Ženy v politice. Women in Politics

Transkript

1 MORAVSKÁ VYSOKÁ ŠKOLA OLOMOUC Ústav společenských věd a práva Veronika Poláková Ženy v politice Women in Politics Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Petr Černoch Olomouc 2017

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené informační zdroje. V Olomouci dne Veronika Poláková

3 Chtěla bych tímto poděkovat panu Mgr. Petrovi Černochovi za odborné vedení, vstřícný přístup, a za přínosné poznámky a připomínky, které mi velmi pomohly při psaní této bakalářské práce.

4 OBSAH Úvod Gender a genderové strategie, bariéry bránící většímu zastoupení žen v politice Obecně gender a jeho aspekty Genderové strategie pro větší zastoupení žen v české politice Bariéry bránící většímu zastoupení žen v české politice Historický vývoj rovného volebního práva a angažovanost žen v politice v naší historii Ústavní vývoj mezi lety Ústavní vývoj mezi lety Ústavní vývoj mezi lety Ústavní vývoj mezi lety Ústavní vývoj mezi lety Historicky faktické snahy o emancipaci žen a cesta k rovnému volebnímu právu od pol. 19. stol. do roku Faktická veřejná angažovanost žen a jejich činnost ve spolcích v letech Shrnutí historického rámce rovného volebního práva žen Legislativní vývoj volebního práva žen a ženské organizace po roce Legislativní vývoj po roce Ženské organizace po roce Shrnutí legislativy volebního práva žen a spolků po roce Aktuální zastoupení žen v české politické sféře Moc výkonná Moc zákonodárná Zastupitelstva obcí a krajů Evropský parlament Zhodnocení aktuálního zastoupení žen v politické sféře České republiky Zhodnocení situace žen v politice na našem území Závěr Anotace Použitá literatura a prameny Monografie a příspěvky ve sbornících

5 Právní předpisy, mezinárodní úmluvy Elektronické dokumenty a internetové zdroje Ostatní zdroje Seznam tabulek

6 ÚVOD Rovnost mezi mužem a ženou. Podle některých náboženství už všechno začalo s Lilith, první Adamovou ženou. Ta byla stvořena úplně stejně jako Adam a odmítala se mu jako muži podrobit. Byla přesvědčena o tom, že je s Adamem rovnocenná. Proto byla následně zatracena. I byla stvořena nová poslušná žena Eva, která byla stvořena z Adama a byla ochotna se mu ve všem podrobit. A tak započala éra nerovnosti mezi ženou a mužem. Výše uvedené můžeme brát s nadsázkou. Pravdou ovšem je, že faktická nerovnost mezi muži a ženami v naší společnosti v mnoha oblastech stále existuje, a to již po mnoho staletí. A to bohužel i ve veřejných funkcích, v rámci kterých jejich členové rozhodují o budoucnosti celé společnosti. Téma své bakalářské práce Ženy v politice jsem si tak vybrala z důvodu, že si myslím, že je velice důležité, aby se politického života účastnily i ve větší míře ženy, neboť i ony mají právo rozhodovat a vést společnost, a navíc téma jako takové mě osobně zajímá. I v dnešní době jde o téma poměrně aktuální a já sama bych se v budoucnu chtěla stát političkou. Cílem této práce je popsat historický vývoj aktivního i pasivního volebního práva žen na našem území, a to jeho historický vývoj po legislativní stránce i po stránce faktické, a dále zjistit složitost celého procesu. Bude rozebrán aktuální právní rámec volebního práva žen na našem území, a to včetně faktického stavu ve společnosti v kontextu genderových stereotypů, strategií pro větší zastoupení žen v politice a bariér, které stále ženám ve větším zastoupení v politice brání, a také v kontextu spolkové činnosti. Cílem práce je také provedení rozboru aktuálního zastoupení žen na různých politických úrovních v našem státě, na základě kterého bude zjištěno poměrné zastoupení žen v politice. V rámci práce bude realizováno dílčí navrhování způsobů, jak dosáhnout větší vzájemné rovnosti mužů a žen v politice (pokud bude nerovnost prokázána). Práce je rozdělena celkem do pěti částí, kdy se vzájemně prolíná teoretická a praktická část. První část se zabývá obecně sociologickým rámcem nerovností mezi muži a ženami, která je rozvedena na ve společnosti praktikovaných strategiích pro větší zastoupení žen v politice, vč. různých bariér, které ženám ve větším zastoupení v politice brání. Druhá část práce je věnována historickému vývoji volebního práva žen, a to od období cca druhé poloviny 19. století do roku Jde o rozbor legislativního rázu 6

7 a také rázu faktického, který se týká především spolkové činnosti, která legislativnímu zakotvení rovného volebního práva pro ženy předcházela a po celou dobu jeho vývoje jej neodmyslitelně doprovázela. Třetí část se zaměřuje na provedení rozboru aktuální právní úpravy volebního práva žen a činnost ženských organizací, vše od roku 1989 po současnost. Čtvrtá část práce je věnována rozboru aktuálního zastoupení žen v české politice, a to od úrovně prezidentského úřadu až po obecní úroveň. V páté části práce je posléze provedeno vyhodnocení veškerých zjištěných poznatků a vyvození závěrů o tom, jaký je trend vývoje politického zastoupení žen v české politice a jaká je současná situace. Legislativní vývoj, část čtvrtá a pátá ve své podstatě tvoří praktickou část práce. Práce je obohacena o mé postřehy a názory, vyjádřila jsem své návrhy na zvýšení počtu zastoupení žen v politice. Pokud bych měla zhodnotit dostupnou literaturu k tématu, tak k faktickému historickému rámci, tedy spolkové činnosti a ženským organizacím, je literatura poměrně bohatá. V těchto částech jsem používala ve větší míře vědeckou metodu deskripce. Co se týče historické legislativní analýzy, tak té se literatura volebního práva žen dotýká spíše pouze velmi okrajově. Z tohoto důvodu jsem ke své práci využívala konkrétní znění zákonů, u kterých jsem prováděla analýzu a v některých částech vzájemnou komparaci, a totéž i u aktuálního legislativního vývoje. Z uvedeného jsem provedla dedukci. V páté části jsem provedla analýzu dat aktuálního zastoupení žen v politice na našem území. V rámci jednotlivých politických úrovní jsem provedla komparaci. Z všeho výše uvedeného jsem vyvodila závěry. 7

