soused (1971) Zahrada (1981) Zakletý (1970) Květ (1979) 11

17 04. Projektant a výtvarník Ladislav Postupa poznal za svůj život různé profese, než se dostal ke své pozici známého fotografa a grafika. Tíhnul sice již od počátku k uměleckým oborům, přesto ale mu nebylo umožněno po studiu gymnázia pokračovat požadovaným směrem. Ještě za války byl totálně nasazen ve stavební firmě. Tam až do konce války budoval válečný průmysl. Po skončení války byl přijat na Vyšší státní průmyslovou školu stavební v Liberci. Tu absolvoval s velmi dobrým prospěchem, byl proto doporučen ke studiu na Vysoké škole technické v Praze. Vojenskou službu absolvoval ve Vojensko historickém ústavu v Praze, kde měl možnost poznat taje zpracování fotografie, ilustrace a grafiky. Přesto ale dále pracoval jako projektant v architektonickém ateliéru projekčního střediska v Liberci. Cvičné kresby (nedatováno) Bez ohledu na to, kde pracoval, zajímala Postupu oblast umění. Zabýval se soukromě kresbou, kinematografií a až později se soustředil na fotografii. Byl nadšeným kinoamatérem a na svých cestách pořizoval filmové záznamy okolního dění. Již v té době pracoval koncepčně a ještě před cestou měl promyšleno, co kde nafilmuje, včetně délky obrazových záznamů. To mu 12

18 umožnilo, že mohl přímo bez střihu zaznamenávat na filmový pás (později videozáznam) požadované záběry. Stále více tíhnul ke statickému zobrazení světa kolem sebe. Začal skicovat, co kolem sebe vidí. Snažil se nalézt prostředek, který by mu to umožnil s menší námahou. Začal se proto zajímat o fotografii. Bral ji zpočátku pouze jako prostředek pro zaznamenání prvotní vizuální situace, kterou by mohl následně ve svých obrazech zdokonalit a zobrazit v požadované podobě. Netušil tehdy, že nakonec to bude právě fotografie, která jej proslaví. Česká krajina (1952) 13

19 05. Reportér Ladislav Postupa začal nejprve fotografovat život kolem sebe. Pozorně sledoval vše, co se kolem něj děje, a zachycoval zajímavé momenty. Takové jeho snímky byly často publikovaný v různých novinách a obrazových magazínech jako ilustrace k textům. Postupa takovým fotografiím říkal reporty a má jich dodnes archivováno zhruba dva tisíce. Dle jeho názoru je z nich asi tak padesátka velmi kvalitních i v dnešní době. Přestože byly Postupovy reporty (reportážní fotografie) v době jejich vzniku hojně tisknuty, on sám se k nim již nehlásí a byl také velmi zdrženlivý v tom některé z nich ukázat. Bylo by to určitě škoda nezveřejnit nyní po tolika letech několik z těchto fotografií. Některé z nich byly otištěny v poslední Postupově monografii z roku Sklo nejrozšířenější (1960) Slečna má rýmu (1960) Jedna z Postupových fotografií, která byla otištěna i v Československé fotografii, zachycuje nejrůznější dopravní prostředky. Dle Postupy je na ní na jednom místě zachyceno vše, co jezdí, od jízdního kola až po autobus. 14

20 Různé dopravní prostředky Při našich debatách o fotografii Postupa často reportážní fotografii zmiňoval. Snad protože věděl, že je to oblast, která mě dosti zajímá. Až následně, při pročítání časopisu Československá fotografie 7/1967 jsem si uvědomil, že se přechodem od reportů k jeho nereálné fotografii v té době dosti zabýval. Píše tam: Současno příliš nadbíhá obrazu o člověku. Tato tématika zdá se být řešitelná převážně prostřednictvím reportážní fotografie, aby zůstala lidskou. Tvůrčí možnosti reportáže zůstávají omezeny na postřeh, dále výběr z kvanta technicky získaných motivů, téměř bez možnosti cokoliv dotvořit. Neposledním důvodem k vznikání této fotografie jsou i důvody komerční. Tak zůstává vnitřní stanovisko zakryto objektivem, i když je jisto, že myšlenka člověka předstihuje. 15

21 Současná možnost uplatnění autora kdekoliv na světě, pokud se dožaduje publikace je mnohdy ovlivněna individuálním názorem a tendencí podle potřeb vydavatele. Jsem toho názoru, že autor má povinnost uveřejnit své přesvědčení. Možnost je pak dána pořádáním souborných výstav, kde není uvedených překážek. Odklonil jsem se od reportáže. Nepodceňuji však její význam, zejména pro autentičnost a její dokumentující složku. Myšlenka předchází vzniku obrazu. Názvu používám jako vstupní informace k porozumění obrazové složky. Převážně i tak vznikají mé fotografie, dříve připravené, přičemž nevylučuji obrazový nález, který by mě takto zpětně zaujal. Postupa reportem začínal, pak si ale uvědomil, že to není správná cesta, které by se chtěl věnovat. Reportážní fotografie má podle něj velký humanitní význam, ale on to dělat nechtěl. Bylo mu nepříjemné, že ty lidi co fotografoval, tím obtěžoval. Hledal proto jinou cestu. Poznal, že fotografování reportů bylo pouhé zrcadlení skutečnosti bez dalšího tvůrčího zásahu. Uvědomil si, že s obrazem se musí dál něco dělat, manipulovat s ním. Protože pouhé odzrcadlení nestačí. Na tom je založena technika další Postupovy práce. Babiččina Singrovka 16

22 06. Fotograf Postupa dělí fotografy na dvě kategorie. Jedni jsou humanitní hledači a zaznamenavatelé. Druhá kategorie jsou tvůrci, kteří ty obrazy sami synteticky vytvářejí. K nim se řadí i sám Postupa. Podle něj tvorba nevzniká pouhým odzrcadlením skutečnosti. Skutečná tvorba podle něj vzniká teprve tehdy, když autor do obrazu zasahuje a přetváří ho. Autor se na tom musí sám podílet. Myšlenkou, místem pozorování, nutností pečlivé přípravy. Takto lze podle Postupy dělat právě věci, které jsou připravovány v ateliéru. Nelze tak postupovat v humanitní fotografii, kde je jediná tvůrčí možnost vysledování vhodného okamžiku zaznamenání snímku, doplněná pohotovostí fotografa. Postupa na začátku šedesátých let fotografoval své motivy zejména v jejich běžném prostředí, kde neměl moc možností provádět změnu reality. Byly to zejména různé detaily, všímal si linií, využíval stíny. Stínu hromosvodu využil u fotografie Kariéra (1963), kde se zobrazuje díky vrženému stínu žebřík. Jak ale sám Postupa uvádí, taková kariéra končí se západem slunce. Kariéra (1963) 17

23 Na začátku šedesátých let začal Postupa fotografovat akty. Ženské tělo mu dávalo při použití světla a stínu možnost vytvářet novou realitu. Skutečnost potlačoval někdy zvýšenou zrnitostí fotografií, jindy zase kombinoval akty s dalšími negativy a vytvářel tak nové obrazy. Tak vznikla v roce 1966 i nejznámější Postupova fotografie, Svědomí. Svědomí (1966) Kolem roku 1963, po vstupu do Studia výtvarné fotografie, je Postupa značně ovlivněn tvorbou Emily Medkové a Viléma Reichmanna. Začíná se zaměřovat na výtvarnou fotografii. Je to fotografie, která je výtvarná, nese 18

