UNIVERZITA KARLOVA. Právnická fakulta. Mgr. Milan Šimandl, DiS. Disertační práce

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA Právnická fakulta Mgr. Milan Šimandl, DiS. Historie právní ochrany dřevin na českém území Disertační práce Školitel autora disertační práce: doc. JUDr. Vladimír Kindl Studijní program: Teoretické právní vědy - Právní dějiny a římské právo Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou disertační práci vypracoval samostatně, že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny a že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Dále prohlašuji, že vlastní text této práce včetně poznámek pod čarou má znaků včetně mezer. Mgr. Milan Šimandl, DiS. V Praze dne 31. března

3 Děkuji panu doc. JUDr. Vladimíru Kindlovi, školiteli mé disertační práce za cenné připomínky a účinnou pomoc při zpracování. 3

4 Obsah 1 Úvod Cíle a metody práce Členění práce, stav studované problematiky a základní literatura Ochrana stromů do poloviny 18. století Vztah lidí ke stromům v nejstarších dobách Velká Morava a počátky českého státu Ochrana stromů v zemském právu Kniha Rožmberská Codex Carolinus Vladislavské zřízení zemské Traktát Jakuba Menšíka z Menštejna Moravská zemská zřízení Obnovené zřízení zemské Ochrana stromů v městském právu Lesní řády a hospodářské instrukce Právní úprava stromořadí u silnic od poloviny 18. století do současnosti Počátky organizované výsadby stromořadí u silnic Právní úprava výsadby a ochrany stromořadí u silnic v Čechách ve 2. polovině 19. století a na počátku 20. století Právní úprava v silničních zákonech Zákon č. 72/1884 čes. z.z Aplikace zákona č. 72/1884 čes. z. z. v praxi Právní úprava výsadby a ochrany stromořadí u silnic na Moravě ve 2. polovině 19. století a na počátku 20. století

5 3.4 Právní úprava výsadby a ochrany stromořadí u silnic ve Slezsku ve 2. polovině 19. století a na počátku 20. století Právní úprava v silničních zákonech Zákon č. 34/1896 slez. z. z Právní úprava výsadby a ochrany stromořadí v Československu mezi světovými válkami Návrh silničního zákona z roku Některé případy výsadby a kácení stromořadí v meziválečném období Vývoj po druhé světové válce Zákon č. 135/1961 Sb. a prováděcí předpisy Současná právní úprava Ochrana dřevin jako přírodních památek (zvláštní ochrana) Počátky územní ochrany přírody Počátky individuální ochrany stromů První snahy o legislativní a institucionární zakotvení ochrany přírody Případová studie z období první světové války Ochrana dřevin jako přírodních památek v meziválečném období Pozemková reforma Ochrana dřevin dle předpisů o pozemkové reformě v praxi Snahy o legislativní úpravu ochrany přírody v meziválečném období Tzv. Silvestrovský výnos Několik praktických případů z meziválečného období Vývoj po druhé světové válce První poválečný návrh zákona o ochraně přírodních památek Podzákonná a mimoprávní normotvorba Pozemková reforma Správní trestání poškozování dřevin

6 4.7 Zákon č. 40/1956 Sb Vznik, obsah a podstatné novelizace zákona č. 40/1956 Sb Související právní předpisy zajišťující ochranu dřevin Ochrana dřevin jako chráněných přírodních výtvorů a chráněných přírodních památek Současná právní úprava - ZOPK Zvláštní územní ochrana dle ZOPK Zvláštní druhová ochrana dle ZOPK Památné stromy Vyhlašování památných stromů Smluvní ochrana památných stromů Důvody ochrany památných stromů Zajištění ochrany památných stromů Obecná ochrana dřevin Předpisy o ochraně polního majetku Počátky právní ochrany jiných než ovocných dřevin Vyhláška č. 331/1951 Ú. l Vyhlášky o výkupu surového dříví Vyhláška č. 89/1965 Sb Vyhláška č. 142/1980 Sb Obecná ochrana dřevin v současnosti Kácení dřevin Náhradní výsadba a odvody Strom jako součást významného krajinného prvku Oceňování dřevin Počátky oceňování dřevin Oceňování dřevin dle cenových předpisů

7 5.8.3 Praktický případ ocenění dřevin v trestním řízení Oceňování společenské hodnoty dřevin v současnosti Významné stromy Organizace chránící stromy Ustanovení týkající se dřevin v dalších předpisech veřejného práva Předpisy vodního práva Katastrální a zeměměřičské předpisy Předpisy o dráhách Předpisy o telekomunikacích Předpisy o energetice Předpisy o památkové péči Dřeviny v soukromém právu Nástin vývoje občanského práva v českých zemích Vlastnictví dřevin Dřeviny a sousedské vztahy Rozhrady Podrosty a převisy Imise Závěr Seznam použitých zdrojů Seznam použitých pramenů Archivní prameny Sbírky pramenů Právní předpisy Judikatura Ostatní prameny Seznam použité literatury

8 9.3 Seznam použitých internetových zdrojů Seznam zkratek Seznam příloh Přílohy

9 1 Úvod Dřeviny, tedy stromy a keře, jsou nezbytnou součástí životního prostředí. Jejich funkce jsou nezastupitelné z hospodářského hlediska je dřevo základní výrobní surovinou, ale i palivem, z hlediska ekologického jsou součástí ekosystémů, podílejí se na čištění ovzduší, ochlazují rozpálené okolí a žijí v nich mnozí živočichové. V neposlední řadě mají funkci krajinotvornou a estetickou. Vždyť pohled na krásnou krajinu naší země s bohatými lesy, remízky v polích a alejemi podél cest lahodí oku. Není tedy vůbec divu, že se v poslední době těší dřeviny oprávněně zvýšenému zájmu veřejnosti. Vycházejí o nich četné publikace, konají se tematicky zaměřené konference, např. každoročně pořádaná odborná konference Strom pro život život pro strom, jednotlivci i právnické osoby vyvíjejí osvětovou činnost. V této souvislosti je třeba zmínit činnost spolku Arnika, Agentury Koniklec, o.p.s., Nadace Partnerství, dendrologa Ing. Aleše Rudla, propagujícího ochranu památných a významných stromů v Praze především prostřednictvím jeho webu popřípadě kolektiv tvůrců webu informujícím o starých stromech na Třeboňsku, a mnohé další. Každoročně jsou pořádány ankety Alej roku, Strom roku i Evropský strom roku, jichž se aktivně účastní tisíce hlasujících. Zájem o dřeviny projevuje veřejnost také sepisováním různých petic namířených proti kácení konkrétních stromů a stromořadí. Náležitá ochrana dřevin je nezbytná pro plnění všech jejich funkcí, neboť některé stojí proti sobě a podpora jedné by znamenala útlum druhé. Proto je rozptýlena do více právních předpisů v závislosti na dominující funkci dřeviny. Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, jedná se o materii poměrně rozsáhlou a složitou. Současná právní úprava ochrany dřevin se formovala ponejvíce až ve 20. století, přesto však nemůžeme říci, že předtím žádná ochrana neexistovala. Ochrana dřevin jde ruku v ruce s jejich ničením napříč celými lidskými dějinami. Je však s podivem, že v četné literatuře dosud absentuje ucelená práce na toto téma. Předkládanou prací se pokusím tuto mezeru zaplnit a popsat vývoj ochrany dřevin v návaznosti na svůj dřívější velmi skromný příspěvek. 1 Zaměřuji se v ní na vývoj na území dnešní České republiky, s jedinou výjimkou krátkým historickým exkursem do starověkého světa. Těžištěm této práce je především ochrana stromů, neboť keře byly (a mnohdy stále jsou) považovány za něco méněcenného a jejich systematičtější ochrana je až produktem 20. století. Současná teorie rozděluje ochranu přírody, a tedy i dřevin, na obecnou (chráněny jsou 1 ŠIMANDL, M. Nástin historie ochrany stromů v českých zemích. In: Prameny a studie 60, 2017, s

10 všechny dřeviny) a zvláštní (některé dřeviny požívají silnější ochranu založenou ex lege nebo ex actu). Zvláštní ochrana se dále dělí na územní a druhovou. Docent Vojtěch Stejskal uvádí ještě jeden druh zvláštní ochrany individuální, která zahrnuje památné stromy. Toto teoretické rozdělení se, jak bude uvedeno dále, zformovalo až ve druhé polovině 20. století a na předchozí vývoj nelze bezvýhradně aplikovat. Rovněž nelze jako kritérium ochrany dřevin použít dělení podle způsobu ochrany Jan Svatopluk Procházka ochranu dřevin dělil na ochranu z přesvědčení, zákonnou a smluvní; 2 k těmto způsobům bych doplnil ještě ochranu založenou aktem orgánu veřejné moci. Vzhledem ke skutečnosti, že na vývoj ochrany dřevin nelze nahlížet optikou současného stavu, je práce členěna do šesti částí podle jednotlivých tematických okruhů stromořadí, přírodní památky, obecná ochrana, dřeviny v občanskoprávních vztazích apod. Tuto systematiku považuji za přehlednější, než psaní chronologického textu a přeskakování mezi jednotlivými tématy podle toho, co se kdy stalo. Každá část, vyjma té první, obsahuje ucelený popis historického vývoje daného fenoménu, s případným upozorněním na přesahy do jiných částí, které jsou v této oblasti časté. 1.1 Cíle a metody práce Předkládaná disertační práce si klade za cíl s využitím četných zdrojů doplnit a upřesnit stav dosavadního poznání. Současný stav studované problematiky není popsán příliš podrobně, mnohé důležité aspekty byly dosud opomíjeny. Přínos disertační práce by měl spočívat zejména v tom, že zatím chybí monografie, která by se vývojem právní ochrany dřevin zabývala. Vzhledem k omezenému rozsahu dosavadních prací na dané téma se jejich autoři nezřídka dopouštěli řady generalizací, zjednodušení či neúmyslných nepřesností. Je na místě uvést některé nepřesnosti na pravou míru a nabídnout popis daného fenoménu v širších souvislostech. Považuji za velmi důležité na tomto místě zmínit, že práce je zaměřena na dřeviny rostoucí mimo les, a vyjma první části obsahující společný základ pro ostatní části, ponechává právní úpravu lesnictví stranou. Je tomu tak proto, že lesnictví a lesnímu právu a jeho vývoji již byl v literatuře věnován značný prostor. 3 Podrobné opakování již několikrát napsaného by 2 PROCHÁZKA, J. S. Ochrana stromů. In: Krása našeho domova, roč. 13, , s Např. CHADT-ŠEVĚTÍNSKÝ, J. E. Dějiny lesů a lesnictví (hospodářství lesního a hospodářského lesního zřízení či úpravy lesa - soustav) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Písek: nákl. vl., 1913; FRIČ, J. Vývoj lesního hospodářství podle předpisů a literatury. Písek: František Podhajský, 1932; NOŽIČKA, J. Přehled 10

11 bylo příslovečným nošením dříví do lesa. Rovněž nelze odhlédnout od faktu, že při nutnosti zachování srovnatelné míry podrobnosti výkladu by popis vývoje lesního práva prodloužil text práce o několik set stran. Z metod použitých při psaní této práce jsou nejvýznamnější následující tři. Základní metodou je deskriptivní, použitá v popisech právních norem a jejich obsahu. Indukční metoda byla použita zejména v částech práce, kde jsou na základě příkladů z aplikace právní normy (archivních materiálů či časopiseckých článků) uváděna zobecňující zjištění. Komparativní metoda byla použita při srovnávání právních norem z různých období týkajících se stejného předmětu úpravy. 1.2 Členění práce, stav studované problematiky a základní literatura První část práce se věnuje nejstaršímu období od starověku do 18. století. Na rozdíl od ostatních částí neobsahuje striktní dělení mezi jednotlivými oblastmi, neboť popisuje společný základ pro části následující. V tomto období byla hlavním cílem ochrana dřevin ve smyslu majetkovém tedy před krádežemi a pychem. Základní literatura pro nejstarší období dějinného vývoje je Frazerova Zlatá ratolest, 4 z české literatury pak práce Prima Sobotky 5 a Čeňka Zíbrta. 6 Z římskoprávní literatury pak monografie Leopolda Heyrovského 7 či současná učebnice Michala Skřejpka. 8 vývoje našich lesů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1957; ANDRESKOVÁ, M., Vývoj lesnictví. Praha: Ústav vědeckotechnických informací ÚZVP, 1969; LOUDIL, L., TLAPÁK, J. a HOŠEK, E. Kapitoly z dějin zemědělství a lesnictví. Praha: Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, 1980; CEMPÍREK, M. Vývoj právní úpravy lesů. Ostrava: Key Publishing, 2013; MAŠÍNOVÁ, M. Právo lesní (do roku 1938) In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VI. svazek Právní Právo po. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., s ; CEMPÍREK, M. Právo lesní (do roku 1938) In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VI. svazek Právní Právo po. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., s FRAZER, J. G. Zlatá ratolest. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, SOBOTKA, P. Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských: příspěvek k slovanské symbolice. Praha: Nákladem Matice české, ZÍBRT, Č. Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku = Indiculus superstitionum et paganiarum. 2. vyd. Praha: Academia, ; HEYROVSKÝ, L. Dějiny a systém soukromého práva římského. 6. vyd. Bratislava: Nákladem Právnické fakulty University Komenského,

12 Středověké a raně novověké právní normy nalezneme v četných sbírkách pramenů, často pocházejících již z 19. století. Jedná se především o Archiv český, vydávaný od roku 1840 Františkem Palackým a později Josefem Kalouskem, dále Codex iuris Bohemici vydaný Hermenegildem Jirečkem, 9 popř. Codex iuris municipalis od Jaromíra Čelakovského. 10 Jednotlivosti týkající se kácení a obchodu se dřevem nalezneme též ve vícesvazkové sbírce pramenů horního práva od Franze Antona Schmidta. 11 Z novějších sbírek pramenů lze jmenovat sbírky učebních textů od Jaromíra Kincla 12 či Karolíny Adamové a Ladislava Soukupa. 13 Ze starší literatury jsou důležitým zdrojem články moravského archiváře Vincence Brandla 14 a právního historika Václava Vaněčka, 15 z novější literatury práce Karla Malého 16 a obsáhlá díla o moravských zemských zřízeních autorů Jany a Dalibora Janišových. 17 V obecné rovině lze též zařadit mezi základní literaturu nejen k první části této práce i právněhistorické učebnice 18 a mnohosvazkovou Encyklopedii českých právních dějin autorského kolektivu v čele s Karlem Schelle a Jaromírem Tauchenem. 8 SKŘEJPEK, M. Římské soukromé právo: systém a instituce. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, JIREČEK, H. Codex iuris Bohemici. Praha: Typis Grégeriansis, ČELAKOVSKÝ, J. Codex iuris municipalis regni Bohemiae - Sbírka pramenů práva městského království českého. Díl II. Privilegia královských měst venkovských Praha: E. Grégr, SCHMIDT, F. A. Chronologisch-systematische Sammlung der Berggesetze des Königsreichs Böhmen, der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthums Schlesien (více svazků, 30. léta 19. století). 12 KINCL, J. Texty ke studiu obecných dějin státu a práva. 1. [díl], starověk. Část 2. Praha: SPN, ADAMOVÁ, K.; SOUKUP, L. Prameny k dějinám práva v českých zemích. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, BRANDL, V. Výklad některých věcí ze zpěvu Záboj a Slavoj. In: Časopis Matice moravské, 1870, roč. 2; týž. O vdání v právě českém. In: Právník, 1870, roč. 9; týž. Kniha Rožmberská. Praha: E. Grégr, 1872; týž. Statuta Conradi. In: Právník, roč. 12, VANĚČEK, V. Glossy k t. zv. Statutům Konrádovým. In: Sborník věd právních a státních, 1941, roč. 41, č. 2; týž. Ordo iudicii terrae a jeho pořadí v právních památkách českých. In: Sborník věd právních a státních, 1942, roč. 42; týž. Záhada vdání. In: Rozpravy České akademie věd a umění. Třída I., 1942, č MALÝ, K. a kol. Práva městská Království českého: edice s komentářem. Praha: Karolinum, JANIŠOVÁ, J., JANIŠ D. Moravská zemská zřízení a kodifikace zemského práva ve střední Evropě v 16. a na začátku 17. století. Dolní Břežany: Scriptorium, 2016; tíž. Komentář k moravským zemským zřízením z let Praha: Leges, 2017, (2 svazky). 18 VANĚČEK, V. Malé dějiny státu a práva v Československu. Praha: [nákladem vlastním], 1947; MALÝ, K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku Praha: Linde, 2003; KUKLÍK, J. a kol. Vývoj 12

13 Druhá část předkládané práce se zaměřuje na vývoj právní úpravy silničních stromořadí a alejí od 18. století do současnosti. Nejprve považuji za důležité definovat oba pojmy, neboť často bývají užívány jako synonyma, zatímco mnohé předpisy je odlišují. Ottův slovník naučný mezi nimi nedělá rozdíl: Stromořadí neb aleje (z fr. Allée), řada (obyčejně však dvě řady) stromů vysázených vedle cesty. Bývají to stromy košaté buď lesní (duby, lípy, kaštany a j.) aneb ovocné (jabloně, švestky, višně, třešně a j.). 19 Technická norma ČSN oba pojmy odlišuje, stromořadí definuje jako liniovou výsadbu stromů, zpravidla jednoho druhu, obvykle v pravidelných rozestupech; často tvoří doprovod liniového prvku nebo stavby (např. vodoteče, komunikace, oplocení nebo hranice pozemku) a alej jako dvou a víceřadé stromořadí podél pozemní komunikace. 20 Pokud se podíváme do současně platných právních definic, tak podle 1 písm. c) vyhlášky č. 189/2013 Sb. je stromořadím souvislá řada nejméně deseti stromů s pravidelnými rozestupy; chybí-li v některém úseku souvislé řady nejméně deseti stromů některý strom, je i tento úsek považován za součást stromořadí; za stromořadí se nepovažují stromy rostoucí v ovocných sadech, školkách a porostech energetických dřevin nebo vánočních stromků. Aby to nebylo tak jednoduché, nalezneme v 5 odst. 8 nařízení vlády č. 307/2014 Sb. ještě jinou definici stromořadí: útvar liniového typu, tvořený nejméně 5 kusy dřevinné vegetace a zpravidla s pravidelně se opakujícími prvky. Za stromořadí se nepovažuje dřevinná vegetace, která je součástí meze, terasy nebo travnaté údolnice, a dřevinná vegetace, která plní funkci lesa. Definici slova alej současný český právní řád nepřináší. Lze tedy uzavřít, že stromořadím jsou stromy rostoucí mimo les vysazené v jedné linii, zatímco alejí stromy rostoucí mimo les vysazené minimálně ve dvou liniích, tj. dvou stromořadích, typicky po obou stranách silnice. Budeme-li chtít být exaktní, měli bychom oba pojmy rozlišovat. V současné době existuje velké množství literatury na téma alejí a stromořadí, a to včetně studentských kvalifikačních prací. Žádná z těchto publikací však podrobněji nepodává vývoj právní úpravy jejich ochrany. Určitými výjimkami jsou dva články Pavla Saláka, 21 československého práva Praha: Linde, 2009; VOJÁČEK, L., SCHELLE, K., KNOLL, V. České právní dějiny. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., KOL. AUTORŮ. Ottův slovník naučný. 24. díl. Staroženské Šyl. Praha: Jan Otto, 1906, s BORSKÝ, J. Aleje v minulosti a za současné plurality názorů. In: Urbanismus a územní rozvoj, roč. 13, 2010, č. 6, s SALÁK, P. Aleje a komunikace v Českém království na počátku 19. století. In: KNOLL, V., KARHANOVÁ, M. (eds.) Naděje právní vědy: Býkov 2007: sborník z mezinárodního setkání mladých vědeckých pracovníků konaného ve dnech na Zámeckém statku Býkov. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš 13

14 příspěvek Petra Kubeši 22 a článek Daniely Švédové, 23 který je však pouze stručným nástinem předmětného tématu. Ostatní práce shrnují (pokud vůbec) historický vývoj jen letmo, často útržkovitě a někdy bohužel i nepřesně. Výrazněji (15 stran textu) se genezi právní úpravy silničního stromoví věnuje Pavel Bulíř, 24 mnozí pozdější autoři na jeho monografii ve svých pracích bezvýhradně odkazují. Výsadbou a údržbou silničních stromořadí se zabývají starší spisy, 25 které mj. obsahují některé drobné dobové reálie, přínosné pro dané téma. Z novější literatury mohu jmenovat několik sborníků z konferencí Strom pro život život pro strom nebo sborníky z dalších tematických konferencí a seminářů. 26 Ani tyto sborníky však až na výše uvedené výjimky Čeněk, 2006, s ; týž. Právní úprava výsadby alejí od 18. do 20. století. In: VELIČKOVÁ, M.; VELIČKA, P. a kol. Aleje české a moravské krajiny. Historie a současný význam. Praha: Dokořán, 2013, s KUBEŠA, P. Stručný přehled použití alejí v historii a legislativa upravující jejich použití od poloviny 18. století do století 20. In: Historie a současnost alejí v krajině a urbanizovaném prostředí: sborník přednášek z odborného semináře konaného v Olomouci ve dnech 17. až 18. září Olomouc: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Olomouci, ŠVÉDOVÁ, D. Stromy jako doprovod pozemních komunikací a jejich postavení v právních předpisech. In: Strom pro život, život pro strom VII. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2008, s BULÍŘ, P. Vegetační doprovody silnic. Praha: Sempra Praha výzkumný a šlechtitelský ústav okrasného zahradnictví, Např. ČADEK, V. Pěstování ovocného stromoví při silnicích a železničních tratích: pojednání o tom, jakým způsobem zužitkovati okraje silnic a železničních tratí, kterak stromky na těchto místech sázeti a ošetřovati, kterých druhů stromů užíti, kdo by měl na stromořadí dohlížeti a jakým způsobem ovoce ze stromořadí zužitkovati. Praha: A. Reinwart, 1910; VEČEŘ, A. Pěstování stromů ovocných se zvláštním zřetelem na výnosné zakládání stromořadí při cestách veřejných i soukromých. Praha: Kober, 1913; KAMENICKÝ, K. Ovocná a okrasná stromořadí: pojednání o stromořadích silničních, výsadbách podél železničních tratí a vodních toků, o osazování pustých míst a neplodných strání. Praha: Nákladem Ministerstva zemědělství republiky Československé, 1932; VANÍČEK, V. Silniční sadovnictví. Praha: Vědecko-technické nakladatelství, 1951; REJZEK, J. Ovocnaření v alejích. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, KOL. AUTORŮ. Historie a současnost alejí v krajině a urbanizovaném prostředí: sborník přednášek z odborného semináře konaného v Olomouci ve dnech 17. až 18. září Olomouc: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Olomouci, 2007; KOL. AUTORŮ. Stromořadí jako fenomén krajiny: sborník referátů: 23. října 2008, Roztoky u Křivoklátu. Praha: Česká lesnická společnost, 2008; ESTERKA, J. (ed.) Zachování alejí jako typického prvku české krajiny: sborník referátů z odborného semináře konaného dne 29. dubna 2010 v Praze. Praha: Arnika - Centrum pro podporu občanů, 2010; KOL. AUTORŮ. Aleje podél silnic a na hranicích se zemědělskou a lesní půdou: sborník referátů: 12. dubna 2011, Praha. Praha: Česká lesnická společnost, 2011; KOL. AUTORŮ. Ochrana alejí pro rozvoj regionů: mezinárodní konference: prosince 14

15 neobsahují podrobnější příspěvky k historickému vývoji právní úpravy. Za současné stěžejní dílo o alejích a stromořadích považuji knihu Aleje české a moravské krajiny kolektivu autorů pod vedením Markéty a Petra Veličkových. 27 Tato kniha obsahuje vedle již výše zmíněného příspěvku Pavla Saláka rovněž podrobné pojednání o využití stromořadí od starověku do současnosti a to především z krajinářského hlediska. Existuje další množství literatury, zvláště populárně naučné, případně ve formě průvodců, z nichž za zmínku stojí především knihy Marie Hruškové a Václava Větvičky, 28 popř. Marcely Klemensové a Venduly Krčmářové. 29 Cílem takových publikací je především seznámit čtenáře s krásou a historií konkrétních alejí, a byť mohou mít významný přínos pro jejich ochranu, pro účely této práce jsou jen okrajovým zdrojem. Právní předpisy pro všechny části práce jsou čerpány především z oficiálních pramenů (Sbírka zákonů, Sbírka zákonů a nařízení, Říšský zákoník a jednotlivé zemské zákoníky), ale i z pramenů neoficiálních (Kropatschkova sbírka). Z archivních pramenů jsem pro psaní této části práce použil archiválie z fondů České místodržitelství Praha zemědělství, Zemský výbor Praha, Stará manipulace a Ministerstvo techniky Praha uložených v Národním archivu. Třetí část práce pojednává o ochraně dřevin jako přírodních památek. 30 Pojem přírodní památka (resp. přírodní památník) poprvé použil profesor Alexander von Humboldt, který již v roce 1819 nazval obrovské stromy jako monuments de la nature. 31 Pojem převzal mj. profesor Hugo Conwentz, který roku 1904 ve své knize Die Gefährdung der Naturdenkmäler und Vorschläge zu ihrer Erhaltung definoval přírodní památku jako zvláště charakteristické útvary domácí přírody v prvé řadě ty, které nacházejí se dosud na původním místě, ať již jde o části krajiny či zbytky světa živočišného neb rostlinného , Uherské Hradiště, Fakulta logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati: sborník prezentací. Praha: Arnika - Centrum pro podporu občanů, 2013; KOL. AUTORŮ. Aleje - legislativní úprava v praxi: sborník referátů: 18. září 2014, zámek Modletice [CD-ROM]. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, VELIČKOVÁ, M.; VELIČKA, P. a kol. Aleje české a moravské krajiny. Historie a současný význam. Praha: Dokořán, HRUŠKOVÁ, M., VĚTVIČKA, V. a kol. Aleje: krása ohroženého světa. Praha: Mladá fronta, KLEMENSOVÁ, M., KRČMÁŘOVÁ, V. Cesty k moravským alejím: 9 tipů na výlety a cyklovýlety pod korunami stromů: 241 nejkrásnějších alejí Moravskoslezského, Olomouckého a Zlínského kraje. Praha: Arnika - Centrum pro podporu občanů, Přírodní památka je zde chápána v obecné rovině, nikoli jako přírodní památka ve smyslu 36 ZOPK. 31 PROCHÁZKA, J. S. Ochrana přírody a přírodních památek. Díl I. Praha: Český čtenář, 1926, s Tamtéž, s

16 V současném smyslu slova jsou tyto přírodní památky zpravidla zvláště chráněnými součástmi přírody ať již jako chráněná území, chráněné druhy rostlin nebo památné stromy. Ze starší české literatury na téma ochrany přírodních památek a její historie jsou nejvýznamnější dvoudílná monografie Jana Svatopluka Procházky, 33 kniha Jana Čeřovského 34 či průvodce po Boubínském pralese Jana Evangelisty Chadta Ševětínského. 35 O památných stromech existuje značné množství spisů nejstarší a dosud hojně připomínaná je kniha Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Jana Evangelisty Chadta Ševětínského, 36 která se stala inspirací pro pozdější autory, dále např. monografie Františka Hrobaře. 37 Ze současných autorů literatury o památných stromech je nejplodnější autorkou Marie Hrušková, 38 dále např. Bohumil Reš. 39 Vzniká i značné množství publikací o památných či významných stromech v určitých krajích, okresech nebo městech, doplněných zpravidla 33 PROCHÁZKA, J. S. Ochrana přírody a přírodních památek. Díl I. a Díl II. Praha: Český čtenář, 1926 a ČEŘOVSKÝ J. Vznik, vývoj a současný stav ochrany přírody ve světě i u nás. Praha: Sbor ochrany přírody Společnosti Národního muzea v Praze, 1964; týž. Ochrana přírody a krajiny v České republice. In: MACHAR, I.; DROBILOVÁ, L. Vybrané aktuální problémy a možnosti jejich řešení. I. Díl. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012, s CHADT-ŠEVĚTÍNSKÝ, J. E. Průvodce do pralesa (Lucken) a na Boubín ze Žatuňky (Šatavy) z Lenory a Vltavice Horní (Ob.-Moldau). Praha: nákl. vl., CHADT-ŠEVĚTÍNSKÝ, J. E. Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: popisy 165 vzácných stromů se 30 obrazy význačných druhů. Praha: nákl. vl., HROBAŘ, František. Soupis našich starých a památných stromů. Č. 1, Staré a památné stromy na Rychnovsku n. Kněžnou. Praha: Nákladem Svazu spolků okrašlovacích a ochranných, 1940; týž. Soupis našich starých a památných stromů. Č. 2, Staré a památné stromy na Žambersku, Králicku a Rokytnicku v Orlických horách. Praha: Nákladem Svazu spolků okrašlovacích a ochranných, Např. HRUŠKOVÁ, M.; TUREK, J. O památných stromech. 1. vyd. Praha: SPN, 1986; HRUŠKOVÁ, M. Památné stromy. Praha: Silva Regina, 1995; táž. Památné stromy II. Praha: M. Hrušková, 2001; táž. Kult stromů v zemích Koruny české. Praha: Abonent ND, 2005; táž. Za památnými stromy Vysočiny. Beroun: MH, sv; táž. Podivuhodné stromy. Praha: Knižní klub, 2011; táž. Příběhy památných stromů Čech a Moravy. Praha: Deus, 2012; HRUŠKOVÁ, M., ÚRADNÍČEK, L. a ČERMÁK, M. Nejmohutnější stromy naší země. Praha: Euromedia, REŠ, B. Význačné památné stromy pro Katalog zvlášť cenných stromů na Zemi. In: Ochrana přírody, roč. 50, 1995, s ; týž. Ústřední seznam památných stromů. In: Ochrana přírody, roč. 50, 1995, s ; týž. Záchrana genofondu památných stromů. In: Ochrana přírody, roč. 50, 1995, s. 295; týž. Nástin koncepce péče o památné stromy. In: Ochrana přírody, roč. 61, 2006, s ; týž. Památné stromy. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 1998; REŠ, B.; ŠTERBA, P. Památné stromy. Metodika AOPK ČR. 3. vyd. (elektronické) Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR,

17 mnoha fotografie a údaji o těchto stromech. 40 Všechny tyto publikace jsou však z hlediska studované problematiky, tj. vývoje právní ochrany dřevin, okrajovými zdroji. O právní úpravě ochrany přírody z historického hlediska pojednávají články Martiny Frankové, 41 Ludvíka Maria Kuby, 42 popř. Zdeňka Lipského. 43 Historický nástin obsahují i některé učebnice PORTLOVÁ, M. Lípy republiky Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, odbor životního prostředí a zemědělství, 2018; RUDL, A. Lípy republiky Středočeského kraje. Praha: Agentura Koniklec, o.p.s., 2018; týž. Lípy republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Agentura Koniklec, o.p.s., 2018; týž. Pozoruhodné stromy Prahy: průvodce po památných a významných stromech Prahy. Praha: Libri, 2015; týž. Významné stromy, živá historie našich obcí a měst: návod na vyhledávání, označování a využití významných stromů. Praha: Agentura Koniklec, o.p.s., 2016; JELÍNKOVÁ, J. Lípy svobody v Královéhradeckém kraji: příběhy památných stromů, které byly vysázeny v Královéhradeckém kraji u příležitosti vzniku Československé republiky. Josefov: Národní památkový ústav, 2018; KLEČKOVÁ, Z., ORÁLEK, M. Památné a významné stromy Valašska. Valašské Meziříčí: Český svaz ochránců přírody, 2004; KODRLÍK, F., FIŠAROVÁ, E. Památné a významné stromy východních Čech. Chrudim: Okresní úřad Chrudim, , 4 sv.; KŘÍŽ, P. Památné stromy a stromořadí Velkomeziříčska. Velké Meziříčí: Město Velké Meziříčí, 2006; BÍLÁ, J. Památné stromy Českého krasu. Svatý Jan pod Skalou: Centrum ekologického výzkumu a výchovy, 2012; DUHONSKÝ, D. Památné stromy Dolní Moravice a Malé Morávky. Dolní Moravice: Obecní úřad Dolní Moravice, 2001; MICHÁLEK, J. Památné stromy Karlovarského kraje. Sokolov: Krajské muzeum Karlovarského kraje, Muzeum Sokolov, 2008; MODRÝ, M. Památné stromy Libereckého kraje. Liberec: Liberecký kraj, resort životního prostředí a zemědělství, 2004; TARABA, R., NAVRÁTILOVÁ, M. Památné stromy města Brna. Brno: Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna, 2005; POPRACH, K. Památné stromy města Olomouce. Olomouc: Odbor životního prostředí Magistrátu města Olomouce ve spolupráci s občanským sdružením TYTO Nenakonice, 2006; GERGEL, J. a kol. Památné stromy na Českobudějovicku. České Budějovice: Magistrát města České Budějovice, odbor ochrany životního prostředí, 2004; VYKOUK, M., KELLER, V. Památné stromy na Ústecku. Ústí nad Labem: Magistrát města Ústí nad Labem - odbor životního prostředí ve spolupráci se Středohořím sobě, 2009; KYZLÍK, P., RUDL, A. Památné stromy Prahy. Praha: Pro Magistrát hl. m. Prahy vydala 1/43 ZO ČSOP, 2011; ŠNAJDAROVÁ, M. a kol. Památné stromy Zlínského kraje. Zlín: Zlínský kraj, 2010; VONDRÁČEK, K. V. Pamětníci dávných časů: staré a památné stromy na Klatovsku, Sušicku a Horažďovicku. Klatovy: Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše, 2008; CACARA, B. Poděbradské stromy: malý průvodce po památných a jiných zajímavých stromech Poděbrad. Poděbrady: Město Poděbrady, 2012; HUBÁČKOVÁ, A., LATTENBERG, L., MATĚJKA, D. Stromy s pamětí: atlas zajímavých stromů Kyjovska. Kyjov: Kyjovské Slovácko v pohybu, z.s., 2016; BARTUŠKA, V. a kol. Staré a památné stromy Třeboňska. České Budějovice: Veduta, 2008; PRACH, J. Staré a památné stromy severní části chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy 57, 2017, s FRANKOVÁ, M. Právní úprava chráněných území na ochranu přírody do roku In: České právo životního prostředí, roč. 14, 2014, č. 2, s KUBA, L. M. Deset let. In: Ochrana přírody, roč. 21, 1966, s ; KUBA, L. M., MARŠÁKOVÁ NĚMEJCOVÁ, M. Chráněné stromy, skupiny stromů, stromořadí. In: Ochrana přírody, roč. 20, 1965, č

18 Velmi důležitým zdrojem jsou časopis Krása našeho domova vydávaný od roku 1905 a věstník Ochrana přírody vydávaný od roku Obě periodika přinesla nejen odborné články, ale i zprávy o jednotlivých případech, o právních normách či individuálních aktech. 45 Nelze opominout ani časopis České právo životního prostředí vydávaný od roku 2001 Českou společností pro právo životního prostředí, jako jediný český právnický časopis zabývající se na daným tématem. Jeho zaměření je však především na aktuální právní úpravu a judikaturu. Z archivních pramenů užitých v této části jsou nejdůležitější archiválie z fondů Zemský památkový úřad Praha, Ministerstvo techniky a Ministerstvo školství uložených v Národním archivu. Důležitým pramenem o chráněných územích a památných stromech je Ústřední seznam ochrany přírody, resp. jeho sbírka listin, kde je uložena dokumentace o vyhlašování chráněných přírodních objektů. Mnohé z dokumentů jsou dostupné v elektronické podobě na internetové adrese do ostatních lze nahlížet v Agentuře ochrany přírody a krajiny. Čtvrtá část práce pojednává o obecné ochraně dřevin, která má do značné míry společný základ s ochranou zvláštní. Proto je základní literatura a prameny (zejména časopisy Krása našeho domova a Ochrana přírody) již uvedena výše, byť se obecné ochrany dřevin dotýká spíše okrajově. Je tomu tak zejména proto, že se obecnou ochranou přírody z hlediska jejího historického vývoje dosud žádná publikace výrazněji nevěnovala. Současný právní stav včetně základní judikatury je zcela vyčerpávajícím způsobem popsán v publikaci Jitky Jelínkové a Miloše Tuháčka. 46 Pátá část práce pojednává o ustanoveních týkajících se dřevin obsažených v několika dalších oblastech veřejného práva. Jedná se o případy, kdy se zájem na ochranu dřevin dostává do kolize s jiným veřejným zájmem a je třeba mezi nimi najít kompromis. Ustanovení týkající se dřevin bývají v těchto předpisech velmi stručná, přesto považuji za nutné, věnovat jim v této práci určitý prostor. Jedná se o předpisy vodního práva, katastrální, o drahách, telekomunikacích, energetice a o památkové péči. Hlavními zdroji pro tuto část práce byly především texty samotných právních předpisů, okrajově též komentářová literatura, judikatura a články. O aktuální právní úpravě v těchto předpisech se podrobně dočteme v již zmíněné 43 LIPSKÝ, Z. Vývoj ochrany přírody v českých zemích. In: Životné prostredie, roč. 50, 2016, s STEJSKAL, V. Úvod do právní ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost. Praha: Linde, 2006, s Zejména v prvních ročnících věstníku Ochrana přírody. 46 JELÍNKOVÁ, J., TUHÁČEK, M. Právní vztahy k dřevinám. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2018, 208 s. 18

19 knize Právní vztahy k dřevinám od Jitky Jelínkové a Miloše Tuháčka, která přináší komplexní pohled na danou oblast včetně nezbytných souvislostí. Poslední část práce pojednává o právních vztazích k dřevinám v oblasti soukromého práva. Ochrana dřevin je zabezpečena především veřejnoprávními předpisy, dřevin se však dotýká i právo soukromé, resp. jeho nejvýznamnější odvětví občanské právo. V rámci občanskoprávních vztahů najdeme i několik okruhů týkajících se dřevin, byť občanské zákoníky pojem dřevina neužívaly a neužívají, hovoří pouze o stromech, keřích či rostlinách. Tyto mohou být předmětem vlastnictví, a s ním spojených možností dispozice s vlastnictvím (koupě, prodej, darování, pacht, dědění apod.), případně předmětem sousedských sporů především jako zdroj imisí. O obou oblastech je v této části práce pojednáno. Nechybí ani stručná geneze základních občanskoprávních norem. Mezi nejdůležitější literaturu pro tuto část práce patří komentáře k občanským zákoníkům. 47 Za nejpřínosnější a nejkvalitnější lze i v dnešní době považovat prvorepublikový komentář k ABGB sestavený pod vedením profesorů Františka Roučka a Jaromíra Sedláčka, na němž se podílel výkvět tehdejší civilistiky. Tento komentář netrpí neduhem některých novějších komentářů v podobě přílišné stručnosti a zřejmé uspěchanosti, srážející komentářovou literaturu na úroveň pouhého převyprávění zákonných ustanovení doplněných několika judikáty. Vedle komentářů byla pro tuto část práce použita i další literatura pojednávající o příslušných částech či historii občanského práva. 48 Existuje rovněž několik prací zabývající se přímo rostlinami z pohledu občanského práva. Stěžejní je z tohoto hlediska článek hlavního tvůrce současného občanského zákoníku profesora Karla Eliáše, 49 který poměrně podrobně popisuje předmětnou materii, a to i s historickými reminiscencemi. 47 Např. ROUČEK, F.; SEDLÁČEK, J. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. (6 svazků) Praha: V. Linhart, ; FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník: komentář. (2 svazky) Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009; ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. (6 svazků). Praha: Wolters Kluwer ČR, Např. SCHELLE, K.; TAUCHEN, J. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Ostrava: Key Publishing, 2012; KRČMÁŘ, J. Právo občanské. II, Práva věcná. Praha: Knihovna Sborníku věd právních a státních, 1946; KNAPP, V. Vlastnictví v lidové demokracii: právní úprava vlastnictví v Československé republice. Praha: Orbis, ELIÁŠ, K. Stromy a občanský zákoník. In: Právník, roč. 154, 2015, č. 11, s

20 Obdobnou, avšak o poznání stručnější povahu má i můj příspěvek. 50 Užšího záběru jsou pak články Milana Pekárka 51 a Milana Kindla, 52 zaměřené na jednotlivosti. Nejvýraznějším pramenem použitým v této poslední části práce je judikatura, v hojné míře dostupná v právních informačních systémech či na internetových stránkách vrcholných českých soudů ŠIMANDL, M. Soukromoprávní úprava nakládání s dřevinami v České republice. In: Prameny a studie 61, 2017, s PEKÁREK, M. Právní režim porostů. In: Časopis pro právní vědu a praxi, roč. 6, 1998, s KINDL, M. Malé zamyšlení nad starým tématem (převisů a podrostů). In: Právník, roč. 138, 1999, s Rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na internetové adrese rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na internetové adrese nssoud.cz a rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetové adrese 20

21 2 Ochrana stromů do poloviny 18. století 2.1 Vztah lidí ke stromům v nejstarších dobách Již od pradávna jsou spjaty osudy lidí a stromů. V pravěku pokrývaly pralesy většinu pevniny a tak byly od počátku domovem prvních lidí. Poskytovaly jim bezpečí i potravu v podobě plodů a zvěře. Starověké civilizace chovaly stromy v úctě a spojovaly s nimi různé mýty. Některé kultury věřily, že stromy jsou živými bytostmi s vlastní duší, případně že jsou příbytkem nadpřirozených postav. Habitus stromu měl pro tehdejší lidi značnou symboliku. Strom mohl být chápán jako prostředník mezi třemi světy podzemím, zemí a nebem. Pravidelný opad a nárůst listí zase připomínal koloběh života a smrti. Postupem času se postoj lidí ke stromům měnil. Nepřestávali je uctívat, přesto je již nevnímali jako živé bytosti. Tato změna vnímání se stala klíčovou pro rozsáhlé kácení lesů. 54 Různé starověké civilizace privilegovaly některé druhy stromů. Mnoho evropských a indoevropských kultur považovalo za posvátné duby, které se později staly výsadními stromy křesťanů. O náboženském spojení stromů a lidí nacházíme doklady v Bibli: Zkazíte do gruntu všecka místa, na nichž sloužili národové, (kteréž vy dědičně opanujete), bohům svým, na vrších vysokých a na pahrbcích, a pod každým stromem ratolestným (Dt 12, 2). Nebo i oni vystavěli sobě výsosti a sloupy, i háje na každém pahrbku vysokém a pod každým stromem zeleným (1Kr 14, 23). Bible obsahuje velké množství zmínek o stromech a častá připodobnění k nim. V Deuteronomiu je obsažena i jedna z prvních ochranářských rad: Když oblehneš město některé, za dlouhý čas dobývaje ho, abys je vzal, nezkazíš stromů jeho, sekerou je vytínaje, nebo z nich ovoce jísti budeš; protož jich nevysekáš, (nebo potrava člověka jest strom polní), chtěje užívati jich k obraně své. A však stromoví, kteréž znáš, že nenese ovoce ku pokrmu, pohubíš a posekáš, a vzděláš ohrady proti městu tomu, kteréž s tebou bojuje, dokudž ho sobě nepodmaníš (Dt 20, 19-20). Jeden z nejstarších dochovaných právních předpisů, babylonský Chammurapiho zákoník z 18. až 17. století př. n. l. obsahuje v čl. 59 ustanovení: Jestliže někdo bez (svolení) majitele zahrady v něčí zahradě pokácel strom, zaplatí půl miny stříbra Frazer, Zlatá ratolest, s KLÍMA, J. Nejstarší zákony lidstva: Chammurapi a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1979, s

22 Středomořské civilizace, řecká a později římská prováděly na svých územích odlesňování, což zvláště v Řecku vedlo k ekologickým problémům (degradace půdy a eroze) patrným do dnešních dnů. Spotřeba dřeva byla značná, používalo se ke stavbám domů, lodí, vozů, výrobě zbraní a nástrojů a samozřejmě i na topení a vaření. Na erozi související s odlesňováním upozorňovali již někteří současníci, v literatuře bývá často uváděn úryvek z Platónova dialogu Kritias: Země, odplavovaná po tyto věky a za těch převratů z hor, neusazovala se jako v jiných krajinách ve větší naplaveninu, nýbrž jsouc vodou unášena kolem dokola mizela do hlubiny; zbyly tedy, jako při malých ostrovech, proti dřívějšímu stavu nyní jen jakoby kosti onemocnělého těla, poněvadž všechna tučná a měkká hlína vůkol odplavala a zbylo toliko hubené tělo země. Tehdy však, dokud byla ještě neporušena, byly její hory vysoké kopce hlíny, měla roviny, které nyní se nazývají kamenité, plny tučné prsti, i měla na horách mnoho lesů, po nichž jsou ještě nyní patrné stopy; kdežto totiž některé z hor chovají nyní jen potravu pro včely, byla dříve ze stromů tam nakácených tesána břevna na vazby největších staveb a není tomu příliš dávno, co ty vazby, ještě držely. Mnoho tam bylo také ušlechtilých vysokých stromů a půda poskytovala nezměrné pastvy dobytku. 56 Římané si uvědomovali značný hospodářský význam stromů a proto je jejich ochrana v římském právu poměrně podrobná. Již Zákon dvanácti desek z 5. století př. n. l. poskytoval stromům ochranu a to jako předmětu vlastnictví: Deska VIII 11. Plinius, N. H., 14, 1, 7: Je stanoveno v dvanácti deskách, aby ten, kdo by protiprávně porazil cizí (stromy), zaplatil za každý 25 assů. 57 Dle dodnes platné zásady superficies solo cedit byl vlastníkem stromů vlastník pozemku, na němž rostly. Vlastník se mohl speciální žalobou actio de arboribus succisis domáhat na škůdci náhrady škody. S rozvojem prétorského práva vznikla prétorská žaloba actio arborum furtim caesarum, která se použila, pokud škůdce tajně porazil více stromů. Pokuta činila dvojnásobek jejich hodnoty (duplum). 58 V případě přesahu větví stromu nad sousední pozemek se mohl vlastník sousedního pozemku domáhat po sousedovi ořezu přesahujících větví do výše 15 stop (4,5 m). K prosazení této povinnosti sloužil prétorský příkaz interdictum de arboribus caedendis. 59 Značné úctě se těšily stromy u Keltů, kteří ctili staré stromy jako své ochránce. Zánik takového stromu znamenal pro danou komunitu naprostou pohromu a byl vnímán jako 56 PLATÓN. Timaios: Kritias. 2. vyd. Praha: OIKOYMENH, 1996, s Kincl, Texty ke studiu, s Skřejpek, Římské soukromé, s. 119; Heyrovský, Dějiny a systém..., s Skřejpek, Římské soukromé, s. 104,

23 předzvěst jejího zániku. Ve válkách mezi jednotlivými kmeny se proto nepřátelům jejich posvátné stromy kácely. Podobný vztah ke stromům byl příznačný i pro Germány. Frazer uvádí, že kdo u Germánů sloupl kůru stromu, měl být k tomuto stromu za střevo přibit a následně veden okolo, dokud se jeho střeva nevymotala z těla a nenahradila sloupnutou kůru. 60 Takto krutý trest svědčí o nebývalé úctě, v jaké Germáni stromy chovali. Pro Slovany, přicházející na území současné České republiky od počátku 6. století byl kult stromů rovněž zcela zásadní. Slované považovali strom za osobu se stejnými anatomickými znaky jako člověk. Lesy pak byly vnímány jako obce stromových bytostí, některé měly statut posvátných hájů. 61 Slovo háj je odvozeno od slova hájiti, tedy chránit nebo šetřit. Zvláště významné stromy nebo jejich skupiny byly ohrazovány, aby se zamezilo jejich poškození. 62 Posvátné háje sloužily jako svatyně a zpravidla byl do nich zakázán vstup. Výjimku ke vstupu měli kněží. Háje nebývaly nijak rozsáhlé, buď se jednalo o samostatné lesíky a remízky, mnohem častěji, díky pralesovitému charakteru krajiny, pak o ohrazená místa uprostřed lesů. Zkáza posvátného stromu znamenala pohromu i pro staré Slovany. Sobotka i Frazer uvádí, že kdo u Srbů pokácel posvátný strom, uvrhl na sebe neštěstí a brzy zemřel nebo těžce onemocněl. Aby odvrátil takový osud, musel stejnou sekerou, jakou strom porazil, useknout na pařezu toho stromu hlavu živé slepici. 63 Kult stromů zůstal v lidském myšlení zakořeněn po staletí, ještě v 19. století někteří dřevorubci před pokácením strom odprosili. 64 Relikty uctívání stromů jsou patrné i v dnešní době. Patří k nim např. stavění máje, zasazení stromu při narození dítěte apod. Slované uctívali především duby a lípy. Dub, symbol síly a odolnosti byl zasvěcen bohu Perunovi. Lípu uctívali především Jihoslované. Např. v Srbsku se po staletí udržoval zvyk, kdy se lidé při morové nákaze postavili doprostřed kruhu, na jehož obvodu zapálili lipové dřevo. Když dohořelo, vystoupili z kruhu ven se slovy: V ohni jsme byli, neshořeli jsme, v chorobě jsme byli, nezemřeli jsme Frazer, Zlatá ratolest, s Sobotka, Rostlinstvo a jeho, s Brandl, Výklad některých věcí, s Sobotka, Rostlinstvo a jeho, s. 7; Frazer, Zlatá ratolest, s Sobotka, Rostlinstvo a jeho, s Zíbrt, Seznam pověr, s

24 Označení lípy za slovanský strom je dílem až nacionalistických snah v 19. století. Oficiálním symbolem slovanské vzájemnosti se stala lípa na Slovanském sjezdu v Praze v červnu Dle Sobotky se lípa shoduje se slovanskými vlastnostmi: jesti družná ( ) upomíná na holubičí povahu národa slovanského; jest snášenlivá a pohostinská Velká Morava a počátky českého státu Střední Evropa zahrnující i území dnešní České republiky byla ve starověku velmi hustě zalesněna. Římané označovali neprostupný prales na sever od Dunaje jako Hercynský les 67 a měli o něm zpočátku jen velmi kusé a zkreslené informace. První státní útvar na našem území Velká Morava vznikla postupným sjednocováním slovanských kmenů na části Moravy a jižního Slovenska. Základ tohoto státního útvaru položil kníže Mojmír I., když spojil své moravské panství a nitranským. O právní reformu na Velké Moravě se postarali věrozvěsti Konstantin (Cyril) a Metoděj, kteří na Velkou Moravu přišli v roce 863. S nimi je spjata nejstarší známá slovanská právní památka Zákon sudnyj ljudem (Soudní zákon pro laiky) vzniklý ve druhé polovině 9. století pravděpodobně v okruhu spolupracovníků či žáků Konstantina a Metoděje. Zákon byl vypracován po vzoru byzantské Eklogy z 8. století, na rozdíl od ní obsahoval mírnější tresty, v některých případech nahrazené i pokáním. 68 V článku 14 stanovuje, že kdo podpaluje cizí les nebo kácí z něho stromy, jest povinen dvojnásobkem. 69 Pokuta dvojnásobku (duplum) jasně prozrazuje vliv římského práva. Stejnou sankci známe z římské žaloby actio arborum furtim caesarum. Na konci 9. století se vedle upadající Velké Moravy začínalo v Čechách formovat přemyslovské knížectví. Budování státu a upevňování knížecí moci s sebou neslo i vydávání právních předpisů Z prvních českých právních dokumentů se nedozvídáme o ochraně stromů a lesů téměř nic. Důvodem může být skutečnost, že až do 12. století bylo osídlení našich zemí řídké a území doposud značně zalesněné. Nebylo tedy třeba žádné zvláštní ochrany stromů, neboť jich byl všude nadbytek. Teprve od druhé poloviny 12. století se zintenzivnila 66 Sobotka, Rostlinstvo a jeho, s Podrobněji k Hercynskému lesu viz ŠIMEK, E. Velká Germanie Klaudia Ptolemaia. Svazek II. Brno: Filosofická fakulta, 1935, s Podrobněji GÁBRIŠ, T., JÁGER, R. Opätovne k Súdnemu zákonníku pre ľud (Zakon sudnyj ljudem): k možnostiam rekonštrukcie archaického práva na Veľkej Morave. In: Právněhistorické studie, 40/1, 2016, s Adamová, Soukup, Prameny k dějinám, s

25 kolonizace, mj. v souvislosti s budováním klášterů. 70 Některé kláštery byly zakládány v odlehlých končinách, jejich okolí bylo přeměňováno v zemědělskou půdu, kde vznikaly i nové vesnice patřící právě těmto klášterům. Dle Jarlochova letopisu takto vznikl například Želivský klášter, který založil opat Reinard uprostřed hustého lesa. 71 Lesy byly na počátku svobodné a volně užívané. Počátky vlastnického práva k lesům můžeme vypozorovat teprve za vlády knížat Boleslava I. a II. Naprostou většinu lesů vlastnil panovník a bez jeho svolení se v nich nesmělo kácet. Kníže z této obrovské majetkové podstaty rozdával nejen již zmíněným klášterům, ale i šlechticům za zásluhy. Pomalu vznikal lenní systém. Obdarovaní, ve snaze zajistit si příjmy, dávaly lesy do emfyteutického vlastnictví kolonistům, kteří jim byli povinni odvádět určitý finanční obnos. Rozdělením půdy mezi kolonisty býval pověřen lokátor, který přivedl kolonisty z vnitrozemí nebo z ciziny, zejména z německých zemí. Kolonisté lesy káceli a stavěli si ze dřeva obydlí, pokud chtěli urychlit proces přeměny lesa v zemědělskou půdu, lesy vypalovali. 72 K završení procesu práva šlechty k půdě došlo patrně hluboko ve 12. století. Výslovně to dokládají Statuta Konrádova v čl. 1: Všecky nemovitosti, které urození muži jak vyšší tak nižší za času vévody Konráda drželi dodnes beze sporu spravedlivě a pokojně, nechť drží nadále v dobrém pokoji a míru. 73 Panovník tímto ustanovením potvrdil velmožům držbu jejich nemovitostí a deklaroval, že nebude jejich vztah k těmto nemovitostem nikterak zpochybňovat. Byl tak položen základ středověkých panství. Vedle již zmíněného kácení v souvislosti s kolonizací nacházíme zmínky o kácení stromů pramenícího z potírání pohanství. Ačkoli začátky christianizace Čech spadají již do druhé poloviny 9. století, pohanské zvyklosti (včetně kultu stromů a stromových božstev) se udržely po několik následujících století. Prostí lidé se ke křesťanskému náboženství přidávali jen velmi opatrně a přejímali z něj jen ty zásady, které uznávali za vhodné. Nejstarší známá právní památka z přemyslovských Čech Dekreta knížete Břetislava I. vyhlášená roku 1039 nad hrobem sv. Vojtěcha v Hnězdně obsahovala příkazy a zákazy zaměřené převážně na podporu křesťanských zásad ve společnosti a posílení církevní a státní organizace. Členové knížecí družiny slíbili knížeti, že se budou nadále řídit křesťanskými 70 Nožička, Přehled vývoje, s PALACKÝ, F.; EMLER, J. (ed.) Fontes rerum Bohemicarum. Prameny dějiny českých. Díl II. Praha: Museum království českého, 1874, s Tento proces označuje jako žďáření. Mnohé obce vzniklé na místě vypáleného lesa se dodnes nazývají Žďár. 73 Adamová, Soukup, Prameny k dějinám, s

26 pravidly. Poslední ustanovení Dekret Břetislavových nařizuje, aby ti kdož své mrtvé ve víře zemřelé pohřbívají na polích nebo v lesích, kdož se toho opováží, dají arciknězi vola, knížeti pak 300 denárů a mrtvý přece ať je dopraven na křesťanský hřbitov. 74 Citované ustanovení svědčí o zakořeněném zvyku pohřbívat zemřelé v lesích, přičemž takové obyvatelé určitým způsobem chránily a nekácely je. Uctívání stromů v již křesťanských Čechách potvrzuje ve stejném století probošt Arnold, když napsal, že prostý lid se bál kácet stromy pro pohany posvátné. 75 Kosmas uvádí, že kníže Břetislav II., muž velmi křesťansky založený, nechal roku 1092 nejen vypudit ze země všechny kouzelníky a čaroděje, ale také vymýtit posvátné háje a spálit je, neboť pohanské obyčeje byly mezi lidem stále pevně zakořeněny. 76 Dalším způsobem boje s pohanstvím bylo zakládání církevních staveb na místech pohanských svatyní. Vysvěcení takového místa mělo zlomit moc negativních sil, ovšem vedly k tomu i důvody racionální, např. lidé byli zvyklí na dané místo chodit a jejich konverze ke křesťanství tak byla poněkud usnadněna. Mnohdy se jednalo právě o místa, kde stál posvátný strom. Ten býval zpravidla zničen, ale některé pověsti, např. o dubu v Oseku u Duchcova, hovoří o opaku. 2.3 Ochrana stromů v zemském právu Základním systémem feudálního práva bylo zemské nebo též šlechtické právo. Upravovalo základní vztahy ve středověkém státě a ostatní později vznikající práva (např. městské, horní) s ním nesměla být v kolizi. Hlavním pramenem zemského práva byly zpočátku obyčeje a nařízení panovníka, které byly závazné. Později se k nim přidaly i psané prameny, soudní nálezy, právní knihy, 77 sněmovní usnesení a nakonec i psané kodifikace. Jedna z nejstarších českých právních památek obsahujících ustanovení o ochraně stromů, konkrétněji o lesním pychu, jsou Statuta Konrádova. Pocházejí pravděpodobně z roku 1189, kdy je měl kníže Konrád Ota vyhlásit na sněmu českých a moravských šlechticů 74 Adamová, Soukup, Prameny k dějinám, s Zíbrt, Seznam pověr, s TOMEK, W. W. Kosmůw Letopis český s pokračowáními Kanowníka wyšehradského a Mnicha sázawského. Praha: Nadání Františka Palackého, 1882, s Právní knihy zachycovaly v písemné formě nepsané právní obyčeje, nejsou proto považovány za prameny práva, nýbrž za zdroje poznání středověkého práva. 26

27 v Sadské. 78 Statuta Konrádova se dochovala ve třech mírně se lišících potvrzeních pro tři moravské úděly znojemský (1222), brněnský (1229) a břeclavský (1237). 79 Dle čl. 28 Statut Konrádových nikdo z těch, kdož hlídají les, nemá nikoho obírat na cestě nebo na tržišti, než ať jej obere tenkráte, když jej najde, jak seká strom; k tomu soudce ať nikdy nenalézá na (pokutu) 300 denárů, nýbrž na Výklad tohoto článku není zcela jednoznačný. Brandl tvrdí, že hradský soudce mohl uložit pouze pokutu 60 denárů, pokutu 300 denárů směl uložit pouze panovník. Takovéto omezení mělo snížit počet úmyslných přehmatů, kterých se úředníci dopouštěli ukládáním nepřiměřeně vysokých pokut. 81 Vaněček se domnívá, že nižší pokuta se vztahuje na případy, kdy hajní nebo lovčí zabavili lesnímu škůdci věci (koně, vůz, nářadí apod.), přičemž tyto věci byly oproti zaplacení pokuty vráceny. 82 K zabavení těchto věcí mohlo dojít pouze, pokud byl škůdce přistižen při činu, tedy již ne při prodeji dřeva na trhu, případně při přepravě. V době vydání Statut Konrádových již byl završen proces vzniku majetkového práva šlechty k půdě, s čímž docházelo nutně k potřebě jednotlivé pozemky oddělit a vytyčit hranice. K tomu posloužily různé rozhrady, zpočátku převážně přírodní, později i uměle vytvořené. Jako zvláště vhodný prostředek označení hranice pozemků byl právě strom. Ten měl na rozdíl od hraničního kamene výhodu, že se nemohl přemístit a jeho životnost byla dlouhá. Za hraniční bývaly vybírány výrazné, ale zároveň perspektivní, stromy. Tyto stromy se označovaly, zpočátku tzv. lizováním, vyřezáváním pruhů kůry, později se do nich vyrývaly jako značky různé symboly. Na okraj je možno poznamenat, že rytí značek do stromů je jevem velmi starým. Nejstarší dochovaná značka vyrytá v kůře stromu na území České republiky pochází přibližně z let n. l. a byla nalezena na starých dubových kmenech vyzvednutých při těžbě písku v Čelákovicích v roce Vzhledem k době pravděpodobného vzniku této značky je jisté, že nesloužila k označení hraničního stromu. Poškození či zničení hraničního stromu (a jakéhokoli jiného mezníku) bylo vážným prohřeškem a předmětem soudních pří. Tyto soudy se odehrávaly na místě samém, tedy na 78 Brandl, Statuta Conradi, s Podrobněji JAN, L. Statuta Konráda Oty a problémy jejich historické a právněhistorické interpretace. In: Časopis Matice moravské, 2017, č. 1, s Adamová, Soukup, Prameny k dějinám, s Brandl, Statuta Conradi, s Vaněček, Glossy k t. zv. Statutům, s MAŘÍKOVÁ-KUBKOVÁ, J. Unikátní nález nejstarší značky vyryté do kmene stromu. In: arup.cas.cz [online]. Publikováno [cit ]. Dostupné z: 27

28 dotčených hranicích pozemků, a proto se označovaly za mezní soudy. Jako pokutu za poškození mezníku odváděl viník tzv. mezního vola. 84 V této souvislosti uvedl Vincenc Prasek, že roku 1256 potvrdil král Přemysl Otakar II. svou listinou olomouckému biskupovi, že když se bude jednati o zabrání hranic, jestliže někdo proto bude pohnán na soud a odsouzen, pokutu za to i s tím, co mezní wol sluje, vezme kostel, a žalobníkovi učiní se dosti. 85 Zároveň však vyslovil teorii, že se nemusí jednat o skutečného vola, nýbrž o symbolické označení věci, kterou byla hranice pachatelem poškozena. Typicky mohl být kamenný mezník vyvrácen při orbě pluhem taženým volem Kniha Rožmberská Od přelomu 13. a 14. století začaly vznikat právní knihy. Ty neměly postavení závazného pramene práva (tím byl nadále obyčej), přesto došly hojnému užívání na soudech. U jejich zrodu stály soukromé osoby, nejčastěji úředníci. Právní knihy bývaly nejčastěji zaznamenáním dosud nepsaných obyčejů a obsahovaly hmotněprávní a převážně procesní normy. Z literárního hlediska jsou zajímavým dokladem vzestupu užívání českého jazyka v právním světě, neboť některé z nich jsou psány česky, na rozdíl od starších norem latinských. Nejstarší česká právní kniha, Kniha Rožmberská, dříve také označovaná jako Kniha starého pána z Rosenberga, 86 je kodifikací zemského práva procesního a majetkového. Shrnuje nejen dřívější obyčeje, ale uvádí i informace o novější úpravě. Systematika knihy je přizpůsobena jejímu praktickému užívání u soudu. Autentické znění Knihy Rožmberské se do dnešních dob nezachovalo. Nejstarší opis pochází z roku 1360, kniha však je prokazatelně starší. Usuzuje se, že vznikla před rokem 1344, neboť se v ní hovoří o (pražském) biskupovi 87 a zároveň po roce 1300, kdy se začaly razit pražské groše. 88 Přesto nelze vyloučit její starší původ (poslední třetina 13. století), odůvodňovaný především slohem a užíváním některých slov JIREČEK, H. Slovanské právo v Čechách a na Moravě. Praha: Karel Bellmann, 1864, s PRASEK, V. Tresty za porušení hranic a mezní vůl. In: Selský archiv, roč. 4, 1905, s Např. Jireček, Codex iuris, s ; PALACKÝ, F. Archiv český čili staré písemné památky české i morawské. 1. díl. Praha: Kronberger, Řivnáč, 1840, s GEBAUER, J. Kniha Rožmberská. In: Listy filologické a paedagogické, roč. 7, 1880, s Brandl, Kniha Rožmberská, s Tamtéž, s

29 Ustanovení o ochraně lesů je poměrně kusé a omezuje se na jednu větu: 158. Z lesa porubánie jeden póhon; jako z plena; právo voda. 90 Přesto je její význam třeba chápat v širších souvislostech. Proti tomu, kdo v cizím lese kácel stromy, mohl vlastník lesa zformovat svůj žalobní nárok do tzv. póhonu (půhonu), s nímž vystoupil u soudu. Tento póhon pak byl komorníkem (nižším úředníkem, pověřeným touto činností) doručen žalované straně (pohnanému). 91 V daném případě se pohánělo k soudu jednou a užila se obdobně procesní úprava nároku z plena (plenění, kořistění). Dokazování probíhalo formou ordálu vody. Ten spočíval v ponoření toho, kdo ordál podstupoval, svázaného do vody. Pokud se potopil (voda jej přijala), byl v právu, v opačném případě jej voda odmítla přijmout. 92 Jednalo se o iracionální důkazní prostředek, při němž soudce nijak aktivně nepůsobil, pouze dohlédl na splnění podmínek a posléze konstatoval výsledek. Dokazování pomocí ordálů bylo prastarého, ještě pohanského původu, a v době vzniku Knihy Rožmberské stále rozšířené. Během 14. století však ordály postupně vyšly z užívání a jejich pozůstatky zanikly před husitskými válkami. Kniha Rožmberská obsahovala rovněž ustanovení chránící ovocné stromy, neboli dobově označované jako štěpy, či ščepy: 178. Ze ščepóv uškozenie trój póhon; z toho právo železo. 93 Dokazování tohoto deliktu probíhalo ordálem železem, který mohl mít podobu zkoušky žhavým ručním železem nebo chůzi přes rozžhavené radlice. Podobná úprava byla obsažena již v čl. 19 Statut Konrádových, podle nějž měl pachatel, který jinému tajně uzmul dobytčata, nebo lidi z čeledi, či ukradl včely, podstoupit soud železa, to jest radlic Codex Carolinus Snaha Karla IV. omezit moc šlechty a vytvořit královskou samovládu se projevila panovníkovou vizí kodifikovat soudobé právo a dát tak roztříštěným a částečně sepsaným obyčejům formu přehledného zákoníku. Osnova tohoto zákoníku bývá označována jako 90 Brandl, Kniha Rožmberská, s. 79; Gebauer, Kniha Rožmberská, s. 280: Z lessa possyeczenye geden pohon iako z plena prawo woda. 91 Odsud dodnes užívané sousloví pohnat někoho k soudu. 92 Malý a kol, Dějiny českého, s Brandl, Kniha Rožmberská, s Adamová, Soukup, Prameny k dějinám, s

30 Codex Carolinus, dříve též také jako Statuta regni. Z roku 1617 pochází v literatuře dodnes nejčastěji používané označení tohoto kodexu Maiestas Carolina. 95 Zákoník začal vznikat již v prvních letech Karlovy vlády. Palacký se domnívá, že mohl být sepisován ještě v posledních letech života Jana Lucemburského. 96 Osnova kodexu prozrazuje inspirační vliv horním zákoníkem Václava II., ale i římským právem. Nesprávně býval za autora považován Bartolus ze Saxoferrata. Je ovšem značně pravděpodobné, že se na tvorbě zákoníku podílel mimo jiné i sám Karel IV. Codex Carolinus přinesl vedle sepsaných obyčejů také řadu nových institutů. Bohužel, mnohé byly v rozporu se stávajícím stavem v zemi. Z logických důvodů narazil Karel IV. při snaze prosadit zákoník na tuhý odpor šlechty. Ta nechtěla dopustit omezení své soudní a zákonodárné moci, zákazu soukromých válek apod. V zájmu udržení poslušnosti šlechty musel panovník zákoník odvolat. Učinil tak velmi diplomatickým způsobem, neboť prohlásil, že originál kodexu shořel při požáru. Zákoník věnoval poměrně velký prostor ochraně stromů a lesů, celkem se jednalo o deset článků (čl a 63). Karel IV. věděl, jaké bohatství pro české země představují hluboké a těžko prostupné pohraniční lesy. Jejich funkce byla po staletí především obranná, byť ve 13. století na mnoha místech narušena mýcením a osidlováním, případně důlní činností, která spotřebovávala hodně dřeva. 97 Panovník se pokusil ve svém kodexu tuto situaci napravit. Některé pohraniční lesy, jež byly v soukromých rukou, mínil připojit zpět ke královské komoře. Kdo by si tyto lesy, podle čl. 63 kodexu, k sobě bezpráwně hrnul neb kopal neb wywrátil ( ) pokutú zlé powěsti [infamie bezectnosti] s nawrácením čtwernásob buď trestán. 98 Výše pokuty nám ilustruje jeden z mnoha případů vlivu římského práva na Karlův kodex. Pokuta ve výši čtyřnásobné hodnoty věci (quadruplum) byla ve starém Římě typickou pro případy tzv. zjevné krádeže, kdy byl pachatel přistižen při činu. Čl. 49 upravuje spory o meze v lesích mezi šlechticem nebo panošem a panovníkem. Právní úprava odkazuje na starší obyčeje. Pokud by vzešla pře o lesní hranici, mělo za 95 BÍLÝ, J. Maiestas Carolina. In: SCHELLE, K.; TAUCHEN, J. (ed). Encyklopedie českých právních dějin. III. svazek K M. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. v koedici s KEY Publishing s.r.o., s PALACKÝ, F. Archiv český čili staré písemné památky české i morawské. 3. díl. Praha: Kronberger, Řivnáč, 1844, s JIREČEK, H. Slovanské právo v Čechách a na Moravě. Doba třetí: Století čtrnácté. Svazek I, Základy zemského zřízení. Praha: F. Tempský, 1872, s Palacký, Archiv český 3. díl, s

31 panovníka devět hajných nebo služebníků a za druhou stranu rovněž devět hajných předstoupit před purkrabího nebo správce kraje. Přizváni měli být i dva rytíři, kteří by důkladně ohledali sporné místo. Pokud by se ve sporu dosáhlo shody, měla být předmětná hranice řádně vyznačena, např. hraničními kupami. 99 V opačném případě purkrabí vylosovat z přítomných hajných tři, kteří podají po přísaze svá svědectví, podle něhož se spor rozsoudí a hranice vyznačí. Na tento článek navazuje čl. 52, který stanovuje, že ve sporech o meze nemají být předváděni svědci z daleka, ale výhradně hajní žijící v místě blízkém hranici, o niž se vede spor. Obecný význam lesů deklaroval čl. 50 Karlova kodexu. Toto ustanovení poprvé v české historii vyzdvihuje i estetickou hodnotu lesů: krásné shromážděnie [lesů] netoliko bychom je chtěli rozptýliti, ale také snažnú stráží ode wšeho rúbanie ( ) zachowati mieníme a neposkwrněné wěčně je jmieti chtiec. 100 V lesích se nesmělo bezdůvodně kácet a prodávat dřevo, vyjma stromů suchých nebo poražených větrem. Peníze z prodeje takového dřeva byly příjmem královské komory. Pouze král mohl udělovat výjimky ze zákazu kácení. 101 Pokud by někdo tento zákaz nedodržel, měla mu být useknuta pravá ruka, ježto jí pomoc najwěčí jměl z úmysla zhřešiti. 102 Zároveň mu mají být ve prospěch komory zabaveny dědičné statky, které obdržel od panovníka nebo jeho dvora, když byl vybrán ke službě při ostraze lesů. Ustanovení čl. 51 se týkalo případů, kdy hajní a lovčí zabavili někomu v lese vůz a koně, neboť ho podezřívali z krádeže dřeva v královských lesích. Pokud by podezřelý krádež popíral, a věc se nepodařilo vyřídit na místě, dostaví se dva hajní nebo lovčí před královské 99 Hraniční kupy nebo hraniční mohyly byly cca 1 m vysoké kopečky navršené okolo kůlu obehnaného stružkou. Podrobněji BURKET, L. Nauka o ochraně lesů. Písek: Jaroslav Burian, 1905, s Palacký, Archiv český 3. díl, s Svědectví o alespoň částečném naplňování vize kodexu svědčí listina ze dne 14. července 1348, kterou Karel IV. povolil pohořelým Píseckým kácet dřevo v královských lesích: Item, ráčíme ustanovovati, aby všickni i jeden každý, kteříž z lesů našich vůkol města již psaného ležících drva suchá [neb] samoschly na kárách nebo kolesách samotíž vozí nebo na samých ramenou nosí, lovčím nebo hajným nebyli nic povinni platiti. Item, ráčíme a již jmenovaným měšťanům Píseckým dopouštíme, aby oni z již psaných lesův a hájův našich, ze všech stran vůkol města blízko ležících, svobodně mohli voziti a vyvozovati drva suchá a shnilá, kteráž leží, a z každých kár nebo koles drev dva halíře malá mince pražské nebo obecné lovčím a hajným jsou toliko povinno dáti. Item, ráčíme a ustanovujem, kdož by koli z měšťan a obyvatelův Píseckých z trojího dříví stojícího, zeleného, totiž břízy, vosyky a volše v předepsaných lesích v tom místě, kdež by jim ukázal hajný, sekati a vyvésti chtěli, z každých kár nebo koles takového dříví čtyry malé halíře aby již psaným hajným toliko povinni byly platiti. In: Čelakovský, Codex iuris, s Palacký, Archiv český 3. díl, s

32 úředníky v dané oblasti, kde nejprve složí přísahu a poté poskytnou ve věci svědectví. Je-li pachatel shledán vinným, bude se vším zbožím (majetkem) vydán králově milosti. Toto ustanovení navazuje na staré obyčeje. Zabavování věcí bylo možné při přistižení pachatele při činu dle již citovaného čl. 28 Statut Konrádových. Po odstranění pochybností s vlastnictvím některých lesů stanovil kodex v čl. 53, že lesy, které byly porúbané, wykopané a některé wyorané a dělané a o nichž nelze pochybovat, že jsou dědičnými královskými lesy, které připadly královské komoře po smrti krále Přemysla Otakara, 103 náleží i nadále královské komoře, ledaže by je král někomu otevřeným listem propůjčil. Toto ustanovení nám rovněž prozrazuje, že některé královské lesy nebyly z minulosti v utěšeném stavu. Články obsahují sankce, které byly v souladu s pojetím středověkého práva velmi tvrdé a odrážely v sobě způsob, jakým pachatel les poničil. Kdo dle čl. 54 loupal ze stromů kůru, bude-li to hajný, ruka prawá buď jemu odřena, a zbožie wšecko, kteréž jest od nás [panovníka] za službu ostrahowánie lesuow držel, buď do komory našie obráceno, pakliby byl jiný který člowěk, odřením ruky prawé pokutu má toliko trpěti. 104 Lesní žhář podle čl. 55 ohněm až do skonánie žiwota pálen má býti. 105 Dle čl. 56 měla být těm, kdo protiprávně poražené stromy odváželi nebo plavili po vodě, useknuta pravá ruka a to i v případech, kdy sami stromy nepokáceli. Čl. 57 ukládal purkrabím či pánům na uvedených hradech 106 dohled, aby se kolem jejich hradů neplavilo protiprávně poražené dřevo. Jakmile někoho přistihli, museli jej zadržet a učinit dotaz na královskou komoru, jestli se nejedná o dřevo z povolené těžby. Pokud by purkrabí nechal kradené dřevo pod svým hradem plavit, ztratil by svůj úřad a navíc by platil královské komoře pokutu dwénásob ( ) začby ten les stál. 107 Purkrabí tak měli velkou motivaci být pozorní a sledovat dění okolo svého hradu. Případné nevědomé (nebo nedbalostní) propuštění kradeného dřeva po řece by pro purkrabího neznamenalo ztrátu úřadu, ale pouze výše zmíněný finanční postih. Právní úpravu ochrany stromů a lesů obsažená v Karlově kodexu lze označit za přelomovou. Nejen díky své propracovanosti, kterou se lišila od předchozích předpisů, ale 103 Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž. 106 Tyto hrady jsou uvedeny v čl. VI kodexu. 107 Palacký, Archiv český 3. díl, s

33 především díky zahrnutí i jiných aspektů ochrany než pouze majetkového. Ačkoli kodex nevešel v platnost, stal se zdrojem inspirace pro mnohé budoucí právní předpisy. V poslední třetině 14. století vznikly dvě verze soukromé sbírky šlechtického práva latinská Ordo iudicii terrae a česká Řád práva zemského. Obě přejímají přibližně 10% textu Maiestatis Carolina, 108 většinou však v pozměněné podobě. Obsažené normy jsou převážně procesního charakteru a podrobně ukazují, jak tehdejší soudní řízení mělo probíhat. 109 Spory z těžby cizího lesa či krádež štěpů upravovaly články Řádu práva zemského Vladislavské zřízení zemské Neúspěch Karla IV. při prosazování kodifikace zemského práva neznamenal definitivní konec myšlenky kodifikace. Koncem 15. století již neměl panovník rozhodující moc ve státě, ta byla v rukou šlechty. A právě šlechta začala prosazovat kodifikaci, aby jí upevnila svou pozici. První komise byla ustavena zemským sněmem již roku 1487, ale výsledek její práce nebyl přijat. 110 Druhá komise pověřená prací o deset let později vytvořila základ budoucího zákoníku (tzv. Prešpurské zůstání) a v roce 1499 jej projednala s králem Vladislavem Jagellonským. Definitivní podobu zákoníku přijal sněm o rok později jako Zemská zřízení království českého, běžně označované jako Vladislavské zřízení zemské. Hlavním autorem kodexu byl Albrecht Rendl z Oušavy, mezi lety 1498 a 1509 královský prokurátor. 111 Politická situace, zvláště odpor měst proti Vladislavskému zřízení, vedla k postupnému doplňování a přepracovávání kodexu. Vladislavské zřízení zemské dává na roveň lesní pych (krádeže dřeva) a přivlastnění si cizího lesního pozemku. V obou případech měl vlastník lesa škůdce napomenout a vyzvat k nápravě. Teprve když tento napomenutí nedbal, mohl být žalován z pychu. Pokud byl žalovaný odsouzen, musel ve lhůtě dvou týdnů pozemek postoupit vlastníku, nahradit 108 Vaněček, Ordo iudicii, s Řád práva zemského však není prvním písemným dokumentem, zachycujícím procesní pravidla. Procesní ustanovení byla obsažena již v Knize Rožmberské. 110 Malý a kol., Dějiny českého, s Podrobněji ke vzniku Vladislavského zřízení zemského viz KREUZ, P., MARTINOVSKÝ, I. Vladislavské zřízení zemské: a navazující prameny (Svatováclavská smlouva a Zřízení o ručnicích). Praha: Scriptorium, 2007, s PALACKÝ, F. Archiv český čili staré písemné památky české i morawské. 5. díl. Praha: F. Tempský, 1862, s

34 způsobenou škodu a navíc složit pokutu 50 kop grošů, 112 což byla částka, za níž se dal koupit měšťanský dům. Jestliže se prokázala nevina žalovaného, musel žalobce zaplatit všechny škody a náklady, které mu úředníci určili. Mezi ně patřily například 4 groše pro písaře nebo věrduňk (1 věrduňk = ¼ hřivny stříbra, tedy 16 grošů) a strava (nebo místo stravy 5 grošů denně) pro komorníka, který jel se stranou ohledat místo. 113 Vladislavské zřízení zemské obsahovalo ovšem i ustanovení, které stromy nechránilo, nýbrž dokonce nařizovalo jejich odstranění. Týkalo se lesů okolo silnic, které měly být vymýceny po obou stranách na vzdálenost jednoho honu (cca 125 kroků) 114 od silnice. Povinnost provádět toto kácení měl vlastník pozemku. Důvodem takového opatření byla snaha předcházet loupežím a vraždám pocestných v lesích. Toto mýcení však nemělo být prováděno na všech lesních úsecích silnic, nýbrž jmenovitě v Železných horách i jinde, kdežkoli na lesiech lúpeže a mordy od takových zločincuow se dějí Traktát Jakuba Menšíka z Menštejna Traktát královského prokurátora Jakuba Menšíka z Menštejna O Mezech, hranicech, saudu a rozepři mezní i příslušenství jich v království českém byl roku 1600 připojen k Vladislavskému zřízení zemskému. 116 Traktát zachycoval dosavadní obyčejové právo v řízení sporů o hranice pozemků, které do té doby téměř nebylo reflektováno v psaných 112 Tamtéž, s. 213 (zde jako článek 444) a Kreuz, Martinovský, Vladislavské zřízení, s. 235 (zde jako článek 466). 113 Palacký, Archiv český 5. díl, s. 166 (zde jako články 348 a 350) a Kreuz, Martinovský, Vladislavské zřízení, s. 206 (zde jako články 360 a 362). 114 BĚLIČ, J.; KUČERA, K.; KAMIŠ, A. Malý staročeský slovník: příručka ke studiu na filozof. a pedagog. fakultách. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, Palacký, Archiv český 5. díl, s. 255 (zde jako článek 543) a Kreuz, Martinovský, Vladislavské zřízení, s. 235 (zde jako článek 563). 116 Podrobněji STARÝ, M. Jakub Menšík z Menštejna. In: GÁBRIŠ, T., HORÁK, O. a TAUCHEN, J. (eds.) Školy, osobnosti, polemiky: pocta Ladislavu Vojáčkovi k 65. narozeninám. Brno: The European Society for History of Law, 2017, s Příspěvek doc. Starého přináší nejen okolnosti vzniku traktátu, ale především podrobný životopis Jakuba Menšíka, popisující jeho pracovní, rodinné a majetkové poměry. V době sepsání traktátu byl Jakub Menšík místosudím, královským prokurátorem se stal až v roce Menšíkův traktát označuje doc. Starý za jedinou právní knihu, která se stala obecně závazným právním předpisem, přičemž existuje hypotéza, že byla od samého počátku psána jako oficiální pramen práva. 34

35 zemských zřízeních. Menšíkův traktát poměrně podrobně pojednává o hraničních stromech ( 76 85). Dle 76 se do kmene hraničního stromu vyrývaly nebo vypalovaly rozličné značky kříž, kalich, šipky nebo dokonce nápisy. Jiným způsobem bylo vytesání, případně zaražení hřebu, což mělo trvalejší charakter. I přesto však bylo nutno taková značení obnovovat. 117 V 78 radí Menšík, aby bylo rychle nahrazeno znamení na spáleném, případně vyvráceném stromu, neboť takové označení není příliš jisté. Ustanovení 79 pojednává o způsobu, jak poznat stáří znamení ve dřevě. Ze zarostlé značky se musí nejprve odstranit překrývající kůra a potom dobře prohlídnauti od začátku a svršku znamení kříže toho až do dna, kde se v dřevě srovnává, přečísti mízy léta; nebo tak staří rozumní lidé se na tom snášejí, že každá míza jeden rok znamená, a že každého dřeva jedním rokem o jednu mízu přibeyvá, a tak se po mízech léta poznati mohau, i také když se vyspělost kůry zarostlé pováží. 118 Ustanovení konkretizují druhy stromů, které jsou pro určení hranic nejčastěji užívané. Doporučen je především dub, protože to dřevo jest nejtrvanlivější a nejdéle stojí ( ) že přirozeně sto let roste a sto let stojí a sto let schází, a tak když mu se překážka neděje od rozličných případností, že tří sta let jest jeho věku. 119 V 82 jsou podrobně popsány tři druhy dubů robur, quercus a ilex. Menšík na rozdílech velikosti těchto tří druhů dubů ukazuje, že podle mohutnosti kmene nelze odhadovat věk stromu, a tudíž i vyrytého znamení na něm. Jako další stromy užívané k označení hranic pozemků jsou uvedeny jedle, smrky, borovice, břízy, řidčeji lípy a v podmáčených loukách i vrby. Do vrby se dle Menšíka nevyrývaly značky, proto že pro její měkost a nestálost často kmen ohnije od vnitřka nebo uschne, ale kořen hned také zase jiné ratolesti vydává, že nebrzy do konce vyhyne, ale hned zase mladí, leč by s kořenem byla vykopána Podrobněji MENŠÍK Z MENŠTEJNA, J. O mezech, hranicech, saudu a rozepři mezní i příslušenství jich v království českém. In: JIREČEK, H. (ed.) Spisy právnické o právu českém v XVI-tém století. Vídeň, Karel Goriška, 1883, s Menšík z Menštejna, O mezech, hranicech, s Tamtéž. 120 Tamtéž, s

36 Jakub Menšík z Menštejna prokázal ve svém traktátu dobré dendrologické znalosti. Z hlediska studované problematiky je jeho dílo neocenitelným dokumentem, zachycujícím tehdejší praxi označování hraničních stromů Moravská zemská zřízení Ke kodifikaci zemského práva na Moravě došlo později než v Čechách. Kodifikaci nahrazovaly zemské míry úmluvy šlechty o dodržování právního řádu v zemi. 121 První zemské zřízení bylo na Moravě přijato v roce 1516, ale obsahovalo pouze omezenou materii. Nedostatečnost tohoto zemského zřízení vedla k ustavení komise, která vypracovala v roce 1535 nové zemské zřízení. 122 V roce 1545 bylo toto zemské zřízení revidováno, po úpravách však nebylo panovníkem schváleno, ale nebylo ani výslovně označeno za neplatné. 123 K dalším revizím zemského zřízení došlo v letech 1562 a Zemské zřízení z roku 1535 neobsahuje žádnou zvláštní úpravu ochrany stromů a lesů, vyjma úpravy přístupu k lesům v čl Některá moravská zemská zřízení naopak obsahovala ustanovení o mýcení porostů okolo nebezpečných úseků silnic. Ačkoli byla tato otázka řešena již v obecném nálezu zemského soudu z roku 1477, 125 první verze moravských zemských zřízení příslušné ustanovení neobsahují. Teprve na základě sněmovního usnesení brněnského zemského sněmu z 30. května 1541 bylo příslušné ustanovení vloženo do konceptu zemského zřízení z roku 1545 jako čl. 222 O silnice: Item. Což se silnic a cest všech, na kterýchž se v tomto Margrabství loupeživé a mordové dějí, dotýče, ty mají obšírně okolo z obú stran obmýceny býti těmi lidmi blíž těch silnic a cest přísedících, však taková dříví posekaná k užitku pánů, číž gruntové sou, býti mají. 126 Dále ustanovení pojednávalo o povinnosti obyvatel mordýře a loupežníky stíhat. Při revizi v roce 1562 bylo do zemského zřízení toto ustanovení vloženo jako čl. 144 a doplněno o podrobnosti, kdy má být vymýcení předmětných porostů provedeno: A když by se tak nezachoval a do svatého Jiří nejprve příštího toho obmejření a 121 Malý a kol., Dějiny českého, s Janišová, Janiš, Moravská zemská, s JANIŠ, D. Práva a zřízení Markrabství moravského z roku 1545: (pokus moravských stavů o revizi zemského zřízení): historický úvod a edice. Brno: Matice moravská, s Respektive čl. 227 zemského zřízení z roku 1545 a čl. 153 zemského zřízení z roku Janišová, Janiš, Komentář k moravským II. svazek, s Janiš, Práva a zřízení, s

37 vysekání neučinil anebo se zločincuov nehonilo a na pana hajtmana to vznešeno bylo, ten jeden každý od pana hajtmana k soudu, kterýž by se v Holomúci neb v Brně držel, obeslán byl. A věc by to jich milosti obrátiti ráčili, aby při tom zachováno bylo. A každý rok potomně aby se tak drželo a opravovalo. 127 Zemské zřízení z roku 1604 upravilo tuto materii v čl. 187 a oproti předchozím vypustilo z tohoto ustanovení povinnost obyvatel stíhat zločince i lhůtu k vymýcení předmětných porostů do sv. Jiří. Povinnost vysekávat porosty u silnic byla zopakována v čl. 188 odst Obnovené zřízení zemské Porážka českých stavů v bitvě na Bílé hoře v roce 1620 přinesla do právního řádu českých zemí mnohé změny, které vyvrcholily vydáním Obnoveného zřízení zemského roku 1627 pro Čechy a o rok později pro Moravu. Česká a moravská verze obnoveného zřízení zemského nejsou zcela totožné. Obnovené zřízení zemské znamenalo diskontinuitu právního vývoje, kdy dosavadní stavovský stát byl potlačen a nastolen absolutistický způsob vlády. Zřízení bylo postaveno na teorii tzv. propadlých práv poražení stavové pozbyli všechna svá práva a nadále mohli užívat jen ta práva, která jim panovník udělil. Obnovené zřízení zemské založilo rovnoprávnost němčiny s češtinou, která ovšem byla ryze formální. 129 Podpůrným pramenem zemského práva se stal Koldínův zákoník. Ačkoli lze Obnovené zřízení zemské považovat za ústavní dokument, který přinesl mnohé změny oproti původním zemským zřízením, jeho obsah je podstatně širší, než jak je tomu u moderních ústav. Text tohoto zemského zřízení pojímá v sobě ve zjednodušené formě celý právní řád, tedy i některá ustanovení týkající se ochrany stromů. Čl. Q XXXVIII české a čl. 530 moravské verze pojednává o poškozování mezníků a hraničních stromů. Kdo by mezní dřevo vykopal, přesekal buďto jinam přesadil a zakopal ( ) bez vůle a vědomí toho, s kýmž ty mezníky spolu má, předělal: ten druhému z jednoho 127 ČÁDA, F. Zemské zřízení moravské z roku 1535 spolu s tiskem z roku 1562 nově vydaným. Praha: Česká akademie věd a umění, 1937, s Janišová, Janiš, Komentář k moravským II. svazek, s Např. tištěná česká verze Obnoveného zřízení zemského nebyla roku 1627 dokončena, zastavena byla na straně 135, u čl. F I. Dnes nejlépe dostupná kompletní českojazyčná znění byla vydána Hermenegildem Jirečkem roku 1888 (pro České království) a roku 1890 (pro Moravské markrabství). 37

38 každého tak změněného mezníka aneb mezního dřeva též z jiného mezního znamení 20 kop grošův českých propadne. 130 Pokud by tak učinil poddaný nebo služebník bez vědomí svého pána, musí zaplatit pokutu 10 kop grošů. Při nedostatku peněz k zaplacení, jej mohl jeho pán vydat poškozenému, aby si u něj škodu odpracoval, což se jeví jako velmi racionální řešení. Lesy na zemských hranicích bylo v souladu s ustanovením čl. Q XXXIX české a čl. 531 moravské verze zakázáno mýtit, aby hranice království tohoto v žádnou škodlivau pochybnost a nejistotu uvozovány nebyly. 131 Výjimky z tohoto zákazu mohl udělit pouze český král, resp. moravský markrabě pro Moravu. Plavení dřeva upravují v české verzi čl. Q XL až XLV. Plavit po řekách své dříví bylo povoleno každému, nesmí jím být ovšem způsobena škoda vlastníkům jezů. Čl. Q XLII zakotvil přednost císařského paušraibra 132 kupovat dříví pro panovníka. Takové dříví mělo být ve lhůtě 8 dnů vyloučeno z prodeje. Pokud nebylo v této lhůtě zaplaceno, mohlo být teprve prodáno jiným kupujícím. Bauschreiber měl zakázáno s dřívím obchodovat za účelem zisku vlastního, nebo kohokoli jiného. Nerespektování tohoto zákazu se trestalo pokutou 10 kop českých grošů. Čl. Q XLIII zaručil stavům království českého nerušené plavení dřeva a obchod s ním. Zakázáno je nadsazování cen a bránění obchodu. Pražané, kteří plavili nebo dováželi stavební a palivové dřevo nesměli být dle čl. Q XLIV zatíženi žádnými cly. Čl. Q XLV upravuje případy, kdy je něčí dřevo odplaveno povodní na nemovitost jiného. Vlastníku nemovitosti tím vzniká povinnost vydat dřevo jeho vlastníku. Kdyby tak neučinil, umožňovalo Obnovené zřízení zemské vlastníku dřeva podat žalobu u komorního soudu. Tato žaloba měla být projednána přednostně před ostatními. Jiný případ ovšem nastal, pakliby pán gruntův, maje k tomu lidi své poddané, takovéto uplynutí dříví zastavil a dále mu plynauti nedal: tehdy ten, čížby to dříví bylo, má se s ním za jeho práci podle mírnosti narovnati JIREČEK, H. Obnovené právo a zřízení zemské dědičného království Českého. Verneuerte Landes-Ordnung des Erb-königreichs Böhmen. Praha: F. Tempský, 1888, s. 476; týž. Obnovené zřízení zemské dědičného markhrabství moravského Brno: nákl. vl., 1890, s Jireček, Obnovené právo, s V Jirečkově vydání psáno počeštěle jako paušraibr. Správné označení by mělo být německy Bauschreiber stavební písař. 133 Jireček, Obnovené právo, s

39 O plavení dříví pojednával v moravské verzi čl. 532, který byl nepoměrně stručnější oproti české verzi. Podle tohoto článku bylo možné uložit pokutu 25 kop českých grošů tomu, kdo ve svých tocích stavěl hradby vyšší než půl lokte. 134 Obnovené zřízení zemské obsahovalo i ustanovení o pychu. Toho se mohl podle čl. W I české a podle čl. 658 moravské verze dopustit pán, rytíř či měšťan, který jinému jeho lesy neb lauky přesekal. 135 Poškozený měl možnost vyslat ke škůdci dvě osoby dobře zachovalé případně list se svou pečetí a jejich prostřednictvím žádat náhradu. Pokud by škůdce škodu ve lhůtě 14 dnů nenapravil, mohl se poškozený obrátit na soud a požadovat náhradu ve výši 20 kop českých grošů. Pokud byla škoda vyšší, mohl žádat více. Podobně jako předcházející zemská zřízení, obsahovalo i Obnovené zřízení zemské v čl. T XXXI české a čl. 635 moravské verze povinnost mýtit lesy okolo silnic z důvodu bezpečnosti. Vlastníci gruntů měli povinnost mýtit les okolo silnice do vzdálenosti jednoho honu na obě strany silnice. Tato povinnost se netýkala všech lesních úseků silnic, ale pouze těch, kde pro laupeže a mordy nebezpečno jest Ochrana stromů v městském právu Vedle již zmíněného zemského práva existovala ve středověku a raném novověku ještě zvláštní práva. Jedním z nich bylo právo městské. To v sobě odráželo specifické poměry obyvatelů měst, které se značně lišily od poměrů šlechty. Městské právo bylo původně partikulární, každé město mělo své unikátní právo. Základními prameny městského práva byla městská privilegia, která získávala města od svých zakladatelů. Velký vliv na městské právo měla i německá kolonizace. 137 Díky ní došlo k recepci práva obsaženého v Saském a Švábském zrcadle. Záhy se v českých zemích utvořily dvě oblasti městského práva magdeburská, zahrnující sever Čech, Moravy a Slezsko a oblast švábská, zahrnující jižní a střední Čechy a Moravu. Vrchními městy magdeburské oblasti byly Litoměřice a Olomouc, ve švábské oblasti Staré Město pražské a Brno. Především v magdeburské oblasti existovala možnost odvolání k soudu přímo do mateřského města, konkrétně do Magdeburku. Přílišný 134 Jireček, Obnovené zřízení, s Jireček, Obnovené právo, s Tamtéž, s Malý a kol., Dějiny českého, s ; HANEL, J. O vlivu práva německého v Čechách a na Moravě. Praha: E. Grégr, 1874, s

40 vliv mateřských měst byl ovšem z pochopitelných důvodů považován českým králem za nežádoucí a takové odvolávání bylo opakovaně zakazováno. 138 Podobně jako zemské právo, tak i právo městské chránilo stromy jako předmět vlastnictví. Sankcemi za krádeže dřeva bývaly především peněžité pokuty. Například městské právo jihlavské z poloviny 13. století upravovalo lesní pych v kapitole LII, čl. 93 O krádeži lesuov následujícím způsobem: Ač kto na lesiech nětčích násilně nebo zlodějsky dřievie sekal by, popaden jsa a súdem přemožen, na každý pařez velikých dřev žalobníku sedmdesát peněz položí a súdci LX. Pakli ratolesti nebo prútie na voze odvézti chtěl by, lapač popaden jsa, kuoň nebo vuol ježto tiehne, za puol věrduňku vysvoboď anebo jakož u žalobníka milost mohl by naleznúti. 139 Významnou právní knihou obsahující normy městského práva byla brněnská právní kniha písaře Jana z poloviny 14. století zpracovaná pro potřeby města. Vynikala promyšlenou jasnou a srozumitelnou strukturou, a na mnoha místech recipovala římské právo. 140 Dle brněnského práva zaplatil ten, kdo odvezl z cizího lesa dříví jeho vlastníku půl zlatého. Pokud ukradl celé kmeny, zaplatil majetníkovi lesa 72 malé denáry (denarii parvi) rychtáři však podle rozsouzení porotců 60 denárů. 141 Z oblasti magdeburského práva se zachoval v rukopise cenný soubor právních textů Práwa saszká z let Rukopis pochází z prostředí Litoměřic, v současné době je uložen v Parlamentní knihovně v Praze. 142 Kapitola 133 upravuje mezní znamení a hraniční stromy a kapitola 134 vlastnictví rostlin. Glosa ke kapitole 134 říká, že máme wěděti, ktož koliwiek na korzen gednoho stiepu a neb chmele neb ginych kmenow korzenie w swé zahradie neb w swem dworze, z przyrozeneho prawa, ten kmen gest geho ackoliwiek wietwowie wissy 138 FALADA, D. Koldínův zákoník a římskoprávní instituty. In: SCHELLE, K.; TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. III. svazek K M. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016, s Čelakovský, Codex iuris, s Podrobněji FLODR, M. Právní kniha města Brna z poloviny 14. století. I. Úvod a edice. Brno: Archiv města Brna, 1990, s DUDÍK, B. Dějiny Moravy. Díl VIII. Kulturní poměry na Moravě od roku 1197 do Praha: F. Tempský, 1882, s Podrobněji ČELAKOVSKÝ, J. O právních rukopisech města Litoměřic. In: Časopis Musea král. Českého, roč. 53, 1879, s

41 do dwora neb do zahrady gineho sauseda, proto on tiem sausedu swemu sskoditi nemá na geho zahradie na poli neb na winicy pro užitek swoy. 143 Silně se rozvíjející obchod a hospodářství koncem 15. a po celé 16. století narážely stále více na roztříštěnou právní úpravu a jurisdikci. Bylo v zájmu většiny měst harmonizovat své právní předpisy. Za tímto účelem vznikla komise, v jejímž čele stanul bývalý universitní mistr Brikcí Kouřimský z Licska. Ten při své práci čerpal převážně z tehdy dominujícího staroměstského práva. Do svého díla ovšem zahrnul i starší nálezy brněnské a kutnohorské. 144 Roku 1536 vydal Práva městská, která se ovšem oficiální kodifikací nestala, sloužila soudcům jako záznam platného městského práva. Co se týče ochrany lesů, převzal Brikcí do svého díla úpravu švábské právní oblasti. Předmětné ustanovení (kapitola XX., artikul XXIV.) odpovídá úpravě výše zmíněného jihlavského práva: Kdo by z lesa prútí neb kolé na svém voze vyvezl, pánu lesa zaplatí puol věrduňku; pakli by dřieví větší nežli prútí neb kolé vyvezl, u každého pařezu 72 malých pánu lesa zaplatí, a rychtáři ač to předeň přijde, dosti učiní vedlé rozeznání přísežných. ( ) V cizích lesích, kdo by mocí neb kradmo drva sekal: lapen jsa a saudem přemožen, na každém pařezu dřieví velikého 72 malých složí, a rychtáři v šedesáti haléřích práv bude. Pakli bych křoví neb prútí na voze chtěl odvezti, lapený, vzaté koně neb voly, kteříž vuoz táhli, vyplať půl věrduňkem, aneb jakž by mohl milost naleznúti od toho, kdo je lapil. 145 Závazný a jednotný kodex městského práva byl vydán až roce 1579 pod názvem Práva městská království českého. Kodex vznikal po několik let, jeho konečná verze byla hotova již v roce 1569, poté byla předmětem posuzování. 146 Hlavním autorem byl Pavel Kristián z Koldína, brilantní právník se znalostí nejen domácího, ale i římského práva. Při své práci vycházel z práva Starého Města pražského, práva zemského, usnesení zemských sněmů i římského práva. 147 Podle čl. P. XIX Bylo-li by na koho to shledáno, že na vinicích, zahradách, chmelnicích štěpy vysekával, reflinky aneb fázary vytahoval a jiným k tomu podobným bylinám, z nichž lidé půžitkův očekávají, ubližoval, škodil a je hubil, takovému oči bez milosti 143 Práwa saszká, s Parlamentní knihovna v Praze: Práwa saszká [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: JIREČEK, H.; JIREČEK J. M. Brikcího z Licka Práva městská dle textu z r Praha: Právnická jednota, 1880, s. XXV - XXVI. 145 Tamtéž, s Malý a kol. Práva městská, s Malý a kol., Dějiny českého, s

42 vyvrženy a vyloupeny býti mají. Pakli by kdo v noci takové škody činil a své nepravosti provozoval, a v tom by polapen aneb popaden byl: ten v hrdlo propadni. 148 Ustanovení o krádežích dřeva a ničení stromů spadají i v Koldínově zákoníku pod ustanovení o pychu (Q. I.). Kdo se dopustil lesního pychu, platil majiteli lesa pokutu (náhradu škody) ve výši 10 kop českých grošů. A nedal-li by té pokuty jemu, od napomenutí po dvau dobře zachovalých lidech ve dvau nedělích pořád zběhlých: bude jej moci ten, komuž se pych stal, před to právo, k kterémužby ten příslušal, obeslati a jej z desíti kop grošův českých viniti. 149 Kdyby vlastník lesa odhadl, že mu byla způsobena škoda vyšší, tehdy může z jakéžkoli chce summy viniti. A provede-li pych, předkem desíti kop grošův Českých pokuty užive. A cožby vejše do summy v žalobě své položené podle práva provedl, také mu to saudcové přisauditi povinni budau. 150 Pokud byl žalovaný nevinný, nebo by žalobce svůj nárok neprokázal, musel žalobce zaplatit žalovanému 5 kop grošů a náhradu nákladů. Čl. Q. II upravoval náhradu za poškození mezníku, tedy i hraničního stromu. Škůdce v takovém případě musel zaplatit pokutu 20 kop grošů za každý takto zničený mezník. 151 Definice mezních znaků přinášel čl. Q. III. Koldínův zákoník zjednodušil výpočet pokut. V dané době bylo typické určování hodnoty zboží na celé kopy grošů, takže i pokuty se začaly počítat na celé kopy. Koldínův zákoník přinesl v článcích K. XXIII a K. XXIV. i úpravu sousedských vztahů ovlivněných stromy, zejména povinnost vlastníka oklestit strom, který škodí a stíní sousedovi. 152 Práva městská království českého platila velmi dlouho. Jednotlivá ustanovení byla postupně rušena s přijímáním zejména tereziánských a josefinských zákonů a definitivní konec účinnosti zbývající části Koldínova zákoníku přineslo vyhlášení Obecného občanského zákoníku roku JIREČEK, J. Práva městská království českého a markrabství moravského spolu s krátkou jich summou od M. Pavla Krystyana z Koldína. Praha: Spolek českých právníků Všehrd, 1876, s Jireček, Práva městská, s. 355, Malý a kol. Práva městská, s Tamtéž. 151 Tamtéž. 152 Malý a kol. Práva městská, s