8 1 GENDER A GENDEROVÉ STRATEGIE, BARIÉRY BRÁNÍCÍ VĚTŠÍMU ZASTOUPENÍ ŽEN V POLITICE 1.1 Obecně gender a jeho aspekty Problematika zastoupení žen v politice je velmi projednávaným tématem na celém světě. Vzniká množství organizací, teorií a návrhů, které by měly v obecné rovině nápomoci k větší rovnosti mezi muži a ženami, a dále k vyrovnání jejich příležitostí a šancí na obsazení těchto pozic. Legislativní vývoj se již na našem území ustálil na jasné rovnosti žen i mužů jak v obecné rovině, tak i v rovině volebního práva. Faktický stav ve společnosti ovšem stále ale rovnosti mezi pohlavími nedosáhl. V poslední době poměrně velmi používaným výrazem ve společnosti je výraz gender a to ve spojitosti s rovnými příležitostmi mezi muži a ženami. Jde o pojem psychologicko-kulturní (na rozdíl od pojmu pohlaví, které je biologickým termínem). Každá společnost ovšem vychází z biologického pohlaví jako základního kritéria, kdy si posléze každá kultura může vymezovat gender a genderové role specificky. 1 Jinými slovy společnost od muže i od ženy očekává s ohledem na jejich pohlaví, že se budou určitým způsobem oblékat, chovat, budou zastávat ve společnosti, v zaměstnání i rodině určité role. Ve své podstatě slovo gender znamená sociální rod. Na světové konferenci Organizace spojených národů o ženách v roce 1995 v Pekingu bylo stanoveno, že anglický výraz pro dvojpohlavnost, tedy sex bude nahrazen pojmem gender. Můžeme na to tematicky navázat tzv. politikou gendermainstreamingu, kterou by se ve společnosti měly prosazovat zájmy rovného postavení obou pohlaví, ale zároveň by se měla nastolit rovnost absolutní, kdy by se vůbec nedělo rozlišování mezi ženami a muži či jinými formami sexuality. 2 Slovo gender má proti anglickému výrazu sex, tedy pohlaví, zdůrazňovat nutnost oddělení sociální diference od diferencí biologických. 3 V rámci sociologických studií existuje tzv. kognitivní teorie vývoje pohlavních rolí, podle které je kognitivní zařazení sebe samého mezi muže nebo ženy základem pro vytváření psychologických pohlavních rozdílů, potažmo ustanovení pohlavní role. Ostatní teorie popisující další procesy typu napodobování, ztotožnění apod. posléze 1 Srov. OAKLEYOVÁ, A., Pohlaví, gender a společnost, s Srov. KUBY, G., Gender: Nová ideologie ničí rodinu, s Srov. BOUBON, R., aj., Sociologický slovník, s

9 mají až podružný význam. 4 Jinými slovy se dá říct, že již nejdůležitější je, jakým způsobem se sám jedinec vnímá a zda ona sama si přisuzuje nějakou konkrétní a striktní genderovou roli ve společnosti. V českém prostředí je tento pojem chápán často velmi úzce, tedy jen pro označování maskulinity a femininity v souvislosti s biologickým rozdělením, někdy je ještě používán jako vztah mezi mužskou a ženskou zkušeností. Jde také o analytickou kategorii, která slouží k označení jednoho z aspektů a principů organizace sociálních vztahů. Z toho také vyplývá pojem genderový řád, v rámci kterého nejsou již rozdíly mezi mužem a ženou jako důsledek přisuzovány legislativním nebo ekonomickým vlivům, ale za příčinu je považován ve společnosti kulturně daný hierarchický řád pohlaví, který je stále reprodukován společností, a to jak muži, tak i ženami. 5 Autorka by chtěla poznamenat, že pokud bychom aplikovali genderové role a genderové stereotypy na politickou sféru, dá se konstatovat, že typickým genderovým stereotypem bude, že politika je určena pouze mužům, a to jak na úrovni aktivního, tak i pasivního volebního práva. Genderová role muže tak bude i v rámci jeho participace na politických aktivitách, kdežto genderová role ženy do této oblasti zasahovat nebude. Pojem gender tak je vlastně prostředkem k lepšímu uchopení společenských nerovností v rámci obou pohlaví, které jsou odvislé od jednotlivých společenských rolí, která jsou u pohlaví očekávána. Je třeba si ale uvědomit, že platí samozřejmě i to, že jsou rozdíly mezi jednotlivými muži navzájem i taktéž mezi jednotlivými ženami. Jde tedy říci, že cílem společnosti je bojovat proti genderovým stereotypům, předsudkům apod. Tyto společenské předsudky totiž mohou stále ve velké míře ovlivňovat individuální rozhodování, např. i při výběru povolání apod. 6 Samozřejmě i navzdory tomu, že jsou genderové teorie prosazovány, existuje proti nim řada námitek. Mezi ně patří např. to, že člověk je prostě buď muž, nebo žena, pokud dle genderové teorie zásadní rozdíly mezi mužem a ženou neexistují, je vlastně boj za zrovnoprávnění žen zbytečný. Dále pak nespravedlnost ve vztazích mezi muži a ženami nemůže být napravena odstraněním jejich odlišných vlastností, ale útlak je možné překonat jen ochotou k vzájemnému doplňování. 7 Autorka práce by k tomuto chtěla poznamenat, že je samozřejmě nutné i k této problematice přistupovat s jistým 4 Srov. KARSTEN, H., Ženy muži: Genderové role, jejich původ a vývoj, s Srov. HAVELKOVÁ, H., a OATES-INDRUCHOVÁ, L., Vyvlastněný hlas: Proměny genderové kultury české společnosti v letech , s Srov. ŠPRINCOVÁ, V., Ženy a muži ve společnosti a rozhodování: Příručka k výuce, s Srov. KUBY, G., Gender: Nová ideologie ničí rodinu, s. 9. 9

10 nadhledem. Neboť v poslední době je např. mediálně velmi diskutovaným tématem budoucí neužívání slovního spojení těhotná žena, které by souviselo s genderovými stereotypy, kde se nyní právě s ohledem na tyto teorie prosazuje používání úsloví těhotný člověk. Ani v této oblasti by se přece jen neměly některé věci příliš přeceňovat. Strategie genderové rovnosti je globálně probíraným tématem již od poloviny dvacátého století (je potřeba v této souvislosti zdůraznit ústavně zakotvené rovné právo pro muže i ženy v roce 1920 na našem území 8 ). Od tohoto období dochází ke zvyšování počtu žen v politice, resp. rozhodovacích orgánech, hovoří se o přirozeném vývoji, kdy by se v budoucnu mělo zastoupení žen vyrovnat mužům. Při tomto přirozeném vývoji v dosavadním tempu by k vyrovnání mělo dojít za cca 150 až 200 let. Pokud to vztáhneme na zastoupení žen v české politice, je potřeba konstatovat, že nelze tento přirozený vývoj jako trend v současné době vypozorovat Genderové strategie pro větší zastoupení žen v české politice V praxi je využíváno několika různých strategií, které si kladou za cíl dosáhnout většího zastoupení žen v politice a rozhodovacích funkcích. Často se tak v našem prostředí hovoří i o pozitivní diskriminaci. Aby došlo ke zvýšení počtu žen v politických funkcích, používají se strategie genderové rovnosti, mezi které můžeme řadit tzv. rétorickou strategii, ve které jsou zahrnuty podpisy mezinárodních smluv, různá oficiální prohlášení a další přihlášení se k politice rovných příležitostí žen i mužů (toto je u nás v hojné míře využíváno). Další strategií jsou potom tzv. rovné příležitosti, kam můžeme zařazovat různá aktivní opatření, jejichž důsledkem by bylo vyšší zastoupení žen v politice, kdy se jedná o různé výcvikové aktivity, financování nákladů na kampaň, trénování komunikačních schopností kandidátek apod. Třetí strategií jsou potom tzv. pozitivní akce, které se ve své podstatě snaží dosáhnout rovných příležitostí pro muže i ženy, a to i navzdory tomu, že by došlo k dočasnému narušení rovných práv. Nejznámějším takovýmto prostředkem jsou tzv. genderové kvóty. Genderové kvóty můžeme rozdělovat na formální, tedy legislativní (za jejich neplnění je možné stanovení sankcí) a neformální, tedy takové, které si dobrovolně přijímají jednotlivé politické strany. 10 V rámci české legislativy není možné takovéto kvóty 8 Srov. viz kapitola č. 2.2 této práce 9 Srov. ŠPRINCOVÁ, V., a ADAMUSOVÁ, M., Politická angažovanost žen v české republice: Přehledová studie ( ), s Srov. RAKUŠANOVÁ, P., Česká politika: Ženy v labyrintu mužů?, s