24 současně nosnou ideu. A právě tímto způsobem začal nově pracovat. Od myšlenky k papíru a následně k realizaci fotografie. Nic z jeho další práce nevzniklo náhodně pouhým zrcadlením světa. Šlo již o vytvořenou fotografii, upravenou skutečnost do nové vizuální podoby. Fotografie Aféra zobrazující rozšlápnutý pekáč vznikla poprvé v roce 1967 běžným stylem venku, v prostředí, kde byl nalezen. V té době Postupa, stejně jako ostatní, hledal své náměty různě kolem sebe, dost často na smetištích. Po několika letech, kdy již začal tvořit v ateliéru, kde měl výraznější možnosti změny reality, nafotografoval stejný rozšlápnutý pekáč znovu novým stylem. Vznikla tak naprosto jiná fotografie. Fotografie, která již důsledněji zachycuje hlavní myšlenku. Stejné téma zpracováno různě. Metál 1967, Aféra 1969 I další Postupovy fotografie vznikaly v několika variantách. Nejprve jen jako myšlenka, kterou si zaznamenal na papír. Někdy třeba jen jako slova, zatím bez konkrétní obrazové podoby. Čekal na tu správnou chvíli, kdy námět dozraje. Na jedno téma vznikalo často více fotografií, různých variant. Z nich byla nakonec vybrána ta nejlepší. Za dobrou fotografii přitom Postupa považuje tu, na kterou se může dívat delší dobu. Například fotografie Tajemství z roku Základní myšlenkou bylo zobrazit skryté tajemství, kde by si každý mohl 19

25 představit jeho obsah v jiné podobě. Jsou známy nejméně dvě této varianty fotografie. Na jedné je zavřený kufr, na druhé balík převázaný špagátem. Obě varianty jsou publikovány v Postupově monografii z roku Údajně vznikla i fotografie se zalepeným dopisem. Časem se ukázalo, že varianta fotografie s balíkem je působivější, protože může aranžovat nejen slova, ale i předměty. Tajemství (1965) V ateliéru začal Ladislav Postupa tvořit v roce Pronajal si v Liberci nad kavárnou Nisa ateliér a začal tvořit zcela novým stylem. Nebyl již vázaný na reálné prostředí a začal vytvářet ve svých fotografiích zcela novou realitu. Byla tak naplněna jeho myšlenka, že předměty mohou nést i jiné poslání, než jim určila původní realita. Začal naplno využívat toho, že má možnost se opakovaně vracet k motivům, které zpracovával ve více variantách. 20

26 Strůjce (1967) Poselství (1917) V ateliéru vznikla zejména známá série fotografií zobrazující kovové předměty. Prostor ateliéru s možností absolutní regulace světla dovolil Postupovi zobrazit je s novým významem. Různé kovové předměty nalezené často na skládkách doslova portrétoval. Ze tmy vystupovaly pouze části předmětů a pozorovatel je vnímal naprosto novým pohledem. Vznikly tak například fotografie Poselství (1970), Kasař (1966), Odkaz (1967) nebo Perpetuum mobile (1967). Hlavně těmito díly se zapsal do dějin Československé fotografie natolik, že byl zastoupen na velké přehlídce Česká fotografie 20. století a je trvale připomínán v tomto kontextu. O tom, jak fotografie vznikaly, mi prozradil následující: Ty věci co jsem fotil, musely mít velký prostor. A protože jsem potřeboval velkou hloubku ostrosti, používal jsem maximální možná clonová čísla, třeba až 64. To potom expozice vycházela třeba i dvacet 21

27 sekund. Proto jsem neexponoval závěrkou, ale reostatem. Míval jsem v ateliéru vždy maximálně zatemněno, svítil jsem pak lampami zapojenými přes reostat, což mi dovolovalo plynule měnit hladinu osvětlení. Měl jsem na aparátu maximálně zacloněno a elektrickým světlem jsem teprve rozsvítil přes reostat lampy. Exponoval jsem potom tak, že jsem nejprve vše zhasnul, otevřel jsem závěrku, a pak jsem ten reostat zapnul, a pak jsem těch zhruba deset až dvacet sekund exponoval. Neexistovalo proto žádné pohnutí fotoaparátu na stativu. V další fázi se Postupa zaměřil i na jiné materiály. Často je proto možné nalézt na jeho fotografiích běžné předměty z domácností (vajíčka, papírový pytlík, balík), kterým dodával nový význam. Později zachycoval Postupa na fotografiích také další zdánlivě běžné struktury, jako jsou potrhané textilie, dámské punčochy. Pracoval s nimi ale čím dál dokonaleji a rafinovaněji. Vytvářel z nich objekty a výjevy v běžné realitě neexistující. V duchu myšlenky, že předměty mohou nést i jiné poslání než jim určila původní realita, která je s původním obrazem spojena. Přešel tak postupně od fotografie k fotografice. On sám k tomu řekl následující: Vždycky musím mít materiál. Ať je to model, ať to jsou železa, ať je to papír, ať je to textil, nebo cokoliv jiného, s čím se dá výtvarně dělat. A dokud mě to inspiruje, tak ten materiál používám. Pokud to je už na mě hluché, tak to opustím a hledám nový materiál. Já nechodím po městě se stopořeným objektivem (teleobjektiv), abych něco našel. Vždycky jsem místo toho dělal systematicky v ateliéru. Tam jsem měl možnost vytvářet svoji novou realitu. 22

28 07. Grafik Dalo by se říct, že velkou konkurenční výhodou Ladislava Postupy byla schopnost vidět výsledek své práce ne jako běžnou fotografii, ale jako grafické dílo. Právě díky tomu se stal úspěšným. Grafickým zobrazením svých fotografií se Postupa zabýval zejména v osmdesátých a devadesátých letech. Sám jim říká dekoráky a jsou určeny převážně k použití jako obrazy nalepené na desky. Pro Postupu to byl zdroj obživy, komerční tvorba. Pro tvorbu grafických obrazů si Postupa všímal si linií a tvarů, které následně zdůrazňoval. Fotografie zde byla pro Postupu jen výchozí materiál, který dále zpracovával. Používal zcela běžné materiály jako síťovinu, provazy a části rostlin, dokonce i mrtvý hmyz. Často také zvětšoval drobné struktury. Nacházel novým pohledem krásu ve zdánlivě obyčejných věcech a dával jim novou podobu. Unavené slunce 23

29 Jednou z možností jak obrazy oživit byla doplňková barva. Je to technika, kterou Postupa používal u obrazů, které by působily plošně. Proto do nich zasáhnul na plochách jedním barevným tónem, nebo doplněním. Příkladem toho mohou být například fotografie Zvědavec (1986), Zneklidnění (1988) nebo Krajina (1996). Zvědavec (1986) Podobnou techniku barevné úpravy obrazů je rezerváž, kdy do černobílé fotografie barevně a kontrastně zdůrazňuje některé plochy. Pokud měly zůstat některé plochy bílé, byly natřeny lakem, fotografie následně obarvena. Lak z bílých ploch byl posléze acetonem odstraněn. Uvedenou technikou vznikly například grafické obrazy Klan (1986), Napadení (1987) a Tonoucí (1985). 24

30 Napadení (1987) Tonoucí (1985) 25

31 Při tvorbě grafiky pracoval Postupa často v cyklech, které dokáží myšlenku umocnit a lépe tím vyjádřit. Jedním z takových cyklů je například série ročních období Jaro, Léto, Podzim a Zima. I zde používal Postupa vhodně barvu. Rudě červené léto, žlutý podzim. Jaro, léto, podzim, zima Pozdější Postupova grafická díla byla již čistě grafická bez náznaku, že polotovarem k jejich tvorbě je fotografie. Skládají se z pouhých čar vytvořených často Sabatiérovým efektem. Sloužily k výzdobě interiérů a byly adjustovány na deskách. 26

32 Teoretici (1988) Naslouchající (2002) 27

33 08. Tvůrce interiérů Ladislav Postupa jako absolvent stavební průmyslovky pracoval před svým uměleckým působením jako projektant. Své znalosti v tomto oboru se snažil následně využít i jako fotograf. Cítil, že jeho fotografie grafických motivů by se při vhodné adjustaci mohly uplatnit i při výzdobě interiérů. Své grafické obrazy seskupoval do kompozic, zdůrazňoval určité prvky a barvy, násobil je a opakoval. Experimentoval s povrchovou úpravou a začal lepit fotografie na desky. Z fotografie se tím stal obraz. Ten následně umisťoval do prostoru interiéru. Výzdoba interiéru, dětská nemocnice v Liberci Obrazy pro výzdobu interiérů bylo možné navrhnout a zhotovit v libovolné velikosti dle potřeby umístění v interiéru. Fotografické kompozice lepené na desky byly nastříkány vrstvou, která láme světlo a tím nedochází k odleskům. Takto upravené fotografie byly i při trvalém vystavení denního světla konzervovány a nedocházelo u nich časem k žádným vizuálním změnám. Nebyly na nich viditelné otisky prstů. Povrch fotografií bylo možné běžnými prostředky čistit. Nejprve začal své obrazy na deskách nabízet k výzdobě bytů, později však byl schopen takto instalovat obrazy i do větších prostor kanceláří, kulturních a zdravotnických zařízení. Velké grafické kompozice bylo také možné 28

