Soud může něčí svéprávnost omezit ze závažného důvodu, např. pro jeho duševní poruchu. Takovému člověku současně jmenuje opatrovníka.

Transkript

1 2 0. O b č a n s k é p r á v o I Z á k l a d n í p o j m y a p r a m e n y Občanské právo je souhrn soukromoprávních ustanovení, upravujících osobní stav, právní postavení a vzájemná práva a povinnosti osob fyzických a právnických. Vychází z Listiny základních práv a svobod, která je součástí českého ústavního pořádku. Podle ní svoboda člověka, osob má přednost před státem v tom smyslu, že stát není jejím tvůrcem, ale je jejím ochráncem. Hlavní pramen občanského práva je občanský zákoník. Jde o nejobsáhlejší zákon v českém právním řádu. Jeho členění je založeno na tradičním rozdělení soukromých práv na práva osobní a majetková. Hlavním důvodem ustanovení posledního občanského zákoníku je mimo jiné uvedení dané oblasti práva do souladu se směrnicemi Evropské unie. Sloučením přecházejí do této oblasti práva i doposud samostatná odvětví, jako např. práva rodinného a obchodního práva. O s o b y, f y z i c k á o s o b a Osoba má právní osobnost tj. způsobilost mít práva a povinnosti. Fyzická osoba je člověk, právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost. Každý člověk má právní osobnost od narození až do smrti. Má ji i počaté dítě, pokud to vyhovuje jeho zájmům a narodí-li se živé. Smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou, obvykle úmrtním listem. Účastníka takové události, kterou zřejmě nepřežil, prohlásí soud za mrtvého a určí den jeho smrt (prohlásit za mrtvého lze za zákonných podmínek i člověka nezvěstného). Zletilostí, tj. dosažením věku 18 let, člověk nabývá plné způsobilosti k právnímu jednání. Plné svéprávnosti se nabývá i uzavřením manželství nebo soudním rozhodnutím, pokud nezletilý dosáhl věku 16 let a požádal o to. Soud může něčí svéprávnost omezit ze závažného důvodu, např. pro jeho duševní poruchu. Takovému člověku současně jmenuje opatrovníka. 1

2 R o d i n n é p r á v o Z á k l a d n í p o j m y a p r a m e n y Rodinné právo tvoří právní normy, které upravují manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi manželskými i nemanželskými, mezi dalšími blízkými příbuznými a vztahy při náhradní rodinné péči. Účelem těchto právních norem je ochrana manželství, mateřství, rodiny a zájmů dětí. Hlavními prameny rodinného práva jsou občanský zákoník a zákon o sociálně-právní ochraně dětí. M a n ž e l s t v í Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonným způsobem formou občanského nebo církevního sňatku. Uzavření manželství se uskutečňuje za přítomnosti dvou svědků. Snoubenci při něm prohlašují: a) že spolu svobodně vstupují do manželství, b) že jim není známa žádná překážka vylučující uzavření platného manželství, c) že znají navzájem svůj zdravotní stav, d) že se dohodli o příjmení e) že zvážili uspořádání svých majetkových poměrů a f) že zvážili také své bydlení a hmotné zajištění. Občanský sňatek je před orgánem veřejné moci v přítomnosti matrikáře. Církevní sňatek se uzavírá před orgánem církve nebo náboženské společnosti k tomu oprávněné podle právního předpisu (oddávající je povinen doručit protokol o uzavření manželství místně příslušnému obecnímu úřadu k zápisu do matriky). Zákonné překážky manželství (platné manželství nemůže být uzavřeno): a) s nezletilým, který není plně svéprávný b) s ženatým mužem nebo vdanou ženou nebo osobou žijící v registrovaném manželství c) mezi předky a potomky ani mezi sourozenci (i u příbuzenství, které vzniklo osvojením, uzavření manželství mezi bratrancem a sestřenicí je přípustné) d) mezi poručníkem a poručencem, mezi dítětem a osobou, do jejíž péče bylo dítě svěřeno, nebo mezi pěstounem a jemu svěřeným dítětem e) s osobou, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena 2

3 Muž a žena v manželství mají stejná práva a povinnosti. Mají žít spolu, být si věrni, vzájemně si pomáhat, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. Plnění těchto povinností závisí pouze na morálce, nelze je vynutit uplatněním právních sankcí. Manželé mají povinnost hradit náklady společné domácnosti, jsou povinni přispívat na potřeby rodiny tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla srovnatelná. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud. Majetkové vztahy (režimy) mezi manžely (tzv. společné jmění manželů): a) zákonný manželský majetkový režim - společné jmění manželů vzniká ode dne uzavření sňatku, jde o majetek získaný za jeho trvání (bez ohledu na to, kdo ho z manželů pořídil, vyjma věcí stanovených zákonem, např. věci osobní potřeby, majetek získaný darem, děděním, nebo např. dluhy spojené s majetkem pouze jednoho z manželů) b) smluvený režim - manželé se mohou dohodnout o oddělení, rozšíření nebo zúžení společného jmění (smlouva musí mít formu veřejné listiny) c) režim založený na soudním rozhodnutí - používá se z vážných důvodů (např. když jeden z manželů je marnotratným hazardním hráčem). K nakládání s věcí, která je součástí obvyklého vybavení domácnosti, potřebuje manžel svolení druhého manžela. Společné jmění zaniká ukončením manželství nebo pravomocným odsouzením jednoho z manželů v trestním řízení k trestu propadnutí majetku. Ukončené společné jmění se vypořádává rozdělením majetku dohodou nebo rozhodnutím soudu. Obydlí manželů je tam, kde mají rodinnou domácnost. Mohou se však i dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní věcné právo, vznikne uzavřením manželství také právo tam bydlet i druhému manželovi. Je-li v obydlí jeden z manželů ke dni uzavření manželství v nájemním právu, vznikne uzavřením manželství oběma manželům společné nájemní právo (pokud si neujednají něco jiného). Ve společné domácnosti je nepřípustné domácí násilí (tělesné nebo duševní násilí anebo hrozby takového násilí vůči manželovi nebo jiné osobě, která v domácnosti žije). Soud na návrh dotčeného manžela může omezit, popř. i vyloučit na určenou dobu právo provinilého v domě nebo bytě bydlet (nejdéle na dobu šesti měsíců). 3