43 2.5 Lesní řády a hospodářské instrukce Kolonizace, zakládání nových měst a vesnic od 13. století a prudký rozvoj hornické činnosti ve stoletích následujících si vyžádaly značnou spotřebu dřeva. Vyklučování lesů probíhalo bez regulace, lesní porosty nebyly nijak obnovovány a zpravidla přeměňovány v pole. Poškozování lesů však nezpůsobovala pouze necitlivá a neuvážená těžba. Velké škody působila např. i velmi rozšířená pastva v lesích, jak dokládá již zmíněná listina Karla IV. Píseckým: Item, dávati ráčíme a milostivě častopsaným měšťanům dopouštíme, aby oni měšťané a sedláci jich dobytky své drobné i velké v předepsaných hájích a lesích našich v těch místech, kdež by bez škody bylo, mohli bez překážky a svobodně pásti beze všeho peněžitého platu i kteréhožkoli jiného ouplatku a dávání. 153 Listinou ze dne 2. května 1325 navrátil Jan Lucemburský Berounským obecní pastviny, aby mohli vyhánět dobytek na pastvu do lesa Zdejčiny, 154 pastvu v lesích měli povolenou i Hodonínští dle své zakládací listiny potvrzené roku Lesní hospodaření tedy bylo nezbytně nutné začít více regulovat. K tomu právě sloužily lesní řády a instrukce. Tyto normy měly partikulární charakter, vydávala je vrchnost nebo města pro svá území. První lesní řád byl vyhlášen 1379 pro Chebsko. K jeho vzniku vedly spory ohledně chebských lesů i nejasnosti o právech lesníků. Vzhledem ke stupňování těchto sporů přikázal císař Karel IV. vyslechnout lesníky chebskou městskou radou o zvyklostech tamního lesního hospodářství. Ze zápisu těchto zvyklostí vznikl lesní řád. 156 Jako datum vyhlášení tohoto lesního řádu se v literatuře uvádí okamžik, kdy byli tito lesníci vyslechnuti (15. května 1379). 157 Chebský lesní řád zakazoval těžbu stavebního dřeva bez souhlasu příslušného lesníka, který měl les na starost. Naopak povoloval těžbu palivového dřeva. Sedláci mohli libovolně svážet vyvrácené stromy a sbírat spadané větve. Za nedovolenou těžbu stavebního dřeva řád stanovoval pokutu ve výši 5 liber 60 haléřů. Kdo svážel nebo kácel dřevo v noci, odvedl 153 Čelakovský, Codex iuris, s Tamtéž, s Nožička, Přehled vývoje, s Podrobněji k důvodům vzniku tohoto lesního řádu též KUBŮ, F. Chebský lesní řád z roku In: POLÍVKA, Miloslav (ed.) a SVATOŠ, Michal (ed.) Historia docet: sborník prací k poctě šedesátých narozenin prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, CSc. Praha, Historický ústav Československé akademie věd, 1992, s Tamtéž, s

44 pokutu ve stejné výši nejvyššímu lesmistrovi i příslušným lesníkům. Lesní řád obsahoval i ustanovení o myslivosti týkající se lesníků. Ti směli lovit veškerou zvěř vyjma jelenů a laní, jejichž lov podléhal povolení správce. Na závěr obsahoval lesní řád stručný popis s názvy tehdejších chebských lesů. 158 Text chebského lesního řádu nám podává cenné svědectví o lesnictví druhé poloviny 14. století. Jednalo se o zcela ojedinělý právní předpis, další lesní řády začaly vznikat až v 16. století, což souviselo se změnou hospodaření velkostatku. Vrchnost se odklonila od systému vybírání lesní činže a přikročila i k vlastnímu lesnímu hospodaření. 159 Díky tomu se zlepšila organizace vrchnostenské lesní správy. Důkazem toho je právě zvýšená tvorba lesních řádů a instrukcí. Rozdíl mezi lesními řády a instrukcemi nemusí být v některých konkrétních případech patrný. Obecně lze říci, že instrukce upravovaly zpravidla celé hospodářství velkostatku a mnohdy obsahovaly ustanovení o hospodaření se dřevem. Například zřízení Vojtěcha z Pernštejna o správě panství Potštejnského a Litického z doby okolo roku 1525 obsahují v čl. 55 příkaz, aby hajní byli co nejčastěji v místech, kde probíhá těžba. 160 Lesní řády, oproti instrukcím, upravovaly především lesní hospodaření, obchod se dřevem a pravomoci lesních pracovníků. Z roku 1540 pocházejí Artikulové vydaní rychtářům a poddaným na panstvích Rosenberských, v nichž je obsaženo ustanovení, že pobral-li by jeden druhému v lese drva, ať jemu zaplatí; a ty rychtáři jeho tresci, ať cizího nechá s pokojem, vsaď jeho, a pánu ať dá 1 kopu. 161 O dvacet let později byly tyto artikuly opraveny a vydány opětovně. Původní artikul č. 41 o krádeži dřeva byl upraven do podoby artikulu č. 46: O pobrání dříví jeden druhému v lese. Item pobral-li by jeden druhému v lese dříví a odvezl, a naň to shledáno bylo: rychtář toho, jenž jest to dříví pobral, má do trestání vzíti a jeho k tomu přidržeti, aby tomu, komuž pobral podle uznání rychtáře s konšely k zaplacení přidržel, JMsti pánu aby 1 kopu gr. Pokuty dal, tak aby cizího s pokojem zanechal Originální německé znění včetně českého překladu, viz tamtéž s Nožička, Přehled vývoje, s KALOUSEK, J. Archiv český čili staré písemné památky české i moravské. 22. díl. Praha: Ed. Grégr, 1905, s Tamtéž, s Tamtéž, s

45 Gryspekova instrukce úředníkům nelahozeveského panství z doby před rokem 1588 nařizuje přísné šetření dřevem, poněvadž v tom kraji největší nedostatek dříví jest. 163 Dle čl. 26 nesměli vrchnostenští úředníci bez Gryspekova povolení prodávat dřevo, ani kácet stromy pro vlastní potřebu. Gryspek si vyhradil, že bude rozhodovat o tom, kde a kdy se bude kácet. Na mýtinách bylo zakázáno pást hospodářská zvířata, aby se nepoškodily mladé stromky. 164 Gryspekova nelahozeveská instrukce dále podrobněji upravovala hospodaření se dřevem pro potřeby mlýna, pivovaru a vinic. Poddanský řád Jaroslava z Martinic pro smečenské, slánské a plánické panství z první poloviny 17. století nařizoval v čl. 40 ochranu mezníků a hraničních stromů a to pod pokutou hrdla ztracení. 165 V čl. 41 rovněž nařizoval, aby na začátku května chodili staří s mladými a ukazovali jim mezníky, aby mladí získali o nich dobré povědomí. Frýdlantská instrukce z roku 1628 vydaná pro panství Albrechta z Valdštejna rovněž podmiňuje prodej dříví souhlasem vrchnosti. Dále zakazuje pastvu dobytka v mladých mýtinách a nařizuje, aby se suché dřevo sváželo jako palivové dřevo do dvorů, čímž by se čistil les. 166 Artykulové soudní z arcibiskupského panství Červenořečického z první poloviny 17. století obsahovaly přísnou úpravu: Lesy panské se vám [poddaným] pod hrdlem zapovídají, abyste v nich žádný nesekali a jich prázdni byli. Též i vlastní vaše obecné lesy bez vůle a vědomí vrchnosti abyste bezpotřebně neplundrovali; než komu by bylo zapotřebí, o tom ať ten oznámí, a když se uzná, že mu zapotřebí jest, povolí se. Dobytků, kde se mejtí, nepásti. 167 Vstup do lesů, lesní pych a žetí trávy zapovídá i Zřízení Meziříčské vydané Janem Jetřichem Berkou z Dubé pro město Velké Meziříčí a vsi na meziříčském panství okolo roku Přistižený škůdce měl být doveden na zámek a pokutován, buď finančně, nebo tělesným trestem. Kdo by bez vědomí hajného nebo úředníka v lese pokácel dřevo, ten vrchnosti pokuty 2 kopy a hajným 10 gr. alb. pokuty položí, a k tomu v kruhu u rathouze po 3 trhy státi musí. 168 Meziříčské zřízení obsahovalo v čl. 29 pro vsi na panství i ustanovení o ochraně hraničních stromů: Jestliže by se pak mezi vámi kterej našel, jakž se od nevážných 163 Tamtéž, s Tamtéž. 165 Tamtéž, s KALOUSEK, J. Archiv český čili staré písemné památky české i moravské. 23. díl. Praha: Ed. Grégr, 1906, s Tamtéž, s Tamtéž, s

46 často děje, že by sadovce aneb kamení hraniční vyvaloval, aneb dříví hraniční podtínal, dávejte na takové nevážné lidi vy přísežní i sousedé dobrej pozor; a to našlo-li by se toho mezi vámi, netajte toho, ale hned ouředníku mému to oznamte. 169 Černínská instrukce z období kolem roku 1648 upravuje hospodaření v lesích v čl Ustanovení jsou však velmi strohá. Čl. 61 přikazuje úředníkovi, aby každý měsíc kontroloval lesy, zda se z nich nekrade dřevo a přistihne-li škůdce, má mu uložit pokutu ve výši 4 kop míšeňských. Totéž ustanovení zakazuje vstup do lesa se sekerou. Byl-li někdo přistižen v lese se sekerou, má mu být tato zabavena a on na 3 dny a 3 noci zavřen do šatlavy. 170 Čl. 62 ukládá šetření lesů, nebo les nenaroste co konopě; dlouho čekati na to, co za den se splundruje. 171 Čl. 63 zakazuje pastvu dobytka a především ovcí v lesích. Poddanský řád pro panství Želivského kláštera z roku 1650 stanovil v čl. 59 ochranu hraničních stromů: Kdo by pak z lidí poddaných dřevo hraničné zoumyslně sťal a také odvez neb spálil, a dále hranice předělal: ten má skutečně trestán býti, a za takové dřevo JMti pánu 10 kop složiti. 172 Poddanský řád Jindřichohradeckého panství z doby okolo roku 1660 ve svém artykulu 31 zakazuje v lesích pálení popele. Kdo by byl při této činnosti přistižen, měl zaplatit pokutu ve výši jedné kopy českých grošů a k tomu strávit dva týdny ve vězení ve věži. Jestliže by i poté pálil popel a ohně do lesův zanášel, měl být bez milosti oběšen. 173 Instrukce vydával i panovník pro svá komorní panství. Jednou z prvních kodifikací předpisů týkajících se lesů můžeme najít v instrukci pro nejvyššího lovčího Pavla Šatného z Brodce z roku Četnost vydávaných instrukcí svědčí o špatném hospodaření v lesích a potřebě jej zlepšovat. Například v instrukci ze dne 25. července 1561 pro oblast horního Labe a trutnovských lesů adresované Kryštofu z Gendorfu poukazuje na skutečnost, že mnozí lidé bez oprávnění kácí v lesích dřevo a toto posléze prodávají nebo zpracovávají. Císař zde 169 Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s PĚŠÁK, V. Instrukce pro nejvyššího lovčího v Čechách r a In: Časopis pro dějiny venkova, Selský archiv, 1931, s

47 apeloval, aby se dřevo protiprávně nemýtilo, nepálilo dřevěné uhlí a nelovila zvěř, přičemž přestupníci měli být spravedlivě potrestání. 175 Dne 12. dubna 1563 vydal panovník instrukci pro bečovské a loketské lesmistry 176 a dne 15. října 1563 instrukci hejtmanu pardubického panství. Dle čl. 14 posledně jmenované instrukce měl v období kolem svátku sv. Václava hejtman s polesným projít lesy a rozhodnout, kde se bude v nadcházející zimě kácet a prodávat dřevo. Při prodeji pak měl být polesný s hajným přítomen a pečlivě zaznamenat v registra co bylo komu a za kolik peněz prodáno. 177 Instrukce a lesní řád (Instruction und Waldordnung) pro jáchymovské lesy, stejně jako instrukce a lesní řád pro Přísečnici byly vyhlášeny dne 16. září O deset let později byl vydán lesní řád pro Rychnovsko. 179 V roce 1577 vznikl česky psaný lesní řád pro křivoklátské lesy. Tento lesní řád upravoval pravomoci lesních úředníků, kácení a prodej dřeva o čemž měla být vedena přesná evidence. Křivoklátský lesní řád upravuje též myslivost a potírání lesních krádeží. Všichni lesní úředníci měli každého, kdo w kradezy postyzen byl, aby žadnemu pro žadne wieczy toho nepromigely než aby každý tak s czymz gest postyžen na hrad panu hayttmanovy dan byl. A gestliže by kdo zlodiege lesnyho zatagyl ma k niemu suzen byty gako k yinemu zlodiegy k hrdlu y k statku tak yakž otom w przysaze ssyrze dotczen gest. 180 Hejtmanská instrukce pro komorní panství z let 1603 a 1604, která byla několikrát novelizována a upravována, obsahovala velké množství ustanovení týkajících se prodeje a kácení dříví, zcela ovšem absentovala ustanovení o způsobu pěstování lesů. Dle čl. 235 se měl hejtman s fořtmistrem dohodnout, jaké dřevo, kdy a kde by mělo být prodáno, vše pečlivě uvážit a osobně prohlédnout. Dle čl. 237 se zakazoval prodej dřeva na dluh. Prodané dřevo si 175 SCHMIDT, F. A. Chronologisch-systematische Sammlung der Berggesetze des Königsreichs Böhmen, der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthums Schlesien. II. Band. Von Jahre 1548 bis Vídeň: J. P. Sollinger, 1832, s SCHMIDT, F. A. Chronologisch-systematische Sammlung der Berggesetze des Königsreichs Böhmen, der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthums Schlesien. III. Band. Von Jahre 1562 bis Vídeň: J. P. Sollinger, 1832, s Kalousek, Archiv český. 22. díl, s Schmidt, Chronologisch-systematische Sammlung III. Band, s. 66 a Tamtéž, s Národní archiv Praha, Stará manipulace, inv. č. 2663, kart. 1683, sign. P 90/4, fol

48 měl kupující nejdéle do sv. Jiří z lesa odvézt pod pokutou ztráty tohoto dříví. 181 Podle čl. 242 měly být mýtiny ohrazeny, aby pasoucí se zvěř neničila mladé stromky. 182 Větrem vyvrácené dříví mělo být použito pro potřeby pivovaru a zámku. Pokud by jej byl nadbytek, může být prodáno. 183 Velmi špatné hospodářství bylo v lesích patřících městům. Zikmund Winter zmiňuje, že měšťané své lesy nijak nešetřili, káceli dřevo pro svou potřebu bez jakéhokoli systému a většinou za něj zůstávali dlužni. Příjmy městské pokladny z lesů tak bývaly velmi nízké. 184 Třicetiletá válka jakémukoli hospodářství nepřála a po jejím skončení zůstaly lesy v zuboženém stavu. Následná obnova hospodářství a merkantilistická politika podporující zakládání manufaktur, hutí a dolů znamenaly další hromadné mýcení lesů. Přímo k tomu vybízela i politicko hospodářská situace v habsburské monarchii. České království bylo její nejvýnosnější částí a výdaje na jeho správu byly zanedbatelné. 185 Vídeňský dvůr neměl valnou snahu o výraznější investice do tamní infrastruktury. Těžba dřeva v Českých zemích výrazně převyšovala obnovu lesních porostů a již počátkem 18. století hrozil akutní nedostatek dříví, který bylo nutné bezodkladně řešit. Jednou z možností byly pokusy nahradit palivové dříví minerálním uhlím. Císařský reskript z 9. ledna 1713 podmínil vývoz a plavení dřeva ze země povolením místodržitelství z důvodu nutné potřeby dřeva v tuzemsku. 186 Reskript z 27. dubna 1715 situaci ještě zpřísnil, když vývoz dřeva podmínil povolením samotného císaře. 187 O dodržování tohoto patentu v praxi lze pochybovat, neboť jej čeští místodržící museli opětovně vyhlásit o několik let později. Císař Karel VI. pojal v roce 1733 úmysl vydat pro jednotlivé země lesní řády. Šlechta, obávající se zásahu do své svrchovanosti, se postavila proti tomuto záměru. Vydání lesních řádů pak nepřály ani války o rakouské dědictví. Hrozící nedostatek dřeva vedl k vydání předpisů, zakazující i jednotlivosti. Například 10. února 1741 byl vydán patent, který zakázal každoroční stavbu májek, neboť se tím zničí mnoho tisíc mladých stromů, které jsou 181 Kalousek, Archiv český. 22. díl, s Tamtéž, s Tamtéž, s Podrobněji WINTER, Z. Kulturní obraz českých měst. Život veřejný v XV. a XVI. věku. Díl druhý. Praha: Matice Česká, 1892, s PEKAŘ, J. České katastry vyd. Praha: Historický klub v Praze, 1932, s KULÍŘOVÁ, K.; SANDER, R. (eds.) Patenty: Katalog sbírky patentů Státního ústředního archivu v Praze. Praha: Archivní správa ministerstva vnitra ČSR, 1956, s Tamtéž, s

49 v nejlepším věku a stavu, čímž se zbytečně snižuje stav užitkového dřeva. 188 Později byl doplněn i zákaz řezat chvojí na různé slavnosti a procesí a předpis byl republikován. Roztříštěnost právní úpravy a celkový špatný stav lesů způsobený těžbou, pastvou dobytka i vichřicemi vedly vídeňský dvůr k naléhavému řešení. Císařovna Marie Terezie nařídila reskriptem z 21. července 1753 přísné úspory dříví a přikázala Českým zemím, aby co nejrychleji připravily závazné lesní řády. 189 Nejrychleji byl vypracován koncept lesního řádu pro Čechy, jehož hlavním autorem byl lesmistr hraběte Kinského v Chlumci nad Cidlinou František Rang, přední odborník a propagátor moderních metod v lesnictví. 190 Tento koncept byl zaslán do Vídně a dne 5. dubna 1754 vyhlášen pod oficiálním názvem Císařský královský patent lesů a dříví ustanovení v Království českém se týkající. Český lesní řád byl doporučen za vzor pro moravský a slezský. Moravský lesní řád byl vyhlášen 23. listopadu 1754 a jeho odchylky od českého jsou nepatrné. Lesní řád pro Slezsko byl vyhlášen 20. března Svým obsahem vychází z českého konceptu, reflektuje však připomínky jednotlivých slezských panství. 191 Český lesní řád je členěn na preambuli a 22 paragrafů. 192 V preambuli je zdůvodněna potřeba přijetí lesního řádu neboť ono Dřjwj Rok od Roku wjc a wjc se stenčuge / wysekáwá / y skrz přjlissné Wymeycenj wětssým Djlem do Nedostatku přicházy / tak že mjsto těch předessle w Hognosti opljwagjcých Lesů / nynj brzským Czasem / pokudžby se spomožlivé Zamezenj nestalo / ten negwětssý Nedostatek by newyhnutedlně nasledowati / odtud pak by negen Wsseobecnost / nýbrž y gedenkaždý rozličným Spůsobem to negwětssý Ztenčenj a 188 KROPATSCHEK, J. Sammlung aller k.k. Verordnungen und Gesetze vom Jahre bis 1780: die unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. theils noch ganz bestehen, theils zum Theile abgeändert sind, als ein Hilfs- und Ergänzungsbuch zu dem Handbuche aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die k.k Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer chronologischen Ordnung. Svazek 1. Vídeň: J. G. Mössle, 1786, s Nožička, Přehled vývoje, s Podrobněji VODIČKA, F. František Rang. In: FRIČ, J. a kol. Velké vzory našeho lesnictví. Praha: SZN, 1958, s Nožička, Přehled vývoje, s Podrobněji k obsahu lesního řádu ŠIMANDL, M. Řády lesní ( ). In: SCHELLE, K.; TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. X. svazek R Říš. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2017, s

50 Záhubu zakusyti musel. 193 Lesní řád zakotvuje obecné užívání lesů, které je z dnešního pohledu samozřejmostí, v době před vydáním řádu tomu tak ovšem nebylo vždy. 194 Lesní řád stanovil též pravidla pro těžbu a prodej dřeva, zatímco pominul pěstování lesa. Poměrně podrobně je v lesním řádu upraveno hospodaření se dřevem při různých průmyslových činnostech. Například zakazoval stavbu skelných hutí v místech, odkud mohlo být dřevo plaveno do měst. Tyto provozy měly být budovány v odlehlých končinách, a paseky po nich vzniklé musely být bezodkladně zalesněny. Smůla a kolomaz se mohly pálit pouze z pařezů a bečváři či šindeláři neměli ke své výrobě používat celé stromy, nýbrž pouze zbytkové dřevo. Košíkáři měli povoleno používat pouze vrbové proutí rostoucí mimo les. Lesní řád důrazně zakazoval hrabání mechu a pastvu dobytka v mladých lesních porostech. Z důvodu nebezpečí požáru bylo v lesích zakázáno rozdělávat v letním období ohně. Lesní řád nařídil přísné šetření dřevem, např. zákazem stavět ploty z dřevěných planěk. K topení bylo doporučováno kamenné uhlí a domy měly být do budoucna stavěny pouze zděné. Ostatně stavba dřevěných domů byla nežádoucí i z hlediska požárních rizik. Moravský tzv. Ohňový patent z roku 1751 nařizoval, aby se u domů stavěly zděné komíny a do budoucna se stavěly pouze zděné stavby. 195 Obdobná ustanovení obsahoval i Císařský královský řádu hašení ohně v zemi vyskytlého se týkající vydaný pro České království dne 22. září 1755: Za gedenácté: Wrchnosti, Městečka, a Městys sami od sebe, též z Ohledu swého wlastnjho dobrého Stawu, kterýžto w Zachowánj Poddaného záležj, tamž pečowati, aby, kde se činiti dá, při Stawenj nowých domů, obzwláště w Městečkách, a Městys, Komíny dle wssý Možnosti zděné, y Domy od Kamene a Cyhel wystewěne býti mohli, wssak do žádného Komínu nagaké dřewěnné Trámy newtahugjc. 196 Zajímavé je též ustanovení 19. tohoto patentu, které nařizuje, aby každý Sedlák před swým Domem negaké Stromy budaucjho Jara wysázel, skrze kteréžto naproti powstalému, a tudy tak lehce k Stawenj dorážeti nemohaucýmu Ohni Zástawa učiněna bude. 197 Ustanovení těchto patentů se ovšem v praxi často obcházela, např. omítnutím dřevěných domů. 193 Cýsařský Králowský Patent Lesů a Dřjvj Ustanowenj v Králowstwý Czeském se týkagjcý. Praha, Srov. Artykulové soudní z arcibiskupského panství Červenořečického. In: Archiv český. 23. díl, s. 130; Zřízení Meziříčské, tamtéž, s Stručný výtah tzv. Ohňového patentu viz PRASEK, V. Řády požárové. In: Selský archiv, roč. 4, 1905, č. 3, s Archiv Národního technického muzea, Sbírka patentů, řádů a nařízení, artikulí, instrukcí, oběžníků, zpráv a naučení, inv. č. I-20, kart. č. 1, sign. I. 197 Tamtéž. 50

51 Vydání lesních řádů s platností pro celé země v letech 1754 a 1756 bylo výrazným posunem v ochraně lesů a lze jej považovat za vznik moderního českého lesnictví. 51

52 3 Právní úprava stromořadí u silnic od poloviny 18. století do současnosti A jako se ve městech dosahuje krásy cest krásnými stavbami, zvyšuje se venku jejich ozdobnost stromy, které zasázeny z obou jejich stran obveselují naše duše zelení a stínem jim činí nejvyšší pohodlí. Andrea Palladio, Třetí kniha o architektuře 198 Aleje nebo stromořadí jsou nedílnou součástí české krajiny a jen stěží si ji lze bez těchto krajinných prvků představit. Byly vysazovány již ve starověkém Egyptě, Mezopotámii, Řecku i Římě. V českých zemích se s alejemi setkáváme poprvé ve 14. století. 199 Vzhledem k hustému zalesnění českých zemí však bylo častější z bezpečnostních důvodů stromy u silnic kácet. Např. v roce 1361 bylo nařízeno vrchnostem vyklestit kolem silnic křoviny a lesy tak daleko, co by dohodil kamenem obepjatými prsty. 200 Podobné příkazy byly v následujících staletích zcela běžné. Sněmovní usnesení z let 1541, 1557 a 1559 nařizovala vymýtit lesy po obou stranách silnice do vzdálenosti jednoho až půldruhého provazce. 201 Ustanovení o mýcení lesů v blízkosti silnic byla i součástí zemských zřízení, jak již jsem zmínil v předchozí části. Tato praxe přetrvala až do 17. století, kdy zejména po třicetileté válce docházelo k častým loupežím na lesních cestách a silnicích. Ve volné krajině se začaly aleje ve větší míře vysazovat v době renesance, kdy inspirace antikou přinesla pravidla a organizaci výsadby zahrad a sadů. 202 Důležitým prvkem renesančních zahrad byla pravidelná stromořadí. Postupem času se začala stromořadí hojněji vysazovat i podél silnic a cest. 198 PALLADIO, A. Čtyři knihy o architektuře. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1958, s Veličková, Velička a kol., Aleje české, s Kubeša, Stručný přehled, s Bulíř, Vegetační doprovody, s Podrobněji PEJCHAL, M. Použití dřevin v historickém vývoji alejí. In: Historie a současnost alejí v krajině a urbanizovaném prostředí: sborník přednášek z odborného semináře konaného v Olomouci ve dnech 17. až 18. září Olomouc: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Olomouci, 2007, s ; Veličková, Velička a kol., Aleje české, s

53 Období renesance přineslo i změnu hospodaření vrchnosti, mj. i velký rozmach rybníkářství. V 15. a především 16. století se budovaly celé soustavy rybníků a jejich hráze si lze jen těžko představit bez stromořadí. Nejčastěji zde nalezneme duby, jejichž mohutný kořenový systém prostoupil tělo hráze a tak ji zpevnil. Duby se spolu s lipami v našich podmínkách dožívají ze všech listnatých stromů nejvyššího věku a zaručují, že obnova hrázného porostu nebude muset probíhat tak často. I přesto se do dnešních dnů příliš mnoho těchto původních stromů nezachovalo. Příkladem mohou být duby zvaní Tři bratři na hrázi rybníka Starý Vdovec u Třeboně, 203 několik dubů na hrázích zrušených rybníků Podsedek a Karštejn v Jemčinských lesích a nemnoho dalších výjimek. 204 Největší rozmach stromořadí přineslo období baroka. V roce 1631 bylo vysazena dodnes významná čtyřřadá lipová alej v Jičíně vedoucí z města k Valštejnově lodžii, o několik desetiletí mladší je alej mezi Valticemi a Lednicí. 205 Po roce 1667 vysazovali jezuité ovocné stromy podél cest na panství Opařany, které uvedeného roku zakoupili a úspěšně se na něm věnovali ovocnářství. 206 Stromořadí pronikla rovněž do měst, kde se stala vítaným oživením hlavních ulic. V roce 1728 bylo vysazeno stromořadí v Karlových Varech a v roce 1793 na brněnském Kolišti. 207 V Praze byly založeny aleje mimo jiné na Koňském trhu (dnešním Václavském náměstí) a také v ulici Nové aleje (dnešní Národní třída) nebo na Příkopech. Podobných příkladů bychom našli mnohem více, jejich podrobnější výčet by však přesáhl možnosti této práce. Do barokních alejí, plnících mnohdy estetickou funkci, byly nezřídka vysazovány cizokrajné dřeviny, např. jírovce, modříny, akáty, platany a později velice populární tzv. vlašské topoly. Z počátku 18. století se nám zachovala zmínka o jednom z prvních případů individuální ochrany konkrétní aleje. Jednalo se o původně lipovo vrbovou alej v Bubenči, lemující silnici od Pražského hradu do Stromovky, vysazenou v roce V průběhu třicetileté války byla 203 V roce 2015 byl živý už pouze jeden, druhý uschl několik let předtím a z třetího zbýval tlející pařez. 204 Např. ze 76 dubů na hrázi Rožmberka, které jsou dnes chráněny jako památné stromy, může dobu vzniku hráze pamatovat minimum jedinců. Většina ostatních pochází dalších generací výsadeb. Obdobná situace je v případě 88 památných dubů z aleje na hrázi Nové řeky. 205 Veličková, Velička a kol., Aleje české, s NĚMEC, B. Dějiny ovocnictví. Praha: Československá akademie věd, 1955, s Pejchal, Použití dřevin, s SCHOTTKY, J. M. Prag, wie es war und wie es ist, nach Aktenstücken und den besten Quellenschriften geschildert. Zweiter Band. Praha: J. B. Calve, 1832, s

54 poničena a v následujících letech obnovována. Na počátku 18. století se rozmohl nešvar poškozování stromů v této aleji, a tak místodržící žádali na panovníku povolení, aby mohli škůdce přísně trestat. Tehdejší císař Karel VI. jim vyšel vstříc a vydal příslušný předpis. Ten se ovšem minul účinkem, protože po jedenácti letech museli místodržící vyhlásit toto nařízení: Jeho cís. a král. Milosti bylo s nelibostí vyslechnouti zprávu, že lipové stromořadí u Bubenče není bezpečno před všelijakou čeládkou a venkovany tamtudy jezdícími aneb jinými lidmi, kteří lípy kazí a ohaví. Z té příčiny J. M. Cská reskriptem daným ve Vídni dne 9. července 1714 nám poručila, aby se k takovým škůdcům přikračovalo přísnými tresty, i utětím ruky. O tom jsme my ohlášení učinili patentem ze dne 24. července t. r. Poněvadž nyní opět se přihází, že lidé takoví stromořadí kazí, zapovídáme znova tímto listem, aby nikdo na stromech škody nečinil, ale každý pod trestem svrchu psaným pychu se zdržel. Dáno na zámku Pražském dne 6. srpna Alej se i v pozdějších dobách těšila velké péči, byla dosazována převážně jírovci. Zánik stromořadí přineslo až rozšiřování městské zástavby do oblasti Bubenče a Letné. Jeho poslední pozůstatek můžeme dnes vidět v části ulice nazvané podle této aleje Pod Kaštany. 3.1 Počátky organizované výsadby stromořadí u silnic Uzákonění výsadby alejí podél silnic je tradičně spojováno s vládou Marie Terezie a jejími reformami. V literatuře bývá často uváděno, 210 že se tak stalo v roce Tato informace není a priori nepravdivá, je však neúplná a zjednodušující. V této kapitole popíši podrobněji vývoj právní úpravy výsadby a ochrany alejí v 18. a v první polovině 19. století, která byla roztříštěna do značného množství právních předpisů, z nichž některé byly republikovány. Rozvoj relevantní legislativy v této době přímo souvisí s budováním silniční sítě. Již za vlády císaře Karla VI. se započalo s budováním říšských (císařských) silnic, a jejich výstavba gradovala za vlády Marie Terezie a Josefa II. 211 Obecně bývá uváděno, že stromy byly vysazovány u silnic z důvodů orientačních (za snížené viditelnosti naznačují směr silnice), 209 VACEK, F. Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In: VOJTÍŠEK, V. (ed.) Sborník příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Díl IV. Praha: Obec hlav. města Prahy, 1923, s. 82. Původní německý text viz Schottky, Prag wie es s Např. Hrušková, Větvička a kol., Aleje. Krása, s. 22 nebo Veličková, Velička a kol., Aleje české, s Bulíř, Vegetační doprovody, s

55 ochranných (ochrana cestujících a zvířat před povětrnostními vlivy), estetických (zlepšení vzhledu krajiny) a jiných (v případě ovocných stromů poskytování občerstvení pocestným). Většina níže uvedených předpisů však, až na nepatrné výjimky, konkrétní důvody výsadeb stromořadí nezmiňovala. Za nejstarší známé předpisy nařizující výsadbu stromořadí jsou považovány reskripty ze dne 21. března 1740 a 29. srpna 1752, oba vydané pro Moravu. 212 Reskript císaře Karla VI. z roku 1740 je odpovědí na dotaz ředitele pro udržování moravských silnic, co činit s alejemi a jak naložit s výtěžky za vykácené stromy. Reskript nařizoval, že kácení stromů na nových silnicích, nutné za účelem, aby vzduch měl lepší přístup na silnice a rychleji je po deštích vysušoval, má se přenechat pozemkovým vrchnostem jako vlastníkům půdy. Tito vlastníci půdy měli povinnost přerostlé stromy prořezávat a kácet a namísto stromů odumřelých museli vysadit nové. Reskript byl intimován moravských krajským úřadům guberniálním výnosem č. 103 ze dne 28. března Reskript z roku 1752 stanovil, že i na ostatních nově zakládaných silnicích se kácení stromů a užívání plodů z nich přenechává pozemkovým vrchnostem. Na řádné dodržování tohoto předpisu měla dbát silniční inspekce. Tento reskript byl intimován moravským krajským úřadům guberniálním výnosem č. 465 ze dne 9. září Povinnost vrchností vysazovat silniční stromoví u říšských silnic a práva s touto povinností spojená nemohla být jednostranným rozhodnutím silniční správy zrušena. 213 V Čechách byla ochrana stromů nařízena patenty ze dne 11. prosince a ze dne 30. června Druhý zmiňovaný patent se nevztahoval pouze na stromy rostoucí u silnic, 212 Je velmi pravděpodobné, že se nejednalo o první předpisy, které nařídily výsadbu stromořadí u silnic v českých zemích. Vzhledem ke své dlouhé platnosti (formálně až do roku 1961), však byly obecněji známými. Původní znění obou reskriptů se mi bohužel nepodařilo dohledat. Jejich obsah, z něhož jsem dále čerpal, je popsán v odůvodnění nálezu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. května 1928, č In: In: BOHUSLAV, Josef Václav. Sbírka nálezů nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství (V. Tomsa), roč. 10, , s Viz nález Nejvyššího správního soudu ze dne 23. května 1928, č ČÍŽEK, K. Zákon, daný dne 2. prosince 1884, pro království české, v příčině vysazování a ochrany alejí aneb jednoduchých stromořadí podél veřejných silnic. In: Samosprávný obzor, roč. 7,1885, č. 3, s KROPATSCHEK, J. Sammlung aller k.k. Verordnungen und Gesetze vom Jahre bis 1780: die unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. theils noch ganz bestehen, theils zum Theile abgeändert sind, als ein Hilfs- und Ergänzungsbuch zu dem Handbuche aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die k.k Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer chronologischen Ordnung. Svazek 3. Vídeň: J. G. Mössle, 1786, s

56 nýbrž na veškeré stromy rostoucí mimo les. Poukázal na značně rozšířené poškozování a likvidaci morušových, 216 ovocných i planých stromů. Za účelem jejich ochrany zavedl patent citelné tresty. Provinil-li se někdo proti ustanovení tohoto patentu poprvé, mohl být odsouzen k dvouletému pobytu v káznici. Pokud by delikt opakoval, mohl mu být uložen trest nucených prací na pevnosti po dobu tří let. O dodržování ustanovení patentu ze dne 30. června 1756 však můžeme pochybovat, neboť byl dvorským dekretem ze dne 8. května 1782, republikovaným dne 30. dubna 1783, doplněn, aby žádný pachatel nemohl ospravedlňovat svůj delikt nevědomostí. 217 Předpis měl být vyhlášen nejen ve městech a vesnicích, ale v úředních dnech předčítán na jiných veřejných místech. U silnic, kde byly nově vysazeny stromy, měly být umístěny tabule upozorňující na tresty za poškozování těchto stromů. Není jisté, zda i po tomto doplnění došlo k nápravě, neboť guberniálním nařízením ze dne 31. března 1791 byl patent opět republikován. 218 Dalším guberniálním nařízením, tentokrát ze dne 5. května 1791 byly nově upraveny tresty za delikty dle patentu z 30. června V té době již byl v platnosti Všeobecný zákoník o zločinech a trestech za ně (z roku 1787), na svou dobu pokrokový trestněprávní předpis ovlivněný osvícenskou filozofií a upouštějící od nepřiměřeně krutých trestů. Za poškození stromů mohl pachatel být potrestán podle zákoníku o zločinech a trestech lehčím žalářem dle 30 nebo tělesným trestem spočívajícím v bití holí, karabáčem nebo metlou dle 32. Dvorský reskript ze dne 24. září 1763 platný pro všechny dědičné země habsburské monarchie uložil výsadbu jednotlivým panstvím, městům a obcím ležícím při daných 216 Moruše (morušovníky) byly výslovně zmiňovány ve více předpisech. V 18. století bylo podporováno pěstování moruší a chov bource morušového pro výrobu hedvábí. Patentem ze dne 16. srpna 1763 ustanovila Marie Terezie zvláštní výhody těm, kteří se pěstování moruší a chovu bource morušového věnovali. Dalším patentem z roku 1765 bylo pěstování moruší osvobozeno od daní. Zdroj: Archiv Národního technického muzea, fond Sbírka patentů, řádů a nařízení, artikulí, instrukcí, oběžníků, zpráv a naučení, inv. č. I-27, kart. č KROPATSCHEK, J. Handbuch aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die K. K. Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer Sistematischen Verbindung. Die Verordnungen und Gesetze vom Jahre 1780 bis Svazek 3. Vídeň: J. G. Mössle, 1786, s KROPATSCHEK, J. Sammlung der Gesetze, welche unter der glorreichsten Regierung des Kaisers Leopold des II. in den sämmtlichen k. k. Erblanden erschienen sind in einer chronologischen Ordnung. Svazek 3. Vídeň: J. G. Mössle, 1791, s

57 silnicích. Vysazovat měly především ořešáky, lípy, moruše, v chladných oblastech červené jeřáby a další divoké ovoce. 219 Patent o říšských silnicích ze dne 17. března 1778 uváděl ke stromům rostoucím blízko silnice ve svém odstavci 14 toto: Jestliže blízko silnice stojící stromy a keře vrhajícím stínem překážejí jejímu vyschnutí, nařizujeme každému, aby ve vzdálenosti 2 sáhů (3,8 m) od patníků, nebo hrany silnice nově nesadil žádný strom, ať se jmenuje jakkoliv, veškeré pak nyní v této vzdálenosti stojící stromy, vyjma stromy ovocné, pokud ještě jsou 3 stopy (asi 95 cm) daleko od hrany silnice a tedy spádu příkopu nepřekáže-jí, aby byly ihned poraženy a odstraněny s dalším rozkazem, že i zmíněné ovocné stromy na straně silnice oklestiti se mají. 220 Nejstarší předpisy z 18. století týkající se silničních stromořadí jsou zpravidla velmi stručné. Prvním trochu obsáhlejším (3 odstavce) je nejvyšší rozhodnutí ze dne 29. ledna 1780, republikované dvorským dekretem ze dne 12. května 1781 a znovu 7. prosince téhož roku. 221 V úvodu tohoto dvorského dekretu je uvedeno, že výsadba stromů byla již v minulosti častokrát doporučována vlastníkům pozemků u veřejných silnic a cest. Z této proklamace lze opět dovodit, že dosavadní předpisy se často míjely účinkem. Na rozdíl od předchozích předpisů, obsahuje tento dvorský dekret i další ustanovení prohlubující a upřesňující dosavadní útržkovitou právní úpravu. Stanovil, že stromy mají být vysazeny v určité vzdálenosti na vnějším okraji silničního příkopu, aby z něj mohly čerpat vláhu a zároveň svými kořeny nenarušovaly vozovku, která byla zpravidla tvořena pouze uválcovanou vrstvou štěrku. Stromy u silnic byly ve vlastnictví vlastníka přilehlého pozemku, jehož dispozice s nimi však byla omezena mohl je pokácet pouze, pokud uschly. Dvorský dekret rovněž neopomenul estetický požadavek na stromořadí. Stromy měly být vysazovány stejnoměrně, neboť oku nelahodí, když na dvou vedle sebe ležících 219 KROPATSCHEK, J. Sammlung aller k.k. Verordnungen und Gesetze vom Jahre bis 1780: die unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. theils noch ganz bestehen, theils zum Theile abgeändert sind, als ein Hilfs- und Ergänzungsbuch zu dem Handbuche aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die k.k Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer chronologischen Ordnung. Svazek 4. Vídeň: J. G. Mössle, 1786, s Český text patentu o říšských silnicích otištěn v časopise Poodří. Viz ŠULÉŘ, O., SOBEK, O., JAROŠEK, R. Staré cesty a lidé kolem nich Čtení z Kroniky Okresní správy silnic Nový Jičín. In: Poodří, roč. 6, 2003, č. 3, s Salák, Aleje a komunikace, s. 134; týž, Právní úprava, 2013, s Originální německé znění viz Kropatschek, Handbuch aller, s

58 pozemcích jsou k vidění stromy vysazené hned tu, hned tam. 222 Údržba stromů měla spočívat v jejich prořezávání, nikoli však v razantním ořezu koruny nebo vrcholu. Třetí odstavec dekretu obsahoval sankce za poškození stromů. Pachatel měl povinnost nahradit škodu na poškozených nebo zničených stromech, vedle toho měl být potrestán pobytem ve vězení. Motivací pro veřejnost byla odměna za dopadení pachatele, která byla ve výši 2 zl. za každý poškozený strom. K zaplacení této odměny byl povinen rovněž pachatel, byl-li nemajetný, proplatila ji silniční pokladna. Dekretem dvorské kanceláře ze dne 16. listopadu 1792 bylo nařízeno, aby panství, města a obce, jejichž územím silnice vede, ručily společně a nerozdílně za zachování alejních stromů. Pokud by byly stromy poškozeny nebo zničeny, měly uvedené subjekty povinnost nahradit je jinými stromy téhož druhu, stejného stáří a ceny. 223 Dekretem ze dne 3. listopadu 1795 nařídilo české gubernium, aby byli rolníci přesvědčováni o užitku výsadby ovocných i planých stromů u silnic a povzbuzováni k jejich výsadbě. 224 K témuž období uvádí prof. Bohumil Němec, že vrchnost, která se nestarala o výsadbu stromů a výuku mládeže o prospěšnosti takové činnosti, se vymlouvala, že český venkovan považuje pěstování stromů za škodlivou věc a stromy i péči o ně prý nenávidí. Prof. Němec tuto výmluvu některých vrchností označil za pomluvu, kterou vyvrací hojnost starých stromů v zahradách, alejích i mnohé obyčeje projevující lásku k ovocným stromům. 225 S tím se lze do značné míry ztotožnit, ovšem tvrzení o nenávisti českého venkovana ke stromům má nepochybně (v některých případech) svůj reálný základ. Svědčí o tom mnohé případy značné neochoty vysazovat alejní stromy, jejich ničení a poškozování v průběhu celého 19. století zmíněné v následujících kapitolách. Nařízením ze dne 17. března 1798 stanovilo české gubernium, aby nikdo neořezával alejní stromy bez souhlasu ředitelství silnic, přičemž škůdci měli být potrestání podle zákona. 226 Cirkulářem dne 27. října 1803 vyzvalo české gubernium všechny vlastníky pozemků u silnic k výsadbě zdravých, rovných stromů, a to ve vzdálenosti 5 sáhů od sebe. Stromy měly 222 Kropatschek, Handbuch aller, s V originálu: Es sonst dem Auge unangenehm fallen müsste, auf zweien nebeneinander liegenden Feldern die Bäume bald da, bald dort gepflanzt zu sehen. 223 Čížek, Zákon daný dne, s. 85, v německém znění viz KALOUSEK, J. Archiv český čili staré písemné památky české i moravské. 25. díl. Praha: Ed. Grégr, 1910, s Tamtéž. 225 Němec, Dějiny ovocnictví, s Kalousek, Archiv český, 25, díl, s

59 být stejného druhu, doporučeny nebyly vrby pro svou malou výšku. Odumřelé stromy měly být vždy nahrazeny novými, za tím účelem měly vrchnosti zřizovat stromové školky. 227 Dalším cirkulářem ze dne 21. února 1805 bylo předchozí nařízení doplněno, že obcím a vrchnostem byla zopakována povinnost dohlížet na jednotnost výsadeb co do druhu, kvality a stáří sazenic, a dále upozorněno na nutnost trestání škůdců stromů. 228 Již 26. prosince následujícího roku vydalo české gubernium další předpis opakující základní zásady z předešlých, neboť se stávalo, že alejní stromy byly poškozovány a jejich podpůrné kůly vytrhávány a kradeny. Aby se tomuto jednání zamezilo, měla jednotlivá panství na ochranu stromů dohlížet a pachatele přísně trestat. Dále měla panství stromy řádně pěstovat a každý zničený strom či ukradený kůl nahradit novým. 229 Napoleonské války pochopitelně výsadbě silničních stromořadí příliš nepřály, byť v této době pronikl do českých zemí nový fenomén stromořadí vlašských pyramidálních topolů, které se staly velmi módními. 230 Po skončení napoleonských válek a překonání ekonomické krize se úřady začaly opět více zabývat alejemi. 231 Konkrétně české gubernium shledalo, že výsadba stromořadí na veřejných cestách se v některých částech země praktikuje s malou horlivostí a povinnost udržovat již vysazené stromy je do značné míry zanedbávána. Proto vydalo dne 17. července 1828 obsáhlé (24 paragrafů) nařízení č (č. 134/1828 Provinciální sbírky zákonů) o výsadbě alejních stromů u veřejných silnic adresovaný krajským úřadům a ředitelství výstavby silnic. 232 Již v 1 tohoto nařízení byly deklarovány výhody alejních stromů pro osoby povinné k jejich výsadbě v podobě výnosu z ovoce a dřeva. Primárně měly být vysazovány ovocné stromy a tam, kde to klima nebo povaha půdy nedovoluje, stromy divoké ( 2). Volba druhu vysazovaného stromu závisela na dohodě silničního komisariátu s místními úřady. Předpis podrobněji popsal, jaké druhy stromů jsou vhodné do jakého typu půdy. Technické podmínky výsadby stanovily Stromy se měly vysazovat na vnější okraj příkopu a to střídavě po obou stranách silnice v rozestupech 5 (ovocné) nebo 6 (divoké) 227 Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Vlašský nebo též lombardský topol je sloupovitý kultivar topolu černého (lat. Populus nigra 'Italica'). 231 Salák, Právní úprava, s ANONYM. Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen für das Jahr Band. Praha: Schönfeldská knihtiskárna, 1829, s

60 sáhů od sebe. Výsadba se prováděla na jaře, zatímco sadební jámy bývaly vykopány již od podzimu. Předpis stanovil dokonce i parametry těchto jam: šířku 3 5 stop a hloubku 2 3 stopy. Sazenice měly mít kmínky o průměru 2 4 palce, vysoké měly být 4 6 stop. Po výsadbě měly být přivázány k opěrnému kůlu, aby je vítr nezlomil či nevyvrátil. Dřevo na tyto kůly mělo být obstaráno již na podzim a zbaveno kůry. Hroty kůlů bylo nezbytné před zaražením do země opálit, aby příliš rychle neuhnívaly. V prvním roce po výsadbě mělo být o stromy obzvláště pečováno, v dobách sucha měly mít zajištěnu adekvátní zálivku. Prořezávání stromů se provádělo v intervalu 3 6 let a to pouze s povolením silničního komisariátu. Dozor nad výsadbou svěřilo nařízení v 15 ředitelství výstavby silnic a krajským úřadům, resp. silničnímu personálu podřízenému těmto úřadům. Tresty za poškozování alejních stromů nařízení podrobněji neuvádělo. Odkazovalo na řád silniční policie, popř. II. díl trestního zákoníku (Kniha práw nad přečiněnjmi hrdelnjmi a těžkými řádu Městského (totiž Policye) přestupky z roku 1803, česky 1804). Z původních předpisů převzalo nařízení institut odměny pro osoby, které dopadly pachatele poškozujícího stromy, tyto mohly obdržet odměnu 5 10 zl. Tuto odměnu měl zaplatit sám pachatel prostřednictvím fondu silniční výstavby. Pachatelé dále museli škodu nahradit. Pokud neměli dostatečný majetek, museli škodu odpracovat, což zajisté mělo kladný výchovný efekt. V závěru guberniálního nařízení byl proklamován význam alejí pro zkrášlení krajiny. Krajským úřadům bylo uloženo, aby předpis bezodkladně zveřejnily, zajistily rychlou výsadbu stromů a zabezpečily jim náležitou ochranu. Již v následujícím roce vydalo české gubernium výnos pro krajské úřady a konzistoře č , kterým navrhlo zavést do školních osnov předmět výsadba stromů a ovocnářství. Jeho hlavním cílem bylo povzbuzení dětí a mládeže k pěstování stromů a lásce k nim. Výuka tohoto předmětu se setkala s velkou odezvou. 233 V roce 1830 vydalo české gubernium další nařízení č (č. 36/1830 Provinciální sbírky zákonů), které ukládalo na křižovatkách výsadbu rychle rostoucích dřevin, zejména topolů, a jejich osazení ukazateli směru. 234 Křižovatky silnic se často nacházely mimo sídla a nebyly mnohdy nijak označeny. Cestující, který by nesprávně odbočil se tak mohl snadno 233 Podrobněji Salák, Právní úprava, s ANONYM. Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen für das Jahr Band. Praha: Schönfeldská knihtiskárna, 1832, s

61 ztratit. Proto bylo vhodné na takové křižovatky umístit ukazatele. Ty kamenné byly sice trvalé, ale dosti nákladné. 235 Levné dřevěné značky měly naopak velmi krátkou životnost. Z těchto důvodů bylo citovaným nařízením uloženo krajským hejtmanům, aby nechali na všech křižovatkách vysadit topoly, nebo jiné rychle rostoucí dřeviny, a na ně připevnit směrové tabule. K orientaci tak sloužil i samotný strom, který již z daleka avizoval křižovatku. Ostatně tato funkce topolů nebyla záležitostí pouze první poloviny 19. století. Ještě ve své knize Ovocnaření v alejích z roku 1957 doporučuje Josef Rejzek umístit topoly nebo břízy jako přirozené výstražné značky před nebezpečná místa silnic, jako jsou např. křižovatky, rozcestí a železniční přejezdy. 236 Je škoda, že na tuto funkci dřevin se v dnešní době poněkud zapomnělo, neboť může mít svůj význam i nadále. I přes výše uvedený předpis o označování křižovatek bylo guberniální nařízení č z roku 1828 prvním předpisem, který upravoval celou materii silničních stromořadí komplexně, podobně jako o půl století později zákon č. 72/1884 čes. z. z. Bohužel ani tento předpis nepřinesl radikální obrat a masovou výsadbu stromořadí. Svědčí o tom několik dalších předpisů z následujících dvou desetiletí. Již v roce 1831 došlo k novelizaci nařízení č , a to nařízením presidia českého gubernia č ze dne 31. května 1831 (č. 114/1831 Provinciální sbírky zákonů), v jehož úvodu je konstatováno, že ve výsadbách stále nejsou očekávané pokroky. Jako hlavní nedostatky shledalo gubernium nejednotnost výsadeb, kdy vedle stromů s vysokými korunami jsou vysazovány zákrsky, které překáží chodcům, popř. je výsadba provedena jen na některých pozemcích. Krajským hejtmanům bylo uloženo, aby přísněji dohlíželi na dodržování příslušných předpisů. K datu 1. května 1832 byli vyzváni k podání zprávy o počtu, druhu a umístění nově vysazených stromů. 237 O dva roky později vydalo gubernium na základě zprávy pražského silničního komisariátu ze dne 11. dubna 1833 další nařízení (č ze dne 7. října 1833), v němž podrobněji popsalo metodu výsadby. 238 Výsadbě a ochraně stromořadí neprospívala ani liknavost některých cestářů, o čemž do jisté míry svědčí nařízení presidia českého gubernia č ze dne 15. srpna Jak 235 Několik takových kamenných rozcestníků se dochovalo do dnešní doby, např. u křižovatky silnic I/3 a I/23 v katastru obce Řípec, nebo nedávno zrekonstruovaný rozcestník u Černých mostů v Táboře. 236 Rejzek, Ovocnaření a alejích, s ANONYM. Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen für das Jahr Band. Praha: Schönfeldská knihtiskárna, 1832, s ANONYM. Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen für das Jahr Band. Praha: Gottfried Haase, 1834, s

62 vyplývá z tohoto předpisu, poškozování alejních stromů bylo častým jevem, stejně tak neosázení mezer po pokácených stromech. Gubernium uvedeným nařízením vyzvalo vrchní stavební ředitelství k nápravě. 239 O nespokojenosti českého gubernia s aplikací příslušných předpisů svědčí i další nařízení ukládající krajským úřadům věnovat větší pozornost výsadbě stromů u silnic č ze dne 14. března 1844, 240 č ze dne 11. srpna a republikace předpisu z roku 1828 místodržitelským výnosem č ze dne 6. března I přes výše popsanou neochotu mnohých osob povinných k výsadbě stromořadí, je přínos předpisů nařizujících výsadby silničních stromořadí na nárůst počtu stromů nesporný. Z dokumentů vypracovaných Ústředním výborem pro statistiku polního a lesního hospodářství Čech za roky 1854 až 1864 uložených v Národním archivu 243 vyplývá, že v uvedeném období došlo v Čechách k výraznému nárůstu počtu alejních stromů. Zatímco v roce 1854 rostlo v alejích v Českém království 1, ovocných a divokých stromů, o deset let později to bylo již 2, ovocných a 1, divokých stromů. Celkový počet stromů každoročně narůstal, byť v některých krajích meziročně klesal. Například v alejích v Českobudějovickém kraji rostlo v roce divokých stromů, v roce 1859 dokonce stromů, ale o rok později již pouze stromů. Statistické údaje o počtu stromů jsou cenným údajem a v budoucnu by mohly být předmětem důkladnější analýzy, na kterou zde není vzhledem k tématu této práce dostatek prostoru. Na Moravě bylo vydáno guberniální nařízení ze dne 12. října 1838, č , jímž byly z důvodu nepříznivého stavu osazování silnic republikovány dosavadní předpisy. V roce 1860 bylo vydáno nařízení ministerií záležitostí vnitřních a práv č. 28/1860 ř. z., jímžto se vyhlašuje, že budou zřízeni přísežní hlídači pro ochranu polí a ustanovuje se, jak se mají vyšetřovati a trestati škody na polích učiněné. V demonstrativním výčtu polního majetku v 1 uvádělo též stromořadí, jejichž poškození bylo považováno za polní pych a trestáno podle 24 pokutou od 25 kr. do 40 zl. nebo vězením do 8 dnů. Podrobněji pojednáno o tomto nařízení bude v kapitole ANONYM. Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen für das Jahr Band. Praha: Gottfried Haase, 1836, s Národní archiv Praha, fond Cirkuláře a vyhlášky, inv. č. 5065, kart Tamtéž, inv. č. 6565, kart Čížek, Zákon daný dne, s Národní archiv Praha, fond České místodržitelství Praha - zemědělství, inv. č. 135, sign. 12/6/1, kart Úplné statistické údaje o počtu alejních stromů v letech jsou v příloze č

63 3.2 Právní úprava výsadby a ochrany stromořadí u silnic v Čechách ve 2. polovině 19. století a na počátku 20. století Právní úprava v silničních zákonech Právní úprava týkající se silničních stromořadí byla značně roztříštěna mezi říšské a zemské právní předpisy, které byly individuální pro každou zemi v rámci habsburské monarchie. Základními právními předpisy byly zákony upravující silnice a silniční policii. V roce 1864 byl vydán zákon č. 46/1864 čes. z. z., o tom, kdo jest povinen přispívati na veřejné silnice a cesty, které nejsou erární, a komu přísluší o nich rozhodovati (tzv. kompetenční zákon). Tento zákon v 1 stanovil, že vedle státních (též označovaných jako erární, říšské, císařské) silnic budou existovat ještě tři kategorie zemské silnice, 244 okresní silnice 245 a obecní silnice a cesty. 246 Vedle rozdělení těchto silnic do kategorií dle významu obsahoval též základní kompetence orgánů týkající se silniční správy. Právní úpravu silničních stromořadí na nestátních silnicích upravoval navazující zákon č. 41/1866 čes. z. z., o technicko hospodářské správě veřejných silnic, které nejsou erární (tzv. administrační zákon). Podle 42 tohoto zákona mohly stromy nahrazovat patníky, pokud byly alespoň 3,5 4 palce (9 10 cm) 247 silné a byly od sebe ve vzdálenosti, která byla předepsána pro patníky (zpravidla 5 8 stop, tj. 1,75 2,5 m). Takto zasazené stromy se měly udržovat, aby měly vysoké kmeny a neomezovaly svým nízkým rozvětvením provoz na silnici. Na místo odumřelých stromů se měly vysazovat nové. Výsadbu stromů okolo silnic podrobně upravoval 45, který ukládal povinnost výsadby stromořadí podél všech zemských silnic. Tuto výsadbu měly obstarávat obce, přes jejichž území zemská silnice vedla. Obdobnou povinnost obcím ukládal zákon i pro případy okresních silnic, kdy však okresní výbor mohl z důvodu nedostatečné šířky okresní silnice nebo z jiného důvodu rozhodnout o 244 Ust. 2 zákona č. 46/1864 čes. z. z. zní: Silnice zemské jsou ty, které za příčinou jejich důležitosti pro obchod v zemi zákon zemský za takové prohlásí. 245 Ust. 3 zákona č. 46/1864 čes. z. z. zní: Silnice okresní jsou ty, které již za takové zřízeny jsou, anebo kteréž zastupitelstvo okresní a v případu v 16 zastupitelstvo zemské za takové prohlásí. 246 Ust. 4 zákona č. 46/1864 čes. z. z. zní: Silnice a cesty k obecnému obchodu ustanovené, které nenáleží ani k silnicím výše jmenovaným, aniž jsou jměním soukromým, pokládají se za silnice a cesty obecní. 247 Původní znění tohoto zákona obsahovalo ještě staré délkové míry. Nařízením českého místodržitelství č. 15/1876 čes. z. z. byl zákon novelizován a délkové míry v něm uvedené převedeny na metrickou soustavu. 63

64 výjimce. V takovém případě měl okresní výbor přimět vlastníky sousedních pozemků, aby vysadili a udržovali stromořadí až za silničním příkopem na jejich soukromých pozemcích. Kde vedla silnice po hranici dvou obcí, měla každá z obcí povinnost vysazovat stromořadí na své straně silnice. Užitek ze stromořadí, tedy zejména plody a dřevní hmota, náležel dle zákona obcím, které stromořadí vysadily a které je udržovaly. Primárně měly být stromy vysazovány na banketech 248 (nezpevněných krajnicích silnice) a to ve vzdálenosti 4 sáhů (8 m) od sebe. Sazenice musely být zdravé a rovné rostlé, aby měly stromy vysoký kmen neomezující provoz na silnici. Zákon ukládal povinnost sazenice po výsadbě opatřit vhodnými ochrannými prostředky, aniž by je konkretizoval typicky se jednalo o podpůrné kůly. V 45 bylo také určeno, jaké druhy stromů by měly být vysazovány. V původní osnově zákona bylo uvedeno, že k vysazování užíti se má vždy podle povahy půdy a podnebí s vyloučením všeho druhu topolů, obzvláště stromů ovocných a morušových, pak jeřábů a lip. 249 Při projednávání návrhu v zemském sněmu dne 17. března 1866 bylo toto ustanovení předmětem debaty. Poslanci měli rozdílné názory, zda je nutné doporučovat zákonem konkrétní druhy. Např. František August Brauner zastával názor, že uvedení konkrétních druhů je nadbytečné. Vyjádřil svou preferenci k lipám, ale zároveň uvedl jejich nevýhodu stínění přilehlým polnostem. K topolům, které měly být přímo v zákoně z výsadby vyloučeny a za jejichž příznivce se Brauner nepovažoval, připomněl, že byly před 30 až 40 lety ve veliké módě a tak je máme tam, kde to vypadá jako by veliká řada šibenic; ale nemáme jich tam, kde by velmi dobře a prospěšně a malebně okolo silnic stály. 250 Znění 45 schválené sněmem bylo nakonec v otázce uvedení vhodných druhů pro výsadbu kompromisem preferenci dostala výsadba ovocných stromů a moruší. Ze zákonného ustanovení vznikly pochopitelně i soudní spory. Např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. září 1881, č soud uzavřel, že příslušnost ve věci rušení držby způsobené vytrháním stromků podél silnice rostoucích na soukromém pozemku, které bylo nařízeno usnesením obecního výboru, nenáleží soudům, ale samosprávě Odtud dodnes hojně užívaný český slangový výraz pangejt. 249 ANONYM. Jednání zemského sněmu českého. In: Národní listy, roč. 6, , s Sněm Království českého , stenoprotokoly, 51. schůze, sobota 17. března In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: VOLF, F. Praktické případy. In: Právník, roč. 20, 1881, s

65 Ochrana stromořadí byla zajištěna zákonem č. 47/1866 čes. z. z., řádem policie silničné pro království České, vyjímaje královské hlavní město Prahu. V 1 tohoto zákona bylo stanoveno, že každé zúmyslné neb opomenutím povinné péče zaviněné poškození částí silnice ( ) stromořadí na silnici nebo podél silnice vysázených, a kolů při nich, prohlašuje se, ač nestíhá-li se obecným zákonem trestním, za přestupek řádu policie silničné a tresce se pokutou v 12 tohoto zákona vyměřenou, mimo to viník zavázán, nahradit škodu z trestního skutku zrostlou. Skutková podstata tohoto přestupku byla relativně neurčitá a zahrnovala široké spektrum jednání či naopak opomenutí. Sankcí za přestupek byla podle 12 tohoto zákona pokuta v rozmezí od 1 do 5 zl. V případě nemožnosti zaplatit pokutu mohla být peněžitá sankce přeměněna na trest vězení a to ve výměře 6 hodin za každý 1 zl. Vzhledem k tomuto poměru bylo pro mnohé viníky výhodnější strávit trest ve vězení, než platit pokutu. Dohled nad stavem silnic, včetně stromořadí u nich, prováděli především silniční pracovníci (cestmistři a cestáři), 252 orgány místní a polní policie, finanční stráž a četnictvo. Výkon silniční policie byl svěřen představenému místa, kudy silnice vedla, resp. podle místa, kde došlo k přestupku. Tyto záležitosti řešila obec ve své samostatné působnosti ve smyslu 28 zákona č. 18/1862 ř. z., jímžto se vyměřují základní pravidla, dle nichž se mají uspořádati záležitosti obecní (tzv. obecní zřízení). Podezření z přestupku řešilo obecní představenstvo a v souladu s 35 nebo 62 obecního zřízení mohlo uložit výše uvedenou sankci. Proti takovému rozhodnutí existoval opravný prostředek v podobě stížnosti k okresnímu politickému úřadu (okresnímu hejtmanství) ve smyslu 65 obecního zřízení. Zajímavostí je, že podle rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 27. března 1877, č bylo přestupkem podle řádu policie silniční též poškození stromů, keřů a květin v městských sadech, které tak nebylo považováno za polní pych ve smyslu zákona č. 76/1876 čes. z. z. v příčině ochrany majetku polního Dle 1 Řádu služby cestářů mají cestáři povinnost alejové stromoví chránit před poškozením a dle 22 hlásit škodu obecnímu představenstvu, kterému mají rovněž oznamovat, kde je třeba vysadit nové stromy a kde je případně potřeba odstranit ze stromů housenky a chrousty. Podrobněji POPELKA, F. L. Zákony a předpisy platné pro veřejné neerární silnice a cesty v království českém zahrnujíc v to zákon o mýtech: vysvětleno a doplněno nálezy nejvyšších stolic. 2. vyd. Praha: Heinrich Mercy, 1885, s Tamtéž, s

66 3.2.2 Zákon č. 72/1884 čes. z.z. Právní úprava obsažená v 45 zákona č. 41/1866 čes. z. z. se záhy projevila jako nedostatečná. Zákonné ustanovení směřovalo především k výsadbě stromořadí a jejich ochranu upravovalo jen velmi obecně uložením povinnosti stromořadí udržovat. Navíc zcela opomíjelo výsadbu a ochranu alejí u obecních silnic a cest. Již na počátku 70. let 19. století povstala myšlenka vytvoření zvláštního zákona upravujícího výsadbu a ochranu silničních stromořadí. V prosinci 1873 zaslalo lounské okresní zastupitelstvo zemskému sněmu petici za vytvoření takového zákona. Zemský sněm petici projednal a dne 17. ledna 1874 rozhodl, že ji postoupí vládě k vyjádření. 254 České místodržitelství zároveň ustavilo komisi k jednání o navrhované právní úpravě, která vypracovala osnovu zamýšleného zákona. Debaty o podobě zákona probíhaly delší dobu, řešila se i otázka, zda se bude povinnost vysazovat stromořadí vztahovat i na říšské silnice či nikoli. Zemský výbor se dne 12. září 1877 usnesl rozeslat osnovu zákona k podání připomínek okresním zastupitelstvům i štěpařskému spolku. Záhy obdržel zemský výbor odpovědi, přičemž téměř všechna okresní zastupitelstva se přimlouvala, aby byl příslušný zákon vydán, a připojila své návrhy na doplňky či úpravy. Např. sedlčanské okresní zastupitelstvo ve své odpovědi adresované zemskému výboru koncem roku 1877 vyjádřilo pro správný účinek navrhované právní úpravy potřebu dostatku kvalitních sazenic a školek, chutě a lásky k pěstování stromů a zabezpečení jejich náležité ochrany. Navrhlo zřízení okresních školek pro ovocné stromy a vyslovilo nutnost osvěty a vzdělávání školní mládeže v oboru štěpařství. 255 Dne 6. července 1880 předložil Václav Sedláček, poslanec za venkovské obce okresů Klatovy a Domažlice, zemskému sněmu petici klatovského okresního zastupitelstva za vytvoření osnovy zákona o výsadbě a ochraně stromořadí podél veřejných nestátních silnic. 256 Petice byla předložena petiční komisi. Následně zemský výbor rozeslal jednotlivým okresním zastupitelstvům, štěpařskému spolku a zemědělské radě k vyjádření oběžník s návrhem osnovy příslušného zákona. Jelikož klatovské okresní zastupitelstvo nedostalo odpověď na první petici, předložilo svou petici zemskému 254 Sněm Království českého , stenoprotokoly 2. zasedání, 20. schůze, sobota 17. ledna In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: ANONYM. Ze Sedlčan, dne 3. prosince. In: Čech, roč. 9, , s Sněm Království českého , stenoprotokoly, 2. zasedání, 18. schůze, úterý 6. července In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 66

67 sněmu opětovně dne 23. září Tato petice byla přikázána komisi pro zeměvzdělání. 257 Na schůzi zemského sněmu dne 13. října 1881 přednesl zpravodaj Jan hrabě Harrach zprávu komise o této petici. Seznámil poslance s vyřízením předchozí petice a sdělil, že již došlo několik vyjádření dříve oslovených subjektů. K potřebě zákonné úpravy výsadby a ochrany stromořadí se vyjádřil kladně: Zde jest třeba zákona. Taková stromořadí by daly dvojnásobný užitek. Nejenom, že by bezpečnosti cestující v noční době i při sněhu sloužily, ony by též majitelům užitek nesly za dříví a za ovoce, což v národohospodářském ohledu bez důležitosti by nebylo. Mimo to ještě by sloužily k okrášlení krajiny. 258 Zároveň naznačil možné komplikace, jaké by mohl zamýšlený zákon přinést: Nařídilo(-li) by se totiž, že by stromořadí podél silnic, které nejsou erární, se postavily, tak musí býti rozhodnuto, mají-li se postaviti na silnici samou, neb pozemky jednotlivců, podél silnic, aneb konečně do příkopů samých. Každý z těchto pádů má svou obtíž. Na silnici samé, která nemá šířku erárních silnic, vadily by stromy při jízdě. Na poli by se jednalo o obmezování práva vlastnictví, v příkopu opět by trpěly mokrem a větve by opět škodily komunikaci. 259 Dne 30. září 1882 přednesl zpravodaj zemského výboru dr. Anton Waldert obšírnou zprávu o zamýšleném zákoně, v níž shrnul dosavadní právní úpravu i legislativní pokusy a na závěr navrhl zvolení komise pro vysazování stromořadí, která by měla za úkol připravit definitivní podobu nové právní úpravy. 260 Komise byla záhy ustavena, ale do skončení volebního období se již zákon o výsadbě a ochraně stromořadí nepodařilo dokončit. Po zemských volbách roku 1883 se nově zvolený zemský sněm k návrhu zákona vrátil. Dne 19. září 1884 proběhlo v zemském sněmu první čtení zprávy zemského výboru o 257 Sněm Království českého , stenoprotokoly, 3. zasedání, 4. schůze, čtvrtek 29. září In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sněm Království českého , stenoprotokoly, 3. zasedání, 11. schůze, čtvrtek 13. října In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Tamtéž. 260 Sněm Království českého , stenoprotokoly, 4. zasedání, 4. schůze, sobota 30. září In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: České znění této zprávy zemského výboru viz Čížek, Zákon daný dne, s

68 legislativním návrhu a sněm odhlasoval, že zvolí opět zvláštní devítičlennou komisi. 261 Do této komise byli dne 23. září 1884 zvoleni poslanci Jindřich hrabě Kolowrat, Leopold Pollak, Martin Stejskal, Josef Freyer, Filip Knoll, Josef Vogel, Hynek Macků, Václav Böhm a Josef Feršman. 262 Druhé čtení zákona proběhlo na schůzi dne 13. října Zpravodaj komise, staročeský poslanec Hynek Macků přednesl osnovu zákona, přičemž do obecné debaty se žádný poslanec nepřihlásil. V následující zvláštní debatě padly dva pozměňovací návrhy týkající se jednotlivostí. Poslanec Jan Šabata navrhl změnu 6, aby z bezpečnostních důvodů nebyly jámy pro výsadbu stromů po delší dobu vykopané. Tento návrh byl odmítnut. Naopak přijat byl pozměňovací návrh poslance Jana barona Nádherného vypouštějící z 8 odst. 2 slova toliko po návodu orgánů zřízených pro dohled k silnicím. 263 Vzhledem ke skutečnosti, že nedošlo k podstatným změnám a schválení návrhu ve druhém čtení bylo rychlé, proběhlo na téže schůzi i třetí čtení a zákon byl zemským sněmem přijat. 264 Legislativní proces byl dovršen podpisem císaře Františka Josefa I. dne 2. prosince Zákon byl vyhlášen v zemském zákoníku jako č. 72/1884 čes. z. z., v příčině vysazování a ochrany alejí aneb jednotlivých stromořadí podél veřejných silnic. Skládal se z 16 paragrafů, 1 až 7 upravovaly výsadbu stromořadí, 8 až 14 jejich ochranu, kompetence orgánů, skutkové podstaty přestupků a sankce za ně. V 15 bylo pak derogační ustanovení rušící všechna doposud platná zákonná ustanovení a nařízení, která se týkala vysazování a ochrany stromořadí. Tím byla v Čechách odstraněna do té doby nepřehledná změť předpisů popsaných v přechozích kapitolách. 261 Sněm Království českého , stenoprotokoly, 2. zasedání, 7. schůze, pátek 19. září In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sněm Království českého , stenoprotokoly, 2. zasedání, 9. schůze, úterý 23. září In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Původně navrhovaného znění tohoto ustanovení bylo: Stromy smějí se klestiti toliko po návodu orgánů zřízených pro dohled k silnicím, ale nikdy nesmí se to díti tou měrou, aby se zohyzdil strom nebo ohrozilo se další jeho trvání. 264 Sněm Království českého , stenoprotokoly, 2. zasedání, 21. schůze, pondělí 13. října In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 68

69 Zákon stanovil v 1, že podél veškerých říšských, zemských, okresních a obecních silnic musí být aleje nebo, pokud to nebylo možné, alespoň jednoduchá stromořadí. 265 Výjimky z tohoto pravidla se týkaly pouze úseků silnic vedoucích lesy a osadami s uzavřenými řadami domů. Zákon vyjasnil otázku, které subjekty jsou povinny provádět výsadbu a údržbu alejí ( 2). Pro stromy na banketech silnice to byly obce, přes jejichž území silnice vedla. Jim rovněž náležel užitek z těchto stromů. Naopak stromořadí rostoucí až za silničním příkopem měli povinnost vysazovat a udržovat držitelé, resp. vlastníci sousedních pozemků (tzv. adjacenti, neboli přilehlíci či pomezníci), přičemž nebylo rozhodující, zda tyto stromy rostly na jejich pozemcích nebo nikoli. Obci byla dána donucovací pravomoc v podobě možnosti uložení peněžité sankce ve výši od 5 do 10 zl. podle 7. Pokud by i přes uložení pokuty povinná osoba stromy nevysadila, mohla je vysadit obec a povinná osoba to musela strpět. Užitek z takto vysazených stromů náležel obci. Právní poměry již existujících stromořadí zůstaly nedotčeny tímto zákonem, tj. subjekty, které byly povinné je udržovat podle dosavadních předpisů, jimi zůstávaly nadále a to i v případech, kdy by tak podle tohoto zákona tuto povinnost neměly. Byly však povinny plnit ty povinnosti, které tento zákon ukládal obcím. Tak měla být zajištěna jednotnost péče o stromořadí, ačkoli subjekty, které ji měly vykonávat, byly rozdílné. Otázka, zda by měl být povinen vysazovat a udržovat stromořadí vlastník pozemku vedle silnice nebo obec, byla jednou z hlavních otázek, kterou zákonodárci při tvorbě tohoto zákona řešili. Ve své zprávě ze dne 3. září 1884 nesouhlasil zemský výbor s tvrzením zemědělské rady, že stromořadí byla v lepším stavu, když je udržovali vlastníci pozemků sousedících se silnicí, než když je udržovaly obce. Dle zprávy zemského výboru brala zemědělská rada v potaz stav stromořadí pocházejících z dob patrimoniální správy, kdy sousedé silnic povinní údržbou stromořadí byli poddanými vrchnosti, která měla zpravidla více finančních prostředků i vlivu, aby přiměla své poddané stromořadí vysazovat a udržovat. 266 Způsob výsadby stromů upravoval 3. Stromy měly být vysazovány střídavě po obou stranách silnice, aby jejich vzdálenost ode dna příkopu činila minimálně 20 cm. Vzdálenost jednotlivých stromů od sebe závisela na druhu: vysokokmenné ovocné stromy (jabloně, 265 Jako stromořadí je zde chápána jednoduchá řada za sebou stojících stromů, zatímco alejí jsou dvě stromořadí rostoucí každé na jedné straně silnice. V některých dalších ustanoveních zákona jsou však oba pojmy používány promiscue (např. 10). 266 Čížek, Zákon daný, s

70 hrušně, třešně) až 10 m, nižší ovocné stromy (švestky, višně) až 6 m a plané stromy až na 12 m od sebe. U říšských silnic měly být stromy sázeny na banketu, pro ostatní silnice měl určit okresní výbor, jestli mají být stromy vysazeny rovněž na banketu, nebo ve sklonu příkopu, případně až za příkopem a to s přihlédnutím k místním poměrům, provozu na silnici i jakosti půdy. Při doplňování alejí mělo být přihlíženo k umístění stávajících stromů, naopak při obnově větších částí měla být výsadby provedena podle pravidel zavedených okresním výborem, i kdyby bylo stávající umístění stromořadí rozdílné. Výsadbu na banketech říšských silnic shledal zemský výbor ve své zprávě ze dne 3. září 1884 nejvhodnější, protože taková stromořadí v noci patrným způsobem označují cestu a poskytují ochrany proti sejití tažného dobytka se silnice, konečně poněvadž také cestujícím stínu poskytují. Se stanoviska národohospodářského se sluší k tomu hleděti, aby se využitkovalo co možno nejvíce půdy a to že děje se tím, když se na silniční půdě, jinak neproduktivní, vysázejí stromy. 267 V 4 uváděl zákon, jaké stromy by měly být vysazovány. Na rozdíl od 45 zákona č. 41/1866 čes. z. z. neuváděl žádné konkrétní druhy. Preferovány byly stromy plodící poživatelné ovoce, pokud by to nebylo možné, tak plané ovocné stromy nebo stromy lesní, a to pokud možno vysokokmenné s širokou korunou. Podle 5 a 6 měly být vysazovány stromky zdravé a rovné, s kmenem vysokým 2 m a nejméně 3 cm silným. Vysazený stromek bylo nezbytné přivázat ke kůlu přiměřené výšky. Ideálním obdobím výsadby byl podzim nebo jaro. Pro jarní výsadbu ukládal zákon potřebu vykopat sadební jámy již v předcházejícím podzimu nebo zimě. Za neuposlechnutí nařízení obecního představenstva vydaných na základě 1 6 tohoto zákona mohla být povinnému subjektu uložena pokuta v rozmezí od 5 do 10 zl. Princip ochrany stromů byl zakotven v prvním odstavci 8, dle něhož bylo zakázáno silniční stromy svévolně klestit (ořezávat), jednotlivé stromy, aleje a stromořadí, či jejich značné souvislé části kácet. Ořezávat strom bylo zakázáno do té míry, aby se strom nezohyzdil nebo byla ohrožena jeho další existence. Pokud nějaký veřejný zájem (zákon příkladmo uváděl zájem na nepřerušení telegrafního spojení) vyžadoval ořezání či pokácení stromořadí nebo jeho značné části, byl k tomuto kroku vyžadován souhlas místodržitelství, pokud stromořadí rostlo u říšské silnice, v ostatních případech příslušný silniční správní orgán. Pařezy vykácených stromů ukládal zákon neprodleně vykopat a jámy po nich zasypat. Působnost a pravomoc orgánů stanovoval 9. Pro říšské silnice bylo příslušným orgánem okresní hejtmanství okresu, jímž říšská silnice vedla, pro ostatní silnice byl příslušný 267 Tamtéž, s

71 okresní výbor jako orgán územní samosprávy. Tyto úřady měly právo i povinnost nařizovat výsadbu a obnovu stromořadí, určení druhu vysazovaných stromů a byl jim svěřen dohled nad dodržováním tohoto zákona. Obecní představenstva pak měla povinnost podporovat tyto úřady v řízení a řešit porušení zákona, popř. je věcně příslušným úřadům oznamovat. Sankce za přestupky upravoval 10. Pachateli, který poškodil alejní strom nebo kůl, popř. kůl odcizil, a toto jednání nenaplňovalo skutkovou podstatu trestného činu, mohla být uložena pokuta ve výši od 2 do 10 zl. Navíc za každý zničený strom byl povinen škůdce zaplatit náhradu škody v paušální výši 10 zl. za každý strom a 2 zl. za každý zničený kůl. Svévolné ořezávání nebo kácení stromů zakázané v 8 bylo sankcionováno pokutou od 5 do 20 zl., v případě nedovoleného pokácení značné souvislé části aleje mohla být pokuta zvýšena až na 100 zl. Zároveň ztrácel pachatel právo na dřevo z takto protiprávně pokáceného nebo ořezaného stromu, a to nepochybně i v případě, že byl vlastníkem předmětného stromu. Případná nemožnost zaplacení pokuty umožňovala obdobně jako podle 12 zákona č. 47/1866 čes. z. z. přeměnu peněžité sankce na trest vězení a to ve výměře 1 den za každých 5 zl. pokuty. Trestní pravomoc náležela obecnímu starostovi ve smyslu 62 obecního zřízení. Starosta měl vyšetřovací povinnost, jakmile se o přestupku dozvěděl, ukládal a vybíral pokuty. Opravným prostředkem proti jeho rozhodnutí byla stížnost k okresnímu hejtmanství. Byla-li pachatelem osoba v čeledním poměru nebo dítě žijící ve společné domácnosti s rodiči, odpovídal za škodu zaměstnavatel, resp. rodič dítěte. Zákon dále výslovně upravoval odpovědnost vlastníka dobytka, pokud škodu způsobil jeho dobytek. Dozor nad alejemi byl svěřen stejně jako v zákoně č. 47/1866 čes. z. z. cestmistrům a cestářům, místní a polní policii a četnictvu. Z dozorových orgánů byla již vyloučena finanční stráž. Dozorové orgány měly povinnost oznamovat každé poškození příslušným úřadům a měly právo zadržet pachatele. Postup při zadržení cizí osoby přistižené při poškozování stromořadí upravoval 13. Cizí osobou je v kontextu tohoto ustanovení třeba chápat osobu dozorovému orgánu neznámou, především pak osobu příslušnou do jiné obce než té, na jejímž území se tato osoba dopustila předmětného přestupku. Pokud byla taková osoba zadržena, vybral od ní orgán dozoru peněžitou jistotu ve výši 5 zl. za každý poškozený strom a 2 zl. za každý kůl a to s výhradou dalšího řízení. Po zaplacení jistoty a zjištění totožnosti byla osoba propuštěna. Peněžitou jistotu uschoval příslušný obecní úřad a o jejím zaplacení vydal složiteli kvitanci. Nesložil-li pachatel jistotu, dodal ho dozorový orgán nejbližšímu obecnímu starostovi k okamžitému projednání přestupku. 71

72 Osoby, kterým byl svěřen dozor nad stromořadími, a nepatřily do třídy úředníků, obdržely podle 14 jednu třetinu z vybrané peněžité pokuty, zbývající část směřovala do fondu chudých příslušné obce. Soukromoprávní náhrada škody náležela vlastníkovi stromu, popř. tomu, komu dle tohoto zákona náležel užitek ze stromu, byl-li odlišným od vlastníka. Zákon č. 72/1884 čes. z. z. vycházel z principů obsažených v předchozích předpisech, upravoval celou materii podrobněji a komplexněji. Odstranil pochybnosti, kdo je povinen vysazovat a udržovat silniční stromořadí a zakotvil povinnost výsadby u všech silnic. Zpřísnil sankce za poškozování stromů a přinesl podrobnější úpravu jejich ukládání. Jedním z nedostatků českého znění tohoto zákona bylo užívání některých pojmů v různých paragrafech promiscue (např. dohled a dozor, alej a stromořadí). Z hlediska výsadby a ochrany silničních stromořadí byl zákon č. 72/1884 čes. z. z. pro území Čech přelomovým právním předpisem, který výrazně zajistil ochranu tak významných krajinotvorných prvků, jakými silniční stromořadí nepochybně jsou Aplikace zákona č. 72/1884 čes. z. z. v praxi Vydání zákona č. 72/1884 čes. z. z. pochopitelně neznamenalo okamžité zlepšení stavu alejí. Například v roce 1887 byli obecní starostové na Jindřichohradecku vyzváni k přísnému dohledu nad výsadbou a doplňováním alejí, a to pod hrozbou pokut. 268 Zákon o ochraně stromořadí uvítaly především okresní výbory, byť se občas obracely k zemskému výboru s otázkami k jeho aplikaci. To byl i případ okresního výboru v Kamenici nad Lipou, který se v roce 1895 dotazoval zemského výboru, jak řešit případ, kdy Matěj Heřmánek z Pravíkova žádal o povolení vykácet staré stromy, které jemu každoročně značnou škodu způsobují za tou příčinou, že jak komissionelně zjištěno bylo, 71 zdravých pěkných stromů jeřábových mezi tyto staré stromy v roce 1892 vysázel. 269 Zemský výbor tento dotaz odmítl zodpovědět, neboť by tím prejudikoval své případné rozhodnutí o opravném prostředku. Z téže doby pochází i příklad nesprávného výkladu zákona ze strany obce. Obecní úřad v Poličce oznámil svůj úmysl pokácet 10 topolů na hrázi rybníka, 3 osiky a 2 břízy při jimramovské silnici a na jaře vysadit nové. Okresní výbor oznámil obecnímu úřadu v Poličce svým výměrem č ze dne 15. prosince 1894, že nelze kácení pouze oznamovat, nýbrž je třeba požádat o povolení. Obecní úřad však žádost o povolení kácení nepodal, namísto toho se proti rozhodnutí okresního výboru ohradil. Okresní výbor se na své schůzi konané dne ANONYM. Vysazování stromů podél silnic. In: Ohlas od Nežárky, roč. 17, , s Národní archiv Praha, fond Zemský výbor Praha, kart. 5454, sign. XV 9/

73 dubna 1895 usnesl, že kácení nepovolí, a to mj. proto, že nebyly doposud vysazeny nové stromy. Obecní úřad v Poličce podal proti tomuto rozhodnutí stížnost, kterou okresní výbor postoupil zemskému výboru s odůvodněním, že okresní výbor co správce okresních silnic přísně na tom dbáti musí, aby se ani jediného alejního stromu dříve neskácelo, dokud nový strom aspoň rok před tím vysazen nebyl a se přesvědčení nenabylo, že sázený nový strom se ujmul a dobrého vzrůstu přislibuje. 270 Zemský výbor stížnost obecního úřadu v Poličce zamítl z důvodu, že se jedná o neerární silnici, jejíž správa náleží okresnímu výboru. K otázce nezbytnosti žádosti o povolení kácení se zemský výbor vyjádřil, že je nutné povolení, nikoli pouhé oznámení záměru kácet. 271 Aby se zemský výbor přesvědčil, jak se ustanovení zákona č. 72/1884 čes. z. z. v praxi dodržují, vyzval dne 2. září 1897 oběžníkem č všechny okresní výbory v Čechách ke sdělení zkušeností s aplikací tohoto zákona. Zároveň položil okresním výborům dvě otázky zda v jejich okresu jsou stromořadí spíše na banketech silnic nebo až za příkopem na soukromém pozemku a které druhy se v tom kterém okrese nejčastěji vysazují. 272 Brzy obdržel zemský výbor značné množství odpovědí. Některé okresní výbory odpověděly pouze na dvě výše uvedené otázky, jiné podrobně popsaly stav silničních stromořadí a jejich zprávy jsou v tomto ohledu velmi cenným dokladem o aplikaci zákona i o tehdejším stavu stromořadí v Čechách. V následujícím textu přiblížím obsah několika takových odpovědí. Smíchovský okresní výbor si postěžoval, že hospodáři někteří z neporozumění a z neomluvitelné šetrnosti vysazují stromky slabé, nerovné a bez kolů, kteréž pak dosti bídně živoří, malého užitku přináší a k okrase okolí nikterak nepřispívají. ( ) Koly pak ke stromkům nedávají hospodáři z té příčiny, že pravidelně téměř bývají ukradeny, což v okolí velikých měst a při nedostatku dříví jest pochopitelno. 273 Z Uhlířských Janovic odpověděli, že stromy před zlomyslným poškozováním jsou chráněni, zřídka se vyskytuje zlomyslné poškození. Avšak zvláštní záliba k sistematickému [sic] vysazování alejí jeví se poskrovnu. 274 Obdobnou zkušenost měl i okresní výbor v Jindřichově Hradci, kde v některých obvodech obcí jsou stromořadí neúplná, ježto nelze docíliti, aby jednotlivci starý skácený strom stromkem životaschopným nahradili. Činí tak z té příčiny, že nechtějí míti stromy u svých 270 Tamtéž, sign. XI 1 9/ Tamtéž. 272 Národní archiv Praha, fond Zemský výbor Praha, kart Tamtéž, dopis okresního výboru na Smíchově ze dne 10. ledna 1898, č Tamtéž, dopis okresního výboru v Uhlířských Janovicích ze dne 18. prosince 1897, č

74 pozemků, aby osení neškodily. 275 Z Chlumce nad Cidlinou zase odepsali: Následkem toho, že ponecháno jest každému posud na vůli, by sázel, co sám chce, jsou silničná stromořadí velice nestejná, takže často v jednom kilometru najdou se stromy všech velikostí a stáří, také ale všech možných odrud. Majitelé se silnicí hraničících pozemků, zvláště pak ti, kteří úzkým koncem svého pozemku se silnicí sousedí, sázejí stromky většinou jen z přinucení, aby se tak řeklo, že tak zákon káže; ti shledávají ve stromku v poli zasazeném jen obtížný předmět, sázejí tedy jen to, co buď zdarma dostanou, neb za nejlevnější peníz poříditi lze. Jestli stromky ty porostou, na tom již nezáleží, vždyť se našly i stromky úplně bez kořenů nastrkané; zákonu tím učiněno bylo zadost po roce sází opět, a tak se stává, že v části některé silnice, kde se již po let vysazuje, stromků žádných není a sázejí se doposud. 276 Chlumecký okresní výbor měl za to, že by bylo vhodné, aby výsadbu prováděly obce nebo okresy, případně aby mohly alespoň určit druhy sázených stromů. Obdobně se vyjádřil i čáslavský okresní výbor, protože doposud vysazuje majitel pozemků stromy jakéhokoli druhu, nedbaje na souseda ani na vzdálenost jednotlivých stromů od sebe. Správa silnic by měla vzdálenosti stromů od sebe vyměřiti po celé délce trati silniční, druhy stromů pro krajinu hodící se opatřiti a vysázení provésti sama na útraty jednotlivých majitelů pozemků. 277 Chlumecký i čáslavský okresní výbor však ve svých odpovědích nevzaly v potaz, že v případě neerárních silnic mohly ze zákona ( 9) sami určovat sázené druhy i vzdálenosti stromů od sebe. Nešvar v podobě výsadby levných sazenic byl ostatně rozšířen i v chrudimském okrese: Není tu rozhodná pouze okolnost, které druhy stromů znalecky se odporučují, jako vůle a ochota držitele pozemku, který volí raději sazenice levnější a druhy s menšími korunami. 278 Nechuť do výsadby stromořadí však nebyla pouze doménou soukromých vlastníků mezujících pozemků, ale i obcí, jak dokládá zpráva okresního výboru v Plánici, který žádal doplnění zákona o možnost uložení pořádkové pokuty obci, resp. obecnímu výboru, který by se zdráhal vysázet alejní stromy. Plánický okresní výbor navrhl, aby se takové pokuty odváděly vyšším orgánům a jejich vymáhání by se mělo řídit právní úpravou obecních přirážek. 279 Uložení pořádkové pokuty členům obecního představenstva za neplnění povinnosti v samostatné působnosti umožňoval 100 obecního zřízení. Občasnou aplikaci 275 Tamtéž, dopis okresního výboru v Jindřichově Hradci ze dne 12. prosince 1897, č Tamtéž, dopis okresního výboru v Chlumci nad Cidlinou ze dne 6. prosince 1897, č Tamtéž, dopis okresního výboru v Čáslavi ze dne 3. listopadu 1897, č Tamtéž, dopis okresního výboru v Chrudimi ze dne 29. září 1897, č Tamtéž, dopis okresního výboru v Plánici ze dne 8. listopadu 1897, č

75 tohoto ustanovení na porušení povinnosti vysadit stromy u silnic přiznal okresní výbor v Polici nad Metují. Ve své zprávě zemskému výboru ji odůvodnil následovně: Máme totiž obce i jednotlivce v okresu našem, kteří se zvláštní zálibou pěstují a ošetřují stromy alejní, což zejména platí o velkostatku polickém. Naproti tomu máme ale také dosti nepokročilých obcí, jichž občanstvo a i sama představenstva nechtějí znáti dosah a výhody s pěstováním silničních stromořadí spojené a považují dosti často i po předcházejícím přátelským vysvětlení každé nařízení neřkuli uložení pořádkové pokuty, za osobní nepřízeň. V mnohých obcích vysazují jednotlivci stromky zakrnělé, pro stromořadí nezpůsobilé, jimž přidávají se také nízké slabé koly. 280 Kralovický okresní výbor si stěžoval na značně rozšířené poškozování stromů potulnými komedianty, řemínkáři, cikány a. t. p., kteří ulamují kůly stromové, větve, ano i celé stromky, aniž lze při zostřeném dozoru jich postihnouti. 281 Pro zlepšení stavu navrhl tento okresní výbor represi vůči veškerému tomu tuláctvu a přenesení výkonu trestní pravomoci dle zákona č. 72/1884 čes. z. z. z obcí na okresy. Naopak okresní výbor v Městci Králové odpověděl, že předpisy ochraně stromořadí zcela vyhovují. Problém viděl v neochotě vlastníků sázet stromy a ve skutečnosti, že donucovací prostředky vyvolávají velikou roztrpčenost v obci a nevedou pravidelně k cíli. 282 Okresní výbor navrhl, aby povinnost vysazovat stromořadí měly obce a aby při zakládání nových silnic byla vyvlastněna potřebná plocha k výsadbě stromořadí. Velký přínos zákona č. 72/1884 čes. z. z. uznal i okresní výbor v Dobříši: Stav stromořadí, jmenovitě co se okresních silnic dotýče, čím dál tím je utěšenější. Stromoví stejného druhu pro jednotlivé silnice a jich oddíly okresním výborem ustanovené dodává nejen silnicím, ale i celým krajinám pohledu půvabného; ano ale též i užitečností čím dál tím víc prospívá. Ještě před lety trpělo mnoho stromořadí spustlostí odrostlejší mládeže a tuláků, avšak působením škol i přísnějším dozorem orgánů k tomu povolaných zúmyslné poškozování stromů značně se obmezilo. 283 Naopak horažďovický okresní výbor odepsal, že stromořadí před škůdci chráněna nejsou a to ani v případě, kdy okresní výbor vypisuje odměnu 10 zl. za udání takového škůdce. I přes tuto motivační odměnu v roce 1895 bylo na okresní silnici Rabské 92 a v roce 1896 na téže silnici 37 stromů vždy přes jedinou noc 280 Tamtéž, dopis okresního výboru v Polici nad Metují ze dne 16. listopadu 1897, č Tamtéž, dopis okresního výboru v Kralovicích ze dne 31. října 1897, č Tamtéž, dopis okresního výboru v Městci Králové ze dne 10. listopadu 1897, č Tamtéž, dopis okresního výboru v Dobříši ze dne 1. října 1897, č

76 zlámáním zničeno, jednotlivé stromy na silnicích nepočítaje, anižby pachatel byl býval vypátrán. 284 Velká část okresních výborů poukazovala na poškozování alejních stromů ze strany správců telegrafní sítě, kteří nechávají stromy zbytečně ořezávat, aby jejich větve nebránily vedení. Podle okresního výboru v Poličce zřízenci a dozorci telegrafického spojení bezohledně v korunách silničních alejních stromů velké prostory pro dráty vyřezávají, čímž aleje znešvařují a ničí. 285 V obdobném duchu se vyjádřily i okresní výbory v Novém Strašecí, Rakovníku, Kralovicích, Jindřichově Hradci, Žamberku, Chlumci nad Cidlinou, Polici nad Metují, Příbrami, Přibyslavi, Poděbradech, Mladé Boleslavi, Nových Benátkách aj. Některé z těchto okresních výborů požadovaly povinnost zřizovat vedení mimo aleje či úpravu instrukce pro telegrafní zřízence a dozorce. V roce 1897 uložilo c. k. Ředitelství pošt a telegrafů všem sekcím telegrafického vedení, aby každé větší ořezávání alejních stromů domlouvaly nejprve s vlastníky těchto stromů. 286 Rozpory mezi správci telegrafní sítě a okresními výbory stran ořezu alejních stromů však přetrvávaly nadále, jak ostatně dokládá následující případ z Nového Strašecí. Svou stížností ze dne 16. března 1901 informoval novostrašecký okresní výbor zemský výbor, že navzdory uvedené instrukci c. k. Ředitelství pošt a telegrafů bývá telegrafními zřízenci každoročně prořezávána lipová alej od nádraží do Nového Strašecí, a to bez jakékoli domluvy s vlastníky aleje. 287 Ředitelství pošt a telegrafů se po provedeném místním šetření vyjádřilo, že jeho podřízení postupovali podle zákona č. 72/1884 čes. z. z. a nijak nepochybili. Přesto, aby předešlo novým stížnostem, přislíbilo přeložení předmětného vedení na obecní cestu, u které žádné stromořadí není. 288 Na nedostatky ve výsadbě a ochraně silničních alejí upozorňovaly i spolky. Například Ovocnický spolek pro Království České ve svém dopisu zemskému výboru ze dne 7. května 1903 uvedl, že přísným prováděním zákona toho [č. 72/1884 čes. z. z.] dala by se výroba ovoce způsobem značným a při tom velmi snadným zvýšiti a záleží jen na povolaných k tomu činitelích, aby zákon ten zachovávali a v pádu potřeby k tomu se strany kompetentní přidržováni byli. 289 V obdobném duchu se vyjádřila i zemědělská rada. 284 Tamtéž, dopis okresního výboru v Horažďovicích ze dne 29. září 1897, č Tamtéž, dopis okresního výboru v Poličce ze dne 28. října 1897, č Tamtéž. 287 Tamtéž, dopis okresního výboru v Novém Strašecí ze dne 16. března 1901, č Tamtéž, dopis c. k. Ředitelství pošt a telegrafů ze dne 7. května 1901, č /XI Tamtéž, dopis Ovocnického spolku pro Království České ze dne 7. května 1903 č. 90 O.S. 76

77 Zalesňovací a okrašlovací spolek pro král. hl. m. Prahu informoval zemský výbor dopisem ze dne 31. ledna 1906 o špatném stavu silničních stromořadí v okolí Prahy: Nejen, že bývají na silnicích obecních vysazovány sazenice chatrné a nezdravé, jež naprosto nejsou s to, vzdorovati změnám počasí, ale jsou i případy, že celé části silnic v nejbližším okolí zůstávají neosázeny, stromy vyhynulé novými nenahraženy. 290 Spolek dále upozornil i na špatný technický stav silnic a jejich kontrast s upravenými silnicemi v Německu a v alpských zemích. Existovaly případy, kdy na jedné silnici probíhala výsadba nových sazenic každoročně, aniž by stromky přežily do dalšího roku. Taková praxe se opakovala třeba po 20 nebo i 50 let a stála mnoho zbytečně vynaloženého času a peněz! 291 Zmínek o nedodržování zákonných ustanovení bychom nalezli nesčetné množství, a mnohé státní i samosprávné orgány opakovaně upozorňovali na zákonnou úpravu. Například náměstek jindřichohradeckého starosty František Kopidlanský nechal roku 1907 v místním periodiku vyhláškou č přetisknout nejdůležitější zákonná ustanovení, aby se předešlo pustošení stromů ovocných, zejména jeřábových a jiných, na silničních stromořadích, v sadech a jiných veřejných místech. 292 Vyhláška se zřejmě minula účinkem, neboť již o rok později ji opětovně vydal starosta dr. Václav Naxera pod č Ze všech výše citovaných zdrojů vyplývá, že k naplnění cílů zákona č. 72/1884 čes. z. z. vedla jen pozvolná cesta, a ani po dvou desetiletích jeho účinnosti nebyl mnohdy řádně aplikován. Zpravidla tomu tak nebylo z neznalosti, ale spíše z neochoty předmětných subjektů. 3.3 Právní úprava výsadby a ochrany stromořadí u silnic na Moravě ve 2. polovině 19. století a na počátku 20. století Moravské markrabství, stejně jako České království, mělo od 60. let 19. století obnoven svůj zemský sněm a pravomoc vydávat zemské zákony. Vývoj moravské právní úpravy silničních stromořadí byl zcela nezávislý na vývoji v Čechách, byť z materiálního hlediska se právní normy (alespoň zpočátku) příliš neodlišovaly. Stejně jako v Čechách, tak i na Moravě byly nestátní silnice rozděleny do tří kategorií zemské silnice, okresní silnice a obecní 290 Tamtéž, dopis Zalesňovacího a okrašlovacího spolku pro král. hl. m. Prahu ze dne 31. ledna Čadek, Pěstování ovocného, s Vyhláška náměstka starosty Jindřichova Hradce č ze dne 18. srpna 1907, publikovaná v Ohlasu od Nežárky, roč. 37, , s

78 silnice a cesty, a to zákonem č. 9/1865 mor. z. z., o výstavbě a udržování veřejných nestátních silnic a cest. Výsadba stromořadí podél silnic byla nařízena podle 17 tohoto zákona, nijak podrobněji však nebyla upravena, neboť v platnosti zůstaly starší předpisy. Rozvoj normotvorby v oblasti silnic a tedy i silničních stromořadí nastal až v 70. letech 19. století. V roce 1874 přijal Moravský zemský sněm zákon č. 5/1875 mor. z. z., kterým se vydává řád silniční policie pro veřejné nestátní silnice markrabství Moravského s výjimkou obou hlavních zemských měst, Brna a Olomouce, v jehož 1 bylo stanoveno, že každé zúmyslné poškození nebo opomenutím náležité péče způsobené poškození silnice a objektů k ní příslušných, zejména ( ) alejové stromy a koly u nich ( ) se trestá dle 27, tj. peněžitou pokutou v rozmezí 1 až 20 zl., v případě nemožnosti jejího vymožení trestem vězení od 6 hodin do 4 dnů. Stejně jako v Čechách bylo rozhodování o uložení sankcí svěřeno starostovi (představenému) obce, na jejímž území k deliktu došlo. Proti rozhodnutí starosty bylo možné podat opravný prostředek, o němž rozhodoval okresní politický úřad. 293 Pro říšské silnice byl vydán prozatímní policejní řád vyhláškou moravského místodržitele č. 29/1892 mor. z. z. a jeho úprava ve věci poškozování silničního stromoví se příliš nelišila od úpravy týkající se neerárních silnic. V návaznosti na přijetí řádu silniční policie pro neerární silnice vydalo moravské místodržitelství nařízení č. 6/1876 mor. z. z., kterýmž se nové naučení o technickém řízení v příčině zakládání a spravování okresních cest a silnic a nový předpis pro pohrabáče na okresních cestách a silnicích ve známost uvádí. Toto nařízení obsahovalo především technické normy o stavbě a údržbě silnic. Stromořadím byl věnován 28, v jehož úvodu byly uvedeny důvody jejich výsadby: stromořadí na cestách jest potřebné, aby se času nočního a v čas závějí sněžných. Směr čili běh cesty poznati mohl, ozdobují pak zároveň každou cestu a poskytují unavenému pocestnému chládku. Dle tohoto ustanovení měly být stromy vysazovány ve vzdálenosti 15 m od sebe a to střídavě z každé strany silnice. Průměr kmínku sazenic měl být minimálně 5 cm a po výsadbě měl být stromek opatřen kůlem a trněným oplotem. Výběr druhu k výsadbě záležel především na vlastnostech půdy a podnebí v místě, přičemž preferovány byly stromy ovocné. Místodržitelské nařízení č. 6/1876 mor. z. z. také nedoporučovalo výsadbu stromků za silniční příkop, neboť tam mohly být poškozeny při obdělávání sousedních pozemků. 293 Viz 57 zákona č. 4/1864 mor. z. z., jímžto se vydává řád obecní a řád volení v obcích (obecní zřízení). 78