34 vidět v prostorách závodních klubů, škol a stravovacích zařízení. Nejen na Liberecku, ale po celé republice. Některými místy, kde byly takto interiéry vyzdobeny, jsou například bývalé kino Máj v Liberci, dětská nemocnice v Liberci, restaurace Mohelnice, státní statek Varnsdorf. V současné době jsou makety výzdoby interiérů umístěny v muzeu v Náchodě. Výzdoba interiéru, Státní statek Varnsdorf Výzdoba interiéru, motorest Ludvíkovice 29

35 19. Digitální tvůrce Postupa byl za dlouhá léta své umělecké práce velmi vynalézavý v používání tvůrčích prostředků. Vždy se snažil naplno využívat veškerých dostupných materiálů a tvůrčích prostředků. Ve svých osmdesáti letech se stále ještě plný elánu pustil i do digitální fotografie. Vzhledem k tomu, že již nevyužíval svůj velký ateliér, ukázala se možnost zpracovávat své fotografie na počítači jako velmi výhodná. Pamatuji si na první návštěvu u Ladislava Postupy v květnu roku V té době už používal doma notebook s připojením na internet. Měl již zřízenou ovou schránku na Seznamu a čile komunikoval se světem. Přiznal se ale, že mu bylo zpočátku divné, že když se snažil opticky zlepšit adresu mailu, kam posílal zprávu, hlásilo mu to, že zprávu nelze odeslat. Není se co divit, aby adresa vypadala lépe, dával v ní před, i za zavináč mezery. Postupa ve svém domácím ateliéru (květen 2008) Byla tam se mnou tehdy u Postupy i Jana Hunterová také studentka ITF. Navštěvovali jsme tak společně členy Studia výtvarné fotografie v Liberci a ptali se jich na jejich vzpomínky na dobu působení ve Studiu. Postupa na tu dobu 30

36 rád vzpomíná a ukázal se jako velký vypravěč, který své zkušenosti rád předá mladší generaci. Aby se pochlubil, ukázal nám svoji nejnovější fotografii, zpracovanou již kompletně digitální cestou. Říkal nám tajemně a s velkým nadšením, že právě přechází na novou technologii, že se právě digitalizuje. Nemá sice zatím vlastní digitální fotoaparát, půjčuje si jej od své ženy. Tvrdil, že ona mu ho občas půjčí, aby s ním udělal svůj snímek. Ptal se nás potom, jak fotografii editovat v počítači, jak změnit výřez. Rádi jsme mu poradili, byli jsme svědci historické chvíle, osmdesátiletý Ladislav Postupa se digitalizuje! Měl jsem možnost být i později u toho, kdy Postupa postupně převáděl některé své starší fotografie do digitální podoby. Po naskenování jsem je digitálně upravoval, na závěr jsem pak tisknul fotografie v rozměrech 30x40 cm na inkoustové tiskárně Epson Stylus Pro Postupa se přitom živě zajímal o to, jakou trvanlivost mají moderní digitální tisky. Uspokojilo ho až to, když jsem mu dodal certifikát, že tisk na papírech Ilford při použití originálních inkoustů Epson má v černobílé variantě trvanlivost 100 let. Ona a on (2008), Portrétovaný (2008) Postupa nezůstal jen u svých starých fotografií. Začal znovu tvořit, tentokrát digitálně. Zajímal se o to, jaký digitální fotoaparát mu umožní 31

37 nastavovat manuálně expozici, manuálně zaostřovat. Zalíbil se mu můj Panasonic Lumix LX-3 a také si ho koupil. Pokud je mi ale známo, tento špičkový fotoaparát používají i další přední odborníci současné digitální fotografie. Postupa mu říká něžně miláček a nosí ho v pytlíku zavěšený na krku. Sleduje svým pozorným okem vše kolem. Co uzná za vhodné pro další využití, to následně vyfotografuje. Iluze 1, Iluze 2 (2010) Dalo by se říct, že jsem byl u toho, když vznikly jeho první fotografie pořízené digitální cestou. Nejprve mi přinesl Postupa v listopadu roku 2008 fotografie Portrétovaný, Ona a on, Přicházející a Strom z ráje. Nadšeně po mě chtěl, abych mu fotografie vytisknul, vše ve velikosti 30x40 cm. Nabízel je pak dále svým zákazníkům. Snad jsem se tak stal součástí jeho novodobé digitální historie. Bylo vidět, že Postupa znovu ožil, že měl i ve svém věku (80 let) důvod žít znovu naplno. Současně s tím mi sdělil svůj názor na digitální fotografii: V dnešní době i ten kdo neumí číst, dokáže fotografovat. Dnešní přístroje mu to brilantně ve všech barvách zachytí. Toto ale není výtvarné dílo, to je pouhé odzrcadlení skutečnosti. Proto je nutné sledovat současné dění ve fotografii, sledovat ty správné proudy a cesty, 32

38 kudy se výtvarná fotografie ubírá. Já jsem musel zrušit svůj ateliér v kavárně Nisa, vše jsem musel srovnat do bytu, který je dva pokoje a kuchyň a my tam procházíme bokem. Nemáme to všechno kam dát. Já tam mám asi tak 50 až 90 věcí na zdech, ale další věci už nemám kam dávat. Přesto ale jsem rád, že mám možnost znovu možnost fotografovat. Současná digitální fotografie má dle Postupy velké možnosti vyjádření. Nafotografovaný snímek je hned vidět. Je to však stále jen polotovar, je nadále nutné s takovouto fotografií dále pracovat a upravit ji. Bylo by proto vhodné nově zpracovat ideologii digitální fotografie, aby bylo definováno, co je možné, jaké úpravy provádět. Vzpomínal také na to, jak se doba změnila: Původně jsem se nevěnoval fotografii, ale kresbě. Domníval jsem se, že fotografie mi k tomu pomůže k zachycení motivů. Myslel jsem si proto, že k zobrazování mám moderní prostředky a že se mi tím celá práce ulehčí. Myslel jsem si v té době, že mám něco jako ruční granát. Ale od doby kdy jsem se digitalizoval, mám atomovou bombu. Jednou v roce 2009 ke mně přinesl Postupa několik proužků fotografií s jeho dávnými akty. Chtěl je naskenovat a vytisknout, prý pro jednoho zájemce. Skoro by se až dalo říct, že mu na tom ani nezáleželo, jaký bude výsledek. Pro mě ale byly v té době ty akty u Postupy naprostá novinka. Navrhnul jsem mu proto uspořádání těch proužků s akty do tvaru koláže, tří fotografií velikosti 30x40 cm. Dalo by se říct, že tak vznikly tři nové Postupovy fotografie. To uspořádání do série se mu líbilo, naskenovali jsme pak ještě další tři samostatné akty z původní tvorby. Jednalo se o Detail (1963), Ležící (1963) a Šerosvit (1964). Postupa začal uvedené akty nabízet a podle toho kolik se jich vytisklo, byl o ně zájem. Nabízely se dokonce i v aukci na Aukro. Otázkou ale je, nakolik bylo vhodné, aby se fotografie tak známého autora tiskly a prodávaly doslova za pár korun uvedeným způsobem. 33