11 nalézt. A to i přesto, že již byly v minulosti vypracovány návrhy změn volebních zákonů, které by určité kvóty zakotvovaly. Dále existují i neformální genderové kvóty, které jsou v praxi praktikovány. Některé politické strany samy vnitrostranicky ve svých stanovách upravují kvóty pro větší zastoupení žen na pozicích v jejich straně. Momentálně jde např. o Českou stranu sociálně demokratickou, která používá genderovou kvótu na obsazování stranických orgánů nejméně jedním místopředsedou České strany sociálně demokratické musí být žena 11. Genderovou kvótu uplatňují i při volbě stranických delegátů, kdy musí být zastoupení žen alespoň 25 %. 12 Dá se říci, že novinkou od roku 2015 je genderová kvóta stanovující, že alespoň 40 % všech kandidátů na kandidátkách do Poslanecké sněmovny České republiky a zastupitelstva kraje musí tvořit osoby opačného pohlaví. 13 Další politická strana, která genderovou kvótu využívá, je Strana zelených, která ji používá u volby svého předsednictva (první místopředseda musí být opačného pohlaví než předseda) 14, dále při sestavování svých kandidátních listin 15. Specifická je Komunistická strana Čech a Moravy, která ani vnitrostranicky žádnou stálou kvótu nemá, přesto v rámci každých voleb vydává doporučení pro umisťování alespoň jedné ženy do třetího místa kandidátní listiny. 16 Pokud bychom chtěli docílit rychlého efektu většího zastoupení žen v politice, kvóty se jeví jako nejúčinnější řešení. Pravdou je, že v zemích, kde se využívá genderových kvót, je poměr v politickém zastoupení mužů a žen nejvyrovnanější. Existuje ovšem několik typů jednotlivých kvót. Rozlišují se tzv. jednoduché kvóty, které stanovují minimální hranici pro zastoupení jednoho pohlaví na kandidátních listinách. Při využití tohoto systému zde vzniká problém, pokud je předepsaný poměr mužů a žen příliš nízký. Může se stát, že v rámci kandidátní listiny sice bude využit předepsaný poměr, ale např. ženy budou cíleně umístěny na spodních příčkách, tedy vlastně na téměř nevolitelných místech. Z tohoto důvodu se možná jeví jako efektivnější systém tzv. dvojitých kvót, který zajišťuje nejen poměr mužů a žen, ale i jejich umístění v rámci kandidátní listiny, např. že se jednotlivá pohlaví střídají (tzv. zipový systém), případně systém, že se v každé trojici musí vyskytovat alespoň jedna osoba opačného 11 Srov. čl. 29 bod 2 písm. e) Stanov České strany sociálně demokratické, v aktuálním znění 12 Srov. čl. 36 bod 4 Stanov České strany sociálně demokratické, v aktuálním znění 13 Srov. čl. 48 bod 5 Stanov České strany sociálně demokratické, v aktuálním znění 14 Srov. čl. 18 bod 2 písm. d) Stanov Strany zelených 15 Srov. čl. 28 bod 18 Stanov Strany zelených 16 Srov. ŠPRINCOVÁ, V., a ADAMUSOVÁ, M., Politická angažovanost žen v české republice: Přehledová studie ( ), s

12 pohlaví. V rámci jednoduchých kvót pak můžeme rozlišovat tzv. kritickou hranici 30 %, která je nutná pro prosazování zájmu určité skupiny, 40 % pak již představuje tzv. paritní práh, kde od tohoto je považováno zastoupení mužů a žen v politické sféře za vyrovnané. Za nedodržování kvót je vhodné stanovit nějaké sankce. 17 Na téma kvót se stále vedou četné diskuze, kdy samozřejmě existuje množství argumentů jak pro, tak i proti kvótám. Jako nejstěžejnější argumenty pro kvóty je používáno, že nejsou pro ženy diskriminační, ale pouze dočasně vyvažují bariéry, které ženám ve vstupu do politiky brání. Jako další argument je, že ženy mají právo na rovnocennou reprezentaci v politice, neboť jsou občankami a zkušenosti žen jsou nezbytné. Ženy jsou přece schopné jako muži, ale jsou často podceňovány a zlehčovány. Jako argumenty proti kvótám slouží např. rozpor se zásadou rovných příležitostí, tedy že jsou diskriminační, nedemokratické, neboť voliči musí mít právo řádně rozhodnout o tom, kdo bude zvolen. Kandidáti budou voleni na základě pohlaví, nikoliv dle svých schopností. 18 Autorka by si v této části dovolila vyjádřit svůj názor na danou problematiku. S argumentem, že kvóty nejsou diskriminační, nesouhlasí. Ve chvíli, kdy legislativa začne oficiálně předepisovat, kolik žen musí být na určitých pozicích, je vůči určité skupině, tedy mužům, diskriminační. Ano, šlo by o pozitivní legislativní diskriminaci, která by měla zabránit faktické diskriminaci ve společnosti. Ale pořád to je diskriminace, která je nedemokratická. Autorka si je vědoma toho, že by kvóty pomohly podpořit množství žen v politice, ale považuje to pouze za krátkodobý efekt. Pokud by byly kvóty zrušeny, je dle autorky pravděpodobné, že se situace elasticky vrátí do současné podoby, neboť by se vlastně stávající podmínky nezměnily. To, že kvóty dočasně vyváží bariéry, jinými slovy znamená, že budou bariéry přehlíženy a nebudou řešeny. A v tom autorka taktéž nevidí řešení. S tím, že ženy mají právo na rovnocennou reprezentaci a jejich zkušenosti jsou nutné, s tím se autorka zcela ztotožňuje Dle názoru autorky je nutné přemýšlet i několik kroků vpřed. Jakmile jednou do naší legislativy vpustíme kvóty (a ano, to již tady přece bylo), začnou se takto dělat legislativní ústupky dále. Začneme mít další a další kvóty na to, kdo a z jaké skupiny populace kam smí být dosazen. Autorka se dále domnívá, že přece cílem překonávání genderových stereotypů je dosáhnout potírání rozdílů mezi mužem a ženou, tedy aby 17 Srov. ŠPRINCOVÁ, V., a MOTTLOVÁ, M., Kvóty a další opatření pro vyšší zastoupení žen v politice, s Srov. ŠPRINCOVÁ, V., a ADAMUSOVÁ, M., Politická angažovanost žen v české republice: Přehledová studie ( ), s