79 Přílohou citovaného místodržitelského nařízení byl předpis pro pohrabáče, 294 v jehož 17 bylo pohrabáči uloženo mj. řádné pěstování alejních stromů, občasné kypření zeminy u paty kmene a přivazování stromků ke kůlům, pokud by se uvolnily. Místodržitelské nařízení č. 6/1876 mor. z. z. bylo v následujících letech nahrazeno dalšími předpisy, 295 jejichž podrobný výčet a popis považuji pro účely této práce za nadbytečný, neboť ustanovení týkající se výsadby, údržby a ochrany stromořadí v nich obsažené neprodělalo žádné výrazné změny. V polovině 70. let 19. století se Moravský zemský sněm rovněž zabýval návrhem nového silničního zákona. Osnova tohoto zákona byla několikrát přepracována a zákon byl přijat zemským sněmem dne 18. dubna a publikován jako zákon č. 38/1877 mor. z. z., týkající se zřizování a udržování veřejných nestátních silnic a cest. Tento zákon rozdělil nestátní silnice do dvou kategorií okresní silnice 297 a obecní silnice a cesty. 298 Výsadbě stromořadí u silnic se věnoval 9 tohoto zákona. Podle něj se měly sázet stromořadí podél okresních silnic a to přednostně z ovocných stromů. Podle 9 zákona č. 38/1877 mor. z. z. měly být stromy vysazovány zpravidla 10 m od sebe a to buď 15 cm od vnějšího okraje silnice, a pokud to nebylo možné, tak za příkopem ve vzdálenosti cm od vnějšího okraje příkopu. Vysazování a udržování alejí bylo svěřeno těmto subjektům: 294 V německé originálu Vorschrift für die Einräumer. Dobová moravská literatura překládala slovo Einräumer jako pohrabáč (např. MACENAUER, J. Okresní spojovací a obecní silnice a cesty v Markhrabství Moravském. Olomouc: nákl. vl., 1878). V pozdější době se i na Moravě začal používat pojem cestář. 295 Pro úplnost pouze uvádím, že se jednalo o vyhlášku moravského místodržitelství č. 25/1878 mor. z. z., kterou se nové naučení o technickém řízení v příčině zakládání a spravování okresních silnic, předpis pro cestmistry a nový předpis pro pohrabáče na okresních silnicích ve známost uvádí. Po zavedení kategorie okresních silnic 2. třídy v roce 1886 to byla dále vyhláška moravského místodržitelství č. 73/1888 mor. z. z., kterou se prohlašuje změněné naučení o technickém řízení při stavbě a udržování okresních silnic 2.třídy (silnic vedlejších) a nakonec vyhláška moravského místodržitelství č. 64/1907 mor. z. z., kterou se vydává nové naučení o technickém řízení při stavbě a udržování okresních silnic I. a II. Třídy, dále instrukce pro cestmistry a předpis pro cestaře (pohrabáče), která obě předchozí zrušila. 296 Moravský zemský sněm. Sněmovní list o sezeních moravského sněmu zemského svolaného Nejvyšším patentem ze dne 20. března Brno: Fr. Winiker, 1877, s Ust. 2 zákona č. 38/1877 mor. z. z. zní: Silnice okresní jsou ty, které co takové již stávají, anebo, které za příčinou jich důležitosti pro obchod větší části země neb pro spojení více osad neb silnic za takové se prohlásí. 298 Ust. 3 zákona č. 38/1877 mor. z. z. zní: Silnice a cesty obecní jsou ony veřejné silnice, které nejsouce silnicemi okresními, prostředkují spojení uvnitř místní obce anebo se sousedními obcemi místními. 79

80 1) Silničnímu výboru, v případě stromů vysazených na krajnicích. Silniční výbor neměl obdobu v české právní úpravě. Členy tohoto výboru byli zvolení zástupci zájmových skupin velkostatkářů, nejvyšších daňových poplatníků (obchodníků a průmyslníků), měst a obcí ( 43). V čele silničního výboru stál předseda. Silniční výbor měl pravomoci stanovené zákonem, především nechával provádět stavbu a údržbu silnic. 2) Obcím, v případě stromů vysazených na obecním pozemku za příkopem. 3) Velkostatkářům, jejichž územím předmětná silnice vedla. Tuto povinnost měli velkostatkáři splňující podmínky dle 84 zákona č. 4/1864 mor. z. z. obecního zřízení. 299 Za výsadbu a údržbu stromořadí, náležel výše uvedeným subjektům užitek z těchto stromů, což bylo v praxi předmětem sporů. V případě, že sousední pozemky, na nichž rostly alejní stromy, vlastnil jiný vlastník, než jeden z výše uvedených subjektů zajišťujících výsadbu i údržbu, vznikaly spory o užitky. Ve smyslu 295 zákona č. 946/1811 Sb. z. s., obecného zákoníku občanského (dále jen ABGB ) byl vlastníkem stromu vlastník pozemku, z něhož vyrůstal kmen stromu, zatímco užitky z tohoto stromu náležely dle 9 zákona č. 38/1877 mor. z. z. jiné osobě. Na tento rozpor obou ustanovení upozornil již v průběhu legislativního procesu zemský poslanec dr. Jan Kozánek, ale jeho připomínka nebyla sněmem přijata. 300 Případné prořezávání a kácení alejního stromoví bylo dle 9 zákona č. 38/1877 mor. z. z. vázáno na povolení silničního výboru. Na přelomu 19. a 20. století se na Moravě z různých stran ozývaly ojedinělé hlasy volající po zvláštní úpravě výsadby a údržby stromořadí odpovídající českému zákonu č. 72/1884 čes. z. z. V roce 1896 zaslaly městské rady Hulína, Přerova a Tovačova zemskému sněmu petici o vydání takového zákona. Neopomněly v nich připomenout spory mezi vlastníky stromů a osobami beroucími z těchto stromů užitky. 301 Tato petice byla zjevně reakcí na vývoj ve Slezsku, neboť toho roku byl ve Slezsku takový zemský zákon vydán. Petice však zůstala bez větší odezvy. Dne 19. prosince 1900 předložil zemský poslanec dr. Václav Šílený návrh, aby zemský sněm uložil zemskému výboru vypracování osnovy zákona 299 Jednalo se o vlastníky statků zapsaných v zemských nebo lenních deskách, nebo vlastníky jiných pospolitých pozemků, kteří v jedné nebo ve více obcích spolu hraničících mají nejméně 200 jiter pozemků silnicemi a cestami spojených a způsobilých k samostatnému a sjednocenému hospodářství. 300 Moravský zemský sněm, Sněmovní list, 1877, s Moravský zemský sněm. Sněmovní list o sezeních moravského sněmu zemského svolaného Nejvyšším patentem ze dne 15. prosince Brno: Fr. Winiker & Schickard, 1897, s. 186, 436, příloha s

81 o stromořadích za účelem jejich soustavnějšího pěstování. 302 Tento návrh reflektoval petici Zemského ovocnického spolku pro Markrabství moravské, která vytýkala stávající právní úpravě nedostatečnost především v oblasti zákonného donucení k výsadbě. Osnova zákona navrhovaná ovocnickým spolkem obsahovala tyto body: 1. Podél veškerých silnic říšských, zemských, okresních a obecních musejí býti po obou stranách silnice, aneb kde to není možno, aspoň po jedné straně stromořadí ovocných stromů, a jen tam, kde by to podnebí a půda nedovolovaly, stromů divokých. 2. Pokud tomu dovoluje šířka silnice, buďtež stromy sázeny na banketu a jsou k tomu povinny okresní silniční výbory; kde to nejde pro malou šířku silnice, tam buďtež stromy sázeny za příkopu a jsou k tomu povinny obce, resp. velkostatkáři v 84 obecního řádu jmenovaní, jichž územím silnice prochází. 3. Silniční výbory, resp. obce a svrchu zmínění velkostatkáři jsou povinni stromořadí vysazovati a doplňovati, řádně pěstovati, housenky a jiné škůdce ničiti, vůbec stromořadí v dobrém stavu udržovati. 4. Kontrolu v tom ohledu nad obcemi, velkostatkáři a jednotlivými držiteli pozemků má okresní silniční výbor, nad silničním výborem zemský výbor v dorozumění se zemědělskou radou. 5. Ustanovení o vzdálenosti stromů, o vysazování jich, o kleštění koruny atd. 6. Pro znalecký dohled nad ovocným stromovím silnic budiž cestmistrům dána příležitost, aby se mohli seznámiti s hlavními pravidly racionálního ovocnictví; též cestářům budiž poskytnuta příležitost, aby se vycvičili v ošetřování stromů. Kde to finanční poměry dovolují, buďtež ustanoveni okresní zahradníci. 7. Ustanovení trestní. Zvláště přísná buďtež ustanovení na trestání zlomyslných škůdců stromoví. 303 Jaroslav Tebich ve svém článku uveřejněném v Moravském hospodáři navrhl pro nápravu tristního stavu silničních stromořadí na Moravě tři prostředky pořádání kurzů pro 302 Moravský zemský sněm. Sněmovní list o sezeních moravského sněmu zemského svolaného Nejvyšším patentem ze dne 24. listopadu Brno: Fr. Winiker & Schickard, 1901, s ANONYM. Je potřeba, aby byl vydán zemský zákon o osazování silnic? In: Moravská orlice, roč. 38, , č. 293, s

82 veřejnost a pro silniční zaměstnance, přijetí zákona o výsadbě a ochraně stromořadí a ustanovení odborně vzdělaných okresních zahradníků, dohlížejících na stromořadí. 304 V následující roce komunikační odbor zemského sněmu navrhl zemskému výboru, zda by nebylo vhodné, aby stromy vysazovaly a udržovaly silniční výbory na vlastní účet. V debatě k tomuto návrhu dne 4. července 1901 vystoupil poslanec Josef Svozil s obsáhlou řečí hodnotící mj. stav silničních stromořadí na Moravě Když tak člověk cestuje po našich silnicích, musí sprásknouti ruce nad tou spoustou a nehospodářstvím. Když sem přijde cizinec a prohlédne naše silnice, musí říci: Pro pána krále, to jest Morava, tak hospodářsky pokročilá? To jest země, horší než Bosna! Tak by každý řekl, kdyby nás měl posuzovati dle našich silnic. Podívejte se kolem Brna a uvidíte, jak to stromoví vypadá. Topol stojí vedle jeřábu, vedle něho zákrsek kadlátkový, vůbec každý strom je jiný. A kde jsou ovocné stromy, jsou špatné jednak proto, poněvadž nevolí se druh vhodný podnebí a půdě, jednak poněvadž se sází, co již nikdo nechce. Ovšem příčina toho jest, že to nemají na starosti silniční výbory a přimlouvám se, aby ta věc byla odevzdána silničním výborům, zároveň bych však prosil, aby odborným znalcem dala se přezkoumati půda, podnebí a poloha, poněvadž ne každý strom se v každé poloze daří. My se nesmíme diviti, že v některých polohách se zdá býti půda dobrou a stromoví se nedaří, poněvadž se nezvolil dobrý druh. Od toho závisí mnoho, a když se sazba nepodaří, jest to pak odstrašujícím příkladem. Avšak dříve, než se odhodláme k osázení silnic, bylo by nutno, aby zemský výbor na to naléhal pokud to spadá do kompetence zemského výboru aby silniční výbor si dal veškeré silnice ohledati znalcem a pak je osadil vhodnými stromky. 305 V roce 1901 podal Ovocnářský spolek pro Kravařsko prostřednictvím poslance Karla Staffeho petici za vypracování zákona o stromořadích dle vzoru zákona č. 34/1896 slez. z. z. 306 V říjnu 1903 předložil zemský výbor zemskému sněmu zprávu s osnovou předmětného zákona. 307 K přijetí tohoto zákona však na Moravě nikdy nedošlo a tak pro nestátní silnice nadále platila úprava obsažená v 9 zákona č. 38/1877 mor. z. z. 304 TEBICH, J. Co třeba podniknouti k tomu, aby naše silnice a cesty byly řádně osázeny ovocnými stromy. In: Moravský hospodář, roč. 2, 1900, č. 19, s Tamtéž, s Moravský zemský sněm. Sněmovní list o sezeních moravského sněmu zemského svolaného Nejvyšším patentem ze dne 12. prosince Brno: Fr. Winiker & Schickard, 1902, s Moravský zemský sněm. Sněmovní list o sezeních moravského sněmu zemského svolaného Nejvyšším patentem ze dne 14. prosince Brno: Fr. Winiker & Schickard, 1903, s

83 Pro silnice státní zůstávaly v platnosti původní předpisy, tedy nejvyšší reskripty ze dne 21. března 1740, ze dne 29. srpna 1752 a ze dne 24. září 1763, dále pak patent o říšských silnicích ze dne 17. března 1778 a nařízení zemského gubernia č ze dne 12. října Právní úprava výsadby a ochrany stromořadí u silnic ve Slezsku ve 2. polovině 19. století a na počátku 20. století Právní úprava v silničních zákonech Obdobná situace, jakou jsem již popsal v kapitolách o vývoji české a moravské právní úpravy, platí s drobnými odchylkami i pro české Slezsko. Nařízením slezské zemské vlády č. 18/1859 slez. z. z., v příčině oklešťování alejních stromů podél říšských a okresních silnic bylo za účelem ochrany těchto stromů před svévolným poškozováním nařízeno, že bez vydaného povolení nelze žádné stromy podél říšských a okresních silnic ořezávat. Pravomoc k vydání takového povolení byla pro případ říšských silnic svěřena okresním stavebním úřadům a pro případy okresních silnic okresním úřadům. Za ořezávání stromů bez povolení stanovil tento právní předpis pokutu v rozmezí 1 až 5 zl. za každý poškozený alejní strom. V roce 1864 byl vydán zákon č. 4/1864 slez. z. z., o výstavbě a údržbě veřejných nestátních silnic a cest, v jehož 17 bylo stanoveno, že výsadba silničních stromořadí náleží místním obcím, jejichž územím silnice vede. Toto ustanovení platilo pro všechny kategorie nestátních silnic zemské, okresní, obecní silnice a cesty. Novelou provedenou zákonem č. 1/1873 slez. z. z. bylo znění 17 změněno a to v souvislosti se vznikem okresních silničních výborů (obdobou těch výše popsaných moravských): Pokud jde o okresní silnice, je okresní výbor silniční po předchozí dohodě s obcí zplnomocněn se zřetelem k místním a podnebným poměrům určit, které stromy a jakým způsobem mají obce samy vysazovat a jsou oprávněny, pokud obce svou povinnost svévolně poruší, na riziko a náklady té obce provést potřebné opatření. Zákonem č. 5/1878 slez. z. z. byl vydán řád silniční policie, který ve svém 17 stanovil, že mezi přestupky dle tohoto zákona patří též neoprávněné ořezávání a vytrhávání alejních stromů. Trestem za tento přestupek byla peněžitá pokuta v rozmezí 1 až 20 zl., při jejím nezaplacení pak náhradní trest vězení od 6 hodin do 4 dnů. Dne 20. října 1880 bylo vydal slezský zemský president nařízení č. 30/1880 slez. z. z., v příčině kácení a oklešťování silničních alejních stromů. Toto nařízení nahradilo výše 83

84 zmíněné nařízení č. 18/1859 slez. z. z. a všechny dosud platné starší předpisy. Dle nařízení č. 30/1880 slez. z. z. mohly být káceny pouze stromy přestárlé nebo uschlé, a na jejich místech měla být bezodkladně provedena nová výsadba. Oklešťování stromů pak mohlo být prováděno pouze v nezbytném rozsahu a s patřičnou šetrností pro další vývoj stromu. Stejně jako v předchozí právní úpravě, bylo kácení vázáno na povolení v případě kácení u říšských silnic okresního hejtmanství a v případě okresních silnic předsedy okresního silničního výboru, popř. jeho zástupci. Oproti předchozí právní úpravě v nařízení č. 18/1859 slez. z. z. byly zpřísněny sankce, a to až na 10 zl. pokuty za každý neoprávněně pokácený či ořezaný strom. V samém závěru 19. století byl ve Slezsku vydán nový silniční zákon č. 33/1898 slez. z. z. Tento zákon však neobsahoval žádné ustanovení týkající se silničních stromořadí, neboť pro tyto již existovala zvláštní právní úprava v podobě zákona č. 34/1896 slez. z. z Zákon č. 34/1896 slez. z. z. Na rozdíl od svého moravského protějšku přijal Slezský zemský sněm zvláštní zákon o výsadbě a ochraně silničních stromořadí - zákon č. 34/1896 slez. z. z., stran sázení a hájení alejí neb stromořadí při říšských, okresních a obecních silnicích. Nepochybným inspiračním vlivem pro přijetí tohoto zákona byl český zákon č. 72/1884 čes. z. z., oba zákony mají shodně 16 paragrafů, přesto nelze slezský zákon považovat za pouhou přejatou verzi toho českého, neboť některá ustanovení jsou odlišná. Podle 1 zákona č. 34/1896 slez. z. z. musely být aleje vysazeny podél veškerých říšských, okresních i obecních silnic, a pokud to z nějakého důvodu nebylo možné, tak alespoň jednoduchá stromořadí. Stejně jako v Čechách byly z povinnosti výsadby vyloučeny úseky silnic v zastavěných územích a v lesích. Způsob výsadby určoval 2. Na rozdíl od českého zákona byla ve Slezsku u všech druhů silnic dána preference výsadby stromů na banketech, za příkopem pouze v případech, pokud by výsadba na banketech nebyla z důvodu omezení průjezdnosti vhodná. Pro dosazování stromů do již existujících alejí za příkopem měly silniční úřady rozhodnout, zda bude alej dosazena novým stromem na původním místě, nebo na banketu. Slezský zákon doporučil jednotnou vzdálenost mezi stromy a to 20 m, přičemž výsadba měla být provedena střídavě po obou stranách silnice a ve vzdálenosti 20 cm od okraje příkopu. Podrobnosti výsadby stanovovalo pro říšské silnice okresní hejtmanství, pro okresní silnice okresní silniční výbor a pro obecní silnice představenstvo obce. Sázet stromy na silničním banketu měla za povinnost obec, jejímž územím silnice vedla, ta také 84

85 měla právo brát užitky z těchto stromů. Podle 10 se mohla dohodnout s okresním silničním výborem o přenosu této pravomoci na něj. Stromy vysazené za příkopem měl povinnost udržovat vlastník 308 příslušného pozemku. Pokud by obce nedostály své povinnosti, měly být ke konání donuceny dle obecního řádu (zákon č. 17/1863 slez. z. z.). Pokud by s výsadbou otálel vlastník pozemku za příkopem, měla obec provést výsadbu sama a na jeho náklady ( 4). Vedle těchto donucovacích opatření mohl být postižen peněžitým trestem od 1 do 20 korun. 309 Podle 5 až 7 měly být vysazovány primárně stromy plodící jedlé ovoce, popř. jeřáby, kaštany, břízy, olše, javory nebo lípy. Stromky k výsadbě měly být alespoň 2 m vysoké a nejméně 3 cm tlusté. K jejich ochraně měl být u každého stromku zaražen kůl, k němuž byl stromek přivázán. Výsadba měla být provedena v závislosti na půdě a podnebí na podzim nebo na jaře. Stejně jako v českém zákoně byl i v jeho slezském protějšku v 8 vysloven zákaz svévolného oklešťování a kácení alejních stromů. Stromy se nesměly nikdy tak výrazně ořezat, aby to zmařilo jejich budoucí vývoj. Peněžité sankce za porušení těchto zákazů zcela odpovídaly úpravě v Čechách. 310 Oproti české právní úpravě uváděl 8 zákona č. 34/1896 slez. z. z., že kácet je možno jen stromy přestárlé nebo hynoucí. Kácet bylo možno pouze na základě povolení příslušného silničního úřadu, v případě záměru vykácet značnou souvislou část aleje vydávala povolení pro kácení u říšských silnic zemská vláda a pro kácení u okresních a obecních silnic zemský výbor. Ze skutečnosti, že povolování kácení alejí bylo svěřeno tak významným orgánům, vyplývá důležitost, jakou silniční stromoví mělo. 308 Zákon však výslovně nezmiňoval, kdo má takové stromy vysadit. Z ustanovení 4 však plyne, že i tato povinnost příslušela vlastníkům pozemků. 309 V době přijetí tohoto zákona již byla v Rakousku Uhersku zavedena korunová měna (stalo se tak říšským zákonem č. 126/1892 ř. z., jímž stanoví se měna korunová). 310 Pachateli, který poškodil alejní strom nebo kůl, a toto jednání nenaplňovalo skutkovou podstatu trestného činu, mohla být uložena pokuta ve výši od 4 do 20 K. Navíc za každý zničený strom byl povinen škůdce zaplatit náhradu škody v paušální výši 20 K. za každý strom a 4 K. za každý zničený kůl. Svévolné ořezávání nebo kácení stromů zakázané v 8 bylo sankcionováno pokutou od 10 do 40 K., v případě nedovoleného pokácení značné souvislé části aleje mohla být pokuta zvýšena až na 200 K. Zároveň ztrácel pachatel právo na dřevo z takto protiprávně pokáceného nebo ořezaného stromu. Případná nemožnost zaplacení pokuty umožňovala přeměnu peněžité sankce na trest vězení a to ve výměře 1 den za každých 10 K. pokuty. 85

86 Povinnost hlídat silniční aleje měly podle 12 osoby konající silniční službu, cestmistři a pohrabáči, dále orgány místní a polní policie, četnictvo a finanční stráž. Pokud byl pachatel přestupku zadržen, vybral od ní orgán dozoru peněžitou jistotu ve výši 20 K. za každý poškozený strom a 4 K. za každý kůl. Po zaplacení jistoty a zjištění totožnosti byla osoba propuštěna, pochopitelně s výhradou dalšího úředního řízení. Peněžitou jistotu uschoval příslušný obecní úřad a o jejím zaplacení vydal složiteli kvitanci. Nesložil-li pachatel jistotu, dodal ho dozorový orgán nejbližšímu obecnímu starostovi k projednání přestupku. Peníze vybrané na pokutách směřovaly do místního chudinského fondu obce, v jejímž obvodu byl přestupek spáchán, peněžitá náhrada byla předána vlastníkovi poškozeného stromu, popř. osobě, které náležely z daného stromu užitky. Zákon č. 34/1896 slez. z. z. derogoval všechny dosavadní předpisy stran výsadby a ochrany silničních alejí. Stav silničních stromořadí ve Slezsku se po přijetí tohoto zákona výrazně zlepšil, na mnoha místech se vysazovala nová stromořadí. Náprava stavu silniční zeleně však nebyla jednorázová. Mnozí cestáři se o stromy starali nedostatečně, neochraňovali je před mrazem a okusem zvěře, 311 nebo je naopak bezohledně ořezávali. 312 V roce 1908 již nebylo ve Slezsku mnoho silnic bez vysázených stromořadí. Mnohdy se však jednalo o stromořadí nejednotná, co do velikosti, stáří a druhu stromů. Při příležitosti 60 letého jubilea panování císaře Františka Josefa I. vyzval slezský zemský president okresní silniční výbory a obce, aby na vhodných místech vysazovala jubilejní stromořadí Právní úprava výsadby a ochrany stromořadí v Československu mezi světovými válkami Rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatného československého státu neměl na sledovanou problematiku zpočátku žádný podstatný vliv. Již prvním československým zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n., tzv. recepční normou, byly do československého právního řádu přejaty veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení (čl. 2) a rovněž soustava všech úřadů (čl. 3). Dle textu recepční normy lze mít za to, že se mělo jednat pouze o přechodný stav, dokud nebudou původní předpisy nahrazeny novými, reflektujícími nejen 311 ANONYM. Zaopatřování stromořadí na zimu. In: Opavský týdenník, roč. 36, , č. 75, s ANONYM. Z Těšínska. In: Opavský týdenník, roč. 36, , č. 20, s ANONYM. Stromořadí ve Slezsku. In: Opavský týdenník, roč. 39, , č. 53, s

87 ideu nového státu, ale i požadavky plynoucí ze sociálního, kulturního a technického vývoje. Mnohé převzaté předpisy se ovšem v československém právním řádu udržely i desítky let po pádu monarchie. Právní řád Československé republiky byl v období po jejím vzniku velmi nepřehledný, neboť de facto povstal z odlišných právních řádů v českých zemích platilo právo bývalého Předlitavska, především říšské zákony a zákony jednotlivých zemí, na Slovensku a Podkarpatské Rusi platilo právo Zalitavské, tj. Uherské, v němž hrály důležitou roli nepsané obyčeje. Aby nebyla situace jednoduchá, v Hlučínsku, připojeném k Československu v roce platilo po určitou dobu právo německé. Nová republika tedy byla založena na právním trialismu, posléze již jen dualismu. Po vzniku republiky došlo rovněž k postupným změnám ve správní a samosprávné organizaci. Je zcela nad možnosti této práce všechny tyto změny byť jen ve stručnosti popsat. Považuji však za nezbytné uvést některé z nich, které se dotýkaly orgánů, vystupujících v právních vztazích týkajících se sledované problematiky. V linii samosprávy byl v Čechách již v listopadu 1918 zřízen Zemský správní výbor, který nahradil dosavadní rakouskou zemskou Správní komisi, zřízenou zákonem č. 36/1913 čes. z. z. Zemský správní výbor převzal kompetence někdejšího Zemského výboru království Českého. 315 Obdobně tomu bylo ve Slezsku, kde byla zřízena Zemské správní komise. 316 Na Moravě zůstal Zemský výbor. Dosavadní okresní zastupitelstva, výbory a komise byly v roce 1919 nahrazeny okresními správními komisemi. 317 Novelou obecního zřízení provedenou zákonem č. 76/1919 Sb. z. a n. došlo k přejmenování orgánů obcí, takže dosavadní obecní výbory se nově označovaly jako obecní zastupitelstva a obecní představenstva byla nově označena jako obecní rady. V linii státní správy měla každá z českých zemí svůj zemský úřad, označovaný jako zemská správa politická a jemu podřízené okresní správy politické. Tzv. organizačním zákonem č. 125/1927 Sb. z. a n. došlo ke sjednocení politické správy v celém Československu, které bylo rozděleno na 4 země Českou, Moravskoslezskou, Slovenskou a Podkarpatoruskou. V každé zemi byl zřízen zemský úřad, který nahradil 314 Na základě čl. 83 Versailleské mírové smlouvy, provedené zákonem č. 76/1920 Sb. z. a n., o inkorporaci kraje Hlučínského. 315 Zákon č. 38/1918 Sb. z. a n., jímž se zřizuje zemský správní výbor. 316 Zákon č. 212/1919 Sb. z. a n., jímž se zřizuje zemská správní komise pro Slezsko. 317 Malý a kol., Dějiny českého, s

88 dosavadní zemské politické správy. Zemskému úřadu byly podřízeny jednotlivé okresní úřady. Důležitou roli v ochraně alejí v meziválečném období hrál Státní památkový úřad, který vznikl přeměnou původního Zemského památkového úřadu pro České království. Podrobněji o tomto úřadu a jeho úkolech pojednávám v kapitole 4.3. Zaměříme-li se na problematiku silničních stromořadí, převzalo Československo roztříštěnou právní úpravu. V Čechách a ve Slezsku to byly především zákony č. 72/1884 čes. z. z. a č. 34/1896 slez. z. z. Na Moravě byla situace složitější vzhledem k absenci zvláštního zákona o výsadbě a ochraně stromořadí (a tudíž i absenci derogačního ustanovení pro starší předpisy); zde nadále platily nejvyšší reskripty ze dne 21. března 1740, ze dne 29. srpna 1752 a ze dne 24. září 1763, 318 guberniální nařízení č ze dne 12. října 1838 a silniční zákon č. 36/1877 mor. z. z. Slovensko a Podkarpatská Rus převzaly úpravu zákonného článku I/1890 o cestách a mýtech a také 46 a 49 zákonného článku XII/1894 o polním hospodářství. 319 Záhy po vzniku Československa byla zahájena pozemková reforma, jejímž cílem byla atomizace vlastnického práva k velkým pozemkovým souborům. 320 Byla provedena několika zákony, z nichž pro ochranu stromořadí je nejdůležitější ustanovení 20 tzv. přídělového zákona (č. 81/1920 Sb. z. a n.), podle něhož měl pozemkový úřad mimo jiné dbát, aby přídělem nebyly rušeny krásy přírodní a ráz krajinný, a aby nevznikly újmy na přírodních památkách. Oběžníkem Českého zemského správního výboru č /24/III ze dne 28. května 1924, byly všechny okresní správní komise v Čechách informovány, že pokud se v jejich obvodu provádí parcelace velkostatků, mohou žádat za příděl zabrané půdy potřebné 318 Tyto reskripty neuvádí autoři J. Hoffmann a J. Danek ve svém Rejstříku československého práva (HOFFMANN, J.; DANEK, J. Rejstřík československého práva. Praha: Československý Kompas, 1936), ani nejsou uváděny v prakticky orientovaných spisech (např. FLÖGEL, J. (ed.) Praktická příručka pro obecní a okresní funkcionáře: výklad zákonů a nařízení ze všech oborů samosprávy obecní a okresní s pokyny a vzorci. Praha: Vl. Orel, 1933). Naopak nález Nejvyššího správního soudu č ze dne 23. května 1928 na ně přímo odkazuje a vyslovuje jejich platnost. 319 Salák, Právní úprava, s Malý a kol., Dějiny českého, s Podrobněji je pojednáno o pozemkové reformě a ochraně stromů v kapitole

89 pro rozšíření a rekonstrukci okresních silnic a též za příděl stromořadí, které bylo dosud majetkem zabraných velkostatků. Stejnou možnost měly i obce v případě silnic obecních. 321 Vydání tohoto oběžníku mělo své opodstatnění. Ačkoli se může zdát, že pozemková reforma přinesla stromořadím i jednotlivým stromům oproti minulosti větší ochranu, její efekt byl nezřídka právě opačný. Například Klub za starou Prahu upozornil Český zemský správní výbor, že opětovně se dovídá, jaké zkáze podléhá stromoví, vysazené podél silnic, zejména tam, kde není pro ně pochopení v místním obyvatelstvu nebo kde se domnívají, že dosáhnou mimořádného výnosu jeho prodejem. Zatím, co v cizině rationelnímu vysazování stromoví podél silnic věnuje se zvýšená pozornost, u nás pustnou hlavně silnice státní a na okresních, obecních a soukromých jsou poměry ještě daleko horší. ( ) Dovoluje si přitom [Klub za starou Prahu] zdvořile požádati, aby Zemský správní výbor zvýšenou měrou ujal se iniciativy i nyní a informoval zejména oddělení silniční o tom, jak častokráte se dosud stává mnohá silniční alej obětí sobecké ziskuchtivosti nebo neinteligence a požádal jeho orgány o zvýšenou péči o stromoví v alejích všude tam, kde není vůči tomu žádných technických závad. 322 Ničení alejí v důsledku pozemkové reformy bylo bohužel častým a déletrvajícím jevem. Například Ministerstvo veřejných prací ve svém výnosu č ze dne 9. prosince 1924 apelovalo na silniční správy, aby se ve smyslu svého oběžníku ze dne 12. května 1924 domáhaly přídělu stromořadí do vlastnictví a zamezily tak pokračování v ničení těchto stromořadí. Ministerstvo rovněž v tomto oběžníku popsalo význam silničních stromořadí: Stromořadí při veřejných silnicích a cestách jest důležitým orientačním prostředkem k označení směru silnic a cest za doby noční, při vánicích sněhových, při záplavách a p. a bezpečnostním opatřením na silnici, které chrání povozy a chodce na vysokých hrázích rybníků, potoků, řek a roklí před sjetím resp. pádem. Řádně vzrostlé a pěstované stromořadí jest dále ozdobou každé silnice, zpříjemňuje za parných letních dnů svým stínem chodcům i zvířatům chůzi a jízdu na silnicích a přispívá nemálo k okrášlení a zvelebení celé krajiny a jest konečně, pěstuje-li se racionelně, vydatným zdrojem příjmů poskytujíc dříví, ovoce apod. 323 Na Moravě byla situace obdobná. Moravský zemský výbor ve svém oběžníku ze dne 20. prosince 1924 vytkl silničním výborům, že dostatečným způsobem nešetří starých 321 Národní archiv Praha, fond Zemský výbor Praha, kart. 6014, oběžník zemského správního výboru č /24/III ze dne 28. května Tamtéž, dopis Klubu za starou Prahu ze dne 1. září Tamtéž, výnos Ministerstva veřejných prací č ze dne 9. prosince

90 vzrostlých alejí a nabádal je ke zdrženlivosti při jejich kácení. Doporučil jim konzultovat zamýšlená kácení s místními okrašlovacími spolky a fotograficky zdokumentovat staré aleje, skupiny stromů i jednotlivé památné stromy. 324 Stromořadí u silnic čelilo v meziválečném období i jiným hrozbám, než drancování ze strany nabyvatelů pozemků z pozemkové reformy. Patřily mezi ně především vzestup automobilismu, rozvoj telegrafní a telefonní sítě, elektrifikace, výstavba vodovodů a kanalizací. Například Autoklub Republiky Československé v dopisu Zemskému správnímu výboru ze dne 9. května 1922 poukazoval na to, že na mnohých silnicích nebylo provedeno u stromových alejí předepsané stříhání větví sahajících do silnice, což ohrožuje řidiče. 325 Zemský správní výbor na tento podnět reagoval oběžníkem č III ze dne 3. listopadu 1922 adresovaným všem okresním správním komisím v Čechách, v němž byly tyto vyzvány, aby ochotně vycházely vstříc potřebám nerušené a bezpečné jízdy po neerárních silnicích a potřebám státní telefonní a telegrafní správy. 326 Je těžké usoudit, do jaké míry se okresní správní komise těmito doporučeními řídily, neboť v roce 1927 Autoklub Republiky Československé opětovně psal Zemskému správnímu výboru, že stromy u silnic mají přerostlé koruny a ohrožují osoby v automobilech. 327 Ve 20. letech 20. století pokračovaly konflikty silničního stromoví a telegrafního, telefonního i elektrického vedení zmíněné v kapitole Již krátce po vzniku Československa byly přijaty některé zákony, jež umožňovaly prořezávat stromy. Prvním z nich byl zákon č. 438/1919 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace. Podle 8 odst. 1 písm. c) tohoto zákona mohl všeužitečný elektrický podnik okleštit překážející stromoví. Takové okleštění bylo přípustné pouze v rozsahu nezbytně nutném ke zřízení a udržování rozvodných sítí a zamezení poruch při jejich provozu. Ustanovení 8 odst. 3 ukládalo provést okleštění stromoví před uvedením díla do provozu vlastníku nebo uživateli nemovitosti na vyzvání elektrického podniku. Neprovedl-li tento okleštění ve stanovené lhůtě, nebo hrozilo-li nebezpečí z prodlení, mohl stromy okleštit elektrický podnik. V průběhu provozu díla již prováděl okleštění elektrický podnik a to na své náklady. 324 ANONYM. Pěstování stromoví a ochrana domoviny. In: Krása našeho domova, roč. 17, 1925, s Národní archiv Praha, fond Zemský výbor Praha, kart. 6027, dopis Autoklubu Republiky Československé ze dne 9. května Tamtéž, oběžník Zemského správního výboru č III ze dne 3. listopadu Tamtéž, kart. 6014, dopis Autoklubu Republiky Československé ze dne 9. března

91 Úpravu stromoví pro účely zabezpečení výstavby a řádného provozu telegrafního vedení upravoval 7 zákona č. 33/1922 Sb. z. a n., podle něhož mohla telegrafní správa uložit správám, vlastníkům nebo uživatelům dopravních cest, pozemků a stromoví, aby v přiměřené lhůtě a v nezbytně nutném rozsahu prořezali stromoví. V případě nevyhovění tomuto požadavku, popř. porušení nebo ohrožení provozu vedení mohla telegrafní správa provést ořez sama. Podrobnosti, jak provést okleštění stromoví stanovilo prováděcí nařízení č. 21/1923 Sb. z. a n. 328 Konflikty zájmů na ochranu stromů a řádného fungování telegrafního a telefonního vedení však nebyly zcela vyřešeny. Ředitelství pošt a telegrafů proto pozvalo na den 17. května 1927 do svého sídla v pražské Jindřišské ulici zástupce úřadů a korporací ke společnému jednání o ochraně stromoví se zřetelem ke stavbě a údržbě telegrafního a telefonního vedení. Zápis z tohoto jednání nám poskytuje zajímavé informace nejen o stavu ochrany silničního stromoví, ale i o názorech na něj od zástupců jednotlivých subjektů, často s protichůdnými zájmy. 329 Na začátku této schůze referoval vrchní státní rada ing. Vdolek z Ředitelství pošt a telegrafů o stavu věci, že telegrafní správa věnuje problematice stromořadí velkou péči, ale přesto se nemůže obejít bez možnosti stromy ořezávat, neboť jsou mnohdy vysazovány stromy rychlého a vysokého vzrůstu, které si konkurují s vedením. Pro případy, kde stromy dosud nejsou vysazeny, navrhl jejich výsadbu za příkop, zatímco banket, by byl vyhrazen pro sloupy telegrafního a telefonního vedení. S tímto návrhem nesouhlasil dr. Armin Klein z německého turistického spolku Die Naturfreunde, neboť zájmem turistů je dostatek stínu na silnici, který by stromy vysazené až za příkopem příliš neposkytovaly. 328 Ust. 5 nařízení vlády č. 21/1923 Sb. z. a n.: (1) Při stavbách a udržování telegrafních vedení dlužno pokud možno nejvíce šetřiti stromoví. Vedení, zřizovaná na dopravních cestách nebo na jiných pozemcích, osázených stromořadím, jest umístiti tak, aby zasahovala pokud možno nejméně do stromořadí, aneb se napnou vedení ta v takové výši, aby nebyly stromy pokud možno oklešťovány. Nelze-li jinak, jest oklešťovati stromoví v mezích, pokud toho nezbytně vyžaduje nerušený provoz, t. j. aby větve nebo výhonky, které za rok narostou, při pohybu větrem nemohly drátů se dotýkati; za dostatečnou mezeru mezi dráty a nejbližšími větvemi jest považovati vzdálenost 50 cm. (2) Nevyhnutelné oklešťování stromoví, které dá provésti státní telegrafní správa ( 7, odst. 2. a 3., zákona), musí se díti vždy nejšetrněji a pouze nožem, ruční pilkou nebo nůžkami, ale nikdy ne sekerou. Řezné plochy musí býti vhodným nátěrem konservovány. Oklešťují-li se stromy většího rozsahu, jest přibrati vždy zahradníka. Obstarává-li okleštění vlastník stromoví sám na účet telegrafní správy, musí je provésti pod dozorem zřízenců nebo úředníků telegrafního stavebního úřadu a přihlížeti při tom ovšem k ustanovením celého tohoto paragrafu. Telegrafní stavební úřad potvrdí účet co do rozsahu provedených prací a přiměřenosti ceny a ručí za správnost. 329 Národní archiv Praha, fond Zemský výbor Praha, kart. 6014, zápis ze schůze ze dne 17. května

92 Dr. Luboš Jeřábek ze Svazu pro okrašlování a ochranu domoviny poukázal na bezohledné a neodborné ořezávání stromů ze strany telegrafní správy a navrhl umístění vedení dál od stromů; za tím účelem by státní telegrafní správa měla vykupovat širší pruh pozemku podél silnice. Dle konzervátora Václava Vladimíra Jeníčka ze Státního památkového úřadu se poměry silničního stromoví zlepšily, ale i přesto pořád docházelo k případům poškozování ze strany telegrafní správy, neboť prořezávání stromů mnohdy provádějí nekvalifikovaní zaměstnanci. Z další diskuze vzešlo společné usnesení o následujících bodech: 1) Vysazovat nově stromy jen za příkop a banket vyhradit pro vedení. 2) Při stavbě sloupů požívat dle možností sloupy buď vyšší, nebo nižší tak, aby se co nejvíce předešlo ořezu stromů. 3) Při výsadbě nových stromů by ten, kdo sází, měl povinnost projednat výsadbu s místními okrašlovacími spolky, které po dohodě s ústředím rozhodnou, jaké stromy vysázet. Ze schůzky rovněž vzešla idea novelizovat dosavadní právní předpisy, aby reflektovaly nové požadavky na výsadbu a ochranu stromořadí. K takové novele však nedošlo. Národní shromáždění sice od konce dvacátých let projednávalo návrh nového zákona o ochraně polního majetku, podle nějž by se dopustil polního pychu ten, kdo vytrhá, poškodí nebo odstraní kůly nebo jiná zařízení na ochranu stromů, zláme, poškodí nebo řeže kmeny, větve, ratolesti, trhá květy, ovoce, listí se stromů nebo keřů; tento zákon však nebyl přijat. 330 Zmínku o snaze novelizovat právní úpravu výsadby a ochrany silničních stromořadí ještě nalezneme v důvodové zprávě k návrhu státního rozpočtu na rok 1931 (tisk č. 640), kde se v oddílu věnovaném Ministerstvu zemědělství píše: Zhoubné mrazy v roce 1929 zničily několik milionů ovocných stromů. Tyto škody vyžadovaly mimořádných opatření státní správy. Ministerstvo zemědělství vypracovalo proto návrh zákona, který by umožnil státní zásah do vybudování nových sadů podle moderních zásad racionelního ovocnaření. Pro obnovu ovocných stromořadí silničních je směrodatným naše zákonodárství silniční; poněvadž tato jest roztříštěno podle jednotlivých zemí naší republiky a je zastaralé, vypracovalo ministerstvo zemědělství návrh nového zákona o vysazování silničních stromořadí, v němž bude přihlíženo nejen ku sjednocení silničních zákonů, ale i k modernímu ruchu silničnímu a 330 Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 92

93 k zásadám moderního pěstování ovocného stromoví. 331 Návrh nového zákona o výsadbě silničních stromořadí, o němž se v důvodové zprávě hovoří, však nebyl parlamentu předložen Návrh silničního zákona z roku 1938 Otázka revize právní úpravy silničních stromořadí se reálně otevřela až koncem 30. let 20. století spolu se snahou o unifikaci roztříštěné úpravy všech silničních záležitostí. Návrh silničního zákona vypracovalo Ministerstvo veřejných prací a vláda jej v roce 1938 předložila poslanecké sněmovně. Osnova obsahovala celou problematiku silnic, jejich výstavbu a údržbu, kompetence orgánů a především sjednocovala právní úpravu na území celého Československa. 332 Návrh zákona (tisk č. 1378) byl dne 2. srpna 1938 přikázán k projednání třem sněmovnám výborům ústavněprávnímu, technickohospodářskému a rozpočtovému. 333 Uvedené výbory však již nestihly návrh projednat a podat o tom zprávu poslanecké sněmovně. V důsledku politické situace byl dne 15. prosince 1938 přijat zákon č. 330/1938 Sb. z. a n., o zmocnení ku zmenám ústavnej listiny a ústavných zákonov republiky Česko - Slovenskej a o mimoriadnej moci nariaďovacej, a následujícího dne ukončilo Národní shromáždění činnost. 334 Tím byl legislativní proces silničního zákona definitivně zastaven. I přesto považuji za vhodné přiblížit zde ustanovení návrhu tohoto zákona týkající se stromořadí. 335 Již v úvodu návrhu zákona ( 1 odst. 4) bylo stromoví zařazeno mezi součásti silnice. Ustanovení platná o silnicích a cestách, se měla vztahovat i na součásti silnic a cest ( 1 odst. 5). Podle 48 návrhu zákona měli k zajištění bezpečnosti provozu na silnicích vlastníci a uživatelé přilehlých pozemků povinnost bez nároku na náhradu škody odstranit stromy a větve přečnívající na silniční pozemek a vymýtit nebo prosvětlit pruh přilehlého lesa v určité 331 Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: TETOUROVÁ, A. Právní úprava silnic a cest v Československu od roku 1918 do roku Praha, Rigorózní práce. Karlova univerzita, Právnická fakulta, s Národní shromáždění Republiky Československé, , stenoprotokoly. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Malý a kol., Dějiny českého, s Celý text návrhu silničního zákona včetně důvodové zprávy viz tisk č Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 93

94 vzdálenosti od silnice; rovněž měli povinnost bez nároku na náhradu škody zdržet se všeho, co by značně ztěžovalo udržování silnic nebo cest. Výsadbě stromořadí byla v návrhu zákona věnována celá hlava, konkrétně hlava X. ( 53 až 58). V 53 převzal z původních předpisů povinnost výsadby stromořadí po obou stranách silnic, a kde to není možné, alespoň po jedné straně, vyjma úseků, kde silnice vede obcemi, spojenými řadami domů nebo lesy. Nově vyjmul z povinnosti výsadby úseky, kde by výsadba ohrožovala bezpečnost provozu v ostrých zatáčkách, na křižovatkách nebo u železničních přejezdů. Stromy se měly vysazovat zpravidla za příkopem, na banketu je výjimečně, pokud to za příkopem nebylo možné a silnice byla v koruně široká nejméně 7 m. Na užších silnicích byla výsadba na banketu možná, jen pokud byla v zájmu bezpečnosti provozu, např. v místech na hrázích nebo nad roklemi. O umístění a druhu stromu příslušeno rozhodovat silničnímu úřadu, kterým byl pro státní a zemské silnice zemský úřad a pro silnice okresní, obecní a zájemnické úřad okresní. Povinnost výsadby bez ohledu na to, zda se stromy vysazují na pozemku silničním nebo na pozemcích přilehlých postihovala vlastníky nebo uživatele přilehlých pozemků (tzv. adjacenty), kterým však za to měl připadnout veškerý užitek ze stromů. Tato povinnost měla být omezena jen na výsadbu stromů ovocných. Naopak silniční správě náleží povinnost výsadby v těchto třech případech: 1) jednalo-li se o výsadbu na banketu, 2) nařídil-li výsadbu z veřejného zájmu silniční úřad, 3) měly se sázet stromy jiných druhů než ovocné. Jelikož v případech ad 2) a 3) měly být stromy vysazovány za příkopem, kde tato povinnost, spojená s právem na užitek ze stromů, měla náležet v zásadě adjacentům, stanovil návrh zákona, že jim přísluší vůči silničním správám nárok na přiměřenou náhradu jednou pro vždy za znehodnocení, jež způsobí stromy na jejich pozemcích. Účelem bylo kompenzovat vlastníkům nebo uživatelům přilehlých pozemků újmu vzniklou výsadbou stromů na jejich pozemcích, která by jim v případech, kdy stromy sami musí vysadit, byla nahrazována užitkem ze stromů. 94

95 Návrh silničního zákona osvobodil z výsadby obce (pokud tedy nebyly adjacenty povinnými k výsadbě), dle důvodové zprávy by jistě nebylo spravedlivé ukládati obcím toto břemeno, vychází-li se z úvahy, že jde o povinnost finančně odiosní. 336 Udržovat, ošetřovat a kácet vadné stromy měly dle návrhu silničního zákona ti, kdo měli povinnost stromy vysadit, aniž by k tomu potřebovali jakékoli povolení. Naopak ke kácení živých stromů bylo nezbytné povolení silniční správy a ke kácení celých stromořadí, jejich značných souvislých částí nebo jednotlivých stromů památných nebo pro ráz krajiny význačných bylo nezbytné povolení silničního úřadu po předchozím vyjádření silniční správy. Návrh zákona obsahoval pouze nejzákladnější rámec úpravy poměrů stromořadí, ve svém 57 zmocňoval vládu k vydání prováděcího nařízení, které by podrobněji upravovalo danou problematiku. Důležitou součástí návrhu silničního zákona bylo derogační ustanovení. Navrhovaný zákon měl odstranit nejen rozdíly mezi úpravami v jednotlivých zemích, ale i pochybnosti, které předpisy byly k okamžiku nabytí jeho účinnosti platné. Proto ve svém 87 obsahoval generální klauzuli, která rušila veškeré dosavadní předpisy týkající se věcí upravených v tomto zákoně, a dále demonstrativní výčet těchto předpisů. Z předpisů týkajících se silničních stromořadí to měly být vedle zemských silničních zákonů a řádů silniční policie také nejvyšší reskripty ze dne 21. března 1740, ze dne 29. srpna 1752 a ze dne 24. září 1763 o vysazování stromů na silnicích na Moravě, zákony č. 72/1884 čes. z. z., č. 84/1896 slez. z. z., 49 zákonného článku č. XII/1894 a zákonný článek č. I/1890. Ač se to může zdát jakkoli nepravděpodobné, je toto derogační ustanovení důkazem, že ještě v roce 1938 považoval zákonodárce za platné předpisy hluboko z 18. století. Vzhledem ke skutečnosti, že tento navrhovaný silniční zákon nebyl přijat, je jisté, že tyto i další předpisy zůstaly součástí platného práva i nadále. Můžeme dnes jen litovat, že tento silniční zákon zůstal pouze ve stadiu legislativního návrhu, neboť by mohl předejít některým komplikacím spojenými s nedostatečnou derogací obsoletních předpisů po druhé světové válce Některé případy výsadby a kácení stromořadí v meziválečném období Pro ukázku praktické aplikace zákonů o výsadbě a údržbě stromořadí přináším v této kapitole několik ilustrativních případů z 20. let 20. století. Všechny jsou z Čech, vztahuje se na ně tedy zákon č. 72/1884 čes. z. z. 336 Tamtéž. 95

96 První z nich se týká výsadby stromů za příkop na pozemku ve vlastnictví chalupníka Martina Dvořáka ze Záluží (dnes Trocnov). Pan Dvořák se dozvěděl, že okresní správní komise zamýšlí vykácet vzrostlé stromořadí na banketu silnice Záluží Ledenice, proti čemuž brojil svou stížností ze dne 18. prosince 1922 adresovanou zemskému výboru. 337 Obával se, že nové stromy budou vysazeny do jeho pozemku u silnice, který tím znehodnotí pro řádné obdělávání orné půdy, že by pan Dvořák značnou škodu utrpěl a s celou svoji 6 člennou rodinou úplně zničen byl. 338 Ve své stížnosti navrhoval, aby zemský výbor zakázal okresnímu výboru výsadbu, nebo aby obec část pozemku pana Dvořáka odkoupila a nahradila poškození pozemku. Této stížnosti pochopitelně nemohl Zemský správní výbor vyhovět, neboť nebylo v jeho pravomoci ukládat obci povinnost nahradit stěžovateli škodu. Okresní správní komise v Českých Budějovicích ve vyjádření ke stížnosti uvedla, že postupuje zcela v souladu se zákonem, když odstraňuje stromy v silničním tělese, neboť silnice je příliš úzká a přesun stromů z banketu za příkop nezbytný. Okresní správní komise poradila stěžovateli, aby se obrátil na obec s žádostí o směnu předmětného pozemku. Navíc uvedla, že stěžovatele odškodnila tím, že mu dala 6 pokácených stromů, ačkoli k tomu nebyla nijak povinna. 339 Dalším příkladem je nevysazení ovocného stromořadí podél silnice od Koledníku k Tobolce, k jehož výsadbě byl rozhodnutím Okresní správní komise v Berouně ze dne 7. března 1921 vyzván vlastník příslušného pozemku a velkostatku Tetín dr. Václav Duras. Tento ve stanovené lhůtě rozhodnutí nevyhověl, nýbrž vysadil do silničního příkopu několik zmrzačených stromků. Z tohoto důvodu rozhodla okresní správní komise dne 9. listopadu, že provede výsadbu sama na účet vlastníka pozemku. Dr. Duras se proti tomuto rozhodnutí pochopitelně odvolal k Zemskému správnímu výboru; jeho odvolání však v archivních pramenech chybí. 340 Třetím případem, který zde zmíním, je výsadba stromů při nové okresní silnici v Lazci nařízená vlastníkům přilehlých pozemků rozhodnutím Okresní správní komise v Příbrami ze dne 17. ledna Jeden z takto dotčených vlastníků, středoškolský profesor v penzi Alois Káš, podal proti tomuto rozhodnutí velmi pěkně stylizované odvolání zdůvodňující význam 337 Stěžovatel nesprávně označil adresáta, kterým měl být Zemský správní výbor, nikoli již neexistující Český zemský výbor. Totéž platí o označení okresního výboru, namísto okresní správní komise. 338 Národní archiv Praha, fond Zemský výbor Praha, kart. 6027, stížnost Martina Dvořáka ze dne 18. prosince Tamtéž, vyjádření Okresní správní komise v Českých Budějovicích ze dne 29. ledna Tamtéž, zpráva Okresní správní komise v Berouně ze dne 6. prosince

97 stromů na krajnici, jehož podstatnou část si dovolím ocitovat: Všude, kde jest krajina nerovná, vysazují se stromy na okraji silnic. Tak jest tomu v jiných okresích a i zde u silnic od Březových Hor do Příbrami, od Březových Hor k Zdaboři a jinde. Děje se tak z dvojí příčiny: 1) z ohledů aesthetických, ježto stromy u silnice samé vysazené mohou poskytovati pěkný pohled, kdežto stromy po stráních neb pod silnicí vysazené bez ladu a skladu jsou spíše toho opakem, 2) z důvodu pro bezpečnost pocestných. V zimě, kdy sníh zavěje příkopy silniční, kdy vítr smete sníh s polí pod stráně a svahy polí do příkopů a na silnici, jsou stromy na okraji silnic vysázené nejen bezpečným vodítkem ale i ochranou před zapadnutím do příkopů zavátých. Silnice u Lazce byly tak opovážlivě stavěny, že byly na několika místech úmyslně příkopy příčnými zdmi zazděny, udělány tam jámy a z nich převáděna voda ze strany jedné na druhou a z té zase zpět drahými cementovými rourami na účet poplatnictva jen za tím účelem, aby si jednotlivec pochytal prsť s cizích pozemků odplavenou. Kdyby byly stromy sázeny na stráně nad silnici, tu velice snadno by unavení pocestní chtíce se přiblížiti stromům, zapadli do zmíněných jam a tam mohli najíti svou záhubu. V Lazci, kde bydlí horníci, kteří za svým povoláním musejí již v 3 hod. ranní a v pozdních hodinách nočních choditi, tu zejména po práci znaveni a zkaženým vzduchem zemdleni velmi často bloudívají a tu by je mimo silnice vysázené stromy spíše do nebezpečí zaváděly. Některé pozemky nám již při stavbě silnic tak okopány, zejména u prac. č. 223, která měla pouze 15 arů a leží v ostrém úhlu mezi dvěma silnicemi, byla nám skoro znemožněna polní práce, jak teprve mohli bychom síti, orati a žíti stroji, kdybychom tam nastavěli ještě překážek. Kdo by nám hradil škodu, kdyby se koně se stráně i se strojem sřítili a se potloukli neb zabili? Co by nám z pole zůstalo, kdybychom se překážkám uhýbali? Lazce jest zastrčená vesnice u lesů. Ty povozy, které po silnicích za celý rok projedou, snadno se spočítají. Není důvodu, proč by zde nemohly býti stromy vysázeny na okraj silnic a to tím spíše, že se nám již pod silnici zabralo mnoho úrodné půdy a ta nám do dneška zaplacena nebyla. Silnice byly stavěny s neslýchanou opovážlivostí, bez právoplatného usnesení obecního zastupitelstva v Lazci, bez jakékoli úmluvy s majiteli zabraných pozemků, bez komisionálního řízení, k čemuž by byli majitelé pozemků bývali pozváni. Poplatníci zatíženi byli neuvěřitelným způsobem. Při stavbě plýtvalo se penězi, povalovači brali ohromné platy, dozor byl tak bídný, že tomu nikdo ani věřiti nechce. Jak mohlo lhostejně býti pohlíženo na to, když několik lidí bez právoplatného usnesení opovážilo se zatížiti obec o několika chaloupkách statisícovými výdaji! Tamtéž, kart. 6014, odvolání Aloise Káše ze dne 25. března

98 Tři výše uvedené případy nám ilustrují, že výsadba stromů na pozemcích soukromých vlastníků nebyla nijak populární a tito se ji snažili z různých objektivních i subjektivních důvodů zabránit. Následující případy se již netýkají výsadby stromořadí, nýbrž jejich kácení. Prvním z nich je kácení aleje v Blatně u Jirkova. V tomto případě se jednalo o likvidaci aleje lip a javorů starých let, vysazených někdejším vlastníkem velkostatku Červený Hrádek. Noví vlastníci, kteří získali pozemky v rámci pozemkové reformy, chtěli alej vykácet. Okresní správní komise v Jirkově svým rozhodnutím ze dne 5. ledna 1923 kácení povolila. Proti kácení však zasáhla okresní správa politická, která kácení zakázala a 19. února 1923 věc předložila Zemské správní komisi s odůvodněním, že vlastníci chtějí kácet stromy z pouhé ziskuchtivosti. 342 Ve věci se vyjádřil i Státní památkový úřad, který se postavil proti kácení, poněvadž jde o krásné staré alejní stromy, jež tvoří význačný bod krajiny. Jejich kácením by velmi trpěl nádherný dojem krajiny. 343 S ohledem na tato stanoviska zakázal zemský správní výbor kácení předmětné aleje. 344 Důvodem pro kácení stromořadí mohl být dle 8 zákona č. 72/1884 čes. z. z. pouze veřejný zájem, což je však pojem natolik abstraktní, že se pod něj dá podřadit skutečně ledacos. Např. Okresní správní komise v Mnichově Hradišti nařídila dne 23. května 1925 vykácení aleje na žehrovské hrázi pouze z důvodu, že stromy tyto jsou již dostatečně silné a tím ke kácení způsobilé. 345 Ke stížnosti obce Žďáru okresní správní komise od svého záměru upustila. Jako další příklad sporu o kácení stromořadí lze uvést případ z Roztok u Prahy. Okresní správní komise na Smíchově pojala úmysl vykácet ořešákovou alej v Roztokách od zatáčky u domu pana Salače až k hostinci U Koruny. Tento záměr odůvodnila věkem a zdravotním stavem stromů, jejich hustotou bránící vysychání vozovky i nebezpečím pro řidiče. 346 Okresní správní komise na Smíchově se z opatrnosti obrátila na Státní památkový s žádostí o stanovisko k zamýšlenému kácení, neboť ji bylo známo, že někteří jednotlivci i místní okrašlovací spolek proti kácení protestují. Okresní správní komise tím chtěla předejít 342 Tamtéž, kart. 6027, dopis Okresní správy politické v Chomutově ze dne 19. února Tamtéž, dopis Státního památkového úřadu pro Čechy ze dne 4. srpna Tamtéž, rozhodnutí zemského správního výboru ze dne 14. srpna Tamtéž, kart. 6014, nedatovaná stížnost obce Žďár. 346 Tamtéž, podání Okresní správní komise k památkovému úřadu ze dne 4. dubna

99 obvyklým novinářským výpadům. 347 Státní památkový úřad se ve svém dopisu ze dne 11. dubna 1927 postavil proti kácení, neboť neshledal důvody ke kácení natolik závažné a stromořadí není dle jeho názoru na závadu silničního provozu. Státní památkový úřad uzavřel, že Roztoky u Prahy náležejí k těm místům v nejbližším okolí Velké Prahy, jimž sluší věnovati všestrannou pozornost, aby jakožto výletní místa a letní sídla tonula v zeleni a byla obohacována přírodními krásami, k jichž zvýšení nejvíce přispívá staré stromoví. Ochrana téhož jest proto v Roztokách u Prahy více než žádoucí. Důvody k vykácení starých stromů, alejí a stromořadí musí být v daných případech prokázány nezbytnou nutností a té v předmětném návrhu není. ( ) Státní památkový úřad nezískal ( ) toho přesvědčení, které by podřizovalo esthetický význam zmíněné staré aleje vyšším jiným potřebám veřejného zájmu a nedoporučuje proto, aby stará ořechová alej v Roztokách byla zrušena a vykácena. 348 Smíchovská okresní správní komise se se stanoviskem Státního památkového úřadu neztotožnila a obrátila se na Zemský správní výbor s žádostí o prohlídku na místě. Roztocký případ krásně ukazuje rozdílnost nahlížení na silniční stromořadí z úhlu pohledu jednotlivých stran. Státní památkový úřad se postavil za zachování aleje, která však z objektivního hlediska pravděpodobně nebyla příliš významná, neboť se nacházela u silnice sevřené zástavbou a železniční tratí, a vzhledem k těmto okolnostem byla její existence neperspektivní. Řidiči se naopak stavěli za likvidaci stromořadí, což dokládá krátké sdělení jednoho z nich: Velectěný pane Rado! Račte laskavě nechat ty Ořechy odstranit, když jeto [sic] jednou schváleno, jak bylo to náledí, tak jsem si na voze rozbil svítilnu a blatnik jak moje Auto narazilo na ten strom, jak je Vám známo že jsou ty stromy až silnici. Jak jsem se dozvěděl že již měly být uš [sic] před rokem odstraněny. 349 Okresní správní komise, ačkoli měla v úmyslu alej nechat vykácet, se obávala negativních reakcí, a jak lze usoudit z jejího vyjádření, i medializace případu. V okolí Prahy docházelo ve stejném období ke kácení a radikálnímu ořezávání mnohých dalších stromořadí, např. u Čenošic, při zbraslavské a chuchelské silnici, v Bubenči a u silnice k Motolu. 350 Posledním případem, který v této kapitole přináším, je kácení jírovcové aleje v Jincích. Tato krásná alej tvořila významnou dominantu městečka (viz příloha č. 5) a měla ustoupit výstavbě kanalizace. Vykácení aleje na žádost města Jince povolila Okresní správní komise 347 Tamtéž, dopis Okresní správní komise ze dne 26. dubna Tamtéž, dopis Státního památkového úřadu pro Čechy ze dne 11. dubna Tamtéž, nedatovaný dopis Václava Nováka, šoféra. 350 ANONYM. Stromořadí se soustavně ničí. In: Krása našeho domova, roč. 21, 1929, s

100 v Hořovicích dne 6. května 1927, ačkoli již o rok dříve bylo město i okresní správní komise upozorněny Státní památkovým úřadem na nutnost alej zachovat. 351 Dle záměru města Jince mělo být vykáceno celé stromořadí při západní straně silnice, zatímco při straně východní měly být koruny stromů ořezány na 2/3 a to z důvodu, že větve ohrožují bezpečnost chodců. Okresní správní komise ve svém rozhodnutí poněkud rozporuplně povolila vykácení aleje, kterou zároveň označila za cennou památku a okrasu města. Není tedy vůbec divu, že proti rozhodnutí o povolení kácení podal stížnost Státní památkový úřad, v níž kritizoval městský úřad v Jincích, že si vytkl bezpodmínečný cíl zbaviti obec jineckou jedinečné okrasy, která tak půvabně zvyšuje ráz její. Při komisionelním řízení dne 25. listopadu 1926 zdůrazňována byla ústy pana starosty i jiných zástupců obce nicotnost staré kaštanové aleje, která překáží, znečišťuje a škodí zdraví občanům a zasluhuje být nahrazena kulovatými akáty a p. 352 Státní památkový úřad argumentoval ve své stížnosti, že kanalizace může být vybudována, aniž by muselo být stromořadí vykáceno, a stromy neohrožují za větrného počasí kolemjdoucí o nic víc než jakékoli jiné stromy a stavby. V závěru stížnosti navrhl, aby Zemský správní výbor znovu projednal všechny spisy v předmětné věci a přezkoumal stav aleje. Ke stížnosti Státního památkového úřadu se připojilo i Ministerstvo školství a národní osvěty svým přípisem ze dne 16. října V reakci na stížnost uložila Okresní správní komise v Hořovicích městu Jince, aby odložilo kácení až do doby rozhodnutí o stížnosti. 354 Zemský správní výbor nařídil na den 9. listopadu 1928 další komisionální šetření na místě. Během něj bylo zjištěno, že předmětná kanalizace již byla vystavěna dle původního plánu, a to aniž by musela být alej vykácena. Stromy však byly radikálně ořezány až na holé kmeny, byť byly z podstatné části zdravé a vitální. Přítomní zástupci obce se v průběhu místního šetření vyjádřili, že vzhledem k aktuálnímu stavu netrvají na své žádosti o povolení kácení a považují ji už za bezpředmětnou. 355 Záležitost kácení aleje v Jincích tak skončila rozporuplným výsledkem. Kanalizaci bylo možné vybudovat i při zachování aleje, přesto byly alejní stromy razantně a zbytečně ořezány, čímž došlo k nenávratnému poškození aleje a snížení její estetické hodnoty. Výměr Okresní 351 Národní archiv Praha, fond Zemský výbor Praha, kart. 6027, stížnost Státního památkového úřadu pro Čechy ze dne 31. července Tamtéž. 353 Tamtéž, přípis Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 16. října Tamtéž, výměr Okresní správní komise v Hořovicích ze dne 10. června Tamtéž, protokol o komisionálním šetření ze dne 9. listopadu

101 správní komise ze dne 10. června 1927 nařizoval obci odložit kácení, zatímco na ořezání stromů vůbec nepamatoval. Jírovcová alej v Jincích již zanikla. Důvody jejího vykácení, ani doba, kdy k němu došlo, mi není známa. Lze se však zcela oprávněně domnívat, že příčinou její likvidace byl nárůst automobilové dopravy a s ním spojené rozšíření hlavní silnice. 3.6 Vývoj po druhé světové válce Období druhé světové války z pochopitelných důvodů nepřálo rozvoji legislativy týkající se silničních stromořadí. Velké mrazy v roce 1940 zahubily mnohé stromy, které však nebyly nahrazeny novou výsadbou. 356 Po osvobození nastala potřeba co nejrychleji obnovit hospodářství, napravit škody způsobené válečnými událostmi, potrestat válečné zločince a kolaboranty a vyřešit další neodkladné záležitosti. Na první pohled se může zdát, že obnova silničních stromořadí mezi takové důležité záležitosti nepatřila a příprava příslušného právního předpisu mohla být odložena na pozdější dobu. V Národním archivu se dochoval referentský návrh zákona vytvořený Ministerstvem techniky o vysazování stromořadí podél veřejných silnic z roku 1946, který svědčí, že se legislativci předmětnou problematikou zabývali již krátce po skončení války. 357 Můžeme se domnívat avšak bez jakéhokoli podloženého náznaku že tento návrh mohl mít souvislost s ust. 3 odst. 2 zákona č. 192/1946 Sb., o dvouletém hospodářském plánu, podle něhož měla být učiněna opatření, aby se počet ovocných stromů zvýšil o 15 %. Z přípisu příslušného referenta na složce se dozvídáme, že důvodem pro vytvoření nového zákona je vyřešit obtíže, jež vznikají při řešení otázky povinnosti vysazovati stromořadí podél okresních silnic, převzatých do správy a udržování státu a otázky, komu připadají užitky z těchto stromů a dále z důvodů, že technické hledisko ( ) doznalo v důsledku rozvoje dopravy motorovými vozidly podstatných změn. 358 Návrh zákona zcela přejímal hlavu X. návrhu silničního zákona z roku Mimo to určoval silniční úřady těmi měly být zemské národní výbory pro státní silnice nebo silnice státem spravované a okresní národní výbory pro všechny ostatní silnice. Návrh obsahoval v 8 též trestní ustanovení, podle kterého mohl okresní národní výbor uložit pokutu do Kč nebo vězení (uzamčení) do 5 dnů, popř. oba tresty současně, tomu vlastníkovi nebo uživateli 356 Rejzek, Ovocnaření v alejích, s Národní archiv Praha, fond Ministerstvo techniky Praha, inv. č. 1583, kart. 547, sign Tamtéž, přípis referenta Ministerstva techniky ze dne 14. dubna

102 pozemku, který by nevysadil, popř. řádně neudržoval, stromy, ačkoli k tomu byl ze zákona povinen. Stejný trest hrozil tomu vlastníku nebo uživateli pozemku, jenž by stromy protiprávně pokácel. Významným přínosem tohoto návrhu byla unifikace právní úpravy pro území celého Československa a zrušení všech dosavadních předpisů, zejména těch demonstrativně uvedených v Tento zákon však zůstal pouze ve fázi návrhu a tak nadále platily původní předpisy. Přelom 40. a 50. let 20. století byl obdobím tzv. právnické dvouletky, kdy nastoupivší komunistický režim vytvářel nové právní předpisy reflektující jeho potřeby. Ačkoli toto období přineslo mnoho negativních jevů v podobě persekuce nepohodlných osob a celkové degradace právní kultury, mělo jedno pozitivum ve velmi krátké době byla provedena unifikace hlavních právních odvětví v Československu. K určitému sjednocení úpravy došlo i v případě silnic. Dosavadní roztříštěná právní úprava byla značně nepřehledná a existence platných předpisů mnohdy z feudálních dob, se příliš neslučovala s komunistickými představami, ani s moderními požadavky na výstavbu silnic. Proto byl vytvořen návrh stručného rámcového silničního zákona s celorepublikovou platností. Při jeho projednávání v Národním shromáždění zpravodaj hospodářského výboru poslanec Hladký vysvětlil potřebu tohoto zákona nárůstem dopravy: Zatímco před 20 lety měla autobusová doprava ČSD 15 autobusových tratí se 46 autobusy, bylo v únoru t. r. v provozu ČSD téměř autobusových tratí v délce větší než km. Na nich bylo přepraveno autobusy za tento měsíc téměř 22 milionů cestujících, z toho téměř polovina do zaměstnání a do škol. Podobný rozvoj jako osobní autobusová doprava vykazuje také nákladní doprava, a musíme si přitom uvědomit růst váhy vozidel zatěžujících silniční vozovky, od těžkého formanského vozu o váze asi 4 tun až k našemu sériově vyráběnému nákladnímu automobilu typu Tatra 111 o třech nápravách a váze se zatížením téměř 17 tun a od lehkého kočárového poštovního vozu k těžkému autobusu typu Škoda 706 o váze s cestujícími až 14 tun. 360 Ve svém projevu se rovněž vyjádřil k silničním stromořadím: Stejně tak je potřebí v nejbližší době vyřešit otázku stromořadí podél silnic, poněvadž jsme zjistili, že když jde o ošetření 359 Dle 9 to měly být především nejvyšší reskripty ze dne 21. března 1740, 29. srpna 1752 a 24. září 1763, zákony č. 72/1884 čes. z. z., č. 38/1877 mor. z. z. (patrně jen některá jeho příslušná ustanovení), č. 34/1896 slez. z. z. a zákonný článek XII/1894 (patrně jen některá jeho příslušná ustanovení). 360 Národní shromáždění Republiky Československé, , stenoprotokoly, 29. schůze, středa 11. května In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 102

103 ovocných stromů, stromy, které jsou podél silnic, stanou se stromy nikoho, protože se k nim nikdo nechce hlásit; teprve když se češe, se přihlásí. Domnívali jsme se, že by bylo správné, aby stromořadí podél všech silnic byla napříště majetkem okresních národních výborů a jim aby také byla svěřena i povinnost péče o toto stromoví. 361 Národní shromáždění návrh zákona přijalo bez pozměňovacích návrhů a vyhlášen byl jako zákon č. 147/1949 Sb., jímž se vydávají některé předpisy o veřejných silnicích. Zákon rozdělil silnice do tří tříd ( 3) podle jejich důležitosti a určil, že stát převezme silnice, které dosud nebyly v jeho vlastnictví a správě ( 4). 362 Podle 2 odst. 2 patřilo stromoví mezi součásti silnice, stejně jako např. mosty, přívozy, propustky, svahy silničního tělesa, opěrné, zárubní a obkladové zdi, příkopy apod. Zákon tedy opustil označení stromořadí nebo alej, pod nový pojem stromoví tedy spadaly i dřeviny, které rostly u silnic rozptýleněji a netvořily stromořadí. Zcela nedostatečným bylo derogační ustanovení v 11, které rušilo pouze 7 a 14 zákonného článku I/1890, vládní nařízení 174/1941 Sb., vládní nařízení č. 13/1944 Sb. a nařízení č. 9/1946 Sb. n. SNR. Ostatní právní předpisy tak nadále zůstaly formálně v platnosti. K 6 zákona č. 147/1949 Sb. týkajícího se stavby správy a údržby silnic vydal ministr techniky prováděcí nařízení č. 2/1950 Sb. Toto nařízení svěřilo péči o stromoví při státních silnicích příslušným okresním národním výborům ( 1 odst. 3 písm. c). Žádnou podrobnější úpravu již nařízení neobsahovalo, ani nekonkretizovalo okruh činností, které pod pojem péče o stromoví spadají. V jednotlivých krajích vedli sadovnickou službu u silničních národních podniků hlavní silniční sadovníci. Za péči o silniční stromoví odpovídali v jednotlivých okresech okresní silniční sadovníci spolu s několika úsekovými sadovníky. Při výsadbách a prořezu stromů jim pomáhali ostatní silniční zaměstnanci. 363 O tom, že si tito pracovníci ne vždy počínali svědomitě, svědčí výnos Ministerstva dopravy č. j /V/1/56 ze dne 16. července Bylo v něm konstatováno, že v některých krajích provádějí silniční podniky 361 Tamtéž. 362 Podle 1 byly státními silnicemi: a) silnice, které byly dne 29. září 1938 silnicemi státními, zemskými nebo okresními anebo byly jako takové silnice postaveny nebo rozestavěny po uvedeném dni, b) silnice, které budou po 30. červnu 1949 postaveny jako státní silnice, c) vicinální silnice (cesty), určené podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 7. února 1946, č. 9 Sb. n. SNR, o vicinálních cestách, a d) jiné veřejné silnice nebo cesty, po případě jejich úseky, pokud je jich podle rozhodnutí ministerstva techniky vydaného v dohodě s ministerstvy národní obrany a dopravy třeba k dosažení souvislosti sítě státních silnic. 363 Rejzek, Ovocnaření v alejích, s

104 neodpovědné kácení stromů, které ještě mohou po určitou dobu plodit, a je ve veřejném zájmu, aby při odstraňování stromoví nedocházelo k neodpovědnému kácení. Ministerstvo dopravy nabádalo národní silniční podniky, aby se ke kácení stromů uchylovaly teprve po projednání a písemném souhlasu příslušného národního výboru, zemědělského referátu a okresního konzervátora. 364 Výše popsaná právní úprava zákona č. 147/1949 Sb. a nařízení ministra techniky č. 2/1950 Sb. zcela zapadá do kontextu reality tehdejší veřejné správy, kdy otázky dosud regulované zákony začaly být řešeny v lepším případě formou podzákonných norem, technických norem, v horších případech formou správních aktů, bezprostředních zásahů, nebo faktických pokynů. 365 Spolu s nedostatečnou derogací starších předpisů vznikla v mnoha odvětvích veřejné správy nepřehledná směsice platných a v praxi aplikovaných právních předpisů, předpisů sice formálně platných, ale již neaplikovaných (obsoletních), právních aktů i řady předpisů, dokumentů a metodik postavených na neprávním základě. To je příklad i výše uvedeného, neboť organizaci silničních sadovníků žádný obecně závazný právní předpis nezmiňuje. Význam silničních stromořadí v 50. letech 20. století byl spatřován zejména v jejich bezpečnostní úloze, kdy sloužila k orientaci v mlze, v noci a za sněhu. Zpevňovala silniční pozemky, působila jako větrolamy, chránila vozovku před přílišným vysušováním a v neposlední řadě oživovala pozornost řidičů a odstraňovala jim nudný výhled, který by mohl přivodit mikrospánek. 366 V únoru 1951 vydal ing. dr. Vlastimil Vaníček krátký spisek Silniční sadovnictví, který je pro nás dokladem o tehdejší praxi zejména v Brněnském kraji. Tento kraj byl rozdělen na základě doporučení expertů ze zemědělského a technického referátu Krajského národního výboru v Brně na několik oblastí podle vhodných druhů ovocných stromů pro danou oblast. Tím byl sestaven základní rámec výsadbového plánu. Vlastimil Vaníček uvádí, že v Brněnském kraji z celkem km silnic bylo km vhodných pro osázení ovocnými stromy a 885 km vhodných pro osázení okrasnými stromy. Při oboustranné výsadbě v rozestupu 10 m by bylo podél silnic v celém kraji ovocných stromů, dávajících při 364 Výnos Ministerstva dopravy č. j /V/1/56 ze dne 16. července In: Ochrana přírody, roč. 12, 1957, s Kuklík a kol., Vývoj československého, s AMBROŽ, Václav. Silniční stromořadí v krajinné architektuře. In: Ochrana přírody, roč. 12, 1957, s

105 průměrné sklizni z jednoho stromu 17 kg asi 5, kg ovoce. 367 Dále vypočítal, že kdyby bylo v celém Československu osázeno 2, ovocnými stromy jen 20 % silnic, tj km, sklidilo by se v době plodnosti při 15 kg ovoce z jednoho stromu 42, kg. Při ceně 6,- Kčs za 1 kg by tržba za toto ovoce činila 252, ,- Kčs. 368 Problém viděl Vlastimil Vaníček v zastaralosti právních předpisů na Moravě a také v otázce, zda mají být stromy sázeny na banketu nebo až za příkopem. Zastával názor, že stromy mají být vysázeny zásadně až za příkopem, přičemž upozornil na nezbytnost řešení této otázky na zákonné úrovni. 369 Jakkoli byla výsadba ovocných stromořadí upřednostňována již v předchozích desetiletích, po druhé světové válce se stala až nemístně privilegovanou. Stinnou stránkou snah o zovocnaření našich silnic byla likvidace zdravých neovocných stromů. Na tento nešvar upozorňoval již v roce 1946 Karel Slepička ve svém článku Chráníme stromy: Mnohde se staré stromořadí krásných vzrostlých lip nebo jasanů vykácelo, aby se na místo nich nasázely stromy ovocné. Kdo zná osud ovocných stromů podél silnic, jistě zatrne nad tímto barbarstvím. Staré, vzrostlé a zdravé lípy, které prý stínily pole a tak snižovaly úrodu, byly nahrazeny jabloněmi. Ty jen po vysázení byly uvázány ke kůlku. Příští dok se snad majitel na ně přišel podívat, jak kvetou a pak už si jich nevšiml. A stromy, které měly nésti užitek, rostou tak jak sami chtějí. Staly se obětí škůdců, semeništěm nemocí a postrachem řádných ovocnářů, kteří o svoje stromy řádně pečují. Včelám byla vzata potrava, pocestným stín, krajině okrasa, ptactvu obydlí, ale majitel-sobec má levné dříví, a tím je tedy vše vyváženo. 370 Tento požadavek reflektoval rovněž oběžník ZNV v Praze č. 531 ze dne 10. prosince 1946, 371 kterým bylo všem podřízeným orgánům uloženo, aby poučily obyvatele o tom, že ovocné stromy se hodí do zahrad a sadů a nikoli do alejí u veřejných cest. ZNV v tomto oběžníku varoval před likvidací vzrostlých alejí okrasných stromů a jejich nahrazení alejemi stromů ovocných, která by měla negativní vliv na krajinný ráz. O několik let později přišel s kritikou ovocných výsadeb i Václav Ambrož, který označil odstraňování stromů u silnic a jejich nahrazování výhradně ovocnými stromy za vážný problém. Zároveň navrhl u silnic I. třídy výsadbu různě vysokých stromů nebo jejich skupin, kterou spatřoval jako vhodnější než neestetickou, jednotvárnou a pro řidiče unavující 367 Vaníček, Silniční sadovnictví, s Tamtéž, s Tamtéž, s SLEPIČKA, K. Chráníme stromy. In: Ochrana přírody, roč. 1, č. 1-2, , s Publikován v časopisu Krása našeho domova, roč. 37, 1946, s

106 řadu stejně vysokých ovocných stromů. 372 Takový názor na ovocné stromoví u silnic však v dané době patřil spíše k menšinovým. 3.7 Zákon č. 135/1961 Sb. a prováděcí předpisy Existence starých říšských a zemských právních předpisů vedle rámcového zákona č. 147/1949 Sb., plnícího funkci jakési blanketní normy, nemohla mít dlouhého trvání. Tento zákon sice sjednotil téměř celou silniční sít zestátněním silnic, avšak nevyřešil žádné další otázky silničního hospodářství. S ohledem na zlepšování a budování pozemních komunikací podle zásad nejpokrokovější techniky a technologie a jejich účelné a hospodárné správy 373 byl již na počátku 60. let přijat zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon). Jednalo se o první silniční zákon, který jednotně a komplexněji upravoval problematiku silnic na území celého Československa. Zároveň svým 25 zrušil všechny dosavadní předpisy o věcech jím upravené, jmenovitě především zákon č. 147/1949 Sb., zákonný článek I/1890, nařízení č. 178/1941 Sb., nařízení č. 1/1943 Sb. a nařízení ministra techniky č. 2/1950 Sb. Nevýhodou takového generálního derogačního ustanovení je nejistota adresátů normy o konkrétním zrušeném předpisu. Nabízí se srovnání s derogačním ustanovením návrhu silničního zákona z roku 1938, které obsahovalo rovněž generální derogační klauzuli starších předpisů, pro odstranění jakékoli pochybnosti však značnou část těchto předpisů uvedlo v demonstrativním výčtu. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon č. 135/1961 Sb. upravoval byť velmi jednoduše poměry stromů u silnic, lze mít za to, že jeho derogační ustanovení se vztahovalo i na dosavadní předpisy o výsadbě a ochraně silničních stromořadí. Po více jak 220 letech tak definitivně skončila platnost nejstaršího předpisu z této oblasti, nejvyššího reskriptu císaře Karla VI. ze dne 21. března Zákon č. 135/1961 Sb. rozdělil pozemní komunikace na dálnice, silnice, 374 místní komunikace a účelové komunikace. Silničnímu stromoví byl věnován 14, podle nějž okresní národní výbory pečují, aby na silničních pomocných pozemcích byly vysazovány a pěstovány stromy a keře, zejména ovocné stromy (silniční stromoví); přitom je třeba dbát, aby nebyla ohrožena bezpečnost silničního provozu nebo neúměrně ztíženo použití těchto pozemků 372 Ambrož, Silniční stromořadí, s Podle ust. 1 odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb. 374 Prováděcí vyhláška č. 136/1961 Sb. rozdělila silnice podle jejich významu ještě do tří podkategorií I., II. a III. třídy. 106

107 k účelům správy silnic, k umísťování nadzemních a podzemních vedení všeho druhu ani obhospodařování sousedních zemědělských pozemků. Pro dálnice nebyla v dané věci dána působnost okresních národních výborů, ale Ministerstva dopravy a spojů ( 20 odst. 2) a pro místní komunikace působnost místních národních výborů ( 21 odst. 3). Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení 14, zahrnoval pojem silniční stromoví nejen stromy, ale i keře. Jednalo se tak o první právní předpis, který umožňoval vysazovat u silnic keře. Podrobnosti o pěstování silničního stromoví měl podle 24 písm. c) stanovit prováděcí právní předpis Ministerstva dopravy a spojů v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány. Důvodová zpráva uvedla k úpravě silničního stromoví, že toto doplňuje, chrání a zabezpečuje silniční těleso a zajišťuje, usnadňuje a chrání dopravu na silnici tím, že silnici orientačně vyznačuje v krajině za mlhy, v noci a v zimě za sněhu, dále pomáhá k začlenění silnice do krajiny. Je proto nutno vysazování stromů podél silnice a jejich ošetřování řídit podle potřeb výstavby a údržby silnic a bezpečností dopravy. Ovocné silniční stromoví má však současně značný význam pro zásobování obyvatelstva ovocem. Dosavadní způsob zajišťování sklizně neodpovídá výrobním možnostem, a proto bylo vládním usnesením ze dne 12. dubna 1961 č. 293 uloženo národním výborům převést postupně a podle místních podmínek obhospodařování a výsadbu ovocných stromů podél silnic do péče socialistických zemědělských závodů. O jiné užitkové a okrasné stromy a keře na silničních pozemcích budou i nadále pečovat organizace silničního hospodářství. Tuto otázku blíže upraví prováděcí předpisy. 375 Prováděcím předpisem k silničnímu zákonu byla vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 136/1961 Sb., která obdobně jako zákon č. 147/1949 Sb., uváděla silniční stromoví v demonstrativním výčtu součástí dálnic, silnic a místních komunikací. Vyhláška stanovila, že pro pěstování silničního stromoví slouží zejména silniční pomocné pozemky. Podrobněji se problematice silničního stromoví věnoval 19 vyhlášky. V prvním odstavci stanovil čtyři základní zásady výsadby silničního stromoví: a) stromoví nesmí být vysazováno na silničních krajnicích, nýbrž jedině na silničních pomocných pozemcích, b) volbu druhů a odrůd je zapotřebí provádět se zřetelem k místním, půdním a klimatickým podmínkám a s ohledem na budoucí vzrůst stromoví, 375 Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 107

108 c) přednostně musí být vysazovány ovocné stromy; okrasné stromy a keře je zapotřebí vysazovat tam, kde nejsou podmínky pro ovocné stromoví a kde to vyžaduje ráz krajiny, d) na úsecích pokud možno nejdelších je vhodné vysazovat stejné druhy a odrůdy stromoví. Vyhláška dále upravovala otázku odevzdání silničního ovocného stromoví do bezplatného užívání socialistickým zemědělským závodům, které pečují o jeho výsadbu a ošetřování a o sklizeň ovoce. Podmínky předání si měly okresní národní výbory dohodnout s organizací silničního hospodářství. Péči o silniční stromoví, které nebylo předáno zemědělským závodům, nadále měly provádět organizace silničního hospodářství. Organizace, které náležela péče o silniční stromoví, byla povinna provádět jeho vyvětvování k zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Tyto práce mohly provádět i jiné organizace ale jen po předchozím projednání s tou organizací, jíž náležela péče o toto stromoví a za jejího odborného dohledu. Právní úpravu zákona a prováděcí vyhlášky doplnila technická norma ČSN o projektování silnic a dálnic. 376 Norma konkretizovala právní úpravu o technické parametry výsadby umístění, rozestupy mezi dřevinami apod. Tato technická norma byla v pozdějších letech opakovaně revidována a měněna. Podrobnější rozbor jejího obsahu a změn v průběhu doby však přesahuje možnosti této práce. Již záhy po nabytí účinnosti silničního zákona se otevřela diskuze o vhodnosti ovocných stromů u silnic. V 70. letech prudce stoupal počet motorových vozidel, což se rovněž promítlo do diskuze o silničním stromoví a jeho druhové skladbě. Od preference ovocných stromů, dané historickými předpisy a vrcholící v 50. a 60. letech 20. století, se začalo zvolna upouštět. Produkce ovoce z alejních stromů byla na přelomu 70. a 80. let již považována za vysoce nerentabilní. 377 Špatný zdravotní stav mnohých ovocných stromů u silnic, nedostatek péče, nižší výnosy a nárůst dopravy vedly některé správní orgány k vydání předpisů nařizujících náhradu ovocných stromů u silnic I. a II. třídy okrasnými dřevinami (např. usnesení Krajského národního výboru Středočeského kraje č. 97/1977). 378 V roce 1980 vydalo Ministerstvo kultury České socialistické republiky vyhlášku č. 142/1980 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o ochraně stromů rostoucích mimo les, o postupu 376 Bulíř, Vegetační doprovody, s ŠRÁMEK, O. Stromořadí v naší krajině. In: Vesmír, roč. 62, 1983, s Tamtéž, s

109 při výjimečném povolování jejich kácení a o způsobu využití dřevní hmoty z těchto stromů. Tato vyhláška byla důležitým právním předpisem zajišťujícím ochranu dřevinám, neboť stanovila, že k jejich kácení je nezbytné povolení národního výboru, 379 a zároveň určila možné výjimky z tohoto pravidla. Stromořadí, a to nejen ta okolo silnic, byla dle 2 odst. 2 písm. a) této vyhlášky zařazena do I. kategorie, tedy mezi dřeviny se silnějším stupněm ochrany. Podrobnější pojednání o této vyhlášce přináším v kapitole 5.6. V první polovině 80. let došlo k novele silničního zákona provedené zákonem č. 27/1984 Sb. Tato novela se týkala především úpravy příslušnosti orgánů (mj. reflektovala federativní uspořádání státu). Změny přinesla i pro silniční stromoví, např. v terminologii pojem silniční stromoví v 14 nahradil širší pojem silniční zeleň, který zahrnoval nejen stromy a keře, ale i traviny a květinovou výsadbu. Návrh zásad změny silničního zákona (tisk č. 50) z roku 1982 uváděl jako jeden z důvodů novely odklon od pěstování ovocných stromů z důvodu nákladnosti na ošetřování a bezpečnost dopravy. Zdůrazňoval však mikroklimatický, zdravotně-hygienický, biologický, dopravně-orientační význam stromoví. 380 Důvodová zpráva k novele zákona uvedla, že s rozvojem motorismu vyžadujícím zdokonalování bezpečnostních opatření, dochází i ke změnám ve funkci silničního stromoví. V souladu s aspekty moderního nazírání na úlohu silniční zeleně / 14/ se upouští od stanovení povinnosti vysazovat silniční stromoví, zejména ovocné, a ponechává se rozhodování o jeho účelnosti silničním správním orgánům; rozhodujícím kriteriem, které ovlivní výsadbu zeleně, je způsob výstavby komunikace, zajištění bezpečnosti provozu a přírodní a kulturní ráz okolí této komunikace. 381 K novelizovanému silničnímu zákonu vydalo Federální ministerstvo dopravy rovněž novou prováděcí vyhlášku č. 35/1984 Sb., která v 18 přinesla nové principy výsadby a údržby dřevin, resp. zeleně, která měla být pěstována na pomocných silničních pozemcích a jiných pozemcích tvořících součást dálnic, silnic a místních komunikacích. Výsadba a druh silniční zeleně se určoval s ohledem na bezpečnost a plynulost silničního provozu, zlepšení životního prostředí a rázu krajiny, provádění údržby komunikací, ale také s ohledem na možnosti udržování zeleně. Výsadbou nesměla být ohrožena bezpečnost silničního provozu, ztížena údržba komunikace 379 Primárně se jednalo o MNV, rozhodnutí si mohl atrahovat ONV. 380 Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 109

110 ani obhospodařování sousedních zemědělských pozemků. U nově budovaných dálnic, silnic a místních komunikací musela být výsadba a druh zeleně vždy součástí stavby. Na rozdíl od předchozích předpisů bylo nově možné ovocné stromoví vysazovat pouze tam, kde to bylo vhodné s ohledem na půdní a klimatické poměry a možnosti řádného obhospodařování. Určení výsadby, druhu silniční zeleně a rozhodnutí o její případné likvidace svěřila vyhláška silničnímu správnímu orgánu. Novela vložila do silničního zákona dvě důležitá ustanovení. Zaprvé to bylo zakotvení pokuty do výše ,- Kčs pro organizace, které by zničily nebo poškodily silniční zeleň. 382 Toto ustanovení je tedy z pohledu dřevin ryze ochranářské. Naopak druhé novelizované ustanovení, 20 silničního zákona, znamenalo pravý opak. Zavedlo pojem pevná překážka, který zahrnoval předměty umístěné na vozovce a krajnici, vyjma dopravních značek a dopravních zařízení. Prováděcí vyhláška ve svém 21 odst. 1 mezi tyto pevné překážky zařadila i stromy a v odst. 2 určila lhůty pro jejich odstranění: a) u silnic I. třídy budovaných jako rychlostní komunikace do , b) u silnic I. a II. třídy do , c) u silnic III. třídy a u místních komunikací I. a II. třídy do Odstranění pevných překážek měli provést vlastníci nebo správci na svůj náklad. Z uvedeného je seznatelné, že v poměrně krátké době mělo dojít k likvidaci všech stromů na krajnicích, což by nepochybně znamenala z krajinářského a ekologického hlediska velmi citelnou ztrátu. Vzhledem ke skutečnosti, že i dnes se běžně setkáváme se vzrostlými stromy na krajnicích, je jisté, že citované ustanovení nebylo naplněno. Podle 20 mohl silniční správní orgán povolit v odůvodněných případech výjimku z odstraňovací povinnosti, k čemuž docházelo poměrně často. Daniela Švédová uvádí, že kácení nebylo příliš populární a přikračovalo se k němu v případech, kdy k požadavku na odstranění stromů na krajnicích přibyl další důvod např. rekonstrukce silnice, špatný zdravotní stav stromů či vyšší počet dopravních nehod v daném úseku. 383 Novela silničního zákona a vydání nové prováděcí vyhlášky tedy znamenaly výrazné změny pohledu na silniční stromy. Z vítané a důležité součásti silnice se stal méně důležitý prvek a v případě stromů na krajnici dokonce prvek nežádoucí. Odklon od preference ovocných stromů pak měl zcela pochopitelné příčiny. Péče o velké množství ovocných stromů 382 Navíc bylo podle 9 písm. h) prováděcí vyhlášky zakázáno v rámci obecného užívání silnic poškozovat silniční zeleň. 383 Švédová, Stromy jako doprovod, s

111 vyžadovala značné množství personálu a prostředků. Nárůst dopravy komplikoval sklízení ovoce lze si jen těžko představit, že by se v době sklizně na silnicích pohybovaly osoby a technika, která by omezovala provoz. Výnos ze silničního stromoví nebyl zdaleka tak optimistický, jako vypočítával Vlastimil Vaníček ve svém spisu Silniční sadovnictví (viz kapitola 3.6). Přijetí novely silničního zákona rovněž přineslo rozpor se stávající právní úpravou, neboť nebyl vyřešen vztah vyhlášky č. 35/1984 Sb. s vyhláškou č. 142/1980 Sb., podle níž bylo třeba ke kácení povolení národního výboru. Naopak z 20 vyhlášky č. 35/1984 Sb. lze dovodit, že ke kácení stromů na krajnicích nebylo povolení vůbec potřeba, neboť povinnost k jejich odstraňování byla dána samotnou vyhláškou. Situace se nevyřešila ani po přijetí zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen jako ZOPK ). Tento pro ochranu přírody a krajiny klíčový právní předpis zrušil mj. vyhlášku č. 142/1980 Sb. a ve svém 7 zajistil ochranu před poškozováním a ničením všem dřevinám rostoucím mimo les, tj. stromům a keřům. Dle tohoto zákona mohly být káceny primárně na základě povolení orgánu ochrany přírody, což bylo opět v rozporu s tehdejšími silničními předpisy. Podle 8 odst. 2 ZOPK nebylo třeba povolení ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů, a z důvodů zdravotních nebo při výkonu oprávnění podle zvláštních předpisů. Sama důvodová zpráva k ZOPK k tomuto uvádí, že řečené zvláštní předpisy, podle nichž se kácí v oznamovacím režimu, jsou např. vodní zákon, plynárenský zákon, elektrizační zákon a právě silniční zákon. 384 Kácení v oznamovacím režimu muselo být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je mohl pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud shledal rozpor s požadavkem na ochranu dřevin. Orgán ochrany přírody ale nemohl zabránit kácení stromů na krajnicích, neboť dle silničního zákona a jeho prováděcí vyhlášky to bylo zákonnou povinností správce silnic. Pokud by orgán ochrany přírody kácení stromů na krajnicích zakázal, dostal by se silniční správní orgán do situace, kdy by na jedné straně měl rozhodnutí orgánu ochran přírody o zákazu kácet dřeviny na krajnicích a na straně druhé zákonnou povinnost tytéž kácet. Situaci se snažilo vyřešit Ministerstvo dopravy mezirezortní dohodou ze dne 23. října 1995 (ZP 17/95) s Ministerstvem životního prostředí (dále jen MŽP ) a 384 Česká národní rada, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 111

112 Ministerstvem vnitra, která stanovila postup pro kácení dřevin u silnic. 385 V případě dřevin, které jsou silniční zelení, rozhodoval o kácení silniční správní orgán, který měl však svůj záměr nejprve oznámit orgánu ochrany přírody. Pokud by tento do patnácti dnů nezahájil řízení o zákazu, omezení či pozastavení kácení podle 8 odst. 2 ZOPK, mohlo být přikročeno ke kácení. V opačném případě byl silniční správní orgán vázán zamítavým rozhodnutím orgánu ochrany přírody. U dřevin, které byly pevnou překážkou, byl postup obdobný, jen s tím rozdílem, že pokud orgán ochrany přírody rozhodl zamítavě, měl silniční správní orgán vydat rozhodnutí o výjimce ze zákonného požadavku odstranit pevnou překážku podle 20 odst. 1 silničního zákona. K aplikaci výjimky mělo docházet pouze ve výjimečných a odůvodněných případech (např. u hodnotných dřevin při komunikacích s malým provozem a podprůměrnou nehodovostí). Silniční zákon zůstal v platnosti téměř po čtyři desetiletí. Nahrazen byl až zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který je po několika novelách dodnes platný a účinný. 3.8 Současná právní úprava Zákon č. 13/1997 Sb. nepřinesl oproti předchozí právní úpravě příliš změn týkajících se dřevin u silnic. Pojem silniční zeleň nahradil pojmem silniční vegetace, definovaným v 15 tohoto zákona. 386 Silniční vegetace již není podle 13 písm. d) považována za součást pozemní komunikace, nýbrž za její příslušenství. Ošetřování silniční vegetace je povinností vlastníka komunikace, resp. jím pověřeného správce. Jedná se o běžnou údržbu podle 9 odst. 4 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Tato údržba je při množství stromů velice problematická, jak 385 Sdělení Ministerstva životního prostředí o uzavření dohody mezi ministerstvem životního prostředí ČR, Ministerstvem dopravy ČR a Ministerstvem vnitra ČR o postupu při aplikaci ustanovení 8 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve vztahu k ustanovení 14 a 20 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon) ve znění pozdějších předpisů. Epravo.cz [online]. Publikováno [cit ]. Dostupné z: Ustanovení 15, odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích: Silniční vegetace na silničních pomocných pozemcích a na jiných vhodných pozemcích tvořících součást dálnice, silnice nebo místní komunikace nesmí ohrožovat bezpečnost užití pozemní komunikace nebo neúměrně ztěžovat použití těchto pozemků k účelům údržby těchto komunikací nebo neúměrně ztěžovat obhospodařování sousedních pozemků. 112

113 z hlediska časového, tak finančního. Rovněž ji nenapomáhá absence podrobnějších ustanovení o péči o vegetaci v prováděcí vyhlášce. Do nedávné doby existovaly i různé názory na to, kdo má povinnost pečovat o vegetaci v průjezdním úseku silnic a dálnic v zastavěných či zastavitelných územích. Dle prvního názoru zastávaného Ministerstvem dopravy a většinou soudů měla tuto povinnost obec z titulu péče o veřejnou zeleň, druhý názor, že povinnost péče má vlastník pozemku, na němž dřeviny rostou, zastávalo MŽP a některé soudy. Otázka byla vyřešena novelou silničního zákona provedenou zákonem č. 268/2015 Sb.; od té doby je silniční vegetace považována za příslušenství průjezdního úseku silnic a dálnic, stejně jako ve všech ostatních úsecích silnic a dálnic. 387 Z původní právní úpravy byla převzata úprava sankce do výše ,- Kč pro právnickou osobu, která poškodí příslušenství pozemní komunikace (tedy i silniční vegetaci) podle 42 odst. 1 písm. d) ve spojení s 19 odst. 2 zákona o č. 13/1997 Sb. 388 Nejdiskutovanějším tématem zůstává odstraňování stromů na silničních pozemcích. Stromy rostoucí na krajnicích se v duchu předchozí právní úpravy i nyní považují za pevnou překážku, nejsou však již právním předpisem stanoveny lhůty pro jejich odstranění. Do 30. listopadu 2009 mohli správci silnic kácet takové stromy bez povolení orgánu ochrany přírody, což jim umožňovalo původní znění 8 odst. 2 ZOPK. V letech docházelo k rozsáhlému kácení alejí, zdůvodněném nutností oprav vozovky. V mnoha případech se jednalo pouze o zástupný důvod. Část veřejnosti proti tomuto jednání počínání protestovala, sdružení Arnika zorganizovalo petici Zachraňme stromy, kterou podepsaly desetitisíce občanů. 389 Petice slavila úspěch a novela ZOPK č. 349/2009 Sb. přesunula kácení dřevin na silničních pozemcích do povolovacího režimu, což znesnadňuje libovolné kácení. Vlastník komunikace je nyní oprávněn kácet tyto dřeviny v souladu s 8 odst. 1 ZOPK. Orgán ochrany přírody je povinen vyžádat si stanovisko silničního správního úřadu. Podle důvodové zprávy bylo cílem novely důsledně specifikovat ta zvláštní oprávnění, při jejichž realizaci není nutné při provádění kácení žádat o povolení, ale postačí oznámení. V poslední době dochází ke zneužívání rozsahu zvláštního oprávnění za účelem rozsáhlého kácení dřevin, které 387 Podrobněji VÍCHA, O. K odpovědnosti za stav silniční vegetace v průjezdním úseku silnice. In: České právo životního prostředí, roč. 17, 2017, č. 3, s Dle aktuálního znění 42a odst. 1 písm. g) a 42b odst. 1 písm. g) zákona č. 13/1997 Sb. Výše pokuty může činit pro fyzickou i právnickou osobu až ,- Kč. 389 Podrobněji Hrušková, Větvička a kol., Aleje. Krása, s

114 však nemá faktické opodstatnění. Pokud dojde ke střetu zájmů, lze je nejlépe vypořádat v rámci správního řízení 390 Dřeviny, především stromy, u silnic vyvolávají kontroverze již po několik desítek let. Každoročně dochází při nárazech vozidel do stromů ke smrtelným nehodám. Dopravní inženýr Jiří Landa tvrdí, že smrtelné následky nárazu vozidla do stromu jsou až 8x větší, než u jiné dopravní nehody. Důvodem je to, že při nárazu do stromu nebo sloupu působí na vozidlo malá plocha, která proniká hluboko do vozidla, ať již ze předu, do dveří, přes střechu a usmrcuje osádku. 391 Stromy u silnic mají mnoho odpůrců, ale i zastánců. Je pravdou, že u silnic jsou některé stromy vysazeny na nevhodných místech, nebo ohrožují svým špatným stavem. Bylo by však chybou mít za to, že plošné vykácení stromů by výrazně snížilo nehodovost. Stejně tak nelze mít silniční stromořadí za přežitek jízda v alejích nutí řidiče intuitivně zpomalit, stromy zmírňují boční vítr, při horší viditelnosti přispívají k orientaci ve volné krajině, naznačují směr, kudy vede silnice a již zdálky avizují křižovatky. Kácení stromů u silnic není jen českým problémem, ale celoevropským. Například Německo prošlo před několika desítkami let stejným vývojem jako Česká republika. I tam docházelo ke hromadnému odstraňování stromů, než si tamní představitelé uvědomili, že se jedná o nenahraditelné ztráty. Jednotlivé zemské vlády stanovily pravidla ochrany a výsadby alejí a počet stromů u německých silnic plynule roste. A nelze přitom tvrdit, že by se stromy vysazovaly v příliš velké vzdálenosti od vozovky. V Meklenbursku Předních Pomořanech se stromy sází ve vzdálenosti od 1,5 m do 3,5 m od okraje vozovky v závislosti na hustotě provozu, a to mnohdy dokonce na krajnici, nikoli za příkop. 392 Problematika odstraňování či zachování silničních stromů je zajímavým a aktuálním tématem, její podrobnější rozbor však bohužel přesahuje možnosti této práce. 390 Důvodová zpráva k zákonu č. 349/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. beck-online.cz [online] [cit ]. Dostupné z: LANDA, J. Stromy podél silnic jsou vážné bezpečnostní riziko. In: ekolist.cz [online] [cit ]. Dostupné z: PRADINES, CH., MARMIER, F. Aleje a bezpečnost silničního provozu ve Francii. In: arnika.org [online] [cit ]. Dostupné z: 114