39 Akty 1 (2009) Postupa se nevracel jen ke starým motivům. Nově také fotografoval a upravoval své fotografie na počítači. Naučil se používat program Zoner Photo studio, který mu naprosto vyhovoval. Tvrdil, že dostal k dispozici sadu šroubováků, se kterými mohl své fotografie v počítači upravovat. Poté, co mu bylo vysvětleno, že si musí fotografii na monitoru nejprve zvětšit, aby mohl pracovat s detailem, dokázal své fotografie zpracovávat sám. Nadšeně tvořil nové série fotografií, které opět vycházely z nevšedních pohledů na zcela běžné předměty. Tentokrát však upravené moderními postupy. Postupa byl vždy velmi důsledný a pečlivý, má o všech fotografiích důkladnou evidenci. Stejně tak i v dnešní digitální době dbá Postupa úzkostlivě na to, aby byl každý jeho snímek uložen na samostatném, pečlivě popsaném CD. K tomu patří i další doprovodná evidence, ve které má pro každý snímek zaznamenáno nejen datum vzniku, ale také jeho český, anglický a německý název. 34

40 Jistota (2009) Postupa zažil rozkvět analogové fotografie. Rád vzpomíná na to, že měl možnost být u toho. Dokázal si vybudovat svůj osobitý styl práce s fotografií, dokázal si také najít nové možnosti prezentace fotografií. K možnostem dnešní digitální éry ve fotografii říká následující: Když vidím moderní techniku, co umožňuje digitální fotografie, co vše se dá namixovat, tak je mi z toho smutno. Neměl by samozřejmě těchto úžasných technických výhod použít ten, kdo s nimi nebude umět pracovat. Nebo jinak to bude výroba kýčů. Protože tam nic nebrání v cestě ke zneužití fantazie. Proč mluvím o zneužití fantazie? Fantazie je jistě tvůrčí metoda, avšak tyto moderní techniky umožňují nepředstavitelné přesuny, doplňování, uvolňování tvaru, aniž by to bylo nějak technicky náročné. Svádí to totiž jednotlivé tvůrce právě ke zneužití té fantazie. 35

41 10. Podnikatel Ačkoliv je Ladislav Postupa znám hlavně jako grafik a fotograf, velkou zásluhu na tom má jeho podnikavý duch. Už od počátků své tvorby se snažil, aby byl vidět, aby byl znám. Nebýt toho, zřejmě by se o něm dodnes nic nevědělo. Mnozí lidé ( umělci ) si možná myslí, že je pod jejich úroveň se stejně jako Postupa na(pod)bízet. Nejen dnešní doba, ale i ta doba, ve které začal Postupa tvořit, je taková. O kom se neví, ten často nemá šanci se prosadit. Postupa jako absolvent stavební průmyslovky, začínal svou kariéru jako projektant. Cítil ale, že by chtěl dělat něco naprosto jiného. Trvalo mu to roky, než se dokázal prosadit jako fotograf. Trpělivě čekal, snažil se vždy získat z každé příležitosti něco, co by ho posunulo někam dál. Mnozí lidé berou například svá vojenská léta jako ztracený čas. Postupa to ale bral jako možnost naučit se něčemu novému, co později využije pro svou samostatnou práci: Byl jsem ve Vojenském historickém ústavu v Praze, dělali jsme tam takzvané druhotné ustálení. Napřed v silným ustalovači, potom v ustalovači slabým, nakonec pak ještě čerstvým a následně jsme prali hodinu. V historičáku se pralo půl hodiny. A o mně je známo, že já jsem svý fotky pral naschvál hodinu, aby dlouho vydržely. Velkorozměrné jsem předtím ještě čtvrt hodiny osprchovával. A za sebe díky tomu garantuji životnost svých fotografií, že sto let vydrží. Velký význam pro Postupu mělo jeho členství v Libereckém Studiu výtvarné fotografie. Nikdo neměl členství jisté. Aby mohl být členem, musel pro Studio odvádět dlouhodobě špičkovou práci, která se pravidelně hodnotila. Poznal tam, že pokud se má prosadit, musí se snažit být jedním z nejlepších. Už v té době pracoval Postupa tak, aby byla jeho práce co nejvíce vidět. Posílal své fotografie do různých novin a magazínů. Učil se přitom, co lidi zajímá, zjišťoval, 36

42 jakou cestou má jít. Uvědomil si, že reportáž je sice žádaná, přesto cítil, že má více šancí, pokud půjde svou vlastní cestou jako tvůrce. Ladislav Postupa ve svém ateliéru v roce 2006 Postupa si pronajal v roce 1967 ateliér v budově Nisa v centru Liberce. S výhledem na město pod sebou tam měl vše potřebné k práci. Na rozdíl od mnoha tehdejších fotografů se zavřel do ateliéru a začal tvořit naprosto jiným způsobem. Začal ve fotografovaných předmětech vidět jiný význam. Svítil na ně reflektory a nechal je vystoupit ze tmy. Dal jim nový význam, novou podobu. Nepokojil se s průměrem, chtěl být nejlepší. Vždy musel rozlišovat, jestli pracuje pro peníze, nebo zda tvoří jako umělec: Dekorativních motivů jsem udělal velké množství, byla to totiž moje obživa. Za dřívějšího režimu jsem nemohl prodávat například Kasaře, to bylo určeno pro naprosto jiné, sbírkové účely. Vytvořil jsem celkem asi tak 30 tisíc obrazů, když to řeknu skromně. Z toho jsem udělal výběr asi 37

43 tři tisíce, z toho pak byla volná tvorba asi tak 200 fotografií. Je toho tolik, že mi to už uniká. Dnes Postupovi možná někdo vyčítá, za jaké ceny svá díla tehdy prodával (a za jaké ceny je prodává dnes). Postupa ale věděl, co dělá. Šel svou vlastní cestou, rozdílnou od ostatních. Lišil se také tím, že jak stanovoval své ceny: Jsem si říkal, jestli bych neměl nasadit trošku větší ceny. Kdybych si řekl desetkrát menší, tak bych byl desetkrát slušnější. Ale takhle jsem 32 krát slušnější. A proto, až budete dělat dobrý věci, tak nebuďte blbci jako Postupa, že to dával za dvě stovky list. To si pamatujte. Do komise jsem nedal za celý život ani za korunu, nikdy. Protože blbci to dávají do komise. Dávají to za velké peníze a čekají. Oni jsou hloupí, prodejce nedává žádné riziko, pověsí si to na zeď a čeká, až si to někdo koupí. To není korektní. Protože autor do toho dal peníze, čas, život, všechno. A prodejce jen číhá, jestli něco vydělá. Život na volné noze nebyl pro Postupu snadný. Občas si musel přivydělávat se svou ženou Zuzanou například tak, že sbírali v Liberci na parkovištích vyhozené prázdné zálohované láhve, co tam vyhazovali turisté z NDR. Ty pak vozil do Německé Žitavy a kupovali si tam za vrácenou zálohu jídlo. Další možností bylo sbírat staré autobaterie a ty pak Trabantem vozit opět do Německa. Přesto ale vydržel a neustoupil ze své cesty. Postupa byl ve své práci vždy velmi pečlivý nejen při fotografování, ale také při archivaci své práce. Jak uvádí, nafotografoval tisíce snímků různých motivů. Příprava některých z nich přitom trvala třeba i týdny. Z výsledného snímku následně ihned zhotovil další kopii. Vše ukládal do lepenkových krabic, také důkladně popsaných popisem obsahu. Pád komunismu dal Postupovi nové možnosti. Bylo možné vydat novou monografii (1992), bylo možné začít znovu publikovat. Zaměřoval se již 38

44 důsledněji na grafická témata, stále hledal nové cesty jek je vyjádřit. Přesto však přichází v roce 2007 změna, která téměř ukončuje jeho profesionální působení. Vichřice ničí jeho ateliér a vybavení. Postupa již nemá sílu ve svých 78 letech dát vše znovu do pořádku. Zachraňuje proto vše, co ještě zachránit jde a přesouvá svůj ateliér domů do malého panelákového bytu. Mnozí by v jeho věku a v jeho situaci rezignovali. Postupa se ale i nadále zajímá o moderní trendy ve fotografii a ve věku 80 let přechází na digitální zpracování. Ve věku, kdy by si již mohl v klidu užívat důchodu, Ladislav Postupa nezahálí a neustále tvoří a hledá nové možnosti uplatnit se i v současném digitálním věku. Pořídil si digitální fotoaparát, fotografie edituje na počítači. Výstupem je následně fotografie z inkoustové tiskárny. Celé zpracování je mnohem snadnější, než analogová cesta. Kdyby nebyl Postupa podnikatel, už dávno by svou tvorbu skončil jako jeden z mnoha neznámých autorů. Marnost (1969) 39