13 i v politice byl jen politik, bez ohledu na své pohlaví. Tím, že stanovíme kvóty, začneme ženy segregovat do té druhé skupiny, což rozhodně není žádoucí. Autorka samozřejmě zastává názor, aby v politice bylo více žen, než nyní je. Nesouhlasí ovšem s legislativními kvótami, přesto kvituje s povděkem, že některé politické strany si je samy stanovují. To je ale jen jejich demokratická volba, kterou jim paušálně nenařídil zákonodárce. Bariéry je potřeba překonávat jiným způsobem, než kvótami. Autorka by např. viděla cestu ve větší, třeba i mediální, osvětě společnosti, výcviku dovedností žen, tedy řečnických, analytických (třeba na úrovni spolků a organizací) apod. 1.3 Bariéry bránící většímu zastoupení žen v české politice Abychom mohli bariéry pro masovější vstup žen překonávat, musíme definovat, o jaké bariéry se jedná. Máme bariéry institucionální, do kterých řadíme prostupnost volebního systému, tj. jakým způsobem dochází k výběru jednotlivých kandidátů v politických stranách. Vzájemná souvislost způsobu výběru kandidátů, volebního systému a počtu politických stran, které mohou získat mandáty, může ovlivňovat celkové počty žen v zastupitelských orgánech. Většinou jsou volby do zastupitelských orgánů realizovány tak, že probíhají na základě voleb politických stran, kde možnost volit jednotlivé kandidáty je omezenější. Ve své podstatě též záleží i na tom, jak veliké budou volební obvody, neboť samozřejmě větší volební obvody znamenají větší šance pro zvolení většího počtu žen. 19 V zásadě tedy záleží na strategii té které politické strany, jakým způsobem si vytvoří svou kandidátní listinu, zda i na relativně volitelných místech budou umístěny ženy. V tomto bodě by autorka chtěla připomenout, že některé naše politické strany si toto již uvědomují, a jak již bylo řečeno, vytvářejí si vnitrostranické kvóty pro zastoupení žen. Další bariéry pro větší zastoupení žen v politice jsou bariéry individuální. Mezi ně řadíme např. stále společensky zakořeněný patriarchální model rodiny, dále rozdílné hodnocení mužů a žen a odlišné pojetí moci. 20 Patriarchální model rodiny samozřejmě zahrnuje striktní rozdělení rodinných rolí, kde se přepokládá role muže jako živitele rodiny a osoby s rozhodovacími pravomocemi, u ženy pak ta submisivnější role matky, která vykonává domácí práce a stará se 19 Srov. RAKUŠANOVÁ, P., Česká politika: Ženy v labyrintu mužů?, s Srov. tamtéž s

14 o rodinu. Velmi omílaným faktem je, že samozřejmě žena, která (v ideálním případě) chodí do práce, stará se o domácnost (někdo to přece udělat musí) a rodinu, již nemá volný čas na to, aby se politicky angažovala. Autorka práce si myslí, že jen málokterá žena již od počátku svého veřejného snažení předpokládá, že se její angažovanost stane i jejím povoláním. Proto autorka považuje za vhodné začínat náborové akce u žen v tom duchu, že to pro ně bude jejich hobby, které by se mohlo časem rozvinout do podoby jejich zaměstnání. Patriarchální model se dle názoru autorky této práce dá vypozorovat i z jiného hlediska, kterého si všimla v mnoha rodinách ve svém okolí. Když se blíží volby, sejde se rodinná rada, ve které muž vyjádří svůj politický názor. Je běžné, že jeho politický názor se odrazí ve volbě politické strany (či kandidátů) celé rodiny, tedy i manželky. Kolikrát si již autorka všimla, že se ženy samy politickým diskuzím vyhýbají, řeknou, že tomu nerozumí, že o to se stará jejich manžel. Ony na to přece nemají čas. A to je právě ten problém, který autorka považuje za stěžejní. Již na počátku veškerého snažení se ženy při aktivním volebním právu musí začít o politiku zajímat, a ne jen slepě následovat názory svého muže. A v masové osvětě žen, byť jen o základech politiky (v ženských časopisech, pořadech apod.), vidí autorka cestu k překonání této bariéry. Jednoduše řečeno, ženy ženám. V rámci odlišného hodnocení mužů a žen v politice existuje pro každé pohlaví jiné měřítko. Prosazování vlastního názoru je pro většinu žen obtížné, neboť jsou v politické oblasti muži ve většině. Jejich dominantní postavení v politice lze připisovat buď tomu, že se ženy samy do politických aktivit nechtějí pouštět, neboť si tyto aktivity i ony samy výrazně spojují s muži. Druhou stránkou může být i to, že ženy nejsou do politiky dominantními muži vpuštěny. 21 Autorka se domnívá, že oba aspekty zřejmě výrazným způsobem ovlivňují zastoupení žen v české politice. O tom, že se sama v praxi setkává s názorem žen, že tato oblast pro ně není vhodná, se již autorka rozepsala u patriarchálního modelu rodiny. Nyní k tomu, že muži ženy do politiky nevpustí. Autorka se domnívá, že i tento koncept problematiky začíná na elementární úrovni rodiny. Ve chvíli, kdy žena nemá podporu partnera, otce atd., aby do politiky vstoupila, pravděpodobně to neudělá. Pokud se již žena do politiky dostane a dokonce se jí podaří zastávat význačnější funkci, souhlasí autorka s tvrzením, že prosazování názorů je pro političku víc než náročné. Spous- 21 Srov. RAKUŠANOVÁ, P., Česká politika: Ženy v labyrintu mužů?, s