115 4 Ochrana dřevin jako přírodních památek (zvláštní ochrana) Neporážejte stromů zbytečně, nekažte a neodstraňujte pomníků přírodní krásy, jež nikomu nepřekážejí, nikomu neškodí a svým trváním vrývají se v mysl a srdce domácích i cizích. Výňatek z výnosu c. k. politické expozitury ve Vlašimi ze dne 23. března 1914 č Stejně jako stromořadí, kterým byla věnována předchozí část, patří k našemu přírodnímu a kulturnímu bohatství stromy významné svým stářím, vzrůstem, druhem či jinou charakteristikou a chráněná území, na nichž rostou. Na otázku, od kdy se datuje jejich uvědomělá ochrana, není snadná odpověď a jednotliví autoři na ni mají odlišné názory. Ludvík Mario Kuba nachází její počátky v polovině 14. století v souvislosti s návrhem zákoníku Karla IV. 394 Jiní autoři pokládají vznik ochrany přírody až do 19. století v souvislosti se zakládáním prvních chráněných území (rezervací). 395 Mám za to, že ochrana stromů, popř. území, existuje odnepaměti vzpomeňme na starověké a raně středověké posvátné stromy a háje. Tato ochrana byla nejčastěji kultovní, v pozdější době zvyková a nebyla postavena na právním základu. Právní ochrana významných či památných stromů (vyjma stromů hraničních) je na českém území až produktem 20. století. Ze starších dob se zachovalo množství zmínek o ochraně stromů. Jednalo se především o stromy nějakým způsobem mimořádné stářím, vzrůstem, pověstí vážící se k nim, rodové stromy, popřípadě stromy vysazené při určité slavnostní příležitosti (např. zrušení roboty roku 1848). Takových stromů si lidé vážili a nekáceli je. Například v příbramské horní knize je zapsáno usnesení březohorského hornického bratrstva o ochraně místního březového porostu ze dne 5. listopadu 1708: Na poručení a ostrý nařízení při JMC bergamtu a celý zdejší obci, pokudž by se který opovážil bez vůle a vědomosti rychtáře a starších jakou břízu podtít, které se pro paměť zanechávají, nechť ony 393 ANONYM. Zajímavý výnos na ochranu domoviny a zvelebení cizineckého ruchu. In: Krása našeho domova, roč. 10, 1914, s Kuba, Deset let, s Např. Stejskal, Úvod do právní, s. 398; Čeřovský, Vznik, vývoj, s

116 jsou i třeba v zahradách, tak pokuty 6 kop míš. dáti musí. A kdyby jaká od větru sama padla, to ještě ohlásit rychtáři a potom se to obrátí pro zvelebení zdejší obce. 396 Třeboňský archivář Petr Kašpar Světecký zase vzpomínal, že když vyměřoval v roce 1745 hranice statku Hamr a Val včetně hranic lesa Senochov, viděl jsem nedaleko hranic onen velký dub, s nímž se dřívější majitelé statku Hamr a Val (s nimiž jsme byli o tento les ve sporu) často chlubili, vodili k němu své hosty jako k nějakému zázraku a pořádali tam pro ně snídaně. K nim patřili zejména baron Gerard a jeho následovník pán z Goltzu. Tento dub se také dodnes nazývá česky Velkej dub. 397 Další nedaleký strom, který lidé z úcty chránili, byl Vonšův dub u Hatína, k němuž dle pověsti ještě kolem roku 1770 chodili sedláci pro suché větve, aby je přidávali do ohně a dýmem z něj si nakuřovali bolavé zuby. 398 Stromy byly chráněny rovněž z vůle jejich vlastníků. Například Zdeněk hrabě Kolowrat Krakowský, vlastník rychnovského panství, si zakládal na staleté borovici, ukazoval ji svým návštěvám a vyprávěl jim její historii. 399 Tato borovice je již uschlá tzv. Bratrská borovice u Lhotky u Rychnova nad Kněžnou. Podobně vřelý vztah k mimořádnému stromu měl Josef hrabě Kinský, vlastník panství Kostelec nad Orlicí. Ten zakoupil pozemek se starým bukem, aby mu zajistil ochranu (jedná se o nedávno odumřelý tzv. Horákův buk u Lhot u Potštejna). Při návštěvě panství se prý o buku pochvalně vyjádřil i následník trůnu František Ferdinand d Este. 400 Nedaleko Milešova na rozcestí silnice pod Březinou rostla stará lípa, o jejíž dávné ochraně vyprávěl v 50. letech 20. století místní pamětník pan Rajpl: Můj otec, který zemřel v 85 letech, vyprávěl, že jeho dědeček znal ve svém mládí lípu takovou, jako byla v dětství mého otce. Když před lety zlomil vítr jednu ze silných větví, bylo z ní 6 m² dřeva. Blesk do ní uhodil již mnohokrát. Již v dobách dědečkových se říkalo, že lípa se nesmí porazit, protože je chráněná jako moc stará BEZDĚKA, J. V. Ochranářské snahy na Březových Horách před dvěstěpadesáti lety. In: Ochrana přírody, roč. 18, 1963, s Bartuška a kol., Staré a památné, s Tamtéž, s POPELKA, K. Naše stromy I. Památná borovice. In: Krása našeho domova, roč. 3, 1907, s ANONYM. Zachráněný strom. In: Krása našeho domova, roč. 11, , s ŠIMR, J. Staré stromy Lovosicka. In: Ochrana přírody, roč. 9, 1954, s

117 Podobným případem byla (a stále je) i stará rodová lípa v Machově na Náchodsku zvaná Šrůtkova. V roce 1944 bylo uvedeno, že je již majetkem 12. generace a její vlastník je na ni patřičně pyšný. Jeho postoj byl označen za ukázkový příklad lásky ke stromům. 402 Dalších případů ochrany konkrétních stromů bychom nalezli nepřeberné množství. Ať již byl důvod jejich ochrany jakýkoli, nebyl postaven na základě žádné právní normy, ale na zvyku lidí či vůli vlastníka. Jednalo se o zcela přirozený jev. Takové ochrany požívaly mj. stromy, na nichž byl zavěšen svatý obrázek (např. dub v Mláce, připomínající místo, kde se jedna pocestná ubránila loupežnejm a chlípnejm lidem ), 403 stromy vysazené na místě tragické události (např. borovice u Libáně rostoucí na místě vraždy faráře, nedaleký habr spojený pověstí o vraždě soka v lásce nebo lípa v Krčíně u Nového Města nad Metují na hrobě švédského důstojníka, který zahynul při pádu z koně), 404 nebo stromy na křižovatkách cest. Některé z nich daly i jméno svému místu, např. vykotlaný buk rostoucí na křižovatce lesních cest v místě zvaném U Buku v katastru obce Mnich u Kamenice nad Lipou nebo starý topol na okraji Benešova, jehož jméno nese i autobusová zastávka. Pokácen byl roku 2019, aby ustoupil výstavbě křižovatky příznačně nazvané U Topolu Počátky územní ochrany přírody Cílenou ochranu přírody, respektive některých jejích složek, přineslo 19. století, kdy začala vznikat první chráněná území neboli rezervace. 406 Důvodem jejich ochrany byl téměř vždy mimořádný porost dřevin. Teprve později začaly vznikat rezervace z důvodu ochrany geologických památek či fauny. Tato první chráněná území vznikala výhradně z vůle jejich vlastníků bez jakéhokoli právního základu. Je považováno za notorietu, že nejstarší chráněná území jsou pralesy Hojná Voda a Žofínský prales v Novohradských horách, zřízená v roce Zda jsou tyto pralesy skutečně 402 KKA. Šrůtkova lípa v Machově u Hronova. In: Krása našeho domova, roč. 36, , s Bartuška a kol., Staré a památné, s HRUŠKOVÁ, M. Podivuhodné stromy. Praha: Knižní klub, 2011, s. 27, KELLNER, Zdeněk. Při stavbě křižovatky U Topolu zmizí i strom, který dal místu jméno. In: benesovsky.denik.cz [online] [cit ]. Dostupné z: html 406 Vzhledem k absenci legální definice se často užívaly pojmy chráněné území, rezervace popř. přírodní památka až do poloviny 20. století promiscue. 117

118 nejstaršími chráněnými územími v českých zemích, však není jednoznačně jisté. Již roku 1826 byl z hospodářského plánu vyloučen anglický park u zámku Veltrusy s porostem dubů, lip, topolů, jasanů, javorů a exotických dřevin (dnes přírodní památka dále jen PP Veltrusy). 407 V případě veltruského parku nelze hovořit o vzniku chráněného území v dnešním smyslu slova. Jednalo se podobně jako u několika dalších níže zmíněných případů o jakýsi předstupeň před vznikem takových rezervací, pravděpodobně ovlivněný tehdy módním romantismem. Za druhou nejstarší rezervaci lze nejspíše považovat Velký a Malý Bezděz (dnes národní přírodní rezervace dále jen NPR Velký a Malý Bezděz). Přesné datum vzniku této rezervace není známo, k roku 1933 je zmínka, že jako rezervace je v hospodářských plánech uvedena již téměř před 100 lety. 408 Ceněna byla především zdejší bučina doplněná duby, modříny a borovicí v okolí hradu Bezděz. Podobný případ je rezervace Zlatěšovice ve Staré Oboře (dnes součást ptačí oblasti Hlubocké obory), jejíž ochrana je kladena dokonce před rok 1833, za rezervaci je však považována až od roku K dataci vzniku některých dalších chráněných území neexistují žádné spolehlivé údaje a to ani přibližné. Například lokality Týřovské skály a Týřovské tisy (dnes NPR Týřov) byly chráněny od nepaměti za doby Fürstenbergů. 410 Tato území požívala ochrany pro svůj porost především staré tisy rostoucí mezi ostatními lesními stromy. Podobného charakteru je rezervace Netřebské tisy na Domažlicku (dnes přírodní rezervace dále jen PR Netřeb), jejíž oficiální ochrana se datuje až od roku 1924, 411 je však nepochybné, že je podstatně starší. Tyto tisy, považované za zbytky původního porostu, záměrně nechávala lesní správa barona Pergera nerušeně růst, zatímco kácela pouze smrkový porost pěstovaný mezi nimi. 412 Další rezervací s nejistým datem vzniku je rezervace Polom u Velké Stříteže (dnes PR Polom) se smíšeným porostem jedlí, buků, borovicí a habrů, která byla v hospodářském plánu vyloučena 407 MŠANO. Ochrana přírodních památek. Výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 31. prosince 1933 čís /33-V. Praha: Státní nakladatelství, 1935, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s NAUMAN, J. Netřebské tisy. In: Krása našeho domova, roč. 11, , s Na Netřebské tisy upozorňoval již ve 2. polovině 19. století prof. Ladislav Josef Čelakovský, který odhadoval jejich stáří až na 1500 let. (ČELAKOVSKÝ, L. J. Prodromus květeny české. Dodatky do r. 1882, doslov, seznamy a rejstřík. Praha: E. Grégr, 1883, s. 686.) 118

119 odedávna. 413 Pavel Pešout vznik této rezervace datoval do roku 1861, kdy byla vyčleněna v mýtním plánu pro roky 1861 až 1870 jako tzv. dekorační les. 414 Nejstarší spolehlivě doloženou rezervací je prales v polesí Obora (dnes NPR Žofínský prales a národní přírodní památka dále jen NPP Hojná voda). Vznikl z popudu tehdejšího vlastníka novohradského panství Jiřího Augustina hraběte Longueval Buquoye, který si při obchůzce svých lesů dne 28. srpna 1838 povšiml unikátních porostů pralesovitého charakteru a rozhodl se je zachovat pro budoucí generace. Téhož dne vydal stručné nařízení, kterým uložil jeho ochranu: Č F. VIII. Mému inspektoru Františku Železnýmu! Při své dnešní pochůzce v polesí lužnickém našel jsem trať II. hlavního dílu mezi pasekami č. 10 až 20, mezi potokem Almbach a dělicí čarou jako prales, vzbuzující obdiv a úctu svým stavem. Vzhledem k tomu, že lesy těchto vlastností budou známy brzy jen z historického líčení, rozhodl jsem se zachovati zmíněnou lesní část jako památník dávno minulých dob názornému požitku pravých přátel přírody, vzdáti se v ní veškerého lesohospodářského těžení a přikazuji Vám, abyste dalšími rozkazy uvedl tuto moji vůli ve skutek, aby v této části žádné dříví se nekácelo, stelivo se nehrabalo a drobné dříví se nevybíralo, zkrátka, aby vše ponecháno bylo v dnešním stavu. Jiří hrabě Buquoy v. r. 415 Jak plyne z tohoto nařízení, byly důvody pro zachování pralesa především estetické. Existence tohoto pralesa s mohutnými několik set let starými stromy byla přijímána rozporuplně, lesník Wiliam Rowland, nastoupivší do hraběcích služeb v roce 1844, nechal vykácet některé stromové velikány. V hospodářském plánu z roku 1847 zpochybnil Rowland účelnost existence rozsáhlejšího pralesa, kterému předpovídal vzhledem k přestárlosti stromů krátkou budoucnost a radil využít dřevní hmotu pro nedalekou sklářskou huť. 416 Vlastník panství však na tato doporučení nedal, prales zachoval a jeho nástupce pralesní rezervaci v roce 1930 ještě rozšířil. 417 Pravděpodobně nejznámějším chráněným územím pralesovitého charakteru je Boubínský prales (dnes NPR Boubínský prales), jehož ochrana jako přírodní památky se datuje do roku Prales se uchoval v nedotčené podobě především díky tomu, že 413 MŠANO, Ochrana přírodních, s PEŠOUT, P. Silvestrovský výnos 80 let od vydání. In: Ochrana přírody, roč. 68, 2013, s MAXIMOVIČ, R. K dějinám pralesa na velkostatku Nové Hrady. In: Krása našeho domova, roč. 30, 1938, s ANDRESKA, J. K stopadesátému výročí Žofínského pralesa. In: Památky a příroda, roč. 13, 1988, s Tamtéž. 119

120 šumavské lesy sloužily až do počátku 19. století téměř výhradně k loveckým účelům, osídlení bylo řídké a výraznější kolonizace a zakládání ojedinělých sklářských hutí začaly až v 18. století. 418 O založení rezervace na Boubíně se zasloužil lesník Josef John, který se v roce 1843 ujal vedení lesní správy ve Vimperku. Od roku 1847 využíval pozorování vývoje stromů v pralese pro potřebu lesnické vědy a o dva roky později spoluorganizoval první exkurzi do Boubínského pralesa, která poskytla tak mnohým účastníkům za řad lesnických odborníků příležitost spatřit skutečně původní les. Uveřejnění zprávy o této exkurzi vzbudilo zájem o šumavské pralesy. Vlastníku panství, Janu Adolfu knížeti Schwarzenbergovi referoval John mimo jiné, že v tomto prostoru leží takřka otevřená kniha přírody, z jejíchž řádků lze vyčíst zákony, jimiž matka příroda, je-li v lesích volná a nerušená, jako právě zde po staletí, vegetaci zachovává, v různé formě dovršuje, ničí a znovu obnovuje a jak zde taková a onde jiná dřevina vykazuje zvláštní nebo výlučné stanoviště, jinde opět četné druhy harmonicky rozděluje a sestavuje, jak současně uvnitř lesa může být udržen řád plný života a smrti s hmotovým bohatstvím a individuální nejvyšší silou a plný nápadných dokladů proti násilnému pustošení. 419 Na přímluvu lesmistra Johna a vratislavského vrchního lesmistra Pannewitze, který upozorňoval na velký vědecký význam českých pralesů, rozhodl kníže Schwarzenberg v roce 1858 o zřízení trvalé pralesní rezervace na Boubíně. 420 Na rozdíl od Žofínského pralesa, jehož ochrana byla motivována spíše romantickými důvody, byla ochrana Boubína zdůvodňována vědeckými účely. Další rezervací pro ochranu dřevin byla Černická rezervace u Milevska (dnes PP Černická obora), založená kolem roku 1880 s přestárlým porostem borovic, smrků, buků, jedlí a habrů. 421 V roce 1884 došlo k založení rezervace Buky u Vysokého Chvojna (dnes PR Buky u Vysokého Chvojna) s nejstarším bukovým a lipovým porostem Holické vysočiny s jedlemi do 320 let (údaj k roku 1933). 422 Od posledního desetiletí 19. století se počet chráněných území začal výrazněji zvyšovat a ojediněle vznikaly už i rezervace chránící jiné součásti životního prostředí než pouze 418 KAVINA, K. O pralese boubínském. In: Krása našeho domova, roč. 13, , s VRŠKA, T., HORT, L. Historie vzniku lesních rezervací v ČR do roku In: Ochrana přírody, roč. 62, 2008, s. 9. Německý originál viz NOŽIČKA, J. Z historie boubínského pralesa. In: Ochrana přírody, roč. 13, 1958, s Nožička, Z historie boubínského, s MŠANO, Ochrana přírodních, s Tamtéž. 120

121 dřeviny (např. geologická rezervace Barrandova skála založená roku 1884). 423 V roce 1895 byly založeny dvě rezervace, z popudu města Ústí nad Labem rezervace Vrkoč (dnes NPP Vrkoč) a Höllengrund u České Lípy (dnes NPP Peklo), chráněné severočeským Excursions- Clubem. 424 Mezi rezervacemi založenými na ochranu zachovalého starého porostu se vymyká tzv. Boží zahrada, průkopnický projekt vysokého státního úředníka a nadšeného ochránce přírody dr. Rudolfa Korba. 425 Tento se zabýval myšlenkou zřízení chráněných území po vzoru severoamerických národních parků, jejichž koncept však nepovažoval v Evropě za vhodný vzhledem k hustotě zalidnění. Namísto rozsáhlých národních parků navrhl založení menších tzv. Božích zahrad, které by byly věnovány přírodě. V roce 1895 koupil nepříliš obdělávaný pozemek na svahu Dubiny u Sezímek (nedaleko Stvolínek u České Lípy), vysadil na něm na stromů a založil svou Boží zahradu, jejíž účel a režim popsal takto: Boží zahrada bude přenechána zcela volné hře přírody, má tvořit asyl pro zvířectvo i rostlinstvo. Žádnému zvířeti, ať již užitečnému nebo škodlivému, v ní nesmí býti ublíženo, z celé plochy se nesmí získávat žádný užitek. Rostlinstvo bude ponecháno neomezenému působení přírodních sil. Tráva zůstane nepokosena, spadlé listí a jehličí se vrátí nedotčené do mateřské půdy. Sekera neporazí žádný strom, nůžky se nesmí dotknout žádného keře. 426 Projekt Boží zahrady však nepřežil svého zakladatele. Po Korbově smrti v roce 1925 se Boží zahrada stala terčem krádeží a lesního pychu a dědicové ji záhy rozprodali. Nepochopení celého projektu vyjadřují slova jednoho ze sedláků, který část zahrady koupil: Kdybyste věděl, kolik námahy to stálo, aby se z tohoto zdivočelého lesa udělalo opět něco přijatelného. 427 Rudolf Korb se svou vizí ochrany přírody patřil k těm osobnostem, jejichž myšlenky předběhly svou dobu a zůstaly současníky nepochopeny. E. H. Pohatschka jej posmrtně označil za předbojovníka hnutí ochrany přírody. 428 Od roku 1903 byly chráněny Planinské buky u Nezvěstic (dnes bez zvláštní ochrany), bukový porost s javory do 148 let (údaj k roku 1933) a o dva roky později nedaleké 423 Franková, Právní úprava, s PROCHÁZKA, J. S. Ochrana přírody a přírodních památek. Díl II. Praha: Český čtenář, 1927, s Podrobněji KÜHN, P. Rudolf Korb a jeho "Boží zahrada." In: Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska, roč. 9, 2000, s ; PELC, M. Environmentální myšlení Rudolfa Korba: k počátkům ochrany přírody v Čechách. In: Acta historica Universitas Silesianae Opaviensis, 2009, č. 2, s Kuhn, Rudolf Korb, s Tamtéž, s Tamtéž. 121

122 Chynínské buky (dnes PR Chynínské buky), bukový porost se smrky, jedlemi a javory do 213 let (údaj k roku 1933). 429 V roce 1904 byly vyhlášeny rezervace Šerák a Keprník v Jeseníkách (dnes NPR Šerák Keprník) s pralesovým porostem smrku, jeřábu a kleče v nadmořské výšce metrů nad mořem a rezervace Na Svahu (dnes součást KRNAP) s pralesovitým porostem smrku v Labském dolu. 430 O rok později přibyla pralesní rezervace Hasel v polesí Studená v okrese Děčín (dnes PR Studený vrch) se 170 let starým (údaj k roku 1933) porostem buků, jedlí, smrků, jilmů, javorů a lip na čedičovém podkladu. 431 K roku 1907 se datuje vznik rezervace Javorina u Strání (dnes NPR Javorina) chráněná pro cenný bukový prales s javory a jasany zakrslého, zčásti keřovitého vzrůstu v nadmořské výšce 968 metrů nad mořem. 432 Před rokem 1909 byla založena rezervace Bílichov u Slaného (dnes NPP Bílichovské údolí) s porostem buků, jedlí, dubů, olší, jilmů, jasanů, lip a s výskytem velmi vzácné rostliny kýchavice černé. 433 Známá šumavská jezera Černé a Čertovo požívají ochrany od roku 1911 (dnes NPR Černé a Čertovo jezero). Chráněna jsou nejen tato unikátní jezera ledovcového původu, ale rovněž okolní pralesovitý porost, skalní květena i geologické útvary (moréna). 434 Jejich ochranu vyhlásil vlastník kníže Hohenzollern Sigmaringen na návrh věhlasného biologa a průkopníka ochrany přírodních památek prof. Hugo Conwentze. 435 Posledním chráněným územím, založeným před vznikem Československa pro ochranu dřevinného porostu, byla kolem roku 1913 rezervace Budislavské hora u Soběslavi (dnes regionální biocentrum Budislavská hora) s lipovým porostem Počátky individuální ochrany stromů Jak jsem již uvedl v úvodu této části práce, datuje se zvyková ochrana některých stromů od nepaměti. Systematická ochrana je však podstatně mladší a to i v porovnání se zakládáním nejstarších přírodních rezervací. Již v polovině 19. století si Jan Palacký postěžoval na 429 MŠANO, Ochrana přírodních, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Procházka, Ochrana přírody Díl II., s MŠANO, Ochrana přírodních, s

123 stránkách časopisu Živa, že v minulém století [tj. 18. století] byly Čechy krásou rostlinstva pověstnější a jejich hyzdění čím dál víc pokračuje. Důvod shledával spíše v neumělosti a nehybnosti, než ve zlomyslném poškozování. 437 Kritizoval současníky, že předkové naši trpěli tak duby a lípy při cestách, vrby u vod atd. V nynější době (s výjimkou vévody krumlovského) více se poráží, než trpí neb sází. 438 Uvedený názor profesora Palackého však nekoresponduje se statistickými údaji prezentovanými v kapitole 3.1, je však třeba mít na paměti, že tyto statistické údaje zahrnují pouze stromy u silnic. V roce 1859 vyšel první český spis věnující se ochraně stromů. 439 Nejednalo se o žádnou odbornou publikaci, nýbrž o sbírku jednoduchých básniček určených dětem. Jejich autorem byl vlastenecký kněz a jeden ze zakladatelů české literární tvorby pro děti P. František Doucha. Svou knížkou se snažil podnítit v dětech lásku ke stromům a nabádal je k jejich ochraně. Každá z básniček se zabývala jedním tématem ochrany stromů, což bylo patrné již z jejich názvů, např. Stromy neslouží k bujné zábavě nebo Koza stromkům škodná apod. Významným propagátorem ochrany stromů byl lesník a posléze docent lesnické fakulty Jan Evangelista Chadt Ševětínský, který roku 1883 vydal průvodce po Boubínském pralese. Jeho stěžejním dílem je však soupis starých a památných stromů vydaný knižně pod názvem Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1908 a 1913, doplněný fotografiemi od Jana Vilíma. 440 Chadtova kniha byla vydána právě v době, kdy se začal ve veřejnosti pomalu probouzet zájem o významné stromy. Tento zájem byl spojen se zakládáním a činností okrašlovacích spolků a spolků na ochranu domoviny. Jednalo se o místní spolky zaměřené na zkrášlení své obce či města, které pochopitelně zahrnovalo i výsadbu a zachovávání stromů a keřů. Ochranu domoviny definoval dr. Emler jako snahu zachovati estetické a tvarové dědictví minulosti našeho okolí v jeho celku, ať je to již výtvor rukou lidských nebo útvar krajinný. 441 První 437 PALACKÝ, J. Okrášlení naší vlasti rostlinstvem. In: Živa. Časopis přírodnický, roč. 2, 1854, s Tamtéž, s DOUCHA, F. Ochrana stromů. Praha: Kober & Markgraf, 1859, 56 s. Za první českou knihu o ochraně stromů ji označuje Jan Svatopluk Procházka (O vývoji hnutí, s. 25) i Jaroslav Veselý (Sto let od prvního vydání knížky Ochrana stromů. In: Ochrana přírody, roč. 15, 1960, s. 60). 440 Všeobecně bývá uváděno, že Chadt Ševětínský vydal svůj první soupis památných stromů již roku Tento soupis se mi nepodařilo dohledat. 441 EMLER J. Ochrana domoviny. In: MERHOUT, C., NĚMEC, B. Národní čítanka. Praha: B. Kočí, 1918, s

124 okrašlovací spolek byl založen již roku 1861 v Kutné Hoře, 442 druhý roku 1867 v Domažlicích a od počátku 70. let 19. století následovaly další v Kosmonosech, Jindřichově Hradci, Mladé Boleslavi a Plzni. První okrašlovací spolek na Moravě byl založen v Prostějově roku 1873 a první ve Slezsku až roku 1893 v Polské Ostravě. 443 Razantní nárůst jejich počtu je patrný až na přelomu 19. a 20. století, kdy bylo v roce 1906 v Čechách 85 okrašlovacích spolků pro ochranu domoviny a 8 okrašlovacích spolků zahradnických, 444 zatímco v roce 1912 již 160 okrašlovacích spolků pro ochranu domoviny a 20 okrašlovacích spolků zahradnických. 445 Činnost okrašlovacích spolků byla téměř výhradně na místní úrovni. S nárůstem jejich počtu pochopitelně vyvstávala otázka jejich vzájemné kooperace. Jedním z původců této myšlenky byl profesor Jan Urban Jarník, zakladatel a dlouholetý předseda potštejnského okrašlovacího spolku, který nejprve pořídil soupis všech okrašlovacích spolků. Dne 29. května 1904 se v pražské Choděrově restauraci sešli delegáti jednotlivých spolků a zvolili přípravný výbor pro vypracování stanov zastřešující organizace. Ustavující valná hromada Svazu českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách na Moravě a ve Slezsku (zkrácený název Svaz okrašlovací v Praze) se konala dne 30. října téhož roku. 446 Na ní bylo zároveň rozhodnuto, že Svaz bude vydávat vlastní časopis Krása našeho domova. 447 Účelem Svazu okrašlovacího v Praze bylo pečovat o soustavnou organizaci a sdružování okrašlovacích spolků, působení k rozvoji okrašlování, zalesňování a zvelebování krajin a obcí, budit u dospělých i mládeže smysl pro přírodu a ke všemu krásnému, chránit přírodu, zvířata, památky přírodní, historické a umělecké, pečovat o záchranu rázovitostí vynikajících 442 ANONYM. Hora Kutná. (Jubilejní jednatelská zpráva okraš. spolku Hora Kutná). In: Krása našeho domova, roč. 7, 1911, s PODHAJSKÝ, V. Za rozvojem spolkův okrašlovacích. In: Krása našeho domova, roč. 4, 1908, s KREJČÍ, D. Statistická příručka království českého. Praha: Zemská statistická kancelář, 1909, s KREJČÍ, D. Statistická příručka království českého. Praha: Zemská statistická kancelář, 1913, s JARNÍK, J. U. Kterak došlo k založení Svazu českých spolků okrašlovacích a které jsou jeho cíle. In: Krása našeho domova, roč. 3, 1907, s Časopis Krása našeho domova byl vydáván v letech a přinesl mnoho článků o ochraně historických, uměleckých a přírodních památek. Velký prostor věnoval ochraně stromů a upozorňoval na jejich poškozování. Do časopisu psaly významné osobnosti spojené s počátky ochrany přírody u nás Jan Emler, Jan Svatopluk Procházka, Rudolf Maximovič, Luboš Jeřábek a mnozí další. V roce 2001 vydávání tohoto časopisu obnovil Český svaz ochránců přírody. 124

125 venkovských a městských stavebních útvarů, chránit lidové umění, ale i usilování o zlepšení komunikacích, veřejného zdravotnictví a čistoty ( 2 stanov Svazu okrašlovacího v Praze). 448 Mezi činnosti iniciované Svazem okrašlovacím v Praze patřily tzv. stromové slavnosti společenské akce, při kterých byl slavnostně vysazen strom. První z nich se konala v den všestudentské slavnosti 28. května 1905, kdy byla vysazena lípa před českou chalupou na pražském výstavišti. Konání stromové slavnosti zdůvodnil v úvodním proslovu dr. Luboš Jeřábek snahou vzbudit v české mládeži lásku a úctu ke stromům. Zároveň se přihlásil k idey stromových slavností ve Spojených státech amerických, při nichž bylo od roku 1889 vysazeno přes 355 milionů stromů. 449 Zlepšující se povědomí veřejnosti se odrazilo v zájmu o ochranu starých stromů. Příkladem může být Královská lípa v Klokočově na Chotěbořsku, k níž se místní občané chovali zcela netečně. Poté, kdy ji místní okrašlovací spolek v letech opatřil informační tabulkou a oplocením, vzbudil o ni zájem a hrdost občanů. 450 V Radošovicích (dnes součást města Říčany) se zase okolo roku 1883 usneslo obecní zastupitelstvo, že nechá pokácet staletou lípu na návsi. Když už se chystali dřevorubci ke kácení několik probudilejších občanů zahnalo ničitele násilím od lípy a od té doby nikoho ani nenapadne památnou lípu poraziti. 451 Lípa se stala chloubou obce, je zobrazena jako další významné stromy na několika pohlednicích, a ačkoli již dnes neexistuje, připomíná ji alespoň název ulice. Za vzor pokrokové péče o starý strom byl dáván v dobovém kontextu případ přesazení Senckenbergova tisu ve Frankfurtu nad Mohanem v roce Při rušení botanické zahrady došlo k nutnosti odstranit tehdy třistaletý tis, zamilovaný strom zakladatele zahrady Johanna Christiana Senckenberga. Namísto prostého pokácení byl 15 metrů vysoký strom vykopán a pomocí dvou parních válců převezen na jiné místo, kde byl znovu zasazen. 452 O skutečnosti, že se celá akce podařila, se můžeme dodnes přesvědčit návštěvou stále vitálního Senckenbergova tisu ve Frankfurtu nad Mohanem. 448 Národní archiv Praha, fond Zemský památkový úřad Praha, inv. č. 61, kart. 2, Čáslav, stanovy Svazu okrašlovacího v Praze. 449 ANONYM. První stromová slavnost v Praze. In: Krása našeho domova, roč. 1, , s LIŠKA. Lípa královská jinak Karlova. In: Krása našeho domova, roč. 9, 1913, s ANONYM. Záchrana staleté památné lípy v Radošovicích u Říčan. In: Krása našeho domova, roč. 9, 1913, s KOMÁREK, J. Kterak přesazen a na živu zachován třistaletý tis. In: Krása našeho domova, roč. 8, 1912, s

126 Vedle pozitivních případů však i nadále přetrvávaly ty negativní. Když v roce 1906 zakoupil podnikatel Josef Vykoukal zámek v Lochovicích, nechal okamžitě vykácet staleté duby v zámeckém parku, aby jejich dřevo prodal hamburským loděnicím. Podobné vnímání stromů, které neplodí žádné ovoce, jakou pouhého zdroje dřeva zaznamenal i dr. Karel Spisar, vzpomínající na obrovský topol ve své rodné vsi. Když jej jeho majitel kácel, odpověděl na otázku, proč tak činí, zcela lhostejně: Co s topolem? 453 Vedle pomalu se probouzejícím snahám o ochranu stromů byla stále opomíjena ochrana keřů. V době první světové války upozornil František Raušar na prudký nárůst jejich bezúčelného ničení a to i za účelem rozšíření orné půdy. Ve válečných letech by se toto počínání dalo pochopit snahou získat palivové dřevo, kdyby ovšem nebylo častým jevem vypalování rozsáhlých porostů na stráních a likvidace přirozených úkrytů živočichů První snahy o legislativní a institucionární zakotvení ochrany přírody Jak jsem již uvedl v předchozích kapitolách, byla ochrana stromů po dlouhou dobu pouze zvykovou, bez zákonného podkladu. Jeden z prvních předpisů, který mohl být v oblasti ochrany přírody aplikován, bylo císařské nařízení č. 96/1854 ř. z., jímž se vydávají předpisy o výkonu opatření a nálezů politických a policejních úřadů (tzv. Výpraskový patent). 455 Podle jeho 7 mohly politické nebo policejní úřady vydávat zákazy jednotlivých činností či činností určitého druhu (např. poškozování stromů) a porušení těchto zákazů trestat. Rovněž obecní zřízení pro Království české č. 7/1864 čes. z. z. umožňovalo ve svém 35 obecním výborům vydávat předpisy mj. ve věci ochrany přírody a jejich porušení sankcionovat pokutou do 10 zl. nebo 48 hodin vězení. Teprve na počátku 20. století se na významné přírodní prvky začalo nahlížet jako na přírodní památky a jejich ochrana byla podřazena orgánům památkové péče. Institucionalizovaná památková péče v habsburské monarchii počíná rokem 1850, kdy byla ve Vídni zřízena Ústřední (centrální) komise pro zjišťování a zachování staveb podřízená ministerstvu obchodu a později ministerstvu záležitostí duchovních a vyučování. 456 O tři roky 453 SPISAR, K. Obrana topolů. In: Krása našeho domova, roč. 6, 1910, s RAUŠAR, F. Chraňte keřů! In: Krása našeho domova, roč. 11, , s Stejskal, Úvod do právní, s LUTOVSKÁ, P. Zemský památkový úřad Praha. (1864) (1962). Inventář. Praha: Národní archiv, 2013, s

127 později byly výnosem ministerstva obchodu vydány stanovy této komise, určující okruh její působnosti. Ústřední komisi byli podřízeni tzv. konzervátoři. Jednalo se o čestné funkcionáře, kteří zastupovali Ústřední komisi a dohlíželi na ochranu památek ve svém obvodu. Výnosem ministerstva záležitostí duchovních a vyučování č. 131/1873 ř. z. byl vydán nový statut této komise a její působnost se rozšířila i na movité věci. Ochrana památek byla rozdělena podle jejich druhu do tří sekcí, přičemž jednotliví konzervátoři v okresech mohli být jmenováni do funkce pro jednu nebo více sekcí. K další úpravě statutu této komise došlo výnosem ministerstva věcí duchovních a vyučování č. 55/1899 ř. z. V říjnu 1901 předložil poslanec Gustav Nowak zastupující několik severočeských okresů spolu s dalšími 23 kolegy německé národnosti v Poslanecké sněmovně říšské rady žádost o vydání zákona na ochranu a udržování přírodních památek, kterou však poslanecká sněmovna neprojednala. 457 Kolem roku 1904 bylo přistoupeno k vytvoření soupisů přírodních památek, jako prvního kroku k zajištění jejich ochrany. 458 Tento první pokus však vyšel do prázdna, byl však inspirací pro pozdější pokračovatele. Při sjezdu na ochranu památek konaném ve dnech 27. a 28. září 1908 bylo poprvé podrobněji jednáno i o ochraně přírodních památek. 459 Břetislav Jedlička Brodský ve svém projevu na tomto sjezdu zařadil mezi přírodní památky především staré stromy, k nimž se vztahují nějaké příběhy. Označil je za němé svědky dávných českých dějů, které lidé zpravidla ctí a chrání. Na příkladu nedávno zapáleného 500 let starého dubu u Levína u Chlumce nad Cidlinou ukázal na nezbytnost ochrany takových památek. Ve svém projevu rovněž poukázal na potřebu provedení soupisu přírodních památek a jejich zakreslení do map. 460 Nepochybně v souvislosti se sjezdem na ochranu památek předložil poslanec Českého zemského sněmu dr. Luboš Jeřábek zemskému sněmu první návrh zákona na ochranu přírodních a krajinných památek. Návrh byl jako tisk č. 549 rozdán 9. října Haus der Abgeordneten In: alex.onb.ac.at [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Procházka, Ochrana přírody Díl II., s PROCHÁZKA, J. S. O vývoji hnutí pro ochranu přírody u nás. In: Krása našeho domova, roč. 17, 1925, s JEDLIČKA BRODSKÝ, B. Přírodní památky a jejich záchrana. In: Krása našeho domova, roč. 4, 1908, s

128 poslancům. 461 Navrhovaný zákon se skládal z 11 paragrafů, a ačkoli byl poměrně stručný, definoval předmět ochrany, způsob rozhodování o něm, orgány a jejich pravomoci. 462 Návrh zákona počítal, že do jednoho roku od nabytí jeho účinnosti budou v každém okrese zřízeny komise pro zachování přírodních a krajinných památek ( 8). Jejich předsedou měl být vyšší úředník politického úřadu (okresního hejtmanství), dalšími členy pak okresní lesní technik, stavební inženýr, zástupci okresních výborů apod. Nejpozději do jednoho roku od svého ustavení měla tato komise pořídit seznam přírodních a krajinných památek, zakreslit je do mapy a nadále soustavně pečovat o jejich ochranu. Při zemském výboru měl být do jednoho roku od nabytí účinnosti zákona zřízen zemský úřad pro zachování přírodních a krajinných památek ( 10). K jeho úkolům mělo především patřit zjištění, prozkoumání a soupis přírodních a krajinných památek v Českém království, vydávání předpisů, péče o památky, znalecká, konzultační a informační činnost. Přírodní památky byly v 1 návrhu zákona definovány demonstrativně jako hory, lomy, skály, zříceniny, nádrže vodní a vodotoky všeho druhu, stromy a jich rázovité skupiny, naleziště vzácných, či pro určitou krajinu, neb i místo zvláště příznačných květin, rostlin či zvířectva, rovněž i takové památky a stavby umění lidového, jež s obrazem krajiny neb místa takřka srostly. Jejich ochrana však nebyla ex lege, nýbrž ex actu, zakládal ji příslušný politický úřad svým výnosem, a to na návrh okresní komise pro zachování přírodních a krajinných památek. Pokud se nejednalo o památku od nepaměti lidmi známou a chráněnou, mělo předcházet návrhu na její ochranu komisionální šetření za účasti vlastníka nebo držitele dotčeného pozemku. Návrh zákona pamatoval i na možnost určení ochranného pásma památky (ačkoli pojem ochranné pásmo nepoužíval) a to bez bližší specifikace jeho rozsahu. Pro ochranu přírodních a krajinných památek stanovil návrh zákona v 4 6 nezbytná omezení. Jakékoli záměry, které mohly poškodit památku nebo její půvab, vzhled či další trvání podléhaly předchozímu povolení příslušného politického úřadu, který mohl záměr zakázat. Za účelem ochrany vzhledu místa a malebnosti krajiny mohl stavební úřad odepřít vydání stavebního povolení, popř. určit stavebníkovi jiná omezení (užití jiného materiálu, snížení výšky stavby apod.). Na chráněných místech a předmětech nebo v jejich okolí nesměly být umístěny nápisy, vývěsní štíty a reklamní tabule, pokud by se jevily 461 Sněm Království českého , stenoprotokoly, 1. zasedání, 10. schůze, pátek 9. října In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Návrh zákona byl otištěn v časopise Krása našeho domova, roč. 5, 1909, s

129 nepřístojnými. Příslušné politické i místní úřady byly oprávněny taková zařízení odstranit, pokud však byla tato zařízení na místě ještě před nabytím účinnosti zákona, náležela jejich vlastníku náhrada škody za odstranění takového zařízení. Návrh zákona pamatoval i na opravné prostředky proti rozhodnutí úřadů vydaných na základě tohoto zákona. Vlastník nebo držitel mohl podat do 4 týdnů od doručení rozhodnutí námitky k zemskému výboru, který o nich měl rozhodnout po projednání s místodržitelstvím a zemským úřadem pro zachování přírodních a krajinných památek. Uvedený návrh zákona předložený dr. Lubošem Jeřábkem však upadl v zapomnění a nebyl ani sněmem projednán. Dne 21. prosince 1910 byla v Čechách ustavena Komise pro zachování památek, jejímž úkolem byla ochrana historických, uměleckých i přírodních památek. Členy této komise byly mimo jiné významní historici umění (dr. Zdeněk Wirth), architekti (Pavel Janák); v jejím čele stanul přírodovědec prof. Bohumil Němec. Komise však nedlouho po svém ustavení přestala fungovat. 463 V roce 1911 se ochrana přírodních památek posunula mírně vpřed. V dubnu publikoval dr. Zdeněk Wirth v Národních listech své pojednání o nutnosti ochrany přírody směřující k jedinému cíli zachovat přírodní úkazy nezměněné ve stavu, k němuž přišly přirozeným vývojem, a pokud jim nelze prodloužit život, alespoň zabránit jejich předčasnému zániku. 464 Přírodní památku definoval jako přírodní objekt, jež buď přes svoji cenu esthetickou, buď historickou nebo vědeckou zasluhuje ochrany před změnou nebo úplnou zkázou nebo výtvor lidské ruky sice, ale buď přiblížený přirozeným způsobem (stářím) produktům přírody, nebo podstatná složka přírodního obrazu, jejíž změna by měla vliv i na celek krajinný. 465 V srpnu téhož roku byl výnosem ministerstva věcí duchovních a vyučování č. 153/1911 ř. z. vydán nový statut Ústřední komise pro zachování památek, který ve svém 1 nenápadně uváděl, že působnost komise se vztahuje i na záležitosti ochrany domoviny, pokud souvisí se zachováním památek. Ústřední komise se skládala z předsedy a místopředsedů, z památkové rady jako poradního orgánu a ze státního úřadu pro památky. Pro jednotlivé země měli být jmenováni zemští konzervátoři, přímo podřízení ústřední komisi. V 5 byl stanoven vztah ústřední komise a ostatních úřadů, tito měly být ústřední komisi nápomocni a i bez vyzvání ji informovat o ohrožení památky, o které se dozvědí. Při svém rozhodování měly úřady 463 Procházka, O vývoji hnutí, s WIRTH, Z. Výtvarné umění. Přírodní památky. In: Národní listy, roč. 51, , s Tamtéž. 129

130 přihlížet ke stanoviskům ústřední komise. Výnos nahradil okresní konzervátory opatrovateli památek a dopisovateli, jejichž hlavní náplní byla podpora zemských konzervátorů a informování o ohrožení památek. Zemští konzervátoři pro České království (jejich úřad byl označován jako c. k. Zemský konzervatoriát) byli jmenováni v roce 1912; jeden (dr. Luboš Jeřábek) pro území české a druhý (Rudolf Hönigschmid) pro území jazykově smíšené. 466 Na Moravě a Slezsku nebyl zemský konzervatoriát zřízen a obě země spadaly pod vídeňské ústředí. Krátce po vydání výnosu č. 153/1911 ř. z. se opět chopil iniciativy dr. Jeřábek. Spolu s 24 dalšími poslanci předložil dne 23. září 1911 Českému zemskému sněmu návrh zemského zákona na zřízení přírodních parků, ochranných oblastí a reservátů (rezervací), který odrážel živelné zakládání soukromých rezervací jejich vlastníky. 467 Svůj návrh odůvodnil pokročilým nazíráním na ochranu přírodních památek a zachování krajinného rázu. Poukázal na zřizování rezervací na ochranu zvěře, vzácných druhů květin a nerostů a jejich vliv na turistický ruch. Uvedl množství zahraničních příkladů pokročilé ochrany přírody národní parky ve Spojených státech amerických, chráněný les ve Fontainebleau ve Francii, Burnham v Anglii, rezervace ve Švýcarsku, Norsku, Švédsku a četná chráněná území v sousedním Německu, neopomněl zdůraznit, že ochranné oblasti jsou již i v Rusku, říši v kulturním směru málo dosud pokročilé, a to v Samarské gubernii a v Taurii na Krymu. V takovém kontextu považoval za nemyslitelné, aby České království neučinilo nic pro udržení a zachování svých přírodních krás, a navrhl zemskému výboru, aby prostudoval celou otázku v cizině a zřídil národní parky a ochranné oblasti. 468 Na následující schůzi sněmu byl návrh zákona jako tisk č. 642 rozdán poslancům a tím pokus o vydání tohoto zákona skončil. Snahy o vydání zákona přerušilo rozpuštění sněmu a první světová válka. Zájem o ochranu přírodních památek se postupně zvyšoval. Zajímavým důkazem z období v předvečer první světové války je výnos vlašimského okresního hejtmanství č ze dne 23. března 1914, který nabádal k pozvednutí turistického ruchu a mj. i zachováním přírodních krás: Především dlužno dbáti, aby ráz a krása krajiny netrpěla 466 Lutovská, Zemský památkový, s Sněm Království českého , stenoprotokoly, 2. zasedání, 8. schůze, sobota 23. září In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Tamtéž. 130

131 skutky, jež nepřinášejíce užitku nikomu, způsobují škody všem. Osamělý strom, sloup na rozcestí, skupení balvanů přerušující jednotvárnost polí a luk, dodávají krajině charakteristického rázu, tvoří malebné obrazy, na nichž oko se zalíbením spočine a duse potěší radostí nejčistší. Neporážejte stromů zbytečně, nekažte a neodstraňujte pomníků přírodní krásy, jež nikomu nepřekážejí, nikomu neškodí a svým trváním vrývají se v mysl a srdce domácích i cizích. 469 Snahu řešit ochranu stromů alespoň na podzákonné úrovni ilustruje rovněž výnos přeloučské politické expozitury č /15 ze dne 17. února 1915 o ochraně a vysazování stromů v Polabí. Tímto výnosem byl obecním představenstvům intimován přípis úřadu zemského konzervátora, kterému se dostávalo četných zpráv o ničení stromů i celých porostů v souvislosti s regulačními úpravami vodních toků. Zemský konzervátor popsal, že se stává téměř pravidlem, že počátek regulačních prací až na malé výjimky byl bohužel i počátkem, by pobídkou k překotnému vysekávání stromoví na pozemcích u řek a vodotoků. Stromoví, které dle disposic samých navigačních úřadů mělo zůstati ušetřeno a zachováno, bylo přes to jak soukromníky, tak i některými obcemi jako na povel ničeno. ( ) Ale také stromoví s upřímnou péčí a snahou za účelem znovuokrášlení a obnovení původního rázu krajiny opětně vysázené bývá poškozováno nebo ničeno. ( ) Způsobem tím buď z nerozumu, ale daleko více z neukojitelné hrabivosti pro nepatrný zisk některých jednotlivců ničena je krása celých krajin a poškozován zájem veřejný, nesoucí se k tomu, aby alespoň část bývalých krás naší vlasti, zbudovaná pílí a lepším vkusem a citem pro přírodu našich předků, nám i budoucím pokolením zůstala zachována. 470 Přeloučská politická expozitura v závěru svého výnosu nabádala obce při Labi, aby chránily a pečovaly o stromoví a případně vysazovaly stromy kdekoli bude potřeba. Na ničení nově vysazených stromů v okolí Labe si stěžoval zemskému konzervátorovi i vrchní stavební rada Robert Plischke, přednosta expozitury Ředitelství stavby vodních cest. Ve svém dopise uvedl, že mnohé staré stromy mizí z Polabí bez viny prací regulačních neporozuměním ze strany majitelů lučních pozemků, kteří jednak pro zisk z dříví, jednak 469 Anonym, Zajímavý výnos, s Národní archiv Praha, fond Zemský památkový úřad Praha, inv. č. 539, kart. 21, výnos politické expozitury v Přelouči č /15 ze dne 17. února

132 z předstíraného důvodu, že stromy na louce jim stíní a tím vzrůstu trávy škodí, mnohdy zbytečně stromoví a porosty mýtí a tím krajinu přirozené její krásy zbavují. 471 J. S. Procházka vzpomínal, že podstatnější zapojení zemského konzervátora do ochrany stromů se datuje právě do válečných let, kdy se nedostatek paliva začal projevovat kácením památných stromů. 472 Z rozhodnutí Ústřední komise pro zachování památek byl v květnu 1918 přejmenován C. k. zemský konzervatoriát (někdy označován i jako C. k. zemský konzervátorský úřad) na C. k. Zemský památkový úřad pro Království české, přičemž nadále zůstaly zachovány obě odděleně pracující sekce. 4.4 Případová studie z období první světové války Vykácení topolového stromořadí na hrázi Podměstského rybníka v Čáslavi na počátku roku 1918 se stalo místní aférou, které byl věnován prostor v několika novinových článcích. Vedle těchto článků a úředních dokumentů nám o ni poskytuje svědectví i korespondence ing. Soběslava Kozla a emeritního konzervátora Václava Vladimíra Jeníčka z Čáslavi se zemským konzervátorem dr. Lubošem Jeřábkem uchovaná v Národním archivu. Město Čáslav mělo na hrázi Podměstského rybníka pěknou ozdobu krajinnou, řadu zdravých vzrostlých topolů. Strostly s obrazem městským a zpevňovaly také hráz, referoval o tehdejší situaci článek v Kráse našeho domova, který zároveň otiskl ilustrační fotografie (viz příloha č. 6). 473 Počátkem roku 1918 však pojala čáslavská městská rada (ing. Kozel označil za původce této myšlenky starostu dr. Jana Zimmera) 474 úmysl topoly vykácet, dřevo prodat v dražbě a na jejich místě vysadit stromy nové. Svůj záměr odůvodnilo špatným stavem stromů, které ohrožují bezpečnost. Proti rozhodnutí městské rady o vykácení topolů se postavilo několik místních, především ing. Kozel, který informoval dne 27. ledna o záměru města zemského konzervátora dr. Jeřábka a žádal jej o zakročení, 475 o den později proti kácení 471 Tamtéž, dopis přednosty stavební expozitury Ředitelství stavby vodních cest zemskému konzervátorskému úřadu ze dne 22. února Procházka, Ochrana přírody Díl II., s HN. Čáslavské topoly. In: Krása našeho domova, roč. 12, , s Národní archiv Praha, fond Zemský památkový úřad Praha, inv. č. 61, kart. 2, dopis ing. Kozla dr. Jeřábkovi ze dne 6. února Starosta Čáslavi JUDr. Jan Zimmer byl advokátem a v letech poslancem Českého zemského sněmu za Národní stranu svobodomyslnou (mladočeskou). 475 Tamtéž, dopis ing. Kozla dr. Jeřábkovi ze dne 27. ledna

133 protestoval čáslavský učitel a bývalý konzervátor Václav Vladimír Jeníček, poukazující na dobrý zdravotní stav topolů. Žádal provést na místě komisionální šetření. Kácení topolů označil za vandalismus páchaný na přírodní kráse. 476 Na celou situaci promptně zareagovalo čáslavské okresní hejtmanství, které svým výměrem č kácení zakázalo, a to s odkazem na 72 zákona č. 71/1870 čes. z. z., o tom, kterak lze vody užívati, ji svozovati a jí se brániti (vodní zákon), podle něhož má vodoprávní úřad co nejrychleji zakročit ve vztahu k poškození či ohrožení vodního díla. 477 Městská rada se proti výměru okresního hejtmanství ještě téhož dne odvolala s odůvodněním, že kácení stromů je toliko nakládáním se soukromým majetkem obce, do něhož nemůže okresní hejtmanství zasahovat. Ve svém odvolání dále popsala špatný stav kácených topolů i záměr výsadby nových stromů na místě pokácených. 478 Již 2. února referoval ing. Kozel dr. Jeřábkovi, že i přes zákaz se kácí dál a o to rychleji. Žádal rychlý zákrok místodržitelství. 479 Z dokumentů a novinových článků dále vyplývá, že místodržitelství proti kácení zakročilo, ale bezvýsledně. Dne 5. února vyšel v ranním vydání Národní politiky krátký článek upozorňující na záměr městské rady stromy vykácet a dřevo prodat v dražbě. 480 V té době však již většina stromů nestála. Následujícího dne informoval ing. Kozel dr. Jeřábka, že není již věkopamátné topolové aleje kolem Podměstského rybníka v Čáslavi. Surová ruka, jakoby tušila Vašnostino zakročení, pracovala přímo zběsile, aby telefonický zákaz c. k. místodržitelství stal se již ilusorním. Neopomněl napsat, že stromy byly zdravé. 481 O další den později doplnil, že byl skácen poslední topol a to již po zákazu ze strany místodržitelství. 482 Dne 16. února 1918 vyhovělo místodržitelství odvolání městské rady v Čáslavi a zrušilo výměr okresního hejtmanství č a uložilo hejtmanství o věci nově rozhodnout. Místodržitelství odůvodnilo své rozhodnutí porušením procesního postupu okresního hejtmanství, které mělo jako vodoprávní úřad nejprve znalecky zkoumat možný vliv kácení 476 Tamtéž, dopis V. V. Jeníčka městské radě v Čáslavi ze dne 28. ledna Tamtéž, výměr Okresního hejtmanství v Čáslavi č ze dne 28. ledna Tamtéž, opis odvolání městské rady v Čáslavi datovaný 2. března Tamtéž, dopis ing. Kozla dr. Jeřábkovi ze dne 2. února ANONYM. Chtějí vykácet stromořadí. In: Národní politika, roč. 36, , s Národní archiv Praha, fond Zemský památkový úřad Praha, inv. č. 61, kart. 2, dopis ing. Kozla dr. Jeřábkovi ze dne 6. února Tamtéž, dopis ing. Kozla dr. Jeřábkovi ze dne 7. února

134 stromů na změnu stavu hráze rybníka a po uvážení všech relevantních skutečností teprve rozhodnout. 483 Není příliš divu, že vykácení topolového stromořadí nadělalo v Čáslavi zlou krev. Ačkoli již poražené kmeny ležely pod hrází Podměstského rybníka, rozvířila se teprve diskuze o něm. Aby si udělal dr. Jeřábek o situaci lepší představu, zaslal mu 16. února učitel Jeníček několik novinových výstřižků týkajících se případu. 484 Čáslavskému okrašlovacímu spolku bylo vytýkáno, že proti kácení nijak nezakročil. Spolek se pomluvám bránil uveřejněním prohlášení, v němž uvedl, že o kácení se dozvěděl příliš pozdě a k jednání s městskou radou nebyl přizván. Tato tvrzení vyvracel správce okresní nemocenské pokladny Rudolf Padouk, který když se o zamýšleném kácení dozvěděl, žádal předsedu okrašlovacího spolku finančního radu dr. Kotrbu, aby podepsal protestní prohlášení proti kácení. Předseda prý toto odmítl s poukazem, že stromy stejně budou pokáceny a nemá k podpisu takového prohlášení právo. 485 Ing. Kozel označil chování místního okrašlovacího spolku za jidášské a o jeho předsedovi dr. Kotrbovi napsal, že o kácení musel vědět, neboť denně hraje se starostou Zimmerem karty. 486 Starosta dr. Zimmer se bránil útokům na městskou radu. V dopise dr. Jeřábkovi vysvětlil, že topoly byly proschlé, zahnilé a v důsledku 10 let starého prořezu nebyly žádnou okrasou města. 487 Dr. Jeřábek čáslavské městské radě odepsal, že kácení stromů se v mnoha případech odůvodňuje stářím a hnilobou, aniž by to byla pravda. Připomněl, že ve vzdělané cizině je cit a pieta ke starým stromům. Jako vhodnou novou výsadbu doporučil opět topoly. 488 K věci se vyjádřil i předseda okrašlovacího spolku dr. Kotrba. Uvedl, že stromy byly většinou doutnivé a proschlé a musely být vykáceny z bezpečnostních důvodů. Byly prodány v dražbě na stojato. Několik dnů poté jej navštívili dva pánové s výzvou, aby proti kácení zakročil. Vysvětlil jim, že nemůže okamžitě svolat výbor spolku a také nemůže nutit obec, aby přestárlé stromy neporazila. Připomněl, že na hrázi druhého rybníka v nedávné době urval 483 Tamtéž, rozhodnutí Českého místodržitelství č , ze dne 16. února Tamtéž, dopis V. V. Jeníčka dr. Jeřábkovi ze dne 16. února Tamtéž, nedatované vyjádření R. Padouka. 486 Tamtéž, dopis ing. Kozla dr. Jeřábkovi ze dne 25. března Tamtéž, dopis dr. Zimmera dr. Jeřábkovi ze dne 2. března Tamtéž, dopis dr. Jeřábka čáslavské městské radě ze dne 9. března

135 vichr polovinu podobně starého topolu. Na závěr svého vyjádření uvedl, že na místě topolů se již zelenají štíhlé doubce. 489 Čáslavský případ nám ilustruje velmi omezenou možnost zabránit kácení stromů v době, kdy neexistovaly dostatečné právní nástroje pro ochranu dřevin. Zemský konzervátor neměl k dispozici žádné významné pravomoci, jeho zásahy byly pouze doporučující. Vedle otázky účinnosti či spíše neúčinnosti právních nástrojů však stojí kontroverzní přístup městské rady nerespektující zákaz kácení, což bohužel zůstává problémem i při dnešní propracované právní úpravě. 4.5 Ochrana dřevin jako přírodních památek v meziválečném období Jak jsem již uvedl v části o ochraně stromořadí, převzala Československá republika po rozpadu Rakousko Uherska právní řád i soustavu úřadů bývalé monarchie. V počátcích nového státu zajisté nebyla ochrana přírody, tím spíše dřevin jako jedné z jejích součástí, otázkou zásadního významu, kterou by bylo třeba urychleně řešit. Nová republika se musela vypořádat se zásadnějšími problémy, zejména státoprávními, hospodářskými i společenskými. Navzdory těmto okolnostem nalezneme snahy o institucionární a legislativní úpravu ochrany přírodních památek již v prvních týdnech existence republiky. Dne 10. prosince 1918 byl v Národním shromáždění československém zřízen Výbor pro ochranu historických památek a přírodních krás a následně předložilo několik poslanců v čele s Aloisem Jiráskem návrh na organizaci úřední ochrany památek v Československu, který byl dne 17. prosince 1918 přikázán uvedenému výboru. 490 Návrh upozorňoval na skutečnost, že v roce 1912 byl v Praze zřízen c. k. zemský konzervatoriát (později památkový úřad), zatímco Morava a Slezsko podléhaly přímo vídeňskému Státnímu úřadu pro památky. Z tohoto důvodu navrhovatelé doporučovali zřídit při MŠANO státní památkový úřad, složený z rovnocenných úředníků vědeckých (historika umění, národopisce a přírodopisce) a praktických (architekta, sochaře a malíře). Jedním z hlavních úkolů tohoto úřadu by bylo vypracovat návrhy zákona na ochranu 489 Tamtéž, dopis Svazu okrašlovacího v Praze Zemskému památkovému úřadu ze dne 22. října Národní shromáždění Československé, , stenoprotokoly. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 135

136 památek. Centrální úřad by měl tři podřízené památkové úřady pro oblast českou, moravskoslezskou a slovenskou. 491 Návrh poslanců okolo Aloise Jiráska upadl v zapomnění a tak květnu 1919 předložilo několik poslanců v čele s Juliem Kopečkem návrh na urychlené zřízení alespoň prozatímního památkového úřadu pro Moravu. V návrhu uvedli, že ve skutečnosti památky moravské jsou dnes úplně bez ochrany, neboť i moravští konservátoři jmenovaní ještě státním památkovým úřadem ve Vídni, měli vlastně jen právomoc danou jim vládním orgánem bývalého Rakouska, která po právu tedy ani neexistuje a nemusí býti ani respektována, neopírajíc se ani o žádné platné zákonné nařízení: a noví konservatoři dosud jmenováni nebyli. Stojíme tedy před nepopíratelným, ale nijak omluvitelným faktem, že moravské památky, ať umělecké a historické či lidové a přírodní v té zemi, která v tom směru od bývalých rakouských vlád nejvíce trpěla, i dnes v republice československé jsou bez ochrany a co více zanedbávány ještě více než za nepřátelského nám Rakouska. 492 Zemský památkový úřad pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně byl zřízen až v roce Později byly zemské památkové úřady přejmenovány na státní památkové úřady. V roce 1919 se stal konzervátorem a externím konzultantem při MŠANO učitel a neúnavný popularizátor ochrany přírody Rudolf Maximovič. O tři roky později byla zřízena funkce generálního konzervátora ochrany přírody (od roku 1946 označená jako ústřední konzervátor), v níž Maximovič setrval až do roku Hlavními úřady, které se v meziválečném období specializovaly ochranu přírody, byly MŠANO, Státní památkové úřady v Praze a v Brně a do určité míry i Státní pozemkový úřad, o čemž je pojednáno v následující kapitole Pozemková reforma Zakotvení ochrany přírodních památek do českého právního řádu přinesla pozemková reforma po první světové válce, a ačkoli se jednalo o právní úpravu této oblasti ve všech ohledech nedostatečnou, vydržela po celé meziválečné období. 491 Národní shromáždění Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Tamtéž. Dostupné z: STEJSKAL, V. Sto dvacet let od narození Rudolfa Maximoviče, zakladatele moderní ochrany přírody v Československu. In: Ochrana přírody, roč. 61, 2006, s

137 Prvorepubliková pozemková reforma již byla předmětem značného množství odborných prací, ať již z doby jejího provádění, nebo pozdějších. Bylo by nadbytečné ji na tomto místě podrobněji popisovat, omezím se tedy na její stručný nástin a to především z hlediska studované problematiky. Pozemková reforma nebyla pouze hospodářskou, ale rovněž výrazně politickou záležitostí, která měla upravit vlastnické vztahy k půdě. Nesla se v duchu jakéhosi odčinění Bílé hory, tedy návratu velkého pozemkového majetku od cizí šlechty do rukou českých a slovenských vlastníků. 494 Zpravodaj poslanec Modráček při projednávání záborového zákona dne 16. dubna 1919 uvedl: Tímto zákonem dovršujeme patent, jímž se zrušovala feudální práva, těmito několika paragrafy škrtáme z příštích dějin českého národa pozemkovou aristokracii vůbec. Dnešním dnem zbavujeme se jednou pro vždy té aristokracie, která hrála v dějinách našeho národa jistě neslavnou úlohu a zvláštně smutnou úlohu po bitvě na Bílé Hoře až do dneška. 495 V pozadí reformy stály protišlechtické nálady, mocenské soupeření politických stran i nacionální pnutí. 496 Již 9. listopadu 1918 byl přijat zákon č. 32/1918 Sb. z. a n., o obstavení velkostatků, který zakázal vlastníkům disponovat s jejich velkostatky bez svolení úřadu pro zemědělskou správu. V dubnu 1919 navrhl okruh poslanců okolo prof. Bohumila Němce, aby bylo při zamýšleném vyvlastnění velkostatků pamatováno na požadavky odborníků na ochranu historických a přírodních památek, neboť právě tyto památky vlastnili ponejvíce velkostatkáři dotčení pozemkovou reformou. Zároveň připomněl, aby přírodním rezervacím byl věnován plný interess. 497 Nedlouho poté byl schválen zákon č. 215/1919 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového (tzv. záborový zákon). Podle tohoto zákona se zabíral velký majetek pozemkový soubory nemovitostí s právy, která jsou spojena s jejich držením, jestliže výměra náležející v území Československé republiky vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům je větší než 150 ha půdy zemědělské (rolí, luk, zahrad, vinic, 494 Malý a kol., Dějiny českého, s Národní shromáždění Československé, , stenoprotokoly. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: HORÁK, O. Pozemková reforma meziválečná. In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. V. svazek Pa Právni. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., s Národní shromáždění Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 137

138 chmelnic), nebo 250 ha půdy vůbec. Za záboru byly vyloučeny podle 3 objekty právně i hospodářsky samostatné, které nesloužily k hospodaření na zabraných nemovitostech a pochopitelně majetek zemský, okresní a obecní. Ustanovení 10 záborového zákona určovalo rámcově okruh přídělců, kterým by na základě zvláštního zákona měla být zabraná půda přidělena, přičemž obcím a jiným veřejným svazkům mohla být přidělena půda k účelům všeobecně prospěšným, mezi které pochopitelně patří i ochrana přírody. Takovou půdu si mohl stát rovněž za všeobecně prospěšným účelem ponechat. V 11 umožňoval záborový zákon osobám, jejichž majetek podléhá záboru, aby jim byla ze zabraného majetku přidělena majetnost nepřesahující výměry uvedené v 2, a to pokud možno podle jejich volby. Těmto osobám bylo možno propustit ze záboru i větší výměru, s přihlédnutím k potřebě půdy na jednotlivých místech, její jakosti, k účelnosti hospodaření, se zřetelem na zemědělský průmysl, zásobování měst a další důvody všeobecného blaha. Ze záboru však nesmělo být takto propuštěno více než 500 ha půdy. K provádění pozemkové reformy byl ustanovením 1 záborového zákona zřízen Pozemkový úřad, jehož působnost a pravomoc upravil zákon č. 330/1919 Sb. z. a n., o pozemkovém úřadě. Nejdůležitější z hlediska ochrany přírody byl zákon č. 81/1920 Sb. z. a n., kterým se vydávají po rozumu -u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě (zákon přídělový). Tímto zákonem byla stanovena podrobná pravidla pro příděl zabrané půdy přídělcům. Podle 18 tohoto zákona měl pozemkový úřad pro jednotlivé objekty, ze kterých se žadatelé domáhají přídělu, vyhotovit povšechný pracovní plán, který měl reflektovat nejen příděly důvodně požadované v době tvorby plánu, ale i možnost přídělů v pozdější době. Při tvorbě tohoto plánu měl pozemkový úřad ve smyslu 20 přihlížet, aby nebyly rušeny přírodní krásy a krajinný ráz a aby nevzaly újmu památky přírodní, historické a umělecké. Pozemkový úřad mohl za tímto účelem povolit, aby plochy, které byly věnovány parkům, přírodním parkům, které sloužily k okrase krajiny, nebo jejichž účelem bylo zachovat ukázku původního rázu krajinného, nebo zajistit a ochránit historické památky a jejich okolí s nimi úzce souvisící, byly vlastníku ponechány vedle výměry půdy, která mohla být propuštěna dosavadnímu vlastníku ze záboru podle 11 záborového zákona. Podmínkou bylo podrobení se vlastníka podmínkám stanoveným pozemkovým úřadem v dohodě se zúčastněnými ministerstvy, týkajících se přístupnosti oněch míst obecenstvu, pracovníkům vědeckým a uměleckým, nebo jejich používání k lidumilným účelům. 138

139 Poslední ze základních norem pozemkové reformy, zákon č. 329/1920 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (tzv. náhradový zákon), se ochrany přírody nijak nedotýkal Závěrem lze shrnout, že ochrana přírody mohla být na základě zákonů pozemkové reformy zajištěna třemi základními způsoby: 1) Propuštěním příslušných pozemků ze záboru podle 11 záborového zákona a ponechání jejich původnímu vlastníku. Podle 20 přídělového zákona mohla být vlastníku takto propuštěna i větší výměra než 500 ha, pokud na ní byl park, přírodní park, nebo historická památka. 498 Pozemkový úřad pro takové pozemky stanovil ochranné podmínky. 2) Zabráním pozemků s přírodní památkou a jeho ponecháním ve vlastnictví státu podle 10 záborového zákona ve spojení s 1 přídělového zákona. 3) Zabráním pozemků s přírodní památkou a jeho přidělení přídělci. Tímto přídělcem mohl být jakýkoli subjekt splňující zákonné předpoklady pro příděl půdy. Pro obecně prospěšné účely byly nejvhodnějšími přídělci obce či jiné veřejnoprávní svazy podle 8 odst. 2 přídělového zákona. Pozemkový úřad mohl podle 23 přídělového zákona určit přídělci omezení a přiměřené povinnosti a rovněž určit sankce za jejich nedodržení. Tato omezení mohla být zapsána do pozemkových knih, aby se nikdo nemohl dovolávat toho, že o takovém omezení nevěděl. 499 Požadoval-li přídělce příděl půdy k obecně prospěšným účelům, vyžádal si pozemkový úřad v pochybnostech posudek příslušného ministerstva, zda je účel obecně prospěšný. Objekty chráněné podle přídělového zákona byly zapisovány do seznamů podle okresů, v nichž se nacházely. V seznamu bylo u každého objektu uvedeno jeho přesné umístění 498 Možnost propustit ze záboru vlastníku zabraných nemovitostí i větší výměru připustila i judikatura (nález Nejvyššího správního soudu ze dne 3. září 1924, č ). Vlastník zabraných nemovitostí však neměl nárok na ponechání dalších nemovitostí, z jejichž výtěžku by jemu ponechané památky byly udržovány (nález Nejvyššího správního soudu ze dne 3. září 1924, č ). 499 Podle 5 později přijatého zákona č. 177/1927 Sb. z. a n., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrálního zákona) se u každé parcely uvádělo, zda se na pozemku nachází přírodní či jiná památka, přičemž podle 3 odst. 2 katastrálního zákona byl pozemkový katastr mj. též pomůckou pro ochranu památek. Pozemky s přírodními památkami (tj. i stromy) mohly být podle 97 bod 1 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n., o přímých daních, osvobozeny od pozemkové daně za předpokladu, že se jednalo o zahrady veřejných korporací, věnované přímo účelům vědeckým, všeužitečným nebo dobročinným a neposkytovaly vzhledem ke svému věnování zemědělského výtěžku. 139

140 (okres, obec, katastrální území, parcelní čísla pozemků), nabyvatel pozemku, ochranné podmínky a číslo přídělové listiny Ochrana dřevin dle předpisů o pozemkové reformě v praxi Ačkoli pozemková reforma přinesla do našeho moderního právního řádu poprvé ustanovení pamatující na ochranu přírody, byla nejen pro studovanou problematiku akcí nanejvýš kontroverzní. Jak jsem již nastínil v kapitole 3.5, přinesla s sebou hromadné ničení stromů, o čemž svědčí mnohé archivní dokumenty. Například Svaz československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny informoval ve svém dopisu ze dne 21. května 1924 Český zemský správní výbor, že vzhledem k stále se rozmáhajícímu ničení malebných skupin stromů, celých alejí, jednotlivých, často i staletých a pro obraz krajiny velmi významných stromů, hlavně v důsledku příliš hrabivého využitkování reformy pozemkové zejména v jižních a jihozápadních krajích Čech, obrací se v úctě podepsaný Svaz okrašlovací a ochranný v Praze na zemský správní výbor, jako nejvyšší úřad samosprávný se žádostí, aby působil na obce, aby jsou-li majitelkami takovýchto přírodních památek, neusnášely se na jejich kácení neb ničení a kde nejsou majitelkami, aby proti takovémuto ničení se postavily všemi zákonitými prostředky a případy podobné oznamovaly nadřízeným úřadům. Jest snahou nových nabyvatelů pozemků, aby veškerých stromů na pozemcích přidělených co možno nejrychleji se zbavili, z pravidla ovšem za účelem dosažení co největšího zisku, ovšem na úkor zájmů veřejných, jež upínají se na zachování krásy krajinné, jež jest zároveň i zájmem nejširších vrstev národa ale i státu. 501 Tentýž svaz v dalším dopisu o rok později referoval Českému zemskému správnímu výboru, že provádění pozemkové reformy, zejména v posledních letech, vyvolalo řadu neblahých důsledků proto nepředvídaných, že při sdělávání příslušného zákona a prováděcích nařízení nebyly slyšeny kruhy pečující o ochranu našich přírodních památek, ba ani sám státní pozemkový úřad. ( ) Nabyvatelé pozemků takových nechtěli se zpravidla spokojiti se ziskem plynoucím ze samé podstaty reformou získaného pozemku, nýbrž snažili se docíliti v důsledku mimořádně příznivé konjunktury na trhu dřevním zisků mimořádných, zpravidla bez ohledu na krásy místa, jež nezadržitelně a systematicky jsou 500 Některé z těchto seznamů jsou uloženy v Národním archivu, fond Ministerstvo školství, inv. č. 2420, kart Národní archiv Praha, fond Zemský výbor Praha, kart. 6014, dopis Svazu československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny ze dne 21. května

141 pustošeny. Pustošivá tato činnost pramenící v nejpustší hrabivosti nezastavila se ani v případech, kdy šlo o stromy památné zvláštní krásou a vzrůstem ozdobě krajiny sloužící. 502 Stížnosti svazu okrašlovacích spolků potvrdil i český odbor Zemědělské rady. Ve svém dopisu Zemskému správnímu výboru ze dne 7. července 1925 uvedl, že převážná většina drobných nabyvatelů půdy z přídělové akce nevěnuje ovocnému stromoví té pozornosti, jak se to dělo za vedení odborných sil bývalých velkostatků. Staré a starší stromy se sice kácejí, ale při vysazování nových nemá majitel pozemku dostatečných vědomostí a mnohde možnosti, aby si opatřil správně ve školce vypěstěných stromů dobré odrůdy, která by zajistila později jeho rentabilitu. 503 Dále poukázal na nedostatečnost okresních školek, jako zdroje kvalitních sazenic a absenci okresního zahradníka v některých okresech. V roce 1933 popsal Zemský úřad pro Čechy ve svém výnosu č negativní důsledky pozemkové reformy takto: Drobní přídělci a nabyvatelé zbytkových statků svévolně kácejí význačné a památkové aleje a stromy. Toto svévolné jednání, při kterém používáno bývá k odstranění význačných i památkových stromořadí, remisů a osamělých stromů nejkrutějších a nejrafinovanějších prostředků, na příklad zalévání žíravinou a horkou vodou, navrtávání a vlévání kyseliny karbolové do dřeně stromů, kroužkování a podřezávání pod zemí, nasekávání kořenů za účelem umělých vývratů atd., způsobilo, že devastace krajiny, zejména v oblasti země České, nabyla takového rozsahu, že charakter krajin se úplně mění, což vzbuzuje nejdůraznější protesty a rozhořčení všech kruhů obyvatelstva. 504 Způsob provádění pozemkové reformy měl své kritiky, mezi něž patřil i přední historik prof. Josef Pekař. V jednom ze svých článků v Národních listech upozornil na ohrožení památek zabráním, rozparcelováním a přídělem bývalých velkostatků, jejichž dosavadní vlastníci se o ně zpravidla pečlivě starali. Ochranná ustanovení shledával nedostatečná: Skutečné a trvalé zachování podmínek v tom směru novým parcelovým nebo zbytkovým držitelům nadiktovaných, bojím se, že v praksi [sic] vynutiti nelze. Dopustiti, aby skupiny nebo aleje starých dubů zůstaly nedotčeny sekerou, dokud nezhynou marasmem, může jen vlastníkboháč nebo kavalír. A poručte si stokrát, že několik cenných stromů, jež dostal malý nabyvatel v díl svůj se svou parcelou, nesmí býti poraženo, poznáte, že pod tou či onou záminkou nový pán stromy přece odstraní a zpeněží. Neboť četník u nich stále státi nemůže Tamtéž, dopis Svazu československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny ze dne 26. června Tamtéž, dopis českého odboru Zemědělské rady ze dne 7. července M. S. Kdo pustoší zemi Českou. In: Lidové noviny, roč. 41, č. 597, , s PEKAŘ, J. Kritické poznámky k pozemkové reformě V. In: Národní listy, roč. 63, , s

142 V mnohých kruzích se dokonce v souvislosti s pozemkovou reformou rozproudila diskuze o škodlivosti stromů a keřů v polích, které dosavadní velkostatkáři trpěli nebo dokonce chránili. 506 Vedle výše uvedených obecných závěrů můžeme aplikaci předpisů o pozemkové reformě na ochranu přírody ilustrovat na mnoha konkrétních případech. V okolí Úhrova na Chotěbořsku stály lipové aleje, které vlastník velkostatku a jeho nájemce ocenili částkou ,- Kčs a chtěli je dát vykácet pro dřevo. Práci měli provést místní obyvatelé za nabídnuté klestí a pařezy. Tito však odmítli kácení provést a prostřednictvím četnictva vyrozuměli o chystaném kácení konzervátora Rudolfa Maximoviče. Vzhledem ke skutečnosti, že alej podléhala záboru, zakázala okresní politická správa na návrh konzervátora její vykácení. Dne 11. února 1921 se na místě konalo komisionální šetření, při němž konzervátor Maximovič poukazoval na význam stromů pro krajinný ráz a ochranu ptactva. 507 Vzorový postoj místních občanů k zamýšlenému kácení nebyl v té době zdaleka běžným jevem. Jejich kladný postoj ke stromům mohl být dán také tím, že v Úhrově stála památná Jiříkova lípa, pod níž dle pověsti uzavřel Jiří z Poděbrad mír s Matyášem Korvínem dne 27. února Druhým případem je starý dub u Borohrádku (někdy nazýván také jako Žižkův dub) rostoucí na pozemku, který v rámci pozemkové reformy získal místní obchodník František Němec. Ten měl v úmyslu dub pokácet a dřevní hmotu prodat za stejnou cenu, za jakou nabyl celý pozemek, zatímco okresní správní výbor v Kostelci nad Orlicí chtěl strom vykoupit za poloviční cenu, tj ,- Kčs. Okresní politická správa v Rychnově nad Kněžnou zakázala dne 29. ledna 1925 kácení tohoto dubu, neboť jej shledala cennou přírodní památkou a vynikající ozdobou krajiny. Ve svém rozhodnutí mj. uvedla: Pozemku toho nabyl jste u provádění pozemkové reformy nad obyčej výhodně se všemi značnými jeho výhodami a bylo povinností Vaší nésti jeho závady a proto je v odporu s duchem a tendencí reformy pozemkové, chtěl-li byste z pozemku takového nabývati i nadprůměrné zisky zničením přírodní památky, k jejíž zachování upíná se, jak zde prokázáno, zájem veřejný, který nabyl i hmotného vyjádření ve více než slušné nabídce. 509 Strom nakonec odkoupila okresní silniční správa v 506 MAXIMOVIČ, R. Nebezpečí v zákoně o dlouhodobých pachtýřích. In: Krása našeho domova, roč. 13, , s MAXIMOVIČ, R. Ouhrovské lipové aleje. In: Krása našeho domova, roč. 13, , s HRUŠKOVÁ, M., TUREK, J. Památné stromy. Praha: Tiskárny Havlíčkův Brod, 2003, s ANONYM. Zákaz skácení památného dubu u Borohrádku. In: Krása našeho domova, roč. 17, 1925, s

143 Rychnově nad Kněžnou a zajistila mu ochranu. 510 Zánik tohoto mohutného dubu přinesl dle dostupných informací až orkán Kyrill v lednu Jako další příklad ničení stromů v důsledku pozemkové reformy lze uvést javorovou alej v Koječíně, považovanou za okrasu kraje. Před pozemkovou reformou patřila heráleckému velkostatkáři ing. Fügnerovi, v rámci reformy ji získalo několik přídělců. Jeden z nich, rolník Josef Med, porazil dva mohutné javory z této aleje. Státní pozemkový úřad svým výměrem č proto důrazně upozornil rolníka Meda a ostatní přídělce v okresu, že každému, kdo nedodrží stanovené podmínky dle 20 přídělového zákona, bude přidělený pozemek odebrán. 511 Upozornění se zjevně neminulo účinkem, neboť i po téměř 100 letech je tato alej ozdobou kraje. Příklad podmínek ve smyslu 20 přídělového zákona, které ukládal Státní pozemkový úřad na ochranu stromů v rámci přídělové listiny, si můžeme ukázat ve věci lipové aleje v Heřmanově Městci, která byla rovněž ohrožena ze strany drobných přídělců: 1. Stromořadí bude udržováno v řádném stavu. 2. Kácení a ořezávání stromů smí se díti jen po předchozí dohodě se Státním památkovým úřadem v Praze. 3. Kdyby se měla vésti v blízkosti této aleje primární neb sekundární síť elektrická, telefonní neb telegrafní, neb provésti stavba, jež by podmiňovala časem okleštění větví, musí majitel včas t. j. před schválením dotyčného projektu upozorniti na to Státní památkový úřad v Praze. 4. Přidělený pruh pozemku podél stromořadí bude oset travou a udržován nadále jako louka resp. pastvina. 5. Živý plot podél stromořadí bude obnoven a řádně udržován. 6. Kdyby podmínky tyto nebyly udržovány, propadá přidělený pozemek i s příslušenstvím bezúplatně ve prospěch státu. 7. Podmínky tyto platí i pro každého budoucího právního nabyvatele těchto pozemků HROBAŘ, F. Staré a památné stromy na Žambersku, Králicku a Rokytnicku v Orlických horách. Praha: Svaz spolků okrašlovacích a ochranářských v Praze, 1949, s. 23, ANONYM. Ochrana stromů v Koječíně na Humpolecku. In: Krása našeho domova, roč. 18, 1926, s ANONYM. Ochrana památné lipové aleje v Heřmanově Městci. In: Krása našeho domova, roč. 19, 1927, s

144 Podobné podmínky ochrany byly stanoveny např. v případě dubů na hrázi bývalého rybníka v Záblatí na velkostatku Hluboká: Pět starých dubů, které rostou na východní straně hráze bývalého rybníka ani vykáceti ani ořezávati bez svolení Stát. památkového úřadu pro Čechy a závazek upozorniti tento úřad na to, kdyby v blízkosti těchto dubů, měla se vésti síť elektrovodní neb provésti stavba, která by vyžadovala ořezání dubů. 513 Za zmínku na tomto místě stojí i případ tzv. Vršského doubí u statku Vrchy jižně od Třeboně. Předmětné pozemky s dubinou patřily odedávna Schwarzenbergům, v rámci pozemkové reformy byly přiděleny místnímu Družstvu deputátníků a dělníků, kterému byly na základě 23 přídělového zákona uloženo stromy bez povolení nekácet ani neořezávat bez souhlasu Státního památkového úřadu. Tyto podmínky se vztahovaly i na nástupce přídělce a za jejich nedodržení hrozilo odejmutí přidělené půdy. 514 Navzdory tomu bylo koncem roku 1925 pokáceno 6 dubů z celkových 53 dubů. 515 Dalšímu kácení zabránil památkový odbor MŠANO. Družstvo následně převedlo pozemku s dubinou na nového vlastníka, který na přelomu let 1927 a 1928 bez povolení pokácel dalších 23 dubů. 516 Proti tomuto jednání protestovala třeboňská městská rada, která jej veřejně odsoudila. Uvedla, že bývalí vlastníci Schwarzenbergové stromy chránili, ošetřovali a káceli pouze ty odumřelé, které hrozily pádem, a na jejich místě okamžitě vysazovali nové. Toto je nejkřiklavější ukázka hromadného ničení přírodních krás, tak hmotnými zájmy, znělo z prohlášení třeboňské městské rady. Počátek byl již dříve učiněn týmž držitelem poražením kaštanové aleje od silnice k Domanínu ke dvoru Vrchy a stejný osud patrně čeká celou krásnou kaštanovou alej podél zmíněné silnice, ač nutno naopak zase uznati, že v polích držitel Vrchů dává vysazovati hromadně ovocné stromy, tyto však by mohly stávající krásu krajinnou pouze doplniti, nikdy však nahraditi. To vše jest jen malá ukázka toho, co se děje u malých držitelů přidělených pozemků nenápadně, kde pomalu každým rokem padají věkovité duby, lípy a olše za oběť touze po peněžním užitku na všech stranách, takže nebude-li provedena co nejdříve všestranná ochrana zákonná a nebude-li energicky prováděna, zmizí nám v krátku všechny krásy, které budovaly věky. 517 Do dnešních dnů se z Vršského doubí zachovalo 14 stromů rozdělených do dvou skupin po 7 jedincích, které jsou právem chráněny jako památné. 513 Národní archiv Praha, fond Ministerstvo školství, inv. č. 2420, kart ANONYM. Ochrana památek při pozemkové reformě. In: Krása našeho domova, roč. 18, 1926, s AMBROŽ, J. Staré duby na Třeboňsku. In: Krása našeho domova, roč. 18, 1926, s AMBROŽ, J. Stav stromů na Třeboňsku. In: Krása našeho domova, roč. 21, 1929, s RADA MĚSTA TŘEBONĚ. J Accuse! In: Krása našeho domova, roč. 20, 1928, s

145 Posledním případem, který chci na tomto místě zmínit, je dubová alej na zbytkovém velkostatku v Novém Etynku (dnes Nové Včelnici), která měla být na počátku 30. let vykácena. Státní pozemkový úřad však kácení zakázal s poukazem, že duby měří od 156 do 276 cm v prsní výšce, vysokokmeny, mohutné pěkně rostlé. Samy o sobě jsou přírodní památkou, vynikající rozměry i stářím. Toto stromořadí jest v celém okolí dnes jediným, neboť přídělci bez povolení vykáceli stromořadí ostatní. ( ) Významné tyto stromy chráněny jsou před vykácením ve smyslu 23 a 50 zák. ze dne 30. ledna 1920 č. 81 Sbírky zákonů a nařízení. Rovněž snížení výnosů pozemků na ploše nezastíněné aleji nepřichází vzhledem k poměrně malé výměře a mírné přidělovací ceně v úvahu, zejména uváží-li se ztráta vzniklá ochuzením kraje o staré typické stromořadí. 518 Zamýšlenému kácení zmíněného stromořadí bylo tedy zabráněno a díky tomu se nám dochovalo do dnešní doby. Mezitím duby výrazně zmohutněly a zůstávají nadále ozdobou kraje (viz příloha č. 7), což potvrdilo umístění této aleje na 46. místě (z 96 nominovaných) v anketě Alej roku Tento příklad nám rovněž ilustruje, že ochrana dřevin je nadčasovým fenoménem. Záměr, pro který měl být strom odstraněn, může postupem času odpadnout, a strom jej může výrazně přežít. Moudrý krok k zachování aleje našel po devíti desetiletích svou odezvu v zájmu veřejnosti o tuto alej přihlášením do zmíněné ankety. Nedávno provedená údržba této aleje ji určitě zajistí ještě dlouhou existenci Snahy o legislativní úpravu ochrany přírody v meziválečném období O zamýšleném návrhu zákona na ochranu památek poprvé promluvil dr. Zdeněk Wirth na sjezdu československých botaniků v roce Měl to být zákon monumentální, jen o několika málo paragrafech, za to však do detailů propracovaných, zákon, jakým se nebude moci pochlubit žádný ze sousedních států. 520 K zamýšlenému zákonu mělo být přijato více prováděcích podzákonných norem, což s sebou však neslo nebezpečí, že by mohly být snadněji měněny i rušeny a ochrana přírody by tím mohla utrpět. Na jaře 1922 předložil poslanec Národního shromáždění Jaroslav Stejskal spolu s 20 kolegy návrh zákona na ochranu přírodních památek. Dle důvodové zprávy k tomuto návrhu 518 Kubeša, Stručný přehled, s Výsledky hlasování In: alejroku.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: ASTRID. K chystanému zákonu o organisaci ochrany přírodních památek. In: Nová práce, list pro organisaci práce, technickou a sociální politiku, roč. 3, 1921, s

146 zákona bylo mnohaletými zkušenostmi potvrzeno, že není možné spoléhat na pochopení soukromníků vlastníků těchto památek nýbrž je nutné zajistit ochranu zákonnými omezeními soukromého práva. Dle autorů návrhu měly přírodní památky nejen velkou hodnotu vědeckou, ale i hodnotu pro cizinecký a turistický ruch. 521 Návrh se skládal z 11 paragrafů. Přírodní památky byly definovány v 1 jako charakteristické zjevy domácí přírody, zvláště takové, jež vznikly bez přičinění lidského a na původním místě se udržely. Jsou to především: obvody zvláštního krajinného rázu, útvary půdy, společenstva rostlinná nebo zvířecí, jakož i jednotlivé druhy a formy zvířat a rostlin. V pochybnostech, zda lze konkrétní objekt považovat za přírodní památku mělo rozhodnout MŠANO po vyjádření pomocných úřadů a znalců. Ochranu přírodních památek spočívající ve zjištění, prozkoumání a zachování měl zajišťovat Státní památkový úřad prostřednictvím ustanovených odborníků, za součinnosti pomocných úřadů. Státní památkový úřad měl provést inventarizaci všech přírodních památek, založit archiv jejich fotografií, map, zařídit katastrální záznamy a označení chráněných objektů. Podle 3 měla být ochrana přírodních znamenitostí 522 zabezpečena čtyřmi možnými způsoby: a) Schválením soukromoprávní smlouvy mezi vlastníkem půdy, na níž se přírodní památka nalézá, a osobou, která se zavazuje v držení a současně ochranu oné památky, nebo jíž to bylo z moci úřední přiděleno. b) Knihovním vložením služebnosti, obsahující závazek, že vlastník a jeho nástupce zachovají neporušenost a ochranu přírodní památky, jakož i přístup veřejnosti neb vědeckým pracovníkům. c) Vyvlastněním půdy s chráněným objektem a přístupem k němu a prohlášením této oblasti za státní rezervaci. d) Stálým dozorem příslušných státních orgánů a trestním stíháním škůdců podle trestního práva. Za vyvlastněné objekty měl stát poskytovat náhradu obecné hodnoty pozemků bez přihlédnutí k ceně mimořádné obliby. Rozhodnutí o schválení smlouvy, uložené služebnosti nebo o vyvlastnění a náhradě se mělo zapisovat do pozemkové knihy. Vyvlastněné pozemky si mohl stát buď ponechat, případně je převést do vlastnictví či správy obcí, vědeckých a 521 Národní shromáždění Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Návrh zákona používal nekonzistentní označování přírodní památka a přírodní znamenitost. 146

147 humanitních korporací. Každé poškození nebo zničení přírodní památky mělo být kvalifikováno jako poškození cizího majetku a trestáno podle trestního zákona. Stejskalův návrh zákona nebyl v žádném případě ideálním řešením, neupravoval pravomoci orgánů, způsoby rozhodování o přírodních památkách (např. o stanovení jejich ochrany, o povolování zásahů do nich apod.). Ačkoli byl přibližně stejně rozsáhlý, nedosahoval kvality Jeřábkova návrhu z roku Na nedostatečnost Stejskalova návrhu upozorňovala již redakce časopisu Krása našeho domova, která jej otiskla s poznámkou, že není dokonalý a je jen výsečí celku, který bude řešen vládní předlohou zákona na ochranu památek. 523 Není tedy vůbec divu, že Stejskalův návrh neprošel legislativním procesem. Vzhledem ke skutečnosti, že ani v následujících letech nebyl přijat žádný jiný návrh na ochranu přírodních památek, postěžoval si v roce 1927 J. S. Procházka, že by bylo přeci snad bývalo lépe projednati návrh Stejskalův na ochranu přírodních památek, přes jeho mezery a nedokonalosti, když oficiální předloha tak dlouho na sebe nechává čekati. 524 Dne 23. ledna 1927 proběhla anketa mezi několika korporacemi zabývajícími se ochranou přírody, z níž vzešla rezoluce požadující rychlé vydání zákona na ochranu přírodních památek, silničního zákona, který by bral náležitý zřetel na vzrostlé aleje a památné stromy, aby bylo příslušnými orgány učiněno opatření chránící aleje a památné stromy, které jsou zvláštní ozdobou místa atp. 525 Většina návrhů vzešlých z této ankety však nebyla v blízké době naplněna. V průběhu 30. let pak probíhala debata nad návrhem zákona o památkách (historických, uměleckých i přírodních), mnohé instituce a odborné společnosti (např. Československá myslivecká jednota, Národní technické museum, Numismatická společnost československá, Geologický ústav, Klub za starou Prahu, Ornitologická společnost a mnohé další) 526 osnovu tohoto zákona připomínkovaly, k jejímu schválení však nedošlo Tzv. Silvestrovský výnos Zakládání nových přírodních rezervací nabralo za první republiky na intenzitě a to i přes stálou absenci dostatečného právního rámce. Přesto se jim oproti minulosti dostalo státního 523 ANONYM. Návrh zákona poslance J. V. Stejskala a soudruhů na ochranu památek přírodních. In: Krása našeho domova, roč. 14, 1922, s Procházka, Ochrana přírody Díl II., s Tamtéž, s Národní archiv Praha, fond Ministerstvo školství, kart

148 uznání. Vedle původních soukromoprávních rezervací založených jejich vlastníky začaly vznikat rezervace z rozhodnutí státních orgánů. Vznik rezervací umožnila i výše popsaná pozemková reforma, kdy podmínky ochrany byly vloženy do pozemkových knih. Rezervace se tehdy rozlišovaly na úplné, zcela vylučující jakékoli obhospodařování a jiné zásahy, a částečné, kde byla určitá forma hospodaření možná. Důležitým okamžikem v historii české ochrany přírody bylo vydání výnosu MŠANO č /33-V, o ochraně přírodních památek, dne 31. prosince Vzhledem k datu vydání bývá tento výnos nazýván Silvestrovským výnosem. Nejednalo se o žádný právní dokument, nýbrž pouhý úřední soupis chráněných území, v němž bylo zařazeno 108 rezervací z území dnešní České republiky, 18 ze Slovenska a 12 z Podkarpatské Rusi. 527 Vzhledem k absenci dokumentů o založení některých rezervací, je v jejich případě Silvestrovský výnos prvním dokumentem potvrzujícím jejich ochranu. Takové rezervace bývají někdy označovány jako Silvestrovské rezervace. 528 Silvestrovský výnos byl vydán v souvislosti s novými učebními osnovami pro školy, aby žactvo bylo vychováváno k lásce k přírodě, k chápání jejích zákonitostí a krásy, k probouzení lásky k domácímu kraji, k národu a k naší vlasti Československé republice, k poučování o památkách přírodních i kulturních a k pěstování smyslu pro jejich ochranu. 529 Soupis rezervací v silvestrovském výnosu obsahuje základní údaje o nich vedle názvu také jejich výměru, rok založení, důvod ochrany a jejich správce či vlastníka. Silvestrovský výnos je cenným dokumentem dokládajícím vznik a existenci chráněných přírodních rezervací, přičemž mnoho z nich bylo chráněno právě kvůli svému dřevinnému porostu. Význam tohoto dokumentu je navíc umocněn neexistencí dostatečné právní normy zabezpečující ochranu přírody. Je důkazem, že stát uznával ochranu rezervací v tomto výnosu uvedených Několik praktických případů z meziválečného období Z meziválečného období se nám zachovalo převážně v časopisu Krása našeho domova více zmínek o případech ochrany konkrétních stromů, ať již negativních nebo pozitivních. 527 Pavel Pešout uvádí, že Silvestrovský výnos několik rezervací zcela opominul, např. Vrkoč, Peklo a Hojná Voda (Pešout, Silvestrovský výnos, s. 10). 528 Franková, Právní úprava, s MŠANO, Ochrana přírodních..., s

149 Prvním z nich je případ kácení starého topolu u zahrádky Antonína Vonostránského v Hrobcích. Tamní obecní zastupitelstvo povolilo dne 9. března 1924 panu Vonostránskému pokácet topol, což se nelíbilo okresní politické správě v Roudnici nad Labem, která na základě své dohledací pravomoci dle 102 obecního zřízení vydala dne 14. května 1924 výměr č , jímž kácení zakázala a to z důvodu, že staletý topol je nesporně vynikající přírodní památkou důležitou i pro obraz krajiny, v níž je důležitou složkou, kterou z důvodů veřejnoprávních není přípustno zničiti. Jakékoli nakládání se zmíněným topolem, jeho poražení neb okleštění bez svolení zdejšího úřadu se zakazuje. 530 Okresní politická správa v Roudnici nad Labem byla v té době patrně nakloněna snahám o ochranu stromů. Svým výměrem ze dne 5. března 1924 č prohlásila platan stojící solitérně v katastru obce Poplzí (dnes Poplze) na bývalém Libochovickém panství za památný stářím, mohutností, druhem a funkcí v krajině. Podmínky ochrany byly obdobné jako v předchozím případě. Dle údajů z místního zámeckého archivu měl být tento platan posledním zachovalým z aleje vysazené v letech inspektorem Wenigem při silnici z Libochovic do Poplzí. 531 Poněkud kuriózním případem bylo zamýšlené odstranění dvou starých lip s bohatými korunami rostoucí u dvora v Habarticích u Klatov, které požadoval odstranit tamní obecní úřad, poukazující na stín a škodlivost těchto stromů pro postavení pomníku rodákům padlým v první světové válce. Obecní úřad chtěl po pokácení lip a výstavbě pomníku na místě vysadit lípy nové, které by dle jeho názoru pomník krášlily a v budoucnu by zvyšovaly půvab vesnice. Zcela opomíjel, že by i tyto nové lípy měly v budoucnu na pomník stejný vliv jako ty staré. Nad absurdností názoru habartického obecního úřadu se pozastavil i Státní památkový úřad, který jej shledal v rozporu se zásadami ochrany přírody. Upozornil, že lípy, jejichž obvody kmenů přesahují 3 metry, musí být pokládány za přírodní památku a vyjádřil se i k ideovému rozměru jejich zachování: Pomník na věčnou paměť postavený padlým vojínům z Habartic zajisté nemůže míti lepšího a vhodnějšího místa než právě ve stínu těchto památných starých lip habartických, které svým vzrůstem, půvabem i stínem bývaly kdysi i milými padlým hrdinům, kteří kdysi pod rozložitými větvemi anebo v blízkém jich sousedství trávili chvíle svých jarých let. Postavením pomníku ve stínu starých lip habartických imposantně snoubiti se bude stará doba obce s novým obdobím vděčnosti občanské za obětování životů v boji za osvobození vlasti a národa ANONYM. Ochrana topolu v Hrobcích. In: Krása našeho domova, roč. 17, 1925, s ANONYM. Platan v Poplzí. In: Krása našeho domova, roč. 17, 1925, s ANONYM. Vykácení lip u dvora v Habarticích u Klatov. In: Krása našeho domova, roč. 19, 1927, s

150 Dalším poněkud kontroverzním případem, který byl medializován v několika periodikách, bylo pokácení 356 let staré Fichtenbašské jedle v červenci Tato jedle rostla v lesích patřících městu Domažlice. Důvodem jejího pokácení mělo být vystavení kmenu na místní krajinské výstavě. Namísto pochvalných reakcí se domažlická lesní správa stala terčem kritiky, kdosi na poražený kmen napsal posměšnou básničku: Bodrými předky před 300 lety zasazen, lačnými potomky roku 1927 poražen. Cizinec mne chránil, bych jeho les zdobil, našinec mne podťal a života zbavil. 534 Domažlický lesní úřad i městská rada v reakci na medializování případu uvedly, že takových stromů je v jejich lesích ještě dost, přičemž hlavním důvodem poražení Fichtenbašské jedle byla hniloba uprostřed délky kmene, kvůli níž strom ohrožoval pádem okolní porost. Po ukončení výstavy byl z jedle upraven výřez, který byl umístěn v Hanově parku. 535 Úmysl vystavit část kmenu této jedle v parku byl kritizován na stránkách časopisu Krása našeho domova: Dnes, aby tento Kocourkov byl dovršen, bude se ze skáceného stromu dělati monolith (jak známo, monolith je od řeckého lithos kámen, tedy monolith ze dřeva je kardinální nesmysl). Ale ať již je tomu jakkoli. Jen ať si v Domažlicích vztyčí trosky vzácného lesního velikána, tak hloupě a nesmyslně zničeného. Vztyčí si je na svoji vlastní věčnou ostudu. 536 Kácení dřevin se dokonce stalo i předmětem parlamentní interpelace. Dne 8. února 1921 senátor Otmar Hrejsa s několika kolegy interpeloval ministra školství a národní osvěty ve věci ochrany stromů jako přírodních památek. Uvedl aktuální případ, kdy se obecní zastupitelstvo Malenovic u Zlína usneslo prodat na dřevo dva 180 let staré kaštany na náměstí a čtyři 300 let staré duby u kapličky. Senátoři chtěli vědět, zda je ministru tento případ znám a zda je ochoten prostřednictvím okresní politické správy v Uherské Hradišti proti kácení zakročit. Rovněž se dotazovali, jestli je ochoten budit u podřízených úřadů zájem o ochranu památek a 533 ANONYM. Král čerchovských lesů skácen. In: Nová doba, roč. 33, , s ANONYM. Zajímavé a vzácné stromy v Československu. In: Krása našeho domova, roč. 21, 1929, s KUDERA, J. Zaniklá velká dřeva jedlová v Českém lese. In: Český les. Příroda a historie, 2010, č. 7 8, s ANONYM. Symbol šumavského hvozdu. In: Krása našeho domova, roč. 21, 1929, s

151 zda míní trestat projevy vandalismu. 537 Ministr dr. Šusta odpověděl 19. května 1921 s tím, že jeho ministerstvo i památkové úřady budí zájem o zachování přírodních památek a nabádají politické a samosprávné úřady k ochraně takových památek. K malenovickému případu uvedl, že vyzval jsem toho dne [4. února 1921] telegraficky okresní správu politickou v Uherském Hradišti, aby zamezila vykácení dubů u kapličky. Zatím zakoupilo několik občanů malenovických tyto stromy i kaštan na návsi, aby je zachránilo, ale obec nařídila jim do 9. dubna 1921 stromy skáceti s pohrůžkou, že stromy znovu prodá, nebudou-li vykáceny do udané lhůty. Proto požádalo ministerstvo školství a národní osvěty zemský výbor moravský, aby nařídil obci Malenovické odložiti nařízené skácení stromů až do vyřízení protestu devíti členů obecního zastupitelstva podaného zemskému výboru proti usnesení o skácení ze dne 10. ledna Existuje však i množství pozitivních případů ochrany stromů, a to dokonce již odumřelých. Například dub ve Valech u Přelouče, který byl ve 20. letech vypálen, aby se sovy vyplašily a tím zničen, byl v roce 1940 konzervován, aby jeho torzo zůstalo na místě i nadále. 539 Rovněž v Malonicích na Klatovsku stála na návsi staletá lípa, která uschla. Místní velkostatkář rytíř Lumbe nechal její kmen zakonzervovat, aby zůstal zachován co nejdéle. Setkal se však s nepochopením představitelů obce, kteří chtěli nechat strom odstranit. 540 Kmen starého dubu v lese nedaleko kostela sv. Jana v Kladně Dubí byl zase chován v úctě okolními obyvateli, až do doby, než jej nějací zlomyslníci z bujnosti povalili. 541 Naopak v jihočeské obci Opalice stojí torzo mimořádného dubu dodnes, zachované díky pravidelné údržbě. S dubem je spojena pověst o záchraně dvou mnichů ze zlatokorunského kláštera v době husitských válek, na což odkazuje starodávný obraz připevněný ke kmenu. Tato skutečnost zajisté přispěla k ochraně stromu i po jeho odumření. Mezi pozitivní případy lze zařadit rovněž takové, kdy sice musel zájem na ochranu přírody ustoupit důležitějším zájmům, přesto dané okolnosti svědčí o kladném vztahu lidí ke stromům. Takovým bylo pokácení 430 let staré lípy ve Dzbeli u Konice v roce 1933, která byla poškozená a hrozila pádem. Místní obyvatelé uspořádali před pokácením lípy smuteční 537 Národní shromáždění Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: FRIČ, J. Úprava zbytku kmene památného stromu. In: Krása našeho domova, roč. 37, 1946, s ANONYM. Lípa v Malonicích. In: Krása našeho domova, roč. 13, , s ANONYM. Prastarý dub vyvrácen. In: Krása našeho domova, roč. 14, 1922, s