45 11. Vynálezce Zřejmě snaha vyniknout a zviditelnit se a odlišit vedla Ladislava Postupu k tomu, že se nespokojil s běžnými fotografickými metodami a zkoušel i nové možnosti, jak dostat fotografii mezi lidi. Mimo běžných cest jako je zviditelnění se na výstavách a v tištěných médiích, zvolil Postupa mnohem náročnější cestu. Experimentoval s tím, jak povýšit fotografii na úroveň obrazu. Nestačila mu fotografie otištěná v časopise. Snažil se, aby jeho díla visela na zdech jako obrazy. Vymyslel proto metodu (jak sám Postupa říká) druhotného ustálení, kdy jsou fotografie adjustovány na deskách. Papírová fotografie se snadno zničí, fotografie na desce je však trvanlivější a odolnější. V době, kdy Postupa začal lepit fotografie na desky, nebyly ještě dostupné současné metody zajišťující trvanlivost takto zpracovaných fotografií. Postupa musel začít experimentovat a hledat materiály, které fotografii lepením nepoškodí, naopak ji ochrání před dalším poškozením. V té době používané postupy nanášení různých laků byly nevyhovující, protože takové povrchy se časem lámaly a oprýskávaly. Barevné tóny fotografií se také časem měnily. Postupa našel vhodný postup lepení fotografií na desky, kdy je zaručena stálost a ochrana fotografie v roce Součástí jeho postupu byla i možnost barevného tónování obrazů. Vzhledem k tomu, že to byl dosud neznámý postup, nechal si jej patentovat a získal na jeho využívání autorské osvědčení. Časem svůj patent dále zdokonalil, když odstranil původní problémy s náchylností na vlhkost. V roce 1983 přihlásil další patent na způsob povrchové úpravy nábytku za použití fotografií. Tento patent však již nebyl z důvodu náročnosti výrobního postupu využíván. Postupa používal svůj patent nejen pro tvorbu samostatných obrazů, používal jej také úspěšně ve výzdobě interiérů. Protože se takto výrazně odlišoval od ostatních autorů, staly se i díky tomu jeho fotografie a grafiky známé. Plno lidí se Postupy ptá, jaký je technologický postup výroby fotografií adjustovaných na desky. Jako perličku uváděl Postupa následující situaci: Jezdil ke mně taky Vladimír Birgus, jako student. Koukal na ty moje fotografie a ptal 40

46 se: Jak to proboha děláte? Já jsem mu odpovídal: Chcete koupit patent, studente?. Je to tak, Postupa svůj patentovaný postup stále po dlouhá desetiletí úzkostlivě tají. Je ale ochoten svůj postup prodat dál k dalšímu využití. Já sám mám od Postupy pouze neurčité náznaky, jak své fotografie na desky lepí, jak je dál upravuje aby získaly svou nezaměnitelnou podobu. Něco dalšího jsem se v náznacích dozvěděl od lidí, kteří měli možnost s ním v dřívější době spolupracovat. Některé informace jsem si následně odvodil z různých postupů týkajících se povrchové úpravy povrchů. Nejen fotografií, ale třeba i starých obrazů a postupů jejich restaurování. Své fotografie lepil Postupa na desky pšeničným škrobem, do kterého přidával konzervační látky. Po nalepení nanášel na fotografie antireflexní povrch. Ten tvořila disperze látek zajišťujících ochranu fotografií. Skládala se z několika látek s přídavkem těkavých kapalin pro rychlejší zpracování. Důležitá byla teplota prostředí, ve kterém se pracovalo, stejně tak i teplota používané disperze. Velký vliv na konečný výsledek měla i vzdálenost, ze které se povrch na fotografie stříkal. Jak už to často bývá, i kdybychom znali přesnou technologii Postupovy adjustace fotografií na desky, stále bychom k tomu neměli ty důležité provozní a dlouholeté zkušenosti se zpracováním. Ponechme proto Postupovi jeho tajemství, kterým si dokázal získat autoritu ve světové fotografii. Je to jeho nenapodobitelný rukopis. Postupa bere fotografie na deskách jako základ své tvorby. Naráží však občas na to, že takové fotografie není možné v současné době v některých výstavních prostorech vystavovat. Běžným zvykem je totiž vystavovat fotografie pod sklem. Díky tomu nemá Postupa možnost vystavit velkou část své tvorby, která je na konečné úpravě adjustace na desky založená. K uvedeným Postupovým patentům se nabízí otázka, nakolik jsou důležité i v dnešní době. Běžným zvykem je lepit fotografie na kapa desky, s následnou laminací povrchové vrstvy. Nebyl by návrat k Postupově patentované technologii chybným krokem zpět? Já osobně si myslím, že ne. Určitě by nevadilo mít možnost kvalitnějšího a exkluzivnějšího zpracování. 41

47 Otázkou ale je, zda opravdu převzít Postupovu technologii, nebo vymyslet něco podobného a modernějšího s využitím současných možností a technologií, která by se odlišovala od dnešních běžných současných postupů. Tak, aby se odlišovala od současných možností a přinášela exkluzivitu. Stejně jak to dělal ve své době Postupa. Kasař (1966) Perpetum mobile (1967) Maska (1988) Štěstí (1965) 42

48 12. Básník a spisovatel Až dosud vše výše uvedené se týkalo Ladislava Postupy z hlediska fotografie. Zabýval se však nejen fotografií. Měl také plno dalších zájmů, které by bylo vhodné zde pro plnou informaci o něm uvést. Určitě to umožní Ladislava Postupu více poznat a pochopit jeho tvorbu. Ostatně, i tyto další aktivity se často fotografie různě vzdáleně týkají. Ladislav Postupa má velkou schopnost vyjadřovat se nejen obrazem, stejně tak je vynalézavý i ve slovním vyjadřování. Důkazem toho jsou názvy jeho fotografií. Jak on sám říká, názvy fotografií hrají stěžejní roli, protože mají působit jako vstupenka do obrazu. Fotografie by mohly být sice bez názvů, někomu ale názvy fotografií dovolí snáze pochopit její smysl. Ve jménu fotografie je vždy podstatné jméno, které nese název obrazu. Například fotografie Tajemství. Nikdy ale není uvedeno, jaké je to tajemství. To už je sám ten obraz. Fotografie se nebude nikdy jmenovat Velké tajemství, nebo podobná jiná nadsázka. Postupa vždy trvá na tom, že podstatné jméno je v názvu obrazu, ale jaký, to už určuje sám obraz. Další oblastí, kde se Postupa vyjadřuje jinak než obrazem, jsou různé hrátky se slovy. I ty jsou však často jako první impuls k úvahám, co by bylo možné fotografií vyjádřit. Často tak vzniká na první pohled naprosto nelogické spojení slov, které však má svou lyriku a krásu nabádající k zamyšlení. Několik takových slovních spojení je uvedeno v Postupově monografii z roku 1967: perspektiva krátkozrakosti píseň kašle zloděj prázdnoty chvějící se bezvětří němá diskuse hrdina zbabělosti Pokračováním a rozvíjením zdánlivě nesourodých slovních spojení vytvářel Postupa tzv. automatické texty. Takové texty vznikají zdánlivě 43

49 nesouvislým zápisem myšlenek, tak jak náhodně vznikají. Vznikají tak zdánliě nesmyslné texty, které však často vytvářejí při následném zkoumání zajímavé asociace. Stejně, jako když se zamýšlíme nad Postupovými fotografiemi a snažíme se domyslet to, co je na fotografiích pouze naznačeno. Ukázka Postupových automatických textů Ladislav Postupa se také snažil zachytit své myšlenky týkající se fotografie. Jsou to myšlenky, které budou mít stále svou platnost, měl by se jimi každý fotograf řídit: Jak udělat dobrou fotografii? Nic neslevit. Přemýšlet. Mít otevřené oči. Hlavně však v nevhodnou chvíli nezmáčknout spoušť. 44