15 ta mužů propadá přesvědčení, že některým věcem žena prostě rozumět nemůže (autorka hovoří z vlastní zkušenosti). Jakoby ženy, na rozdíl od mužů, musely všem pořád něco dokazovat. S tímto genderovým stereotypem se bojuje velmi těžko. Přesto i stávající české političky mohou svou činností usnadnit situaci další generaci. Dle názoru autorky by se mohly oprostit od slovních spojení typu jsem hlavně zasloužilá matka (bohužel již autorka vícekrát slyšela u nejmenovaných političek, a to i vrcholových, že se takto prezentují v oficiálních politických projevech). Žena musí v politice víc než kde jinde striktně rozlišovat mezi rodinou a politickou dráhou. Do té rodina oficiálně prostě nepatří. Pokud se totiž budou političky prezentovat hlavně jako manželky a matky, budou nadále podporovat samy uvedený genderový stereotyp, že rozumí jen rodině a domácnosti. A automaticky to přenášet i na vnímání mužů vůči jiným političkám. Takže opětovně platí ženy ženám. Jako další bariéru pro vstup žen do politiky můžeme vnímat postoje české veřejnosti. Pro zjišťování názorů se provádějí četné výzkumy, které jsou většinou uskutečňovány prostřednictvím dotazníkových šetření. Obecně by se snad dalo říci, že si česká veřejnost uvědomuje, že je v české politice málo žen. Ženy by se ovšem měly dle jejich mínění věnovat spíše veřejným aktivitám, ke kterým mají blíže, jako např. sociálním tématům, nadační činnosti apod. Veřejnost se dokonce stálé obává, že při větším zastoupení žen v politice by mohlo dojít ke změně prioritních témat, kdy by byla více protěžována témata týkající se rodiny a sociálních záležitostí. Obecně se ženy málo zajímají o politiku, a ve společnosti stále existuje tradiční vnímání role muže a ženy v rámci genderových stereotypů. Informace jsou shrnutím výsledků průzkumů veřejného mínění z let 2004 a , 23 Nakolik je názor, že by se ženy měly věnovat veřejným aktivitám, které jsou jim bližší, aktuální, dle názoru autorky této práce dokazuje aktuální složení Vlády České republiky. 24 V aktuální Vládě České republiky jsou z 16 členů vlády (složené z předsedy vlády, místopředsedů, a ministrů) celkem 3 ženy ministryně (tedy cca jednu pětinu 22 Srov. RAKUŠANOVÁ, P., Česká politika: Ženy v labyrintu mužů?, s. 31. Autorka knihy Rakušanová vychází z údajů terénního šetření, provedeného Centrem pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém ústavu AV ČR v době od 18. do 28. června Šetření se uskutečnilo na 889 respondentech, byly uplatňovány kvótní znaky, mezi něž patřilo např. vzdělání, pohlaví, věk (starší 18 let), bydliště, region. Na základě těchto výsledků Rakušanová vytvořila shrnutí postojů české veřejnosti v tomto období roku VOHLÍDALOVÁ, Marta, Výzkumná zpráva z dotazníkového šetření Ženy a muži v rovnováze, s V době psaní této práce v období března

16 tvoří ženy). Tyto ženy zastupují úřad ministryně práce a sociálních věcí, ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a ministryně pro místní rozvoj. 25 Výše uvedená aktuální struktura Vlády České republiky není totiž ojedinělou záležitostí. Političky jsou primárně spojovány s oblastmi sociální, zdravotní a školství. Existuje zde totiž představa, že jsou ženy mírumilovnější. Je evidentní, že je to představa dost zavádějící, neboť snad netřeba zmiňovat, že každá žena je jiná. Dále s tím souvisí i zakořeněná představa, že ženy se z důvodu role v rodině vždy chovají jako v pozici pečovatelky, proto se do těchto měkkých rezortů hodí. Kdežto muže pak můžeme lépe obsazovat do tvrdých rezortů jako jsou ministerstvo vnitra, financí a obrany. I pokud se na tyto pozice žena dostane, stále je její kompetentnost znevažována s tím, že je přece jen žena. 26 Autorka se domnívá, že aktuální struktura Vlády České republiky zcela dokazuje, že tyto názory společnosti stále překonány nejsou. Dokonce by se dalo vydedukovat, že se za cca sto let od ústavně zakotveného rovného volebního práva nic nezměnilo. Politická a veřejná angažovanost žen se vlastně stále předpokládá maximálně v rámci oblastí rodiny, dětí, sociálních věcí a ano, místního rozvoje. A na tom by česká společnost evidentně měla z pohledu genderu rozhodně zapracovat. 25 Srov. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Aktuální složení Vlády České republiky, dostupné z: < 26 Srov. ŠPRINCOVÁ, V., a MOTTLOVÁ, M.. Více žen jiná politika?, s

17 2 HISTORICKÝ VÝVOJ ROVNÉHO VOLEBNÍHO PRÁ- VA A ANGAŽOVANOST ŽEN V POLITICE V NAŠÍ HISTORII V průběhu věků se postavení žen ve společnosti velmi výrazně měnilo. Je možné brát v potaz již postavení žen v sociologických uskupeních matriarchátu a patriarchátu. Tak daleko do historie však nebudeme zacházet. Nutno podotknout, že se v minulosti potýkáme spíše s problémem snižování důležitosti žen ve společnosti. Řečeno jinými slovy, muži měli po většinu vývoje lidstva rozhodovací práva ve všech aspektech života. Názorům žen nebyla přikládána taková důležitost a váha. Ženy byly předurčeny k rození a výchově dětí, starosti o domácnost, a muži pak přebírali zodpovědnost za finanční stránku rodiny, potažmo zodpovědnost za podstatná rozhodnutí, a to jak v rodinném životě, tak i v životě veřejném. S tímto postavením žen ve společnosti taktéž souvisí jejich angažovanost v politické sféře. Budeme-li charakteristiku složení v politických kruzích poměřovat na našem území, kterým budeme v této práci rozumět aktuální státní území České republiky v časovém průběhu a případně v historických kontextech, tak nenajdeme v minulosti mnoho ženských vzorů. Budiž pro nás nikdy nezapomenuta Marie Terezie Habsburská, která byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně (i Habsburkové patří do historie našeho českého území). A to jen díky velké prozíravosti jejího otce Karla VI., který vydal tzv. Pragmatickou sankci o posloupnosti nejjasnějšího arcidomu rakouského, která mimo jiné stanovovala, že pokud dojde k vymření mužské linie Habsburků, dojde k nástupnictví linie ženské. Pokud budeme popisovat volební právo v průběhu času na našem území, je třeba rozlišovat mezi tzv. volebním právem pasivním a tzv. volebním právem aktivním. Volební právo pasivní znamená právo na to být volen, jinými slovy být volen do jednotlivých funkcí veřejných činitelů souvisejících i s politickými funkcemi. Volební právo aktivní pak znamená právo na to volit, tedy být účasten na výběru osob do funkcí veřejných činitelů svým voličským (hlasovacím) právem prostřednictvím voleb, jinými slovy sám participovat na volbě konkrétní osoby (nebo i politické strany jako celku) do funkcí veřejných činitelů souvisejících i s politickými funkcemi Srov. ŘÍCHOVÁ, B., Úvod do současné politologie, s