4 Zánik manželství: a) smrtí manžela b) prohlášením za mrtvého c) soudním rozhodnutím o neplatnosti manželství d) soudním rozhodnutím o rozvodu manželství (je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení). Mají-li manželé nezletilé dítě, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o péči tohoto dítěte po rozvodu. Podají-li oba manželé návrh na rozvod, soud je může rozvést bez zjišťování příčiny pokud: a) manželství trvalo alespoň jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí b) manželé, rodiče nezletilého dítěte, se dohodli na úpravě poměrů dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a popř. výživného po rozvodu R o d i n a a p ř í b u z e n s t v o Rodinou ve smyslu práva tvoří manželé a jejich děti. Příbuzenství v přímé linii je mezi osobami přímo pocházejícími jeden z druhého. Blízkost příbuzenského vztahu se vyjadřuje stupni (např. otec se synem jsou příbuzní v prvním stupni, dědeček s vnukem ve druhém stupni). Příbuzenské vztahy vznikají také nemanželským zrozením. Příbuzenství v pobočné linii je mezi osobami, které mají společného předka. Nejbližší příbuzní v pobočné linii jsou sourozenci. Rodičovskou zodpovědnost tvoří souhrn práv a povinností, zejména při péči o nezletilé dítě. Rozsah práv a povinností je přitom stejný, ať jde o dítě manželské nebo nemanželské. Péči o opuštěné děti má na starosti stát pomocí náhradní rodinné a ústavní péče. Umísťuje je do domácností fyzických osob (náhradní rodinná péče - právní institut osvojení, poručenství nebo pěstounské péče) nebo do státních, církevních a jiných výchovných zařízení (ústavní péče). Osvojení je přijetí cizího opuštěného dítěte za vlastní osvojiteli (jednotlivec nebo manželé, vznikají jim stejná práva a povinnosti jako skutečným rodičům). Dítěti zanikají příbuzenské vztahy k původní rodině, dostává nové příjmení. 4

5 O osvojení rozhodne soud (po dosažení svéprávnosti má osvojenec právo seznámit se s obsahem spisu o jeho osvojení) na návrh osvojitelů za předpokladu, že jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Za zákonných podmínek lze osvojit i zletilého (např. v případě osvojení syna nebo dcery své manželky). Osvojení může soud z vážných důvodů zrušit na návrh osvojence nebo osvojitele, a to do tří let od soudního rozhodnutí o něm. Potom už je nezrušitelné. Poručenství - poručník (opatrovník) zajišťuje rodičovskou péči nezletilého dítěte v případě, že jeho rodiče zemřeli nebo nemohou vykonávat rodičovskou zodpovědnost. Soudem ustanovený poručník (často je to příbuzný, nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí) nezletilého vychovává, zastupuje a spravuje jeho majetek. Pěstounská péče - se týká dítěte, jehož výchova nebyla z dlouhodobých příčin zajišťována. Pěstounskou péči může zajišťovat jednotlivec, manželé nebo se jedná skupinovou péči v zařízeních k tomu určených (např. tzv. SOS dětské vesničky). I tato varianta náhradní rodičovské péče (zastupovaní dítěte a správa jeho záležitosti pouze v běžných věcech) vzniká rozhodnutím soudu a zaniká dosažením zletilosti dítěte. Ústavní výchova - orgány sociálně-právní ochrany dětí vykonávající dohled nad výchovou dětí a soudy zasahují do vztahů mezi rodiči a dětmi v případech, kdy rodiče neplní řádně své povinnosti. Správní orgán nebo soud může např. napomenout narušitele řádné výchovy dětí, ustanovit dohled, v krajním případě soud může nařídit ústavní výchovu. Vyživovací povinnosti je povinnost placení výživného a péče o vyživovanou osobu. O výživném rozhoduje soud na návrh oprávněné osoby pouze ve jmenovitě uvedených druzích právních vztahů. Jde zejména o vyživovací povinnost: a) rodičů vůči dětem (trvá od jeho narození do doby, kdy je dítě schopno samo se živit) b) dětí vůči rodičům (jestliže je dítě schopno výživné poskytovat, má vyživovací povinnost vůči rodičům v situaci, kdy to rodiče potřebují) c) mezi manžely d) mezi ostatními příbuznými v přímé linii e) příspěvek na výživu rozvedeného manžela (pouze pokud není schopen se sám živit) f) příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce (povinnost otce jejího dítěte po dobu dvou let). 5