152 rozloučení, jeden z nich zahrál na cello píseň Hořela lípa, hořela. Mnozí prý měli slzy v očích. 542 Ještě důstojnější rozloučení uspořádali lidé v Libníkovicích, kde po vichřici dne 4. července 1929 padla Národní lípa. Při té příležitosti měl proslov starosta, školní děti recitovaly básně o lípě a zazněly národní písně. Úlomky dřeva z této lípy si brali přítomní na památku domů. 543 Ochranu však naštěstí nepožívaly výhradně staré stromy, ale i ty mladší, o čemž svědčí případ z Lobkovic. Okresní správa politická v Brandýse nad Labem zakázala v roce 1922 pokácet dvacetiletou lípu a desetiletý akát před domem učitele Josefa Moravce v Lobkovicích, neboť by tím bylo narušeno stromořadí. Okresní politická správa poukázala i na to, že stromy ony nestíní u stavení samotného, nýbrž před jeho zahrádkou a když majitelé ostatních domů, před nimiž stromy jsou, si na stromořadí to, které je k ozdobě obce i jejich domů, si nestěžují, nemá žadatel k tomu vážných důvodů. 544 Na závěr uvedu dva příklady smluvní ochrany stromů, první z nich sahá ještě do doby před vznikem republiky. Jednalo se o část tehdy let staré lipové aleje v Kocelovicích. Když místní velkostatkář prodával pozemek, u něhož rostly čtyři lípy z této aleje, vložil do kupní smlouvy podmínku, že nesmí být pokáceny. 545 Druhým případem je ochrana jednoho z nejstarších tisů v České republice rostoucího v zámeckém parku ve Vilémovicích. V lednu 1926 koupil tento zámek i s parkem notář z Ledče nad Sázavou JUC. Zdeněk Perek od původního vlastníka Emila Kasala. V kupní smlouvě byl obsažen článek IX. zajišťující ochranu starému tisu: Kupující béře na vědomí, že na zahradě č. kat. 7/1 ve Vilímovicích stojí starobylý strom tis (Taxus), jehož stáří bylo odhadnuto asi na let, kterýž, co historická památka, stojí pod ochranou státního úřadu památkového, k jehož příkazu nesmí strom ten býti skácen, ani úmyslně poškozen a svoluje výslovně k tomu, aby knihovně byla pro každého majitele zámku čp. 1 ve Vilímovicích zahrady č. kat. V/1 tamtéž služebnost trpěti, nepoškozovati a neskáceti tis v zahradě č. kat. 7/1 stojící. 546 Trhovou (kupní) smlouvou ze dne 27. března 1926 byla založena i ochrana skupiny dubů na velkostatku Prčice-Uhřice. Smlouva zavazovala vlastníka a všechny jeho právní nástupce, že 542 ANONYM. Skácení 430leté lípy. In: Krása našeho domova, roč. 25, 1933, s Anonym, Zajímavé a vzácné, s ANONYM. Skácení stromů před domem číslo popisné 48 v Lobkovicích. In: Krása našeho domova, roč. 16, 1924, s ANONYM. Ochrana lipové aleje v Kocelovicích. In Krása našeho domova, roč. 18, 1926, s ANONYM. Ochrana tisu ve Vilímovicích. In: Krása našeho domova, roč. 18, 1926, s

153 skupinu dubů nalézajících se na dvorském pozemku č. k. 107/1 v Uhřicích bude udržovati v dobrém stavu jako přírodní krásu, na jejíž udržování se vztahují předpisy u 20 př. zák. a dále závazek resp. omezení, že tyto stromy bez předchozího svolení Stát. památ. úřadu pro Čechy v Praze, nesmí býti káceny ani ořezávány Vývoj po druhé světové válce Doba trvání Protektorátu Čechy a Morava ochraně přírody příliš nepřála, od roku 1942 spadala její agenda pod lesnický odbor Ministerstva zemědělství a lesnictví, kde byla silně potlačována. 548 V období okupace, zejména v roce 1941, bylo pokračováno ve vytváření soupisů přírodních památek, některé z těchto soupisů byly publikovány v časopisu Krása našeho domova. Tato akce probíhala i v pozdějších letech formou dotazníků. 549 Zároveň zde byla zveřejněna výzva, aby vlastníci starých stromů vyplnili, podepsali a zaslali Státnímu památkovému úřadu prohlášení tohoto znění: I. Podepsaný v polit. okrese prohlašuje, jako vlastník pozemku ppčk. v kat. území. vlastním jménem a jménem svých potomků, pokud se týče právních nástupců, že bude ochraňovati stojící... jako přírodní památku, že ji neskácí ani nebude ořezávati či jiným způsobem ohrožovati a poškozovati bez vědomí Památkového úřadu v Praze. II. Závazky tímto prohlášením přejaté platí i pro každého jiného právního nástupce v držbě. III. Právo kontrolovati zachování podmínek sub. I a II. uvedených patří Památkovému úřadu v Praze. Tomuto úřadu se zároveň vyhrazuje právo povolovati výjimky z tohoto ustanovení. Podepsaný... uděluje tímto výslovně svolení, aby na základě tohoto prohlášení byly závazky v odstavcích I III tohoto prohlášení uvedené v příslušné vložky pozemkové knihy zaznamenány, aniž by mu však vznikly jakékoliv výlohy První poválečný návrh zákona o ochraně přírodních památek Ještě před skončením okupace byl pod vedením dr. Jaroslava Kliky vypracován v Masarykově akademii práce a Svazu okrašlovacích spolků návrh zákona na ochranu přírody a krajiny. Po osvobození byl tento návrh předložen ministru školství a osvěty prof. Zdeňku 547 Národní archiv v Praze, fond Ministerstvo školství, inv. č. 2420, kart Lipský, Vývoj ochrany, s Reš, Ústřední seznam, s KKA. Prohlášení stromů za chráněné. In: Krása našeho domova, roč. 33, 1941, s

154 Nejedlému a 10. září 1945 zaslán též presidentu dr. Edvardu Benešovi. Autoři návrhu vyzdvihovali probíhající kolonizaci vysídleného pohraničí a provádění pozemkové reformy jako velmi vhodné příležitosti pro přijetí takového zákona. Autoři v důvodové zprávě zdůrazňovali, že všechny kulturní státy vydaly ve 20. století zákony na ochranu přírody a krajiny, zatímco Československo nikoli. 551 Navrhovaný zákon měl 23 paragrafů. Podle 2 tohoto návrhu mělo být udržení a zachování přírody i rázu kraje obecným zájmem po stránce národní, sociální, vědecké, národohospodářské, mravní a estetické. Zakázáno mělo být poškozování, ničení, znešvařování a jakékoli podstatné změny chráněných přírodnin, přírodních útvarů a krajinných obrazů. Vedle ochrany vzácných druhů rostlin a zvířat, jejich stanovišť, geologických a mineralogických útvarů se podle 3 alinea 3 měla ochrana týkat též starých a památných stromů, význačných stromořadí, skupin stromů a keřů v krajině, zejména těch, které provázejí vodní toky. Ochrana takových dřevin měla připadat příslušným památkovým úřadům a jejich konzervátorům. Pro územní ochranu přírody měl navrhovaný zákon zavést dva typy chráněných území přírodní chráněné oblasti a národní chráněné oblasti, jako vyšší stupeň. Návrh rovněž definoval soustavu orgánů. Nejvyšším správním úřadem pro ochranu přírody by bylo Ministerstvo školství a osvěty (dále jen MŠO ), pod nějž by spadaly zemské památkové úřady. Pomocnými orgány zemských památkových úřadů měli být konzervátoři jmenovaní na 5 let pro pevně stanovený obvod jednoho nebo více okresů. Tito měli zastupovat památkový úřad a vykonávat dozor zejména nad ochranou starých a významných stromů, jejich skupin a stromořadí. Vedle těchto úřadů měl být zřízen Ústav pro ochranu přírody, jehož úkolem mělo být provedení soupisů a dokumentace přírodních památek, jejich vědecké studium, propagační a osvětová činnost. Ústav pro ochranu přírody měl podle 12 do pěti let provést soupis všech přírodnin zasluhujících ochranu. Chráněné objekty vyjmenované v 12 písm. b) návrhu (národní chráněné oblasti, přírodní chráněné oblasti, chráněné geologické a mineralogické útvary, chráněné stromy, stromořadí, skupiny stromů a keřů, krajiny chráněné z hlediska přírodního a estetického) pak měly být zapsány do rejstříku ochrany přírody a krajiny. O zápisu do tohoto rejstříku měl příslušný památkový úřad vyrozumět katastrální úřad. Návrh zákona obsahoval základní rámec pravidel ochrany přírody a krajiny. Podle 7 písm. c) mělo být zakázáno vypalovat trávu a křoviny na mezích. Odstraňování stromových 551 ANONYM. Zákon na ochranu přírody a krajiny. In: Krása našeho domova, roč. 37, 1946, s

155 skupin, které by byly významné pro kraj, bylo možné pouze s povolením příslušného okresního úřadu vázaného na povolení památkového úřadu a dobrozdání Ústavu pro ochranu přírody. Vlastník pozemku s registrovaným chráněným objektem měl povinnost pečovat o ochranu tohoto objektu, aby zůstal zachován. Jakékoli zásahy v okolí chráněného objektu měly podléhat povolení příslušného památkového úřadu. Návrh zákona umožňoval v 19 vyvlastnění za účelem ochrany registrovaných přírodních objektů. Za toto vyvlastnění měla příslušet vyvlastněnému náhrada obecné ceny v době vyvlastnění. Kdo by porušil ustanovení navrhovaného zákona, mohl být potrestán pokutou do 5.000,- Kčs nebo trestem odnětí svobody do tří měsíců, při přitěžujících okolnostech peněžitým trestem od 5.000,- Kčs do ,- Kčs nebo trestem odnětí svobody do dvou let. Navrhovaný zákon, obdobně jako výše popsané předchozí pokusy neprošel legislativním procesem, a tak i nadále v Československo postrádalo zákonnou normu ochrany přírody Podzákonná a mimoprávní normotvorba Chybějící zákonnou právní úpravu alespoň částečně nahrazovala normotvorba v podobě podzákonných vyhlášek, výnosů, ale i různých pokynů a oběžníků. Mnohé z nich byly zveřejňovány ve věstníku Ochrana přírody, vydávaném od roku Vznikala nepřehledná změť závazných i nezávazných dokumentů s věcně či místně omezenou působností, individuálních aktů, proklamací apod. Již krátce po osvobození 18. května 1945 se dohodli ministr školství a osvěty a ministr zemědělství, že dojde k navrácení agendy ochran přírody zpět pod MŠO, jako tomu bylo před rokem Dne 10. ledna 1946 vydalo MŠO výnos č. B /45-III, kterým stanovilo prozatímní organizaci státní péče ochrany přírody a domoviny. 552 Tento výnos stanovil, že MŠO je úřadem druhé a poslední instance. Jemu byly podřízeny jako úřady první instance státní památkové úřady v Praze a v Brně. Při ministerstvu byla zřízena jako odborný poradní orgán Ústřední rada pro ochranu přírody. Zachovány zůstaly funkce konzervátorů, byl však kladen důraz na jejich národní a politickou bezúhonnost a spolehlivost. Dosavadní funkce generálního konzervátora byla přejmenována na ústředního konzervátora státní péče ochrany přírody. Pro konzervátory vydalo MŠO dne 17. prosince 1946 instrukci č. B /46, kterou byla upravena jejich činnost. 553 Úkolem konzervátorů byla tvorba posudků a vyjádření, 552 Výnos publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 1, 1946, s Instrukce publikována ve věstníku Ochrana přírody, roč. 2, s

156 provádění soupisů, dohled nad přírodními památkami, propagace ochrany přírody apod. Instrukce jim výslovně ukládala bdít nad řádným dodržováním ochranných podmínek uložených podle 11 záborového zákona a podle 20, 23 a 50 přídělového zákona. Ústředna pro lesní a dřevařské hospodářství vydala již 24. května 1945 oběžník, 554 jímž nařídila za účelem zachování národního přírodního majetku a rázu krajiny zastavení veškeré těžby dřeva v parcích, rezervacích a v oborách rázu přírodních parků. V ostatních oborách byly těžební zásahy omezeny a výslovně nařízena ochrana významných stromových jedinců a listnatých partií původního rázu. Dne 25. ledna 1946 vydal ZNV v Praze oběžník č. 147, 555 kterým bylo všem podřízeným národním výborům uloženo podle místních poměrů vydání příslušných zákazů, aby majitelé a obyvatelé půdy nesměli kácet ojedinělé stromy, nebo jejich skupiny, starší 40 let, pokud jde o stromy staré a památné, jakož i stromy a skupiny stromů dodávající krajině esteticky zvýšené hodnoty. Důvodem ochrany bylo, že většina stromů je ochranou před větrem udržuje vlhkost půdy a je útočištěm ptáků. Oběžník nabádal ONV, aby v případě záměru kácet strom celou situaci důkladně zvážily a k šetření přizvaly zástupce Státního památkového úřadu nebo konzervátora. Obdobný oběžník vydal pro Moravskoslezskou zemi ZNV v Brně 5. února V reakci na vydání těchto oběžníků navrhl František Hrobař, autor několika spisů o památných stromech, aby podobná opatření byla vydána i pro stromořadí a břehové dřeviny a okresní školní výbory se zasadily o lepší osvětu o ochraně stromů na školách. 556 V návaznosti na doporučení v oběžníku ZNV v Praze č. 147 vydal Magistrát hl. m. Prahy vyhlášku č. 6/46 o zákazu kácení stromů v Praze, v níž reflektoval doporučení předmětného oběžníku. 557 Vyhláška zakázala nejen kácení, ale i jakékoli jiné poškozování památných a esteticky hodnotných stromů starších 40 let. Zákaz se nevztahoval na souvislé lesní porosty, veřejné sady a odumřelé ovocné stromy. Za přestupek proti tomuto zákazu mohl ÚNV hl. m. Prahy uložit pachateli pokutu od 10,- do 5.000,- Kč nebo trest odnětí svobody od 12 hod. do 14 dnů. 554 Oběžník publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 1, 1946, s Oběžník publikován tamtéž. 556 HROBAŘ, F. Zvýšení krásy krajiny vysazováním nových stromů a uchování starých. In: Krása našeho domova, roč. 37, 1946, s Vyhláška publikována v časopisu Krása našeho domova, roč. 37, 1946, s

157 Další oběžník týkající se ochrany význačných stromů vydal ZNV v Praze dne 14. února 1947 pod č V něm mj. upozornil ONV a MNV, aby ve všech případech, kdy se jednalo o odstranění památného stromu, vyžádaly dobrozdání příslušného konzervátora. V roce 1947 byly rovněž vydány předpisy chránící doupné stromy jako hnízdiště ptáků. Oběžníkem č. j /3756/VI-7/47 ze dne 20. září 1947 vyzvalo Ministerstvo zemědělství ZNV v Praze a Brně, aby vyzvaly lesní správy k zachování starých doupných stromů až do jejich přirozeného zániku. 558 K označování památkově hodnotných stromů a upozorňování občanů na ně vyzýval pokynem č. j. XVII-I-600/ ze dne 8. května 1948 ZNV v Praze všechny podřízené ONV. 559 Ochranu přírody a stromů neopomíjely ani jiné rezorty. Například Ministerstvo národní obrany vydalo výnos o ochraně přírodních památek. 560 Dle tohoto výnosu měli velitelé čas od času vysvětlit příslušníkům svých útvarů oprávněnost ochrany přírody. Měli poukázat na etický a mravní význam přírodních objektů a upozornit na rozdíl ve vzhledu krajiny bez stromoví a krajiny porostlé. Výnos rovněž nabádal ke kázeňskému či trestnímu stíhání jedinců, kteří by ze zlomyslnosti nebo z nedbalosti poškodili přírodní památky. Rovněž ústřední ředitelství ČSD vydalo výnos č / ze dne 21. listopadu 1949 o osazování železničních pozemků dřevinami, kterým bylo nařízeno postupné odstraňování akátů a jejich náhrada domácími dřevinami. 561 Výnos uváděl, že akáty jsou cizí dřevinou nepatřící do naší krajiny, která má nepříznivý vliv na půdu, podporuje plevely a je vysoce expanzivní. Ostatně výsadba akátu nebyla doporučována již dříve, např. oběžníkem ZNV v Brně č VII/42a-47 ze dne 14. února Rozporuplnost akátu potvrdila naopak jeho rehabilitace v 60. letech, kdy začal být pro svou odolnost v extrémních podmínkách opětovně vysazován. 563 V roce 1951 vydalo Ministerstvo zemědělství a lesů s Ministerstvem dřevařského průmyslu vyhlášku č. 331/1951 Ú. l., o ochraně stromů rostoucích mimo les a o hospodaření dřívím z nich vyrobených. Podle 2 odst. 1 písm. a) této vyhlášky nebylo dovoleno kácet 558 Oběžník publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 3, 1948, s Pokyn publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 3, 1948, s Znění výnosu obsaženo v přípisu Ministerstva národní obrany č. j. 5056/HSVO-1947 ze dne 2. února 1948, publikovaném ve věstníku Ochrana přírody, roč. 3, 1948, s Výnos byl publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 5, 1950, s Oběžník publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 2, 1947, s VĚTVIČKA, V. Znovu akát? In: Ochrana přírody, roč. 24, s

158 stromy rostoucí mimo les, byl-li obecný zájem na tom, aby byly chráněny a zachovány jako přírodní památky, nebo vzhledem k významu, který měly pro zachování takových památek, rázu krajiny a krajinných krás. Podrobněji o této vyhlášce pojednávám v kapitole 5.3. V poválečném období rovněž bylo zřizováno větší množství chráněných území, a to formou vyhlášek MŠO. Tyto vyhlášky byly zpravidla zpracovány podle jednotného vzoru. Jako příklad jedné z nich mohu uvést vyhlášku č. B III ze dne 28. června 1946 o zřízení částečné rezervace na části železniční parcely č. 195/3 v katastru obce Záměl. 564 V úvodu této vyhlášky byla specifikována poloha rezervace se zdůvodněním její ochrany, v tomto případě jím bylo zachování původních porostů. Následovaly ochranné podmínky: Na reservaci není dovoleno káceti stromy a keře, nesmí být vysazován akát, nesmí býti vypalována uschlá vegetace (t. zv. stařina), nesmí se hnojiti a vysévati semena rostlin, které na reservaci nerostou. Dosavadní vyžínání trávy se povoluje. Dále vyhláška ukládala Státnímu památkovému úřadu, aby podle 15 a 54 katastrálního zákona nechal poznamenat přírodní památku do pozemkového katastru, oznámil zřízení rezervace ZNV v Praze a uvedl ve známost. Závěrem obsahovala vyhláška proklamaci, že všechny úřady veřejné správy, veřejnoprávní korporace, správy školské a státní osvětové péče se žádají, aby spolupůsobily při ochraně této rezervace. Aplikaci norem chránících dřeviny si ve sledovaném období můžeme ukázat na několika příkladech. Když v roce 1947 zjistil Státní památkový úřad při prohlídce staré chráněné topolové aleje v Kojetíně zvané Špalír, že mládež vysekává části kůry těchto topolů ke zhotovování lodiček, zaslal MNV v Kojetíně dopis všem ředitelům škol, aby poučili žactvo o nepřístojnosti takového počínání s tím, že bude přísně trestáno. 565 Dalším příkladem může být ochrana jalovců. ZNV v Brně svým přípisem č /47- V/32 ze dne 30. května informoval východomoravské ONV, že každým rokem bývá o velikonocích prováděn tzv. šmigrust jalovcovými větvemi, přičemž bývají vyřezávány celé keře. V této souvislosti vyzval ZNV oslovené ONV, aby vyhláškou zakázaly trhání, vytrhávání, dovoz, prodej, koupi a výměnu jak celých keřů, tak i větévek jalovce pod pokutou 564 Vyhláška publikována ve věstníku Ochrana přírody, roč. 1, 1946, s Dopis MNV v Kojetíně č ze dne 21. dubna 1947 publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 2, 1947, s Přípis publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 2, 1947, s

159 5.000,- Kč nebo trestem na svobodě do 14 dnů. Obdobného obsahu byl i přípis ZNV v Praze č. XIII-1-605/ ze dne 5. května 1948 adresovaný ONV v Lanškrouně a Žamberku. 567 Posledním zde zmíněným případem není ničení dřeviny, ale štítku se státním znakem, který označoval chráněný přírodní objekt. V reakci na takový případ vyzval dne 26. července 1949 ONV v Chrudimi všechny újezdní tajemníky 568 v okrese, aby při jednáních v obcích a mezi obyvateli upozornili na trestnost takového jednání. Tento případ svědčí nejen o tom, že ničení obdobných tabulek je jevem jdoucím napříč dějinami, ale především o tom, že chráněné objekty byly v terénu označovány. S účinností od 1. ledna 1952 došlo k reorganizaci státní památkové péče. 569 Státní památkový úřad v Praze a jeho oddělení v Brně se přeměnily na Státní památkový ústav. Jejich úkolem byla odborná pomoc v oboru státní památkové péče, zejména při záchranných pracích a při propagaci památek, vědecké hodnocení kulturních památek a studium a rozvíjení konzervačních metod Pozemková reforma Období po druhé světové válce je nedílně spjato s vypořádáním se s válečnými zločinci, kolaboranty, příslušníky německé a maďarské menšiny a také s pozemkovou reformou. Její první fáze zahrnovala právě konfiskace majetku a jeho následný příděl novým vlastníkům či uživatelům. Typická pro toto období je dekretální normotvorba presidenta republiky. Dekretem č. 12/1945 Sb. byl s okamžitou platností a bez náhrady konfiskován pro účely pozemkové reformy majetek ve vlastnictví osob německé a maďarské národnosti, zrádců a nepřátel republiky, akciových a jiných společností a korporací, jejichž správa úmyslně sloužila německému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům. 570 Podle 7 odst. 4 tohoto dekretu mohly být mj. památnosti (tedy i přírodní památky), pokud nebyly přiděleny veřejnoprávním subjektům, přiděleny do vlastnictví družstev, utvořených z oprávněných uchazečů za účelem společného užívání a výjimečně jednotlivcům. 567 Přípis publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 3, 1948, s Újezdním tajemníkem byla osoba přidělená k MNV, aby pečovala o co nejúčinnější zapojení MNV do budovatelského úsilí státu, zajišťovala jednotnost místní správy s okresní správou a pomáhala MNV při plnění úkolů jednotného hospodářského plánu a jiných celostátních úkolů, zvláště v oboru zemědělské výroby a při zajišťování a zlepšování výživy pracujících. Funkce újezdních tajemníků byla upravena vládním nařízením č. 72/1949 Sb., o újezdních tajemnících. 569 Provedena nařízením vlády č. 112/1951 Sb., o reorganisaci státní památkové péče. 570 Podrobněji Kuklík a kol., Vývoj československého, s

160 Druhou fází pozemkové reformy byla revize, resp. Dokončení meziválečné pozemkové reformy, která byla podrobována kritice. Přípravné práce byly zahájeny po volbách v roce 1946, kdy byly Ministerstvem zemědělství a lesnictví vypracovány osnovy šesti zemědělských zákonů tzv. Ďurišovy zákony. Ideové základy pozemkové reformy představil ministr zemědělství Julius Ďuriš ve svém projevu dne 4. dubna 1947 na shromáždění v Hradci Králové, odtud dostaly název Hradecký program. Jednou z jeho základních myšlenek bylo, že půda patří tomu, kdo na ní pracuje. 571 Revize první pozemkové reformy byla provedena především zákonem č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Revizi byl podroben majetek uvedený v 1 tohoto zákona. Z hlediska sledované problematiky byl významný 4, podle nějž Ministerstvo zemědělství zrušilo za zákonem stanovených podmínek rozhodnutí o propuštění půdy ze záboru podle 11, věty druhé záborového zákona a o ponechání zabrané půdy podle 20 přídělového zákona, shledalo-li při revizi, že nebyly splněny zákonné podmínky pro propuštění nebo ponechání půdy. Zrušením takového rozhodnutí se staly nemovitosti ze záboru vyloučené nebo propuštěné opět zabranými a tím pádem i předmětem nového rozhodování již podle zákona č. 142/1947 Sb. Dle důvodové zprávy vedlo ustanovení 20 přídělového zákona pod vlivem vývoje politických a hospodářských poměrů k propuštění rozsáhlých ploch vlastníkům zabraného majetku, a to nejen ploch kvalifikovaných přímo jako přírodní a umělecké památky, nýbrž i dalších, propuštěných za účelem, aby z jejich výnosů byly tyto památky udržovány. 572 Takto bylo propuštěno ze záboru značné množství půdy, na což poválečný zákonodárce reagoval nutností revize meziválečné praxe. Zabraný majetek si stát mohl ponechat podle 8 odst. 1 zákona č. 142/1947 Sb. pro účely všeobecně prospěšné podle 10 záborového zákona, nebo jej přidělit přídělcům. Ponechání majetku ve vlastnictví státu za účelem všeobecně prospěšným se pochopitelně často týkalo právě pozemků s přírodními památkami. Mnoho pozemků s přírodními památkami se tak stalo podle zákona č. 142/1947 Sb. předmětem revize, která však nepřinesla nic nového pro jejich ochranu. Naopak ožily některé negativní jevy meziválečné pozemkové reformy, o čemž svědčí následující případ 571 HORÁK, Ondřej. Pozemková reforma po 2. světové válce. In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. V. svazek Pa Právni. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016, s Ústavodárné Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 160

161 z Varvažova na Písecku. Místní rolník Alois Škrna žádal o povolení pokácet 17, resp. 19 dubů letních na pozemku parc. č. 492/3 v katastrálním území Varvažov, které získal z přídělu konfiskované půdy. Žádost byla zamítnuta výměrem ONV v Písku č. 878-VII-D/17 ze dne 25. března 1947, neboť ONV shledal duby tvořící stromořadí zdravé a krásně rostlé. Rolník Škrna se s rozhodnutím neztotožnil a podal proti němu odvolání k ZNV v Praze. Záměr kácení odůvodňoval tím, že mu stromy působí škodu vysáváním půdy a že patří do lesa nikoli do polí. ZNV se s argumentací žadatele vypořádal v rozhodnutí č. XVII/1-600/ ze dne 31. července 1947 stručně a jasně. 573 Odvolání zamítl s poukazem, že kdyby stromořadí způsobovalo skutečně tak vysoké škody, jak je Vámi v odvolání uváděno, bylo by bezpochyby již dávno vykáceno. Škoda, která je způsobována vysáváním půdy, je nahrazena výhodami, které stromořadí poskytuje nejen jako prvek krásy, ale i to, co ve svých důsledcích krása v přírodě znamená, totiž budí v člověku mír a duševní pohodu. Odstranění stromořadí by mělo za následek citelné porušení rovnováhy tohoto celku a přineslo by daleko větší škody, které by byly pociťovány v jiné formě nejen majiteli polí v bezprostřední blízkosti stromů, ale projevily by se i v místech vzdálenějších. Nahrazení divokých stromů stromy ovocnými by nepřineslo žádný kladný výsledek, neboť stromy ovocné vysávají půdu a zastiňují také. Chcete-li vysazením ovocných stromů posloužiti sobě i celku, najdete jistě mnoho příhodných míst k založení ovocné aleje, aniž by bylo nutno ničiti skoro stoleté stromořadí, které zvyšuje estetický vzhled krajiny. Názor, že stromy patří do lesa a ne do polí, nutno považovati za čistě osobní, neboť nekompromisní rozdělení kraje na čistý les a čistá pole by mělo za následek porušení rovnováhy a nedozírné škody, jak pro les, tak i pro polnosti. Varvažovský případ dokresluje negativní vztah některých vlastníků ke stromům, které neplodí žádné ovoce. Takové vlastníky nezajímala estetická a ekologická funkce dřevin a z jejich chování lze vyčíst toliko touhu po zisku. Že se nejednalo o ojedinělý případ, svědčí další dokumenty. Výnos Národního pozemkového fondu (dále jen NPF ) č /47-31b ze dne 19. července uvádí, že četní přídělci kácejí samovolně divoké a lesní stromy v alejích, jakož i pobřežní porosty a solitéry divokých stromů. Tímto způsobem se porušuje ráz krajiny a ovlivňují se nepříznivě klimatické poměry a vodní režim. Výnos dále vysvětloval, že u divokého stromoví se nepředpokládá normální těžba a výnos z ní. V případě nutné potřeby odstranit nějaký strom, bylo zapotřebí svolení příslušné pobočky NPF. Tyto rovněž měly dbát, aby divoké stromy v alejích a pobřežní porosty byly opětovně vysázeny. Výnos 573 Rozhodnutí publikováno ve věstníku Ochrana přírody, roč. 2, 1947, s Výnos publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 2, 1947, s

162 stanovil, že přídělcům, kteří samovolně pokáceli stromy, byla nutno vždy předepsat k úhradě obecnou cenu za vykácené stromy. ZNV v Brně svým oběžníkem č V/ ze dne 23. srpna 1947 a ZNV v Praze oběžníkem č. 701 ze dne 23. září 1947 intimovaly uvedený výnos NPF všem svým podřízeným ONV. 575 NPF doplnil svůj výnos dne 20. října 1947 o poznámku, aby pobočky NPF před případným povolením kácení ojedinělých stromů, jejich skupin, stromů starších 40 let, stromů starých a památných a stromů či skupin dodávajících krajině estetické hodnoty projednaly záměr kácení s příslušným okresním konzervátorem. Kácení na přidělovaných pozemcích však zjevně pokračovalo. Roku 1949 Ministerstvo školství, věd a umění (dále jen MŠVU ) sdělovalo, že kácení na pozemcích konfiskovaných dle dekretu č. 108/1945 Sb. pokračuje, často se souhlasem oblastních úřadoven Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy. Oběžníkem č /49-III/1 ze dne 18. srpna 1949 upozornil Osidlovací úřad a Fond národní obnovy podřízené orgány, na nezbytnost souhlasu Státního památkového úřadu nebo konzervátora s kácením Správní trestání poškozování dřevin V roce 1950 byl přijat zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, který oproti předchozímu stavu unifikoval správní trestání. Obsahoval skutkové podstaty přestupků, mezi nimiž byl zahrnut 125 chránící památky, umělecká díla a přírodu. Podle odst. 1 tohoto paragrafu mohl být ten, kdo (mimo jiné) neoprávněně poškodil kulturní nebo přírodní památku nebo umělecké dílo, potrestán pokutou do ,- Kčs nebo odnětím svobody až na šest měsíců. Podle odst. 2 mohl být ten, kdo porušil jiný zákaz nebo nesplnil povinnost týkající se ochrany památek nebo přírody a krajiny, zvláště přírodních reservací, potrestán pokutou do ,- Kčs nebo odnětím svobody až na tři měsíce. Pod skutkovou podstatu dle odst. 2 se daly podřadit případy, kdy vlastník neudržoval chráněný strom, ačkoli k tomu byl povinen. Na ochranu dřevin bylo možné aplikovat i 55 o lesním a polním pychu. Podle tohoto ustanovení kdo na zemědělských nebo lesních pozemcích neoprávněně poškodil nebo zničil užitkové rostliny (stromy a keře v to počítajíc), mohl být potrestán pokutou do výše 5.000,- Kčs nebo odnětím svobody až na sedm dnů. 575 Tamtéž. 576 Oběžník publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 4, 1949, s

163 Procesním předpisem byl zákon č. 89/1950 Sb., trestní řád správní. Věcně příslušným orgánem ke stíhání shora uvedeného přestupku dle 125 trestního zákona správního byl ONV, místní příslušnost se určila primárně podle místa spáchání přestupku. Novelou provedenou zákonem č. 102/1953 Sb. došlo k úpravám přestupkového práva, neboť některé tresty, které mohly dle trestního zákona správního ukládat národní výbory, byly přísnější, než některé tresty stanovené trestním zákonem. 577 Podle této novely mohly orgány národních výborů ukládat pouze mírné tresty. Měl-li orgán národního výboru za to, že se zřetelem na stupeň nebezpečnosti přestupku pro společnost, míru zavinění, osobu pachatele nebo přitěžující okolnosti, je nutné za přestupek uložit trest jiného druhu nebo trest vyšší, postoupil věc příslušnému okresnímu prokurátoru. Řízení pak vedl v prvním stupni okresní prokurátor a lidový soud, subsidiárně podle trestního řádu. Další novelou provedenou zákonem č. 14/1957 Sb. došlo k výraznému snížení pokut. Horní hranice pokuty za přestupek podle 125 odst. 1 trestního zákona správního se snížila z ,- Kčs na ,- Kčs a horní hranice pokuty za přestupek podle odst. 2 se snížila z částky ,- Kčs na ,- Kčs. Jak trestní zákon správní, tak trestní řád správní byly zrušeny zákonem č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Tento zákon definoval skutkové podstaty některých přestupků, za přestupky dále označoval i zaviněné porušení povinnosti stanovené v jiných právních předpisech, pokud se jím ztěžovalo plnění úkolů státní správy, rušil veřejný pořádek nebo socialistické soužití občanů a nejednalo-li se o přečin nebo o trestný čin. Podle 11 písm. d) tohoto zákona se přestupku na úseku školství, kultury a ochrany přírody se dopustil ten, kdo poškodil chráněnou část přírody nebo neplnil povinnosti stanovené k její ochraně. Za tento přestupek mohl být občan potrestán napomenutím, veřejnou důtkou nebo pokutou do 500,- Kčs. Je zcela zřejmé, že takové sankce byly v případě rozsáhlejších poškození přírody pro pachatele mimořádně mírné. 577 Podrobněji VETEŠNÍK, P. Trestní zákon správní (1950). In: SCHELLE, K., TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. XVIII. svazek Ta Ty. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2019, s

164 4.7 Zákon č. 40/1956 Sb Vznik, obsah a podstatné novelizace zákona č. 40/1956 Sb. Výše popsané marné snahy o přijetí zákona na ochranu přírody trvaly více než půl století. Na základě zásad vypracovaných Ministerstvem školství věd a umění byla po roce 1948 pod vedením RNDr. Jaroslava Veselého sepsána osnova zákona o státní ochraně přírody. 578 Historické souvislosti přijetí tohoto zákona poodhalil prof. Damohorský s odkazem na vyprávění pamětníka, právníka Ludvíka Maria Kuby 579 inspiračním zdrojem byl pro české ochránce přírody polský zákon přijatý na počátku 50. let. V roce 1955 přijel za dr. Veselým slovenský generální konzervátor Julius Matis s prosbou o zapůjčení českého návrhu zákona, neboť SNR chtěla do konce roku přijmout alespoň jeden zákon. A tak se stalo, že SNR vydala zákon č. 1/1955 Zb., o štátnej ochrane prírody, pro území Slovenska. V následujícím roce byl Národním shromážděním přijat v podstatě identický zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Ačkoli jej schválil celostátní parlament, byla jeho platnost omezena jen na české kraje. Den 1. srpen 1956, kdy byl zákon projednán a schválen Národním shromážděním, znamenal pro ochranu přírody v českých zemích zásadní zlom. Přijetí zákona přihlíželi z tribuny pro veřejnost někteří ochránci přírody, mezi nimi nechyběl ani již penzionovaný Rudolf Maximovič. 580 Zákon č. 40/1956 Sb. bylo normou poměrně stručnou (zpočátku 21 paragrafů) a obecnou. Zabýval se téměř výhradně zvláštní ochranou přírody, obecná ochrana zůstávala opomenuta. Hlavním nedostatkem tohoto zákona byla absence sankčních nástrojů pro vynucování ochrany přírody. Tento nedostatek byl odstraněn až po třech desítkách let jeho účinnosti, o čemž je pojednáno dále. Cílem zákona byla dle jeho 1 ochrana přírodního bohatství a vzhledu krajiny a zabezpečení, aby tyto hodnoty sloužily k poučení, osvěžení a péči o zdraví našeho lidu a tím k dalšímu vzestupu jeho hmotné a kulturní úrovně. Z uvedené proklamace je zřejmý rozdíl vnímání ochrany přírody v tehdejší době a nyní. Zákon zdůvodňoval ochranu přírody primárně pro potřebu člověka, což např. plynulo i z pozdějšího projevu presidenta Ludvíka Svobody při příležitosti zřízení CHKO Žďárské vrchy: Naším cílem ovšem není samoúčelně 578 Kuba, Deset let, s DAMOHORSKÝ, M. Padesát let od přijetí prvního českého zákona o ochraně přírody. In: Ochrana přírody, roč. 61, 2006, s Stejskal, Sto dvacet let, s

165 chránit její [tj. přírody] nedotknutelnost. Smyslem našeho úsilí je především vytvořit lepší prostředí pro lidi; pro to, aby mohli dobře žít, pracovat i odpočívat. ( ) Víme, jak příznivě dovede příroda a její půvaby působit na člověka, na obnovu jeho sil a myšlení. Musíme proto ochraňovat své přírodní poklady. Chránit je nejen před nepromyšlenými zásahy rozvoje civilizace, ale i před necitlivostí a neomaleností některých lidí. 581 Dle současného pohledu již není příroda chráněna pro člověka a jeho zájmy, nýbrž sama pro sebe, pro zachování ekosystémů, druhové diverzity apod. 582 Dle 2 zákona č. 40/1956 Sb. chránil stát přírodu, její významné části a výtvory a krajinu s jejími typickými znaky. Stát poskytoval zvláštní ochranu významným územím, přírodním výtvorům, přírodním památkám i vzácným druhům živočichů, rostlin a zkamenělin. Územní ochrana byla zajištěna možností zřídit chráněné území, přičemž zákon definoval 6 druhů chráněných území: národní parky, 583 chráněné krajinné oblasti (CHKO), 584 státní přírodní rezervace, 585 chráněná naleziště, 586 chráněné parky a zahrady 587 a chráněné studijní plochy. 588 Všechny tato chráněná území mohla mj. sloužit i k ochraně dřevin. Na rozdíl od starších dob (zejm. počátků územní ochrany) však bylo na ochranu přírody v těchto 581 Projev publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 25, 1970, s Důkazem tohoto posunu ve vnímání ochrany přírody byl čl. 15 odst. 2 Ústavy z roku V jeho původním znění bylo deklarováno, že stát pečuje o zvelebování a všestrannou ochranu přírody a o zachování krajinných krás vlasti, aby tím vytvářel stále bohatší zdroje blahobytu lidu a vhodné prostředí, které by prospívalo zdraví pracujících a umožňovalo jejich zotavení, přičemž v témže ustanovení po novele provedené ústavním zákonem č. 100/1990 Sb. již bylo uvedeno, že stát dbá o vytváření ekologické rovnováhy ochranou přírody a péčí o tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí i o šetrné využívání přírodních zdrojů. 583 Znění ust. 4 odst. 1 zákona č. 40/1956 Sb.: Velké plochy původní nebo lidskými zásahy málo dotčené přírody, které mají obzvláštní vědecký význam, jsou důležité s hlediska klimatického, vodohospodářského nebo zdravotního a vedle toho mohou sloužit vzdělání našeho lidu, lze prohlásit za národní parky. 584 Znění ust. 4 odst. 2 zákona č. 40/1956 Sb.: Zachované typické krajinné oblasti s rozptýlenými význačnými přírodními výtvory lze prohlásit za chráněné krajinné oblasti. 585 Znění ust. 4 odst. 3 zákona č. 40/1956 Sb.: Menší plochy původní nebo lidskými zásahy málo dotčené přírody, důležité převážně s hledisek vědeckých nebo výzkumných, lze prohlásit za státní přírodní reservace. 586 Znění ust. 5 odst. 1 zákona č. 40/1956 Sb.: Území menší rozlohy se vzácnými rostlinami nebo živočichy, nebo s jinými přírodními vzácnostmi lze prohlásit za chráněná naleziště. 587 Znění ust. 5 odst. 2 zákona č. 40/1956 Sb.: Parky a zahrady významné s hlediska vědeckého, historického nebo uměleckého lze prohlásit za chráněné parky a zahrady. 588 Znění ust. 5 odst. 3 zákona č. 40/1956 Sb.: Území, na kterých se dočasně zkoumají vlivy lidských zásahů, lze prohlásit za chráněné studijní plochy. 165

166 chráněných územích již nahlíženo komplexněji a ochrana dřevin, tak dominantní u nejstarších zřízených chráněných územích, bývala pouze jedním z více důvodů ochrany celého území. Národní parky zřizovala vláda svým nařízením, všechna ostatní chráněná území zřizovalo Ministerstvo školství a kultury. Významné stromy a jejich skupiny uváděl zákon v 6 odst. 1 v demonstrativním výčtu chráněných přírodních výtvorů. Mohly být rovněž chráněnými přírodními památkami podle odst. 2 téhož paragrafu, pokud byly dokladem vývoje společnosti. Ochranu chráněných přírodních výtvorů a chráněných přírodních památek určovala podle 8 odst. 3 zákona rada KNV (po pozdějších novelách ještě navíc rady národních výborů měst Brna, Ostravy a Plzně). Pro potřeby zabezpečení chráněných území, chráněných přírodních výtvorů a chráněných přírodních památek před rušivými vlivy okolí mohl orgán rozhodující o ochraně stanovit ochranné pásmo a určit, které činnosti v tomto pásmu nejsou dovoleny ( 9). Zákon zakazoval v 11 ničit a poškozovat chráněná území a chráněné předměty 589 nebo je rušit ve vývoji, měnit dochovaný stav chráněných přírodních výtvorů a jednat proti podmínkám jejich ochrany. Vlastník nebo uživatel pozemku, na němž bylo zřízeno chráněné území, ochranné pásmo nebo na němž se nacházel chráněný předmět, měl povinnost strpět stanovená omezení. Vznikla-li mu tím majetková újma nikoli nepatrná, příslušela mu za ni náhrada. Její výše byla stanovena dohodou nebo rozhodnutím rady ONV. Zákon v 12 stanovil i povinnost evidence chráněných objektů ve státních seznamech ochrany přírody vedenými Ministerstvem školství a kultury a odborem kultury rad KNV, které byly ve smyslu 13 zákona orgány státní ochrany přírody. Odbory kultury rad KNV rovněž mohly v každém okrese pověřit dobrovolné pracovníky státní ochrany přírody funkcí konzervátora, pro menší obvody funkcí zpravodaje, který byl spolupracovníkem konzervátora. Konzervátoři byli oprávněni učinit opatření k zajištění ochrany přírody v chráněném území nebo ochrany chráněného přírodního výtvoru, hrozilo-li bezprostřední nebezpečí, že budou porušeny jejich ochranné podmínky. O těchto opatřeních musel do 15 dnů rozhodnout odbor kultury rady KNV, jinak pozbyly platnosti. V závěrečných ustanoveních zákona č. 40/1956 Sb. bylo určeno, že části přírody chráněné do té doby státem na základě dohody s vlastníkem nebo uživatelem pozemku jsou chráněny podle tohoto zákona ( 20). 589 Pojem chráněné předměty zahrnoval všechny předměty uvedené v 4 7 zákona, tj. chráněná území, chráněné přírodní výtvory, chráněné přírodní památky a chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin. 166

167 Zákon č. 40/1956 Sb. byl za dobu své účinnosti několikrát novelizován, přičemž pouze některé jeho novely měly vliv na úpravu ochrany dřevin. Novelou provedenou zákonem č. 96/1977 Sb. byl do 19 zákona vložen odstavec 2, který zmocňoval Ministerstvo kultury České socialistické republiky k vydání obecně závazného předpisu o ochraně stromů rostoucích mimo les, o postupu při povolování jejich kácení a způsobu využití dřevní hmoty z těchto stromů. Tímto předpisem byla již dříve zmíněná vyhláška č. 142/1980 Sb., jejíž podrobnější rozbor je v kapitole 5.6. Pravděpodobně nejvýznamnější novela zákona byla provedena zákonem č. 65/1986 Sb. mezi odbornou veřejností označovaná jako tzv. sankční dodatek. 590 Tímto sankčním dodatkem byly do zákona č. 40/1956 Sb. vloženy 17a a 17b obsahující skutkové podstaty deliktů a sankce za ně. Do té doby bylo možné postihovat občany za poškozování a ničení dřevin pouze podle zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku 591 a podle zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákoníku. 592 Organizace do té doby nebylo možno za ničení dřevin sankcionovat vůbec, což byl velký nedostatek právní úpravy. Sankčním dodatkem bylo zrušeno ustanovení 11 písm. d) zákona č. 60/1961 Sb. Podle nově vloženého 17a odst. 1 mohl ONV uložit občanovi za přestupek důtku nebo pokutu, jejíž výše byla stanovena v rámci skutkové podstaty přestupku. Občanovi mohla být uložena důtka nebo pokuta do výše 1.000,- Kčs, pokud poškodil součásti přírody v chráněných územích nebo měnil dochovaný stav chráněných přírodních výtvorů a chráněných přírodních památek nebo jinak ohrožoval jejich stav ( 17a odst. 2 písm. a). Stejné sankce mohly být uloženy občanovi, který ničil chráněné rostliny nebo chráněné části rostlin nebo je rušil ve vývoji ( 17a odst. 2 písm. e), neoznámil příslušnému národnímu výboru nutné skácení stromů rostoucích mimo les, které bezprostředně ohrožovaly životy osob nebo provozování obecně prospěšného zařízení ( 17a odst. 2 písm. f), případně vykonával činnost, která nebyla dovolena v ochranném pásmu určeném k zabezpečení chráněných území, chráněných přírodních výtvorů nebo chráněných přírodních památek ( 17a odst. 2 písm. g). 590 Damohorský, Padesát let, s. 162; FRIEDL, K., DAMOHORSKÝ, M. Podstatná novelizace zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. In: Památky a příroda, roč. 12, 1987, s Zpravidla podle 11 písm. d) za přestupek na úseku školství, kultury a ochrany přírody nebo podle 19 za přestupek proti socialistickému soužití spočívající mj. v drobném poškozování majetku v socialistickém nebo osobním vlastnictví. 592 Zpravidla podle 136 za poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, popř. podle 257 za poškozování cizí věci, nebo podle 132 za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. 167

168 Závažnější přestupky občanů mohly být trestány již pouze peněžitou pokutou, a to až do výše 5.000,- Kčs. Takto mohl být postižen občan, který ničil součásti přírody v chráněných územích nebo zařízení určená k jejich ochraně, popř. ničil chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky ( 17a odst. 3 písm. a), poškodil stromy rostoucí mimo les nebo je skácel bez povolení ( 17a odst. 3 písm. b), nebo jinak porušoval podmínky ochrany v chráněných územích, na chráněných přírodních výtvorech nebo na chráněných přírodních památkách ( 17a odst. 3 písm. f). Organizacím mohly být jako sankce ukládány toliko pokuty, a to výrazně přísnější než občanům. Organizaci, která poškodila součásti přírody v chráněných územích nebo měnila dochovaný stav chráněných přírodních výtvorů a chráněných přírodních památek nebo jinak ohrožovala jejich stav ( 17b odst. 1 písm. a), poškodila stromy rostoucí mimo les nebo je skácela bez povolení, neoznámila příslušnému národnímu výboru nutné skácení stromů rostoucích mimo les, které bezprostředně ohrožovaly životy osob nebo provozování obecně prospěšného zařízení ( 17b odst. 1 písm. b), ničila chráněné rostliny nebo chráněné části rostlin nebo je rušila ve vývoji ( 17b odst. 1 písm. c), nebo vykonávala činnost, která nebyla dovolena v ochranném pásmu určeném k zabezpečení chráněných území, chráněných přírodních výtvorů nebo chráněných přírodních památek ( 17b odst. 1 písm. g), mohla být uložena pokuta až do výše ,- Kčs. Organizaci, která ničila součásti přírody v chráněných územích nebo zařízení určená k jejich ochraně, popř. ničila chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky ( 17b odst. 2 písm. a), nebo jinak porušovala podmínky ochrany v chráněných územích, na chráněných přírodních výtvorech nebo na chráněných přírodních památkách ( 17b odst. 2 písm. e) mohla být uložena pokuta až do výše ,- Kčs. Přísnější úprava pro organizace spočívala mimo vyšší sankce též ve skutečnosti, že ONV mohl organizaci podle 17b odst. 3 v rozhodnutí o uložení pokuty současně uložit, aby v určené lhůtě provedla opatření k nápravě následků jednání, za něž byla pokuta uložena. V případě, že tak organizace neučinila, bylo možné jí uložit další pokutu až do výše dvojnásobku pokuty uložené podle 17b odst. 1 nebo 2. Pokuty byly ve všech případech příjmem národního výboru, který je uložil. Zakotvení sankcí v zákoně č. 40/1956 Sb. bylo zajisté důležitým krokem k zabezpečení lepší právní ochrany dřevin, mělo pochopitelně i své nedostatky. Odhlédneme-li od skutečnosti, že odpovědnost za škody na životním prostředí a jeho složkách se složitěji prokazuje, mohla působit interpretační problémy i obecnost formulací. Například poškození 168

169 součásti přírody nebo změna dochovaného stavu chráněných přírodních výtvorů jsou pojmy značně neurčité a aplikační praxe byla postavena před problém určení, co může být v případě chráněné dřeviny považováno ještě za prořez (byť neodborný, ale vedený dobrou vírou v zachování dřeviny) a co již bude poškozením. Uvedené skutkové podstaty byly namířeny zejména proti vandalskému ničení dřevin např. navrtávání otvorů do kmene, osekávání kůry, lití chemikálií či ropných produktů ke stromům apod Související právní předpisy zajišťující ochranu dřevin Zákon č. 40/1956 Sb. byl normou pouze rámcovou a značně obecnou, která pro praktickou aplikaci vyžadovala existenci dalších předpisů. Jednalo se o předpisy různé právní síly, zákony i podzákonné předpisy, ale i normy mimoprávní, především metodického charakteru. K provedení 8 odst. 2 zákona vydalo Ministerstvo školství a kultury vyhlášku č. 54/1958 Ú. l., jíž byly rostliny, které se vyskytovaly vzácně nebo byly ve svém bytí ohroženy, prohlášeny za chráněné. Tyto rostliny se rozdělily do dvou kategorií úplně a částečně chráněné. Podle 1 odst. 2 zahrnovala úplná ochrana rostlinu jako celek, všechny její nadzemní a podzemní části a všechny stupně jejího vývoje. Tyto rostliny bylo zakázáno ničit, vykopávat, přesazovat, trhat a jinak rušit v jejich přirozeném vývoji. Částečná ochrana se podle 1 odst. 3 vztahovala pouze na podzemní části rostlin, přičemž bylo dovoleno oddělovat jejich nadzemní části, pokud to bylo možné bez poškození částí podzemních. Vyhláška v 5 stanovila i možné výjimky z druhové ochrany. Vyhláška obsahovala výčet chráněných rostlin, z dřevin byly úplně chráněné bříza zakrslá, dřín, jalovec obecný, tis červený, vrba bylinná a zimostrázek alpinský. Ministerstvo školství a kultury dále vydalo vyhlášku č. 228/1959 Ú. l., o evidenci chráněných částí přírody a o náhradě za majetkovou újmu vzniklou z omezení stanovených podmínkami ochrany. Podle této vyhlášky se chráněná území, chráněné přírodní výtvory, chráněné přírodní památky a chráněné druhy rostlin, živočichů, nerostů a zkamenělin zapisovaly do státních seznamů ochrany přírody. Tyto seznamy obsahovaly kartotéku a sbírky příloh, popř. státní mapu v měřítku 1:5000, v níž byly chráněné části přírody zakresleny. Seznamy byly veřejné a podle 2 odst. 1 je vedly Ministerstvo školství a kultury prostřednictvím Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (známý pod často 593 Friedl, Damohorský, Podstatná novelizace, s

170 užívanou zkratkou SÚPPOP) a odbory školství a kultury KNV. Zápisy do seznamů se prováděly ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o chráněném objektu (o ochraně, určení ochranného pásma, povolení výjimky, zrušení ochrany apod.). O zápisu do seznamu měli být rovněž vyrozuměni zejména vlastník chráněného území, stavební úřad nebo Ústřední správa geodézie a kartografie. Podle 2 odst. 7 nebyla okolnost, že některá chráněná část přírody nebyla zapsána v seznamu, důkazem, že není chráněna. Ustanovení 4 vyhlášky stanovilo možnost (nikoli povinnost) náhrady za majetkovou újmu vzniklou vlastníkovi nebo uživateli pozemku z omezení stanovených podmínkami ochrany. O poskytnutí náhrady rozhodoval výkonný orgán ONV. Náhrada příslušela pouze za újmu nikoli nepatrnou, přičemž posouzení, zda se jedná o takovou újmu, učinil příslušný orgán s přihlédnutím k majetkovým a výdělkovým poměrům oprávněného. Vyhláškou č. 131/1957 Ú. l., o dobrovolných pracovnících státní ochrany přírody byla vymezena působnost a práva a povinnosti konzervátorů a zpravodajů. Tito měli pomáhat orgánům státní správy přírody a oddělení ochrany přírody Státní památkové správy. Funkcí zpravodaje a konzervátora mohl být pověřen zletilý československý občan, který měl zájem o ochranu přírody a bydlel v obvodu, v němž měl funkci vykonávat. Jednalo se o čestné funkce, pouze s právem na náhradu cestovních a jiných výdajů. Hlavním úkolem konzervátorů bylo zejména seznámit se s přírodou a její ochranou v obvodu, sledovat dění v přírodě, kontrolovat podmínky ochrany, účastnit se jednání týkajících se ochrany přírody, podávat zprávy orgánům státní ochrany přírody atd. Zpravodajové měli okruh pravomocí užší, především měli pomáhat konzervátorům. V roce 1958 byl přijat zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, který mj. zrušil nařízení vlády č. 112/1951 Sb. Ačkoli byly jeho předmětem především kulturní památky, významně dopadal i na ochranu přírody. V 19 byl zřízen při Ministerstvu školství a kultury jako odborný orgán SÚPPOP. Jeho prvním ředitelem se stal dr. Jaroslav Veselý, zkušený pracovník ochrany přírody a hlavní tvůrce zákona č. 40/1956 Sb. 594 V 19 odst. 3 byly stanoveny pravomoci SÚPPOP v oblasti ochrany přírody - hodnocení, popřípadě tvorba odborných podkladů pro jednání a rozhodování orgánů státní ochrany přírody, odborná a metodická pomoc těmto orgánům, organizace a provádění výzkumu, průzkumu, bádání a dokumentace z oblasti ochrany přírody. V témže roce (1958) byly při KNV zřízena krajská střediska památkové péče a ochrany přírody (dále jen KSPPOP ) pro zajišťování výkonu na úsecích památkové péče a ochrany 594 MARŠÁKOVÁ, M. První ředitel SÚPPOP Jaroslav Veselý. In: Ochrana přírody, roč. 61, 2006, s

171 přírody. V prvních letech činnosti se KSPPOP zaměřovala na založení evidence chráněných částí přírody a rozšiřování sítě konzervátorů a zpravodajů, poté i na prosazování požadavků na ochranu přírody při projednávání zásahů do životního prostředí, což byla mnohdy značně obtížné. 595 Zvyšující se důraz na ochranu přírody se projevil i v normě nejvyšší právní síly. Nová ústava z roku 1960 obsahovala v čl. 15 odst. 2 ustanovení, že stát pečuje o zvelebování a všestrannou ochranu přírody a o zachování krajinných krás vlasti, aby tím vytvářel stále bohatší zdroje blahobytu lidu a vhodné prostředí, které by prospívalo zdraví pracujících a umožňovalo jejich zotavení. 596 ČSSR je jedním z prvních států na světě, který přímo ve své ústavě zakotvil ochranu přírody, uvedl v roce 1970 ve svém projevu president Ludvík Svoboda. 597 Ústavní zakotvení ochrany přírody však ještě neznamenalo, že by se Československo zařadilo mezi země s nejpropracovanější právní úpravou této oblasti. Na základě 8 zákona č. 40/1956 Sb. bylo samostatnými předpisy zřízeno velké množství chráněných území. V roce 1963 byl nařízením vlády č. 41/1963 Sb. zřízen Krkonošský národní park (dále jen KRNAP ) jako první národní park na českém území. Nařízení bylo velmi stručné a přinášelo pouze základní rámec ochranných podmínek. V 2 odst. 1 bylo deklarováno, že v národním parku je třeba vytvářet příznivé podmínky a vhodné prostředí k upevňování zdraví pracujících, jejich zotavení a vzdělání tím, že bude zachovávána, obnovována, všestranně chráněna a zvelebována krkonošská příroda se svým bohatstvím a krajinnými krásami. Podrobnosti ochrany stanovil statut vydaný Ministerstvem školství a kultury. Nejstarší CHKO, Český ráj, byla zřízena v roce 1955 (vyhláška Ministerstva kultury č /54), paradoxně ještě před přijetím zákona č. 40/1956 Sb. Obsahovala základní ustanovení o ochraně CHKO, mj. omezení těžby dřeva, obnově přirozených porostů, zachování dosavadních břehových porostů. 598 V roce 1956 následovalo zřízení CHKO 595 HOSTIČKA, M., CHARVÁT, F. První desetiletí ochrany přírody na krajských střediscích státní památkové péče a ochrany přírody v českých zemích. In: Ochrana přírody, roč. 23, 1968, s Novelou ústavy provedenou ústavním zákonem č. 100/1990 Sb. bylo znění čl. 15 odst. 2 ústavy změněno na: Stát dbá o vytváření ekologické rovnováhy ochranou přírody a péčí o tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí i o šetrné využívání přírodních zdrojů. 597 Projev publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 25, 1970, s Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP). In: drusop.nature.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 171

172 Moravský kras a poté dalších CHKO. Ve vyhláškách, kterými byla založena ochrana těchto CHKO, byly stanoveny ochranné podmínky. V letech probíhalo rozsáhlé mapování stávajících a navržených chráněných území co do jejich kvality, rozsahu a ochranných režimů. 599 Na jeho základě došlo ke kategorizaci jednotlivých chráněných území ve smyslu zákona č. 40/1956 Sb. a následovalo zřizování dalších chráněných území, přičemž je zcela nad možnosti této práce přinést jejich úplný soupis. Zesílená ochrana dřevin v těchto chráněných územích byla pouze jednou ze složek jejich komplexně pojaté ochrany Ochrana dřevin jako chráněných přírodních výtvorů a chráněných přírodních památek Vedle již nastíněné zvláštní druhové a územní ochrany přírody jako nástroje ochrany dřevin je zcela klíčová ochrana individuální, tedy ochrana unikátní exemplářů. Jak již bylo uvedeno, významné stromy a jejich skupiny mohly být prohlášeny za chráněné přírodní výtvory, méně často za chráněné přírodní památky. Podle přechodného ustanovení 20 zákona č. 40/1956 Sb. se staly chráněnými přírodními výtvory a chráněnými přírodními památkami (nejen) stromy chráněné do té doby státem na základě dohody s vlastníkem nebo uživatelem. Toto ustanovení dopadalo zejména na stromy chráněné na základě přídělového zákona, ale pouze v případě, že při zřizování jejich právní ochrany došlo k dohodě. V opačných případech, popř. v těch případech, kdy se existenci dohody již nedalo prokázat, se na takové stromy nenahlíželo jako na chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky ve smyslu zákona č. 40/1956 Sb. Za chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky mohly být prohlášeny zejména stromy vynikající stářím, velikostí nebo tvarem, jako reliktní zbytky přirozeného porostu, jako semenné stromy, aklimatizované exoty, krajinné dominanty nebo typické krajinné prvky nebo stromy doplňující nemovité kulturní památky. 600 Podle 8 odst. 3 zákona č. 40/1956 Sb. určovala stromy jako chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky rada KNV (po novelizaci zákonem č. 146/1971 Sb. i národní výbory měst Brna, Ostravy a Plzně), což platilo po celou dobu účinnosti zákona. Toto jasné a 599 MARŠÁKOVÁ NĚMEJCOVÁ, M. Dvacet pět let československé ochrany přírody. In: Ochrana přírody, roč. 25, 1970, s KUBA, L. M.; MARŠÁKOVÁ NĚMEJCOVÁ, M. Chráněné stromy, skupiny stromů, stromořadí. In: Ochrana přírody, roč. 20, 1965, č. 5 příloha. 172

173 nijak interpretačně nepochybné ustanovení se však záhy dostalo do rozporu s ostatními předpisy a aplikační praxí. V 21 odst. 6 vládního nařízení č. 71/1960 Sb. bylo uvedeno, že o ochraně památek i přírody v okresech rozhodují ONV. Toto nařízení bylo derogováno zákonem č. 69/1967 Sb., o národních výborech, v jehož 27 odst. 2 bylo stanoveno, že ONV mají působnost na všech úsecích uvedených v 19, mj. i ochraně přírody. Ustanovení v předpisech o národních výborech byla pouze obecná a dalo by se dovodit, že úprava v 8 odst. 3 zákona č. 40/1956 Sb. k nim byla ve vztahu speciality tudíž by chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky měly vyhlašovat rady KNV a ostatní záležitosti ochrany přírody výslovně nevyhrazené jiným orgánům by příslušely ONV. Ovšem nebylo tomu tak. Dle článku Antonína Vinše vyhlašovaly po přijetí vládního nařízení č. 71/1960 Sb. chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky ONV a rovněž určovaly jejich ochranná pásma. 601 Rovněž metodický pokyn SÚPPOP závazný pro české kraje vypracovaný dr. Ludvíkem Mariem Kubou a dr. Marií Maršákovou uvádí jako orgán vyhlašující ochranu ONV. 602 V praxi se více setkáváme se stromy, které byly za chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky vyhlášeny ONV, méně s těmi vyhlášenými radami KNV. Nelze však mít za to, že do přijetí nařízení č. 71/1960 Sb. vyhlašovaly chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky rady KNV a poté ONV. Např. v roce 1978 vyhlásila rada Středočeského KNV za chráněné přírodní výtvory význačné stromy v okresech Kladno, Rakovník, Nymburk a Beroun. 603 Postup při vyhlašování stromů za chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky byl popsán ve výše uvedeném metodickém pokynu. Návrh na vyhlášení vzešel zpravidla od dobrovolného pracovníka státní ochrany přírody (konzervátora nebo zpravodaje), který jej zaslal příslušnému KSPPOP, jenž jej ve spolupráci se SÚPPOP posoudilo. Zapojení SÚPPOP do procesu mělo zajistit jednotné celostátní měřítko, aby nedocházelo k disproporcím ve vyhlašování chráněných částí přírody. Poté provedlo KSPPOP přípravné práce k vyhlášení spočívající v pořízení soupisového archu s údaji o dřevině, jejím umístění, zdravotním stavu, důvodu navrhované ochrany, vlastníku, dále plánku s vyznačením objektu a prohlášení vlastníka o souhlasu s vyhlášením objektu za chráněný přírodní objekt nebo 601 VINŠ, A. Přehled působnosti okresních národních výborů na úseku státní ochrany přírody. In: Ochrana přírody, roč. 17, 1962, s Metodický pokyn viz Kuba, Maršáková, Chráněné stromy, nestránkovaná příloha. 603 Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP). In: drusop.nature.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 173

174 chráněnou přírodní památku, včetně souhlasu s ochrannými podmínkami. Vyhotovené podklady předalo KSPPOP místně příslušnému ONV s návrhem na vyhlášení ochrany objektu. ONV následně rozhodl o vyhlášení ochrany. Opis výměru 604 o vyhlášení ochrany zaslalo KSPPOP včetně dokumentace SÚPPOP. Příklad takového výměru je v příloze č. 8. Vyhlášený chráněný přírodní výtvor nebo chráněná přírodní památka byl evidován dle vyhlášky č. 228/1959 Sb., jejíž obsah byl popsán v předchozí kapitole. V terénu byly chráněné stromy označovány zvláštními tabulemi se státním znakem a nápisem CHRÁNĚNÝ PŘÍRODNÍ VÝTVOR nebo CHRÁNĚNÁ PŘÍRODNÍ PAMÁTKA, popř. malými zelenými tabulkami připevněnými ke kmeni s nápisem STROM CHRÁNĚNÝ STÁTEM (viz příloha č. 9). Stromy byly za chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky vyhlašovány buď jednotlivě, ale ještě častěji hromadně. Vyhlašovací dokumentace je dnes dostupná v Ústředním seznamu ochrany přírody. Jako jeden z příkladů za všechny zde uvedu vyhlášku 605 ONV v Jindřichově Hradci o chráněných přírodních výtvorech stromech chráněných státem ze dne 10. prosince 1987, kterou bylo za chráněné přírodní výtvory prohlášeno mnoho stromů, jejich skupin a stromořadí v okrese Jindřichův Hradec (viz příloha č. 10). V čl. 2 této vyhlášky byly stanoveny podmínky ochrany, která se vztahovala na všechny vyhlášené stromy. Chráněny byly všechny jejich části kmen, větve, koruna a kořenový systém. Ten nesměl být narušován žádnou hospodářskou, stavební ani jinou činností. O stromy nesměly být opírány žádné předměty, konstrukce a stavby. Zakázána byla rovněž veškerá činnost, která by mohla stromy ohrozit ze vzduchu (zejm. letecké práškování a hnojení). Jakékoli zásahy do koruny chráněných stromů nebo asanace stromů proti škůdcům mohly být provedeny jen s předchozím souhlasem odboru kultury ONV v Jindřichově Hradci. V případě bezprostředního ohrožení lidského zdraví či života nebo majetku velké hodnoty stavem chráněného stromu bylo možné provést nezbytné zásahy, o nichž musel být ihned uvědoměn odbor kultury ONV v Jindřichově Hradci. Stejná oznamovací povinnost se týkala jakéhokoli ohrožení nebo poškození chráněných stromů. Pro všechny vyhlašované stromy bylo stanoveno ochranné pásmo v jednotné vzdálenosti 10 m od kmene. V tomto ochranném pásmu bylo zakázáno provádět orbu, umisťovat zařízení poškozující kořenový systém a kácet 604 Metodický pokyn označuje dokument vyhlašující ochranu jako výměr. V praxi byly tyto dokumenty označovány různě jako vyhlášky, rozhodnutí, usnesení atp. 605 Označení tohoto dokumentu je poněkud zvláštní je nadepsán jako vyhláška, v podtitulu je však označen za obecně závazné nařízení ve smyslu 24a zákona č. 69/1967 Sb., ve znění vyhlášeném pod č. 31/1983 Sb. 174

175 stromy lesního porostu bez souhlasu ONV. Kontrola a dozor nad dodržováním této vyhlášky prováděl odbor kultury ONV v Jindřichově Hradci a jím pověření pracovníci. Vyhláška stanovila označení chráněných stromů tabulkou STROM CHRÁNĚNÝ STÁTEM nebo STROMOŘADÍ CHRÁNĚNÉ STÁTEM. Mnohé z těchto tabulek (byť jsou dnes bez jakékoli relevance) můžeme nalézt na stromech v okrese Jindřichův Hradec i jinde dosud. Nedílnou součástí vyhlášky byl seznam stromů vyhlašovaných za chráněné přírodní výtvory obsahující základní údaje o nich (pořadové číslo, obec a katastrální území, parcelní číslo pozemku, uživatele pozemku, druh stromu, počet, věk, výška, obvod kmene a důvod ochrany). Vyhlašování stromů za chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky bylo zcela klíčové pro zajištění individuální ochrany těchto stromů ze strany státu. Byl tím položen základ současné sítě památných stromů chráněných dle ZOPK. Američtí vědci George Profous a Robert Loeb při zhodnocení svého výzkumu ochrany stromů v několika desítkách měst celého světa provedeného na konci 80. let uvedli, že Československo spolu s Francií pečlivě regulují odstraňování stromů v blízkosti historických památek a chrání historické stromy Současná právní úprava - ZOPK Postupem času právní úprava zákona č. 40/1956 Sb. zastarávala a zákon se stával nedostatečným, což se projevilo v 80. letech a vyvrcholilo na počátku 90. let. 607 Nelze opominout, že politické události listopadu 1989 měly vliv i na změnu právní úpravy ochrany přírody. Po zřízení MŽP v roce 1990 byl z úseku ochrany přírody SÚPPOP zřízen Český ústav ochrany přírody, od 1. března 1995 byl tento ústav rozdělen na Správu CHKO ČR, koordinující činnost správ CHKO zajišťujících výkon státní správy, a na Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen AOPK ), zajišťující podporu státní správy. 608 V roce 1992 přijala ČNR nový zákon o ochraně přírody a krajiny, již v minulé části zmíněný ZOPK, který mj. derogoval zákon č. 40/1956 Sb. a vyhlášky č. 142/1980 Sb., 131/1957 Ú. l., 228/1959 Ú. l. aj. ZOPK je nepoměrně obsáhlejší než původní zákon č. 606 PROFOUS, G. V.; LOEB R. E. The legal protection of urban trees: A comparative world survey. In: Journal of Environmental Law, Volume 2, Issue 2, 1990, s Damohorský, Padesát let, s KUČERA, B. 40 let odborné složky státní ochrany přírody. In: Ochrana přírody, roč. 53, 1998, s

176 40/1956 Sb. - v době vyhlášení měl 93 paragrafů. Podle jeho původního znění bylo jeho účelem přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. ( 1 ZOPK) Ochrana přírody obnáší dle 2 ZOPK velmi širokou oblast, zejména péči státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, rovněž péči o vzhled a přístupnost krajiny. Oproti zákonu č. 40/1956 Sb. zahrnuje ZOPK relativně podrobnou a ucelenou úpravu jak obecné, tak i zvláštní ochrany přírody. Obsahuje definice pojmů, základní úpravu jednotlivých typů chráněných území, způsob jejich vyhlašování, pravomoci orgánů, zapojení veřejnosti do ochrany přírody, skutkové podstaty přestupků a sankce za přestupky. Za necelá tři desetiletí své účinnosti byl 36x novelizován a popsat jeho vývoj by obsáhlo celou samostatnou monografii. V následujících podkapitolách velmi stručně nastíním zvláštní územní a druhovou ochranu přírody a krajiny, která dopadá na dřeviny, a podrobněji se zaměřím na institut památného stromu, který považuji za základní a nejdůležitější způsob, jakým lze zajistit ochranu mimořádné dřevině Zvláštní územní ochrana dle ZOPK Stejně jako předchozí právní úprava, rozlišuje i ZOPK 6 druhů zvláště chráněných území. Teorie tato chráněná území rozděluje na velkoplošná (národní parky 609 a CHKO 610 ) a maloplošná (národní přírodní rezervace, 611 přírodní rezervace, 612 národní přírodní památky Ust. 15 odst. 1 ZOPK: Rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam, lze vyhlásit za národní parky. 610 Ust. 25 odst. 1 ZOPK: Rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení, lze vyhlásit za chráněné krajinné oblasti. 611 Ust. 28 odst. 1 ZOPK: Menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, může orgán ochrany přírody vyhlásit za národní přírodní rezervace; stanoví přitom také jejich bližší ochranné podmínky. 612 Ust. 33 odst. 1 ZOPK: Menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní rezervace; stanoví přitom také jejich bližší ochranné podmínky. 176

177 a přírodní památky 614 ). Podle přechodných ustanovení v 90 ZOPK byly státní přírodní rezervace vyhlášené zákona č. 40/1956 Sb. převedeny do kategorie maloplošných chráněných území, přičemž kategorizaci těchto území stanovilo MŽP obecně závazným právním předpisem. Chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady a chráněné studijní plochy vyhlášené zákona č. 40/1956 Sb. se staly za národními přírodními památkami či přírodními památkami. Kategorizaci těchto území opět stanovilo MŽP obecně závazným právním předpisem. Národní parky a CHKO zůstaly po přijetí ZOPK beze změny. Jednotlivá zvláště chráněná území zvláště chráněná území se od sebe navzájem odlišují podle svého významu, čemuž odpovídá i způsob jejich vyhlašování. Nejvýznamnější jsou národní parky, které se zřizují a podmínky jejich ochrany stanovují zvláštním zákonem. CHKO vyhlašuje svým nařízením vláda. Národní přírodní rezervace a národní přírodní památky zřizuje MŽP a přírodní rezervace a přírodní památky zřizovaly původně okresní úřady, v současné době krajské úřady. V případech, kdy je třeba zabezpečit zvláště chráněné území (vyjma CHKO) před rušivými vlivy z okolí, může být pro ně podle 37 ZOPK vyhlášeno ochranné pásmo. Zvláště chráněná území jsou evidována v ústředním seznamu ochrany přírody (dále jen Ústřední seznam ). Správcem tohoto seznamu je MŽP a jeho provozovatelem je AOPK. Jedná se o veřejný seznam, do kterého může kdokoli nahlížet, veřejně je přístupný na internetové adrese Zvláště chráněná území se označují tabulkami s velkým (národní parky, CHKO, národní přírodní rezervace a národní přírodní památky) nebo malým (přírodní rezervace a přírodní památky) státním znakem. ZOPK stanovuje i přestupky za porušení jeho ustanovení. Dle aktuálního znění se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že nedovoleně mění či ruší dochovaný stav přírody ve zvláště chráněném území ( 87 odst. 1 písm. a), za což ji může být uložena pokuta až ,- 613 Ust. 35 odst. 1 ZOPK: Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za národní přírodní památku; stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky. 614 Ust. 36 odst. 1 ZOPK: Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní památku; stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky. 177

178 Kč. Pokud fyzická osoba zničí součást přírody ve zvláště chráněném území nebo zničí zařízení určená k ochraně, označení a vybavení zvláště chráněného území ( 87 odst. 2 písm. a), může ji být uložena pokuta až do výše ,- Kč. Nejpřísněji potrestány mohou být fyzické osoby, které poškodí nebo zničí zvláště chráněné území či jeho část ( 87 odst. 3 písm. a), neuvedou poškozenou část přírody chráněnou ZOPK do původního stavu nebo nesplní opatření k nápravě tohoto stavu či přiměřená náhradní opatření ( 87 odst. 3 písm. e), nesplní povinnost vlastníka či nájemce pozemku zdržet se negativních zásahů na pozemcích připravovaných k vyhlášení zvláštní ochrany ( 87 odst. 3 písm. f) nebo vykonávají ve zvláště chráněném území, označeném smluvně chráněném území, evropsky významné lokalitě nebo ptačí oblasti činnost zakázanou nebo vykonává činnost, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu ( 87 odst. 3 písm. n). Za každý z těchto přestupků může být fyzické osobě uložena pokuta až do výše ,- Kč. Sankce pro právnické a podnikající fyzické osoby jsou přísnější. Za obdobné přestupky mohou být těmto osobám uloženy pokuty do výše 1, ,- Kč nebo 2, ,- Kč. Trestněprávní rovina ochrany životního prostředí se datuje do roku 1989, kdy bylo novelou provedenou zákonem č. 159/1989 Sb. do zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, vložena ustanovení 181a a 181b trestný čin ohrožení životního prostředí. Skutkové podstaty byly formulovány obecně a absence legální definice životního prostředí zpočátku způsobila aplikační potíže. S účinností od 1. července 2002 byla do trestního zákona vložena ustanovení 181c až 181h s dalšími skutkovými podstatami reflektující nejen mezinárodní dohody v oblasti ochrany přírody, ale i legislativu Evropské unie, do níž ČR přistupovala. Do té doby v českém trestním právu absentovaly adekvátní skutkové podstaty trestných činů proti životnímu prostředí, za což byla Česká republika v Radě Evropy a orgánech Evropské unie opakovaně kritizována. 615 Na ochranu dřevin v chráněných územích mohla dopadat nejen obecná skutková podstata úmyslného trestného činu ohrožení a poškození životního prostředí, 616 nebo nedbalostního, 617 ale také například trestný čin poškození lesa těžbou STEJSKAL, V. Nová úprava postihu trestných činů v oblasti ochrany přírody. In: Ochrana přírody, roč. 57, 2002, s Ust. 181a zákona č. 140/1961 Sb.: Kdo úmyslně znečistí nebo jiným způsobem poškodí půdu, vodu, ovzduší, les nebo jinou složku životního prostředí tím, že poruší předpisy o ochraně životního prostředí nebo předpisy o ochraně a využívání přírodních zdrojů a na větším území, na zvláště chráněném území nebo ve vodním zdroji, u něhož je stanoveno ochranné pásmo, ohrozí společenstva nebo populace volně žijících 178

179 Nový trestní zákoník z roku 2009 významně rozšířil skutkové podstaty trestných činů proti životnímu prostředí. Věnuje jim ve své zvláštní části celou hlavu VIII. Přejímá s drobnými odchylkami trestné činy úmyslného i nedbalostního poškození a ohrožení životního prostředí ( 293, 294) a poškození lesa ( 295). Významnou novinkou současného trestního zákoníku je zavedení trestného činu poškození chráněných částí přírody ( 301), 619 který postihuje jednání poškozující ve skutkové podstatě vyjmenované chráněné části přírody Zvláštní druhová ochrana dle ZOPK Vedle zvláště chráněných území poskytuje ZOPK zvýšenou ochranu rovněž vzácným, ohroženým, vědecky či kulturně velmi významným druhům rostlin (a pochopitelně i živočichů), které může MŽP vyhlásit podle 48 za zvláště chráněné. Dle stupně ohrožení se tyto druhy člení na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Stejně jako živé exempláře zvláště chráněné rostliny jsou chráněny i mrtví jedinci, jejich části nebo výrobky z nich. Základní podmínky ochrany zvláště chráněných rostlin vyjmenovává 49 ZOPK. Obdobně jako podle původní vyhlášky 54/1958 Ú. l., požívají ochrany všechny podzemní i nadzemní části a všechna vývojová stadia těchto rostlin. Je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. ZOPK rovněž zakazuje jejich držení, pěstování, dopravu, prodej, výměnu nebo nabízení za účelem prodeje či výměny. Výjimky z těchto zákazů jsou v případech, kdy tyto rostliny rostou přirozeně uvnitř jiných kultur a jsou ničeny, poškozovány nebo rušeny v přirozeném vývoji v souvislosti s běžným obhospodařováním těchto kultur, jsou pěstovány v kulturách získaných povoleným živočichů nebo planě rostoucích rostlin (poškození životního prostředí), nebo kdo úmyslně poškození životního prostředí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. 617 Ust. 181b zákona č. 140/1961 Sb.: Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší poškození životního prostředí ( 181a) anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. 618 Ust. 181c zákona č. 140/1961 Sb.: Kdo, byť i z nedbalosti, těžbou lesních porostů provedenou v rozporu s právními předpisy způsobí vznik holé seče na celkové větší ploše lesa nebo proředí lesní porost pod hranici zakmenění stanovené zvláštním předpisem na celkové větší ploše lesa, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. 619 Ust. 301 zákona č. 40/2009 Sb.: Kdo, byť i z hrubé nedbalosti, poruší jiný právní předpis tím, že poškodí nebo zničí památný strom, významný krajinný prvek, jeskyni, zvláště chráněné území, evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast tak, že tím zanikne nebo je značně oslaben důvod pro ochranu takové části přírody, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. 179

180 způsobem, nebo pocházejí z dovozu a nejsou předmětem ochrany podle mezinárodních úmluv. Ochrana zvláště chráněným rostlinám je zajišťována rovněž povinností prokázání zákonného původu podle 54 ZOPK. Bez tohoto prokázání původu je zakázáno zvláště chráněnou rostlinu nebo rostlinu chráněnou podle mezinárodních úmluv nebo podle zvláštního právního předpisu 620 držet, chovat, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat a nabízet za účelem prodeje nebo výměny. Zvláště chráněné druhy rostlin jsou vyjmenovány v příloze prováděcí vyhlášky k ZOPK č. 395/1992 Sb. Z dřevin mezi ně patří např. kriticky ohrožené mandloň nízká, vrba bylinná, silně ohrožené bříza zakrslá, tis červený, vrba velkolistá, nebo ohrožená vrba plazivá. ZOPK stanovuje rovněž přestupky proti povinnosti ochrany zvláště chráněných druhů rostlin. Přestupku se dopustí fyzická osoba, která nedovoleně zasahuje do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů rostlin ( 87 odst. 1 písm. b), vysazuje či vysévá uměle vypěstované zvláště chráněné rostliny bez souhlasu orgánu ochrany přírody ( 87 odst. 1 písm. j) nebo nevede řádně záznamy o pěstování zvláště chráněných rostlin ( 87 odst. 1 písm. k). Za tyto přestupky může být fyzické osobě uložena pokuta do výše ,- Kč. Dále se fyzická osoba dopustí přestupku, zničí-li zvláště chráněné rostliny zařazené do kategorie ohrožených buď přímo, nebo způsobí jejich úhyn nedovoleným zásahem do jejich životního prostředí ( 87 odst. 2 písm. b). Za tento přestupek může být pachateli uložena pokuta až ,- Kč. Pokuta až do výše ,- Kč může být uložena tomu, kdo zničí zvláště chráněnou rostlinu kriticky nebo silně ohroženého druhu nebo způsobí její úhyn zásahem do jejího životního prostředí ( 87 odst. 3 písm. c), nebo neprokáže předepsaným způsobem původ zvláště chráněné rostliny nebo živočicha nebo rostliny a živočicha chráněného podle mezinárodní úmluvy, popřípadě zvláštního právního předpisu, popřípadě jinak poruší povinnost nebo zákaz stanovený v 54 ZOPK ( 87 odst. 3 písm. o). Za přestupky v ochraně zvláště chráněných rostlin, dřevin a památných stromů lze uložit pokutu až dvojnásobnou, pokud byly spáchány ve zvláště chráněných územích. Pokuty za obdobné přestupky pro podnikající fyzické osoby a osoby právnické mohou dosahovat do výše 1, ,- Kč resp. do výše 2, ,- Kč. Na ochranu zvláště chráněných druhů rostlin samozřejmě pamatují i trestněprávní předpisy. Novelizovaný trestní zákon č. 40/1961 Sb., znal trestný čin neoprávněného 620 Zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy). 180

181 nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, 621 které mohlo být spácháno jak úmyslně, tak i nedbalostně. Současný trestní zákoník původní úpravu s drobnými odchylkami převzal. Jednou z těchto odchylek je snížení počtu kusů rostlin, které musí pachatel usmrtit, zničit, zpracovat atd., aby naplnil skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z 50 na 25 kusů Památné stromy Památné stromy jsou případem zvláštní individuální ochrany dřevin. 622 Pojem památný strom, užívaný prakticky od počátku 20. století zavedl do českého právního řádu až ZOPK. Památnými stromy jsou ve smyslu 46 odst. 1 ZOPK mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí, které orgán ochrany přírody vyhlásil za památné. Dále jsou památnými stromy ty, které byly před účinností ZOPK vyhlášeny za chráněné přírodní památky nebo chráněné přírodní výtvory dle 6 zákona č. 40/1956 Sb. Tyto přešly do kategorie památných stromů ex lege ustanovením 90 odst. 8 ZOPK. Dalším způsobem vzniku ochrany památného stromu dohoda mezi vlastníkem stromu a orgánem ochrany přírody podle 39 ZOPK. Takovýto památný strom je označován jako smluvně chráněný památný strom. 621 Ust. 181f odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb.: Kdo v rozporu s právními předpisy usmrtí, zničí, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář ohroženého druhu a a) spáchá takový čin na více než padesáti kusech živočichů, rostlin nebo exemplářů, nebo b) dopustí se takového činu, přestože byl v posledních dvou letech pro přestupek obdobné povahy postižen nebo v posledních třech letech pro takový trestný čin odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Ust. 181f odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb.: Stejně bude potrestán, kdo v rozporu s právními předpisy usmrtí, zničí, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří exemplář druhu kriticky ohroženého nebo druhu přímo ohroženého vyhubením. Ust. 181g zákona č. 140/1961 Sb.: Kdo z nedbalosti poruší právní předpisy tím, že usmrtí, zničí, opakovaně doveze, vyveze nebo proveze, nebo sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exempláře ohroženého druhu ve větším rozsahu než padesáti kusů, nebo jedince druhu kriticky ohroženého nebo exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Ust. 181h zákona č. 140/1961 Sb.: Kdo, byť i z nedbalosti, poruší právní předpisy nebo rozhodnutí správního úřadu tím, že odnímá z přírody volně žijící živočichy nebo planě rostoucí rostliny v takovém měřítku, že tím ohrožuje místní populaci těchto živočichů nebo rostlin, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. 622 Srov. Stejskal, Úvod do právní, s

182 Každý památný strom má kolem sebe ochranné pásmo, které jej má zabezpečit před škodlivými vlivy z okolí. Pokud orgán ochrany přírody, který o vyhlášení památného stromu rozhoduje, nevymezí toto ochranné pásmo, platí, že každý památný strom má základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výčetní výšce ( 46 odst. 3 ZOPK). Zákon příkladmo uvádí jako škodlivou činnost např. výstavbu, terénní úpravy, odvodňování nebo chemizaci. ZOPK v 47 stanovuje způsob, jakým se památné stromy evidují a označují. Každý památný strom musí být zapsán v Ústředním seznamu vedeném na základě 41 odst. 1 a 2 ZOPK, konkrétní podrobnosti stanoví vyhláška MŽP č. č. 45/2018 Sb., o plánech péče, zásadách péče a podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území. 623 Ústřední seznam se skládá ze dvou částí Sbírky listin a Registru objektů. 624 Každý objekt vedený v ústředním seznamu má své unikátní evidenční číslo. Jak již je uvedeno výše je vedením ústředního seznamu pověřena AOPK. Památné stromy se podle 47 označují malým státním znakem. Příloha č. 6 k vyhlášce č. 45/2018 Sb. specifikuje přesný vzhled těchto tabulí, včetně rozměrů, barevného složení i typu a velikosti písma. Pod tabulí s malým státním znakem bývá umístěna menší tabule s nápisem PAMÁTNÝ STROM, PAMÁTNÉ STROMY či SMLUVNĚ CHRÁNĚNÝ PAMÁTNÝ STROM, SMLUVNĚ CHRÁNĚNÉ PAMÁTNÉ STROMY (viz příloha č. 11). V praxi však neznamená, že každý památný strom je takto označen. Nezanedbatelná část památných stromů není označena vůbec. 625 Nahrává tomu i zákonná úprava, která říká, že na označení památného stromu se užívá ( 47 odst. 2 ZOPK). Lze usoudit, že označení památného stromu není obligatorní. 623 Podle 11 odst. 1 vyhlášky č. 45/2018 Sb. zahrnuje ústřední seznam soupis, popis, geometrické a polohové určení a dokumentaci zvláště chráněných území včetně jejich ochranných pásem, ptačích oblastí, evropsky významných lokalit, památných stromů včetně jejich ochranných pásem a dále smluvně chráněných území a smluvně chráněných památných stromů zřízených podle 39 zákona, nacházejících se na území České republiky. 624 Ustanovení 5 odst. 3 vyhlášky č. 45/2018 Sb.: Ústřední seznam je tvořen Sbírkou listin ústředního seznamu (dále jen sbírka listin ), ve které jsou v listinné nebo v digitální podobě uloženy dokumenty vztahující se k objektům ústředního seznamu, a Registrem objektů ústředního seznamu (dále jen registr objektů ), ve kterém jsou v digitální podobě uloženy vybrané údaje o objektech ústředního seznamu. 625 Např. ze 125 platných objektů památných stromů v okrese Jindřichův Hradec není tabulkou označeno cca 50 objektů. (Údaj k 30. září 2015, zjištěno na základě vlastního pozorování.) 182

183 4.8.4 Vyhlašování památných stromů V současné době často záleží na ochotě orgánu ochrany přírody památné stromy vyhlašovat. Proces vyhlašování památného stromu upravuje Metodický pokyn č. 3/1993 odboru ochrany přírody MŽP, publikovaný ve Věstníku MŽP, částka 5 6, roč V praxi se ovšem spíše využívá metodika vydaná AOPK, ale existují i další, např. metodika Jihomoravského kraje. 626 Rozhodnutí o vyhlášení památného stromu je výsledkem správního řízení, které vedou pověřené obecní úřady ( 76 odst. 2 písm. b) ZOPK) jako orgány ochrany přírody. Výjimky se vztahují na území národních parků, CHKO, národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních památek a jejich ochranných pásem. Návrh na vyhlášení památného stromu může podat kterýkoli občan České republiky, 627 a má formu podnětu k zahájení řízení dle 42 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Jedná se tedy o řízení z moci úřední. Tento podnět musí mít určité náležitosti, které jsou nezbytné pro přesnou identifikaci stromu a zdůvodnění jeho ochrany. 628 Jednotlivé metodiky obsahují vzory návrhů, které se od sebe v zásadě neliší. Před zahájením správního řízení by mělo proběhnout předběžné projednání s vlastníky či nájemci dotčených pozemků a případně s dotčenými orgány za účelem zjištění jejich postoj k vyhlášení památného stromu. Tato praxe je efektivnější, než kdyby projednání probíhalo až po zahájení řízení. Shledá-li orgán ochrany přírody, že je vyhlášení památného stromu žádoucí, zahájí řízení a vyrozumí o tom účastníky. Těmi jsou vlastníci (nájemci) pozemku s předmětným stromem i vlastníci (nájemci) pozemků, do nichž bude zasahovat ochranné pásmo ( 27 správního řádu), obec, na jejímž území strom roste, pokud sama nerozhoduje ( 71 odst ANONYM. Metodika vyhlašování památných stromů, jejich skupin a stromořadí (verze říjen 2013). In: krjihomoravsky.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: ID=2, s Reš, Štěrba, Památné stromy, s Bývají to zejména název objektu, obec, katastrální území, parcelní číslo, vlastník pozemku, mapové podklady, popis lokality, charakter (jednotlivý strom, skupina stromů atd.), počet jedinců, druh stromu (název vědecký i český), parametry stromu (výška, šířka koruny, věk, obvod kmene + rok měření), zdravotní stav, zdůvodnění ochrany, vymezení ochranného pásma včetně podmínek, zdroje možného ohrožení stromu, provedená ošetření, údaje z literatury, fotodokumentace, údaje o fyziologickém stavu, údaje o historickém významu. 183

184 ZOPK). Dále může být účastníkem občanské sdružení, nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, pokud požádalo o informování o zahájených správních řízeních, při nichž může být dotčen zájem na ochraně přírody a krajiny ( 70 odst. 2). Toto občanské sdružení 629 má právo vstoupit do řízení ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o zahájení řízení. Správní řízení probíhá standardně v mezích správního řádu. Účastníci mají možnost vyjádřit své stanovisko. Jako podklady pro vydání rozhodnutí budou v tomto typu řízení sloužit zejména listinné důkazy ( 53 správního řádu) a důkaz ohledáním ( 54 správního řádu), případně důkaz znaleckým posudkem ( 56 správního řádu). Rozhodnutí o vyhlášení památného stromu musí kromě povinných náležitostí obsahovat i výrok o vymezení ochranného pásma, odůvodnění, které uvádí důvody vyhlášení památného stromu, vyhodnocuje průběh řízení a vypořádává se s případnými námitkami účastníků. Obligatorní součástí je poučení o opravném prostředku. Proti rozhodnutí může být podáno odvolání, odvolacím orgánem je nadřízený správní orgán, což je pro rozhodnutí pověřeného obecního úřadu krajský úřad ( 178 odst. 2 správního řádu), v případech, kdy v prvním stupni rozhoduje správa národního parku je odvolacím orgánem MŽP ( 79 odst. 3 písm. p) ZOPK). Pokud není odvolání podáno ve lhůtě k tomu určené, nabývá rozhodnutí právní moci. Rozhodnutí o vyhlášení památného stromu spolu se souvisejícími dokumenty předá orgán ochrany přírody AOPK do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. AOPK má následně lhůtu 15 dnů, aby nový objekt zařadila do Ústředního seznamu. Stejné orgány ochrany přírody, které vyhlašují ochranu památných stromů, mohou tuto ochranu též zrušit. Jitka Jelínková a Miloš Tuháček uvádějí, že zrušit ochranu památného stromu může orgán ochrany přírody pouze z důvodu, pro který lze povolit výjimky z ochrany památných stromů, tj. jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem na ochranu přírody. Za teoretický problém považují otázku, zda je ochrana poskytována též mrtvému památnému stromu, a zda tato ochrana zaniká až s fyzickým zánikem stromu. 630 V aplikační praxi však dochází k různým případům a zrušení ochrany památného stromu může mít různé důvody, a to i jiné, než je veřejný zájem převažující nad zájmem na ochranu přírody. Ve městě Jindřichův Hradec a jeho místních částech, kde je stav památných stromů autorovi nejlépe znám, nalezneme hned několik následujících příkladů zrušené ochrany památných stromů. 629 ZOPK stále zachovává termín občanské sdružení, které zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník nahradil pojmem spolek. 630 Jelínková, Tuháček, Právní vztahy, s

185 Ochrana památného stromu Lípa u Minoritů byla zrušena roku 2013, protože lípa uschla a musela být pokácena (zde byla jednoznačně splněna podmínka veřejného zájmu převažujícího nad zájmem ochrany přírody, neboť suchý strom by ohrožoval osoby pohybující se po dvoře Minoritského kláštera). 631 Naopak ochrana Lípy na kopci v Políkně u cesty byla téhož roku zrušena a lípa pokácena, neboť kořeny narušovala nedalekou chalupu (zde byl zájmu nad zachováním vitální lípy nadřazen soukromý zájem vlastníka chalupy, byť v odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že ochrana majetku lze považovat za veřejný zájem). 632 Ochrana skupiny památných stromů Tisy a bříza u kapličky u AR servisu byla zrušena roku 2012 po vyvrácení břízy a to z důvodu, že tím celá skupina přišla o svou mimořádnou estetickou funkci. 633 Mnohokmenná Vrba křehká za Políknem u rybníčku se v nedávné době rozlomila a na návrh jejího vlastníka zrušil orgán ochrany přírody roku 2020 její ochranu. 634 V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo uvedeno, že se jedná o neperspektivní strom, a ponechání jeho torza na místě by nebylo vhodné z hlediska údržby hráze rybníčku. Známe však též opačné případy, kdy ochrana zaniklého památného stromu nebyla zrušena. To je případ Lípy u Stínadla (zaniklé okolo roku 2003, z jejíhož pařezu vyrostly výmladky) nebo Jilmu v Děbolíně (zaniklého před rokem 2012). Neztotožňuji se tedy s výše uvedenými autory, že zánik ochrany památného stromu související se zánikem samotného stromu, je problémem jen teoretickým. Na základě aplikační praxe z jediného okresního města si můžeme udělat představu o různých důvodech zániku ochrany památného stromu Smluvní ochrana památných stromů Druhým způsobem vzniku ochrany památného stromu je smlouva uzavřená mezi vlastníkem stromu (pozemku, na němž strom roste) a orgánem ochrany přírody, který je příslušný k vyhlášení ochrany památného stromu. Jedná se o veřejnoprávní smlouvu, upravenou v páté části správního řádu. Právní teorie označuje tento typ veřejnoprávní 631 Ústřední seznam ochrany přírody. In: drusop.nature.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: &KRAJ=&OKRES=&ORP_ICOB=&OBEC=jind%C5%99ich%C5%AFv+hradec&KU=& =+Vyhledat+&fra me=1&edit_id=/ 632 Tamtéž. 633 Tamtéž. 634 Tamtéž. 185

186 smlouvy jako subordinační, neboť smlouva nahrazuje správní akt na jedné straně vystupuje orgán veřejné moci, který má ve své pravomoci vrchnostenské rozhodování. 635 Možnost smluvní ochrany památných stromů zakotvuje 39 ZOPK. Povinnými náležitostmi smlouvy jsou vymezení ochranných podmínek památného stromu a způsob péče. Další náležitosti jsou uvedeny v čl. 1 metodického pokynu č. 9/2008 Věstníku MŽP. 636 Patří mezi ně určení smluvních stran (identifikační údaje); identifikace památného stromu; označení pozemku, kde se strom nachází; vymezení předmětu ochrany; ujednání o tom, kdo památný strom označí a kdo nese náklady s tím spojené, pokud je nenese orgán ochrany přírody dle 39 odst. 2 ZOPK; 637 ujednání o možnosti smlouvu vypovědět a ujednání o době platnosti smlouvy. Důležitou náležitostí smlouvy je ujednání o zveřejnění příslušných částí obsahu smlouvy, z nichž vyplývá podstata omezení týkající se zákazu poškozovat označený památný strom. Toto zveřejnění je důležité ve vztahu ke třetím osobám a jejich povinnosti nepoškozovat označený památný strom. Fakultativní náležitosti smlouvy uvádí čl. 2 metodického pokynu č. 9/2008. Jsou jimi ujednání o finanční náhradě podle 58 ZOPK; o finančním příspěvku k provádění dohodnutého způsobu péče podle 69 ZOPK; o údajích, které mohou být připojeny k označení objektu v terénu; o smluvní pokutě; o poskytování informací apod. Smluvní ochrana památného stromu je vázána k pozemku formou věcného břemene, o jehož zápis do katastru nemovitostí požádá příslušný orgán ochrany přírody. Zrušení smluvní ochrany lze zrušit na základě písemné dohody stran. V případě nesouhlasu vlastníka pozemku rozhoduje o zrušení orgán ochrany přírody, který je dohodu oprávněn uzavřít ( 45 odst. 2 ZOPK) Prolomení zásady pacta sunt servanda v druhém případě dává orgánu do rukou možnost ukončit ochranu podobným způsobem, jako by se jednalo o památný strom vyhlášený rozhodnutím orgánu ochrany přírody. 635 Podrobněji k problematice veřejnoprávních smluv HENDRYCH, D. a kol. Správní právo: obecná část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s Metodický pokyn publikován ve Věstníku MŽP č. 4/2008, s Dostupné z: Označit památný strom je nezbytné bezprostředně po uzavření smlouvy (ve lhůtě 60 dnů od účinnosti smlouvy). Označení má význam zejména pro třetí osoby, neboť označený památný strom je zakázáno poškozovat ( 39 odst. 2 ZOPK). A contrario poškození neoznačeného smluvně chráněného památného stromu třetí osobou by nemělo být chápáno ve smyslu tohoto ustanovení jako přestupek podle 87 odst. 3 písm. a) ZOPK, popř. podle 88 odst. 1 písm. b) ZOPK. 186

187 Dle sdělení Ing. Bohumila Reše z AOPK z roku 2015 se v praxi smluvní ochrana památného stromu do té doby nikdy nevyužila. Jednodušší je vyhlásit památný strom rozhodnutím orgánu ochrany přírody, než sepisovat veřejnoprávní smlouvu, která musí být pro každý jednotlivý případ unikátní. Smluvní ochrana podle 39 ZOPK má smysl tam, kde objekt nelze dost dobře vyhlásit jako chráněné území, např. kolonie netopýrů ve věži kostela Důvody ochrany památných stromů Za památný strom může být ve smyslu 46 odst. 1 ZOPK vyhlášen strom mimořádně významný. 638 Právě tento mimořádný význam je podle zákona jediným zdůvodněním ochrany stromu. Je to pojem značně neurčitý, což však není v tomto případě na škodu, neboť může být aplikován na široké spektrum případů. Zda je strom shledán mimořádně významným, záleží hlavně na uvážení orgánu, který o vyhlášení rozhoduje. 639 Výklad tohoto pojmu nelze omezit pouze na věk, vzrůst, či spojitost s historickou událostí. Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že z dikce citovaného předpisu [ 46 odst. 1 ZOPK] zjevně nevyplývá, že za památný strom lze vyhlásit pouze krajinnou dominantu, zvlášť cennou introdukovanou dřevinu, případně dřevinu historicky cennou; případně že strom musí splňovat všechny tyto podmínky kumulativně. Zákon v tomto směru používá neurčitý pojem mimořádně významný, pod jehož rozsah lze zařadit nejen vlastnosti, na které poukazuje stěžovatel, ale i skutečnost, že strom je vynikající svým vzrůstem, věkem. Právě tato okolnost spočívající ve vitálnosti stromu, jež zakládá ojedinělost a raritnost, vedla k vyhlášení stromu jako památného. 640 V tomto konkrétním případě, jakým se Nejvyšší právní soud zabýval, byl mimořádný význam stromu spatřován v ojedinělosti a raritnosti, co se týká druhu, stáří a zdravotního stavu. 641 Z odborné databáze památných stromů 642 se dozvídáme velké množství důvodů, které AOPK považuje za relevantní pro vyhlášení památného stromu. Jsou to zejména věk, vzrůst, historický význam, ale také skutečnost, že ve stromu žijí vzácní živočichové. Mohou to být i 638 Kritérium mimořádného významu stromu se pochopitelně vztahuje i na smluvně chráněné památné stromy. 639 Z tohoto důvodu může dojít (a v praxi nepochybně dochází), že některé orgány ochrany přírody mohou být při vyhlašování památných stromů aktivnější než jiné a tak mohou vyhlašovat za památné i stromy, u nichž by třeba jiné orgány ochrany přírody neshledaly důvod pro vyhlášení. 640 Rozsudek NSS ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 4 As 84/ , bod 16. Nejvyšší správní soud [online]. [cit ]. Dostupné z: 130_ _prevedeno.pdf 641 Tamtéž, bod Dostupné z: 187

188 stromy mladé, ke kterým se váže historická událost, nebo jsou dendrologickými unikáty. 643 Většina památných stromů je chráněna z více důvodů Zajištění ochrany památných stromů Podle 46 odst. 2 ZOPK je zakázáno památné stromy poškozovat, ničit a rušit v jejich přirozeném vývoji. Ošetření musí být prováděno se souhlasem orgánu, který ochranu vyhlásil. Výjimky z tohoto pravidla připouští 56 ZOPK. Orgán ochrany přírody je může povolit, pokud jiný veřejný zájem převyšuje zájem nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody. Udělení výjimky má formu správního rozhodnutí, případně též opatření obecné povahy, pokud se týká blíže neurčeného okruhu osob ( 56 odst. 4 ZOPK). Na udělení výjimky není právní nárok. 644 V 86 ZOPK je zakotven restituční princip náhrady škody. Ten, kdo poškodí, zničí nebo nedovoleně změní část přírody a krajiny, musí ji navrátit do původního stavu, pokud je to možné a účelné. Tento způsob nápravy však nebývá v právu životního prostředí častý, neboť poškození přírody bývají zpravidla nevratná. Pokud tedy není možná náprava, nastupuje možnost přiměřeného náhradního opatření k nápravě, které má zčásti kompenzovat následky nedovoleného jednání. I tak mohou nastat problémy, neboť např. zničení stromu, který je chráněn pro svůj věk nebo vzrůst nelze nahradit výsadbou nového, mladého stromu (v takovém případě by se jednalo o zcela nedostatečnou kompenzaci). Proto také není odstraněním následků dotčena odpovědnost za přestupek, správní delikt a trestný čin. Přestupky fyzických osob mohou být dvojího druhu v závislosti na intenzitě poškození. Kdo nedovoleně mění dochovaný stav památného stromu, může mu orgán ochrany přírody uložit pokutu až do výše ,- Kč ( 87 odst. 1 písm. a) ZOPK). Tento přestupek se týká případů, kdy si vlastník památného stromu nevyžádá souhlas k odbornému ošetření stromu. Pokuta až do výše ,- Kč hrozí za poškození nebo zničení památného stromu ( 87 odst. 3 písm. a) ZOPK). Pokud by byl předmětný strom součástí zvláště chráněného území, může být uložena pokuta v dvojnásobné výši ( 87 odst. 5 ZOPK). Sankce pro právnické osoby nebo fyzické osoby při výkonu podnikatelské činnosti jsou citelnější. Takovým osobám může být za poškození nebo zničení památného stromu uložena pokuta až do výše 1, ,- Kč ( 88 odst. 1 písm. b) ZOPK). 643 Reš, Nástin koncepce, s Stejskal, Úvod do, s