18 2.1 Ústavní vývoj mezi lety Na přelomu padesátých a šedesátých let 19. stol. byly publikovány tři velmi důležité právní dokumenty. Jednalo se o Říjnový diplom z roku 1860, Únorovou ústavu z roku 1861 a Prosincovou ústavu z roku Tyto tři dokumenty byly počátkem pro významné, avšak pozvolné prosazování politických změn, demokratizaci společnosti a obnovení parlamentarismu. Tyto dokumenty tvořily základ pro vstup žen jak do veřejného nepolitického života, tak i malé části dospělých žen do veřejné politické sféry. 28 Říjnový diplom č. 226/1860 ř. z. ze dne prohlásil za právní základ monarchie Pragmatickou sankci z roku 1713 (již výše zmiňovanou). 29 Únorová neboli Schmerlingova oktrojovaná (míněno nařízená) ústava ze dne , složená ze tří samostatných císařských patentů, přinesla veliké změny. Poslanci byli voleni na základě tzv. volebních kurií, do kterých byli jednotliví voliči zařazováni na základě svého majetku (rozhodující byla výše přímých daní). Znamenalo to, že čím majetnější daná kurie byla, tak tím volila více členů Poslanecké sněmovny. Kurie byly celkem čtyři, kdy do kurie velkostatkářské byli zařazováni ti nejmajetnější. Volební právo obecně neměli příslušníci ozbrojených sborů a ženy, ovšem s výjimkou právě velkostatkářské kurie. V této kurii mohly tedy majetné ženy volit buď samy, nebo prostřednictvím svých zmocněnců. Jen v Tyrolsku, Solnohradsku a v Haliči bylo stanoveno jejich zákonné zastoupení manželem. 30 Prosincová ústava z roku 1867 byla formálním pokračováním Schmerlingovy únorové ústavy, která byla poslední ústavou až do roku 1918, tedy pádu monarchie. Tvořilo ji několik zákonů. Z občanských práv mimo jiné zakotvovala rovnost před zákonem a právo volby povolání a rovný přístup ke státním úřadům. 31 V roce 1873 zákon č. 41/1873 ř. z. zavedl nový volební řád do Poslanecké sněmovny Říšské rady, který byl taktéž založen na systému čtyř volebních kurií. Aktivní volební právo bylo omezeno státním občanstvím, svéprávností a věkem 24 let, kdy volit mohli pouze muži, ženy jen prostřednictvím zástupců. Pasivní volební právo pak měli opravdu pouze muži od 30 let, kteří museli být minimálně tři roky státními občany a mohli volit do Říšské rady nebo byli volitelní do Zemského sněmu. 32 V devadesátých letech pak k volebním 28 Srov. BAHENSKÁ, M., a MALÍNSKÁ, J., Ženy a politika, s Srov. MAREČKOVÁ, M., České právní a ústavní dějiny, s Srov. tamtéž s Srov. tamtéž s Srov. SCHELLE, K., Dějiny ústavního práva, s

19 kuriím přibyla pátá, všeobecná. Rok 1907 přinesl změny ve volebním právu, a to zákonem č. 17/1907 ř. z., který zakotvil všeobecné, tajné a rovné volby do Poslanecké sněmovny Říšské rady. Aktivní volební právo měli muži od 24 let, pasivní muži od 30 let, kterým nebylo volební právo odebráno, a bydleli v místě volby minimálně jeden rok. Nadále tedy zůstaly vyloučeny z voleb ženy a příslušníci ozbrojených sborů. 33 Jak z výše uvedeného vyplývá, i když se již od roku 1907 hovoří jako o všeobecných volbách, fakticky se o všeobecné volby nejednalo, neboť stále nemohly volit ženy, vojáci, důstojníci a osoby pobírající chudinskou podporu. Nelze tedy tuto ústavní změnu příliš přeceňovat. 34 Říjnový diplom, Únorová ústava a Prosincová ústava tak již položily základ pro aktivní i pasivní volební právo žen. Ty se nejprve zabývaly dobročinnou činností a osvětou, posléze tyto začaly ovlivňovat jejich zájem o politické působení. 35 Na celou problematiku je ale potřeba pohlížet v dobovém kontextu. Pro celé 19. století je zcela typické nacionální myšlení, kdy ženy vystupovaly po boku mužů v boji o národní emancipaci, zároveň se tedy vlastně eliminovala genderová i politická problematika. Angažovaná žena se rovnala vlastence, svobodný národ byl nadřazen občanským právům i ženské rovnoprávnosti. 36 To, že vytvořený ústavní rámec na přelomu 19. a 20. století neumožňoval ženám se plnohodnotně účastnit na politickém životě ve společnosti, neznamená, že se ve společnosti neprojevily feministické projevy. Propagování ženských politických práv se stalo populárním tématem. 2.2 Ústavní vývoj mezi lety První světová válka přinesla definitivní vyostření rozporů v habsburské monarchii a dále dala příležitost pro státoprávní změny v Evropě, zejména pro nás podstatný byl vznik našeho samostatného státu. Československý stát vznikl důsledkem národně osvobozeneckého boje Čechů i Slováků, a to mužů i žen. Projekt pro vytvoření československy národního státu ovšem znesnadňoval integraci národnostních skupin, působil i negativně na sbližování Slovenska a českých zemí, vlivem převážně slovenské politiky, kde došlo k prosazení pravicových a konzervativních sil. Vznik Československého státu 33 Srov. MAREČKOVÁ, M, České právní a ústavní dějiny, s Srov. SCHELLE, K., Dějiny ústavního práva, s Srov. BAHENSKÁ, M., a MALÍNSKÁ, J., Ženy a politika, s Srov. ŠTĚPÁNOVÁ, I., Mezi národem a politikou. In Ženy a politika, s

20 přinesl ale významný prostor pro rozvoj vzdělanosti, kultury, umění, vědy a techniky. Československý stát se profiloval jako vyspělý stát s moderní a hlavně demokratickou kulturou, což z logiky věci bylo odrazem i moderního smýšlení obyvatelstva a taktéž politických činitelů. V rámci ústavního vývoje je nutné připomenout vznik Československého státu, který byl fakticky vyhlášen dne Na návrh Aloise Rašína byl schválen zákon o zřízení samostatného státu. 37 S ohledem na to, že nebylo možné v tak krátkém čase vytvořit všechny nové zákony, byl proto recipován rakouský a uherský právní řád, a zároveň také systém veřejné správy. Některé právní normy měly již od počátku pouze prozatímní charakter, jako i tzv. prozatímní ústava ze dne Do budoucna se tak předpokládaly změny, které by mohly změnit postavení žen v politické sféře. Úplně první právní úpravu volebního práva poskytl po vyhlášení Československého státu zákon z roku 1919, který upravoval volební právo v obcích do obecního zastupitelstva 39. Jednalo se o úplně první zákonnou úpravu (byť zatím nikoliv na ústavní úrovni), která stanovovala, že právo volit příslušelo všem občanům Československé republiky bez rozdílu pohlaví za splnění dalších podmínek 40. Právo být volen do zastupitelstva obecního a obecních komisí měli za splnění i dalších podmínek ti, kteří měli právo volit. 41 Je nutné poznamenat, že k prosazení tohoto zákona vedly bouřlivé diskuze, kdy se vyskytly hlasy proti rovným a všeobecným volbám. Např. lidovci byli proti tomu, aby se volební právo poskytlo ženám, ze strany národních demokratů se objevily názory na preferování majetných apod. 42 Byť se prozatím nejednalo o ústavní zákon, rozhodně se stal naprosto revolučním v tom, že poprvé bylo výslovně přiznáno volební právo ženám a také vojákům na našem území. Pro vnímání žen ve společnosti a hlavně pro jejich volební práva pak nastal zlom novým ústavním zákonem, který byl publikován dne , kdy jeho součástí byla Ústavní listina Československé republiky (kterou ve své podstatě uvozoval tzv. uvozovací zákon), 43 a který nahradil dosavadní prozatímní ústavu z roku 1918, a která uvo- 37 Zákon č. 11/1918 Sb., zákon o zřízení samostatného státu československého, v původním znění 38 Zákon č. 37/1918 Sb., zákon o prozatímní ústavě, v původním znění 39 Zákon č. 75/1919 Sb., kterým vydává se řád volební v obcích republiky Československé, v původním znění 40 Srov. 1 zákona č. 75/1919 Sb., kterým vydává se řád volební v obcích republiky Československé, v původním znění 41 Srov. 4 zákona č. 75/1919 Sb., kterým vydává se řád volební v obcích republiky Československé, v původním znění 42 Srov. SCHELLE, K., Dějiny ústavního práva, s Zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky, v původním znění 20