50 Hra se slovy, to jsou hlavně básně. Nevyhnul se jim ani Postupa. Jeho básně obsahují již známé slovní protiklady. Ty dovolují čtenáři představit si vždy vlastní verzi děje. Stejně, jako Postupovy fotografie: Bez Názvu Na voru touhy, po moři vzpomínek, k Tobě se plavím. Na divokém koni krajinou lásky, do údolí klidu, s obětním beránkem. Mít život a nemít lásku Napsat obraz a nakreslit lásku Šedivá chvíle samoty užírá myšlenek chléb. (březen 1976) Byla zde již uvedena záliba Ladislava Postupy v kresbě, kterou si skicoval své návrhy na budoucí fotografie. V počátcích své tvorby si Postupa myslel, že fotografie budou jen úvodní podklad pro jeho kresby. Skutečnost však byla naprosto opačná. Nakonec to byla fotografie, která ho dokázala proslavit. Určitě by se tak ale nestalo, kdyby neměl i zde uvedené schopnosti vyjádřit se slovem. 45

51 13. Člověk Uvedl jsem zde několik podob Ladislava Postupy. Zatím zde ale nebyla uvedena ta nejdůležitější podoba. Jaký je Ladislav Postupa jako člověk? Jaký je v prostředí mimo oficiální dosah médií? Jak jsem už uvedl v úvodu, měl jsem možnost s Ladislavem Postupou nějakou dobu spolupracovat. Měl jsem možnost setkávat se s ním nejen na výstavách, ale také v jeho soukromí domácího ateliéru. Setkávali jsme se také u mě v kanceláři, kde jsem pro něj skenoval a tisknul některé jeho fotografie. Poznal jsem proto, že někdy je těžké s ním vyjít a shodnout se s ním stoprocentně na všech názorech. Měl jsem také možnost poznat, že Postupa je citlivý člověk, který si dokáže utahovat sám ze sebe. Ladislav Postupa ve svém domácím ateliéru (2010) Postupa je vitální člověk. Ve svém věku by už mohl sedávat na lavičce v parku a krmit holuby. On místo toho raději vymýšlí, co by ještě nového vytvořil. Je ale pravda, stejně jako plno lidí jeho věku, i on si stěžuje, jak je drahé a těžké v dnešní době žít. Nečeká ale na důchod, raději se snaží zase 46

52 někomu něco prodat. Pravda je, že ne každý dokáže takovou snahu pochopit ocenit. Za ty roky, co jsem měl možnost se s Postupou stýkat jsem si vyslechl mnoho jeho názorů nejen na fotografii, umění, ale i na lidi kolem nás. Mám k dispozici dlouhé hodiny audiozáznamů, kde Postupa o těchto věcech hovoří. Některé z jeho myšlenek jsem se snažil zde ve své diplomové práci zaznamenat. Patří k nim i ty následující (zaznamenáno v různých termínech v letech 2009 až 2011): Copak je to za kumšt, když třeba jenom něco najdeme a vyfotografujeme, a že se to jenom jako něčemu podobá? Toť otázka, já si myslím, že každý autor by měl mít nějaký rukopis. A ten rukopis se ve fotografii nesmírně těžko hledá. Protože realita rukopis smazává. Fotograf, který pracuje tímto způsobem, že hledá, může najít krásné věci, ale většinou je to jenom náhoda. Vytvářet znamená podílet se na tvorbě. Tvořit znamená usilovat o návaznost, dokázat pokračovat osobitým způsobem se silou přesvědčení. Každý, kdo si pořídí fotografické zařízení a osvojí si technické dovednosti, nemá jistotu stát se tvůrcem. Každý však má jistotu, že může prospěšně využít vynálezu kreslícího světla. Sám pracuji celý život koncepčně. Na počátku mám písemnou poznámku, potom se k výtvarné práci extra vracím. Jen málokdy vznikne něco nového, že bych šel a nalezl to. Nalézání není moje metoda, to nechávám jiným. Všichni mí vrstevníci, kteří hodně kouřili a pili, ale málo žili sexuálně, odcházeli dřív než já. Já jsem žil celý život právě naopak. Dodnes mi fungují všechny orgány, jen ta touha už není tak silná. Ale už jsem si všechno vynahradil. Kdybych měl zítra umřít, nebudu litovat, protože jsem myslím, života užil dost. 47

53 Obecně to není známo, ale doktoři mi zjistili, že mám rakovinu ledviny a ještě rok prý vydržím. Tak nevím, jak to bude, ale snažím se do posledního dne být činný, mám chuť na ženský i na žrádlo. Nenosím kravatu, ale vážu si tkaničku. Protože když jednou jela moje žena Zuzana do lázní, tak říkala měl bys něco nosit na krku, protože ty pánské ohryzky nevypadají moc hezky. Tak jsem našel vázací desky na spisy, ty dvě tkaničky jsem vytáhnul a měl jsem okamžitě mašli na krk. Černá je na zimu, v létě mám bílou. V létě nosím bílou čepici, v zimě černý baret. Postupa věří v kosmickou energii. Věří v to, že úspěchy a prohry přicházejí k člověku podle toho, čemu věří, že je možné. Nehledá výmluvy, že je něco nemožné, hledá možnosti, jak to změnit, jak tvůj sen uskutečnit. Je možné, že tato Postupova vlastnost je pro jeho úspěšnou tvorbu jedna z nejdůležitějších. Ladislav Postupa, výstava v Galerii U Rytíře (2010) 48

54 14. Knihy Kdo chce být úspěšný, ten musí být vidět, o něm se musí mluvit. Těmito zásadami se řídil i Ladislav Postupa už od počátku své profesionální tvorby. Svými fotografiemi obesílal noviny a časopisy, které je již v šedesátých letech hojně tiskly. Napomáhalo mu i to, že dokázal vyjadřovat nejen obrazem, ale i slovem. Například v měsíčníku Československá fotografie, v čísle 7/1967 bylo na jedné z dvoustran publikováno několik Postupových fotografií s jeho zamyšlením o možnostech fotografie. Obdobně se Postupa snažil, aby byl v co největší míře uváděn v různých encyklopediích a přehledech. A to jak fotografických (Encyklopedie českých a slovenských fotografů), tak i uměleckých (Nová encyklopedie českého výtvarného umění), případně i všeobecných (Kdo je kdo, osobnosti české současnosti). Největším uznáním jeho díla je však pro něj to, že byl uveden včetně dvou fotografií v publikaci Česká fotografie 20. Století (Vladimír Birgus, Jan Mlčoch, rok 2009). Jiří Janáček: Fotografie Ladislava Postupy První Postupova monografie zachycující na 48 fotografiích jeho ranou tvorbu z let 1960 až Ačkoliv neobsahuje žádné Postupovy fotografie z období jeho počátků fotografování (reporty), naznačuje období hledání jeho tvůrčího pohledu. Jedná se většinou stále ještě o nalezené výjevy bez tvůrčích změn a zásahů. Je zde k vidění například již jeho Kariéra (1963), nebo první verze fotografie Metál. Kniha také obsahuje sedm aktů, včetně slavného Svědomí (1966). Nalezneme v ní ale také již několik dodnes slavných fotografií, například Tajemství (1965), Kasař (1966) a Nepřítel (1966). 49