189 Při stanovení výše pokuty se pochopitelně musí přihlédnout k závažnosti poškození přírody a zároveň k osobním a majetkovým poměrům pachatele, aby pro něj pokuta neměla likvidační charakter. 645 Další sankční nástroje poskytuje trestní právo. Dle zásady ultima ratio se jedná o krajní prostředek, který může nastoupit v případech nejzávažnějších provinění, kdy nepostačují nástroje správního práva. Ten kdo poškodí nebo zničí památný strom tak, že tím zanikne nebo je značně oslaben důvod pro jeho ochranu, se dopustí již výše zmíněného trestného činu poškození chráněných částí přírody podle 301 trestního zákoníku. Pachatel může být potrestán trestem odnětí svobody až na 3 léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Tato skutková podstata je privilegovaná ve vztahu k trestným činům poškození a ohrožení životního prostředí a poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti podle 293 a 294 trestního zákoníku. V konkrétních případech však mohou přicházet v úvahu další trestné činy, např. krádež, pokud pachatel pokácí cizí památný strom, dřevo si přisvojí a způsobí tím škodu na majetku nikoli nepatrnou. Současný český právní řád tak poskytuje dostatečné prostředky k ochraně památných stromů. 645 Srov. usnesení NSS ze dne 20. dubna 2010 sp. zn. 1 As 9/2008. Nejvyšší správní soud [online]. [cit ]. Dostupné z: _cf0a7db0_b982_4060_9c40_5f618a98cf 62_prevedeno.pdf 189

190 5 Obecná ochrana dřevin Дърветата растат на земята за доброто човђчеството. Stromy rostou na zemi pro blaho člověčenstva. bulharské lidové přísloví 646 Obecná ochrana přírody představuje v současné době ochranu krajiny, rozmanitosti druhů, přírodních hodnot a estetických kvalit přírody, ale také ochranu a šetrné využívání přírodních zdrojů. 647 Je založena zákonem a dopadá na všechny v zákoně uvedené složky (tedy samozřejmě i dřeviny), pokud na ně není aplikována zvláštní ochrana, vznikající konstitutivním rozhodnutím nebo zvláštním předpisem. V případě dřevin se jedná o základní stupeň ochrany chránící všechny dřeviny, které nejsou zvláště chráněny. Plošná obecná ochrana všech dřevin je výdobytkem 20. století, zejména jeho druhé poloviny. Do té doby nelze hovořit o obecné ochraně dřevin v současném smyslu slova. Dřeviny zpravidla nepožívaly plošné ochrany, 648 chráněny byly stromy ovocné, popř. stromy svým způsobem mimořádné, o čemž bylo podrobně pojednáno v předchozí části. Teprve následně se ochrana dřevin vztáhla i na dřeviny nevýznamné. Jak již bylo naznačeno v úvodu, nelze rozdělení na obecnou a zvláštní ochranu na historický stav bezvýhradně aplikovat, a to především z důvodu dřívější dlouhodobé absence příslušných právních norem. Počátky právní ochrany stromů sahají do 18. století, jak již bylo nastíněno v předchozích částech této práce. Reskriptem ze dne 8. října 1743 nařídila Marie Terezie, aby ořezávání vrcholků stromů bylo trestáno přísným tělesným trestem. 649 Patent ze dne 30. června 1756, již zmíněný v kapitole 3.1, zakázal poškozování ovocných, divokých i morušových stromů. Dvorský dekret z 6. prosince 1769 ukládal těm, kteří bezohledně poškodili nebo zničili stromy, jako trest nucenou práci v železech, v případě vícenásobného opakování až šestiměsíční pobyt v káznici Přísloví uvedeno na Památníku stromů v Lesnickém Slavíně u Adamova. 647 Obecná ochrana přírody a krajiny. In: mzp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno [cit ]. Dostupné z: Odhlédneme-li od jejich ochrany jako majetkové hodnoty. 649 Kropatschek, Sammlung aller..., svazek 1, 1786, s KROPATSCHEK, J. Sammlung aller k.k. Verordnungen und Gesetze vom Jahre bis 1780: die unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. theils noch ganz bestehen, theils zum Theile abgeändert sind, als ein Hilfs- und Ergänzungsbuch zu dem Handbuche aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die k.k 190

191 Mezi stromy požívající zvýšené ochrany vzhledem ke svému hospodářskému významu patřily morušovníky. Dne 16. srpna 1763 vydala Marie Terezie patent pro všechny české a rakouské dědičné země, kterým stanovila podmínky rozvoje hedvábnictví ve snaze nahradit jeho drahý dovoz domácí produkcí, aby Nasse negwěrněgssý Kraginy po tolika přestálých wogenských Bjdách a Strastech se mohly poznowu občerstwiti, zotawiti, a k nowé Sýle dogjti. 651 Součástí těchto opatření byla zejména výsadba morušovníků. Vrchnosti, kláštery i města byly vyzvány, aby na svých pozemcích vysazovaly morušové stromy a zakládaly stromové školky. Prostřednictvím panských zahradníků měla být rozdávána semena moruší zájemcům o jejich pěstování. Poddaní měli rovněž obdržet zdarma potřebné nářadí na pěstování těchto stromů a chov bource morušového. Jimi vyprodukované hedvábí mělo být vykoupeno za dobrou cenu, která by je motivovala k další produkci. V následujících desetiletích bylo vydáno více předpisů týkajících se podpory výsadeb a ochrany moruší, např. cirkulářem českého gubernia ze dne 8. listopadu 1771 bylo všem krajským úřadům uloženo, aby podporovaly výsadbu moruší a ovocných stromů. 652 Podobná nařízení vydalo české gubernium ještě 23. února 1804 a 3. listopadu Obdobně bylo podporováno i pěstování ovocných stromů. Již nařízením pro Čechy z 11. prosince 1749 bylo za účelem usnadnění výživy obyvatel a šetrného využití plodů země stanoveno, aby hospodářští úředníci vyzvali lid k pěstování určitého množství ovocných stromů v jejich zahradách a přesvědčili je o výhodách takového pěstování. Aby mělo nařízení patřičnou odezvu, bylo stanoveno, že kdo zničí nově vysazený strom, bude potrestán káznicí. 654 Nařízením ze dne 11. března 1773 platným pro Čechy bylo zopakováno, že ten, kdo utrhne nebo ukradne ovocný strom, má být potrestán vězením. 655 Pro povznesení Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer chronologischen Ordnung. Svazek 5. Vídeň: J. G. Mössle, 1786, s Archiv Národního technického muzea, fond Sbírka patentů, řádů a nařízení, artikulí, instrukcí, oběžníků, zpráv a naučení, inv. č. I-27, kart. č KALOUSEK, J. Archiv český čili staré písemné památky české i moravské. 24. díl. Praha: Ed. Grégr, 1908, s Kalousek, Archiv český díl, s. 448, Kropatschek, Sammlung aller..., svazek 1, 1786, s KROPATSCHEK, J. Sammlung aller k.k. Verordnungen und Gesetze vom Jahre bis 1780: die unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. theils noch ganz bestehen, theils zum Theile abgeändert sind, als ein Hilfs- und Ergänzungsbuch zu dem Handbuche aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die k.k 191

192 ovocnářství bylo dvorským dekretem ze 7. března 1789 mj. nařízeno, aby sedláci o svatbách sázeli ovocné stromy, přičemž výběr druhů byl ponechán na jejich vůli. 656 Podle nařízení českého gubernia z 31. května 1792 měly panské úřady evidovat, kolik ovocných stromů který ženich zasadil. 657 Pro ochranu ovocného stromoví vydalo české gubernium dne 20. listopadu 1806 na základě dekretů dvorské kanceláře ze dne 28 října a 14. listopadu 1806 nařízení, kterým určilo tresty pro škůdce ovocných stromů. Byl-li pachatel dopaden poprvé, byl odsouzen k trestu týdenního tuhého vězení. Při recidivě byla sankce podstatně přísnější tři měsíce vězení, popřípadě ještě doplněné tělesným trestem 25 ran holí. 658 O skutečnosti, že se požadavky na výsadbu a ochranu stromů nesetkávaly vždy se správným pochopením, svědčí opakující se vydávání obdobných pokynů, např. cirkulář českého gubernia z 13. ledna 1831 vyzývající k pěstování vrb na březích a mokřinách, 659 nařízení presidia českého gubernia ze 4. července 1832 vyzývající krajské hejtmany k nařizování výsadeb stromů na pustých místech, pastvinách a mezích atd Předpisy o ochraně polního majetku Významným milníkem v ochraně ovocného stromoví bylo vydání nařízení ministerií záležitostí vnitřních a práv č. 28/1860 ř. z., jímžto se vyhlašuje, že budou zřízeni přísežní hlídači pro ochranu polí a ustanovuje se, jak se mají vyšetřovati a trestati škody na polích učiněné. Jednalo se o první ucelenější předpis o ochraně polního majetku. Polní majetek byl definován v 1 jako vše to, co k provozování venkovského a polního hospodářství v nejširším smyslu přímo nebo nepřímo náleží, pokud tj. na širém poli. Dále následoval Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer chronologischen Ordnung. Svazek 6. Vídeň: J. G. Mössle, 1786, s KROPATSCHEK J. Handbuch aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die K. K. Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer Sistematischen Verbindung, Svazek 18. Vídeň: J. G. Moesle, 1790, s Tamtéž, s Národní archiv Praha, fond Cirkuláře a vyhlášky, inv. č kart Kalousek, Archiv český 25. díl, s Vysazování vrb a olší na vlhkých a bažinatých pozemcích bylo nařízeno již cirkulářem českého gubernia ze dne 8. listopadu 1753, viz Kalousek, Archiv český 24. díl, s Tamtéž, s

193 demonstrativní výčet takového majetku, mezi nímž byly uvedeny i ovocné stromy, sady a stromořadí. Nařízení tedy nepostihovalo všechny stromy, nýbrž pouze ovocné. Zajímavá je otázka stromořadí, neboť v české verzi nebylo uvedeno, zda se jedná o všechna stromořadí nebo pouze o stromořadí podél silnic. Autentické německé znění užívalo pro stromořadí termín Alleen, který se vztahoval spíše k oboustranným silničním stromořadím. Polním pychem bylo ve smyslu 23 každé porušení majetnosti polní nebo škoda na ní způsobená, která se netrestala dle obecného zákona trestního. 661 Příslušné úřady (politický úřad okresu, v němž byl pych spáchán okresní hejtmanství) měly zahájit vyšetřování pouze v případě, že o to poškozený požádal, nebo když pych oznámit přísežný polní hlídač (hutař). Nařízení stanovilo, kdo může být polním hlídačem a jaké jsou jeho pravomoci. 662 Za polní pych mohl být pachatel podle 24 potrestán pokutou od 25 kr. do 40 zl., nebo vězením až do 8 dnů. V rozhodnutí o trestu mělo být rovněž rozhodnuto o náhradě škody. V případě, že pachatel nebyl pro svou chudobu schopen škodu nahradit, dával mu 28 možnost si škodu odpracovat. Nařízení pamatovalo i na institut promlčení stíhání a trestu, které nastalo ve lhůtě 3 měsíců od spáchání pychu ( 30). Nařízení č. 28/1860 ř. z. nahradily v roce 1875 zákony o ochraně polního majetku přijaté zemskými sněmy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku s drobnými obměnami podle jednotné osnovy. 663 Byly výsledkem několikaleté snahy o komplexní úpravu ochrany polního majetku, která do té doby nebyla zcela dostatečná. Autor článku v Národních listech, který si kladl za cíl přiblížit venkovským čtenářům tento zákon, si postěžoval na obecnost dosavadní úpravy obsažené v 28 českého obecního zřízení, podle níž obce v samostatné působnosti měly konat polní policii, přičemž zcela záleželo na svědomitosti orgánův obecních V úvahu připadala zejména ustanovení 85 (veřejné násilí zlomyslným poškozením cizího majetku), 87 (veřejné násilí zlomyslným jednáním neb opominutím za okolností zvláště nebezpečných) a 318 (poškození mostů, splavů, hrází atd., pak věcí v 85 lit. c) jmenovaných i svévolná porušení telegrafu státního) zákona č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích. 662 Postavení polních hlídačů bylo později ještě upraveno zákonem č. 84/1872 ř. z. 663 Zákon č. 76/1875 čes. z. z., v příčině ochrany majetku polního, zákon č. 12/1875 mor. z. z., o ochraně polních majetností a zákon č. 21/1875 slez. z. z., jenžto se týče ochrany zboží polního. 664 ANONYM. Zákon o ochraně polního majetku I. In: Národní listy, roč. 15, , s

194 Rovněž kritizoval systém, neboť příčinou polního pychu byla především chudoba obyvatelstva. 665 Zákony o ochraně polního majetku přesunuly oblast vyšetřování polního pychu ze samostatné do přenesené působnosti obcí. Podle 1 požíval polní majetek zvláštní ochrany. Mezi tento majetek byly obdobně jako v původním nařízení č. 28/1860 ř. z. zařazeny i ovocné stromy a sady všeho druhu, naopak ve výčtu chyběla stromořadí. Pravděpodobně tomu tak bylo proto, že právní úpravu stromořadí u silnic v mezidobí přinesly zemské silniční zákony a řády silniční policie, jak bylo pojednáno výše v části věnující se silničním stromořadím. Jako polní pych se podle 2 trestalo veškeré porušení majetku polního uvedeného v 1 a veškeré přestupky obsažené v těchto zákonech, nebo v předpisech vydaných politickými úřady na základě tohoto zákona, vyjma jednání podléhající trestnímu a vodnímu zákonu, popř. řádu silniční policie (oproti předchozí úpravě se tedy zákony o ochraně polního majetku nevztahovaly na poškozování alejních stromů). Za polní pych bylo dále prohlášeno nedovolené zlomení aneb uříznutí kmenů, větví, ratolestí, květu aneb ovoce, pak škubání listí se stromů aneb požitečných keřů, jakož i každéhokoliv jiné porouchání stromů aneb keřů, pak vytrhávání kůlů u stromů ( 3 písm. e) českého zákona, 3 písm. f) moravského a slezského zákona). Takový polní pych byl trestán pokutou od 1 od 40 zl. ( 13 českého a moravského zákona, 12 slezského zákona). V českém zákoně bylo v případě nedobytnosti pokuty možné potrestat pachatele vězením od 6 hodin do 8 dní. Peněžité pokuty byly příjmem fondu chudých té obce, kde k pychu došlo. Za výše citované jednání dle 3 písm. e) českého zákona a 3 písm. f) moravského a slezského zákona mohly být dále uloženy pokuty po 2 zl. za každý poškozený kmen stromu či keře, po 1 zl. za každý strom či keř, kterému pachatel otrhal listy, plody, květy, ovoce nebo polámal větve a po 1 zl. za každý vytržený podpůrný kůl od stromu. Dohled nad ochranou polního majetku prováděli polní hlídači (strážníci, tratní) vzatí pod přísahu ( 18 českého zákona, 17 moravského zákona a 16 slezského zákona). Náklady na tyto hlídače nesli vlastníci pozemků svěřených pod jejich dohled, a to podle velikosti pozemků. Zákony stanovily status těchto hlídačů, jejich práva a povinnosti. 665 Tamtéž: Lid, který bude míti práci, který bude školami řádně vychován, nepůjde vám ničiti cizí úrodu, on bude vážiti sobě vlastnictví vůbec, neboť bude si tím vážiti svou práci, zkrátka sám sebe. V úvahu je třeba vzít též dobový kontext hospodářské krize po krachu na vídeňské burze roku

195 Pravomoc trestat pachatele polního pychu měli obecní starostové spolu se dvěma přísedícími z řad obecních starších, tj. radních ( 31 českého zákona, 30 moravského zákona a 29 slezského zákona). Proti trestnímu nálezu obecního starosty mohlo být ve lhůtě 8 dnů od vyhlášení či doručení nálezu podáno odvolání k politickému úřadu (okresnímu hejtmanství). Ustanovení o promlčení bylo převzato z původní úpravy ( 44 českého a moravského zákona, 43 slezského zákona). Ustanovení všech tří zákonů týkající se polních hlídačů byla derogována zákonem č. 86/1949 Sb., o přísežných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl. Všechny tři zemské zákony o ochraně polního majetku byly definitivně zrušeny obecnou derogační klauzulí obsaženou v 149 odst. 1 zákona č. 88/1950 Sb., trestního zákona správního. Tento zákon definoval mj. i přestupek polního a lesního pychu. Toho se podle 55 dopustil ten, a) kdo na zemědělských nebo lesních pozemcích neoprávněně poškodí nebo zničí užitkové rostliny (stromy a keře v to počítajíc), b) kdo neučiní opatření, aby domácí zvířata, za něž odpovídá, nemohla užitkové rostliny poškodit nebo zničit, nebo c) kdo ze zemědělských nebo lesních pozemků odcizí užitkové rostliny nebo jejich části. Za přestupek polního a lesního pychu mohl být pachatel potrestán pokutou do 5.000,- Kčs nebo odnětím svobody až na sedm dnů. Pojem pych zmizel z českého právního řádu zrušením trestního zákona správního v roce Počátky právní ochrany jiných než ovocných dřevin První náznaky obecné ochrany jiných než ovocných dřevin můžeme nalézt v první polovině 20. století, byť jen velmi okrajově. Ještě v roce 1920 upozorňuje Jan Svatopluk Procházka na nutnost ochrany stromů vynikajících stářím, ušlechtilým nebo zvláštním tvarem, významných pro krajinný ráz, botanicky a historicky cenných. Nezmiňuje však potřebu plošné ochrany všech stromů Procházka, Ochrana stromů, s

196 Jeden z prvních náznaků obecnější ochrany dřeviny je možné vyčíst z opatření Okresní politické správy v Táboře, která roku 1922 varovala ve svém úředním věstníku, aby neopakovaly se případy kácení zdravých stromů, které vždy přispívají ke zvýšení krásy krajiny, nařizuje se všem obecním úřadům, aby každé zamýšlené kácení stromů zdravých i sešlých, v majetku obecním ať kdekoliv se nacházejícím, bylo vždy pod vlastní tamní odpovědností předem oznamováno zdejší okresní správě politické za účelem vyžádání si dobrozdání památkového úřadu. 667 I toto opatření však primárně směřovalo k ochraně stromů určitým způsobem významnějších, nikoli všech. V roce 1930 rozeslal Zemský úřad v Praze všem okresním úřadům a Magistrátu hl. m. Prahy oběžník č / /2, kterým varoval před ničením, zejména vypalováním křovin, a vyzýval adresáty, aby vhodným způsobem upozornily obecní úřady a vlastníky pozemků na potřebu zachovat křoviny na mezích a stráních jako úkryty pro užitečné ptactvo. Obdobný oběžník rozeslal tentýž úřad v roce 1939 s poznámkou, aby adresáti věnovali této věci stálou pozornost. 668 Obecná ochrana dřevin formou různých oběžníků či opatření orgánů veřejné moci pokračovala i po druhé světové válce. Lze uvést již v podkapitole zmíněný oběžník ZNV v Praze č. 147 z roku 1946 zakazující kácení esteticky významných stromů starších 40 let. Dalším příkladem může být oběžník ONV v Chrudimi č. 660/IX, který byl v roce 1949 rozeslán všem MNV v okrese: V zájmu zachování ochrany lesních stromů, skupin stromů a keřů apod. rostoucích na pozemcích nelesních (t. j. polích, lukách, pastvinách a návsích) zakazuji jejich kácení, klučení, vysekávání a vypalování. Výjimky z tohoto zákazu povoluje na žádost majitele pozemku ONV. Přestupky proti tomuto nařízení budou co nejpřísněji trestány. Místní národní výbor nechť o tomto nařízení uvědomí všechny obyvatele obce. Referent Jelínek. 669 Na nezbytnost ochrany nejen památných, ale všech stromů, upozorňoval v roce 1946 Karel Slepička. Nabádal k péči o mladé stromy, aby byl v naší zemi i v budoucnu dostatek stromových velikánů. 670 Rovněž dr. Jaroslav Veselý zdůraznil potřebu ochrany všech stromů a keřů, drobných lesů, remízků, parků, stromořadí a alejí podél cest, živých plotů a pobřežních 667 ANONYM. Ochrana stromů. In: Krása našeho domova, roč. 14, 1922, s Oběžník publikován v časopisu Krása našeho domova, roč. 31, 1939, s Oběžník publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 4, 1949, s Slepička, Chráníme stromy, s

197 porostů, která byla v době provádění změn zemědělské krajiny, scelování pozemků a rostoucí mechanizaci zemědělství obzvláště aktuální Vyhláška č. 331/1951 Ú. l. První celostátní právní předpis, který přinesl, byť velmi stručně, obecnou ochranu dřevin, byla vyhláška ministerstev zemědělství a lesů a dřevařského průmyslu č. 331/1951 Ú. l., o ochraně stromů rostoucích mimo les a o hospodaření dřívím z nich vyrobeným. Tato vyhláška byla vydána jako opatření ve smyslu 1 3 dekretu presidenta republiky č. 109/1945 Sb., o řízení výroby a podle 1 zákona č. 80/1948 Sb., kterým se ministr zemědělství zmocňuje k opatřením v zemědělské výrobě. Ve svém 1 vyhláška deklarovala jako důvod ochrany, že stromy rostoucí mimo les zabraňují podobně jako les nepříznivým změnám půdy a podnebí, jsou okrasou krajiny a často přírodními památkami. Ustanovení 2 odst. 1 vyhlášky zakazovalo kácet stromy rostoucí mimo les, byl-li obecný zájem, aby byly chráněny a zachovány: a) jako přírodní památka nebo vzhledem k významu, která mají pro zachování takových památek nebo krajinného rázu, b) jako přirozené větrolamy nebo vzhledem k významu, který mají pro pozdější založení větrolamů, pro ochranu břehů vod, svahů, strží, rašelinišť apod., nebo c) jako vzrostlé ovocné šlechtěné či nešlechtěné stromy. Zákaz se nevztahoval na odstraňování stromů odumřelých, zlomených či vyvrácených nebo na provádění pěstebních zásahů. Vykácené stromy měly být nahrazeny novými nejpozději v následujícím roce. Podrobnější ustanovení o ochraně dřevin vyhláška nepřinesla, a proto mohlo docházet k nejasnostem při její aplikaci. Vyhláška sice zakázala kácení některých stromů, neupravovala však možnost výjimek z tohoto zákazu, pro aplikační praxi zajisté potřebných. Rovněž neurčila, který orgán může kácení stromů povolit. Vyhláška zcela opomíjela keře a ani stromům v praxi příliš mnoho ochrany nepřinesla. V polovině 50. let si konzervátor ochrany přírody dr. Oldřich Lhotský postěžoval, že snaha o získání levného topiva vede k bezohlednému kácení, příp. ořezávání stromů, a to někdy i ovocných. Tento stav je nejhorší v pohraničních oblastech. Někteří obyvatelé neznají skutečný význam stromů ve městech a 671 VESELÝ, J. Postavení a úkoly ochrany přírody a krajiny v Československu. In: Ochrana přírody, roč. 4, 1949, s

198 obcích, a protože nemají dostatek kladného poměru ke svému okolí a nejsou, jak se říká sžiti s půdou, počínají si mnohdy způsobem hodným odsouzení. 672 Zvláště neutěšený stav viděl v Libereckém kraji i v Liberci samém, kde v té době působil. Z iniciativy pracovníků státní ochrany přírody bylo v létě 1955 jednáno se zájmovými složkami a následně vydala Správa pro lesy a dřevařský průmysl rady KNV v Liberci Směrnici o povolování těžby stromů mimo les rostoucích, 673 která dle názoru dr. Lhotského mohla být příkladem ostatním krajům. Směrnice obsahovala 16 bodů, které měly zabránit nežádoucím škodám. Povolování ke kácení stromů rostoucích mimo les měly vydávat zemědělské odbory rad ONV a to na podkladě žádostí vlastníků, k nimž měl předložit své vyjádření MNV. Zemědělský odbor rady ONV si před vydáním povolení ke kácení měl vyžádat vyjádření příslušných zájmových složek (správy státních silnic, okresního konzervátora, odboru pro vodní hospodářství rady KNV, správy lesního hospodářství). Při vydání povolení ke kácení měl zemědělský odbor rady ONV vlastníka upozornit na povinnost řídit se vyhláškou č. 250/1954 Ú. l. (viz následující kapitola). V povolení o kácení musely být vedle obecných údajů o vlastníku stromů uvedeny též počet a druh kácených stromů. Kácení mělo být prováděno v době vegetačního klidu. Směrnice dále podrobněji popisovala postup výkupu dřevní hmoty. Pro co nejhospodárnější využití dřeva mělo být povolení ke kácení zasláno krajskému odbytovému technikovi pro surové dříví Ministerstva lesů a dřevařského průmyslu (dále jen MLDP ), který zodpovídal za správnou distribuci surového dřeva. Ten měl zajistit hospodárné využití dřevní hmoty. Směrnice určovala, že kvalitnější dřevo listnatých stromů má být použito pro potřeby některých národních podniků (např. KOH-I-NOOR), které byly označeny za přednostní vykupovače. Ve stejném roce, kdy byla vydána liberecká směrnice, upozorňovaly odbor školství a kultury a odbor pro lesy a dřevařský průmysl rady ONV v Písku na množící se případy samovolného kácení stromů na nelesních půdách. Ve svém Upozornění 674 uvedli, že každý, kdo porazí strom na nelesní půdě, se dopouští přestupku podle vyhlášky č. 331/1951 Ú. l. a může za to být potrestán podle 125 trestního zákona správního. 675 Vlastníku pozemku 672 LHOTSKÝ, O. Ochrana stromů na nelesní půdě. In: Ochrana přírody, roč. 11, 1956, s Směrnice publikována ve věstníku Ochrana přírody, roč. 11, 1956, s Upozornění publikováno ve věstníku Ochrana přírody, roč. 11, 1956, s Především se mělo jednat o 125 odst. 2 trestního zákona správního, podle nějž ten kdo poruší jiný zákaz nebo nesplní povinnost týkající se ( ) přírody a krajiny, zvláště přírodních reservací, bude potrestán pokutou do Kčs nebo odnětím svobody až na tři měsíce. 198

199 mohlo být povoleno odstranění stromu pouze výjimečně (by-li strom zlomený, vyvrácený, uschlý) a to na jeho žádost potvrzenou MNV zaslanou na ONV v Písku. Tato žádost byla postoupena státnímu konzervátoru ochrany přírody, aby provedl na místě šetření a sdělil k zamýšlenému kácení své stanovisko. Druhou oblastí úpravy, kterou vyhláška č. 331/1951 Ú. l. přinesla, byla otázka využití dřevní hmoty ze stromů rostoucích mimo les. Toto dřevo mělo být využito především pro užitkové účely. Jako palivové mohlo být využito dřevo jabloní a dřevo, které se k užitkovým účelům nehodilo (odpadní, nahnilé, ze souší, točitě rostlé apod.). Vyhláška stanovila i velikost výřezu (průměr a délku) dřeva pro užitkové účely. Kácení listnatých stromů a borovic mělo být prováděno v období vegetačního klidu. Ustanovení 4 přineslo povinnost vlastníka nabídnout dřevo pro užitkové účely k výkupu Československým státním lesům, n. p., volně nakládat s tímto dřevem mohl vlastník pouze v případě, že nebylo toto dřevo do 30 dnů od podání nabídky vykoupeno. Na dodržování vyhlášky měly dbát podle 5 MNV, z výše uvedeného je zřejmé, že se touto problematikou intenzivněji zabývaly i ONV a KNV. 5.4 Vyhlášky o výkupu surového dříví Jak již jsem uvedl v předchozí kapitole obsahovala vyhláška č. 331/1951 Ú. l., dvě oblasti obecnou ochranu stromů rostoucích mimo les a otázku výkupu dřevní hmoty. Ačkoli právní úprava výkupu dřeva nepatří mezi hlavní témata této práce, neboť jejím cílem není primárně ochrana dřevin, nýbrž spíše ochrana hospodářství, považuji za nezbytné vzhledem k provázanosti obou oblastí v dané době ji zde alespoň ve stručnosti zmínit. Svou vyhláškou č. 198/1952 Ú. l. stanovilo MLDP podrobnější podmínky pro výkup, odvoz, dodávky a odběr surového dříví. Vyhláška upravila hospodářské smlouvy, které se uzavíraly o výkupu, dodávce, odběru, přibližování, vyvážení a odvozu surového dříví, způsob jejich uzavírání, dodací podmínky, jakostní zkoušky dřeva a reklamace. Téhož roku vydalo MLDP vyhlášku č. 211/1952 Ú. l., o některých opatřeních k hospodárnému využití surového dříví. Tato vyhláška pověřila za účelem plynulé dodávky surového dřeva národní podniky pro těžbu dřeva jeho výhradním výkupem a dodávkou odběratelům. Definovala, co vše lze považovat za surové dřevo, přičemž palivové dřevo 199

200 nebylo předmětem výkupu dle této vyhlášky. 676 Vlastníci surového dřeva měli povinnost nabídnout jej národnímu podniku pro těžbu dříví. Tato povinnost se vztahovala jak na dřevo z lesů, tak i na dřevo ze stromů rostoucích mimo les vyhláška derogovala 4 vyhlášky č. 331/1951 Ú. l., neboť jeho úpravu zahrnula do svého 3. Dodalo-li JZD nebo fyzická osoba užitkové dřevo z listnatých stromů rostoucích mimo les národnímu podniku pro těžbu dříví, měly kromě nároku na cenu dřeva rovněž nárok na koupi stejného množství tyčoviny (nejvýše však 3 m²) nebo palivového dřeva (nejvýše však 5 m²), popř. na vydání poukazu na řezivo v množství rovnající se polovině množství vykoupeného dřeva (nejvýše však 3 m²). Pokud takové dřevo prodávaly národnímu podniku pro těžbu dříví státní statky, měly vedle ceny za dodané dřevo nárok pouze na koupi stejného množství tyčoviny (nejvýše však 3 m²). Národní podniky pro těžbu dříví byly podle této vyhlášky povinny vést podrobné záznamy o vykoupeném a dodaném dřevu, tyčovině a palivovém dřevu, jakož i o vydaných odběrních poukazech. K udílení případných výjimek z ustanovení této vyhlášky mohl MLDP pověřit KNV. Vyhláška č. 211/1952 Ú. l. neměla příliš dlouhý život. Již o dva a půl roku později ji MLDP zrušilo a nahradilo vyhláškou č. 250/1954 Ú. l., o výkupu surového dříví. Podobně jako předchozí vyhláška, definovala i tato, co se rozumí pojmem surové dříví. Výkup surového dřeva, které bylo vytěženo v lese, a jeho dodávku odběratelům zajišťovaly národní podniky pro těžbu dříví, přičemž vlastníci dřeva jej měli těmto podnikům nabídnout do 14 dnů od vytěžení. Užitkové dřevo si mohli vlastníci ponechat pro svou vlastní spotřebu jen v množství a druzích, jak jim bylo přiděleno podle plánu hmotného zásobování. V případě dřeva ze stromů rostoucích mimo les byl vlastník povinen do 3 dnů po vykácení oznámit výkonnému orgánu MNV, kde, kolik a jaké dřevo vytěžil. Výkonný orgán MNV měl rovněž lhůtu 3 dnů po tomto oznámení, aby sdělil národnímu podniku pro těžbu dříví a krajské plánovací komisi údaje o vlastníku, místě těžby, množství a druhu dřeva. Národní podnik pro těžbu dříví pak měl nejpozději do 21 dnů od obdržení tohoto sdělení vytěžené dříví vykoupit, nebo sdělit krajské plánovací komisi, které dříví nevykoupí. Krajská plánovací komise poté rozhodla, zda dřevo, které národní podnik pro těžbu dříví nevykoupil, může vykoupit jiná organizace. Nebylo-li dřevo vykoupeno žádným z oprávněných vykupovačů do 6 týdnů ode dne oznámení o kácení, mohl s ním vlastník volně nakládat. 676 Výkup palivového dřeva upravovala vyhláška Ministerstva vnitřního obchodu č. 85/1952 Ú. l., o zásobování spotřebitelů zařazených do skupin domácího otopu uhlím a palivovým dřívím a ostatních spotřebitelů palivovým dřívím. 200

201 Při výkupu dřeva ze stromů rostoucích mimo les měli vlastníci, podobně jako v předchozí vyhlášce, nárok na dodání tyčoviny, palivového dřeva či vydání poukazu k nákupu dřeva za podmínek specifikovaných v 5 této vyhlášky. Vyhláška dále určovala místo dodání dřeva a obdobně jako předchozí vyhláška i povinnost vedení záznamů. V téže době, kdy byla vydána vyhláška č. 250/1954 Ú. l. schválila vláda svým usnesením č organizaci a statuty hlavních správ odbytu MLDP. Statut hlavní správy odbytu MLDP obsahoval základní organizaci, působnost a pravomoc hlavních správ odbytu i jejich financování. Vyhlášku č. 250/1954 Ú. l. nahradilo Ministerstvo zemědělství v roce 1960 vyhláškou č. 32/1960 Sb., o výkupu surového dříví a o mimořádném zásobování dřívím. Jak již název tohoto předpisu napovídá, zahrnovala vyhláška dva okruhy s drobnými změnami převzala úpravu výkupu surového dříví z předchozí vyhlášky a dále upravovala mimořádné zásobování dřívím, které spočívalo ve sběru odpadového dříví a dobývání pařezů, v naturálních prémiích a naturálních požitcích, v získávání nehroubí 677 v prořezávkách, v těžbě dříví, která byla mimořádně povolena JZD pro jejich vlastní potřebu. Tato vyhláška rovněž zrušila 3 vyhlášky č. 331/1951 Ú. l., takže nadále tato vyhláška upravovala již jen ustanovení o ochraně stromů rostoucích mimo les. 5.5 Vyhláška č. 89/1965 Sb. Podobně jako velká právní odvětví (např. občanské nebo trestní právo), která byla kodifikována na přelomu 40. a 50. let a opětovně rekodifikována o desetiletí později, tak i právní úprava ochrany dřevin prošla v 60. letech změnou. Vyhlášky č. 331/1951 Ú. l. a 32/1960 Sb. byly v roce 1965 nahrazeny vyhláškou Ministerstva zemědělství, lesnictví a vodního hospodářství č. 89/1965 Sb., o výkupu surového dříví, ochraně stromů rostoucích mimo les a o mimořádném zásobování dřívím. Tato vyhláška byla vydána na základě 55 odst. 2 zákona č. 166/1960 Sb., 678 o lesích a lesním hospodářství (lesní zákon) a opět (i když 677 Dříví s čepovou tloušťkou horního čela maximálně 7 cm (s kůrou). 678 Ust. 55 odst. 2 zákona č. 166/1960 Sb.: Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství může v zájmu plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství upravit těžbu a výkup dříví i ze stromů rostoucích mimo les. Z textu ustanovení je zřejmé, že nadřazeným zájmem nad zájmem na ochranu těchto dřevin byl zájem na plnění státního plánu rozvoje hospodářství. 201

202 ne na dlouho) spojila úpravu obecné ochrany stromů rostoucích mimo les a úpravu výkupu dřevní hmoty do jednoho předpisu. Podle 4 odst. 1 této vyhlášky bylo možné kácet stromy rostoucí mimo les, na které se nevztahovaly ustanovení zákona o rozvoji rostlinné výroby, 679 jen se souhlasem MNV. Vyhláška dále v témže ustanovení určila silnější ochranu některým stromům, jejichž kácení povolovaly ONV. Jednalo se o stromy v břehových porostech, stromy působící jako větrolamy, stromy určené k ochraně strží, svahů, slatin a rašelinišť nebo stromy v zátopovém území. Při zamýšleném kácení stromů chráněných podle zákona č. 40/1956 Sb. nebo registrovaných v zájmu všeobecné ochrany přírody byla při povolování kácení ONV nezbytná součinnost orgánu státní správy ochrany přírody a v případě stromů patřících ke kulturní 679 Zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, zejména pak jeho 11, 29 a 30. Ust. 11 zákona: Organizace pověřené výrobou školkařských výpěstků, ovocných a okrasných rostlin jsou oprávněny za účelem získání potřebných jakostních osiv a roubů vybírat a registrovat vhodné semenné a matečné roubové ovocné stromy a keře. Uživatelé těchto registrovaných stromů a keřů jsou povinni za úplatu přenechat pověřeným organizacím potřebné osivo a rouby; porazit tyto stromy a keře mohou jen se souhlasem pověřené organizace. Ust. 29 zákona: Všichni pěstitelé jsou povinni na svůj náklad řádně ošetřovat ovocné stromy, keře a vinice, jakož i kácet zcela odumřelé stromy a keře a klučit přestárlé vinice. Současně jsou povinni si zajišťovat u pověřených podniků ( 10) potřebný školkařský materiál pro obnovu a novou výsadbu. Ust. 30 zákona: (1) Kácet zdravé vzrostlé ovocné stromy v ucelených výsadbách a klučit zdravé vinice bez souhlasu ONV je zakázáno. (2) Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství může stanovit další případy, kdy je třeba ke kácení ovocných stromů předchozího souhlasu MNV. Ustanovení 29 a 30 zákona prováděly 46 a 47 vyhlášky č. 62/1964 Sb. Ust. 46 vyhlášky: (1) Všichni pěstitelé jsou povinni na svůj náklad vykácet zcela odumřelé (úplně zaschlé) ovocné stromy všech druhů a vyklučit přestárlé vinice nejpozději do běžného roku a dříví z vykácených stromů odstranit. (2) Rozptýlené zdravé ovocné stromy, které ztěžují obdělávání půdy mechanizačními prostředky, lze vykácet jen se souhlasem místního národního výboru. Registrované semenné a matečné roubové ovocné stromy a keře lze vykácet jen se souhlasem šlechtitelského a semenářského podniku ( 11 zákona) a stromy chráněné podle předpisů o státní ochraně přírody lze určit k vykácení pouze se souhlasem orgánu státní ochrany přírody. (3) Všem pěstitelům, kteří ovocné stromy podle ustanovení odstavce 1 včas nevykácejí, nařídí místní národní výbor, aby tak učinili do 15 dnů. Nesplní-li pěstitelé těchto stromů uloženou povinnost, nařídí MNV na základě svého vykonatelného rozhodnutí na jejich náklad náhradní výkon, kterým může pověřit nejbližší strojní a traktorovou stanici. (4) Vykácené dřevo (odstavce 1 až 3) vykupují pověřené organizace lesního hospodářství. Ust. 47 vyhlášky: (1) Kácet zdravé vzrostlé ovocné stromy, pokud se nacházejí v ucelených plochách větších než 0,25 ha s charakterem intenzívních sadů a v ovocných alejích s větším počtem než 25 jedinců, a klučit zdravé vinice větší než 0,10 ha, je zakázáno bez ohledu na jejich umístění. (2) ONV může ze závažných důvodů povolit vykácet zdravé ovocné stromy na souvislé ploše sadů menší než 0,25 ha a vyklučit zdravé vinice menší než 0,10 ha, jestliže svým umístěním narušují celistvost jinak obhospodařované zemědělské půdy. 202

203 památce součinnost orgánu státní památkové péče. Vlastníci stromů, jimž dal národní výbor souhlas k jejich vykácení, byli povinni nabídnout vytěžené dřevo do 3 dnů od vykácení lesnímu závodu. 680 Tento byl povinen nejpozději do 14 dnů po obdržení nabídky vyrozumět vlastníka vytěženého dříví, zda a které dřevo vykoupí. V tomto vyrozumění musel lesní závod uvést, jaký druh a množství dřeva nebude vykupovat; toto dříví mohl vlastník volně použít. Rovněž v případě těžby surového dřeva v lese měli vlastníci povinnost vytěžené dřevo nabídnout k výkupu, a to do 14 dnů po vytěžení nejbližšímu lesnímu závodu, který byl povinen nabídnuté dříví vykoupit. O době a místě výkupu se lesní závod dohodl s vlastníkem surového dříví do 14 dnů po přijetí nabídky, v opačném případě určil dobu a místo výkupu ONV. Pravidlo o výkupu neplatilo především pro rovnané palivové dříví v rámci množství stanoveného ONV, užitkové nehroubí, jehličnatou tyčovinu první a druhé třídy a tyčovinu listnatou, které si mohli vlastníci (uživatelé) lesů ponechat pro vlastní potřebu. Ostatně jako v předchozí právní úpravě měl dřívější vlastník dřeva vedle výkupní ceny též nárok na prodej palivového dřeva nebo tyčoviny, či na vydání poukazu k nákupu jehličnatého dřeva. Vyhláška s drobnými změnami přejala úpravu mimořádného zásobování dřívím z předchozí vyhlášky č. 32/1960 Sb. Novelou provedenou vyhláškou č. 154/1968 Sb. byla zrušena většina ustanovení vyhlášky č. 89/1965 Sb. týkající se výkupu surového dřeva a mimořádného zásobování dřívím, v platnosti nadále zůstal je 4 odst. 1 o kácení stromů rostoucích mimo les a závěrečná ustanovení ( 16 a 17). Následkem této změny došlo další novelou (vyhláškou č. 142/1969 Sb.) ke změně názvu vyhlášky č. 89/1965 Sb., na o ochraně stromů rostoucích mimo les. Výkup, odvoz a vlastní spotřebu dřeva vytěženého v lesích na území České socialistické republiky nově upravila vyhláška č. 142/1969 Sb. Definitivní zrušení vyhlášky č. 89/1965 Sb. bylo provedeno vyhláškou č. 97/1977 Sb., o odborné správě lesů a příspěvcích na ni. Jednalo se o prováděcí vyhlášku k zákonu č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství. Tento zákon mj. novelizoval zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, kde doplnil do 13 odstavec 2, podle nějž o kácení stromů rostoucích mimo les, na něž se nevztahují zvláštní předpisy, rozhodovaly MNV, přičemž toto rozhodování si mohly vyhradit ONV. Rovněž do 19 byl vložen odstavec 2, který zmocnil Ministerstvo kultury České socialistické republiky vydání vyhlášky o podrobnostech ochrany stromů rostoucích mimo les, o postupu při výjimečném povolování 680 Lesní závod byl legislativní zkratka pro podnikové ředitelství Státních lesů - lesní závod, popřípadě jinou organizaci pověřenou výkupem a dodávkou. 203

204 jejich kácení a o způsobu využití dřevní hmoty z těchto stromů. Právní úprava ochrany stromů rostoucích mimo les tak byla přesunuta z předpisů lesního práva do předpisů práva životního prostředí, což odpovídá jejímu systematického zařazení i v současnosti. Na základě 19 odst. 2 novelizovaného zákona č. 40/1956 Sb. vydalo Ministerstvo kultury České socialistické republiky vyhlášku č. 142/1980 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o ochraně stromů rostoucích mimo les, o postupu při výjimečném povolování jejich kácení a o způsobu využití dřevní hmoty z těchto stromů. V době účinnosti vyhlášky č. 89/1965 Sb. v 70. letech zesílil zájem o ochranu zeleně. V roce 1974 v souvislosti s blížícím se 30. výročím konce druhé světové války vydala Vláda České socialistické republiky spolu s ústředním výborem Národní fronty České socialistické republiky výzvu občanům k ochraně a péči o zeleň. 681 Ve výzvě bylo mj. uvedeno, že péče o životní prostředí by se měla stát předmětem stálé pozornosti a zájmu všeho lidu, který byl vybízen k výsadbám zeleně na veřejných prostranstvích i pěstování květin na balkonech. Úplný text výzvy cituji v příloze č. 12. Výzva, byť nebyla žádným právně závazným dokumentem, svůj účel v dlouhodobějším horizontu víceméně splnila Vyhláška č. 142/1980 Sb. Proces přijetí vyhlášky č. 142/1980 Sb. nebyl úplně jednoduchý. Již při projednávání zákona o hospodaření v lesích bylo mj. navrženo připravit a projednat návrh vyhlášky o ochraně stromů rostoucích mimo les. I když byl první návrh připraven již v prosinci 1977, nestihlo se vyhlášku, jakožto jednu z navazujících norem, projednat a schválit bezprostředně po zákonu o hospodaření v lesích. Na jaře 1978 byla ustavena mezirezortní pracovní skupina odborníků, která následně předložila upravený návrh vyhlášky. Vycházel z jednotné koncepčně zpracované základní dokumentace zeleně a souboru plánů péče o stromy. Počítal s odstupňováním pravomocí při rozhodování o kácení stromů a s jejich kategorizací do 3 skupin. Řešil i možnost náhradní výsadby, konkrétní opatření pro ochranu stromů. Nakonec bylo projednáváno více než 15 návrhů znění vyhlášky a proces její tvorby zabral téměř 3 roky Výzva publikována ve věstníku Ochrana přírody, roč. 29, 1974, s Podrobněji ANTOŠ, J. Ochrana stromů rostoucích mimo les. In: Památky a příroda, roč. 6, 1981, s Tamtéž, s

205 Oproti předcházejícím vyhláškám o kácení stromů rostoucích mimo les přinesla vyhláška č. 142/1980 Sb., podrobnější právní úpravu této oblasti. Dopadala na stromy rostoucí mimo les v krajině, sídleních útvarech a v jejich obytných, výrobních a rekreačních zónách. Naopak se nevztahovala na stromy chráněné podle zákona č. 40/1956 Sb. jako chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky, stromy v některých chráněných územích, chráněné druhy nebo na stromy chráněné dle zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby. Pojmem strom se rozuměly dřeviny stromového a keřového vzrůstu, odpadly tedy pochybnosti, zda pod označením strom mohl být myšlen i keř. Novinkou této vyhlášky bylo rozdělení stromů do dvou kategorií podle jejich významu. Do kategorie I byly zařazeny stromy: a) v parcích, veřejných sadech, veřejných zahradách a ve stromořadích, b) s krajinotvornou, estetickou, historickou nebo přírodní hodnotou, c) v remízech a větrolamech v komplexech zemědělské půdy, dále v podhorských a horských oblastech s typickým přechodem mezi zemědělskou krajinou a lesem, d) určené k ochraně půdy, pramenišť a rašelinišť, e) s ochrannou funkcí v okolí průmyslových, zemědělských a jiných hospodářských objektů, f) ostatní s obvodem kmene nad 125 cm (nebo průměrem 40 cm) měřeném ve výši 130 cm nad zemí a dřeviny keřového vzrůstu o plošné výměře nad 60 m², g) v likvidovaných, popřípadě opuštěných těžebních prostorech nerostů, včetně hald, výsypek a odvalů. Do kategorie II pak spadaly všechny ostatní stromy. Dle 3 vyhlášky spočívala ochrana stromů v plánovité péči a zabezpečení před poškozováním a ničením, které měly provádět správci, vlastníci či uživatelé těchto stromů (vyhláška je souhrnně označila legislativní zkratkou za uživatele ). V zájmu vytváření zdravého životního prostředí měly národní výbory provádět v oboru své působnosti všechna opatření k zajištění ochrany stromů. V této činnosti jim měli napomáhat ostatní orgány, organizace, JZD i jednotliví občané. Kácení stromů rostoucích mimo les mělo tři režimy volný, oznamovací a povolovací. Ve volném režimu (bez nutnosti povolení ke kácení či oznámení kácení orgánu veřejné moci) bylo možné kácet stromy zařazené do kategorie II na pozemcích v soukromém vlastnictví občanů a jimi užívaných nebo v osobním užívání občanů, které byly součástí 205

206 pozemků v sídelních útvarech nebo vymezených rekreačních oblastech. Typicky se jednalo o menší stromy v zahradách u rodinných domků či chat. V oznamovacím režimu bylo možné dle 7 kácet stromy, byl-li stavem stromu bezprostředně ohrožen život nebo zdraví osob nebo mohla-li být tímto stavem způsobena značná škoda na majetku nebo ohrožen provoz obecně prospěšného zařízení (např. telekomunikačního, nadzemního a podzemního vedení) a tomuto ohrožení nebylo možno zabránit jinak než skácením stromu. Ten, kdo takový strom pokácel, měl tuto skutečnost oznámit bez zbytečného odkladu příslušnému MNV, přičemž vyhláška nestanovila, jakou formu mělo takové oznámení mít. Nejpřísnějším režimem byl režim povolovací, kdy k pokácení stromu bylo vyžadováno povolení. Toto povolení vydával MNV podle 13 odst. 2 zákona č. 40/1956 Sb. ve znění zákona č. 96/1977 Sb., přičemž si mohl rozhodování o této věci vyhradit ONV. Uživatel, který chtěl pokácet na svém pozemku strom podléhající povolovacímu režimu, musel podat k MNV žádost o povolení kácení, v níž uvedl své jméno a adresu, počet, druh, stáří a stav stromů, které zamýšlel pokácet, a podrobně zdůvodnit svůj požadavek s uvedením údajů o uvažovaném využití pozemku po pokácení stromů. K žádosti přiložil situační nákres polohy stromů s uvedením parcelních čísel pozemků. Při posuzování žádosti měl národní výbor přihlédnout ke kategorii a druhu stromů, k jejich významu pro přírodní a životní prostředí a k závažnosti důvodu, pro který měl být strom pokácen. Po tomto posouzení mohl národní výbor vydat povolení ke kácení, 684 v němž mj. měl určit lhůtu ke kácení (zpravidla na období od 1. října do 31. března) a také upozornit na povinnost žadatele nabídnout vytěženou dřevní hmotu státní organizaci lesního hospodářství. K povinnosti nabídnout vytěženou dřevní hmotu k výkupu měl uživatel lhůtu 3 dnů od pokácení stromu. Státní organizace lesního hospodářství měla povinnost vyrozumět uživatele do 14 dnů od obdržení jeho nabídky, jaký druh a množství dřeva vykoupí. Dřevní hmotu, kterou nevykoupila, mohl uživatel volně použít. Odvoz vykoupeného dřeva zajistila státní organizace lesního hospodářství. Povinnost nabídnout dřevo k výkupu se vztahovala na stromy kácené v oznamovacím a povolovacím režimu, nikoli v režimu volném. Nezahrnutí dřevin kácených ve volném režimu do povinnosti nabídnout k výkupu bylo zcela logické, neboť se zpravidla jednalo o méně významné dřeviny menšího vzrůstu, jejichž výkup by byl nerentabilní. 684 Povolení ke kácení bylo rozhodnutím ve smyslu zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). 206

207 K vyhlášce vydalo Ministerstvo kultury České socialistické republiky metodický návod, účinný od 1. října 1981, v němž podrobněji rozvedlo pravidla a principy ochrany stromů. 685 Tento metodický návod obsahoval pravidla pro kategorizaci, ochranu a kácení stromů: 1) Kategorizace. Měly ji provádět ONV. Pro zařazování stromů do kategorií měly být využity dosavadní záznamy, doporučená byla spolupráce s příslušnými organizacemi (např. ČSOP), poradenskou činnost měly zajistit KSPPOP. Bylo doporučeno, aby rozhodování o kácení stromů zařazených do I. kategorie si vyhradily místně příslušné ONV. 2) Ochrana. Národní výbory měly plánovitou péčí vytvořit vhodné podmínky pro zdárný růst a vývoj stromů a rovněž věnovat dostatečnou pozornost ochraně proti škůdcům a zabezpečení proti mechanickému či chemickému poškození stromů. K této péči měla rovněž patřit náležitá výsadba nových stromů za stromy pokácené či odumřelé. Národní výbory si měly vyhotovovat krátkodobé a dlouhodobé plány péče o stromy. 3) Kácení stromů. Metodický návod podrobněji vykládal některé pojmy, např. vymezenou rekreační oblast ( 4 odst. 2 vyhlášky) nebo bezprostřední ohrožení ( 7 odst. 1 vyhlášky). V čl. 5 odst. 1 doporučoval metodický návod, že kácení stromů v I. kategorii se zpravidla nepovoluje a zařazení stromů do II. kategorie nevytváří automatický předpoklad pro jejich skácení. Rovněž žádost o povolení kácení stromu měla být v zájmu úplného zjištění stavu věci nutno posuzovat zpravidla ve vegetačním období. V závěru doporučoval metodický návod, aby si ONV vyhradily minimálně do doby dokončení kategorizace rozhodování o všech stromech rostoucích mimo les. 5.7 Obecná ochrana dřevin v současnosti Jak zákon č. 40/1956 Sb., tak i vyhláška č. 142/1980 Sb. byly zrušeny nabytím účinnosti ZOPK, který přinesl výrazné změny. Základní materii obecné ochrany dřevin obsahoval přímo zákon, podrobnější ustanovení přinesly prováděcí vyhlášky MŽP, nejprve vyhláška 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a později vyhláška 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. V nové právní úpravě byla pochopitelně vypuštěna ustanovení o 685 Metodický návod otištěn v Hrušková, Turek, O památných stromech, s

208 povinnosti nabídnout vytěženou dřevní hmotu k výkupu státní organizaci lesního hospodářství. Od účinnosti ZOPK tedy tato povinnost neexistuje a vlastník si může s vytěženým dřevem od počátku volně nakládat. ZOPK nahradil pojem strom rostoucí mimo les obecnějším pojmem dřevina rostoucí mimo les (dále jen dřevina ), kterou v 3 odst. 1 písm. i) definuje jako strom či keř rostoucí jednotlivě nebo ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond. 686 Pojem lesní půdní fond definoval zákon o lesích č. 61/1977, zatímco současný lesní zákon jej nahradil příhodnějším pojmem les. 687 V ZOPK zůstal i po četných novelách pojem původní. Ochrana dřevin je postavena na těchto základních principech: a) princip ochrany b) princip péče c) povolovací princip 688 Ad a) Dřeviny jsou dle 7 odst. 1 chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana podle zvláštních předpisů, případně nejsou památnými stromy nebo zvláště chráněnými rostlinami ( 46 a 48 ZOPK). Co je poškozování a ničení dřeviny donedávna určovala prováděcí vyhláška k ZOPK č. 395/1992 Sb. Ve svém 8 je definovala jako takový nedovolený zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření. Z textu citovaného ustanovení jasně vyplývalo, že poškození mohlo vzniknout pouze nedovoleným zásahem. A contrario i špatně, neodborně, či destruktivně vedený zásah nemohl být poškozováním nebo ničením dřeviny, byl-li dovolen. 686 Ačkoli se taková definice může zdát zcela jednoznačná, v praxi se vyskytlo několik interpretačních komplikací. Z užití slova rostoucí někteří dovozovali, že se musí jednat pouze o stromy živé, a odumřelým stromům taková ochrana není poskytována. Stanovisko MŽP č. j. 410/1960/00 do definice dřeviny zahrnuje i dřeviny odumřelé. Rovněž vymezení, že se musí jednat o dřeviny na pozemcích, působilo interpretační nejasnost, zda sem patří dřeviny, které nerostou na pozemcích, ale na stavbách (např. hráz vodního díla). Tento poněkud svérázný výklad byl odmítnut judikaturou, např. rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. prosince 1998, č. j. 30 Ca 131/ Podrobněji Jelínková, Tuháček, Právní vztahy, s Ustanovení 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích: Pro účely tohoto zákona se rozumí a) lesem lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa ( ). 688 DAMOHORSKÝ, M. Právní úprava ochrany dřevin v České republice. In: Ochrana přírody, roč. 53, 1998, s. 45; týž. Platná právní úprava ochrany dřevin a nakládání s nimi v České republice. In: Strom pro život život pro strom V, Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2005, s. 22; Jelínková, Tuháček, Právní vztahy, s

209 Vyhláška č. 189/2013 Sb. zrušila 8 vyhlášky č. 395/1992 Sb. a nahradila jej vlastní definicí nedovoleného zásahu do dřevin, podle které je poškozování nebo ničení dřeviny podmínkou pro nedovolenost zásahu, nikoli opačně. 689 Ad b) Princip péče obnáší ošetřování a udržování dřevin, které je podle 7 odst. 2 ZOPK povinností vlastníka. Orgán ochrany přírody má v případě nákazy dřevin epidemickými či jinými jejich vážnými chorobami právo uložit vlastníkovi provedení nezbytných zásahů, včetně pokácení dřevin. Toto oprávnění se ovšem nemůže vztahovat na jiné důvody, např. narušování nemovitostí kořeny. 690 Ad c) Ke kácení dřevin je nutné povolení, pokud není zákonem, nebo prováděcím předpisem stanoveno jinak. Účelem tohoto principu je ochrana dřevin před bezdůvodnou likvidací. Vzhledem ke skutečnosti, že problematika kácení dřevin je těžištěm úpravy obecné ochrany dřevin, pojednám o ní samostatně v následující podkapitole Kácení dřevin Do definice dřevin dle 7 ZOPK spadá široké spektrum dřevin ovocné stromy v zahradách, náletové porosty i stromy s vysokou estetickou hodnotou, které ovšem nepožívají jiné ochrany atd. Proto i v rámci kategorie dřevin rostoucích mimo les je nutno rozlišovat jednotlivé skupiny. Tato diverzifikace je provedena v 8 ZOPK, který upravuje povolení ke kácení dřevin. Povolení vydává orgán ochrany přírody, kterým je podle 76 odst. 1 písm. a) místně příslušný obecní úřad, resp. jeho odbor, který má na starost agendu životního prostředí. Povolení se vydává ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřeviny. Rozhoduje se formou správního uvážení, na vydání povolení není nárok. Pro vydání povolení ke kácení dřevin rostoucích na silničních pozemcích je nutná součinnost silničního správního úřadu. 689 Ustanovení 2 vyhlášky č. 189/2013 Sb.: (1) Nedovolenými zásahy do dřevin se rozumí takové poškozování nebo ničení dřevin, které způsobí podstatné nebo trvalé snížení jejích ekologických nebo společenských funkcí nebo bezprostředně či následně způsobí jejich odumření. (2) O nedovolený zásah podle odstavce 1 se nejedná, pokud je prováděn za účelem zachování nebo zlepšení některé z funkcí dřeviny, v rámci péče o zvláště chráněný druh rostliny nebo živočicha, v rámci péče o zvláště chráněné území prováděné v souladu s plánem péče nebo zásadami péče anebo v rámci péče o evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast prováděné v souladu se souhrnem doporučených opatření. 690 Damohorský, Platná právní, s

210 Výjimkou, vloženou do ZOPK zákonem č. 225/2017 Sb., je rozhodnutí o povolení kácení stavebním úřadem ve smyslu 8 odst. 6 ZOPK. Vztahuje se na situace, kdy má dojít ke kácení dřevin pro účely stavebního záměru povolovaného v územním řízení, v územním řízení s posouzením vlivů na životní prostředí, ve společném územním a stavebním řízení nebo společném územním a stavebním řízení s posouzením vlivů na životní prostředí. V těchto případech rozhoduje o povolení kácení stavební úřad na základě závazného stanoviska orgánu ochrany přírody, příslušného k povolení kácení dřevin. 691 Ze zákazu kácení dřevin bez povolení připouští zákon ve svém aktuálním znění následující tři výjimky, kdy není povolení třeba. 1) Záměry uvedené v 8 odst. 2 ZOPK podléhají předběžné oznamovací povinnosti. Jsou jimi: a) Kácení z pěstebních důvodů za účelem obnovy porostů nebo výchovná probírka. 692 b) Kácení při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků. c) Odstraňování dřevin v ochranném pásmu elektrizační a plynárenské soustavy prováděné při provozování těchto soustav. d) Kácení ze zdravotních důvodů, kdy je strom nakažen chorobou. e) Odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení pro rozvod tepelné energie prováděném při provozování těchto zařízení. f) Odstraňování dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy na této dráze. g) Kácení ze zdravotních důvodů. Kácení musí být orgánu ochrany přírody písemně oznámeno minimálně 15 dnů předem, protože orgán má právo kácení omezit, pozastavit nebo dokonce zakázat, odporuje-li požadavku na ochranu dřevin. 2) Podle 8 odst. 3 ZOPK není třeba povolení ke kácení dřevin se stanovenou velikostí, případně jinou charakteristikou. Zákon tyto vlastnosti nekonkretizuje a odkazuje na prováděcí 691 Podrobněji Jelínková, Tuháček, Právní vztahy, s Pojmy pěstební důvody, obnova porostů, výchovná probírka a další podrobněji definuje metodická instrukce MŽP. Její nejnovější znění viz Aktualizovaná metodická instrukce odboru obecné ochrany přírody a krajiny a odboru legislativního MŽP k aplikaci 8 a 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, upravujících povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les a náhradní výsadbu a odvody. In: Věstník MŽP, roč. 30, 2020, č. 1. In: mzp.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 210

211 vyhlášku MŽP č. 189/2013 Sb. Tato v 3 platného znění uvádí čtyři případy, kdy zákon nevyžaduje ke kácení povolení: 693 a) Dřeviny o obvodu kmene do 80 cm měřeného ve výšce 130 cm nad zemí (tzv. výčetní výška). Měření stromů má svá pravidla, 694 provádí se kolmo k ose kmene ve výšce 130 cm od paty kmene. b) Zapojené porosty dřevin, pokud celková plocha kácených zapojených porostů dřevin nepřesahuje 40 m². c) Porosty energetických dřevin nebo vánočních stromků zpravidla jednoho druhu, pěstovaných pro dosažení rychlé a vysoké produkce stromků nebo dřevní hmoty a s produkčním cyklem mezi sklizněmi do 10 let. d) Ovocné dřeviny rostoucí na pozemcích v zastavěném území evidovaných v katastru nemovitostí jako druh pozemku zahrada nebo zastavěná plocha a nádvoří. Které dřeviny patří mezi ovocné je uvedeno v příloze vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 378/2010 Sb., o stanovení druhového seznamu pěstovaných rostlin. Dle názoru MŽP 695 by se však mělo posuzovat, zda konkrétní ovocná dřevina plní produkční funkci (a tudíž lze pokácet bez nutnosti povolení) či zda produkční funkci neplní (a tudíž je pro její pokácení nezbytné povolení) Tyto dřeviny lze kácet bez povolení, nejsou-li součástí významného krajinného prvku, stromořadí, či vysazeny jako náhradní výsadba. 694 Metodické doporučení MŽP, odboru obecné ochrany přírody a krajiny, k aplikaci některých ustanovení vyhlášky MŽP č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění pozdějších předpisů. In: Věstník MŽP, roč. 15, 2015, č. 1. In: mzp.cz [online]. Praha: Ministerstvo životního prostředí, [cit ]. Dostupné z: 01_leden_2015.pdf. 695 Tamtéž, čl. V. 696 Podrobněji Jelínková, Tuháček, Právní vztahy, s Posouzení, zda ovocná dřevina v zahradě rodinného domu plní primárně produkční funkci, či jinou (např. estetickou), považuji v praxi za nemožné. Navíc si lze těžko představit ingerenci orgánu ochrany přírody do kácení ovocné dřeviny, když ji její vlastník pokácí ve volném režimu s odkazem na 3 vyhlášky č. 189/2013 Sb. ve spojení s přílohou vyhlášky č. 378/2010 Sb., a orgán ochrany přírody se o kácení nemusí dozvědět. Ex post tedy bude velmi složité zjišťovat funkci dřeviny. 211

212 Tento bod vyvolal v původním znění vyhlášky č. 189/2013 Sb. velké kontroverze, neboť se vztahoval na dřeviny rostoucí v zahradách 697 bez jejich bližší specifikace. Vzhledem k faktu, že výčet v 3 je alternativní, nemají písmena a) a d) k sobě žádný vztah podmíněnosti. Povolení tedy nebylo třeba ke kácení jakékoli dřeviny rostoucího v zahradě, i když měla obvod kmene ve výčetní výšce větší než 80 cm. Podle takového ustanovení mohly být ve volném režimu pokáceny i dřeviny z krajinotvorného hlediska velmi cenné. Zákonodárce, veden snahou snížit administrativní zátěž orgánů ochrany přírody, potenciálně ohrozil existenci i velmi významných stromů. Nápravu tohoto neutěšeného stavu zjednala urychlená novelizace vyhláškou č. 222/2014 Sb. 3) Posledním případem, který nevyžaduje povolení, je tzv. havarijní kácení, tedy kácení dřevin, které svým stavem zřejmě a bezprostředně ohrožují život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu ( 8 odst. 4 ZOPK). Na takové případy se vztahuje následná ohlašovací povinnost ve lhůtě 15 dnů od provedení kácení. Pojem škoda značného rozsahu ZOPK nedefinuje, nabízí se analogie značné škody dle 138 odst. 1 trestního zákoníku, jejíž výše činila nejméně ,- Kč, od 1. října 2020 nejméně 1, ,- Kč. Osoba, která poškodí nebo bez povolení pokácí dřevinu rostoucí mimo les, se dopustí přestupku. Za tento přestupek může být fyzická osoba potrestána pokutou do ,- Kč ( 87 odst. 2 písm. e) a odst. 4 ZOPK) a v případě, že takto poškodí nebo pokácí skupinu dřevin, může pokuta činit až částku ,- Kč ( 87 odst. 3 písm. d) a odst. 4 ZOPK). Pokud se obdobného jednání dopustila právnická nebo podnikající fyzická osoba, mohla ji být uložena pokuta do 1, ,- Kč ( 88 odst. 1 písm. c) a odst. 3 ZOPK) Náhradní výsadba a odvody Na rozdíl od předchozího stavu přinesl ZOPK vítanou novinku v podobě institutu náhradní výsadby a odvodů za pokácení dřeviny. Bohužel se jedná o instituty v praxi značně problematické. 697 Ustanovení 1 písm. c) původního znění vyhlášky č. 189/2013 Sb. definoval zahradu jako pozemek u bytového domu nebo u rodinného domu v zastavěném území obce, který je stavebně oplocený a nepřístupný veřejnosti. 212

213 Náhradní výsadbu, která má kompenzovat ekologickou újmu, 698 upravuje 9 ZOPK. Závisí na správním uvážení orgánu ochrany přírody, jestli žadateli náhradní výsadbu nařídí nebo ne, činí tak v rámci rozhodnutí o povolení kácení. Způsob výsadby volí žadatel sám, orgán ochrany přírody mu doporučí vhodné druhy dřevin a určí místo, kam mají být vysazeny. Současně s rozhodnutím může orgán uložit žadateli následnou péči o dřeviny po nezbytně nutnou dobu nejvýše však na dobu pěti let. Náhradní výsadba může být uložena i na pozemek jiného vlastníka, tento musí předem souhlasit. Podle 9 odst. 2 ZOPK vedou obce přehled vhodných pozemků ve svém obvodu pro náhradní výsadbu. Nevýhodou náhradní výsadby byla skutečnost, že do 31. března 2019 byly značně omezené možnosti ochrany stromů vysazených jako náhradní výsadba. Existovalo nebezpečí, že vlastník po uplynutí pětileté doby následné péče dřeviny zase pokácí, aniž by k tomu potřeboval jakékoli povolení (mladé stromy nedosáhnou do 5 let po výsadbě obvodu kmene 80 cm v prsní výši, aby pro jejich pokácení bylo vyžadováno povolení). Novelou vyhlášky č. 189/2013 Sb., provedenou vyhláškou č. 86/2019 Sb., byly dřeviny vysazené jako náhradní výsadba zařazeny mezi výjimky z volného režimu kácení (novelizovaný 3 vyhlášky č. 189/2013 Sb.) a byla jím tím zabezpečena silnější ochrana. 699 Účinnost takto zesílené ochrany dřevin vysazených jako náhradní výsadba prověří čas, osobně se domnívám, že po faktické stránce bude minimální. S principem náhrady souvisí i princip reparační. Ten je zakotven v 9 odst. 3 ZOPK a má formu odvodů. Týká se však pouze dřevin pokácených z důvodu výstavby. Pokud orgán neuložil náhradní výsadbu, je ten, kdo kácí dřeviny povinen zaplatit odvod do rozpočtu obce, která jej použije na zlepšení životního prostředí. Kdo pokácel dřeviny protiprávně, platí odvod Státnímu fondu životního prostředí České republiky. Výši odvodů, podmínky pro jejich ukládání i případné prominutí má stanovit zvláštní zákon, který ovšem dosud nebyl přijat. Tato skutečnost činí z odvodů v současnosti prakticky neaplikovatelný institut. Neprovede-li osoba uloženou náhradní výsadbu dřevin, dopustí se přestupku. Za tento přestupek může být fyzická osoba potrestána pokutou do ,- Kč ( 87 odst. 1 písm. g) a 698 Ekologickou újmu definuje 10 zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí, jako ztrátu nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti. 699 Podrobněji ke stavu právní úpravy náhradní výsadby a odvodů před 1. dubnem 2019 viz ŠIMANDL, M. Náhradní výsadba a odvody - slabé stránky právní úpravy ochrany dřevin. In: Správní právo, 2019, č. 6, s

214 odst. 4 ZOPK) a právnická nebo podnikající fyzická osoba pokutou do 1, ,- Kč ( 88 odst. 1 písm. h) a odst. 3 ZOPK) Strom jako součást významného krajinného prvku Druhým případem obecné ochrany přírody a krajiny, který dopadá na stromy je tzv. významný krajinný prvek (dále jen VKP ). Strom sám o sobě není VKP, ale často bývá jeho součástí. Podle ZOPK je VKP ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. ( 3 odst. 1 písm. b) ZOPK) Dále zákon dělí VKP do dvou skupin. První skupinu tvoří prvky, které jsou přímo v definici tohoto pojmu v zákoně taxativně vyjmenovány a jsou tedy VKP ex lege. Jsou to lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Do druhé skupiny jsou řazeny lokality, které zaregistruje orgán ochrany přírody. Jejich výčet v zákoně je pouze demonstrativní (mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy, cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků atd.) Takovýto VKP musí splňovat alespoň jednu ze tří základních funkcí: a) Utváří typický vzhled krajiny (geomorfologické hledisko). b) Přispívá k estetické hodnotě krajiny (estetické hledisko). c) Přispívá k udržení ekologické stability (ekologické hledisko). VKP z první skupiny se nijak neregistrují, ty z druhé skupiny ve většině případů 700 registruje pověřený obecní úřad ( 76 odst. 2 písm. a) ZOPK). Proces registrace není zákonem formálně upraven, ZOPK stanovuje v 6 pouze náležitosti rozhodnutí, účastníky řízení a okruh subjektů, kterým se rozhodnutí doručuje. Podle 7 odst. 1 vyhlášky č. 395/1992 Sb. se registrace provádí zápisem do seznamu VKP. Tato kusá ustanovení za sebou skrývají poměrně náročný postup, který registraci předchází. Tento postup upravuje Metodická instrukce odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k registraci VKP z roku Prvotní impuls k registraci VKP může vzejít z jakéhokoli zdroje. Následně je nutno provést terénní průzkum dané lokality, provést formální přípravu podkladů a teprve poté může být zahájeno z moci úřední správní řízení o registraci VKP. 700 Výjimky viz Metodická instrukce odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP k registraci významných krajinných prvků. In: Věstník MŽP, roč. 13, 2013, č. 7. In: mzp.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 214

215 ZOPK zajišťuje v 4 odst. 2 ochranu VKP před poškozováním a ničením. Při jejich využití nesmí být narušena jejich obnova a nesmí dojít k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. Pokud je potřeba pokácet dřevinu, která je součástí VKP, je nutné, aby k tomuto zásahu podal závazné stanovisko orgán ochrany přírody. Tímto orgánem jsou v případě registrovaného VKP pověřené obecní úřady ( 76 odst. 2 písm. a) ZOPK), v případě VKP ex lege obecní úřady s rozšířenou působností ( 77 odst. 1 písm. a) ZOPK). Řízení o povolení kácení dřeviny pak probíhá standardní způsobem. Provede-li osoba škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody, dopustí se přestupku. Za tento přestupek může být fyzická osoba potrestána pokutou do ,- Kč ( 87 odst. 2 písm. f) a odst. 4 ZOPK) a právnická nebo podnikající fyzická osoba pokutou do 1, ,- Kč ( 88 odst. 1 písm. i) a odst. 3 ZOPK). 5.8 Oceňování dřevin Počátky oceňování dřevin Odpovídající ocenění hodnoty dřeviny je jedním z možných nástrojů jejich ochrany, a proto je nezbytné mu věnovat na tomto místě pozornost. Ocenění dřevin je potřebné pro vyčíslení škody vzniklé jejich poškozením či zničením bude-li hodnota postavena příliš nízko, povede ke zvýšení případů poškozování či kácení dřevin, budou se dřeviny kácet bez většího uvážení a ve svém důsledku bude docházet k výraznému poškozování životního prostředí. Na hodnotu dřevin lze pohlížet několika způsoby nejsnáze lze ohodnotit tržní cenu dřevní hmoty. Takové ohodnocení dřeviny je sice snadno proveditelné, ale nezahrnuje hodnotu dřevin z ekologického, krajinotvorného aj. hledisek. Jiný pohled na ocenění dřevin přinesl Jiří Antoš ve svém článku Kolik stojí strom? z roku 1967 s odkazem na sovětskou literaturu, 701 která ocenila hodnotu stromu podle ceny vyprodukovaného kyslíku. Podle množství kyslíku, vyprodukovaného po celou dobu života stromu a oceněného tržní cenou kyslíku pro lékařské účely, odhadl hodnotu stoletého buku na cca ,- Kčs. 702 Počátky oceňování dřevin jsou spojeny s ceníkem okrasného školkařského zboží (Velkoobchodní a maloobchodní ceny Okrasné a školkařské zboží, Ceník č. 6, Ministerstva zemědělství, lesnictví a vodního hospodářství), doplněným výměrem č. 701 SUKAČEV, V. N.; DYLIS, N. V. Osnovy lesnoj biogeocenologii. Moskva: Nauka, ANTOŠ, J. Kolik stojí strom? In: Ochrana přírody, roč. 22, 1967, s

216 A2/1965, kterým byla rozšířena cenová křivka. Tyto ceny měly dle dnešního pojetí charakter obchodní ceny. 703 V Praze byl roku 1965 vydán na základě vyhlášky č. 9/1965 o zřizování, údržbě a ochraně zeleně v hl. m. Praze výměr pro velkoobchodní ceny stromů a keřů zpracovaný komunálním podnikem Sady, lesy a zahradnictví hl. m. Prahy (dále jen SLZ ). Tento ceník vycházel z nákladů na vypěstování určitého počtu stromů, přičemž tyto náklady byly rozděleny úměrně k početnosti jednotlivých stupňů obvodu kmene. Na takto zjištěné hodnoty byl navázána nárůstová křivka násobků základních hodnot pro další stupně obvodu kmene. Ceník zaváděl i zvláštní koeficienty ohodnocení mimořádnosti stromů. 704 Oceňování dle tohoto ceníku mělo své nedostatky, např. cenová křivka neodpovídala růstové zákonitosti stromů, pro vyšší údaje, než stanovené v ceníku, nebylo určeno rozpětí stupňů obvodů kmene, a ceník nezohledňoval skutečnost, že náklady na údržbu nerostou úměrně s velikostí stromu. Příkladem ocenění stromů dle tohoto ceníku byly dřeviny vykácené v pražských Vrchlického sadech v souvislosti s výstavbou metra v roce Likvidované dřeviny dosáhly hodnoty přesahující 10 mil. Kčs, přičemž nejhodnostnější byl jilm s obvodem kmene 280 cm oceněný na 1, ,- Kčs, 705 což byla částka na svou dobu závratná. Peněžní ocenění dřevin bylo pochopitelně i předmětem soudních řízení, z nichž mohu uvést trestní případ z roku 1971 z Ostravy. 706 Pachatel porazil na sousedním pozemku z řady lip lemující přilehlé hřiště dvě lípy staré 39 roků, s obvodem kmene 90 cm. Důvodem byl stín, který lípy vrhaly na pozemek pachatele. Otázka ocenění stromů byla klíčová pro právní kvalifikaci jednání. Poškozený národní výbor oceňoval každou z lip na ,- Kčs podle ceníku okrasných stromů a keřů města Ostravy. Soudem ustanovený znalec ocenil stromy pouze podle hodnoty dřeva částkou 100,- Kčs za jednu lípu v případě, že by byly využity jako palivové dřevo, popř. částkou 400,- Kčs, pokud by byly použity jako dřevo užitkové. Soud při svém rozhodování nepřihlédl k žádnému ocenění a určil výši poškození podle své úvahy na 2.000,- Kčs za každou lípu. Argumentoval, že ceník není obecně závazným předpisem, ale pouze podnikovým pro zařízení zřízená národním výborem a nelze tedy 703 KOLAŘÍK, J. a kol. Oceňování dřevin rostoucích mimo les včetně výpočtu kompenzačních opatření za kácené nebo poškozené dřeviny: metodika AOPK. Praha: AOPK, 2017, s Podrobněji REŠ, B. Oceňování hodnoty vzrostlých stromů. In: Ochrana přírody, roč. 25, 1970, s Antoš, Kolik stojí, s Případ popsán v ČERNÝ, C. K oceňování stromů rostoucích mimo les. In: Ochrana přírody roč. 27, 1972, s

217 k němu v daném případě přihlížet. Dle soudu však nemohla být hodnota určena ani podle ceny dřevní hmoty, neboť takové ocenění opomíjelo biologickou (snižují prašnost, hlučnost, regenerují vzduch), estetickou (kultura prostředí, tvorba rázu města, pozitivní vliv na psychiku člověka) a užitkovou (dotčení včelařů v okolí) hodnotu stromu. Uvedený případ ilustruje diametrální odlišnosti ve výpočtech při různých přístupech k oceňování dřevin. Otázku výpočtu hodnoty dřevin však nebyla definitivně dořešena. Dle dobového názoru ing. Bohumila Reše měly být pro oceňování vzrostlých stromů naplněny 4 základní předpoklady: 1) Celková hodnota stromu je sumou hodnoty biologické, výnosové, nákladové a zvláštní. 2) Hodnota stromu roste spojitě s jeho věkem, ale intenzita růstu hodnoty s věkem klesá, tedy růst hodnoty se s věkem zpomaluje a hodnota je podřízena růstové zákonitosti. 3) Nositelem užitných funkcí, které jsou nejdůležitější součástí hodnoty stromu, je asimilační aparát, čímž rozumíme povrch pláště koruny stromu. 4) Užitné funkce stromu jsou přibližně nahraditelné souměřitelným množstvím asimilační hmoty mladých, výsadby schopných stromů. 707 Potíže s ohodnocováním dřevin se mohly projevit až absurdními závěry. Václav Polák z KSPPOP Jihočeského kraje upozornil na kuriózní situaci, kdy MNV povolil žadateli pokácet 5 žádaných stromů, nadřízený ONV povolil pokácet pouze jeden z nich. Žadatel pokácel stromy dva jeden s povolením a druhý bez povolení. MNV začal po žadateli okamžitě požadovat náhradu škody za protiprávně pokácený strom ve výši ,- Kčs. 708 Situace tedy zdánlivě vypadala tak, že strom pokácený s povolením vlastně žádnou hodnotu nemá (a pokud ano, tak jen hodnotu dřevní hmoty), zatímco protiprávně poražený strom má hodnotu značnou, ačkoli se jednalo o stromy ve všech ohledech srovnatelné. Sankčním dodatkem byl do 19 zákona č. 40/1956 Sb. vložen odstavec 3 zmocňující Ministerstvo kultury České socialistické republiky k vydání prováděcího předpisu stanovujícího způsob společenského ohodnocení vybraných částí přírody. Pojem společenská hodnota měl vyjádřit komplexní hodnotu chráněné části přírody s ohledem na všechny její 707 Reš, Oceňování hodnoty, s POLÁK, V. Kolik vlastně stojí strom? In: Památky a přírody, roč. 13, 1988, s

218 funkce, náklady a výnosy. K přijetí tohoto prováděcího předpisu však nedošlo, i když byl delší dobu připravován Oceňování dřevin dle cenových předpisů Vedle pokusů o vytvoření metodiky či závazného předpisu stanovujícího společenskou hodnotu dřeviny je nezbytné zmínit i předpisy o cenách a náhradách, které určovaly mj. i ceny porostů. Účelem těchto předpisů však nebylo finanční vyčíslení hodnoty dřevin s ohledem na všechny jejich funkce, nýbrž určení jejich majetkové hodnoty pro účely náhrady za vyvlastnění, užívání nemovitosti, subsidiárně též pro určení majetkové škody v trestním řízení, jak bude uvedeno v následující podkapitole. Od roku 1951 do současnosti bylo v této oblasti vydáno mnoho vyhlášek a jeden zákon, které pro přehlednost shrnuji následovně. 1) Vyhláška Státního úřadu plánovacího č. 228/1951 Ú. l., o určování náhrady za vyvlastnění a za předběžné užívání nemovitostí byla vydána na základě 26 odst. 2 zákona č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí. K oceňování porostů uváděla v 1 odst. 3 písm. c) toliko, že stromy a keře na vyvlastněném pozemku se ocení se zřetelem na jejich přítomnou cenu. 2) Vyhláška ministra financí č. 18/1963 Sb., o stanovení náhrady za vyvlastnění nemovitostí občanům a soukromým právnickým osobám přinesla v 15 podrobnější úpravu náhrad za trvalé porosty, kdy stanovila tabulky pro výpočty ceny. U ovocného stromoví stanovila podle druhu dřeviny tabulkovou hodnotu po vysazení, po nabytí plodnosti v určitém věku, předpokládané stáří při vyřazení z produkce a snížení hodnoty za každý rok po dosažení plodnosti. Např. pro ořešáky byla stanovena hodnota po vysazení 25,- Kčs, po nabytí plodnosti ve stáří 15 let 90,- Kčs, stáří při vyřazení z produkce 85 let a snížení náhrady za každý rok po dosažení plodnosti 1,30 Kčs. Byl-li tedy ořešák mladší než stanovená doba nabytí plodnosti (např. desetiletý) vypočítala se jeho hodnota takto: 25 + ( x 10) = 68,30 Kčs. Naopak pro ořešák starší než doba plodnosti (např. padesátiletý) se stanovila cena takto: 90 [(50 15) x 1,30] = 44,50 Kčs. Na první pohled vidíme, že takové ocenění postrádá logiku. Mladý desetiletý strom měl vyšší hodnotu než strom K základním principům připravované vyhlášky srov. MACHOVEC, J. Připomínky ke společenské ochraně dřevin. In: Památky a příroda, roč. 13, 1988, s

219 vzrostlý, který plodí výrazně více, a jehož objem dřevní hmoty je rovněž větší. Za lesní porosty byla výše náhrady stanovena dle stáří těchto porostů. 3) Vyhláška Ministerstva financí č. 73/1964 Sb., o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitostí. Již v následujícím roce byla původní vyhláška č. 18/1963 Sb. zrušena a nahrazena novou, která ve svém 18 přinesla upravené oceňování trvalých porostů. Pro ovocné stromy stanovila tabulkové ceny dle stáří stromu, např. ořešák měl po vysazení hodnotu 19,- Kč, ve stáří přes 5 let 42,- Kčs, přes 10 let 105,- Kčs, přes 20 let 210,- Kčs, přes 30 let 210,- Kčs, přes 40 let 266,- Kčs, přes 50 let 196,- Kčs, přes 60 let 98,- Kčs a přes 70 let 14,- Kčs. Za okrasné stromy se stanovila dle 18 odst. 2 náhrada ve výši ceny vytěžené dřevní hmoty. Pro lesní stromy zůstávala výše náhrady dle stáří porostu. 4) Vyhláška Českého cenového úřadu a Ministerstva financí České socialistické republiky č. 43/1969 Sb., o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitostí reflektovala vznik Československé federace a její platnost byla omezena na území České socialistické republiky. Přinesla další změny v oceňování trvalých porostů u ovocných stromů se jednalo o kombinaci způsobů výpočtu ze dvou předchozích vyhlášek. Hodnoty za jeden kus ovocné dřeviny od vysazení do plodnosti byly stanoveny tabulkou, pro dobu plodnosti se hodnota dřeviny každoročně snižovala o stanovenou částku. Vezmeme-li si jako příklad opět vlašský ořešák, ten měl stanovenou dobu plodnosti ve 12 letech, kdy měl tabulkovou cenu 138,- Kčs, poté se s každým dalším rokem jeho hodnota snižovala o 3,- Kčs. Tímto způsobem výpočtu dojdeme ke zjištění, že ořešák měl ve stáří 58 let hodnotu nulovou a žádná náhrada dle této vyhlášky za něj nepříslušena. Náhrada za užitkové 710 stromy se nadále určovala dle ceny vytěžené dřevní hmoty a za lesní porosty dle jejich stáří a bonitního stupně. Pro stanovení způsobu zjištění ceny porostů, které jsou součásti nemovitosti, pro její převod nebo přechod mezi občany vydal Český cenový úřad a Slovenský cenový úřad dne 20. března 1978 výměr č. 315/126/78, který stanovil výpočet ceny porostů podobným způsobem jako vyhláška, přinesl však i výpočet ceny okrasných stromů. 5) Vyhláška Českého cenového úřadu č. 128/1984 Sb., o cenách staveb, pozemků, porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za 710 Vyhláška oproti předcházející užívala pojem užitkové stromy, nikoli okrasné stromy. 219

220 dočasné užívání pozemků. Vyhláška č. 43/1969 Sb. vydržela v platnosti 15 let, což bylo v oblasti těchto předpisů mimořádně dlouho. Nová vyhláška přinesla u ovocných dřevin pouze některé dílčí změny (hodnoty, nové druhy se zvláštní úpravou), způsob výpočtu zachovala jako v předchozí úpravě. Např. pro ořešáky stanovila dobu plodnosti v 13. roce po vysazení, přičemž v tu dobu měl hodnotu 230,- Kč, poté se jeho hodnota snižovala každoročně o 3,- Kč, nulové hodnoty tedy dosáhl v 90 letech. Novinkou oproti předchozí vyhlášce bylo stanovení tabulkových hodnot i pro okrasné stromy. Tyto měly pevně stanovené ceny podle druhu (listnaté, jehličnaté, keře, živé ploty aj.) odstupňované po 5 letech do stáří 35 let. Stromy starší 35 let již měly tabulkovou hodnotu stejnou, nezáleželo tedy, zda byl okrasný strom starý 36 nebo 360 let. Pro případy stanovení náhrady za porosty při vyvlastňování byla vydána vyhláška č. 122/1984 Sb., platná pro celou ČSSR, která odkazovala na úpravu vyhlášky č. 128/1984 Sb., a další, které ji postupně nahradily. Vyhláška č. 122/1984 Sb. zůstala beze změny v platnosti velmi dlouho, derogoval ji až zákon č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění. Od té doby se na určování náhrady při vyvlastnění používají obecné oceňovací předpisy, tj. zákon č. 151/1997 Sb., a jeho prováděcí vyhlášky, o nichž je pojednáno níže. 6) Vyhláška Ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků převzala z předchozí vyhlášky č. 128/1984 Sb. způsob výpočtů, upravila v něm některé hodnoty a přidala ceny pro několik dalších druhů dřevin (např. maliníky a ostružiníky). Novelou provedenou vyhláškou č. 316/1990 Sb. byl vypuštěn z vyhlášky oddíl 11, 19, v němž byla obsažena omezení náhrad, tak příznačná pro výše zmíněné vyhlášky. Nejstarší z nich totiž stanovily maximální možné výše poskytnutých náhrad, pozdější vyhlášky úpravu zmírnily v podobě výrazného krácení náhrady převyšující určitou hranici. Tato ustanovení v sobě odrážela komunistickou persekuci majetnějších obyvatel a je zcela pochopitelné, že došlo v roce 1990 k jejich zrušení. 220

221 7) Vyhláška Ministerstva financí České republiky č. 393/1991 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků. Ocenění porostů vycházelo z předchozí úpravy, došlo především k navýšení cen a zkvalitnění některých výpočtů. Např. u již zmíněných ořešáků byla stanovena tabulková cena za prvních 12 let (12. rok ve výši 890,- Kčs), následně se do stáří 20 let zvyšovala o 93,- Kčs ročně, poté zůstávala stejná a po 35. roce stáří ořešáku se ročně snižovala o 54,- Kčs. Při tomto výpočtu dosáhl ořešák nulové hodnoty ve stáří 65 let. 8) Vyhláška Ministerstva financí č. 178/1994 Sb., o oceňování staveb, pozemků a trvalých porostů převzala způsoby výpočtu ceny ovocných dřevin s drobnými obměnami (především navýšení cen) z předchozí úpravy. Oceňování okrasných dřevin vycházelo rovněž z předchozí úpravy, tabulkové ceny byly rozděleny podle stáří dřevin do 5, 10, 15, 20, 30 a nad 30 let. Při zařazení okrasné dřeviny do příslušné skupiny odkazovala vyhláška na technické normy ČSN a ČSN s podrobnějším vymezením v oborových normách. Zcela nově byl vyhláškou definován výpočet cen lesních porostů ( 29 33). Cena lesního porostu byla součtem cen jednotlivých skupin dřevin dle přílohy č. 21 vážených jejich plošným zastoupením v porostu. Základní cena za 1 m² jednotlivých 711 skupin dřevin se určovala dle vzorce: 9) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) a vyhláška Ministerstva financí č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Zákon o oceňování majetku upravuje způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot a služby pro účely stanovené zvláštními předpisy. Stanovil základní způsob oceňování trvalých porostů ( 14 16). Podrobnosti stanovila prováděcí vyhláška, která mj. zrušila předchozí vyhlášku č. 178/1994 Sb., ze které převzala způsob výpočtu cen lesních porostů a okrasných dřevin. Změn doznalo oceňování ovocných dřevin, pro které byla stanovena tabulková cena podle stáří dřeviny, přičemž přesáhla-li dřevina 711 Ha = cena skupiny dřevin ve věku ke dni ocenění, Au = cena mýtní výtěže skupiny dřevin ve věku obmýtí u pro příslušný bonitní stupeň, c = náklady na zajištěnou kulturu, fa = věkový hodnotový faktor pro obmýtí u, věk ke dni ocenění a příslušný bonitní stupeň, Ba = zakmenění ve věku ke dni ocenění. 221

222 maximální věk stanovený v tabulce, platila tato poslední hodnota. Dřeviny tedy s pokračujícím věkem již nemohly dosáhnout nulové hodnoty. Cena dřevin byla dále násobena koeficientem prodejnosti dle přílohy č ) Vyhláška Ministerstva financí č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) přinesla nový vzorec pro výpočet ceny lesního porostu, kdy základní cena za 1 m² jednotlivých skupin dřevin vypočítala takto: Ha = [(Au c) x fa + c] x Ba x Kv x Kp. 712 Změny přinesla i v oceňování ovocných a okrasných rostlin. V případě ovocných dřevin rozlišoval výpočet, zda se jedná o výsadby intenzivního plantážového typu ovocných sadů či extenzivní výsadby zahrádkářského typu. Dále vyhláška rozšířila charakteristiky dřevin (vysokokmen, polokmen, zákrsek, semenáč apod.). Pro každou dřevinu každé charakteristiky pak byly stanoveny tabulkové ceny dle jejího stáří, přičemž poslední tabulková cena platila i pro všechny dřeviny starší. Okrasné dřeviny byly rozděleny do skupin podle tabulek, v nichž byly vyjmenovány jednotlivé druhy. Hodnoty byly definované pro dřeviny ve stáří do 5, 10, 20 a nad 20 let. Tyto mohly být sníženy u stromů deformovaných, náletových, v zapojených porostech apod. Výsledná cena byla ještě vynásobena polohovým koeficientem dle umístění dřeviny (minimálním 0,10 pro porosty na nevyužívaných výsypkách, haldách, lomech, vzniklé přirozeným způsobem a maximálním 3 pro dřeviny v historických zahradách, u památkově chráněných objektů, v botanických zahradách) a koeficientem prodejnosti. 11) Vyhláška Ministerstva financí č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška) převzala s drobnými obměnami způsob oceňování z předchozí vyhlášky. Pro okrasné stromy obsahovala tabulkové hodnoty až do věkové hranice nad 140 let. 12) Vyhláška Ministerstva financí č. 441/2013 Sb. k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška). Rovněž oceňování dle současné platné a účinné právní úpravy vychází s nepatrnými obměnami z předchozí vyhlášky. 712 Ha = cena skupiny dřevin ve věku ke dni ocenění, Au = cena mýtní výtěže skupiny dřevin ve věku obmýtí u pro příslušný bonitní stupeň, c = náklady na zajištěnou kulturu, fa = věkový hodnotový faktor pro obmýtí u, věk ke dni ocenění a příslušný bonitní stupeň, Ba = zakmenění ve věku ke dni ocenění, Kv = věkový koeficient lesního porostu, Kp = koeficient prodejnosti. 222

223 Z uvedeného vyplývá, že vývoj oceňovacích předpisů byl poměrně složitý a způsob výpočtu ceny porostů se postupně stával sofistikovanějším Praktický případ ocenění dřevin v trestním řízení V této podkapitole bych chtěl na základě konkrétního trestněprávního případu ukázat rozdílnost nazírání na oceňování dřevin a užívání různých předpisů v 80. letech 20. století. Informace o řízení jsou převzaty z rozsudku Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 20. května 1988, sp. zn. 5 Tz 14/88, 713 kterým bylo rozhodnuto o stížnosti pro porušení zákona. Pachatel byl v tomto případě obžalován a později odsouzen pro trestný čin poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle 136 tehdy platného trestního zákona. O skutkovém stavu nebyly pochybnosti, spornou otázkou případu byla výše vzniklé škody a s ní spojená trestněprávní kvalifikace skutku. Jednání pachatele spočívalo v tom, že jako buldozerista v době noční směny z 24. na 25. listopadu 1985 v prostoru severní skládky paliva Elektrárny Opatovice nad Labem úmyslně vyvrátil buldozerem 12 pyramidálních topolů vysazených u skládky jako větrolam proti úniku prachu. Stáří stromů bylo přibližně 25 let, výška 20 m a průměr kmenů okolo 33 cm ve výši 130 cm nad zemí. Věc byla v prvním stupni projednávána Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 5 T 1010/86, přičemž škoda způsobená obžalovaným byla vyčíslena na ,- Kčs. Prokuratura při určení této výše vycházela ze znaleckého posudku SÚPPOP ze dne 6. května Tento v posudku uvedl, že společenská hodnota stromu je vyčíslením v penězích všech funkcí, které strom plní zejména mikroklimatické a hygienické, estetické a v neposlední řadě též produkční (kyslík a dřevní hmota). Znalecký posudek neobsahoval způsob výpočtu celkové částky, uváděl však, že vyčíslení bylo provedeno podle konečného návrhu instrukce MK ČSR, kterým se upravuje společenské ohodnocování některých částí přírody, které je t. č. v konečném schvalovacím řízení a SÚPPOP ji užívá při obdobných případech posuzování škod při nepovoleném kácení. 714 Soud prvního stupně uznal obžalovaného vinným, s tím, že škoda způsobená trestným činem byla ve výši ,- Kčs. Snížení výše škody oproti 713 Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 20. května 1988, sp. zn. 5 Tz 14/88 In: ASPI [právní informační systém]. Praha: Wolters Kluwer ČR [cit ]. 714 Tamtéž. Odůvodnění použití návrhu instrukce (resp. připravovaného návrhu vyhlášky podle 19 odst. 3 zákona č. 40/1956 Sb.), který nebyl v té době schválen ani publikován a tudíž nebyl závazný, lze označit přinejmenším za zvláštní. 223

224 obžalobě soud odůvodnil tím, že dřevo poražených stromů podle výpovědi obžalovaného již nebylo kvalitní, a tak bylo na místě v obžalobě tvrzenou škodu snížit o 40 %. Rozsudek soudu prvního stupně byl na základě odvolání zrušen Krajským soudem v Hradci Králové, který věc vrátil okresnímu soudu, neboť při zjišťování škody způsobené trestným činem bylo třeba vycházet ze škody skutečné, tedy z částky představující majetkovou hodnotu, o kterou byl trestným činem zkrácen majetek poškozeného. Soud prvního stupně v dalším řízení doplnil dokazování a rozsudkem ze dne 16. července 1987 sp. zn. 5 T 1010/87 uznal obžalovaného vinným pro trestný čin poškozování majetku v socialistickém vlastnictví dle 136 odst. 1 písm. a) trestního zákona, neboť shledal, že škoda způsobená trestným činem činila 8.390,- Kčs, což byla částka diametrálně odlišná od prvního rozhodnutí. Soud již nevyšel z posudku SÚPPOP, nýbrž ze znaleckého posudku znalce z oboru lesního hospodářství Ing. V., který k výsledné výši škody dospěl na základě ceníku SLZ, avšak s redukcí na ¼ hodnoty se zřetelem na jiné umístění a tedy i jiné funkce zničených stromů. Prokurátor se i proti druhému rozsudku soudu prvního stupně odvolal, Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 8. října 1987 sp. zn. 6 To 1302/87 odvolání jako nedůvodné zamítl. Generální prokurátor České socialistické republiky podal proti tomuto rozhodnutí stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného, v níž namítal chybné zjištění výše způsobené škody v řízení před soudy obou stupňů. Nejvyšší soud České socialistické republiky rozhodl rozsudkem sp. zn. 5 Tz 14/88 dne 20. května 1988, v němž vyslovil, že rozhodnutím odvolacího soudu, jakož i v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon ve prospěch obviněného. Ve svém rozsudku uvedl, že maloobchodní ceny vzrostlých stromů nejsou žádným k tomu oprávněným orgánem a předepsaným způsobem stanoveny. Nelze ani použít způsob stanovení škody z maloobchodní ceny podobné věci, neboť žádná taková obdoba neexistuje. Proto bylo nutno vycházet z ceny pořizovací. K hodnotě stromů stanovené posudkem SÚPPOP ( ,- Kčs) uvedl nejvyšší soud, že tato není pořizovací cenou, navíc se nelze pro stanovení ceny dovolávat předpisu, který nebyl dosud vydán. Dle nejvyššího soudu obsah posudků SÚPPOP shora zmíněných svědčí o tom, že společenské ohodnocení stromů vyjadřované tu v penězích nelze považovat za skutečnou škodu vzniklou neoprávněným poražením stromů, ale za vyjádření funkčních ztrát pro přírodu a životní prostředí vzniklých likvidací stromu. Finanční vyjádření této společenské hodnoty, jehož způsob výpočtu nebyl ve zpracovaných posudcích ústavu nikterak 224

225 ekonomicky specifikován a doložen, tedy v sobě zahrnuje kromě škody skutečné i obdobné škody jiné ve smyslu 442 odst. 2 obč. zák. Nejde tu však o vyjádření skutečné majetkové újmy poškozeného v době spáchání trestného činu (přečinu). To ovšem neznamená, že k němu nelze v trestním řízení přihlížet v rámci určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, jehož kritériem je mj. význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, a také následek nejen ve smyslu skutečné škody ( 3 odst. 4 tr. zák.). Proto je třeba vždy v konkrétním projednávaném případě vědět, o jak vážný zásah do chráněné přírody jde, jaké společenské ztráty z hlediska funkcí stromu v určitém místě vznikly, resp. do budoucna vzniknou, a při hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, a tedy i při stanovení druhu a výměry trestu k tomu přihlížet. 715 Při své úvaze soud analyzoval též ustanovení 17a odst. 3 písm. b) zákona č. 40/1956 Sb. ve znění sankčního dodatku, podle nějž se dopustí přestupku ten, kdo poškodí stromy rostoucí mimo les, nebo je bez povolení skácí. Za takový přestupek byla stanovena pokuta 5.000,- Kčs. Pokud by finanční vyjádření společenské hodnoty dřeviny bylo dle posudku SÚPPOP považováno za skutečnou škodu vzniklou neoprávněným pokácením stromů, nemohlo by vzhledem k výši peněžních částek téměř nikdy jít o uvedený přestupek, nýbrž vždy o trestný čin. 716 Pod tuto hodnotu by se při určení konkrétní škody způsobem určujícím společenskou hodnotu sotva kdy došlo, což je zjevný nesmysl. Nejvyšší soud se s určením výše škody nepřiklonil ani ke znaleckému posudku Ing. V., neboť ceník Sadů, lesů a zahradnictví podniku hl. m. Prahy, který vzal znalec za základ svého výpočtu, sice uvádí ceny vzrostlých okrasných stromů a keřů, jde však o ceník podnikový, který nemá obecnou platnost, a ceny zde uvedené jsou navíc cenami velkoobchodními. 717 Dle nejvyššího soudu bylo možné stanovit skutečnou výši škody v takových případech jen zjištěním nákladů potřebných k uvedení v předešlý stav. Jediným závazným předpisem, který bylo možné v dané věci přímo aplikovat, byla vyhláška č. 128/1984 Sb. Úskalím však bylo, že tato vyhláška stanovila hodnoty stromů dále rostoucích. Jestliže dojde k jejich 715 Tamtéž. 716 V té době neobsahoval trestní zákon ještě přesné určení výše způsobené škody. Judikatura (Rozhodnutí plena Nejvyššího soudu z 21. prosince 1957, Pls 11/57) určila značnou škodu částkou ,- Kčs. V projednávaném případě se rozhodovalo, zda pachatel naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podle 136 odst. 2 tr. zákona způsobením značné škody. Podrobněji k určování výše škody v trestním řízení srov. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, s Tamtéž. 225

226 neoprávněnému skácení, nelze pro určení majetkové újmy poškozeného vzít v úvahu pouze tuto cenu, protože uvedení v předešlý stav, což je způsobem náhrady škody, kterému dává občanský zákoník v 442 odst. 1 přednost, vyžaduje zasazení stejného stromu, jaký byl skácen, je proto třeba vzít v úvahu i náklady, jaké je nutno vynaložit na toto zasazení, resp. přesazení stejného stromu z jiného místa, kde ho lze získat. ( ) Náklady potřebné podle zásad vpředu uvedených při neoprávněném skácení stromů na uvedení v předešlý stav, sestávají se proto jednak z vlastní hodnoty rostoucího stromu, jaký byl skácen a jaký by mohl být získán jinde a zasazen na místo stromu skáceného nebo jinak zcela zničeného, a jednak nákladů potřebných k přesazení tohoto stromu. 718 Škodu způsobenou trestným činem určil nejvyšší soud částkou ,- Kčs jeden vzrostlý strom ve stáří 25 let měl dle vyhlášky č. 128/1984 Sb. cenu 199,- Kčs a náklady na jeho přesazení by činily částku 665,- Kčs. Popsaný případ ukazuje, že ocenění dřevin nebylo záležitostí nijak jednoduchou a lze na ni nahlížet různými způsoby, v závislosti na účelu ocenění Oceňování společenské hodnoty dřevin v současnosti V roce 1993, tedy již za platnosti ZOPK, byla vydána metodika Českého ústavu ochrany přírody vypracovaná skupinou odborníků okolo prof. Jaroslava Machovce. Metodika ohodnocování byla dopisem č. j. 480/93 ze dne 15. února 1993 zaslána referátům životního prostředí okresních úřadů a magistrátů statutárních měst jako metodika soudně znaleckého pracoviště. 719 V současné době je používána metodika zpracovaná ing. Jaroslavem Kolaříkem, naposledy vydaná v roce Podle této metodiky lze vypočítat hodnotu solitérních dřevin i zapojených porostů. Jako vstupní parametry při oceňování solitérních stromů jsou taxon (druh), průměr kmene ve výšce 130 cm nad zemí, výška stromu, výška nasazení koruny (vzdálenost od paty kmene k místu, kde začíná hlavní objem větví), průměr koruny, vitalita (stupnice od 1 do 5, přičemž 1 znamená výborná až mírně snížená a 5 zcela odumřelý strom), zdravotní stav (stupnice od 1 do 5, přičemž 1 znamená výborný až dobrý a 5 havarijní, rozpadlý strom), objem koruny odebrané nevhodným řezem, atraktivita umístění stromu (vysoká, střední, méně významná a nízká), růstové podmínky (neovlivněné, dobré, zhoršené a extrémní), prvky se zvýšeným biologickým potenciálem (např. poškození borky, výtok mízy, 718 Tamtéž. 719 Kolařík a kol., Oceňování dřevin, s