21 zovala, že veškerým zdrojem státní moci je lid, formou státu je demokratická republika s jednotným a jediným státním občanstvím. 44 Pátá hlava ústavní listiny obsahovala práva, svobody i povinnosti občanské. Byla zde zakotvena rovnost všech lidí bez ohledu na státní příslušnost, jazyk, rasu, původ, náboženství. Nebyly zde uznávány výsady pohlaví, rodu, povolání. 45 Ústavní listina nově hlavně zakotvila rovnost žen v politické sféře, a to jak v oblasti pasivního, tak i v oblasti aktivního volebního práva. Hlava druhá Ústavní listiny se zaměřovala na moc zákonodárnou, tedy v té době Národního shromáždění, které se dělilo na dvě sněmovny, a to Poslaneckou sněmovnu a Senát. Důležitý pak je 9 Ústavní listiny, který zakotvil, že právo volit do Poslanecké sněmovny mají všichni státní občané Československé republiky, a to bez rozdílu pohlaví, a kteří již překročili 21. rok svého věku a vyhovují také ostatním podmínkám řádu volení do Poslanecké sněmovny (jde tedy o aktivní volební právo). Následující ustanovení 10 Ústavní listiny je neméně důležité, a to s ohledem na to, že stanovilo, že volitelní do Poslanecké sněmovny jsou státní občané Československé republiky, a to bez rozdílu pohlaví, kteří již dosáhli alespoň 30. roku svého věku a vyhovují i ostatním podmínkám řádu volení do Poslanecké sněmovny (jde tedy o pasivní volební právo). Stejná pravidla, týkající se pohlaví volených zástupců, byla stanovena i při volbách do Senátu. 14 Ústavní listiny stanovoval, že právo volit do Senátu mají všichni státní občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří dále překročili 26. rok svého věku a vyhovují ostatním podmínkám zákona o složení pravomoci Senátu (aktivní volební právo). Dle 15 jsou do Senátu volitelní státní občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří dosáhli 45. roku svého věku a vyhovují dalším podmínkám zákona o složení a pravomoci Senátu (pasivní volební právo). 46 Jak dle výše uvedeného zřejmé, Ústavní listina z roku 1920 již předpokládala v rámci moci zákonodárné angažovanost žen v obou sněmovnách Národního shromáždění. U moci vládní a výkonné (stanovovala Hlava třetí Ústavní listiny) je v ustanovení 56 odst. 2 stanoveno, že prezidentem republiky může být volen státní občan Československé republiky, který je volitelný i do Poslanecké sněmovny a dosáhl 35 let věku. Dle názoru autorky je poměrně zarážející, že i navzdory tomu, že sousloví státní občan 44 Srov. MAREČKOVÁ, M., České právní a ústavní dějiny, s Srov. 106 odst. 1 zákona č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky, v původním znění, 106 odst. 1: Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají. 46 Srov. KADLECOVÁ, M., aj., Dokumenty z dějin státu a práva na území ČSSR do roku 1938, s

22 Československé republiky zcela zřejmě obsahuje ve své podstatě jak muže i ženy, i odkazem na volitelnost do Poslanecké sněmovny dává zákonodárce najevo, že by mělo být možné volit obě pohlaví, je tedy zvláštní, že u voleb do Národního shromáždění zdůraznil bez rozdílu pohlaví, zatímco u prezidentské volby nikoliv. Ať již byl záměr zákonodárce jakýkoliv, nutno podotknout, že jsme se na území naší České republiky (za téměř sto let od nabytí platnosti a účinnosti zákona č. 121/1920 Sb.), prezidenta ženského pohlaví nedočkali (a to samé platí i pro Slovensko). Je potřeba také konstatovat, že co do ministerstev a nižších správních úřadů zákonodárce v 86 Ústavní listiny pojal volbu jiným způsobem, a to tak, že v nižších státních úřadech měl být podle možností zastoupen živel občanský, z čehož také lze usoudit možnost zastoupení oběma pohlavími. Dle 91 Ústavní listiny složení a působnost svazů samosprávných byla upravena zvláštními zákony. 47 Samostatné byly zvláštní zákony na působnost územních samospráv, které v otázce voleb do funkcí odkazovaly na další zvláštní zákony. V tomto období hovoříme v rámci územní samosprávy o župním zřízení (jakoby krajské) v letech , po roce 1927 bylo zavedeno zemské řízení, na nižších úrovních pak byly okresy a obce. 48 Volební právo bylo upravováno zvláštními zákony. Pro potřeby této práce by autorka chtěla zmínit pro ukázku dále alespoň zákon č. 330/1920 Sb., o volbách župních zastupitelstev a okresních výborů, v původním znění 49, kdy rovnou 1 mimo jiné deklaroval, že právo volit členy župních zastupitelstev mají všichni státní občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví za splnění dalších podmínek a 5 mimo jiné deklaroval, že za členy župních zastupitelstev jsou volitelní statní občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, za splnění i dalších podmínek. Rok 1920 se na našem území tak stal naprosto přelomovým pro angažování se žen v politické sféře, neboť poprvé jim bylo legislativně aktivní a pasivní volební právo skutečně přiznáno bez potřeby mužských zástupců na všech vertikálně dělených politických funkcích, a to dokonce ústavním zákonem. 47 Srov. KADLECOVÁ, M., aj., Dokumenty z dějin státu a práva na území ČSSR do roku 1938, s Srov. BÍLÝ, J., Právní dějiny na území České republiky, s Později vlivem novelizací též jako zákon č. 330/1920 Sb., o volbách zemských a okresních zastupitelů, ve znění pozdějších předpisů. 22