55 Publikované fotografie dokládají, že v uvedené době Postupa stále ještě hledal svou cestu, kudy se dál ubírat. Jsou to fotografie, které vznikly v době jeho působení ve Studiu výtvarné fotografie. Jsou již nazvány jedním slovem, které má u diváka navozovat určitou myšlenku, kterou vlastní fotografie dále rozvíjí. Součástí knihy je i několik stran textu Jiřího Janáčka popisující jeho několik setkání s Postupou. Píše se v nich nejen o fotografii, ale také o Postupově životní filosofii. Jsou to slova, která jsou stále platná. Kniha vydaná v nákladu 2 tisíce výtisků je čtvercového formátu v plátěné vazbě. Fotografie jsou pouze očíslovány, jejich seznam je uveden v závěru knihy (česky a německy). U fotografií chybí rok vzniku. Ladislav Postupa: Ladislav Postupa Svou druhou monografii vydal Postupa vlastním nákladem až dlouhých 25 let po té první. Fotografii se věnoval profesionálně po celou tu dobu, přesto však musel na svou novou knihu čekat až na změnu režimu. Navíc, musel si ji vydat vlastním nákladem. Kniha formátu A4 s lepenou vazbou, s kvalitním tiskem obsahuje 51 fotografií. Předmluvu vytištěnou česky, anglicky a německy napsal Josef Král. Každá fotografie obsahuje mimo roku vzniku i český, anglický a německý název. V závěru knihy jsou uvedeny bibliografické údaje Ladislava Postupy, včetně výčtu je ho nejdůležitějších výstav a uvedení v publikacích. Dle mého názoru je tato monografie pro Postupovu tvorbu velmi důležitá, protože obsahuje a shrnuje jeho nejznámější díla z období portrétování kovových předmětů. Dalo by se proto až říct, že právě totalitní období mu z 50

56 hlediska tvorby nejvíce svědčilo. Snad proto, že byl zavřený v ateliéru a tam tvořil? Listuji knihou a nacházím v ní úvodní Tajemství (1965), na další straně Strůjce (1967), o pár stránek dále Kasař (1966) a Poselství (1970). V knize je také vytištěno Svědomí (1966), Marnost (1969), Varování (1984) a Mongolfiera (1984). Barevně vynikají Klan (1986), Tonoucí (1985) a Napadení (1987). Není se co divit, Postupa uvedenou knihu používal jako portfolio s ukázkou svých prací. Občasnými vkládanými dodatky se seznamem výstav se snažil knihu aktualizovat. Pozdější verze knihy již existovala s přebalem, na kterém je úvodní text Jiřího Jaskmanického z roku Petr Flejberk: Ladislav Postupa, fotograf a grafik Malá kniha ve stříbrné barvě, zaznamenávající povídání Ladislava Postupy o jeho životě. Důležitá je proto zejména pro ty, kteří se chtějí seznámit s podrobnostmi o jeho životě a osobní filosofii. Kniha seznamuje čtenáře s mnohými detaily Postupova života. Nejedná se však o životopis, je to spíše souhrn různých textů a povídání. Je možné v ní nalézt například povídání o jeho totálním nasazení, o práci ve vojenském historickém ústavu v době vojenské služby, ale třeba i povídání o začátcích podnikání. To vše je doplněno Postupovými kresbami krajiny a některými grafickými pracemi. Jeho fotografie zde nenaleznete. Místo nich si můžete přečíst několik Postupových básní. Někteří lidé tyto knihu Postupovi vyčítali, že prý je zbytečná a nic neříkající. Myslím si ale, že je naopak dobře, že ta kniha vznikla. Hlavně pro ty, co mají zájem dozvědět se více o autorovi známých fotografií něco víc, než co 51

57 se běžně uvádí v krátkém životopise. Mají tak možnost pochopit autora, jeho myšlení a zásady. Proniknout pod povrch fotografie a poznat okolnosti za kterých fotografie vznikaly. Knize by se dalo vytknout to, že se jedná ve velké míře o texty často spolu nesouvisející, převzaté z různých jiných publikací, novin a časopisů, kde byl Postupa uváděn. Kniha je malého, téměř čtvercového formátu (15x17 centimetrů). Zvláštností knihy je, že jsou číslovány pouze otištěné stránky, kterých je 127. Vydavatelem je Petr Flejberk a jeho vydavatelství P.F. art Production. Kniha vyšla s lepenou vazbou v nákladu 200 výtisků. Ke knize je možné dokoupit CD s náhledy zhruba 150 fotografií, které tvoří současné Postupovo portfolio. Jiří Jaskmanický: Ladislav Postupa fotografie První velká obsáhlá monografie zachycující celoživotní dílo Ladislava Postupy. Více než 130 pečlivě vybraných fotografií zaznamenávající poprvé opravdu celoživotní Postupovo dílo od jeho počátečních reportů, až po současnou digitální tvorbu. V úvodu knihy rozděluje Jiří Jaskmanický Postupovu tvorbu na tři nezávislé cykly, které se se časově navzájem prolínají. V prvním cyklu je to na začátku šedesátých letech zejména hledání motivů a nalézání kompozice, kdy ještě doznívá vliv inspiračních zdrojů. Sem jsou řazeny zejména fotografie Domov (1964) a Vrány (1965). Vliv meziválečné avantgardy je svým diagonálním zpracováním patrný na fotografii Vlak (1963). Druhý cyklus, což jsou Postupovy akty, je také časově řazen zejména do šedesátých let. Dle Jaskmanického je na fotografiích možno tušit 52

58 nezobrazitelnou citlivou vazbu fotografa k modelu. Fotografie pak vynikají hrou se světlem. Vyzdvižena je zejména fotografie Ležící (1963). A samozřejmě pak, dnes již velmi známá fotografie Svědomí (1966), která vznikla montáží dvou negativů. Třetí cyklus zachycuje fotografie objektů. Jsou to nejznámější Postupovy fotografie, patří k nim například v knize publikované Odkaz (1967), Marnost (1969) a Havárie (1987). Jaskmanický ve své předmluvě v knize uvádí k tomuto cyklu následující charakteristiku: U těchto předmětů skončil jejich pozemský život. Ztratily pro člověka použitelnost, význam a smysl, skončily na skládce. V tento okamžik jsou připraveny, aby se jich zmocnil umělec a znovu jim vdechl život. Sám autor ale důsledně upozorňuje, že věci nehledá, ale vytváří je. Než výsledná fotografie vznikne, je tento nalezený předmět podroben průzkumu, zda se pro již hotový umělecký obraz hodí. Pokud ne, je fyzicky upraven, naaranžován, nasvícen, a teprve potom se může znova zrodit. Hned do kolébky dostává jméno, při jehož vyslovení ožívá. Listovat knihou je pro příznivce fotografií Ladislava Postupy velký zážitek. Nachází zde ve velkém formátu jeho mnohá stěžejní díla. Je zde ale také možné nalézt i několik fotografií zachycující Postupovy reportáže, které byly využívány v novinách a časopisech jako ilustrační fotografie. Patří k nim například Žebravé děti (1962) a Záchranná brzda (1963). Tématika nahého ženského těla je zde pojata většinou zobrazením ladných křivek v kontrastním osvětlení. Zcela však z toho vybočují fotografie Zuzi I a Zuzi II (obě z roku 1978), kde je vidět ženské tělo v prostředí ateliéru. Pohled modelky do objektivu fotoaparátu u druhé fotografie, kde je zachycena u jiného aktu, vzbuzuje mnohé nevyslovené otázky, kde si může každý sám domyslet svůj vlastní příběh. Kniha však není přes mnohé klady dokonalá. Plátěná vazba knihy postrádá jakýkoliv název, přebal knihy je jakoby tisknutý dodatečně a v horší kvalitě. Z několika barevných fotografií je minimálně jedna vytištěna v naprosto jiné barevnosti. Celkově jsou to však vzhledem k výjimečnému obsahu pouze 53

59 drobnosti a rozhodně se jedná o velmi důležitou knihu zaznamenávající to nejdůležitější z Postupovy tvorby. Knihu vydala Greisen s.r.o. v edici Nejskromnější umění v roce 2010 v nákladu 600 číslovaných výtisků. Prvních 30 výtisků je opatřeno sedmi originálními fotografiemi. Výtisky s čísly 31 až 100 jsou opatřeny jednou originální fotografií. Já mám k dispozici autorský výtisk s podpisem autora. Petr Flejberk: Figurální tvorba Ladislava Postupy Kniha, kterou snad nikdo nečekal. Vznikla zejména díky Postupově neustálé snaze něco tvořit, být i ve vyšším věku stále aktivní. Jsou v ní fotografie, které jsou na veřejnosti dosud většinou neznámé. Já jsem měl možnost se s nimi seznámit již dříve v Postupově domácím ateliéru, kdy jsme rozmlouvali o jeho díle. Postupně vytahoval z různých šuplíků skvosty, které tam dlouhá léta ukrýval. Snad proto, že nechtěl své dílo moc tříštit velkým množstvím fotografií. Některé z těchto fotografií nabízel různě v aukcích, posléze se rozhodl vydat je knižně. Postupa vstoupil ve známost zejména díky svým fotografiím kovových předmětů, které s velkou pečlivostí aranžoval s využitím kontrastního osvětlení. Jeho fotografie aktů publikované v této knize už tak známé nejsou, i když vznikaly zhruba ve stejné době a používal při fotografování obdobné techniky. Svou dokonalost a preciznost dokázal Postupa jako velký obdivovatel žen uplatnit i při zpracování takto živého materiálu. V závěru knihy je uvedeno v sekci Digi Art několik koláží vytvořených v poslední době montáží původních fotografií s doplněním různých digitálních 54