227 hniloba, plodnice hub apod.), biologický význam taxonu a biologický význam stanoviště (solitéra, stromořadí, skupina stromů). Na základě těchto vstupních údajů a hodnot z tabulek v příloze metodiky vypočítá celková hodnota stromu. V soukromém právu se pro zjištění škody způsobené vlastníku pokácením dřevin vychází z čistě majetkové hodnoty. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016, sp. zn. 25 Cdo 2466/2014 náleží vlastníku pokácených stromů náhrada škody pouze ve výši odpovídající ceně vytěžené dřevní hmoty, nikoli částka odvozená od tzv. ekologické újmy dle 10 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Ekologická újma není dle soudu majetková stránka nepříznivého vlivu působícího na životní prostředí. 5.9 Významné stromy Pojem významný strom bychom hledali v právních předpisech marně. Přesto se domnívám, že je dobré se o nich v krátkosti zmínit. Významné stromy jsou obecnou široce chápanou kategorií stromů, které jsou z nějakého důvodu mimořádné. Nemusí to být stromy staré, mohutné, geograficky či ekologicky významné, ale i stromy vysazené při nedávné slavnostní příležitosti nebo vysazené nějakou slavnou osobností. Pro vyhlašování významných stromů neexistuje žádný právní rámec, takové stromy jsou chráněny z vůle různých institucí podle jejich vlastních pravidel. Český právní řád na takové stromy nahlíží pouze optikou obecné úpravy ochrany dřevin ( 7 a 8 ZOPK), pokud nepožívají zvláštní ochrany jako památné stromy ( 46 ZOPK). Ochrana významných stromů je dána zpravidla pouze autoritou instituce či osoby, která je za významné označila. Přední institucí, která pečlivě eviduje významné stromy, jsou Lesy České republiky, s. p. (dále jen LČR ). V roce 2003 podal tajemník České lesnické společnosti ing. Pavel Kyzlík generálnímu ředitelství LČR návrh programu vyhledávání výjimečných stromů ve státních lesích. Mapování těchto stromů proběhlo velice rychle a již o rok později byla jeho první fáze dokončena. 720 Mnohé stromy zařazené do programu Významné stromy LČR jsou zároveň památnými stromy podle 46 ZOPK. Cílem programu je zachovat co nejvíce výjimečných stromů v lesích i pro budoucí generace. Významné stromy LČR jsou označovány zvláštní tabulkou. V roce 2005 se do stejného programu zapojily i Vojenské lesy a statky České republiky, s. p., mapující zejména stromy na území vojenských újezdů. 720 Hrušková, Podivuhodné stromy, s

228 V posledních letech evidují významné stromy na svém území i obce či kraje. Např. město Jablonec nad Nisou se k takovému kroku rozhodlo, aby uchovalo informace o těchto stromech pro příští generace. Návrh na zařazení dřeviny mezi významné stromy může podat fyzická osoba starší patnácti let nebo právnická osoba na oddělení životního prostředí Městského úřadu Jablonec nad Nisou, o návrhu pak rozhoduje tamní Komise na ochranu zvířat a životního prostředí. 721 Podobným způsobem na významné stromy na svém území upozorňují např. města Přerov, 722 Mnichovice, 723 Třebíč 724 a další. Mapování významných stromů provádí i nezisková organizace Arnika, která vytvořila interaktivní mapu významných a památných stromů středních Čech a Prahy. 725 V neposlední řadě vychází iniciativa od jednotlivců. Jako jeden z více takových příkladů lze uvést aktivity ing. Aleše Rudla, autora celopražské databáze významných stromů na webu prazskestromy.cz. Návrhy na zařazení stromů do této databáze může poslat kdokoli. Aktuálně je v ní zařazeno 313 stromů. 726 Některé z těchto stromů by svým významem splňovaly kritéria pro vyhlášení za památný strom a proto je jejich zařazení do databáze příležitostí, jak na ně upozornit. Ing. Rudl je rovněž autorem knihy 727 o významných stromech, která přináší rady, jak tyto stromy chránit, označovat a informovat o nich veřejnost. Závěrem mohu nadnést krátkou úvahu de lege ferenda, že by mohla být založena kategorie významného stromu jako mezistupně mezi obecnou ochranou dřevin ( 7 ZOPK) a zvláštní ochranou dřevin jako památného stromu ( 46 ZOPK). Do této kategorie by mohly spadat stromy čekatelé s potenciálem být v budoucnu vyhlášeny za památné. Typicky by se jednalo o stromy vysazené při slavnostních příležitostech, kterým by měl zamýšlený institut přinést silnější ochranu a větší perspektivu zachování pro budoucnost. Jako příklady stromů, 721 VITVAR, P. Významné stromy. In: mestojablonec.cz [online] [cit ]. Dostupné z: MACHALOVÁ, Y. Významné stromy. In: prerov.eu [online] [cit ]. Dostupné z: ANONYM. Významné a památné stromy. In: Mnichovice.cz [online]. Datum publikace neuvedeno [cit ]. Dostupné z: ANONYM. Významné stromy v Třebíči. In: visittrebic.eu [online]. Datum publikace neuvedeno [cit ]. Dostupné z: ANONYM. Významné a památné stromy středních Čech a Prahy. In: Arnika.org [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: RUDL, A. Významné stromy. In: prazskestromy.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: RUDL, A. Významné stromy, živá historie našich obcí a měst. Praha: Agentura Koniklec, o.p.s., 2016, 160 s. 228

229 které by mohly být zařazeny do této kategorie, lze uvést Ústřední lípu republiky na Malé Straně (pod Petřínem) v Praze, zasazenou 28. října 1968, 728 mnohé další stromy republiky, stromy tisíciletí, vysazené v letech , či stromy různých osobností, buď jimi přímo vysazenými, nebo vysazenými při příležitosti jejich výročí Organizace chránící stromy V poslední kapitole této části považuji za vhodné přiblížit vývoj organizací a zájmových sdružení zabývajících se ochranou dřevin, resp. přírody jako celkem. Již v předešlé části byla připomenuta úloha okrašlovacích spolků při ochraně přírody ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století. Činnost těchto spolků upadala po druhé světové válce a nastoupivší komunistický režim znamenal jejich faktickou likvidaci. Vedle okrašlovacích spolků měly (a mají) při ochraně přírody značný význam mládežnické organizace (Junák, Pionýr apod.), které vychovávají mládež k lásce k přírodě, ale i organizace primárně zaměřené na jinou činnost (např. Klub českých turistů). V roce 1958 byl při Společnosti Národního musea zřízen Sbor ochrany přírody, jehož hlavní náplní bylo popularizovat mezi veřejností ochranářské zásady a cíle. Sbor pořádal řadu přednášek, besed, výstav a exkurzí, založil akci Den ptactva, později rozšířenou na Den ochrany přírody. V roce 1968 zorganizoval akci Strom republiky, během níž bylo vysazeno mnoho tzv. Lip republiky. 729 V roce 1969 využil Sbor ochrany přírody krátkého politického uvolnění, odloučil se od Národního musea a přeměnil se v nezávislou organizaci TIS Svaz pro ochranu přírody a krajiny. V té době se jednalo v podstatě o jedinou organizaci umožňující občanům zapojení do ochrany přírody. 730 TIS byl zaměřen na velmi široké spektrum činností, od výzkumných úkolů po drobnou ochranářskou činnost např. péči o zeleň. Byl dobrovolnou apolitickou organizací působící mimo rámec Národní fronty, což pro něj z dlouhodobějšího hlediska znamenalo existenční problémy. TIS nedostával od státu žádné finanční příspěvky, jeho příjmy pramenily z členských příspěvků, přednášek, filmových projekcí i víkendových prací pro JZD. Systematická snaha státních orgánů destabilizovat TIS ve druhé polovině 70. let 728 Tamtéž, s Maršáková Němejcová, Dvacet pět let, s ZAJONCOVÁ, D. Z Historie nevládní ochrany přírody. TIS Svaz pro ochranu přírody, krajiny a lidí. In: Veronica, 2005, č. 1, s

230 vedla k ne zcela dobrovolnému rozhodnutí vedoucích členů TISu svaz k 31. prosinci 1979 rozpustit. 731 Ve stejném roce, kdy došlo k rozpuštění TISu, byl založen Český svaz ochránců přírody (dále jen ČSOP ). Stalo se tak pod kontrolou státních a stranických orgánů, z níž se však během doby podařilo řadě základních organizací ČSOP vymanit. 732 Je zcela pochopitelné, že řada členů i základních organizací přešla do ČSOP ze zrušeného TISu. ČSOP si brzy získal značnou členskou základnu, pět let po založení již působil ve všech okresech České socialistické republiky a měl téměř členů v 768 základních organizacích, koncem 80. let pak přes členů organizovaných v 970 základních organizacích. 733 Hlavní činností základních organizací ČSOP byla péče o chráněná území - byly sjednávány patronátní smlouvy nad maloplošnými chráněnými územími, na nichž pak členové ČSOP prováděli strážní službu, kosili trávu, likvidovali náletové porosty apod. Od roku 1981 vydával ČSOP svůj vlastní časopis Naší přírodou. Dne 5. června 1988 byl ČSOP zapsán na čestnou listinu Programu OSN pro životní prostředí UNEP Global 500 za vynikající výsledky v práci při ochraně a zlepšování životního prostředí. 734 Ještě starší než ČSOP je dodnes existující Hnutí Brontosaurus, jehož kořeny sahají do roku Tento rok vyhlásilo UNESCO v reakci na zhoršující se životní prostředí Rokem ochrany životního prostředí. Jako reakci na tuto skutečnost vznikla v rámci SSM Akce Brontosaurus zaměřená na ochranářskou a výchovnou činnost v oblasti ochrany přírody. 735 Po roce 1989 vznikla v Československu a později v České republice celá řada neziskových environmentálních organizací (popř. složek nadnárodních organizací), jejichž širokému okruhu zájmů neunikají ani dřeviny. Jejich celý výčet není v možnostech této práce, proto zde jmenuji jen ty pro sledovanou problematiku nejvýznamnější Hnutí Duha, Děti Země (obě angažující se mj. v aféře kácení stromů u prodejen obchodního řetězce Lidl), JEHLIČKA, P., SMITH, J. Trampové, přírodovědci a brontosauři: předlistopadová zkušenost českého environmentálního hnutí jako předzvěst ekologické modernizace. In: Soudobé dějiny XXIV / 1 2, s Čeřovský, Historický vývoj, s ANONYM. Historie ČSOP. In: csop.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Tamtéž. 735 ŠIPR, J. Metodika pro organizátory akcí Hnutí Brontosaurus. Praha: Hnutí Brontosaurus, 1995, s Aféra propukla v roce 2003, kdy na český trh vstoupil obchodní řetězec Lidl, přičemž při výstavbě jeho prodejen docházelo k v mnoha případech protiprávnímu kácení a vandalskému poškozování stromů v okolí, 230

231 Arnika (pořádající anketu Alej roku), Nadace Partnerství (pořádající anketu Strom roku), Nadace Veronica a mnohé další. Na výsadbě a ochraně dřevin se v současné době podílí také velké množství místních spolků, a to především spolků okrašlovacích, navazujících na svou tradici přerušenou komunistickou érou. S účastí organizací i jednotlivců chránícími přírodu se počítá i v ZOPK. Podle 70 odst. 1 ZOPK se ochrana přírody uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů. Občanské sdružení 737 je podle 70 odst. 2 ZOPK oprávněno, má-li právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle ZOPK, s výjimkou řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Žádost občanského sdružení je platná jeden rok ode dne jejího podání, přičemž ji lze podávat opakovaně. Cílem tohoto ustanovení je umožnit spolkům na ochranu přírody být informován o záležitostech týkajících se ochrany přírody v daném místě, což je důležitým projevem zásady účasti veřejnosti na ochraně životního prostředí. Podle 70 odst. 3 ZOPK je pak občanské sdružení oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se řízení podle tohoto zákona, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno. V takovém případě má postavení účastníka řízení. Oproti stavu před novelou ZOPK provedenou zákonem č. 225/2017 Sb. je okruh řízení, kterých se mohou občanská sdružení ve smyslu citovaných ustanovení účastnit, užší. Současné znění tohoto ustanovení totiž umožňuje účast občanských sdružení pouze v řízeních dle ZOPK, zatímco předchozí znění umožňovalo účast obecně ve správních řízeních, tj. správních řízeních vedených i podle jiných zákonů a dotýkajících se ochrany přírody. 738 Ingerence občanských sdružení do řízení o povolení kácení dřevin dle ZOPK byla a je nadále možná. Naopak do územního či stavebního řízení vedeného podle stavebního zákona, v němž je rozhodováno o kácení dřevin ve smyslu 8 odst. 6 ZOPK, občanská řízení často z malicherných příčin (např. aby bylo lépe vidět na prodejnu a reklamní poutač). Konkrétní pachatelé mnoha z těchto činů zůstali nevypátráni. 737 Občanské sdružení je legislativní zkratkou pro občanské sdružení nebo jeho organizační jednotku, jejichž hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny. 738 Podrobněji Jelínková, Tuháček, Právní vztahy, s

232 vstupovat nemohou; mohou být o zahájení těchto řízení pouze informováni. Paradox této situace je zřejmý ekologický spolek může vstoupit do řízení, kde se rozhoduje o kácení jednoho stromu na zahradě, ale nemůže již vstoupit do stavebního řízení, kde se rozhoduje o kácení třeba stovek stromů z důvodu výstavby. 232

233 6 Ustanovení týkající se dřevin v dalších předpisech veřejného práva Nelaužyk medžio šaku ir jam skauda. Nelámej stromům větví, také je to bolí. litevské pořekadlo Předpisy vodního práva Je zcela nemyslitelné představit si českou krajinu bez rybníků, na jejichž hrázích stojí mohutné staleté stromy, nejčastěji duby. Takové stromy jsou součástí vodních děl, a proto se na ně vztahují mj. příslušné předpisy vodního práva. Odvětví vodního práva je velmi staré a zahrnuje obsáhlý okruh vztahů týkajících se vod, rybolovu, plavení dřeva, řemesel spojených s vodou apod. Zvyklosti, z nichž vzešlo vodní právo, lze vystopovat již v dobách před vznikem státních útvarů na našem území. 740 Vodní právo po dlouhou dobu nevěnovalo dřevinám na březích a hrázích žádnou pozornost, zmínky o opaku jsou zcela ojedinělé. Např. smlouva mezi Vilémem z Pernštejna a Mikulášem z Mezilesic o úsek řeky pod Dvakačovským mlýnem z 21. prosince 1504 obsahovala pravidlo, aby lidé břehůw swých užíwali tak jako prwé, i wrby raubáním, i což do wody wisí. It. Kdyžby řeka cizená býti jměla od pána hofmistra JMti, ta kterauž má ode pana Mikuláše pod obcí a řekau Dwakačowskau: cožkoli do řeky wisí, buď wrby neb jakéhožkoliw dříwí neb prutí, to aby wyraubáno a wywrženo bylo, aby řeku wolně cíditi mohl. V 18. století se zase měly na vlhkých místech a březích vysazovat olše a vrby. 741 Podle dvorského dekretu ze dne 13. prosince 1787 odpovídal každý vlastník rybníka za škody způsobené mj. opomenutím včasných oprav hrází a staveb vodních. 742 Mezi takové opravy se daly podřadit i náhradní výsadby hrázných porostů namísto odumřelých. 739 Přísloví uvedeno na Památníku stromů v Lesnickém Slavíně u Adamova. 740 Podrobněji KULT, A. Právo vodní. In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VII. svazek Právo pra Prob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2017, s Cirkulář ze dne 10. prosince In: Kalousek, Archiv český, 24. díl, s ČÍŽEK, K. Právo vodní dle zákona ze dne 28. srpna 1870 pro království České. Praha: Jindřich Mercy, 1886, s

234 Až do poloviny 19. století bylo vodní právo roztříštěno do různých předpisů upravujících jednotlivé právní vztahy Koldínův zákoník, ABGB, rozličné předpisy o rybolovu, lesní řády a později lesní zákon č. 250/1852 ř. z., mlýnský řád z 1. prosince 1814 atd. První pokusy o přijetí vodního zákona se datují do roku 1835, první osnova vznikla roku 1850, další v roce 1862 a o další čtyři roky později byla předložena zemským sněmům k posouzení, přičemž tyto se k ní vyjádřily nejednotně. To mělo za následek, že se návrh vodního zákona rozdělil do dvou osnov, přičemž první byla přijata na říšské úrovni jako zákon č. 93/1869 ř. z. a druhá na základě 27 citovaného zákona na úrovních zemských jako zákony č. 71/1870 čes. z. z., č. 65/1870 mor. z. z. a č. 51/1870 slez. z. z. 743 Z uvedených zemských zákonů se dřevin dotýká část V. o přestupcích a trestech. Podle 70 českého zákona ( 69 moravského a slezského zákona) když někdo jakkoli uškodí vodním stavbám aneb jich poruší, považuje se to, netrestáli-li to obecný zákonník trestní, 744 podle nařízeních vydaných k ochraně polního jmění jako polní pych. 745 Skutková podstata přestupku byla stanovena velmi obecně, ale vztahovala se i na dřeviny, které byly součástí vodních děl, nejčastěji hrází. Absence konkrétnějších skutkových podstat byla nedostatkem vodních zákonů. Podle 72 všech tří zemských zákonů měl viník v případě porušení zákona na svůj náklad odklidit vše, co způsobil, popř. vykonat, co vykonat měl, pokud to po něm žádal ten, kdo se díky viníkovi ocitl v nebezpečí, nebo žádal-li to veřejný zájem (dobovou terminologií obecné dobré ). Byla-li způsobena škoda náhodou, nebylo možné aplikovat 70, který postihoval úmyslné jednání. V takových případech přicházela v úvahu odpovědnost za škodu dle ABGB, viz rozhodnutí ministerstva vnitra a orby ze dne 14. května 1877, č O porušení vodního zákona měl co nejrychleji rozhodnout příslušný politický úřad: Ukládá se úřadům správním, aby v záležitostech práva vodního z povinnosti úřední k tomu pohlíželi, aby upravování záležitostí vodních dělo se způsobem nejpřímějším a nejrychlejším. 743 Čížek, Právo vodní, s V úvahu připadala zejména ustanovení 85 (veřejné násilí zlomyslným poškozením cizího majetku), 87 (veřejné násilí zlomyslným jednáním neb opominutím za okolností zvláště nebezpečných) a 318 (poškození mostů, splavů, hrází atd., pak věcí v 85 lit. c) jmenovaných i svévolná porušení telegrafu státního) zákona č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích. 745 Podle 1 tehdy platného nařízení č. 28/1860 ř. z. (roku 1875 nahrazeného zemskými zákony o ochraně polního majetku) byly mezi polní majetek zařazeny i rybníka, hráze a jiná vodní díla, přičemž jejich porušení bylo považováno za polní pych. 746 Čížek, Právo vodní, s

235 Přihodí-li se tudíž, že někdo samomocně podnikl nějakou novotu při vodě takovou, ježto závislá jest na povolení úředním, má úřad věc vyšetřiti; byla-li cizí práva neb prospěchy veřejné porušeny i stěžovatel si tak přeje, má úřad novotu ihned odstraniti; jinak ale má, aniž by stranu odkazoval k novému zakročení a řízení, povolení novoty dodatečně propůjčiti. 747 Příkladem takového úředního zakročení byl zákaz kácení topolů na hrázi Podměstského rybníka v Čáslavi v roce 1918 popsaný podrobně v kapitole 4.4. Zemské vodní zákony zůstaly v platnosti, jako mnohé jiné předpisy ze stejného období, poměrně dlouho. Vládním nařízením č. 305/1942 Sb. byly zrušeny zákony č. 65/1870 mor. z. z. a č. 51/1870 slez. z. z. a působnost českého zákona č. 71/1870 čes. z. z. byla rozšířena na území celého Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1955 byl přijat zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, který ve svém 39 zrušil generálně všechny dosavadní předpisy o věcech upravených tímto zákonem, zejména pak zákon č. 93/1869 ř. z. a všechny tři zemské zákony. 748 Tento vodní zákon na rozdíl od svých předchůdců poprvé přinesl úpravu režimu týkajícího se dřevin na vodních dílech a březích vod. Podle 10 odst. 1 písm. b) bylo třeba souhlasu vodohospodářského orgánu mj. k vysazování, pěstění, kácení nebo odstraňování stromů, keřů apod. v zátopovém území, zejména pokud mohly mít nepříznivý vliv na odtok vody, odchod ledů, nebo jakost vody, anebo mohly být příčinou tvoření výmolů a nánosů. Vodohospodářskými orgány, které vydávaly s uvedenými činnostmi souhlas, byly výkonné orgány KNV, přičemž v jednotlivých případech mohly k splnění některých úkonů pověřit orgány národních výborů nižších stupňů. Pro pobřežní pozemky platilo pravidlo ustanovení 11 odst. 3, podle nějž byli jejich vlastníci povinni po provedeném řízení trpět, aby na těchto pozemcích byly k ochraně břehů ponechány, odstraňovány nebo nově vysazovány stromy a keře, a to bez nároku na náhradu. Vodohospodářský orgán mohl uložit těmto vlastníkům, aby na svůj náklad odstranili bez nároku na náhradu stromy a keře, vyžadovala-li to ochrana břehů a nerušený odtok velkých vod. Toto ustanovení v sobě odráželo dobu svého vzniku, neboť znevýhodňovalo především 747 Tamtéž, s Rozhodnutí ministerstva orby ze dne 25. ledna 1877, č Moravský vodní zákon č. 65/1870 mor. z. z. a slezský vodní zákon č. 51/1870 slez. z. z. již v té době nebyly považovány za součást platného práva s ohledem vládní nařízení č. 305/1942 Sb. 235

236 soukromé vlastníky. Soukromé vlastnictví bylo vnímáno jako buržoazní přežitek, a ač bylo tolerováno, byly snahy o jeho upozadění. 749 K zákonu bylo vydáno prováděcí nařízení vlády č. 70/1956 Sb., které v 19 zakázalo jakkoliv poškozovat vodohospodářská díla a zařízení, vodní toky, koryta, břehy, ochranné hráze a s nimi spojené stavby, zejména podle písm. d) sázet stromy a porosty do tělesa ochranných hrází a svahů až k úpatí a za ním do vzdálenosti, kterou podle profilu vodního toku a druhu zpevnění břehů stanovil odbor pro vodní hospodářství rady KNV, a podle písm. h) kácet a poškozovat na březích vodních toků stromy a keře a jiné porosty, které jsou přirozeným zpevněním těchto břehů. Podle 47 odst. 1 zákona č. 88/1950 Sb., trestního zákona správního, mohl být ten, kdo porušil tyto zákazy potrestán pokutou do ,- Kčs nebo odnětím svobody až na šest měsíců. Prováděcí nařízení vlády č. 70/1956 Sb. bylo po třech letech nahrazeno novým nařízením vlády č. 14/1959 Sb., které však v okruhu vztahů týkajících se dřevin převzalo původní úpravu. V roce 1961 došlo rovněž ke změně předpisů upravujících přestupky. Nový zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, zrušil trestní zákon správní a ve svém 8 písm. a) přinesl opět velmi obecnou skutkovou podstatu přestupku proti ochraně vodního hospodářství, kterého se dopustil ten, kdo nedbal podle své povinnosti ochrany vod nebo vodních děl. Za tento přestupek mohl být pachatel oproti předchozí úpravě potrestán podstatně mírnějším trestem a to napomenutím, veřejnou důtkou či pokutou do 500,- Kčs. Tato úprava přestupků občanů zůstala v platnosti až do roku Na počátku 70. let již zákon o vodním hospodářství přestal vyhovovat potřebám praxe a tak byl pod č. 138/1973 Sb. přijat nový vodní zákon upravující celou materii šířeji. Základní principy týkající se vztahů k dřevinám převzal z předchozích předpisů. Zůstalo povolení vodohospodářského orgánu 750 k vysazování, kácení a odstraňování stromů a keřů v zátopových územích pokud tyto činnosti nevykonávala organizace spravující vodní tok v souvislosti s jeho správou ( 10 písm. a), oprávnění správce vodního toku 751 v zájmu správy 749 Podrobněji k otázce vlastnictví BĚLOVSKÝ, P. Občanské právo. In: BOBEK, M.; MOLEK, P. a ŠIMÍČEK, V. Komunistické právo v Československu: kapitoly z dějin bezpráví. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, s Vodohospodářské orgány a jejich působnost definoval pro Českou socialistickou republiku zákon ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství. 751 Státní vodohospodářské organizace, řízené ústředním vodohospodářským orgánem republiky. 236

237 vodního toku odstraňovat nebo nově vysazovat stromy a keře na pozemcích při něm ( 34 odst. 1 písm. b) i možnost zákazu správcům vlastníkům a uživatelům pozemků při vodních tocích zakázat kácet stromy a keře, zabezpečující stabilizaci vodního toku, popřípadě jakost vody v něm, a to opět bez nároku na náhradu ( 36 odst. 4). V otázce sankcí za porušení ustanovení vodního zákona odkazoval vodní zákon v 47 na zvláštní předpis vydaný vládou republiky. Tím byla v době nabytí účinnosti vodního zákona vládní vyhláška č. 120/1966 Sb., která však upravovala pokuty pouze za znečišťování vod. Proto bylo přijato nařízení vlády České socialistické republiky č. 26/1975 Sb., o pokutách za porušení povinností stanovených na úseku vodního hospodářství, které stanovilo pokuty pro organizace a jejich pracovníky za přestupky proti vodnímu zákonu. Výše zmíněná ustanovení týkající se dřevin spadala podle tohoto nařízení vlády do porušení jiných povinností podle 1 písm. e), přičemž pokuty ukládaly ONV. K této abstraktně formulované skutkové podstatě byla v 6 stanovena relativně neurčitá sankce v rozmezí 500,- Kč až ,- Kč. Při opakovaném porušení povinnosti mohla být uložena pokuta v dvojnásobné výši sazby ( 7), nesměla však přesáhnout částku 1, ,- Kčs ( 8). V roce 1990 byl přijat zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, který ve svém 34 přinesl skutkové podstaty přestupků na úseku vodního hospodářství. Tohoto přestupku se mj. dopustil ten, kdo vysadil, pokácel nebo odstranil bez povolení strom nebo keř v zátopovém území nebo ten, kdo poškodil vodohospodářské dílo nebo zařízení sloužící vodnímu hospodářství. Za takové jednání mohl být podle původního znění přestupkového zákona potrestán pokutou do 3.000,- Kčs. K zatím poslední rekodifikaci českého vodního práva došlo na přelomu tisíciletí, kdy byl přijat do dnešní doby platný a účinný zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Tento zákon je oproti svým předchůdcům o mnoho podrobnější a celou materii pojímá komplexněji. Základní principy nakládání s dřevinami přejímá z předchozí úpravy. Nezbytnost povolení k vysazování stromů nebo keřů v záplavových územích v rozsahu ovlivňujícím odtokové poměry 752 je dána 14 odst. 1 písm. a), přičemž toto povolení vydává obecní úřad obce s rozšířenou působností jako vodoprávní úřad. Povolení není třeba, vykonává-li je správce vodního toku v souvislosti s jeho správou nebo vlastník vodního díla v souvislosti s údržbou vodní nádrže. Rovněž není povolení 752 Z textu ustanovení zákona je nepochybné, že povolení není potřeba k výsadbě jednotlivých dřevin, nýbrž pouze k výsadbě ve větším množství, které může ovlivnit odtokové poměry. 237

238 zapotřebí k výsadbě stromů, vykonává-li je vlastník lesa z důvodů obnovy porostů a při činnostech uložených zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích. Nakládání s dřevinami je jednou ze složek správy vodních toků, konkrétně povinnost udržovat břehové porosty na pozemcích koryt vodních toků nebo na pozemcích s nimi sousedících, aby se nestaly překážkou znemožňující plynulý odtok vody při povodni, přičemž je třeba respektovat druhovou skladbu dřevin daného místa ( 47 odst. 2 písm. b). Správci vodních toků jsou podle 49 odst. 1 písm. b) oprávněni z důvodu péče o koryta vodního toku odstraňovat nebo nově vysazovat stromy a keře, a to po projednání s vlastníky pozemků. Naopak vlastníci pozemků s koryty jsou podle 50 písm. a) povinni strpět na svém pozemku břehové porosty. Určité omezení v nakládání s dřevinami mají i vlastníci pozemků sousedících s vodními koryty; těmto může vodoprávní úřad zakázat kácet stromy a keře zabezpečující stabilitu koryta vodního toku podle 51 odst. 2. Na ochranných hrázích je s výjimkou míst k tomu určených zakázáno vysazovat dřeviny dle 58 odst. 2 písm. a). Na porosty na hrázích vodních děl (mj. rybníků) dopadá i ustanovení 59 odst. 1 písm. j), které nařizuje odstraňovat náletové dřeviny z hrází sloužících k ochraně před povodněmi, ke vzdouvání vody nebo k akumulaci vody. V tomto případě je vodní zákon lex specialis k ZOPK, neboť se na tyto povinnosti nevztahuje obecná ochrana ZOPK. Vlastník má však povinnost oznámit předběžně svůj záměr kácení orgánu ochrany přírody. Respektována musí být však ustanovení ZOPK o zvláště chráněných druzích rostlin, zvláště chráněných živočiších a volně žijících ptácích. Nelze tedy bez povolení kácet památný strom na hrázi rybníka, případně strom, na němž hnízdí vzácní ptáci. Značně obsáhlá jsou v aktuálním znění vodního zákona sankční ustanovení zahrnující v jedné kategorii přestupky fyzických osob a v druhé přestupky právnických osoba a podnikajících fyzických osob. Pro případy nakládání s dřevinami připadají v úvahu čtyři skutkové podstaty. Přestupku se dopustí ten, kdo provede činnost podle 14 odst. 1 bez povolení vodoprávního úřadu nebo v rozporu s ním, tedy bez povolení vysadí stromy či keře v záplavovém území v rozsahu ovlivňujícím odtokové poměry. Za tento přestupek může být fyzická osoba potrestána pokutou do ,- Kč ( 116 odst. 1 písm. c) a právnická nebo podnikající fyzická osoba pokutou do ,- Kč ( 125a odst. 1 písm. c). Vlastník vodního díla se dopustí přestupku, když neodstraní náletové dřeviny z hráze sloužící ochraně před povodněmi, vzdouvání nebo akumulaci povrchových vod. Za tento přestupek může být fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba potrestána pokutou do 238

239 ,- Kč ( 119 odst. 5 a 125d odst. 6). V případě, že vlastník ochranné hráze vysadí na této hrázi dřeviny v místě, které k tomu není určeno, může být potrestán pokutou až do výše ,- Kč ( 116 odst. 1 písm. o) a 125a odst. 1 písm. p). Vlastník pozemku, na němž se nachází koryto vodního toku, se dopustí přestupku, jestliže poruší povinnost strpět na svém pozemku břehové porosty. Za takové jednání může být fyzická osoba potrestána pokutou do ,- Kč ( 120 odst. 2) a právnická nebo podnikající fyzická osoba pokutou do ,- Kč ( 125e odst. 2). Správce drobného vodního toku nebo jeho úseku dopustí přestupku tím, že neudržuje břehové porosty ve smyslu 47 odst. 2 písm. b). Za tento přestupek může být fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba potrestána pokutou do ,- Kč ( 124 odst. 1 písm. a) a 125i odst. 1 písm. a). V případě že se přestupku dopustí právnická osoba jako správce významného vodního toku, může pokuta činit až ,- Kč ( 125i odst. 2 písm. a). Vodní zákon rovněž novelizoval 34 přestupkového zákona z roku 1990 tak, že již výslovně neuváděl protiprávní výsadbu či kácení dřevin. Nadále mohlo být aplikováno pouze ust. 34 odst. 1 písm. e) přestupkového zákona, podle nějž ten, kdo porušil jiné povinnosti stanovené vodním zákonem nebo povinnosti na základě něho uložené, mohl být potrestán pokutou do výše ,- Kč. V současné době platný a účinný zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, již přestupky proti vodnímu právu neuvádí. 6.2 Katastrální a zeměměřičské předpisy Již v první části této práce věnované starým právním předpisům od počátku státu do 18. století jsem pojednal o hraničních stromech jako důležitém institutu označujícím hranice pozemků, panství či dokonce států. 753 Takové stromy požívaly významné ochrany a jejich zničení bylo i hrdelním zločinem. Zmínky o hraničních stromech nalezneme v mnoha historických dokumentech týkajících se vyměřování pozemků, plánů lesů i soudních sporů. 753 Hraniční stromy označující státní hranice byly postupně nahrazovány kamennými mezníky. Například v případě česko-bavorské hranice bylo na základě habsbursko-wittelsbašské smlouvy z roku 1764 dohodnuto upuštění od označování hranice stromy a budoucí používání hraničních kamenů. Podrobněji JÁNSKÝ, J. Kronika česko-bavorské hranice = Chronik der Böhmisch-bayerischen Grenze I. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2001, s. 14. Některé hraniční stromy na státních hranicích zůstaly i nadále, např. známý Hraniční buk (Grenzbuche) v Cínovci, dle tradice vysazený v 16. století a zaniklý v 70. letech 20. století. 239

240 Např. jistý soused vsi Nedvězí si stěžoval v roce 1735 guberniu, že mu hraniční gedly strom na 7 loket Tlausstky stialy, držiwj prodaly a Penize w Trunku Piwa požily. 754 Ve svém dopise zároveň zmínil dva obrovské hraniční jasany, geden Tlausstky 12ti loket a 2hy na 10 loket. 755 Historie katastrálních předpisů začíná zemskými deskami, do nichž byla zapisována majetková práva šlechty, a urbáři, do nichž vrchnost zapisovala držbu a povinnosti svých poddaných. V zápisech v zemských deskách se hraniční stromy vyskytovaly při vymezení jednotlivých pozemků. První katastry vznikly v polovině 17. století jednalo se o rustikální katastr, v Čechách označovaný jako berní rula, na Moravě jako lánové rejstříky. Účelem těchto katastrů byla snaha o propracovanější základ pro vyměřování daní v zemi zpustošené a vylidněné třicetiletou válkou. 756 Berní rula i lánové rejstříky byly později revidovány a ve 40. letech 18. století nahrazeny tzv. Tereziánským katastrem. Dne 20. dubna 1785 vydal Josef II. patent o reformě pozemkové daně a výměry půdy, čímž byl založen tzv. Josefínský katastr. Tento však nenašel pochopení u šlechty a byl po smrti Josefa II. odvolán. Přechodně pak platil původní Tereziánský katastr, a následně od roku 1792 kompromisní Tereziánsko-josefinský katastr. Základy novodobé pozemkové evidence položil patent císaře Františka I. ze dne 23. prosince 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. Následovalo podrobné měření a mapování, čímž vznikl tzv. Stabilní katastr. V roce 1871 byl přijat zákon č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách a o tři roky později i zákony o zakládání nových pozemkových knih a o jejich vnitřním zařízení (pro Čechy zákon č. 92/1874 čes. z. z., pro Moravu zákon č. 97/1874 ř. z. a pro Slezsko zákon č. 98/1874 ř. z.). Staré předpisy o katastrech nejsou z hlediska ochrany hraničních stromů natolik významné, stromy sloužily toliko jako měřické body či rozhrady. Význam hraničních stromů postupně upadal. Ve druhé polovině 19. století jejich ochranu nepřímo upravovaly předpisy o ochraně polního majetku. V nařízení č. 28/1860 ř. z. se hraniční stromy daly podřadit pod definici polního majetku jako všeho, co k provozování venkovského a polního hospodářství v nejširším smyslu přímo či nepřímo náleží, pokud se nachází na širém poli a dále grunty, role, zahrady, ploty, ohrady a křoviny. Následující zemské zákony o ochraně polního 754 Národní archiv, fond Stará manipulace, inv. č. 2542, kart. 1576, sign. O 23/ Tamtéž. 756 Podrobněji Pekař, České katastry, s. 4 a násl. 240

241 majetku toto obecné vymezení s nepodstatnými úpravami převzaly a dále definovaly konkrétnější skutkové podstaty polního pychu aplikovatelné i na hraniční stromy, např. nedovolené odstranění nebo poškození plotů či postrčení nebo odstranění mezníků. Takové jednání bylo nejčastěji trestáno peněžitou pokutou, o čemž bylo již podrobně pojednáno v kapitole 5.1. Zákon č. 177/1927 Sb. z. a n., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon) zrušil předpisy týkající se katastrů platné ke dni 28. října 1918 a přinesl novou úpravu. V 4 odst. 1 definoval pozemek jako část přirozeného povrchu zemského, oddělenou od sousedních částí trvale viditelným rozhraničením, hranicí správní nebo držebnostní odlišenou vzděláváním neb užíváním. Držitelé pozemků byli ve smyslu 12 odst. 1 povinni nesporné hranice svých pozemků před jejich zjišťováním omezníkovat, což bylo pochopitelně možné i pomocí stromů. Katastrální zákon přinášel v 75 odst. 4 i oprávnění státních měřických úředníků na náklady státu odstranit či oklestit stromoví, vyjma ovocných nebo památkové chráněných stromů, překážející pracím katastrálního měření. Tyto zásahy samozřejmě mohly být provedeny jen v nezbytně nutném rozsahu, a to až poté, kdy tak na výzvu neučinil držitel pozemku. Katastrální zákon z roku 1927 byl zrušen zákonem č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii, přičemž v té době již byl v platnosti zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, který rovněž ukládal vlastníkům a uživatelům nemovitostí povinnost označit trvale a určeným způsobem nesporné hranice svých pozemků na vyzvání orgánů geodézie, a to na svůj náklad ( 7 odst. 1 písm. c). V případě nesplnění této povinnosti mohl provést označení hranic pozemků na jejich náklad orgán geodézie. Prováděcí vyhláška č. 23/1964 Sb. stanovila ve svém 9 odst. 2, že nové hranice pozemků musí být označeny trvalým způsobem. Jako příklady takového označení uváděla mezníky, zdi, ploty, železné trubky, přičemž je nepochybné, že jako takové označení mohl sloužit i strom. Stejnou povinnost vlastníků pozemku přinesl i zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ve svém 10 odst. 1 písm. b) a odst. 2. a obsahuje ji i současný katastrální zákon č. 256/2013 Sb. v 37 odst. 1 písm. b) a odst. 2. Význam stromů jako značek (a to nejen k označení katastrálních hranic) je především v lesích, kde různé symboly namalované na kmenech stromů označují např. hranice lesních 241

242 oddělení, chráněná území či trigonometrické body. 757 Na rozdíl od dávných dob není samotný strom měřickou značkou, tou je ve volné přírodě zpravidla kamenný hranol s vytesaným křížkem. 758 Stromy se značkou bílého trojúhelníku i sloupky s tabulkou jsou pouze pomocnými označeními, které upozorňují na přítomnost takové měřické značky. Poškození takto označeného stromu tedy nelze považovat za trestný čin poškození geodetického bodu dle 278 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (popř. podle 183 předchozího trestního zákona č. 140/1961 Sb.). Mnohé hraniční stromy zanikly v průběhu 20. století při hospodářsko-technických úpravách a rekultivacích, 759 některé přežily až do dnešní doby. Ačkoli již třeba neslouží k označení hranic, jejich význam může být estetický či ekologický. Některé jsou vyhlášeny za památné stromy podle 46 ZOPK. Jako příklad takových stromů lze uvést dub v Hrádku u Lázní Bohdaneč stojící na rozhraní tří katastrálních území (viz příloha č. 13), hraniční dub v Uhříněvsi, o němž prý existuje zmínka z roku 1662, 760 hraniční buk na Teslínech v Brdech nebo již zmíněný buk u Mnichu u Kamenice nad Lipou. 6.3 Předpisy o dráhách Pod pojmem dráha si představíme především železniční či tramvajovou trať, zahrnuje však rovněž lanové dráhy či trolejbusové tratě. Je nasnadě, že při výstavbě a provozu drah docházelo a dochází ke konfliktům se zájmem na ochranu dřevin. Zejména vzrostlé stromy mohou být pro dráhu významným zdrojem nebezpečí, často se stává, že větrem vyvrácený či zlomený strom spadne na dráhu nebo trolejové vedení. Tyto případy musí právní předpisy reflektovat. Ustanovení týkající se zamezení ohrožení dráhy pádem stromu nalezneme již v nejstarších předpisech z doby výstavby prvních železnic na území dnešní České republiky. V té době ještě nelze hovořit o konfliktu zájmu na bezpečnost provozu na dráze se zájmem na 757 Podrobněji ke značkám na stromech KREJSA, J. Proč jsou na stromech různé značky a co označují? In: lesycr.cz [online] [cit ]. Dostupné z: Srov. příloha k vyhlášce Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením. 759 MACHOVEC, F. Hraniční stromy součástí zeleně. In: Živa, roč. 24, 1976, č. 3, s KYZLÍK, P., RUDL, A. a kol. Památné stromy Prahy. Praha: Pro Magistrát hl. m. Prahy vydala 1/43 ZO ČSOP, 2011, s

243 ochranu dřevin, nýbrž toliko se zájmem na ochranu majetku vlastníka dřevin, přičemž zcela dominoval zájem bezpečnosti provozu. Dekret dvorské kanceláře ze dne 29. září 1844 stanovil ve svém 2, že na místech, které příslušný úřad určil, zakázáno mj. vymycovat lesy, chrastiny nebo křoví, kácet stromy a činit cokoli, co by mohlo způsobit pád nějakých předmětů na dráhu. 761 Nejvyšším rozhodnutím ze dne 30. ledna 1847 publikovaným dekretem dvorské kanceláře ze dne 7. března 1847 byl vydán tzv. železniční policejní zákon, který upravoval provoz na železnicích. 762 V 21 byly stanoveny povinnosti vlastníků pozemků přiléhajících k dráze, zejména nutnost neumisťovat do blízkosti dráhy snadno hořlavé věci. Závěr tohoto ustanovení uváděl, že konečně má se při zakládání lesů vůbec a při sázení stromů k tomu hleděti, aby nebylo možné, by se dráha vývratěmi zatarasila. 763 Do 22 tohoto předpisu byl přejat 2 předchozího dekretu dvorské kanceláře. Porušení obou ustanovení mohlo být podle 41 trestáno pokutou od 5 do 500 zl. nebo i vězením od 3 dnů do 3 měsíců. Dne 16. listopadu 1851 bylo vydáno císařské nařízení č. 1/1852 ř. z., jímžto se vydává provozovací řád železničný pro všechny země korunní. Tento předpis se skládal z uvozovacího patentu a jeho přílohy samotného textu provozovacího řádu, který do svých 99 a 100 převzal ustanovení 21 a 22 železničního policejního zákona. Provozovací řád zůstal (samozřejmě s nezbytnými novelami) v platnosti a účinnosti velmi dlouho. Derogován byl až zákonem č. 86/1937 Sb. z. a n., o drahách (železniční zákon). Tento zákon na rozdíl od svého předchůdce rozšířil definici dráhy o lanové dráhy, visuté dráhy, trolejbusy a jiná dopravní zařízení drahám podobná. Podle jeho 106 odst. 2 bylo-li potřebné k bezpečnosti dráhy, jejího provozu, nebo k ochraně proti ohni, byli vlastníci či uživatelé pozemků v okolí dráhy povinni, na požádání železničního podniku neprodleně oklestit nebo pokácet stromy či keře. V případě nekonání, či nebezpečí z prodlení mohl okleštění nebo pokácení zařídit železniční podnik. Za újmu, která z okleštění nebo vykácení dřevin vzešla, měl železniční podnik poskytnout přiměřenou náhradu. Novinkou oproti předchozí úpravě byla dle 37 odst. 6 povinnost dbát při budování a udržování dráhy 761 ANONYM. Gesetze und Verordnungen in Justitz-Sache vom Jahre 1844 für die deutschen Staaten der österreichischen Monarchie. Vídeň: k. k. Hof- und Staatsdruckerei, 1845, s ANONYM. Gesetze und Verordnungen in Justitz-Sache vom Jahre 1847 für die deutschen Staaten der österreichischen Monarchie. Vídeň: k. k. Hof- und Staatsdruckerei, 1848, s Překlad odpovídá příslušnému ustanovení pozdějšího císařského nařízení č. 1/1852 ř. z. 243

244 v mezích technické a hospodářské možnosti ochrany historických, uměleckých a přírodních památek tedy i chráněných stromů a rezervací. Následující zákon č. 97/1950 Sb., o drahách, přinesl úpravu spíše stručnější. Podle 30 odst. 1 nesmělo být v okolí dráhy podnikáno nic, co by ohrožovalo dráhu a její zařízení nebo bezpečnost, pravidelnost a nerušenost jejího provozu, ztěžovalo nebo zamezovalo rozhled na návěstidla a přejezdy (přechody), nebo způsobovalo nebezpečí ohně. Podrobnosti stanovilo prováděcí nařízení vlády č. 37/1951 Sb., konkrétně 23. Podle jeho odst. 2 mohl ONV na návrh drážního podniku uložit mj. zákaz takového způsobu užívání, který by měl za následek pád předmětů na trať tedy např. zakázat výsadbu stromů. Vlastníci nebo jiní oprávnění měli rovněž povinnost podle odst. 4 neprodleně oklestit nebo vykácet stromy a keře, bylo-li to potřebné k bezpečnosti dráhy a jejího provozu. Pokud tak neučinili, mohl jim tuto povinnost uložit ONV. V případě nebezpečí v prodlení, mohl potřebné oklestění nebo vykácení zařídit drážní podnik a to na účet vlastníka či jiného oprávněného. Oproti předchozí právní úpravě absentovala povinnost náhrady za ořezané či pokácené stromy. Při zalesnění půdy dosud nelesní měl navíc vlastník či jiný oprávněný nechat podél dráhy přiměřeně široký nezalesněný pruh. K další významné změně předpisů došlo v roce 1964, kdy byl přijat nový zákon č. 51/1964 Sb., o drahách. Tento v 12 odst. 3 stanovil povinnost uživatelů mj. pozemků v okolí dráhy na svůj náklad je udržovat a užívat je takovým způsobem, aby dráhu a její provoz neohrožovaly a neomezovaly. Prováděcí vyhláška č. 52/1964 Sb. pak toto ustanovení rozváděla ve svých 6 9. Podle 6 odst. 3 měl vlastník stromů a keřů povinnost bez nároků na náhradu oklestit popř. odstranit stromy a keře, které rušily provoz dráhy nebo omezovaly potřebný rozhled. Stejně jako v předchozí právní úpravě mohl v případě nebezpečí z prodlení provést okleštění nebo odstranění dřevin drážní podnik na náklad vlastníka, přičemž dřevo zůstalo vlastníku. Ustanovení 7 9 vcelku podrobně upravovala pravidla ochrany proti požárům u tratí s parním provozem, stanovila, v jaké vzdálenosti nesmí být u trati hořlavé předměty, klestí, jak široký pruh lesa má být vymýcen a jak široké mají být úhorky (pruhy zkypřené země zbavené travního porostu). Zákon č. 51/1964 Sb. a prováděcí vyhláška č. 52/1964 Sb. zůstaly v platnosti po tři desetiletí, než jej nahradil v současné době platný a účinný zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách. Původně obsahoval v 10 stručné ustanovení o odstraňování zdrojů nebezpečí dráhy, což kritizoval i Ústavní soud v nálezu ze dne 6. března 2002 sp. zn. Pl ÚS 11/01: úprava českého zákona o dráhách je příliš strohá, jednoznačná a nediferencovaná, takže paušální ustanovení 244

245 10 o odstranění zdroje ohrožení dráhy na náklady majitele tohoto zdroje nepostihuje přiměřeně ty případy, kdy nelze po majiteli pozemku úhradu uvedených nákladů spravedlivě požadovat. 764 Ústavní soud proto zrušil několik vět v 10 a vyzval zákonodárce k přijetí novely, která by materii upravila podrobněji, k čemuž došlo. Podle 10 odst. 3 současného znění zákona o drahách má provozovatel dráhy právo odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty ohrožující bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy anebo provozuschopnost dráhy v případě, kdy tak po předchozím upozornění provozovatele dráhy neučinil jejich vlastník. Za ohrožující stromoví je považováno takové, které při svém pádu může zasáhnout do průjezdného průřezu dráhy. Ex lege jsou tedy k odstranění určeny všechny stromy, které mohou vzhledem ke své výšce byť je částečně padnout na dráhu, což je z hlediska ochrany přírody velmi nežádoucí. 765 Provozovatel dráhy musí podle 10 odst. 4 zákona o dráhách při odstraňování stromoví co nejvíce šetřit práv vlastníků a uživatelů předmětných nemovitostí, přičemž vstup na jejich nemovitosti musí předem oznámit. Byl-li vlastník nebo uživatel nemovitosti v důsledku výkonu tohoto práva provozovatele dráhy omezen v obvyklém užívání nemovitosti nebo 764 Nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2002, sp. zn. Pl ÚS 11/01. In: ASPI [právní informační systém]. Praha: Wolters Kluwer ČR [cit ]. 765 Uvedené znění 10 odst. 3 zákona o dráhách je účinné 15. ledna 2020, a vyvolává značné kontroverze mezi ochránci přírody. Již v průběhu legislativního procesu této novely vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 18. prosince 2019, č. j. 1 As 299/ , názor, že prostá existence stromů určité výšky a dopadové vzdálenosti do dráhy nemůže sama o sobě představovat nebezpečí pro dráhu, pokud správní orgány dostatečně nezkoumaly, zda je nebezpečí pádu těchto stromů do dráhy reálné. Správní orgány jsou povinny zjistit okolnosti, z nichž se nebezpečí podává, např. stáří či zdraví stromu, morfologii terénu či stav podloží. Touto další okolností nemůže být pouze možný budoucí extrémní (tedy nikoliv běžný) klimatický jev, který by mohl strom v budoucnu zasáhnout. Má-li nebezpečí spočívat v tom, že na pozemku rostou stromy, které mohou (s ohledem na svoji výšku a dopadovou vzdálenost) do dráhy spadnout, pak nařízení odstranění stromů, které by vzhledem ke své výšce a vzdálenosti mohly do dráhy železnice spadnout, musí být podloženo konkrétními skutkovými zjištěními, z nichž hrozící nebezpečí pádu stromů vyplývá. Nepostačí pouze hypotetická možnost, že určitý strom by v případě pádu mohl zasáhnout dráhu, třebaže aktuálnímu nebezpečí pádu tohoto stromu nic nenasvědčuje. Dne 24. ledna 2020 vyzvali zástupci Nadace Partnerství, Arniky a Svazu zahradní a Krajinářské tvorby ministra životního prostředí Mgr. Richarda Brabce k vydání metodického pokynu, aby bylo zákonné ustanovení aplikováno vždy v souladu s citovaným judikátem. MŽP neprodleně novelizovalo v tomto smyslu svůj metodický pokyn k aplikaci 8 a 9 ZOPK, upravujících povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les a náhradní výsadbu a odvody (čl tohoto pokynu). Podrobněji JELÍNKOVÁ, J. Stromoví v tzv. dopadové vzdálenosti od dráhy vztah novely 10 zákona o drahách k zákonu o ochraně přírody a krajiny. In: Správní právo, 2020, č. 4 s

246 vznikla-li mu škoda, má právo na přiměřenou jednorázovou náhradu; uplatněnou u provozovatele dráhy v prekluzivní době 2 let ode dne, kdy k omezení nebo vzniku škody došlo. Při aplikaci ustanovení zákona o dráhách je nezbytné respektovat též ustanovení ZOPK. Do nedávné doby bylo vzhledem k absenci speciálních ustanovení kácení dřevin u železničních drah v nejpřísnějším tj. povolovacím režimu dle ZOPK. Taková úprava se ovšem nezamlouvala Správě železniční a dopravní cesty (dále jen SŽDC, od 1. ledna 2020 Správa železnic), která roce 2014 vydala Metodický pokyn pro údržbu vyšší zeleně závazný pro své organizační jednotky, jenž stanovil velmi široký okruh dřevin, které jsou potenciálním nebezpečím pro dráhu a provoz na ní a mohou být bez povolení odstraněny. SŽDC nesprávně argumentovala, že 10 zákona o dráhách může vyloučit aplikaci 8 odst. 1 ZOPK, neboť se dle jejího názoru jednalo o úpravu speciální. Tento výklad však dle docenta Vojtěcha Stejskala nebyl správný, neboť zákon o dráhách nesuspenduje ZOPK; obě ustanovení stála vedle sebe a podmínky v nich stanovené musely být splněny kumulativně. 766 Obdobný názor vyslovil též Nejvyšší správní soud. 767 SŽDC byla nucena od svého záměru ustoupit a svůj metodický pokyn nahradila novým. 766 Srov. STEJSKAL, V. Stanovisko ve vztahu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. In: arnika.org [online] [cit ]. Dostupné z: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. listopadu 2015, č. j. 7 As 162/ : Zákon o dráhách neobsahuje žádné ustanovení, které by se výslovně týkalo ochrany dřevin a povolování jejich kácení. ( ) Problematiku ochrany a kácení dřevin rostoucích mimo les, jimiž jsou stromy a keře rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond, výlučně upravuje zákon o ochraně přírody a krajiny. Tento zákon tedy dopadá na všechny dřeviny rostoucí na pozemcích mimo lesní půdní fond, tj. i na dřeviny rostoucí na pozemcích v obvodu dráhy. Pokud je úmyslem zákonodárce vyjmout dřeviny rostoucí mimo les z působnosti orgánů ochrany přírody, činí tak výslovně [viz např. ust. 59 odst. 1 písm. j) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů]. V zákoně o dráhách se však žádné ustanovení shodného či obdobného obsahu není. Vzhledem k tomu, že zákon o dráhách a zákon o ochraně přírody a krajiny mají odlišný předmět úpravy, nelze mezi těmito zákony stanovit poměr obecného a zvláštního. Pokud stěžovatelka poukazovala na to, že ochrana bezpečného provozu dráhy má větší váhu než ochrana přírody a krajiny, a proto existuje vztah speciality zákona o dráhách k zákonu o ochraně přírody a krajiny, je třeba uvést, že v případě, kdy dřeviny představují zdroj ohrožení života, zdraví nebo majetku, lze tyto odstranit v souladu s ust. 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny, tj. bez předchozího povolení orgánu ochrany přírody. Jedná se však o výjimku, kdy právě s ohledem na havarijní stav dřevin musí být situace řešena v co nejkratší době, takže kácení lze provést, aniž by mu předcházelo správní řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Z uvedeného je tedy zřejmé, že ke kolizi mezi právní úpravou zákona o dráhách a zákona o ochraně přírody a 246

247 Kompromisem mezi požadavky SŽDC, které jsou v nesčetných případech zcela legitimní, a zájmem na ochranu dřevin bylo přesunutí kácení dřevin za účelem zajištění provozuschopnosti železniční dráhy nebo zajištění plynulé a bezpečné drážní dopravy z povolovacího režimu do režimu ohlašovacího v 8 odst. 2 ZOPK, zákonem č. 319/2016 Sb. Orgán ochrany přírody může dle 8 odst. 2 ZOPK oznámené kácení pozastavit, omezit nebo zakázat, pokud odporuje požadavkům na ochranu dřevin, a to jen na základě závazného stanoviska drážního správního úřadu vydaného podle 56a odst. 2 zákona o dráhách. 6.4 Předpisy o telekomunikacích Konflikt zájmů na ochranu dřevin a řádného fungování telegrafního a telefonního vedení byl již nastíněn v části věnující se ochraně stromořadí u silnic. Spory mezi správci telegrafní a telefonní sítě s vlastníky alejních stromů byly zapříčiněny zajisté i skutečností, že nejstarší právní předpisy 768 upravující telekomunikační prostředky nepřinesly žádnou úpravu vztahu k dřevinám. Pomineme-li metodické předpisy a pokyny, byl prvním zákonným ustanovením upravujícím tento vztah až 7 zákona č. 33/1922 Sb. z. a n., podle nějž mohla telegrafní správa uložit správám, vlastníkům nebo uživatelům dopravních cest, pozemků a stromoví, aby v přiměřené lhůtě a v nezbytně nutném rozsahu prořezali stromoví. V případě nevyhovění tomuto požadavku, popř. porušení nebo ohrožení provozu vedení mohla telegrafní správa provést ořez sama. Podrobnosti, jak provést okleštění stromoví, přineslo prováděcí nařízení č. 21/1923 Sb. z. a n. Vedle právních předpisů byly vydány i různé pokyny, např. výnos Ministerstva pošt ze dne 2. května 1947, č. B/ :13 870, který obsahoval v příloze zvláštní pokyny k okleštění stromoví a křovin při výstavbě či údržbě telefonního a telegrafního vedení. 769 Tento výnos zakazoval např. lámání či osekávání větví sekerou, libovolné vyvětvování mimo nezbytně nutný rozsah, slézání stromů stupadly apod. Zákon z prvních let republiky zůstal v platnosti poměrně dlouho, nahrazen byl až po čtyřech desetiletích zákonem č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích. Podle 12 odst. 1 písm. c) krajiny nedochází, neboť i v případě, kdy je ohrožen bezpečný provoz dráhy, lze postupovat podle zákona o ochraně přírody a krajiny. 768 Např. dekret dvorské kanceláře č. 9/1847 Sb. z. pol., o zřizování telegrafů, nařízení obchodního ministeria č. 116/1887 ř. z., o zřizování a užívání telefonů se státním telegrafem spojených, nařízení obchodního ministeria č. 64/1905 ř. z., kterým vyhlašuje se řád telegrafní, nařízení veškerého ministerstva č. 167/1914 ř. z. o obmezení telegrafního a telefonního styku a o dohledu k němu. 769 Výnos publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 2, 1947, s

248 tohoto zákona byly organizace spojů oprávněny provádět nezbytné úpravy půdy a jejího porostu, zvláště odstraňovat stromoví překážející telekomunikačnímu vedení. Zásahu mělo předcházet upozornění vlastníka nebo uživatele nemovitosti na provádění prací. Podle 13 tohoto zákona byli vlastníci nebo uživatelé nemovitostí povinni před výstavbou telekomunikačního zařízení v rozsahu a ve lhůtě stanovené organizací spojů učinit na náklad organizace spojů na svých pozemcích potřebná opatření, mj. vykácet a odstranit stromoví, které by mohlo bránit výstavbě nebo ohrožovat telekomunikační zařízení. Pokud stanovená lhůta uplynula marně, byla organizace spojů oprávněna provést příslušné opatření sama. Podle 14 oklesťovala stromoví za provozu telekomunikačního zařízení na svůj náklad a v nezbytně nutném rozsahu organizace spojů, ledaže by se s vlastníkem nebo uživatelem pozemku dohodla jinak. Naopak kácení stromoví z důvodu zajištění bezpečného provozu telekomunikačního zařízení, byli povinni provádět vlastníci nebo uživatelé nemovitosti, a to ve lhůtě stanovené organizací spojů, která hradila skutečné náklady. V případě marného uplynutí lhůty mohla organizace spojů provést kácení sama. Rovněž zákon č. 110/1964 Sb. zůstal v platnosti poměrně dlouhou dobu, nahradil jej až zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů. Podle 90 odst. 1 písm. d) tohoto zákona byli držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě a držitel osvědčení o registraci ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních signálů po vedení oprávněni v nezbytném rozsahu kácet a oklesťovat dřeviny ohrožující bezpečný a spolehlivý provoz telekomunikačních vedení a zařízení. Vzhledem ke skutečnosti, že zákon byl přijat již v době účinnosti ZOPK, musí přitom respektovat rovněž úpravu v ZOPK. Zákon č. 151/2000 Sb. neměl dlouhou existenci, již v roce 2005 byl nahrazen novým zákonem. Zároveň je dokladem hypertrofie zákonných novelizací v posledních třech desetiletích za krátkou dobu své účinnosti prodělal třikrát více novelizací než jeho předchůdce z roku V současné době je platným a účinným předpisem upravujícím telekomunikační sítě zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). Tento převzal do svého 104 odst. 6 písm. b) z předešlého zákona oprávnění v nezbytném rozsahu kácet a oklesťovat dřeviny ohrožující bezpečný a spolehlivý provoz komunikačních vedení a elektronických komunikačních zařízení. Toto oprávnění má podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť. Svůj záměr však 248

249 musí vlastníku, správci či uživateli pozemku prokazatelně oznámit. Tímto oznámením se rozumí oznámení data kácení či oklešťování dřevin, včetně oznámení činností, které v této souvislosti budou na nemovitosti vykonávány. Oznámení musí být učiněno s dostatečným předstihem. Po vykácení nebo okleštění dřevin je povinen podnikatel zajišťující veřejnou komunikační síť na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě, ledaže by se s vlastníkem dotčené nemovitosti dohodl jinak. Ačkoli za posledních sto let došlo několikrát ke změně právních předpisů, principy upravující kácení či oklešťování dřevin za účelem ochrany telekomunikační sítě zůstaly ve svém jádru bez výrazné změny. Je třeba mít rovněž na paměti, že v průběhu doby došlo s rozvojem technologií k rozšíření různých druhů telekomunikačních sítí zpočátku se jednalo pouze o telegrafní či telefonní vedení, později se přidala rozhlasová a televizní zařízení a v nedávné době i datové sítě. 6.5 Předpisy o energetice Prvním předpisem, který se mj. zabýval řešením konfliktů energetického vedení a rostoucích stromů byl již v kapitole 3.5 zmíněný zákon č. 438/1919 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace, který umožnil všeužitečnému elektrickému podniku okleštit překážející stromoví, a to v rozsahu nezbytně nutném ke zřízení a udržování rozvodných sítí a zamezení poruch při jejich provozu. Ustanovení 8 odst. 3 tohoto zákona ukládalo provést okleštění stromoví před uvedením díla do provozu vlastníku nebo uživateli nemovitosti na vyzvání elektrického podniku. Neprovedl-li tento okleštění ve stanovené lhůtě, nebo hrozilo-li nebezpečí z prodlení, mohl stromy okleštit elektrický podnik. V průběhu provozu díla již prováděl okleštění na své náklady elektrický podnik. Navzdory existujícímu pravidlu o oklešťování stromoví pouze v nezbytně nutném rozsahu docházelo často ke zbytečnému poškozování a kácení stromů či dokonce celých alejí, na což upozorňovalo MŠAO dopisem z 29. července 1946 Ministerstvo průmyslu. Vzhledem k této skutečnosti vydalo Ministerstvo průmyslu dne 14. června 1947 výnos č. VI/ /47 adresovaný Československým energetickým závodům, n. p. obsahující pokyny k ochraně stromoví. 770 Výnos opakoval nezbytnost šetřit co nejvíce stromoví. Při nutnosti okleštění stromů se tak mělo činit pilkou či nůžkami, nikoli sekerou, a řez měl být zakonzervován nátěrem. 770 Výnos publikován ve věstníku Ochrana přírody, roč. 3, 1947, s

250 Zákon č. 438/1919 Sb. z. a n. byl zrušen a nahrazen zákonem č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon). Podle 22 odst. 1 písm. c) měly elektrické podniky oprávnění odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející vedení a to zpravidla bez náhrady. Podobně jako v případě telekomunikačního zákona č. 110/1964 Sb. byli vlastníci (uživatelé) pozemků povinni v rozsahu a ve lhůtě stanovené v povolení ke stavbě energetického díla oklestit, popř. vykácet a odstranit na náklad energetického podniku stromoví, které by mohlo vedení ohrožovat. Pokud tak ve lhůtě neučinili, mohl energetický podnik provést okleštění, popř. vykácení stromoví vlastním nákladem na nebezpečí vlastníka nebo uživatele pozemku. Oklešťování a kácení stromů za provozu vedení upravoval 24 - v rozsahu nezbytně nutném pro plynulý a bezpečný provoz vedení oklešťoval stromoví energetický podnik, ledaže by se s vlastníkem nebo uživatelem pozemku dohodl jinak. Naopak kácení stromů, které by mohlo ohrožovat vedení, byli povinni vlastníci a uživatelé pozemků na žádost energetického podniku a na jeho náklad, a to v přiměřené lhůtě jím určené. Uplynula-li lhůta marně, mohl kácení provést energetický podnik. V případě nebezpečí z prodlení, typicky v případě živelné pohromy, byl energetický podnik oprávněn sám vykácet stromoví a byl povinen uvědomit o tom neprodleně vlastníka či uživatele pozemku. Prováděcí vládní nařízení č. 80/1957 Sb. ve svém 8 odst. 1 b) stanovila, že ochranných pásmech venkovních vedení vysokého a velmi vysokého napětí bylo zakázáno vysazovat porosty (legislativní zkratka pro chmelnice, stromy a keře) růst nad určitou míru. Podle 12 odst. 1 tohoto nařízení bylo zakázáno ponechávat v blízkosti ochranných pásem venkovních vedení stromy, které by vzhledem ke své stabilitě a výšce mohly při pádu ohrozit vedení. Ustanovení o dřevinách obsahoval rovněž zákon č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů (plynárenský zákon). Podle 22 odst. 4 tohoto zákona byli vlastníci či uživatelé pozemků povinni v rozsahu přiměřeném technickému provádění stavby a ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o přípustnosti stavby, učinit na náklad plynárenského podniku na svých pozemcích potřebná opatření mj. vykácet nebo odstranit stromoví, aby nebyla ztěžována stavba nebo ohrožen provoz plynovodní sítě. V případě neprovedení těchto prací vlastníkem či uživatelem, mohl je provést plynárenský podnik. Rovněž zákon č. 89/1987 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla upravoval ve svém 20 oprávnění investorů a provozovatelů zařízení pro rozvod tepla v nezbytném rozsahu odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty překážející zařízením pro rozvod tepla. Toto 250

251 oprávnění mělo povahu věcných břemen váznoucích na nemovitostech, ale nezapisovaných do evidence nemovitostí. Vzniklo dnem, kdy nabylo právní moci stavební povolení zařízení pro rozvod tepla, a zaniklo dnem zrušení tohoto zařízení. Elektrisační zákon, plynárenský zákon a zákon o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla byly zrušeny zákonem č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Tento zákon upravil souhrnně podmínky podnikání v energetických odvětvích (elektroenergetice, plynárenství a teplárenství), práva a povinnosti subjektů s tím spojené a výkon státní správy na tomto úseku. Byl rozdělen na obecnou část, obsahující ustanovení společná pro všechny uvedená odvětví, a část zvláštní, obsahující úpravu jednotlivých odvětví. Podnikat v energetických odvětvích mohli za podmínek stanovených tímto zákonem pouze podnikatelé, kterým byla Ministerstvem průmyslu a obchodu udělena státní autorizace k takovému podnikání. Autorizace mohla být udělena pro výrobu elektřiny, plynu nebo tepla, nebo pro rozvod těchto energií. Držitelé autorizace pro rozvod energií, tzv. dodavatelé, byli ve smyslu 9 odst. 11 písm. c) oprávněni odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty ohrožující bezpečný a spolehlivý provoz rozvodných zařízení v případech, kdy tak po předchozím upozornění neučinil sám vlastník či uživatel. Vzhledem ke skutečnosti, že v době přijetí zákona č. 222/1994 Sb. byl již v účinnosti ZOPK, bylo nezbytné respektovat i úpravu obsaženou v ZOPK. 771 Zákon č. 222/1994 Sb. přinesl další omezení týkající se dřevin. Podle 19 odst. 6 písm. a) bylo ochranném pásmu nadzemní elektrizační soustavy zakázáno nechávat růst porosty s výškou nad 3 m, a podle 19 odst. 8 písm. c) bylo zakázáno v ochranném pásmu podzemního vedení vysazovat trvalé porosty. Případné výjimky z těchto zákazů povolovalo podle 19 odst. 13 Ministerstvo průmyslu a obchodu. Zákon č. 222/1994 Sb. byl nahrazen dodnes platným a účinným (samozřejmě po mnoha novelizacích) zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Tento zákon převzal základní pravidla z předchozího, novinkou je nezbytnost souhlasu držitele licence odpovídajícího za provoz příslušného plynárenského zařízení s vysazování trvalých porostů kořenících do větší hloubky než 20 cm nad povrch plynovodu ve volném pruhu pozemků o šířce 2 m na obě strany od osy plynovodu ( 68 odst. 6). 771 Na základě novely ZOPK provedené zákonem č. 349/2009 Sb. s účinností od 1. prosince 2009 podléhá odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděné při provozování těchto soustav předběžné oznamovací povinnosti podle 8 odst. 2 ZOPK. 251

252 Právní předpisy dané oblasti doplňují metodické instrukce, např. již zmíněná obecná metodická instrukce k aplikaci 8 a 9 ZOPK, popř. Metodická instrukce odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP pro zajišťování agendy ochrany dřevin rostoucích mimo les v okolí nadzemních vedení elektrizační soustavy Předpisy o památkové péči Ochrana přírody má spolu s ochranou movitých a nemovitých památek společné základy, jak bylo podrobně popsáno v třetí části této práce. Tento společný vývoj se začal výrazněji oddělovat po polovině 20. století, kdy byly přijaty zákony č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody a zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, zmíněný již v podkapitole Zákon o kulturních památkách byl zákonem rámcovým a ochrany přírody se dotýkal pouze tím, že svým 19 zřídil SÚPPOP jako odborný ústav a definoval mu základní působnost. Žádným způsobem neupravoval režim dřevin, které byly součástí památek, národních kulturních památek či památkových rezervací. V roce 1987 byl zákon č. 22/1958 Sb. nahrazen zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který je po mnoha novelizacích dodnes platným a účinným. Tento zákon rovněž zpočátku neupravoval žádný zvláštní režim týkající se dřevin, příslušná ustanovení do něj byla vložena později v rámci novelizací. Těžiště současné úpravy se pohybuje okolo možností kácení dřevin u kulturních památek, národních kulturních památek, v památkových rezervacích a památkových zónách. Tyto dřeviny mohou být významnou součástí památky a dotvářet její charakter, byť samy o sobě nemusí mít výraznější hodnotu. V případech, kdy má být pokácena dřevina, která je součástí kulturní památky, národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, je nutné brát v úvahu ustanovení 11 odst. 3 zákona o státní památkové péči. Podle něj mají správní úřady a orgány krajů a obcí vydávat svá rozhodnutí podle zvláštních předpisů (tedy i ZOPK), jimiž mohou být dotčeny zájmy státní památkové péče, jen na základě závazného stanoviska obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jde-li o kulturní památky, památkové rezervace a zóny, případně krajského úřadu, jde-li o národní kulturní památky. Pokud je třeba provést kácení 772 Metodická instrukce odboru obecné ochrany přírody a krajiny MŽP pro zajišťování agendy ochrany dřevin rostoucích mimo les v okolí nadzemních vedení elektrizační soustavy. In: Věstník MŽP, roč. 13, 2013, č. 7. In: mzp.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 252

253 v povolovacím režimu dle 8 odst. 1 ZOPK, je vždy nutné, aby si orgán ochrany přírody vyžádal závazné stanovisko příslušného orgánu státní památkové péče. Zákon o státní památkové péči užívá v souvislosti s dřevinami legislativní zkratku úprava dřevin, kterou definuje jako stanovení způsobu výsadby a kácení dřevin na veřejných prostranstvích ( 6a odst. 1). Úprava dřevin může být obsažena v plánu ochrany památkové rezervace nebo památkové zóny, který může po projednání s ministerstvem kultury, orgánem územního plánování a příslušnou obcí vydat krajský úřad jako opatření obecné povahy. V případech, kdy je cílem obnova kulturní památky, 773 jejíž součástí jsou dřeviny, musí si její vlastník (správce, uživatel) vyžádat předem závazné stanovisko obce s rozšířenou působností, resp. krajského úřadu. Obdobně je povinen vyžádat si závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností k zamýšlené úpravě dřevin vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny. 773 Obnovou se ve smyslu 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. rozumí údržba, oprava, rekonstrukce, restaurování nebo jiná úprava kulturní památky nebo jejího prostředí. 253

254 7 Dřeviny v soukromém právu Každý potřebuje strom, od kolébky po rakev. Mohamed 7.1 Nástin vývoje občanského práva v českých zemích Již ve starověkém Římě existovalo velice vyspělé soukromé právo, které položilo základy moderního evropského kontinentálního práva, přičemž základní zásady zůstaly nezměněny i po více než dvou tisících letech. Naopak středověké právo bylo postaveno na jiném základu a do značné míry nerozlišovalo mezi veřejným a soukromým právem, navíc bylo značně roztříštěné. Vznik moderního občanského práva je tak spjat s pokusy překonat partikularitu práva a vytvořil jednotný kodex. Počátky těchto snah spadají do první poloviny 18. století, kdy se v důsledku rozvoje hospodářství a potřeb měšťanstva projevila dosavadní úprava obsažená v zemských zřízeních a Koldínově zákoníku jako zastaralá. Roku 1709 byly ustaveny dvě komise (v Praze a Brně), aby sjednotily právo, ale jejich pokusy vyzněly do ztracena. 774 V roce 1753 byly zahájeny práce na prvním kodexu občanského práva pro rakouské a české země nazvaném Codex Theresianus universalis. Roku 1766 byl předložen císařovně Marii Terezii, ale pro svou podrobnost připomínající spíše učebnici než zákon byl vrácen k přepracování. 775 Po nástupu Josefa II. na trůn došlo ke zrychlení kodifikačních prací a 1. listopadu 1786 byl vydán první díl všeobecného občanského zákoníku jako zákon č. 591/1786 Sb. z. s. Tento zákoník však nepostihoval veškerou občanskoprávní materii a tak práce na zbytku kodifikace pokračovaly. Konečný zákoník, jehož hlavními tvůrci byli profesoři Karl Anton von Martini a Franz von Zeiller, byl v roce 1797 vyhlášen pod č. 337/1797 Sb. z. s. v Západní Haliči, odtud se vžilo jeho pojmenování jako Západohaličský zákoník. Pro všechny německé (tj. i české) země byl vyhlášen roku 1811 jako ABGB s účinností od 1. ledna Již v prvním roce své účinnosti byl přeložen do češtiny jako Kniha wsseobecných zákonů městských Podrobněji Schelle, Tauchen, Občanské zákoníky, s. 8; SCHELLE, K. Občanské právo. In: SCHELLE, K., TAUCHEN, J. (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VI. svazek Právní Právo po. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016, v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2016, s Malý a kol., Dějiny českého, s Kniha wsseobecných zákonů městských. Praha: Kasspar Widtmann, Tehdejší čeština ještě neznala pojem občan v současném smyslu slova, i německý originál užil v názvu označení bürgerlich, tedy měšťanský. 254

255 ABGB se jako jedna z prvních občanskoprávních kodifikací na světě stal inspiračním zdrojem pro mnohé další. Jednalo o dílo zásadního významu, v Československu platil přibližně půl druhého století, v Rakousku a Lichtenštejnsku je v platnosti dosud. V průběhu své existence byl několikrát novelizován, na přelomu 19. a 20. století se uvažovalo o vytvoření nového kodexu, k čemuž nedošlo. Na základě recepční normy byl převzat do československého právního řádu. Pro snadnější styk českých zemí a Slovenska se zdála nutnou potřeba jednotného právního řádu, byla ustavena unifikační komise, která měla revidovat občanské právo. Po dlouhých průtazích předložila vláda v roce 1937 Národnímu shromáždění návrh nového občanského zákoníku, který měl být přijat k 20. výročí samostatné republiky. Jednání vázlo a vznik druhé republiky a vypuknutí druhé světové války snahy o přijetí nového kodexu zmařily. Nový občanský zákoník byl přijat až roku 1950 jako zákon č. 141/1950 Sb. 777 Tento zrušil většinu ustanovení ABGB, v platnosti zůstala pouze hlava XXVI., zrušená až zákoníkem práce k 1. lednu Občanský zákoník z roku 1950 byl produktem právnické dvouletky a reagoval na novou politickou situaci v zemi, což je patrné z důvodové zprávy (tisk č. 509): Měnící se hospodářská a společenská struktura si vyžaduje naléhavě novou právní úpravu; občanskoprávní vztahy musí být postaveny na zcela jiný základ. Do vydání ústavy 9. května byl právní základ nových a vyvíjejících se občanskoprávních vztahů vinou reakce neujasněn. Od účinnosti ústavy však pozbyly platnosti všechny předpisy odporující ústavě a zásadám lidově demokratického zřízení ( 173 odst. 2 Ústavy 9. května). Ostatní předpisy občanského zákoníka musí být podle 171 odst. 3 ústavy vykládány vždy v souladu s ústavou. 778 Inspiračním zdrojem bylo především sovětské socialistické občanské právo, i přesto zůstaly zachovány základní rysy soukromého práva ve smyslu kontinentální tradice. 779 Zákoník unifikoval úpravu občanského práva na území celého Československa, což kvitovala i zpráva ústavně právního výboru k návrhu zákona ze dne 11. října 1950 (tisk č. 519): Početnému a obětavému kolektivu pracovníků, kteří přispěli k tomu, aby tento velký zákoník se stal dokonalým dílem, které odstraňuje i dosavadní právní dualismus v oboru občanského 777 Občanský zákoník z roku 1950 je odbornou veřejností již tradičně označován jako střední občanský zákoník, neboť v době vzniku tohoto označení existovaly v pořadí tři občanské zákoníky ABGB, zákon č. 141/1950 Sb. a zákon č. 40/1964 Sb. V současné době již toto označení není přiléhavé, neboť platí v pořadí čtvrtý občanský zákoník zákon č. 89/2012 Sb. 778 Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Kuklík a kol., Vývoj československého, s

256 práva a upevňuje proto ještě více bratrský svazek obou našich národů, patří dík všech pracujících. 780 Podobně jako další předpisy z doby právnické dvouletky, tak i občanský zákoník byl v první polovině 60. let nahrazen 781 novým, a to zákonem č. 40/1964 Sb. Důvodová zpráva (tisk č. 156) k tomuto zákonu uvedla, že Socialismus se v naší zemi stal skutkem. ( ) Uskutečněním socialismu došlo k četným změnám ve společenských vztazích. Socialistická hospodářská soustava se stala jediným ekonomickým základem naší společnosti. Také socialistický stát vstupuje do nové etapy svého vývoje. Všechny tyto změny musí proniknout i právním řádem naší společnosti. Je třeba, aby nové společenské vztahy byly upraveny v právních předpisech tak, aby právo umožňovalo a podporovalo jejich další rozvoj a plnilo tak jako součást socialistické nadstavby aktivní úlohu. ( ) Občanský zákoník z roku 1950 (zákon č. 141/1950 Sb.) vznikal za podstatně jiné situace, než jaká je dnes. Charakteristickým rysem tehdejší ekonomiky bylo, že vedle socialistického sektoru existoval i soukromokapitalistický sektor a že podstatnou roli hrál sektor malovýrobní. Socialistický sektor nebyl dosud plně upevněn, socialistické společenské vlastnictví nebylo ještě zcela konsolidováno, socialistické formy organizace výroby a plánovité řízení hospodářství se teprve začínaly rozvíjet. 782 Důvodová zpráva, ve své obecné části plná řady bezobsažných frází, rovněž uvedla, že předním úkolem nového občanského zákoníku je vyjádřit naši socialistickou skutečnost, 783 což poměrně dobře vystihuje diskontinuitu občanského práva, kterou tento zákoník přinesl. Eliminoval mnohé tradiční instituty, používal zlidovělé pojmosloví a některé oblasti úpravy přenechal samostatným předpisům (zákon o rodině, hospodářský zákoník aj.). 784 Po roce 1989 byl mnohokrát novelizován, aby odrážel dobové společenské a politické změny, ale i přesto se od 90. let začalo diskutovat o potřebě zcela nového občanskoprávního kodexu. Roku Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Zákoník nebyl zrušen jako celek, v platnosti zůstala nadále tři ustanovení ( 12 odst. 2, pokud upravovalo uzavírání pracovních smluv, a 22 a 352). Definitivní zrušení občanského zákoníku z roku 1950 přinesl až zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, který zrušil poslední platný Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Tamtéž. 784 Kuklík a kol., Vývoj československého, s

257 inicioval ministr spravedlnosti dr. Otakar Motejl obnovení prací na osnově nového občanského zákoníku, dokončené roku V roce 2012 byl přijat nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1. ledna Tento se ideově vrací k tradičnímu pojetí kontinentálního občanského práva, vychází z ABGB i z návrhu z roku 1937 a zahraničních zdrojů. Jedná se o značně rozsáhlý předpis (v době vyhlášení měl 3081 paragrafů), který do sebe pojal materii dalších soukromoprávních předpisů (obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o vlastnictví bytů apod.). Kvalitu tohoto předpisu prověří teprve čas Vlastnictví dřevin Problematika vlastnictví dřevin se může zdát na první pohled velice jednoduchou. Již ve starověkém Římě byl známa zásada superficies solo cedit (povrch ustupuje půdě), podle níž byly všechny věci trvale a neoddělitelně spojené se zemským povrchem součástí pozemku a tedy ve vlastnictví jeho vlastníka. Toto pravidlo šlo napříč historií a je nepochybné, že bude platit i v budoucnosti. Přesto prodělalo modifikace, v závislosti na různých přístupech k této problematice. ABGB se v tomto směru držel původního římskoprávního pojetí vlastnictví rostlin, tyto byly považovány za příslušenství věci. 787 V 295 ABGB bylo výslovně uvedeno, že tráwa, stromowé, požitkové wssecky potřebowatedlné (k potřebě gsaucý), wěcy, které země na swé powrchnosti z sebe wydáwá, zůstáwagj tak dlauho gměnjm nemowitým, dokud od gruntu a půdy (země) se neoddělily. Pochybnosti, jaký je režim stromů zasahujících do více pozemků řešil 421 ABGB: Wlastnost stromů se neustanowuge podlé kořenů, kteří se w gruntě mezugjcým rozssiřugj a rozkládagj, nýbrž podlé kmenu, který z gruntu wywstáwá. Stogjli kmen na mezých wjce wlastnjků, tedy gest jim ten strom společný. Původní právní teorie navíc rozlišovala hraniční stromy (jejichž kmen vyrůstal z hranice pozemků a strom byl ve spoluvlastnictví obou 785 Schelle, Občanské právo, s Zákonům obecně nesvědčí časté novelizace. Za 7 let své účinnosti byl tento občanský zákoník novelizován již šestkrát. Zajímavé se může jevit srovnání s ABGB, který byl poprvé novelizován až po několika desetiletích své účinnosti. 787 Znění 294 ABGB: Přjslussenstwjm wyrozumjwá se to, co s wěcý něgakou w pořádtrwagjcý spogenj se uvede. Sem náležj negen přírůstek wěcy, gak dlauho se od nj neoddělj; nábrž y pobočnj wěcy, bez nichž hlawnj wěcy užjwati se nemůže, aneb kteréž zákon neb wlastnjk k užjwánj pořádtrwagjcýmu hlawnj wěcy určil. 257

258 vlastníků pozemků) a strom na hranici (strom, jehož kmen vyrůstá jen z jednoho pozemku, ale kořenovým systémem zasahuje do pozemků dalších). 788 V případě hraničního stromu byly spoluvlastnické podíly stejné, byť by strom na jednom pozemku stál jen nepatrnou částí kmene ( 839 ABGB). Postupem času vyvstaly otázky, zda mohou existovat i výjimky z 295 ABGB, tedy rostliny, které nejsou příslušenstvím pozemku. ABGB odrážel stav v době svého vzniku, tedy dobu přechodu od feudalismu ke kapitalismu a existující poddanství. Teprve později došlo k rozvoji kapitalistických vztahů a docházelo často k případům, kdy vlastník propachtoval pozemek podnikateli, který na pozemku pěstoval rostliny za účelem prodeje (typicky zahradnictví či lesní školka). Otázkou bylo, komu takto pěstované rostliny náleží. Nejvyšší soud ČSR dospěl v rozsudku 22. října 1936 sp. zn. R II 466/36 k závěru, že stromky pěstované pachtýřem na zpachtovaném pozemku ve školce jsou až do svého oddělení částí pozemku. 789 Rovněž prof. Sedláček měl za to, že občanský zákoník nerozeznává, zda se tak stalo [vysazení rostlin do cizího pozemku] k účelu přechodnému (rostliny ve školce) nebo trvalému. 790 Opačný názor vyjádřil Nejvyšší soud ČSR v rozhodnutí ze dne 2. listopadu 1935 sp. zn. Rv I 2211/33: Předpis druhé věty 420 obč. zák. [Takový přírůstek náleží vlastníkovi pozemku, jestli rostliny již zapustily kořeny.] neplatí pro rostliny a květiny, jež jsou pěstovány v cizí půdě jen proto, aby byly odděleny a zcizeny, např. při obchodním zahradnictví. 791 Tento názor zastával i významný český civilista prof. Jan Krčmář. 792 Logika druhého nastíněného přístupu vyplývá i ze systematiky ABGB, kdy 295 je zařazen do oddílu pojednávajícím o příslušenství pozemku. Tudíž by i na porosty mělo být nahlíženo optikou 294 definující obecné příslušenství věci, jako vše co je s věcí trvale spojeno. Není-li splněn požadavek trvalosti (stromky pěstované v cizím pozemku za účelem prodeje) nejsou příslušenstvím pozemku. 788 ROUČEK, F., SEDLÁČEK, J. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. 2. díl Praha: V. Linhart, 1935, s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. října 1936 sp. zn. R II 466/36. In: VÁŽNÝ, F. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: V. Tomsa, 1937, roč. 18, č , s SEDLÁČEK, J. Vlastnické právo. Komentář k všeob. obč. zák. se zřetelem ku právu na Slovensku a Podkarpatské Rusi platnému. Praha: V. Linhart, 1935, s Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. listopadu 1935 sp. zn. Rv I 2211/33. In: VÁŽNÝ, F. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: V. Tomsa, 1936, roč. 17, č , s Krčmář, Právo občanské II..., s

259 Návrh občanského zákoníku z roku 1937 převzal základní úpravu vlastnictví rostlin z ABGB s modifikací, že rostliny náleží vlastníku pozemku teprve tehdy, když už zapustily kořeny ( 185 tisk č. 844). 793 Toto navrhované ustanovení již v sobě odráželo požadavek trvalosti výsadby, na druhou stranu bylo těžké určit přesný okamžik, kdy rostliny zapustily kořeny do pozemku. Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. stanovil v 25, že součástí pozemku je všechno, co na něm vzejde. Porosty tak byly považovány za součást věci, zatímco podle ABGB za příslušenství věci (ABGB nerozlišoval mezi součástí a příslušenstvím věci). Hraniční strom byl podle 141 společný oběma vlastníkům mezujících pozemků rovným dílem. Předchozí kontinuitu v zákonné úpravě vlastnictví porostů narušil občanský zákoník č. 40/1964 Sb., který materii velmi zestručnil. Ustanovení o spoluvlastnictví hraničních stromů bylo ze zákona vypuštěno. V 120 přinesl tento občanský zákoník definici součásti věci, jako všeho, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Soudní judikatura záhy dovodila, že do této definice spadají i porosty. 794 V tomto směru byl významný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. října 1975 sp. zn. 4 Cz 68/75 (R 56/75), podle nějž porosty vysazené na pozemcích nemají obvykle povahu samostatných věcí. 795 Užití slova obvykle evokovalo existenci i jiného režimu. Tím byl zejména institut družstevního užívání půdy, vztahující se na pozemky sdružené občany v JZD ke společnému hospodaření, či institut užívání zemědělského či lesního majetku k zajištění zemědělské výroby. Jejich účelem bylo odstranění rozporu mezi soukromým vlastnictvím pozemků občany a přisvojováním si užitků z těchto pozemků jejich uživateli socialistickými organizacemi Národní shromáždění republiky Československé , tisky. In: psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Lze si však představit, že odstraněním některých (zejména náletových) porostů se hodnota pozemku nezmenší, a tudíž by takové porosty nemohly být součástí pozemku, neboť by nenaplnily zákonnou definici (znehodnocení věci oddělením věci). Je tedy zřejmé, že zákonná definice součásti věci měla výrazné nedostatky. 795 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. října 1975, sp. zn. 4 Cz 68/75 (R 56/75). In: ASPI [právní informační systém]. Praha: Wolters Kluwer ČR [cit ]. 796 Podrobněji Pekárek, Právní režim porostů, s

260 Zákony o zemědělském družstevnictví přímo obsahovaly ustanovení, že veškeré porosty na sdružených pozemcích 797 jsou ve vlastnictví družstva ( 37 odst. 4 zákona č. 122/1975 Sb., 60 odst. 4 zákona č. 90/1988 Sb. a 46 odst. 4 zákona č. 162/1990 Sb.). A aby celá věc nebyla tak jednoduchá, obsahovaly poslední dva zmíněné zákony o zemědělském družstevnictví též možnost dočasného užívání sdružených pozemků nevhodných pro socialistickou zemědělskou velkovýrobu, přičemž porosty (kultury), které v době dočasného užívání na pozemku vzešly, byly majetkem uživatele ( 63 odst. 3 zákona č. 90/1988 Sb. a 49 odst. 2 zákona č. 162/1990 Sb.). Uvedená ustanovení zákonů o zemědělském družstevnictví dopadala i na dřeviny, byť primárně byla cílena především na porosty polních plodin. Další zákon se zvláštní úpravou vlastnictví porostů byl zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (tzv. zákon o půdě). Tento sice ve svém 2 odst. 2 opakuje obecné pravidlo, že vlastník pozemků je vlastníkem porostů na něm vzešlých, obsahuje však dvě odchylky: 798 1) Obecným pravidlem dle 2 odst. 2 zákona o půdě není dotčeno vlastnické právo zemědělských družstev k porostům na pozemcích jejich členů podle předpisů o zemědělském družstevnictví ) V případě pozemků daných smluvně do užívání je vlastníkem jiných než trvalých porostů uživatel, pokud se s vlastníkem nedohodne jinak. Vychází z předpokladu, že tyto porosty jsou předmětem uživatelovy hospodářské činnosti a měly by tudíž být jeho vlastnictvím. Dispozitivnost ustanovení umožňuje dohodnout si mezi účastníky smluvního vztahu odlišný režim. Přetrvávající otázkou zůstalo i vlastnictví stromků v lesních školkách a zahradnictvích, přičemž Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 25 Cdo 73/2004 výslovně uvedl, že byly-li tyto stromy jako pěstební materiál určeny k dalšímu přesazení, 797 Sdruženými pozemky byly ve smyslu 37 odst. 1 zákona č. 122/1975 Sb. pozemky sdružené ke společnému družstevnímu hospodaření, popřípadě pozemky dané za ně do náhradního užívání při provedené hospodářskotechnické úpravě pozemků. 798 Obě tyto výjimky se vztahují pouze na pozemky uvedené v 1 odst. 1 zákona o půdě, tedy zejména na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a částečně na lesní půdní fond. 799 Tím byl v době vzniku zákona o půdě již zmíněný zákon č. 162/1990 Sb., který byl zrušen k nabytím účinnosti obchodního zákoníku. 260

261 nedošlo k jejich trvalému spojení s půdou a nejednalo se proto o trvalé porosty. 800 Přibližně ve stejném období judikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. dubna 2004 sp. zn. 29 Odo 207/2002, že u osiva, sadby ( ) jakmile došlo k zasetí ( ), staly se tyto druhové věci součástí pozemků a o jejich trvajícím vlastnictví již hovořit nelze (srov. 120 odst. 1 obč. zák.). 801 V současné době platný a účinný občanský zákoník č. 89/2012 Sb. se ideově vrátil k tradičnímu pojetí. Podle 507 je součástí pozemku rostlinstvo na něm vzešlé. Podle 1067 náleží strom tomu, z jehož pozemku vyrůstá kmen. Vyrůstá-li kmen na hranici pozemků různých vlastníků, je strom společný. Současná právní úprava však otázku vlastnictví dřevin neřeší bez pochybností. Autoři komentáře mají za to, že rostlinstvo vzešlé na pozemku je jeho součástí bezvýjimečně, i když účelem jeho vypěstování není trvalé spojení s pozemkem. 802 Naopak prof. Eliáš sazenice rostlin krátkodobě pěstované v pozemku považuje za samostatné movité věci a to s ohledem na 1088 odst. 1 občanského zákoníku, který předpokládá pro vznik vlastnictví až okamžik zapuštění kořenů rostliny do pozemku. 803 K druhému prezentovanému názoru se přikláním i já. 804 S otázkou vlastnictví mohou souviset i další soukromoprávní vztahy, které se dotýkají dřevin, jako je nakládání s nimi, případně odpovědnost za škodu způsobenou dřevinami (např. pád stromu). Jejich byť stručný nástin by však přesáhl základní rámec této práce. 7.3 Dřeviny a sousedské vztahy Rozhrady Již v předchozí kapitole bylo popsáno vlastnictví hraničních stromů vyrůstajících z hranice dvou či více pozemků. Takové stromy mohou sloužit jako rozhrada. Pod tímto pojmem si lze v obecné rovině představit vše, co viditelně odděluje dva pozemky, tedy plot, zeď, mez, strouhu či stromořadí. 800 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 25 Cdo 73/2004. In: Kraken.slv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2004 sp. zn. 29 Odo 207/2002. In: Kraken.slv.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek I. ( 1 654). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s Eliáš, Stromy a občanský, s Šimandl, Soukromoprávní úprava, s

262 Rozhrady upravoval již ABGB v 854 až 858. Takové rozhrady byly ve společném vlastnictví vlastníků mezujících pozemků, pokud znaky, nápisy nebo jiné známky a pomůcky nedokládaly opak. Mezi takové určující faktory mohly patřit i místní zvyklosti, např. umístění spojovacích prken, sklon tašek na zdi, určení strany, z níž jsou přibity plotové plaňky apod. Občanský zákoník š. 141/1950 Sb. stanovil v svém 141 obdobné pravidlo o rozhradách, tedy vyvratitelnou domněnku, že jsou sousedům společné rovným dílem, není-li možno ze zřetelných znaků, nebo jiných pomůcek se zřetelem k místním zvyklostem usoudit jinak. Podrobnější pravidla týkající se rozhrad tento občanský zákoník nepřinesl. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. úpravu rozhrad zcela opustil, jedinou výjimkou bylo ustanovení 130a odst. 2 o povinnosti vlastníka pozemku oplotit svůj pozemek, bylo-li to potřebné a nebránilo-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb. Toto pravidlo však nebylo v občanském zákoníku od počátku jeho účinnosti, vloženo bylo až novelou zákonem č. 131/1982 Sb. 805 K návratu institutu rozhrad do českého právního řádu s přijetím občanského zákoníku 89/2012 Sb., přičemž tato právní úprava vychází z principů obsažených v ABGB ( 1024 až 1028) Podrosty a převisy Problematiku podrostů (kořenů zasahujících do cizího pozemku) a převisů (větví přesahujících nad cizí pozemek) řešil již ABGB v 422: Každý wlastnjk gruntu může kořeny cyzýho stromu ze swé půdy wytrhnauti, a wětwe nad geho powětrném prostranstwj wisýcý usekati, aneb giným způsobem gich užjti. Dřívější právní teorie označovala podrosty a převisy souhrnně jako převěsy. 806 Soused měl právo tyto převěsy odstranit, a to i kdyby tím mohl strom zahynout. Části stromu takto oddělené náležely sousedovi. Vlastník stromu neměl povinnost chránit souseda proti škodě, která by mu z převěsu mohla vzniknout tuto ochranu si mohl zajistit soused kdykoli odstraněním převěsu. Judikatura také došla k závěru, že pokud soused vykonává své právo odstranit převěs a vkročí přitom na sousedův pozemek, leze po stromě či větvích, které jsou v sousedově vzduchovém prostoru, či dokonce jen o ně opře žebřík, dopouští se rušení držby Po další novele občanského zákoníku zákonem č. 509/1991 Sb. obsahoval toto pravidlo 127 odst Sedláček, Rouček, Komentář k Československému, s Tamtéž. 262

263 Návrh občanského zákoníku z roku 1937 přinesl v 143 do neomezeného práva souseda odstranit podrosty či převisy korektiv, že toto právo může vykonat šetrně a jen ve vhodné roční době. Toto pravidlo stanovil též občanský zákoník č. 141/1950 Sb. ve svém 109. Soukromé právo tedy začalo do určité míry reflektovat požadavek na ochranu dřevin. Naopak občanský zákoník č. 40/1964 Sb. otázku podrostů a převisů výslovně neupravoval, aplikovat se na ně dalo ustanovení 132, podle nějž měl občan právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva zasahoval (týkalo se osobního vlastnictví). Teprve novelou zákonem č. 131/1982 Sb. byla otázka podrostů a převisů do občanského práva opětovně vložena, a to do 130a odst. 1 (později přesunuta do 127 odst. 1). Dle tohoto ustanovení nesměl vlastník pozemku nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstranit ze své půdy kořeny stromu nebo odstranit větve stromu přesahující na jeho pozemek. Judikatura určila, že nešetrnost zásahu se určuje podle rozsahu zásahu a doby jeho provedení, přičemž nevhodnou dobou je doba mimo období vegetačního klidu. 808 Současný občanský zákoník č. 89/2012 Sb. obdobně jako v jiných případech právní úpravu prohloubil a v 1016 odst. 2 přinesl stromům ještě vyšší míru ochrany než kterýkoli občanský zákoník předtím. Vlastník sousedního pozemku nemůže již podrosty a převisy odstraňovat pouze za splnění podmínky šetrnosti zásahu, musí být splněno několik dalších podmínek. Nejprve je nutno posoudit, zda škoda či jiné obtíže způsobené podrosty nebo převisy převyšuje zájem na nedotčeném zachování stromu. V případě, že nikoli, není požadavek na odstranění podrostu či převisu oprávněný. Druhým předpokladem je vyzvání vlastníka stromu k ořezu. Teprve pokud tento v přiměřené době 809 neučiní, může soused provést ořez sám. Musí jej provést šetrným způsobem a ve vhodné roční době. Současná soukromoprávní úprava tak počítá s veřejnoprávní úpravou ochrany dřevin a brání svévolnému a malichernému poškozování dřevin. Pro odstranění jiných rostlin než stromů přesahujících na sousední pozemek (např. břečťanu) tyto podmínky neplatí a takové rostliny mohou být odstraněny šetrným způsobem i bez vyzvání jejich vlastníka k odstranění FIALA, J., KINDL, M. a kol. Občanský zákoník: komentář. I. díl ( 1 až 487). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s Zpravidla se vyčká na vhodnou roční dobu z hlediska vegetačního cyklu. 810 ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek III. ( ). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s

264 Novinkou oproti předchozí úpravě je tzv. právo preventivního zásahu proti sázení stromů blízko hranice pozemků obsažené v 1017 občanského zákoníku. 811 Podmínkou je rozumný důvod souseda k tomuto požadavku (např. blízkost stavby, kterou by mohly narušit kořeny). Tato podmínka platí i pro stromy již vysazené a vzrostlé. Vzhledem ke skutečnosti, že právní řád tvoří jeden organický celek, je třeba mít na paměti i ostatní předpisy, zejména ZOPK. Právo preventivního zásahu samozřejmě neplatí bezvýjimečně, pokud jiný právní předpis nebo místní zvyklosti stanoví něco jiného, mají přednost. To se týká zejména stromořadí u silnic, ale i stromů tvořících rozhradu a stromů zvlášť chráněných (památné stromy a zvláště chráněné druhy rostlin podle ZOPK). Judikatura (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2017, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015) poměrně záhy dovodila, že ustanovení 1017 občanského zákoníku není aplikovatelné na stromy vysazené před nabytím účinnosti občanského zákoníku, tj. před 1. lednem Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí podrobně vyložil, že skutkovým znakem právní normy obsažené v 1017 odst. 1 je sázení stromů, s nímž je spjat právní následek spočívající v nároku souseda na odstranění stromu. V případě vysazení stromu jde o jednání, které se vyznačuje jednorázovostí. Pokud tento okamžik nastal před účinností o. z., jedná se o uzavřený skutek (factum praeteritum), který s ohledem na zásady evropské právní tradice nemůže být podroben právním následkům, které jsou stanoveny novým právem. ( ) Vzniklý stav založený výsadbou stromů na vlastním pozemku v době, kdy úprava sousedských práv v obč. zák. č. 40/1964 Sb. neumožňovala domáhat se jejich odstranění (tj. do ), založil princip ochrany důvěry, jenž obstojí v konfrontaci s důsledky nepravé zpětné retroaktivity tím spíše, že úprava obsažená v o. z. neznamená v žádném směru nižší standard ochrany pro vlastníka domáhajícího se ochrany oproti prostředkům ochrany v obč. zák. č. 40/1964 Sb. 812 S podrosty a převisy úzce souvisí klasická otázka vlastnictví plodů stromu na převisech. V průběhu historie se k této otázce přistupovalo dvěma způsoby: 811 Ustanovení 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.: Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. 812 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2017, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015. Podrobněji KRÁLÍK, M., DOBROVOLNÁ, E. Nejvyšší soud: K možnosti odstranění stromů. In: Bulletin advokacie, 2017, č. 9, s

265 1) Plody na převisu náleží vlastníku pozemku, nad nímž převis je, resp. tento vlastník má právo si je přivlastnit (ABGB). 2) Plody na převisu náleží vlastníkovi stromu (výkladová praxe občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. z 80. let 20. století). 813 Současně platný občanský zákoník oba principy do určité míry kombinuje, neboť podle 1016 odst. 1 náleží plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek vlastníkovi sousedního pozemku, s výjimkou případu, kdy je sousední pozemek veřejným statkem Imise Slovo imise je latinského původu a znamená průnik či vniknutí. Komentář k ABGB definoval imise jako různé nepříležitosti vnikající na sousedův pozemek, 814 jedná se tedy o různé účinky zasahující z jednoho pozemku na pozemek jiný. Imise můžeme rozdělit na přímé (jsou přímo přiváděny na sousední pozemek, např. voda z okapové roury) nebo nepřímé (nejsou přímo přiváděny na sousední pozemek, šíří se do značné míry živelně, nahodile). Imise mohou být dále materiální a nemateriální, či pozitivní a negativní (negativními imisemi se rozumí odnětí něčeho, např. slunečního světla, tedy zastínění). 815 Základním rysem nepovolených imisí je jejich nadměrnost, přesahující obvyklou míru místních poměrů. Je nepochybné, že dřeviny mohou být zdrojem imisí (např. stín, opad listí, jehličí, květů a plodů, šíření nepříjemného hmyzu). Ustanovení o imisích obsahoval již ABGB ve svém 364: Wesměs má prowozowánj práwa wlastnosti gen tak dalece mjsto, pokud se gjm ani w práwa třetjho newsáhne, aniž w zákonech k zachowánj a zwelebenj wsseobecného dobrého obmezenj předepsaných nepřestaupj. Novelou provedenou císařským nařízením č. 69/1916 ř. z. bylo toto ustanovení doplněno o druhý odstavec ve znění: Vlastník pozemku může sousedovi zakázati, co působí vnikání odpadkové vody, kouře, plynů, tepla, zápachu, hřmotu, otřesů a podobných nepříležitostí, převyšují-li míru podle místních poměrů obvyklou a ztěžují-li podstatně užívání pozemku v místě obvyklé Přímo je přiváděti se nepřipouští, není-li k tomu zvláštního důvodu právního. Toto ustanovení jen s nepatrnými odchylkami převzal návrh občanského zákoníku z roku 1937 ( 137). 813 Podrobněji Kindl, Malé zamyšlení, s Sedláček, Rouček, Komentář k Československému, s Švestka, Dvořák, Fiala a kol., Občanský zákoník, s