23 2.3 Ústavní vývoj mezi lety U zákona č. 121/1920 Sb. 50, resp. Ústavy, kterou uvozoval, ještě na chviličku zůstaneme. Ústava z roku 1920 měla poměrně zajímavý osud. Platila až do roku 1948, její účinnost ale byla dvojí, neboť de facto platila do mnichovského diktátu, de iure ale až do roku Nebude tak příliš smělé tvrzení autorky, že po legislativní stránce tak zdůraznění volebního práva bez ohledu na pohlaví zůstalo na našem území ústavně zakotveno až do roku Faktický stav dodržovaných norem byl v tomto období odlišný. Mnichovský diktát a vznik Česko-Slovenské republiky změnil situaci v mnoha oblastech života na našem území. Na tomto místě by bylo vhodné zmínit přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenské krajiny 52. Ten navazoval na Ústavu z roku 1920 a další již platné a účinné zákony. Dalo by se vlastně říct, že působil jako novela dalších zákonů tak, aby vyhovovaly tehdy aktuálnímu politickému náhledu. Jeho hlavním účelem bylo vytvoření autonomní slovenské vlády. Z hlediska voleb zde byly např. řešeny volby do prvního Snemu Slovenskej krajiny, kdy aktivní volební právo měli ti, kteří v den volby překročili 21. rok svého věku 53 při splnění dalších v zákoně vypsaných podmínek (aktivní volební právo) 54. Důležité je poznamenat, že zde již nebyly zdůrazněny rovnosti pohlaví, kdy otázkou je, zda měl zákonodárce úmysl s ohledem na to, že tento ústavní zákon navazuje svým obsahem na již platné a účinné zákony, aby byla rovnost v tomto období považována za již ústavně automaticky zakotvenou, nebo se opět připravoval na odebrání volebního práva ženám (s ohledem na tehdejší politické okolnosti se autorka kloní spíše k druhé variantě). K celému období mezi lety by autorka chtěla poznamenat, že vlivem politických zvratů a nálad ve společnosti obecně otázka rovnoprávnosti žen byla lehce odsunuta do pozadí, s ohledem na to, že se do popředí dostávaly spíše otázky (ne)rovnoprávnosti některých národů a ras. Např. do právních norem týkajících se rodinného práva byly zavedeny předpisy o ochraně krve a rasy Zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky, v původním znění 51 Srov. SCHELLE, K., Dějiny ústavního práva, s Ústavný zákon č. 299/1938 Sb., o autonomii Slovenskej krajiny, v zneni neskorších predpisov 53 Srov. čl. V. odst. 1 ústavný zákon č. 299/1938 Sb., o autonomii Slovenskej krajiny, v zneni neskorších predpisov 54 Srov. KADLECOVÁ, M., aj., Dokumenty z dějin státu a práva na území ČSSR do roku 1938, s Srov. MAREČKOVÁ, M., České právní a ústavní dějiny, s

24 Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 zůstal právní rámec platný a účinný do té doby na našem území nadále v účinnosti, pokud přímo neodporoval smyslu převzetí ochrany Německou říší. 56 Dá se tedy na základě toho konstatovat, že právně zakotvené rovné volební právo bylo zakotveno nadále a bylo kontinuálně převáděno. V období od byly vydávány dekrety prezidenta republiky, ústavní dekrety a nařízení vlády, které řešily nastalou ústavní situaci, kterou ústava z roku 1920 neřešila 57. Pro volební právo zde nebylo žádného podstatného dekretu. Autorka by pouze zmínila, že v dekretech se obecně užívá např. pojmů osoba a Československý občan, tedy pojmů naprosto již prostých jakýchkoliv specifikací, o jaké pohlaví se má jednat. Prozatímní státní zřízení ČSR ústavně kontinuálně navazovalo na stav tzv. první republiky, přesto ale nebylo možné plně po druhé světové válce navázat na tento ústavní stav, bylo nutné hledat kompromisní řešení. Do budoucna se počítalo s novou ústavou, z tohoto důvodu byl vydán v roce 1946 ústavní zákon 58, kterým se zřídilo tzv. ústavodárné Národní shromáždění (jednokomorové), jehož hlavním účelem bylo stanovit Československé republice novou ústavu. Aktivní volební právo do ústavodárného Národního shromáždění měli všichni státní občané Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 18. rok svého věku a splnili i další podmínky zákona 59. Opětovně se zde tedy setkáváme s výslovným zdůrazněním bez rozdílu pohlaví. Toto zdůraznění můžeme nalézt i u pasivního volebního práva, kdy volitelní byli státní občané Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, bez rozdílu pohlaví, kteří dosáhli 21. roku svého věku a splnili i další podmínky zákona Ústavní vývoj mezi lety V roce 1948 byla přijata nová ústava Československé republiky, tzv. Ústava 9. května 61. Ústava 9. května svou textací navazovala na ústavu z roku 1920 s nutnými 56 Srov. MAREČKOVÁ, M., České právní a ústavní dějiny, s Srov. tamtéž s Ústavní zákon č. 65/1946 Sb., o ústavodárném Národním shromáždění, v původním znění 59 Srov. Čl. 3. Ústavního zákona č. 65/1946 Sb., o ústavodárném Národním shromáždění, v původním znění 60 Srov. Čl. 4. Ústavního zákona č. 65/1946 Sb., o ústavodárném Národním shromáždění, v původním znění 61 Ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky, v původním znění 24

25 úpravami, upravovala i nové instituce jako byly slovenské orgány a národní výbory. Obecně byla tato ústava na velmi dobré úrovni, její ústavnost však byla nereálná u základních lidských a občanských práv a při praktické dělbě moci. Docházelo zde tak k výrazným rozporům mezi zákonem a obecnou praxí. 62 Čl. III. odst. 2 Ústavy 9. května stanovoval, že stát zaručuje všem svým občanům, mužům i ženám, svobodu osobnosti a jejího projevu a dále pečuje, aby se všem dostalo stejných možností a stejných příležitostí. Zcela určitě tak pod toto můžeme podřadit rovnoprávnost mužů i žen, a to i co do přístupu do politické sféry. Čl. IV. odst. 2 Ústavy 9. května pak upravoval volební právo do zastupitelných sborů, které bylo obecné, rovné, přímé a tajné. Aktivní volební právo měl každý občan, jakmile dosáhl věku 18 let, pasivní volební právo pak měl každý občan, jakmile dosáhl věku 21 let (v 67 odst. 1 Ústavy 9. května bylo stanoveno, že prezidentem republiky může být volen každý občan volitelný do Národního shromáždění, který dosáhl věku 35 let) 63. Pro jednotlivé orgány pak mohly být pro volby stanoveny další podrobnější podmínky. S výslovným zdůrazněním pohlaví se ještě můžeme setkat v 1 Ústavy 9. května, kde je zakotvena rovnost, kdy všichni občané si jsou před zákonem rovni, a dále že muži a ženy mají stejné postavení jak v rodině, tak i ve společnosti a mají stejný přístup ke vzdělání i ke všem povoláním, úřadům a hodnostem. Rovnost muže a ženy byla stanovena i v souvislosti s přístupem k povolání, což souvisí i se vstupováním žen na politickou dráhu. Jak bylo výše popsáno, aktivní a pasivní volební právo bylo v Ústavě 9. května popsáno poměrně velmi obecně. Již nebylo výslovně stanoveno formulací bez ohledu na pohlaví, ústava se již omezovala na pouhé konstatování každý občan, v čemž jsou již automaticky zahrnuti jak muži, tak ženy. Lze tak vydedukovat, že již stačila obecná formulace rovnosti pro obě pohlaví, kdy již zákonodárce z logiky věci nepovažoval za nutné toto zdůrazňovat i u voleb (zde je již záměr zákonodárce zřejmý). Lze tedy dle názoru autorky toto považovat za legislativní pokrok ve vnímání vzájemné rovnosti. Další vývoj volebního práva byl dále podřízen zájmům jediné politické strany Srov. MAREČKOVÁ, M., České právní a ústavní dějiny, s V roce 1954 byl vydán ústavní zákon č. 26/1954 Sb., o volbách do Národního shromáždění a o volbách se Slovenské národní rady, v původním znění, který upravoval ústavu a blíže specifikoval volby právě do Národního shromáždění a Slovenské národní rady. Aktivní i pasivní volební právo bylo obecně stanoveno pro občany, kteří splnili i další zákonem stanovené podmínky. 64 Srov. SCHELLE, K., Dějiny ústavního práva, s