60 úprav. Chápu autora, rád by ukázal, že si rozumí s počítačem. V tomto případě však mohou být v celkovém kontextu Postupova díla zveřejněné fotografie brány jako cesta zpět. Téměř všechny fotografie v knize uvedené vznikly do roku Několik fotografií je sice datováno později, jedná se však o koláže z fotografií staršího data. Ze známých fotografií je zde snad jen Svědomí (1966). Kniha je malého, téměř čtvercového formátu (15x17 centimetrů), s velmi kvalitním černobílým tiskem. Vydavatelem je opět Petr Flejberk a jeho vydavatelství P.F. art Production. Kniha vyšla s lepenou vazbou, v nákladu 200 výtisků. Předmluvu ke knize napsal opět Jiří Jaskmanický. Ležící (1969) 55

61 15. Pokračovatelé Je těžké jít svou vlastní cestou bez napodobování jiných autorů. Postupovi se to podařilo. Je to člověk, který vždy dbal na precizní kvalitu své práce a pečlivost zpracování. Chtěl být originální, proto vymýšlel nové postupy a možnosti, jak zaujmout. Ve svém ateliéru zkoušel různé možnosti, jak dát svým fotografiím neopakovatelnou podobu. Dalo by se proto říct, že jeho tvorba je i po letech jedinečná a neopakovatelná. Přesto se však hlavně díky Postupovi našli nástupci, kteří mají šanci v pojetí jeho tvorby pokračovat. Své technologie finální úpravy fotografií na deskách Postupa dodnes pečlivě tají. Sice kolují po Liberci mezi fotografy různé zaručené informace, jak to nejspíše dělal, nikomu se nepodařilo jeho jedinečný styl adjustace fotografií zvládnout. Postupa občas naznačuje, že je ochoten licenci svého postupu prodat. Jindy tajemně připouští, že se tak již stalo a že již brzy bude mít v tomto směru svého nástupce. Stále však zůstává sám, kdo dokázal takto dokonale své fotografie precizně na desky adjustovat. Snad i proto, že je v dnešní době plno jiných moderních možností, jak dosáhnout podobných výsledků. Ty však podle mého názoru, právě kvůli své masovosti použití, nemohou nikdy dosáhnout takové exklusivity, s jakou tvořil v minulosti svá díla Ladislav Postupa. Je pravda, že Postupa se snaží tajit technologii výroby fotografií na deskách, na druhé straně rád vypráví o své práci a uvádí přitom i některé zajímavé detaily, jak některých výsledků dosáhnout. Jindy zase hovoří, že má již několik studentů, kterým své znalosti předává, které vede v jejich zdokonalování se v oboru fotografie. Nejvíce mezi nimi vynikli Marcela Zuchová a Zuzana Postupová. Marcela Zuchová Její maminka (také Marcela Zuchová) je nejen fotografka (černobílá dokumentární fotografie), ale také dlouholetá přítelkyně Ladislava Postupy. Vyrůstala proto doslova obklopena fotografií. Měla také možnost již od dětství postupně objevovat skryté významy fotografií a obrazů Ladislava Postupy, které 56

62 vysely u nich doma na zdech. Měla tak možnost vnímat a postupně odhalovat skryté významy a metafory obsažené v jeho fotografiích. Marcela Zuchová: Zlomek času, Kanibal (2008) Marcela Zuchová se narodila v roce 1986 v Hradci Králové. Tam také vystudovala střední školu aplikované kybernetiky, obor virtuální grafika. Měla možnost se často již od dětství potkávat s Ladislavem Postupou, vnímat jeho dílo. Jejich oficiální spolupráce však započala až v březnu roku 2007, kdy podepsali smlouvu o poskytnutí práva k užití Postupova díla pro další výtvarné účely. Výsledky spolupráce využila autorka již ve svém kalendáři pro rok Byly také prezentovány na několika výstavách, například v březnu roku 2008 ve výstavní síni Foma Bohemia, případně v září 2008 v Liberecké galerii Babylon. Další informace o autorce, včetně aktuální tvorby jsou k nahlédnutí na (odkaz platný ke dni ) Autorka ke spolupráci s Postupou říká následující: Přes mamku jsem se seznámila s panem Postupou, který mi řekl, že je mu hrozně líto, že nemá nikoho, kdo by pokračoval v jeho díle. Slovo dalo slovo a byla jsem k němu pozvána, kde mi ukázal svoje fotky. Ledacos jsme vyzkoušeli. Jemu se to velice líbilo a zjistil, že cítíme nějak 57

63 podobně. Výtvarnou formou. Začali jsme spolu komunikovat přes poštu. Odepisoval mi, co se mu líbilo a co bylo špatně. Zatím tvořím, to co vidím a co mne napadne. (viz platnost odkazu ke dni ) Sám Postupa hodnotí nově vzniklé práce Marcely Zuchové ze svých fotografií následujícími slovy: Marcela je autorka, která využívá fotografických znalostí a digitální techniky tak, že je kombinuje dohromady, dělá to však opatrně. Její obrazy nejsou přebarvené. Ona doplní motiv, který je ode mě, například nalitím barvy do obrazu a tím podtrhne význam věci a vše ještě více polidšťuje. (z rozhovoru s Ladislavem Postupou, červen 2011) Je nutné přiznat, že práce Marcely Zuchové dávají fotografiím Ladislava Postupy další význam. Jsou to však variace na jeho již známé motivy. Dle mého názoru tak může být nezasvěcený divák zmaten, protože vidí mnohdy známé Postupovy fotografie, které jsou najednou jiné, nesoucí nové dosud neznámé prvky. Věřme však, že autorka našla pod vedením Postupy svou novou cestu kudy jít a toto studium mělo pro ni velký význam. Ukázala to na svých dalších již samostatných výstavách. Postupova cesta je na nich sice i nadále patrná, přesto se však již jedná o nové fotografie. Postupa v tomto případě ukázal, že je schopen působit na ostatní autory a předávat jim své zkušenosti. Důležitější by však bylo, vést je metodicky zejména k samostatné tvorbě, ne k tvorbě napodobenin. 58

64 Zuzana Postupová Je dlouholetou partnerkou Ladislava Postupy a určitě se tím také podílí na jeho úspěších. Má možnost být prvním kritikem jeho nových prací, současně také měla možnost seznámit se přitom dokonale se stylem jeho práce. Zná také díky této asistenci mnohé taje Postupovy práce, včetně adjustace fotografií na desky. Zuzana Postupová se narodila v roce 1941 v Hradci Králové, vystudovala zdravotní školu v Liberci a dlouhé léta potom pracovala v nemocnici, kde se starala o malé děti. Snad také proto vnímá citlivě svět kolem sebe, včetně všech jeho krás a nedostatků. Svět kolem sebe zaznamenávala digitálním fotoaparátem už dříve, než se Postupa rozhodl ke kroku digitalizace své práce. A byl to právě i její fotoaparát, kterým Postupa tvořil své první digitální fotografie. Spolu pak postupně pronikali do tajů počítačů a grafických editorů. Zuzana Postupová: Archa noemova Zuzana Postupová vychází sice z tvorby svého manžela, odlišuje se však zejména svým jemným ženským pohledem a větší důrazností na duchovno. Své náměty hledá v běžném světě kolem sebe, třeba v kuchyni. Zaujmou ji tak zdánlivě obyčejné věci, jako naběračka, zelenina, nebo například struktura 59