266 Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. přinesl úpravu imisí v 109 bez jakéhokoli demonstrativního výčtu. Vlastník věci měl povinnost zdržet se všeho, čím by své sousedy obtěžoval na míru přiměřenou poměrům, nebo čím by ohrožoval výkon jejich práv. Jednalo se o zjednodušení právní úpravy zákazu imisí, čehož si byl vědom i jeden ze spoluautorů tohoto zákoníku prof. Viktor Knapp. 816 Ještě větší zjednodušení přinesl občanský zákoník č. 40/1964 Sb., neboť ve svém 132 obecně stanovil, že občan má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva zasahuje, což dopadalo i na imise. Již v minulé podkapitole zmíněnou novelou zákonem č. 131/1982 Sb. bylo do občanského zákoníku vloženo podrobnější ustanovení 130a odst. 1 (po novele zákonem č. 509/1991 Sb. jako 127 odst. 1) zakazující vlastníku věci mj. obtěžovat sousedy nad míru přiměřenou poměrům hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, stíněním a vniknutím chovaných zvířat na sousedící pozemek. V současné době platný a účinný občanský zákoník č. 89/2012 Sb. upravuje imise podrobně v 1013, který obsahuje demonstrativní výčet nežádoucích imisí (odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy). Aby se jednalo o nežádoucí imise, kterých se musí vlastník zdržet, musí být tyto imise nejen nepřiměřené místním poměrům, ale zároveň musí podstatně omezovat obvyklé užívání pozemku. Vzhledem ke skutečnosti, že imise mohou mít rozmanitou podobu a navíc je třeba posuzovat imise vzhledem k místním poměrům, hraje zde značnou roli judikatura. Z tohoto důvodu v závěru této podkapitoly uvedu několik judikátů týkajících se imisí způsobených stromy. Obecné pravidlo, že každý případ je nutně posoudit individuálně, vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku 22 Cdo 2746/2012: Ve vztazích mezi vlastníky zpravidla sousedních pozemků nikoliv výjimečně dochází k tomu, že projevy věcí některého z vlastníků se projevují v poměrech druhého vlastníka způsobem považovaným za obtěžující. Ne každé takové obtěžování však zakládá oprávnění bránit se proti němu žalobou opírající se o ustanovení 127 odst. 1 obč. zák. Tato možnost je dána dotčené osobě toliko tehdy, pokud se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Zda o takový případ jde či nikoliv, je nutné posoudit vždy podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v této souvislosti vyjdou v řízení najevo. Závěr o tom, zda se jedná či nikoliv o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, tak odráží individuální poměry každého případu 816 Knapp, Vlastnictví v lidové, s

267 zejména tam, kde absentují objektivní kritéria napomáhající učinit závěr o míře obtěžování. 817 V tomto konkrétním případě se žalobce (vlastník okrasné zahrady) domáhal uložení povinnosti žalovaného souseda zdržet se znečišťování pozemku žalobce, způsobovaného opadáváním květů, plodů a listů z ořešáku vlašského, přičemž orgán ochrany přírody nepovolil tento strom pokácet. Soud judikoval, že v případě vyhovění žalobě opřené o 127 odst. 1 obč. zák. by žalovaným primárně měla být zvolena řešení, která by zabránila obtěžování žalobce nad míru přiměřenou poměrům. Pokud by se však ukázalo, že volba těchto opatření v konkrétním případě v zásadě do úvahy z objektivních důvodů nepřichází, anebo je spojena s podmínkami, jejichž realizaci by nebylo možné po žalovaném spravedlivě požadovat, nevylučuje dovolací soud, aby výjimečně bylo možné dostát případně uložené povinnosti zdržet se obtěžování spadem listí i odklizením listí z pozemku žalovaným, byť by tím již žalovaný reagoval na vzniklý stav. Pokud se ukázala potřeba takového postupu, bylo by na žalobci, aby s ohledem na okolnosti konkrétního případu žalovanému poskytl potřebnou součinnost při odstranění závadného stavu. Jejich případné zobecnění nelze provést, neboť by tato součinnost musela odrážet konkrétní právní vztah. 818 V rozhodnutí ze dne 29. dubna 2015 sp. zn. 22 Cdo 3940/2014 se soud zabýval stíněním pozemku v chatové oblasti. Uznal, že osázení tohoto pozemku žalované na jeho hranici s pozemkem žalobkyně v počtu 17 vzrostlých až 20 metrových stromů, kdy vzdálenost mezi nimi v některých částech není ani jeden metr, není přiměřené místním poměrům. Osázení pozemku žalované se spíše blíže charakteru pozemku lesního, nikoli zahradního, jak je pozemek žalované stále evidován. Imise v podobě stínění vnikají z pozemku žalované na pozemek žalobkyně v míře nepřiměřené místním poměrům a zároveň podstatně omezují žalobkyni v obvyklém užívání jejího pozemku. 819 K aplikaci soukromého práva nezávisle na veřejném právu související s imisemi se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. října 2002 sp. zn. 22 Cdo 2108/2000, podle nějž samotné rozhodnutí správního orgánu o nepovolení kácení stromu neznamená, že dotčeným vlastníkem tvrzený opad jehličí není imisí. 817 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013 sp. zn. 22 Cdo 2746/2012. In: ASPI [právní informační systém]. Praha: Wolters Kluwer ČR [cit ]. 818 Tamtéž. 819 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015 sp. zn. 22 Cdo 3940/2014. In: ASPI [právní informační systém]. Praha: Wolters Kluwer ČR [cit ]. 267

268 8 Závěr Z podaného textu této práce je zřejmé, že právní úprava ochrany dřevin má za sebou poměrně složitou genezi. Právní normy týkající se dřevin nalézáme ve více právních odvětvích v závislosti na konkrétním významu či funkci dřevin. Základní odvětví, které dřevinám poskytuje ochranu, je v současné době právo životního prostředí, vlastnictví dřevin včetně souvisejících vztahů patří do občanského práva, kolize zájmu na ochranu dřevin a jiných veřejných zájmů řeší různé předpisy veřejného práva. V předkládané práci jsem i přes její zdánlivou podrobnost nemohl postihnout všechny normy, které v průběhu české historie upravovaly právní vztahy k dřevinám. To by bylo úkolem takřka nemožným, neboť tato oblast byla upravena nesčetným množstvím podzákonných předpisů, předpisů s omezenou územní platností, neprávních dokumentů, technických norem, oběžníků, metodik a jiných dokumentů. V současné době dochází k častým větším či menším novelizacím příslušné právní úpravy. I tuto skutečnost jsem musel ve své práci reflektovat. Význam některých zjištěných údajů může přesahovat rámec oblasti ochrany přírody. Zejména pro obecnou právní historii považuji za významné zjištění, že Československá republika recipovala v roce 1918 mj. i reskript císaře Karla VI. ze dne 21. března 1740 upravující vztahy týkající se silničních stromořadí. Tato skutečnost upřesňuje dosavadní rozšířené tvrzení, že nejstarší recipované předpisy pocházejí z doby vlády Marie Terezie. První část práce popisovala počátky právní úpravy ochrany dřevin od starověku až do 18. století. Starověké civilizace přisuzovaly stromům mýtické vlastnosti, později je začaly vnímat jako pouhou surovinu k výrobě. Kultovní význam byl pomalu, ovšem naprosto odůvodněně, vytlačen hospodářským. Kult stromů svým způsobem přežil dodnes v podobě pověr a lidových zvyků. Vznik nejstarších státních útvarů na našem území Velké Moravy a Přemyslovských Čech přinesl také první písemně zaznamenané právní obyčeje. Ty jsou dnes cenným dokladem tehdejší právní kultury, která již tehdy pamatovala na ochranu dřevin. Postupně se normotvorba zintenzivnila a kusá ustanovení byla doplňována. Přesto zůstal základním pramenem práva obyčej. Z nejstarších předpisů upravovaly ochranu stromů Statuta Konrádova a Kniha Rožmberská. Z lesnického hlediska byla důležitá doba Karla IV. Tento panovník se velmi zajímal o lesy a zasazoval se o jejich ochranu. V konceptu svého kodexu velmi podrobně upravil ochranu lesů, aby je zabezpečil pro budoucnost. Právní úprava z jeho doby byla do značné 268

269 míry ovlivněna římským právem. V roce 1379 byl na Chebsku vyhlášen první lesní řád na našem území. Větší množství předpisů od konce 14. po 16. století upravovalo danou problematiku s různými odchylkami. Ty záležely nejen na době vzniku normy, druhu práva (městské, šlechtické), ale v rámci městského práva i na oblasti, kam město spadalo. Nejednotnost úpravy vedla ke kodifikačním snahám a zpracování jednotného zákoníku, především v oblasti městského práva. V 16. století přikročila vrchnost k vlastní úpravě hospodaření svých velkostatků. Na mnoha panstvích byly vydávány závazné instrukce, které se týkaly mj. hospodaření se dřevem. Pro hospodaření v lesích byly vydávány lesní řády, ustanovení o hospodaření se dřevem bylo součástí i horních řádů. V letech 1754 a 1756 byly v Českých zemích vyhlášeny lesní řády, na svou dobu pokrokové právní předpisy, znamenající přelom v ochraně lesů. Jimi vstoupilo lesní hospodářství do nové epochy svého vývoje. Druhá část práce byla věnována alejím a stromořadím u silnic, které jsou důležitou složkou české krajiny. Jejich novodobá historie se na českém území začala psát v první polovině 18. století v souvislosti s budováním říšských silnic. Nejstarší známý předpis z této oblasti je reskript Karla VI. z roku V době vlády Marie Terezie a Josefa II. bylo vydáno několik dalších předpisů, nebyly však příliš podrobné. Komplexnější normou bylo až nařízení českého gubernia z roku 1828, které stanovilo podrobnosti k výsadbě, technické požadavky na ni a základní pravidla péče o stromy. Ve druhé polovině 19. století došlo k rozvoji nestátních silnic zemských, okresních a obecních. Jednotlivé země vydávaly silniční zákony a řády silniční policie, v nichž pamatovaly problematiku stromořadí. V Čechách a ve Slezsku byly vydány zvláštní zákony o výsadbě a ochraně stromořadí u silnic (zákon č. 72/1884 čes. z. z. a zákon č. 34/1896 slez. z. z.). Jednalo se o klíčové předpisy, které uceleně upravovaly danou oblast, určovaly, kdo je povinen stromy vysazovat, starat se o ně a brát z nich užitky, rovněž stanovily technické požadavky na výsadbu, působnost orgánů veřejné moci a sankce za protiprávní jednání. Oba zákony platily po mnoho desítek let. Zajistily postupné zlepšení stavu silničních alejí, i když dle dobových zpráv mnozí vlastníci pozemků povinní k výsadbě své povinnosti neplnili řádně, popř. se snažili zákonný direktiv všemožně obejít. 269

270 Se vznikem Československa převzala nová republika dosavadní právní úpravu. Rozvoj telegrafní a telefonní sítě, elektrifikace a automobilismus znamenaly nové hrozby pro silniční stromy, které byly na mnoha místech ničeny a poškozovány. Snaha unifikovat roztříštěnou právní úpravu silničních záležitostí v Československu vyústila v roce 1938 v legislativní návrh komplexního silničního zákona, který však kvůli politické situaci nebyl nikdy přijat. Po druhé světové válce byl vydán rámcový silniční zákon č. 147/1949 Sb., jenž však původní předpisy nenahradil. Pro péči o stromy u silnic byla zřízena funkce silničního sadovníka. V 50. a 60. letech 20. století bylo značně podporováno pěstování ovocných stromů u silnic. V roce 1961 byl přijat zákon o pozemních komunikacích č. 135/1961 Sb., který definitivně zrušil veškeré dosavadní předpisy a nově upravil problematiku silničního stromoví, do něhož nově zařazoval i keře. Prováděcí vyhláška č. 136/1961 Sb. stanovila základní zásady pěstování stromoví u silnic. V první polovině 80. let došlo k novele silničního zákona a vydání nové prováděcí vyhláška č. 35/1984 Sb., která reflektovala velký nárůst dopravy. Do právního řádu se dostal pojem pevná překážka, zahrnující mj. stromy ve vozovce a na krajnicích. Tyto pevné překážky měly být ve stanovených lhůtách odstraněny, k čemuž však na mnoha místech nedošlo. Jako prvořadý cíl byla deklarována bezpečnost provozu. Úprava odstraňování silničního stromoví však byla v rozporu s předpisy na ochranu přírody a krajiny z 80. a 90. let. Od této doby je dodnes aktuální otázka vlivu existence stromů u silnic na bezpečnost provozu; do diskuze o ní se zapojuje odborná i laická veřejnost. V této diskuzi je však třeba mít stále na paměti, že plošné odstraňování stromů u silnic bezpečnost provozu nijak nezvýší a naopak povede k nenahraditelným ztrátám. Stromořadí u silnic jsou součástí našeho kulturního a přírodního dědictví, které utváří jedinečný charakter naší země, který bychom měli rozvíjet, udržovat a chránit. Z průběhu celého vývoje předmětné legislativy můžeme vysledovat trendy ve výsadbě a ochraně stromořadí. Ohledně výsadby došlo v průběhu doby k různým změnám technického charakteru, např. rozestupu mezi stromy. Zajímavou je i otázka umístění stromů na krajnicích (banketech) nebo za silničním příkopem. Nejstarší předpisy nařizovaly výsadbu na vnějším okraji příkopu, naopak ve druhé polovině 19. století začala být preferována u širších silnic výsadba na krajnicích. S narůstajícím provozem a rozvojem automobilismu začalo být od výsadby na krajnicích upouštěno a ve druhé polovině 20. století již je možná výsadba pouze 270

271 za silničním příkopem. V 80. letech 20. století bylo dokonce nařízeno stromy na krajnicích plošně odstraňovat. S umístěním stromů se tedy současný trend vrátil k prapůvodní praxi. Co do druhu vysazovaného stromu byly po celou dobu více či méně preferovány ovocné stromy, jejichž plody nesly užitek a přinášely přidanou hodnotu silničních stromořadí. Teprve pokud klimatické a půdní poměry nebyly pro ovocné stromy vhodné, mohly být vysazovány stromy ostatní (ve starších předpisech označované jako divoké nebo lesní, v novějších jako okrasné). Teprve od 80. let 20. století se od ovocných výsadeb upouští, neboť jejich přínos není tak výrazný, jak bylo původně zamýšleno a velký provoz znesnadňuje péči o stromy a sklizeň ovoce, které ostatně nevyniká kvalitou. Vývojem prošla také otázka, kdo je povinen stromy vysazovat a starat se o ně. Nejprve to byli vlastníci pozemků sousedících se silnicí (adjacenti). Ve druhé polovině 19. století s rozšířením výsadeb na krajnicích některých silnic došlo k rozdělení této povinnosti v závislosti na umístění stromů. Stromy vysazené za příkopem ponechaly zákony té doby adjacentům (vyjma Moravy, kde vysazovali velkostatkáři a obce), zatímco stromy na krajnicích měly vysazovat obce, resp. silniční výbory na Moravě. Od poloviny 20. století připadla povinnost výsadby bez rozdílu, zda se jedná o stromy na krajnici nebo za příkopem, okresním národním výborům. V současné době provádí výsadbu a údržbu stromů u silnic vlastník komunikace. Právní předpisy přinášely i sankce za porušení jejich ustanovení. S postupem času se tyto sankce zmírňovaly, resp. humanizovaly. Po celou dobu bylo možné za poškození silničních stromů udělit pachateli peněžitou pokutu, v 18. a po větší část 19. století i trest vězení nebo trest tělesný. Povinnost k náhradě škody na poškozených a zničených stromech byla samozřejmostí. Jak je z výše uvedeného patrné, právní úprava týkající se stromů u silnic prošla zajímavým a poměrně složitým vývojem. Je jen otázkou, jakým způsobem bude tento vývoj pokračovat. Třetí část práce byla zaměřena na ochrana dřevin jako přírodních památek. Současná teorie takovou ochranu označuje jako tzv. zvláštní ochranu dřevin, tj. na rozdíl od obecné ochrany je založena konstitutivním rozhodnutím (vyhlášení chráněného území či památného stromu), popř. ex lege (ochrana konkrétního druhu dřeviny). Tuto zvláštní ochranu lze rozdělit na druhovou (vzácné druhy dřevin), územní (chráněná území, kde dřeviny rostou) a individuální (jedna konkrétní dřevina významná stářím, vzrůstem apod., která nespadá pod 271

272 žádnou z předchozích kategorií). Počátky zvláštní ochrany dřevin lze vypozorovat odedávna, nebyla však postavena na právním základu, nýbrž pouze na zvykovém. V 19. století začaly vznikat první rezervace (chráněná území), důvodem jejich ochrany byl začasté unikátní dřevinný porost. Za nejstarší bývají tradičně považovány pralesy Žofínský a Hojná Voda v Novohradských horách, založené roce 1838 a také Boubínský prales chráněný od roku Není však zcela jisté, že se jedná o nejstarší rezervace, neboť přesné datum založení některých dalších není spolehlivě známo. Jistá kvazirezervace (Veltruský park) vznikla již roku Tyto a další z nejstarších rezervací byly založeny z rozhodnutí jejich vlastníka, aniž by k tomu byl dán jakýkoli obecný právní rámec. Zájem o ochranu jednotlivých stromů začal vzrůstat ve 2. polovině 19. století v souvislosti se zakládáním okrašlovacích spolků, které si kladly za cíl okrášlit obce a chránit jejich památky včetně přírodních. Ochrana přírodních památek začala postupně vznikat vedle ochrany památek historických, kulturních a uměleckých. První pokusy o jejich právní zabezpečení vzešel roku 1901 od poslance říšské rady Gustava Nowaka, ale nebyl úspěšný, stejně jako následující návrhy zákonů z pera dr. Luboše Jeřábka z let 1908 a V roce 1912 byly v Čechách zřízeny úřady dvou zemských konzervátorů, kteří se mj. věnovali ochraně přírodních památek. Činnost zemského konzervátora při ochraně dřevin ilustruje případ kácení topolové aleje na hrázi Podměstského rybníka v Čáslavi na počátku roku Při absenci účinných právních nástrojů byly možnosti zásahu zemského konzervátora jen velmi omezené. Po vzniku republiky došlo ke zřízení Státního památkového úřadu, jehož agenda spadala pod MŠANO. Snahy o přijetí zákona na ochranu přírodních památek však ani po celé meziválečné období nebyly úspěšné, nejznámější z těchto legislativních návrhů předložil poslanec Jaroslav Stejskal v roce Určitou možnost právní ochrany přírodních památek, a tedy i dřevin, přinesla meziválečná pozemková reforma, zejména ustanovení 20 přídělového zákona. Pozemková reforma umožnila, aby byl pozemek s přírodní památkou ponechán původnímu vlastníku, popř. aby byl zabrán a přidělen přídělci, přičemž v obou případech mohl pozemkový úřad stanovit vlastníku podmínky ochrany přírodní památky. Tyto podmínky se zapisovaly do pozemkových knih a zavazovaly všechny pozdější nabyvatele nemovitosti. Vedle ochrany přírodních památek přinesla pozemková reforma s sebou hromadné ničení stromů a keřů ze strany přídělců. Tomuto negativnímu jevu se v mnohých případech nepodařilo zabránit. Mnozí přídělci získali pozemek zdarma, nebo za velmi příznivou cenu, 272

273 ale i přesto se na něm snažili co nejvíce utržit, a tak káceli vzrostlé stromy, v čemž jim nahrávala poměrně vysoká cena dřeva. Z té doby se dochovalo mnoho případů ničení významných stromů. V roce 1933 vydalo MŠANO výnos č /33-V, tzv. Silvestrovský výnos, v němž byly (až na výjimky) uvedeny všechny přírodní rezervace v Československu. Ačkoli se nejednalo o žádný závazný právní dokument, jeho význam spočívá především v deklaraci státu, že ochranu rezervací uvedených ve výnosu uznává. Snahy o přijetí zákona na ochranu přírody pokračovaly i po druhé světové válce. Ochranu přírody zajišťovala převážně podzákonná normotvorba. Po roce 1950 byla částečně zajištěna ochrana přírody zákonem č. 88/1950 Sb., trestním zákonem správním. Přelom v ochraně přírody znamenalo přijetí zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Tento rámcový zákon definoval druhy chráněných území a umožnil, aby byly významné stromy prohlášeny z chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky, což v praxi dělaly ONV nebo rady KNV. Stromy vyhlášené za chráněné přírodní výtvory a chráněného přírodní památky požívaly silnější ochrany než ostatní stromy, měly stanoveno ochranné pásmo, v němž byly zakázány činnosti, které by mohly strom poškodit. Nedostatkem zákona č. 40/1956 Sb. byla absence sankcí za jeho porušení, což bylo napraveno až v roce 1986 přijetí tzv. sankčního dodatku. Na tento zákon bylo navázáno větší množství dalších předpisů, stanovujících chráněné druhy rostlin, vyhlašující národní parky a CHKO atd. Odborným orgánem (nejen) ochrany přírody byl od roku 1958 SÚPPOP, resp. KSPPOP. Zvláštní ochrana dřevin je v současné době zakotvena ZOPK, který navázal na předchozí právní úpravu. Ochrana území s unikátním dřevinným porostem může být zabezpečena vyhlášením za jeden ze šesti druhů chráněných území (národní park, CHKO, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní památka). Ochrany požívají i vzácné druhy dřevin vyjmenované v příloze č. II vyhlášky č. 395/1992 Sb., z nejznámějších je tis červený. Stromy dříve chráněné jako chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky se staly památnými stromy, rovněž lze podle 46 ZOPK vyhlásit za památný mimořádně významný strom. Kritérium pro vyhlášení je záměrně stanoveno velmi obecně, nejčastější důvody ochrany jsou vzrůst, věk dřeviny a krajinotvorný význam. Památné stromy jsou stejně jako ostatní chráněné části přírody evidovány v ústředním seznamu a v terénu bývají zpravidla označovány tabulí s malým státním znakem, mnohé však nejsou označeny vůbec. Památné stromy vyhlašuje orgán ochrany přírody z moci úřední, 273

274 často ovšem na základě podnětu veřejnosti. ZOPK nabízí v 39 i možnost založit ochranu památného stromu veřejnoprávní smlouvou mezi orgánem ochrany přírody a vlastníkem pozemku s předmětným stromem. Smluvní ochrana se však v praxi vůbec nepoužívá, neboť se jedná o složitější proces, než v případě vyhlášení památného stromu rozhodnutím orgánu ochrany přírody. Sankce za poškození nebo zničení památného stromu jsou citelnější než v případě ostatních dřevin. Na jednání osoby, která poškodí nebo zničí památný strom či jinou zvláště chráněnou část přírody, dopadá skutková podstata trestného činu poškozování chráněných částí přírody podle 301 trestního zákoníku. Čtvrtá část práce je zaměřena na vývoj obecné ochrany dřevin. Ta je v současné době založena zákonem a chrání všechny dřeviny, které nepožívají ochrany zvláštní. Začala se v moderní podobě formovat až po druhé světové válce, byť její první projevy můžeme vysledovat již dříve. Například ochranu ovocným dřevinám poskytovaly zákony o ochraně polního majetku z 2. poloviny 19. století. První předpis s celostátní působností, který stručně upravoval obecnou ochranu všech dřevin, byla vyhláška č. 331/1951 Ú. l. V této vyhlášce bylo mj. obsaženo pravidlo nahrazovat vykácené stromy novou výsadbou. V praxi však tato vyhláška neměla významný přínos. Vedle obecné ochrany dřevin upravovala též výkup vytěžené dřevní hmoty vlastník, který pokácel strom, měl povinnost nabídnout dřevo k výkupu Československým státním lesům, n. p. Právní úprava výkupu vytěžené dřevní hmoty prošla v průběhu 50. a 60. let více změnami, postupně ji upravovalo několik vyhlášek. Vyhláška č. 331/1951 Ú. l. byla nahrazena vyhláškou č. 89/1965 Sb., která podmínila kácení stromů rostoucích mimo les povolením MNV, popř. ONV. Vytěženou dřevní hmotu bylo opět povinné nabídnout k výkupu lesnímu závodu. Vyhláška byla zrušena v roce 1977 v souvislosti s přijetím nového lesního zákona. O tři roky později byla přijata vyhláška č. 142/1980 Sb., která poprvé přinesla komplexní úpravy obecné ochrany dřevin, přímý předstupeň současné právní úpravy. Vyhláška zavedla rozdělení dřevin do dvou kategorií významnější I. kategorie obsahovala taxativně vyjmenované skupiny dřevin, do II. kategorie spadaly všechny ostatní. Kácení dřevin mělo tři režimy volný, oznamovací a povolovací. Povolení ke kácení vydával MNV, rozhodování si však mohl vyhradit ONV, což bylo doporučováno pro dřeviny v I. kategorii. Vyhláška rovněž obsahovala povinnost nabídnout vytěženou dřevní hmotu k výkupu státní organizaci lesního hospodářství. 274

275 Vyhlášku č. 142/1980 Sb. derogoval ZOPK, který v 7 9 upravil základní principy ochran dřevin rostoucích mimo les princip ochrany, péče a povolovací princip, který je základním režimem pro kácení. Podrobnější úpravu přinesly prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb. a později vyhláška č. 189/2013 Sb. ZOPK přináší i skutkové podstaty přestupků a pokuty. Slabou stránkou současné právní úpravy je ne zcela propracovaný institut náhradní výsadby a neaplikovatelný institut odvodů za pokácení dřeviny z důvodu výstavby. ZOPK nově přinesl i definici VKP, kterým je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utvářející její typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability. Ze zákona jsou VKP lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Další objekty, např. stromořadí, může za VKP registrovat příslušný orgán ochrany přírody. V závěru části věnované obecné ochraně dřevin je rovněž nastíněn vývoj oceňovacích předpisů, neboť adekvátní ocenění může přispět k jejich ochraně. Na praktickém případu projednávaném trestními soudy v 80. letech ukazuji rozdílnost oceňování dřevin v závislosti na účelu ocenění. V závěru této části zmiňuji kategorii významných stromů chráněných především z vůle institucí a municipalit, která však spadá pouze do kategorie obecné ochrany dřevin. Rovněž stručně popisuji vývoj nejdůležitějších ochranářských organizací. Pátá část práce zahrnovala okrajová ustanovení týkající se dřevin obsažená v několika veřejnoprávních předpisech upravujících oblasti vodního hospodářství, katastrů nemovitostí a zeměměřičství, drah, telekomunikací, energetiky a památkové péče. 820 Tyto veřejnoprávní předpisy reflektují specifika případů, kdy se zájem na ochranu dřevin dostává do rozporu s jiným veřejným zájmem, který je významnější, a ochrana dřevin mu musí ustoupit. Zásahy do dřevin prováděné dle těchto zákonů mají formu tzv. zákonných (legálních) služebností. Nejedná se však o služebnosti ve vlastním slova smyslu, nýbrž o zákonná omezení vlastnického práva. Tato omezení se podobají věcným břemenům podle občanského zákoníku tím, že obdobně omezují práva vlastníka pozemku, odlišují se však tím, že vznikají ze zákona a ve veřejném zájmu. Judikatura 821 dovodila, že zákonná (legální) věcná břemena jsou instituty svého druhu, náležejícími veřejnému právu. Jejich podstata spočívá ve veřejnoprávním omezení vlastnického práva. 820 Zařadit by se na toto místo mohly dát i předpisy stavebního práva, tyto ovšem žádnou speciální úpravu týkající se dřevin nepřináší, aplikuje se tedy obecná úprava dle ZOPK. 821 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2002, sp. zn. 22 Cdo 1624/2000. In: ASPI [právní informační systém]. Praha: Wolters Kluwer ČR [cit ]. 275

276 Zásah do vlastnického práva (kácení či ořez dřevin) na základě zákonných služebností je umožněn pouze v míře nezbytně nutné ve smyslu zásady přiměřenosti. Na základě tohoto pravidla je poskytována ochrana jak veřejnoprávní (zájem na ochranu dřevin), tak soukromoprávní (zájem na ochranu vlastnického práva). Poslední, šestá část práce pojednávala o právních vztazích týkajících se dřevin v občanském právu. Jedná se především o otázky vlastnictví dřevin a o sousedská práva. V úvahu lze vzít i další vztahy, které se mohou dřevin dotýkat, např. odpovědnost za škodu či závazkové vztahy, tyto jsou však pro základní téma této práce okrajové. V průběhu moderních dějiny se na území současné České republiky 822 vystřídaly čtyři občanské zákoníky ABGB, zákon č. 141/1950 Sb., zákon č. 40/1964 Sb. a zákon č. 89/2012 Sb., které byly odrazem své doby. Vlastnictví dřevin se tradičně řídilo zásadou superficies solo cedit, podle níž byly porosty na pozemku součástí či příslušenstvím tohoto pozemku, a tedy vlastnictvím vlastníka pozemku. Otázkou, zda jsou možné výjimky z tohoto pravidla, se několikrát zabývala judikatury, přičemž dospěla k protichůdným názorům podle prvého jsou rostliny vždy součástí pozemku, na němž rostou, podle druhého nejsou součástí pozemku ty rostliny, které jsou na pozemku vysazeny pouze dočasně (např. zahradnický materiál). V druhé polovině 20. století v souvislosti se zemědělským družstevnictvím platila rovněž odchylná zákonná úprava vlastnictví porostů na sdružených pozemcích členů JZD, tyto porosty patřily družstvu. Další kapitola pojednávala o sousedských vztazích ovlivněných dřevinami, přičemž popsala tři nejvýznamnější instituty rozhrady, podrosty a převisy a imise. Rozhradami se rozumí vše, co viditelně odděluje dva pozemky (tedy i živý plot či stromořadí), přičemž tato rozhrada je ve vlastnictví obou vlastníků mezujících pozemků. Podrosty (kořeny dřeviny zasahující do cizího pozemku) a převisy (větve dřeviny přesahující nad cizí pozemek) měl soused již od dob ABGB právo odstranit. Právní úprava této oblasti však prodělala vývoj ve prospěch ochrany dřevin. Zatímco ABGB dával sousedovi možnost odstranit podrosty a převisy prakticky bez omezení, občanské zákoníky č. 141/1950 Sb. a č. 40/1964 Sb. po novelizaci toto právo omezily nutností odstraňovat podrosty a převisy šetrně a jen ve vhodné roční době. Současný občanský zákoník č. 89/2012 Sb. jde s ochranou dřevin ještě dál a umožňuje odstranit podrosty či převisy pouze v případech, kdy újma způsobená jejich odstraněním nepřevyšuje zájem na nedotčeném zachování stromu. 822 Pomineme-li území, která v minulosti patřila jiným státům a v současné době jsou součástí České republiky např. Hlučínsko. 276

277 Dalším předpokladem je vyzvání vlastníka stromu k odstranění podrostů a převisů, a teprve pokud tento neučiní, může odstranění provést dotčený soused svépomocí. Novinkou je rovněž právo vlastníka pozemku požadovat, má-li pro to rozumný důvod, aby se soused zdržel výsadby stromů v určité vzdálenosti od hranice pozemků, popř. aby vzrostlé stromy na takovém místě odstranil. Imisemi se rozumí účinky zasahující z jednoho pozemku na druhý, přičemž za obtěžující se považují imise nepřiměřené místním poměrům. Takových imisí se má vlastník pozemku, z něhož vycházejí, zdržet. Dřeviny mohou být zdrojem imisí, nejčastěji v podobě stínu či opadu listí, jehličí, květů a plodů. Základy právní regulace zákazu imisí zůstaly bez větších změn, důležitým faktorem je individuální posouzení každého případu. Závěrem je třeba zdůraznit, že občanské právo není primárním nástrojem ochrany dřevin, tím zůstává právo veřejné, konkrétně úprava obsažená v ZOPK. Občanské právo přináší úpravu základních právních vztahů, které se mohou dřevin dotýkat. Za jediné ustanovení zajišťující ochranu dřevin je možné považovat omezující podmínky pro odstranění podrostů a převisů obsažené v 1016 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. 277

278 9 Seznam použitých zdrojů 9.1 Seznam použitých pramenů Archivní prameny Národní archiv Praha, fond Cirkuláře a vyhlášky, inv. č. 2217, 5065, 6565, kart. 27, 53, 60. Národní archiv Praha, fond České místodržitelství Praha - zemědělství, inv. č. 135, sign. 12/6/1, kart Národní archiv Praha, fond Ministerstvo školství, kart. 3128, Národní archiv Praha, fond Ministerstvo techniky Praha, inv. č. 1583, kart. 547, sign. 13. Národní archiv Praha, fond Stará manipulace, inv. č. 2663, kart. 1683, sign. P 90/4, fol. 1 3; inv. č. 2542, kart. 1576, sign. O 23/1. Národní archiv Praha, fond Zemský památkový úřad Praha, inv. č. 61, 539, kart. 2, 21. Národní archiv Praha, fond Zemský výbor Praha, kart. 5453, 5454, 6014, 6027, Archiv Národního technického muzea, fond Sbírka patentů, řádů a nařízení, artikulí, instrukcí, oběžníků, zpráv a naučení, inv. č. I-20, kart. č. 1, sign. I Sbírky pramenů ADAMOVÁ, Karolina; SOUKUP, Ladislav. Prameny k dějinám práva v českých zemích. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, ISBN ANONYM. Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen für das Jahr Band. Praha: Schönfeldská knihtiskárna, ANONYM. Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen für das Jahr Band. Praha: Schönfeldská knihtiskárna, ANONYM. Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen für das Jahr Band. Praha: Schönfeldská knihtiskárna, ANONYM. Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen für das Jahr Band. Praha: Gottfried Haase,

279 ANONYM. Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen für das Jahr Band. Praha: Gottfried Haase, ANONYM. Gesetze und Verordnungen in Justitz-Sache vom Jahre 1844 für die deutschen Staaten der österreichischen Monarchie. Vídeň: k. k. Hof- und Staatsdruckerei, ANONYM. Gesetze und Verordnungen in Justitz-Sache vom Jahre 1847 für die deutschen Staaten der österreichischen Monarchie. Vídeň: k. k. Hof- und Staatsdruckerei, ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Codex iuris municipalis regni Bohemiae - Sbírka pramenů práva městského království českého. Díl II. Privilegia královských měst venkovských Praha: E. Grégr, JIREČEK, Hermenegild. Codex iuris Bohemici. Praha: Typis Grégeriansis, KALOUSEK, Josef. Archiv český čili staré písemné památky české i moravské. 22. díl. Praha: Ed. Grégr, KALOUSEK, Josef. Archiv český čili staré písemné památky české i moravské. 23. díl. Praha: Ed. Grégr, KALOUSEK, Josef. Archiv český čili staré písemné památky české i moravské. 24. díl. Praha: Ed. Grégr, KALOUSEK, Josef. Archiv český čili staré písemné památky české i moravské. 25. díl. Praha: Ed. Grégr, KINCL, Jaromír. Texty ke studiu obecných dějin státu a práva. 1. [díl], starověk. Část vyd. Praha: SPN, KROPATSCHEK, Joseph. Handbuch aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die K. K. Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer Sistematischen Verbindung. Die Verordnungen und Gesetze vom Jahre 1780 bis Svazek 3. Vídeň: J. G. Mössle, KROPATSCHEK, Joseph. Sammlung aller k.k. Verordnungen und Gesetze vom Jahre bis 1780: die unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. theils noch ganz bestehen, theils zum Theile abgeändert sind, als ein Hilfs- und Ergänzungsbuch zu dem Handbuche aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die k.k Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer chronologischen Ordnung. Svazek 3. Vídeň: J. G. Mössle,

280 KROPATSCHEK, Joseph. Sammlung aller k.k. Verordnungen und Gesetze vom Jahre bis 1780: die unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. theils noch ganz bestehen, theils zum Theile abgeändert sind, als ein Hilfs- und Ergänzungsbuch zu dem Handbuche aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die k.k Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer chronologischen Ordnung. Svazek 4. Vídeň: J. G. Mössle, KROPATSCHEK, Joseph. Sammlung aller k.k. Verordnungen und Gesetze vom Jahre bis 1780: die unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. theils noch ganz bestehen, theils zum Theile abgeändert sind, als ein Hilfs- und Ergänzungsbuch zu dem Handbuche aller unter der Regierung des Kaisers Joseph des II. für die k.k Erbländer ergangenen Verordnungen und Gesetze in einer chronologischen Ordnung. Svazek 6. Vídeň: J. G. Mössle, KROPATSCHEK, Joseph. Sammlung der Gesetze, welche unter der glorreichsten Regierung des Kaisers Leopold des II. in den sämmtlichen k. k. Erblanden erschienen sind in einer chronologischen Ordnung. Svazek 3. Vídeň: J. G. Mössle, KROPATSCHEK, Joseph. Sammlung der Gesetze, welche unter der glorreichsten Regierung des Kaisers Leopold des II. in den sämmtlichen k. k. Erblanden erschienen sind in einer chronologischen Ordnung. Svazek 5. Vídeň: J. G. Mössle, PALACKÝ, František. Archiv český čili staré písemné památky české i morawské. 1. díl. Praha: Kronberger, Řivnáč, PALACKÝ, František. Archiv český čili staré písemné památky české i morawské. 3. díl. Praha: Kronberger, Řivnáč, PALACKÝ, František. Archiv český čili staré písemné památky české i morawské. 4. díl. Praha: Kronberger, Řivnáč, PALACKÝ, František; EMLER, Josef, ed. Fontes rerum Bohemicarum. Prameny dějiny českých. Díl II. Praha: Museum království českého, SCHMIDT, Franz Anton. Chronologisch-systematische Sammlung der Berggesetze des Königsreichs Böhmen, der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthums Schlesien. II. Band. Von Jahre 1548 bis Vídeň: J. P. Sollinger,

281 SCHMIDT, Franz Anton. Chronologisch-systematische Sammlung der Berggesetze des Königsreichs Böhmen, der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthums Schlesien. III. Band. Von Jahre 1562 bis Vídeň: J. P. Sollinger, Právní předpisy Cýsaře Ržijmské[ho] Uherského a Cžeského, [et]c. Krále [et]c. Geho Milosti Ferdynanda Druhého [et]c. Obnowené Práwo a Zřjzenj Zemské Dědjčného Králowstwj Cžeského. Praha: Jan Šuman, Cýsařský Králowský Patent Lesů a Dřjvj Ustanowenj v Králowstwý Czeském se týkagjcý. Praha, Práwa wsseobecná nad prowiněnjmi a gich Trestmi. Vídeň: Jan Tomáš Trattner, Kniha práw nad přečiněnjmi hrdelnjmi a těžkými řádu Městského (totiž Policye) přestupky. Vídeň: Jan Tomáš Trattner, Zákon č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský (též Kniha wsseobecných zákonů městských. Praha: Kasspar Widtmann, 1812). Nařízení českého gubernia č ze dne 17. července 1828 (Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen č. 134/1828). Nařízení českého gubernia č ze dne 18. února 1830 (Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen č. 36/1830). Nařízení presidia českého gubernia č ze dne 21. května 1831 (Provinzial- Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen č. 114/1831). Nařízení českého gubernia č ze dne 7. října 1833 (Provinzial-Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen č. 296/1833). Nařízení presidia českého gubernia č ze dne 15. srpna 1835 (Provinzial- Gesetzsammlung des Königreichs Böhmen č. 282/1835). Nařízení českého gubernia č ze dne 14. března Dekret dvorské kanceláře ze dne 7. března 1847 (Gesetze und Verordnungen in Justitz-Sache č. 1044/1847). Nařízení českého gubernia č ze dne 11. srpna

282 Císařské nařízení č. 1/1852 ř. z., jímžto se vydává provozovací řád železničný pro všechny země korunní. Císařské nařízení č. 96/1854 ř. z., jímž se vydávají předpisy o výkonu opatření a nálezů politických a policejních úřadů. Nařízení slezské zemské vlády č. 18/1859 slez. z. z., v příčině oklešťování alejních stromů podél říšských a okresních silnic. Nařízení ministerií záležitostí vnitřních a práv č. 28/1860 ř. z., jímžto se vyhlašuje, že budou zřízeni přísežní hlídači pro ochranu polí a ustanovuje se, jak se mají vyšetřovati a trestati škody na polích učiněné. Zákon č. 18/1862 ř. z., jímžto se vyměřují základní pravidla, dle nichž se mají uspořádati záležitosti obecní. Zákon č. 4/1864 mor. z. z., jímžto se vydává řád obecní a řád volení v obcích. Zákon č. 4/1864 slez. z. z., o výstavbě a údržbě veřejných nestátních silnic a cest. Zákon č. 7/1864 čes. z. z., jímžto se vydává řád obecní a řád volení v obcích. Zákon č. 46/1864 čes. z. z., o tom, kdo jest povinen přispívati na veřejné silnice a cesty, které nejsou erární, a komu přísluší o nich rozhodovati. Zákon č. 9/1865 mor. z. z., o výstavbě a udržování veřejných nestátních silnic a cest. Zákon č. 41/1866 čes. z. z., o technicko hospodářské správě veřejných silnic, které nejsou erární. Zákon č. 47/1866 čes. z. z., řád policie silničné pro království České, vyjímaje královské hlavní město Prahu. Zákon č. 93/1869 ř. z., jenž se týče ustanovení o právě vodním, vyhražených zákonodárství říšskému. Zákon č. 51/1870 slez. z. z., o užívání a svádění vod i obraně proti nim. Zákon č. 65/1870 mor. z. z., o používání i provádění vod i obraně proti nim. Zákon č. 71/1870 čes. z. z., o tom, kterak lze vody užívati, ji svozovati a jí se brániti. Zákon č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách. 282

283 Zákon č. 84/1872 ř. z., jenž se týče úředního postavení zřízenců strážních, pro ochranu některých odvětvích zeměvzdělání ustanovených. Výnos ministerstva záležitostí duchovních a vyučování č. 131/ 1873 ř. z., jímž se vydává nový statut komise centrální pro vyhledávání a zachování památek uměleckých a historických. Zákon č. 92/1874 čes. z. z., o zakládání nových pozemkových knih a o jejich vnitřním zařízení. Zákon č. 97/1874 ř. z., jímžto se upravuje zakládání nových knih pozemkových a vnitřní jich zařizování, kteréhož upravení postoupil sněm markrabství Moravského dle 12 post. 2 základního zákona státního, daného dne 21. prosince 1867 (č. 141 zák. říšsk.), zákonodárství říšskému. Zákon č. 98/1874 ř. z., jímžto se upravuje zakládání nových knih pozemkových a vnitřní jich zařizování, kteréhož upravení postoupil sněm vojvodství Horno- a Dolnoslezského dle 12 post. 2 základního zákona státního, daného dne 21. prosince 1867 (č. 141 zák. říšsk.), zákonodárství říšskému. Zákon č. 5/1875 mor. z. z., kterým se vydává řád silniční policie pro veřejné nestátní silnice markrabství Moravského s výjimkou obou hlavních zemských měst, Brna a Olomouce. Zákon č. 12/1875 mor. z. z., o ochraně polních majetností. Zákon č. 21/1875 slez. z. z., jenžto se týče ochrany zboží polního. Zákon č. 76/1875 čes. z. z., v příčině ochrany majetku polního. Nařízení moravského místodržitelství č. 6/1876 mor. z. z., kterýmž se nové naučení o technickém řízení v příčině zakládání a spravování okresních cest a silnic a nový předpis pro pohrabáče na okresních cestách a silnicích ve známost uvádí. Nařízení českého místodržitelství č. 15/1876 čes. z. z., jež se týká převedení měr, jež v zákoně ze dne 31. května 1866 (zemsk. zák. č. 41) uvedeny jsou, v míru metrickou. Zákon č. 76/1876 čes. z. z. v příčině ochrany majetku polního. Zákon č. 38/1877 mor. z. z., týkající se zřizování a udržování veřejných nestátních silnic a cest. Zákon č. 5/1878 slez. z. z., jímž se vydává řád silniční policie pro veřejné neerární silnice ve Vévodství slezském. 283

284 Nařízení slezského zemského presidenta č. 30/1880 slez. z. z., v příčině kácení a oklešťování silničních alejních stromů. Zákon č. 72/1884 čes. z. z., v příčině vysazování a ochrany alejí aneb jednotlivých stromořadí podél veřejných silnic. Vyhláška moravského místodržitelství č. 25/1878 mor. z. z., kterou se nové naučení o technickém řízení v příčině zakládání a spravování okresních silnic, předpis pro cestmistry a nový předpis pro pohrabáče na okresních silnicích ve známost uvádí. Vyhláška moravského místodržitelství č. 73/1888 mor. z. z., kterou se prohlašuje změněné naučení o technickém řízení při stavbě a udržování okresních silnic 2.třídy (silnic vedlejších). Zákonný článek I/1890 o cestách a mýtech. Zákon č. 126/1892 ř. z., jímž stanoví se měna korunová. Vyhláška moravského místodržitele č. 29/1892 mor. z. z., kterou se na základě platných zákonů a předpisů se schválením c. k. ministeria záležitostí vnitřních prohlašuje prozatímní řád policie silniční, platný pro silnice říšské v Markrabství moravském. Zákonný článek XII/1894 o polním hospodářství. Zákon č. 34/1896 slez. z. z., stran sázení a hájení alejí neb stromořadí při říšských, okresních a obecních silnicích. Zákon č. 33/1898 slez. z. z., kterýž se týče zakládání a udržování neerárních silnic a cest. Výnos ministra záležitostí duchovních a vyučování č. 55/1899 ř. z., jímž se mění stanovy ústřední komise pro vyhledávání a zachování památek uměleckých a historických. Vyhláška moravského místodržitelství č. 64/1907 mor. z. z., kterou se vydává nové naučení o technickém řízení při stavbě a udržování okresních silnic I. a II. třídy, dále instrukce pro cestmistry a předpis pro cestáře (pohrabáče). Zákon č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého. Zákon č. 32/1918 Sb. z. a n., o obstavení velkostatků. Zákon č. 38/1918 Sb. z. a n., jímž se zřizuje zemský správní výbor. Zákon č. 76/1919 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení dosavadních obecních zřízení a městských statutů v Československé republice. (Novela k obecním zřízením). 284

285 Zákon č. 212/1919 Sb. z. a n., jímž se zřizuje zemská správní komise pro Slezsko. Zákon č. 215/1919 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku pozemkového. Zákon č. 330/1919 Sb. z. a n., o pozemkovém úřadě. Zákon č. 438/1919 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrizace. Zákon č. 76/1920 Sb. z. a n., o inkorporaci kraje Hlučínského. Zákon č. 81/1920 Sb. z. a n., kterým se vydávají po rozumu -u 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. zák. a nař., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr ku přidělené půdě. (Zákon přídělový.) Zákon č. 329/1920 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový. Zákon č. 33/1922 Sb. z. a n., o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy. Nařízení vlády č. 21/1923 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon ze dne 27. ledna 1922, č. 33 Sb. z. a n., o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy. Zákon č. 76/1927 Sb. z. a n., o přímých daních. Zákon č. 125/1927 Sb. z. a n., o organisaci politické správy. Zákon č. 177/1927 Sb. z. a n., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon). Zákon č. 86/1937 Sb. z. a n., o drahách (železniční zákon). Zákon č. 330/1938 Sb. z. a n., o zmocnení ku zmenám ústavnej listiny a ústavných zákonov republiky Česko - Slovenskej a o mimoriadnej moci nariaďovacej. Zákon č. 192/1946 Sb., o dvouletém hospodářském plánu. Zákon č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Nařízení vlády č. 72/1949 Sb., o újezdních tajemnících. Zákon č. 86/1949 Sb., o přísežných hajných k ochraně lesů, polního majetku, myslivosti, rybářství a vod a vodních děl. Zákon č. 147/1949 Sb., jímž se vydávají některé předpisy o veřejných silnicích. Nařízení ministra techniky č. 2/1950 Sb., o působnosti národních výborů při stavbě, správě a udržování státních silnic. Zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní. 285

286 Zákon č. 89/1950 Sb., trestní řád správní. Zákon č. 97/1950 Sb., o drahách. Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Nařízení vlády č. 37/1951 Sb., o vybudování a provozu drah. Nařízení vlády č. 112/1951 Sb., o reorganisaci státní památkové péče. Vyhláška Státního úřadu plánovacího č. 228/1951 Ú. l., o určování náhrady za vyvlastnění a za předběžné užívání nemovitostí. Vyhláška Ministerstva zemědělství a Ministerstva lesů a dřevařského průmyslu č. 331/1951 Ú. l., o ochraně stromů rostoucích mimo les a o hospodaření dřívím z nich vyrobených. Vyhláška Ministerstva vnitřního obchodu č. 85/1952 Ú. l., o zásobování spotřebitelů zařazených do skupin domácího otopu uhlím a palivovým dřívím a ostatních spotřebitelů palivovým dřívím. Vyhláška Ministerstva lesů a dřevařského průmyslu č. 198/1952 Ú. l., o podrobných podmínkách pro výkup, odvoz, dodávky a odběr surového dříví. Vyhláška Ministerstva lesů a dřevařského průmyslu č. 211/1952 Ú. l., o některých opatřeních o hospodářském využití surového dříví. Zákon č. 102/1953 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení trestního práva správního. Vyhláška Ministerstva lesů a dřevařského průmyslu č. 250/1954 Ú. l., o výkupu surového dříví. Zákon č. 1/1955 Zb. SNR, o štátnej ochrane přírody. Zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství. Zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Nařízení vlády č. 70/1956 Sb., kterým se provádí zákon č. 111/1955 Sb., o vodním hospodářství. Zákon č. 14/1957 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon správní č. 88/1950 Sb. Zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon). 286

287 Nařízení vlády č. 80/1957 Sb., kterým se provádí zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon). Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 131/1957 Ú. l., o dobrovolných pracovnících státní ochrany přírody (konzervátorech a zpravodajích). Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 54/1958 Ú. l., kterou se určují chráněné druhy rostlin a podmínky jejich ochrany. Zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách. Nařízení vlády č. 14/1959 Sb., kterým se provádí zákon o vodním hospodářství. Vyhláška Ministerstva školství a kultury č. 228/1959 Ú. l., o evidenci chráněných částí přírody a o náhradě za majetkovou újmu vzniklou z omezení stanovených podmínkami ochrany. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 32/1960 Sb., o výkupu surového dříví a o mimořádném zásobování dřívím. Zákon č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů (plynárenský zákon). Nařízení vlády č. 71/1960 Sb., o rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů a o uspořádání a činnosti jejich orgánů. Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky. Zákon č. 166/1960 Sb., o lesích a lesním hospodářství (lesní zákon). Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon). Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník. Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 136/1961 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon). Vyhláška ministra financí č. 18/1963 Sb., o stanovení náhrady za vyvlastnění nemovitostí občanům a soukromým právnickým osobám. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Zákon č. 51/1964 Sb., o drahách. Vyhláška ministerstva dopravy č. 52/1964 Sb., kterou se provádí zákon o dráhách. 287

288 Zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby. Vyhláška Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství a Ministerstva spravedlnosti č. 62/1964 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o rozvoji rostlinné výroby. Vyhláška Ministerstva financí č. 73/1964 Sb., o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitostí. Zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích. Vyhláška Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 89/1965 Sb., o výkupu surového dříví, ochraně stromů rostoucích mimo les a o mimořádném zásobování dřívím. Vyhláška vlády č. 120/1966 Sb., o ukládání pokut za porušování povinností stanovených k ochraně vod před znečišťováním. Zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech. Vyhláška Ministerstva lesního a vodního hospodářství č. 154/1968 Sb., kterou se zrušují některá ustanovení vyhlášky ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. 89/1965 Sb., o výkupu surového dříví, ochraně stromů rostoucích mimo les a o mimořádném zásobování dřívím. Vyhláška Českého cenového úřadu a Ministerstva financí České socialistické republiky č. 43/1969 Sb., o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitostí. Vyhláška Ministerstva lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky č. 142/1969 Sb., o výkupu dříví z lesa. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon). Nařízení vlády České socialistické republiky č. 26/1975 Sb., o pokutách za porušení povinností stanovených na úseku vodního hospodářství. Zákon č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví. Zákon č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství. Vyhláška Ministerstva lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky č. 97/1977 Sb., o odborné správě lesů a o příspěvcích za ni. 288

289 Vyhláška Ministerstva kultury České socialistické republiky č. 142/1980 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o ochraně stromů rostoucích mimo les, o postupu při výjimečném povolování jejich kácení a o způsobu využití dřevní hmoty z těchto stromů. Zákon č. 27/1984 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon). Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 35/1984 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (silniční zákon). Vyhláška Federálního ministerstva financí č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim. Vyhláška Českého cenového úřadu č. 128/1984 Sb., o cenách staveb, pozemků, porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Zákon č. 89/1987 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla. Zákon č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví. Vyhláška Ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků. Zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví. Zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Vyhláška ministerstva financí České republiky č. 316/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků. Vyhláška Ministerstva financí České republiky č. 393/1991 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. 289

290 Vyhláška Ministerstva financí č. 178/1994 Sb., o oceňování staveb, pozemků a trvalých porostů. Zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Vyhláška Ministerstva financí č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Vyhláška Ministerstva financí č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy). Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). Vyhláška Ministerstva financí č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška). 290

291 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 378/2010 Sb., o stanovení druhového seznamu pěstovaných rostlin. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení. Vyhláška Ministerstva financí č. 441/2013 Sb. k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška). Nařízení vlády č. 307/2014 Sb., o stanovení podrobností evidence využití půdy podle uživatelských vztahů. Zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Zákon č. 319/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 45/2018 Sb., o plánech péče, zásadách péče a podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 86/2019 Sb., kterou se mění vyhláška č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, ve znění vyhlášky č. 222/2014 Sb Judikatura Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. září 1881, č Nález Nejvyššího správního soudu ze dne 3. září 1924, č Nález Nejvyššího správního soudu ze dne 3. září 1924, č Nález Nejvyššího správního soudu ze dne 23. května 1928, č Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. listopadu 1935, sp. zn. Rv I 2211/33. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. října 1936, sp. zn. R II 466/36. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. října 1975, sp. zn. 4 Cz 68/75 (R 56/75). Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 20. května 1988, sp. zn. 5 Tz 14/

292 Nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2002, sp. zn. Pl ÚS 11/01. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2002, sp. zn. 22 Cdo 1624/2000. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2002 sp. zn. 22 Cdo 2108/2000. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2004 sp. zn. 29 Odo 207/2002. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 25 Cdo 73/2004. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. dubna 2010 sp. zn. 1 As 9/2008. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013 sp. zn. 22 Cdo 2746/2012. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 4 As 84/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015 sp. zn. 22 Cdo 3940/2014. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. listopadu 2015, č. j. 7 As 162/ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016, sp. zn. 25 Cdo 2466/2014. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2017, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. prosince 2019, sp. zn. 1 Ac 299/ Ostatní prameny Moravský zemský sněm. Sněmovní list o sezeních moravského sněmu zemského svolaného Nejvyšším patentem ze dne 20. března Brno: Fr. Winiker, Moravský zemský sněm. Sněmovní list o sezeních moravského sněmu zemského svolaného Nejvyšším patentem ze dne 15. prosince Brno: Fr. Winiker & Schickard, 1897, 874 s. Moravský zemský sněm. Sněmovní list o sezeních mor. sněmu zemského svolaného Nejvyšším patentem ze dne 24. listopadu Brno: Fr. Winiker & Schickard, 1901, 798 s. Moravský zemský sněm. Sněmovní list o sezeních moravského sněmu zemského svolaného Nejvyšším patentem ze dne 12. prosince Brno: Fr. Winiker & Schickard, 1902, 938 s. Moravský zemský sněm. Sněmovní list o sezeních moravského sněmu zemského svolaného Nejvyšším patentem ze dne 14. prosince Brno: Fr. Winiker & Schickard, 1903, 1529 s. 292

293 9.2 Seznam použité literatury ADAMOVÁ, Karolina. Vdání. In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. XX. svazek Vá - Volba. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2020, s ISBN ; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., ISBN AMBROŽ, Josef. Staré duby na Třeboňsku. In: Krása našeho domova, roč. 18, 1926, s AMBROŽ, Josef. Stav stromů na Třeboňsku. In: Krása našeho domova, roč. 21, 1929, s AMBROŽ, Václav. Silniční stromořadí v krajinné architektuře. In: Ochrana přírody, roč. 12, 1957, s ISSN X. ANDRESKA, Jan. K stopadesátému výročí Žofínského pralesa. In: Památky a příroda, roč. 13, 1988, s ISSN ANONYM. Jednání zemského sněmu českého. In: Národní listy, roč. 6, , s. 2. ANONYM. Zákon o ochraně polního majetku I. In: Národní listy, roč. 15, , s. 1. ANONYM. Ze Sedlčan, dne 3. prosince. In: Čech, politický týdenník katolický, roč. 9, , s. 2. ANONYM. Vysazování stromů podél silnic. In: Ohlas od Nežárky, roč. 17, , s ANONYM. Je potřeba, aby byl vydán zemský zákon o osazování silnic? In: Moravská orlice, roč. 38, , č. 293, s. 9. ANONYM. První stromová slavnost v Praze. In: Krása našeho domova, roč. 1, , s ANONYM. Z Těšínska. In: Opavský týdenník, roč. 36, , č. 20, s. 3. ANONYM. Zaopatřování stromořadí na zimu. In: Opavský týdenník, roč. 36, , č. 75, s. 5. ANONYM. Stromořadí ve Slezsku. In: Opavský týdenník, roč. 39, , č. 53, s. 5. ANONYM. Hora Kutná. (Jubilejní jednatelská zpráva okraš. spolku Hora Kutná). In: Krása našeho domova, roč. 7, 1911, s

294 ANONYM. Záchrana staleté památné lípy v Radošovicích u Říčan. In: Krása našeho domova, roč. 9, 1913, s ANONYM. Zajímavý výnos na ochranu domoviny a zvelebení cizineckého ruchu. In: Krása našeho domova, roč. 10, 1914, s ANONYM. Zachráněný strom. In: Krása našeho domova, roč. 11, , s. 60. ANONYM. Chtějí vykácet stromořadí. In: Národní politika, roč. 36, , s. 5. ANONYM. Lípa v Malonicích. In: Krása našeho domova, roč. 13, , s ANONYM. Návrh zákona poslance J. V. Stejskala a soudruhů na ochranu památek přírodních. In: Krása našeho domova, roč. 14, 1922, s ANONYM. Ochrana stromů. In: Krása našeho domova, roč. 14, 1922, s ANONYM. Prastarý dub vyvrácen. In: Krása našeho domova, roč. 14, 1922, s ANONYM. Skácení stromů před domem číslo popisné 48 v Lobkovicích. In: Krása našeho domova, roč. 16, 1924, s. 70. ANONYM. Pěstování stromoví a ochrana domoviny. In: Krása našeho domova, roč. 17, 1925, s. 13. ANONYM. Zákaz skácení památného dubu u Borohrádku. In: Krása našeho domova, roč. 17, 1925, s. 13. ANONYM. Ochrana topolu v Hrobcích. In: Krása našeho domova, roč. 17, 1925, s. 30. ANONYM. Platan v Poplzí. In: Krása našeho domova, roč. 17, 1925, s. 51. ANONYM. Ochrana lipové aleje v Kocelovicích. In Krása našeho domova, roč. 18, 1926, s. 44. ANONYM. Ochrana tisu ve Vilímovicích. In: Krása našeho domova, roč. 18, 1926, s. 44. ANONYM. Ochrana stromů v Koječíně na Humpolecku. In: Krása našeho domova, roč. 18, 1926, s ANONYM. Ochrana památek při pozemkové reformě. In: Krása našeho domova, roč. 18, 1926, s ANONYM. Vykácení lip u dvora v Habarticích u Klatov. In: Krása našeho domova, roč. 19, 1927, s

295 ANONYM. Ochrana památné lipové aleje v Heřmanově Městci. In: Krása našeho domova, roč. 19, 1927, s. 13. ANONYM. Král čerchovských lesů skácen. In: Nová doba, roč. 33, , s ANONYM. Stromořadí se soustavně ničí. In: Krása našeho domova, roč. 21, 1929, s. 74. ANONYM. Zajímavé a vzácné stromy v Československu. In: Krása našeho domova, roč. 21, 1929, s , ANONYM. Symbol šumavského hvozdu. In: Krása našeho domova, roč. 21, 1929, s ANONYM. Skácení 430leté lípy. In: Krása našeho domova, roč. 25, 1933, s. 61. ANONYM. Zákon na ochranu přírody a krajiny. In: Krása našeho domova, roč. 37, 1946, s ANTOŠ, Jiří. Kolik stojí strom? In: Ochrana přírody, roč. 22, 1967, s ISSN X. ANTOŠ, Jiří. Ochrana stromů rostoucích mimo les. In: Památky a příroda, roč. 6, 1981, s ISSN ASTRID. K chystanému zákonu o organisaci ochrany přírodních památek. In: Nová práce, list pro organisaci práce, technickou a sociální politiku, roč. 3, 1921, s BARTUŠKA, Václav a kol. Staré a památné stromy Třeboňska. České Budějovice: Veduta, 2008, 185 s. ISBN BEZDĚKA, Jindřich V. Ochranářské snahy na Březových Horách před dvěstěpadesáti lety. In: Ochrana přírody, roč. 18, 1963, s. 21. ISSN X. BĚLIČ, Jaromír; KUČERA, Karel; KAMIŠ, Adolf. Malý staročeský slovník: příručka ke studiu na filozof. a pedagog. fakultách. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, 707 s. BĚLOVSKÝ, Petr. Občanské právo. In: BOBEK, Michal; MOLEK, Pavel a ŠIMÍČEK, Vojtěch. Komunistické právo v Československu: kapitoly z dějin bezpráví. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2009, s ISBN BÍLÝ, Jiří. Maiestas Carolina. In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. III. svazek K M. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016, s ISBN ; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., ISBN

296 BORSKÝ, Jan. Aleje v minulosti a za současné plurality názorů. In: Urbanismus a územní rozvoj, roč. 13, 2010, č. 6, s ISSN je BRANDL, Vincenc. Výklad některých věcí ze zpěvu Záboj a Slavoj. In: Časopis Matice moravské, 1870, roč. 2, s BRANDL, Vincenc. O vdání v právě českém. In: Právník, 1870, roč. 9, s BRANDL, Vincenc. Kniha Rožmberská. Praha: E. Grégr, BRANDL, Vincenc. Statuta Conradi. In: Právník, 1873, roč. 12, s a BULÍŘ, Pavel. Vegetační doprovody silnic. Praha: Sempra Praha výzkumný a šlechtitelský ústav okrasného zahradnictví, 1988, 198 s. BURKET, Ladislav. Nauka o ochraně lesů. Písek: Jaroslav Burian, ČÁDA, František. Zemské zřízení moravské z roku 1535 spolu s tiskem z roku 1562 nově vydaným. Praha: Česká akademie věd a umění, 1937, 315 s. ČADEK, Vincenc. Pěstování ovocného stromoví při silnicích a železničních tratích: pojednání o tom, jakým způsobem zužitkovati okraje silnic a železničních tratí, kterak stromky na těchto místech sázeti a ošetřovati, kterých druhů stromů užíti, kdo by měl na stromořadí dohlížeti a jakým způsobem ovoce ze stromořadí zužitkovati. Praha: A. Reinwart, 1910, 20 s. ČELAKOVSKÝ, Jaromír. O právních rukopisech města Litoměřic. In: Časopis Musea král. Českého, roč. 53, 1879, s ISSN ČELAKOVSKÝ, Ladislav Josef. Prodromus květeny české. Dodatky do r. 1882, doslov, seznamy a rejstřík. Praha: E. Grégr, 1883, 266 s. ČERNÝ, Ctibor. K oceňování stromů rostoucích mimo les. In: Ochrana přírody roč. 27, 1972, s ISSN X. ČEŘOVSKÝ Jan. Vznik, vývoj a současný stav ochrany přírody ve světě i u nás. Praha: Sbor ochrany přírody Společnosti Národního muzea v Praze, 1964, 167 s. ČEŘOVSKÝ, Jan. Ochrana přírody a krajiny v České republice. In: MACHAR, Ivo; DROBILOVÁ, Linda. Vybrané aktuální problémy a možnosti jejich řešení. I. Díl. Olomouc: Univerzita Palackého, 2012, s ISBN

297 ČISTECKÝ, Jiří. Silnice a cesty. In: FLÖGEL, Jaroslav. (ed.) Praktická příručka pro obecní a okresní funkcionáře: výklad zákonů a nařízení ze všech oborů samosprávy obecní a okresní s pokyny a vzorci. Praha: Vl. Orel, 1933, s ČÍŽEK, Karel. Zákon, daný dne 2. prosince 1884, pro království české, v příčině vysazování a ochrany alejí aneb jednoduchých stromořadí podél veřejných silnic. In: Samosprávný obzor, roč. 7,1885, č. 3, s ČÍŽEK, Karel. Právo vodní dle zákona ze dne 28. srpna 1870 pro království České. Praha: Jindřich Mercy, 1886, 643 s. DAMOHORSKÝ, Milan. Právní úprava ochrany dřevin v České republice. In: Ochrana přírody, roč. 53, 1998, s ISSN X. DAMOHORSKÝ, Milan. Platná právní úprava ochrany dřevin a nakládání s nimi v České republice. In: Strom pro život život pro strom V, Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2005, s ISBN DAMOHORSKÝ, Milan. Padesát let od přijetí prvního českého zákona o ochraně přírody. In: Ochrana přírody, roč. 61, 2006, s ISSN X. DOUCHA, František. Ochrana stromů. Praha: Kober & Markgraf, 1859, 56 s. DUDÍK, Beda. Dějiny Moravy. Díl VIII. Kulturní poměry na Moravě od roku 1197 do Praha: F. Tempský, ELIÁŠ, Karel. Stromy a občanský zákoník. In: Právník, roč. 154, 2015, č. 11, s ISSN EMLER Jan. Ochrana domoviny. In: MERHOUT, Cyril; NĚMEC, Bohumil. Národní čítanka. Praha: B. Kočí, 1918, s ESTERKA, Jakub. (ed.) Zachování alejí jako typického prvku české krajiny: sborník referátů z odborného semináře konaného dne 29. dubna 2010 v Praze. Praha: Arnika - Centrum pro podporu občanů, 2010, 97 s. ISBN FALADA, David. Koldínův zákoník a římskoprávní instituty. In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. III. svazek K M. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016, s ISBN ; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., ISBN

298 FIALA, Josef, KINDL, Milan a kol. Občanský zákoník: komentář. I. díl ( 1 až 487) Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, 904 s. ISBN FLODR, Miroslav. Právní kniha města Brna z poloviny 14. století. I. Úvod a edice. Brno: Archiv města Brna, 1990, 512 s. ISBN FRANKOVÁ, Martina. Právní úprava chráněných území na ochranu přírody do roku In: České právo životního prostředí, roč. 14, 2014, č. 2, s ISSN FRAZER, James George. Zlatá ratolest: magie, mýty, náboženství. 2. vyd. Přeložili Věra HEROLDOVÁ-ŠŤOVÍČKOVÁ, Erich HEROLD. Praha: Mladá fronta, ISBN FRIČ, Jan a kol. Velké vzory našeho lesnictví. Praha: SZN, FRIČ, Jan. Úprava zbytku kmene památného stromu. In: Krása našeho domova, roč. 37, 1946, s FRIEDL, Karel; DAMOHORSKÝ, Milan. Podstatná novelizace zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. In: Památky a příroda, roč. 12, 1987, s ISSN GÁBRIŠ, Tomáš; JÁGER, Róbert. Opätovne k Súdnemu zákonníku pre ľud (Zakon sudnyj ljudem): k možnostiam rekonštrukcie archaického práva na Veľkej Morave. In: Právněhistorické studie, 40/1, 2016, s ISSN GEBAUER, Jan. Kniha Rožmberská. In: Listy filologické a paedagogické, 1880, roč. 7, s HANEL, Jaromír. O vlivu práva německého v Čechách a na Moravě. Praha: E. Grégr, HENDRYCH, Dušan a kol. Správní právo: obecná část. 8. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, 792 s. ISBN HEYROVSKÝ, Leopold. Dějiny a systém soukromého práva římského. 6. vyd. Bratislava: Nákladem Právnické fakulty University Komenského, 1927, 656 s. HN. Čáslavské topoly. In: Krása našeho domova, roč. 12, , s. 13. HOFFMANN, Josef; DANEK, Josef. Rejstřík československého práva. Praha: Československý Kompas, 1936, 654 s. HORÁK, Ondřej. Pozemková reforma meziválečná. In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. V. svazek Pa Právni. Plzeň: 298

299 Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016, s ISBN ; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., ISBN HORÁK, Ondřej. Pozemková reforma po 2. světové válce. In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. V. svazek Pa Právni. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016, s ISBN ; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., ISBN HOSTIČKA, Miloš; CHARVÁT, František. První desetiletí ochrany přírody na krajských střediscích státní památkové péče a ochrany přírody v českých zemích. In: Ochrana přírody, roč. 23, 1968, s ISSN X. HROBAŘ, František. Zvýšení krásy krajiny vysazováním nových stromů a uchování starých. In: Krása našeho domova, roč. 37, 1946, s HROBAŘ, František. Staré a památné stromy na Žambersku, Králicku a Rokytnicku v Orlických horách. Praha: Svaz spolků okrašlovacích a ochranářských v Praze, 1949, 160 s. HRUŠKOVÁ, Marie; TUREK, Jaroslav. O památných stromech. Praha, SPN, 1986, 141 s. HRUŠKOVÁ, Marie; TUREK, Jaroslav. Památné stromy. 2. vyd. Praha: Tiskárny Havlíčkův Brod, 2003, 197 s. ISBN HRUŠKOVÁ, Marie. Podivuhodné stromy. Praha: Knižní klub, 2011, 168 s. ISBN HRUŠKOVÁ, Marie; VĚTVIČKA, Václav a kol. Aleje: krása ohroženého světa. Praha: Mladá fronta, 2012, 183 s. ISBN CHADT-ŠEVĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista. Dějiny lesů a lesnictví (hospodářství lesního a hospodářského lesního zřízení či úpravy lesa - soustav) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Písek (Obora): nákl. vl., JAN, Libor. Statuta Konráda Oty a problémy jejich historické a právněhistorické interpretace. In: Časopis Matice moravské, roč. 136, 2017, č. 1, s ISSN X. JANIŠ, Dalibor. Práva a zřízení Markrabství moravského z roku 1545: (pokus moravských stavů o revizi zemského zřízení): historický úvod a edice. Brno: Matice moravská, 2005, 295 s. ISBN

300 JANIŠOVÁ, Jana; JANIŠ Dalibor. Moravská zemská zřízení a kodifikace zemského práva ve střední Evropě v 16. a na začátku 17. století. Dolní Břežany: Scriptorium, 2016, 480 s. ISBN JANIŠOVÁ, Jana; JANIŠ, Dalibor. Komentář k moravským zemským zřízením z let Praha: Leges, 2017, (2 svazky) 592, 703 s. ISBN JÁNSKÝ, Jiří. Kronika česko-bavorské hranice = Chronik der Böhmisch-bayerischen Grenze I. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2001, 327 s. ISBN JARNÍK, Jan Urban. Kterak došlo k založení Svazu českých spolků okrašlovacích a které jsou jeho cíle. In: Krása našeho domova, roč. 3, 1907, s , 36 38, 62 63, JEDLIČKA BRODSKÝ, Břetislav. Přírodní památky a jejich záchrana. In: Krása našeho domova, roč. 4, 1908, s JEHLIČKA, Petr; SMITH, Joe. Trampové, přírodovědci a brontosauři: předlistopadová zkušenost českého environmentálního hnutí jako předzvěst ekologické modernizace. In: Soudobé dějiny XXIV / 1 2, 2018, s JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, 968 s. ISBN JELÍNKOVÁ, Jitka; TUHÁČEK, Miloš. Právní vztahy k dřevinám. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2018, 208 s. ISBN: JELÍNKOVÁ, Jitka. Stromoví v tzv. dopadové vzdálenosti od dráhy vztah novely 10 zákona o drahách k zákonu o ochraně přírody a krajiny. In: Správní právo, 2020, č. 4 s ISSN JEŘÁBEK, Luboš. Návrh v příčině vydání zákona na ochranu přírodních a krajinných památek v Království českém. In: Krása našeho domova, roč. 5, 1909, s JIREČEK, Hermenegild. Slovanské právo v Čechách a na Moravě. Praha: Karel Bellmann, JIREČEK, Hermenegild. Slovanské právo v Čechách a na Moravě. Doba třetí: Století čtrnácté. Svazek I, Základy zemského zřízení. Praha: F. Tempský, JIREČEK, Hermenegild. Obnovené právo a zřízení zemské dědičného království Českého. Verneuerte Landes-Ordnung des Erb-königreichs Böhmen. Praha: F. Tempský,

301 JIREČEK, Hermenegild. Obnovené zřízení zemské dědičného markhrabství moravského Brno: nákl. vl., 1890, 483 s. JIREČEK, Hermenegild; JIREČEK Josef. M. Brikcího z Licka Práva městská dle textu z r Praha: Právnická jednota, JIREČEK, Josef. Práva městská království českého a markrabství moravského spolu s krátkou jich summou od M. Pavla Krystyana z Koldína. Praha: Spolek českých právníků Všehrd, KAMENICKÝ, Karel. Ovocná a okrasná stromořadí: pojednání o stromořadích silničních, výsadbách podél železničních tratí a vodních toků, o osazování pustých míst a neplodných strání. Praha: Nákladem Ministerstva zemědělství republiky Československé, 1932, 101 s. KÁŠOVÁ, Eva. Právní režim ochrany dřevin podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. In: Právo časopis pro právní teorii a praxi, roč. 2, 2009, č. 4, s ISSN KAVINA, Karel. O pralese boubínském. In: Krása našeho domova, roč. 13, , s. 2 4, 17 19, 47 48, 55 57, 80. KINDL, Milan. Malé zamyšlení nad starým tématem (převisů a podrostů). In: Právník, roč. 138, 1999, č. 5, s ISSN KKA. Šrůtkova lípa v Machově u Hronova. In: Krása našeho domova, roč. 36, , s KKA. Prohlášení stromů za chráněné. In: Krása našeho domova, roč. 33, 1941, s KLÍMA, Josef. Nejstarší zákony lidstva: Chammurapi a jeho předchůdci. Praha: Academia, KNAPP, Viktor. Vlastnictví v lidové demokracii: právní úprava vlastnictví v Československé republice. Praha: Orbis, 1952, 510 s. KOL. AUTORŮ. Ottův slovník naučný. 24. díl. Staroženské Šyl. Praha: Jan Otto, 1906, 904 s. KOL. AUTORŮ. Stromořadí jako fenomén krajiny: sborník referátů: 23. října 2008, Roztoky u Křivoklátu. Praha: Česká lesnická společnost, 2008, 36 s. ISBN

302 KOL. AUTORŮ. Aleje podél silnic a na hranicích se zemědělskou a lesní půdou: sborník referátů: 12. dubna 2011, Praha. Praha: Česká lesnická společnost, 2011, 32 s. ISBN KOL. AUTORŮ. Ochrana alejí pro rozvoj regionů: mezinárodní konference: prosince 2013, Uherské Hradiště, Fakulta logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati: sborník prezentací. Praha: Arnika - Centrum pro podporu občanů, 2013, 67 s. ISBN KOLAŘÍK, Jaroslav a kol. Oceňování dřevin rostoucích mimo les včetně výpočtu kompenzačních opatření za kácené nebo poškozené dřeviny: metodika AOPK. Praha: AOPK, 2017, 118 s. ISBN KOMÁREK, Julius. Kterak přesazen a na živu zachován třistaletý tis. In: Krása našeho domova, roč. 8, 1912, s KRÁLÍK, Michal; DOBROVOLNÁ, Eva. Nejvyšší soud: K možnosti odstranění stromů. In: Bulletin advokacie, 2017, č. 9, s ISSN KRČMÁŘ, Jan. Právo občanské. II, Práva věcná. 3. vyd. Praha: Knihovna Sborníku věd právních a státních, 1946, 403 s. KREJČÍ, Dobroslav. Statistická příručka království českého. Praha: Zemská statistická kancelář, 1909, 483 s. KREJČÍ, Dobroslav. Statistická příručka království českého. Praha: Zemská statistická kancelář, 1913, 524 s. KREUZ, Petr a MARTINOVSKÝ, Ivan. Vladislavské zřízení zemské: a navazující prameny (Svatováclavská smlouva a Zřízení o ručnicích). Praha: Scriptorium, 2007, 526 s. ISBN KUBA, Ludvík Mario. Deset let. In: Ochrana přírody, roč. 21, 1966, s ISSN X. KUBA, Ludvík Mario; MARŠÁKOVÁ NĚMEJCOVÁ, Marie. Chráněné stromy, skupiny stromů, stromořadí. In: Ochrana přírody, roč. 20, 1965, č. 5 nestránkovaná příloha. ISSN X. KUBEŠA, Petr. Stručný přehled použití alejí v historii a legislativa upravující jejich použití od poloviny 18. století do století 20. In: Historie a současnost alejí v krajině a urbanizovaném 302

303 prostředí: sborník přednášek z odborného semináře konaného v Olomouci ve dnech 17. až 18. září Olomouc: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Olomouci, 2007, s. ISBN KUBŮ, František. Chebský lesní řád z roku In: POLÍVKA, Miloslav; SVATOŠ, Michal (eds.) Historia docet: sborník prací k poctě šedesátých narozenin prof. PhDr. Ivana Hlaváčka, CSc. Praha, Historický ústav Československé akademie věd, s. ISBN KUČERA, Bohumil. 40 let odborné složky státní ochrany přírody. In: Ochrana přírody, roč. 53, 1998, s ISSN X. KUDERA, Jiří. Zaniklá velká dřeva jedlová v Českém lese. In: Český les. Příroda a historie, 2010, č. 7 8, s KÜHN, Petr: Rudolf Korb a jeho "Boží zahrada." In: Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska, roč. 9, 2000, s ISBN , ISSN KUKLÍK, Jan a kol. Vývoj československého práva Praha: Linde, 2009, 727 s. ISBN KULÍŘOVÁ, Květa; SANDER, Rudolf. (eds.) Patenty: Katalog sbírky patentů Státního ústředního archivu v Praze. Praha: Archivní správa ministerstva vnitra ČSR, KULT, Arnošt. Právo vodní. In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VII. svazek Právo pra Prob. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2017, s ISBN ; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., ISBN KYZLÍK, Pavel, RUDL, Aleš a kol. Památné stromy Prahy. Praha: Pro Magistrát hl. m. Prahy vydala 1/43 ZO ČSOP, 2011, 191 s. ISBN LHOTSKÝ, Oldřich. Ochrana stromů na nelesní půdě. In: Ochrana přírody, roč. 11, 1956, s ISSN X. LIPSKÝ, Zdeněk. Vývoj ochrany přírody v českých zemích. In: Životné prostredie, roč. 50, 2016, s ISSN LIŠKA. Lípa královská jinak Karlova. In: Krása našeho domova, roč. 9, 1913, s LUTOVSKÁ, Pavla. Zemský památkový úřad Praha. (1864) (1962). Inventář. Praha: Národní archiv,

304 MACENAUER, Josef. Okresní spojovací a obecní silnice a cesty v Markhrabství Moravském. Olomouc: nákl. vl., 1878, 142 s. MACHOVEC, František. Hraniční stromy součástí zeleně. In: Živa, roč. 24, 1976, č. 3, s ISSN MACHOVEC, Jaroslav. Připomínky ke společenské ochraně dřevin. In: Památky a přírody, roč. 13, 1988, s ISSN MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku vyd. Praha: Linde, 2003, 673 s. ISBN MALÝ, Karel a kol. Práva městská Království českého: edice s komentářem. Praha: Karolinum, 2013, 783 s. ISBN MARŠÁKOVÁ, Marie. První ředitel SÚPPOP Jaroslav Veselý. In: Ochrana přírody, roč. 61, 2006, s. 74. ISSN X. MARŠÁKOVÁ NĚMEJCOVÁ, Marie. Dvacet pět let československé ochrany přírody. In: Ochrana přírody, roč. 25, 1970, s ISSN X. MAXIMOVIČ, Rudolf. Nebezpečí v zákoně o dlouhodobých pachtýřích. In: Krása našeho domova, roč. 13, , s. 31. MAXIMOVIČ, Rudolf. Ouhrovské lipové aleje. In: Krása našeho domova, roč. 13, , s MAXIMOVIČ, Rudolf. K dějinám pralesa na velkostatku Nové Hrady. In: Krása našeho domova, roč. 30, 1938, s. 44. MENŠÍK Z MENŠTEJNA, Jakub. O mezech, hranicech, saudu a rozepři mezní i příslušenství jich v království českém. In: JIREČEK, Hermenegild. (ed.) Spisy právnické o právu českém v XVI-tém století. Vídeň, Karel Goriška, M. S. Kdo pustoší zemi Českou. In: Lidové noviny, roč. 41, č. 597, , s. 3. MŠANO. Ochrana přírodních památek. Výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 31. prosince 1933 čís /33-V. Praha: Státní nakladatelství, 1935, 12 s. NAUMAN, Jaroslav. Netřebské tisy. In: Krása našeho domova, roč. 11, , s NĚMEC, Bohumil. Dějiny ovocnictví. Praha: Československá akademie věd, 1955, 277 s. 304

305 NOŽIČKA, Josef. Přehled vývoje našich lesů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1957, 460 s. NOŽIČKA, Josef. Z historie boubínského pralesa. In: Ochrana přírody, roč. 13, č. 6, 1958, s ISSN X. PALACKÝ, Jan. Okrášlení naší vlasti rostlinstvem. In: Živa. Časopis přírodnický, roč. 2, 1854, s PALLADIO, Andrea. Čtyři knihy o architektuře. Přeložila Libuše MACKOVÁ. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, PEJCHAL, Miloš. Použití dřevin v historickém vývoji alejí. In: Historie a současnost alejí v krajině a urbanizovaném prostředí: sborník přednášek z odborného semináře konaného v Olomouci ve dnech 17. až 18. září Olomouc: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště v Olomouci, 2007, s. ISBN PEKÁREK, Milan. Právní režim porostů. In: Časopis pro právní vědu a praxi, roč. 6, 1998, s ISSN PEKAŘ, Josef. Kritické poznámky k pozemkové reformě V. In: Národní listy, roč. 63, , s PEKAŘ, Josef. České katastry vyd. Praha: Historický klub v Praze, PELC, Martin. Environmentální myšlení Rudolfa Korba: k počátkům ochrany přírody v Čechách. In: Acta historica Universitas Silesianae Opaviensis, 2009, č. 2, s ISSN X. PĚŠÁK, Václav. Instrukce pro nejvyššího lovčího v Čechách r a In: Časopis pro dějiny venkova, Selský archiv, 1931, s PEŠOUT, Pavel. Silvestrovský výnos 80 let od vydání. In: Ochrana přírody, roč. 68, 2013, s ISSN X. PLATÓN. Timaios: Kritias. 2. vyd. Přeložil František NOVOTNÝ. Praha: OIKOYMENH, ISBN POLÁK, Václav. Kolik vlastně stojí strom? In: Památky a přírody, roč. 13, 1988, s ISSN PODHAJSKÝ, Vincenc. Za rozvojem spolkův okrašlovacích. In: Krása našeho domova, roč. 4, 1908, s

306 POPELKA, František Ladislav. Zákony a předpisy platné pro veřejné neerární silnice a cesty v království českém zahrnujíc v to zákon o mýtech: vysvětleno a doplněno nálezy nejvyšších stolic. 2. vyd. Praha: Heinrich Mercy, 1885, 126 s. POPELKA, Karel. Naše stromy I. Památná borovice. In: Krása našeho domova, roč. 3, 1907, s PRASEK, Vincenc. Tresty za porušení hranic a mezní vůl. In: Selský archiv, roč. 4, 1905, s PRASEK, Vincenc. Řády požárové. In: Selský archiv, roč. 4, 1905, s PROFOUS, George; LOEB, Robert. The legal protection of urban trees: A comparative world survey. In: Journal of Environmental Law, Volume 2, Issue 2, 1990, s ISSN PROCHÁZKA, Jan Svatopluk. Ochrana stromů. In: Krása našeho domova, roč. 13, , s PROCHÁZKA, Jan Svatopluk. O vývoji hnutí pro ochranu přírody u nás. In: Krása našeho domova, roč. 17, 1925, s , PROCHÁZKA, Jan Svatopluk. Ochrana přírody a přírodních památek. Díl I. a Díl II. Praha: Český čtenář, 1926 a 1927, 270 a 265 s. RADA MĚSTA TŘEBONĚ. J Accuse! In: Krása našeho domova, roč. 20, 1928, s. 55. RAUŠAR, František. Chraňte keřů! In: Krása našeho domova, roč. 11, , s REJZEK, Josef. Ovocnaření v alejích. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1957, 56 s. REŠ, Bohumil. Oceňování hodnoty vzrostlých stromů. In: Ochrana přírody, roč. 25, 1970, s ISSN X. REŠ, Bohumil. Ústřední seznam památných stromů. In: Ochrana přírody, roč. 50, 1995, s ISSN X. REŠ, Bohumil. Záchrana genofondu památných stromů. In: Ochrana přírody, roč. 50, 1995, s ISSN X. REŠ, Bohumil. Nástin koncepce péče o památné stromy. In: Ochrana přírody, roč. 61, 2006, s ISSN X. 306

307 REŠ, Bohumil; ŠTERBA, Pavel. Památné stromy. Metodika AOPK ČR. 3. vyd. (elektronické) Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010, 68 s. ISBN RUDL, Aleš. Významné stromy, živá historie našich obcí a měst. Praha: Agentura Koniklec, o.p.s., 2016, 160 s. ISBN SALÁK, Pavel. Aleje a komunikace v Českém království na počátku 19. století. In: KNOLL, Vilém, KARHANOVÁ, Martina. (eds.) Naděje právní vědy: Býkov 2007: sborník z mezinárodního setkání mladých vědeckých pracovníků konaného ve dnech na Zámeckém statku Býkov. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, s ROUČEK, František, SEDLÁČEK, Jaromír. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. 2. díl Praha: V. Linhart, 1935, 970 s. SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s. ISBN SCHELLE, Karel. Občanské právo. In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. VI. svazek Právní Právo po. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016, s ISBN ; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., ISBN SCHLÉE, Fidelis. Silniční stromořadí. In: FLÖGEL, Jaroslav. (ed.) Praktická příručka pro obecní a okresní funkcionáře: výklad zákonů a nařízení ze všech oborů samosprávy obecní a okresní s pokyny a vzorci. Praha: Vl. Orel, 1933, s SCHOTTKY, Julius Max. Prag, wie es war und wie es ist, nach Aktenstücken und den besten Quellenschriften geschildert. Zweiter Band. Praha: J. B. Calve, 1832, 556 s. SKŘEJPEK, Michal. Římské soukromé právo: systém a instituce. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, ISBN SLEPIČKA, Karel. Chráníme stromy. In: Ochrana přírody, roč. 1, č. 1-2, , s ISSN X. 307

308 SOBOTKA, Primus. Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských: příspěvek k slovanské symbolice. Praha: Nákladem Matice české, SPISAR, Karel. Obrana topolů. In: Krása našeho domova, roč. 6, 1910, s STARÝ, Marek. Jakub Menšík z Menštejna. In: GÁBRIŠ, Tomáš, HORÁK, Ondřej a TAUCHEN, Jaromír (eds.) Školy, osobnosti, polemiky: pocta Ladislavu Vojáčkovi k 65. narozeninám. Brno: The European Society for History of Law, 2017, 608 s. ISBN STEJSKAL, Vojtěch. Nová úprava postihu trestných činů v oblasti ochrany přírody. In: Ochrana přírody, roč. 57, 2002, s ISSN X. STEJSKAL, Vojtěch. Stodvacet let od narození Rudolfa Maximoviče, zakladatele moderní ochrany přírody v Československu. In: Ochrana přírody, roč. 61, 2006, s ISSN X. STEJSKAL, Vojtěch. Úvod do právní ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost. Praha: Linde, 2006, 591 s. ISBN ŠIMANDL, Milan. Nástin historie ochrany stromů v českých zemích. In: Prameny a studie 60, 2017, s ISSN ŠIMANDL, Milan. Soukromoprávní úprava nakládání s dřevinami v České republice. In: Prameny a studie 61, 2017, s ISSN ŠIMANDL, Milan. Řády lesní ( ). In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. X. svazek R Říš. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2017, s ISBN ; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., ISBN ŠIMANDL, Milan. Náhradní výsadba a odvody - slabé stránky právní úpravy ochrany dřevin. In: Správní právo, 2019, č. 6, s ISSN ŠIMEK, Emanuel. Velká Germanie Klaudia Ptolemaia. Svazek II. Brno: Filosofická fakulta, ŠIMR, Jan. Staré stromy Lovosicka. In: Ochrana přírody, roč. 9, 1954, s ISSN X. 308

309 ŠIPR, Jiří. Metodika pro organizátory akcí Hnutí Brontosaurus. Praha: Hnutí Brontosaurus, 1995, 56 s. ŠRÁMEK, Oldřich. Stromořadí v naší krajině. In: Vesmír, roč. 62, 1983, s ISSN ŠULÉŘ, Oldřich; SOBEK, Oldřich; JAROŠEK, Radim. Staré cesty a lidé kolem nich Čtení z Kroniky Okresní správy silnic Nový Jičín. In: Poodří, roč. 6, 2003, č. 3, s ŠVÉDOVÁ, Daniela. Stromy jako doprovod pozemních komunikací a jejich postavení v právních předpisech. In: Strom pro život, život pro strom VII. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2008, s ISBN ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník: komentář. (6 svazků). Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN TEBICH, Jaroslav. Co třeba podniknouti k tomu, aby naše silnice a cesty byly řádně osázeny ovocnými stromy. In: Moravský hospodář, roč. 2, 1900, č. 19, s TETOUROVÁ, Andrea. Právní úprava silnic a cest v Československu od roku 1918 do roku Praha, Rigorózní práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 167 s. TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Kosmůw Letopis český s pokračowáními Kanowníka wyšehradského a Mnicha sázawského. Praha: Nadání Františka Palackého, VACEK, František. Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In: VOJTÍŠEK, Václav (ed.) Sborník příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Díl IV. Praha: Obec hlav. města Prahy, 1923, 593 s. VANĚČEK, Václav. Glossy k t. zv. Statutům Konrádovým. In: Sborník věd právních a státních, 1941, roč. 41, č. 2, s VANĚČEK, Václav. Ordo iudicii terrae a jeho pořadí v právních památkách českých. In: Sborník věd právních a státních, 1942, roč. 42, č. 4, s VANĚČEK, Václav. Záhada vdání. In: Rozpravy České akademie věd a umění. Třída I., 1942, č. 95. VANĚČEK, Václav. Malé dějiny státu a práva v Československu. Praha: [nákladem vlastním], 1947, 210 s. VANÍČEK, Vlastimil. Silniční sadovnictví. Praha: Vědecko-technické nakladatelství, 1951, 27 s. 309

310 VEČEŘ, Antonín. Pěstování stromů ovocných se zvláštním zřetelem na výnosné zakládání stromořadí při cestách veřejných i soukromých. Praha: Kober, 1913, 73 s. VELIČKOVÁ, Markéta; VELIČKA, Petr a kol. Aleje české a moravské krajiny. Historie a současný význam. Praha: Dokořán, 2013, 245 s. ISBN VESELÝ, J. Postavení a úkoly ochrany přírody a krajiny v Československu. In: Ochrana přírody, roč. 4, 1949, s ISSN X. VESELÝ, Jaroslav. Sto let od prvního vydání knížky Ochrana stromů. In: Ochrana přírody, roč. 15, 1960, s. 60. ISSN X. VETEŠNÍK, Pavel. Trestní zákon správní (1950). In: SCHELLE, Karel; TAUCHEN, Jaromír (eds). Encyklopedie českých právních dějin. XVIII. svazek Ta Ty. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2019, s ISBN ; v koedici Ostrava: KEY Publishing s.r.o., ISBN VĚTVIČKA, Václav. Znovu akát? In: Ochrana přírody, roč. 24, s ISSN X. VÍCHA, Ondřej. K odpovědnosti za stav silniční vegetace v průjezdním úseku silnice. In: České právo životního prostředí, roč. 17, 2017, č. 3, s ISSN VINŠ, Antonín. Přehled působnosti okresních národních výborů na úseku státní ochrany přírody. In: Ochrana přírody, roč. 17, 1962, s. 62. ISSN X. VOJÁČEK, Ladislav; SCHELLE, Karel; KNOLL, Vilém. České právní dějiny. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2016, 694 s. ISBN VOLF, František. Praktické případy. In: Právník, roč. 20, 1881, s VRŠKA, Tomáš; HORT, Libor. Historie vzniku lesních rezervací v ČR do roku In: Ochrana přírody, roč. 62, 2008, s ISSN X. WINTER, Zikmund. Kulturní obraz českých měst. Život veřejný v XV. a XVI. věku. Díl druhý. Praha: Matice Česká, WIRTH, Zdeněk. Výtvarné umění. Přírodní památky. In: Národní listy, roč. 51, , s. 3. ZAJONCOVÁ, Dana. Z Historie nevládní ochrany přírody. TIS Svaz pro ochranu přírody, krajiny a lidí. In: Veronica, 2005, č. 1, s

311 ZÍBRT, Čeněk. Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku = Indiculus superstitionum et paganiarum. 2. vyd. Praha: Academia, ISBN ŽALUD, Josef. Obecní zřízení a řád volení v obcích království Českého s doplňujícími zákony, nařízeními a instrukcemi, zejména se zákonem chudinským a příslušnou částí domovského zákona, jakož i obecním zákonem říšským z 5. března vyd. Praha: Höfer a Klouček, 1907, 738 s. 9.3 Seznam použitých internetových zdrojů ANONYM. Výsledky hlasování In: alejroku.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: ANONYM. Obecná ochrana přírody a krajiny [online]. In: mzp.cz [cit ]. Dostupné z: ANONYM. Významné a památné stromy. In: Mnichovice.cz [online]. Datum publikace neuvedeno [cit ]. Dostupné z: ANONYM. Historie ČSOP. In: csop.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: ANONYM. Významné stromy v Třebíči. In: visittrebic.cz [online]. Datum publikace neuvedeno [cit ]. Dostupné z: KAŇA, Jiří. Správa železnic prosazuje plošné kácení podél tratí. Podle soudu je nezákonné. In: Arnika.org [online] [cit ]. Dostupné z: KELLNER, Zdeněk. Při stavbě křižovatky U Topolu zmizí i strom, který dal místu jméno. In: benesovsky.denik.cz [online] [cit ]. Dostupné z: KREJSA, Jarmil. Proč jsou na stromech různé značky a co označují? In: lesycr.cz [online] [cit ]. Dostupné z: 311

312 LANDA, Jiří. Stromy podél silnic jsou vážné bezpečnostní riziko. In: Ekolist.cz [online] [cit ]. Dostupné z: MACHALOVÁ, Yvona. Významné stromy. In: prerov.eu [online] [cit ]. Dostupné z: MAŘÍKOVÁ-KUBKOVÁ, Jana. Unikátní nález nejstarší značky vyryté do kmene stromu. Arup.cas.cz [online]. Publikováno [cit ]. Dostupné z: PRADINES, Chantal, MARMIER, Francoise. Aleje a bezpečnost silničního provozu ve Francii. Arnika.org [online] [cit ]. Dostupné z: RUDL, Aleš. Významné stromy. In: prazskestromy.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: STEJSKAL, Vojtěch. Stanovisko ve vztahu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. In: arnika.org [online] [cit ]. Dostupné z: df Práwa saszká. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sněm Království českého , stenoprotokoly, 51. schůze, sobota 17. března In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sněm Království českého , stenoprotokoly, 2. zasedání, 20. schůze, sobota 17. ledna In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sněm Království českého , stenoprotokoly, 2. zasedání, 18. schůze, úterý 6. července In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 312

313 Sněm Království českého , stenoprotokoly, 3. zasedání, 4. schůze, čtvrtek 29. září In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sněm Království českého , stenoprotokoly, 3. zasedání, 11. schůze, čtvrtek 13. října In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sněm Království českého , stenoprotokoly, 4. zasedání, 4. schůze, sobota 30. září In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sněm Království českého , stenoprotokoly, 2. zasedání, 9. schůze, úterý 23. září In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sněm Království českého ,9 stenoprotokoly, 2. zasedání, 21. schůze, pondělí 13. října In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Haus der Abgeordneten In: alex.onb.ac.at [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sněm Království českého , stenoprotokoly, 1. zasedání, 10. schůze, pátek 9. října In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sněm Království českého , stenoprotokoly, 2. zasedání, 8. schůze, sobota 23. září In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Československé, stenoprotokoly. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 313

314 Národní shromáždění Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění republiky Československé , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Ústavodárné Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: 314

315 Národní shromáždění Republiky Československé, , stenoprotokoly, 29. schůze, středa 11. května In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Národní shromáždění Republiky Československé, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Česká národní rada, , tisky. In: Psp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno. [cit ]. Dostupné z: Sdělení Ministerstva životního prostředí o uzavření dohody mezi ministerstvem životního prostředí ČR, Ministerstvem dopravy ČR a Ministerstvem vnitra ČR o postupu při aplikaci ustanovení 8 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve vztahu k ustanovení 14 a 20 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon) ve znění pozdějších předpisů. Epravo.cz [online]. Publikováno [cit ]. Dostupné z: 315

316 Důvodová zpráva k zákonu č. 349/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. beck-online.cz [online] [cit ]. Dostupné z: Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP). In: drusop.nature.cz [online]. Datum publikace neuvedeno [cit ]. Dostupné z: Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP). In: drusop.nature.cz [online]. Datum publikace neuvedeno [cit ]. Dostupné z: VITVAR, Petr. Významné stromy. In: mestojablonec.cz [online] [cit ]. Dostupné z: Věstník MŽP, roč. 8, 2008, č. 4. In: Mzp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno [cit ]. Dostupné z: 6.pdf Věstník MŽP, roč. 13, 2013, č. 7. In: Mzp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno [cit ]. Dostupné z: estnik_7.pdf Věstník MŽP, roč. 15, 2015, č. 1. In: Mzp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno [cit ]. Dostupné z: Bstn%C3%ADk_01_leden_2015.pdf Věstník MŽP, roč. 30, 2020, č. 1. In: Mzp.cz [online]. Datum publikace neuvedeno, [cit ]. Dostupné z: Vestnik_leden pdf 316

317 10 Seznam zkratek ABGB Obecný zákoník občanský (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch). AOPK Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. čes. z. z. český zemský zákoník. ČNR Česká národní rada. ČSD Československé státní dráhy. ČSOP Český (dříve Československý) svaz ochránců přírody. ČSR Československá republika. ČSSR Československá socialistická republika. CHKO chráněná krajinná oblast. JZD jednotné zemědělské družstvo. KNV krajský národní výbor. kr. krejcar. KRNAP Krkonošský národní park. KSPPOP Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody. LČR Lesy České republiky, s. p. MLDP Ministerstvo lesů a dřevařského průmyslu. MNV místní národní výbor. mor. z. z. moravský zemský zákoník. MŠANO Ministerstvo školství a národní osvěty. MŠAO Ministerstvo školství a osvěty. MŠVU Ministerstvo školství, věd a umění. MŽP Ministerstvo životního prostředí. NPF Národní pozemkový fond. NPP národní přírodní památka. NPR národní přírodní rezervace. ONV okresní národní výbor. OSN Organizace spojených národů (United Nations). PP přírodní památka. PR přírodní rezervace. ř. z. říšský zákoník. Sb. Sbírka zákonů. Sb. z. a n. Sbírka zákonů a nařízení. 317

318 Sb. z. pol. Sbírka zákonů politických (Politische Gesetzsammlung). Sb. z. s. Sbírka zákonů soudních (Justitzgesetzsammlung). slez. z. z. slezský zemský zákoník. SLZ Sady, lesy a zahradnictví hl. m. Prahy. SSM Socialistický svaz mládeže. SÚPPOP Státní ústav památkové péče a ochrany přírody. SŽDC Správa železniční dopravní cesty (od 1. ledna 2020 Správa železnic). TIS TIS Svaz pro ochranu přírody a krajiny. Ú. l. Úřední list republiky Československé. UNEP Program OSN pro životní prostředí (United Nations Environment Programme). UNESCO Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization). ÚSOP Ústřední seznam ochrany přírody. VKP významný krajinný prvek. zl. zlatý, zlatník. ZNV zemský národní výbor. ZOPK Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. 318

319 11 Seznam příloh Příloha č. 1: Příloha č. 2: Příloha č. 3: Příloha č. 4: Příloha č. 5: Příloha č. 6: Příloha č. 7: Příloha č. 8: Příloha č. 9: Příloha č. 10: Příloha č. 11: Příloha č. 12: Příloha č. 13: Ilustrace z traktátu Jakuba Menšíka z Menštejna O mezech, hranicech, saudu a rozepři mezní i příslušenství jich v Království českém. Zobrazení alejí u silnic na staré mapě. Starý dubový porost na hrázi zrušených rybníků. Statistické údaje o počtu alejních stromů v jednotlivých krajích Českého království v letech Jírovcová alej v Jincích. Topolové stromořadí na hrázi Podměstského rybníka v Čáslavi. Alej u panské cesty v Nové Včelnici. Příklad výměru vyhlašujícího ochranu stromu jako chráněného přírodního výtvoru. Příklady označování chráněných stromů v terénu za doby účinnosti zákona č. 40/1956 Sb. Vyhláška ONV v Jindřichově Hradci o chráněných přírodních výtvorech. Příklad značení památného stromu v současnosti. Výzva Chraň zeleň a pečuj o ni! Hraniční strom, tzv. Katastrální dub v Hrádku u Lázní Bohdaneč. 319

320 12 Přílohy Příloha č. 1 Ilustrace z traktátu Jakuba Menšíka z Menštejna O mezech, hranicech, saudu a rozepři mezní i příslušenství jich v Království českém. V horní třetině je zobrazeno ohledání místa s označenými hraničními stromy. In: FRIEDRICH, Gustav. Archiv český čili staré písemné památky české i moravské. 30. díl. Praha: Ed. Grégr, 1913, s. VII. 320

321 Příloha č. 2 Aleje podél silnic byly zobrazeny na starých mapách. Mapa z doby prvního vojenského mapování v letech a ukazuje aleje při císařské silnici vedoucí přes město Vyškov. Zdroj: 321

322 Příloha č. 3 Některé rybníky byly zrušeny, původní aleje na jejich hrázích zůstaly. Na levém snímku jsou duby na hrázi rybníka Karštejn, zrušeného v 19. století (foto autora, 2015), na pravém skupina dubů na hrázi rybníka Podsedek, zrušeného ve 2. polovině 18. století (foto autora, 2012). Mapa z doby prvního vojenského mapování zobrazuje aleje na hrázích rybníků s vyznačením umístění obou zobrazených skupin stromů. Zdroj: 322

323 Příloha č. 4 Statistické údaje o počtu alejních stromů v jednotlivých krajích Českého království v letech Zdroj: Národní archiv Praha, fond České místodržitelství Praha - zemědělství, inv. č. 135, sign. 12/6/1, kart Rok Českobudějovický kraj Ovocné Divoké Mladoboleslavský kraj Chrudimský kraj Čáslavský kraj Chebský kraj Jičínský kraj Královéhradecký kraj Litoměřický kraj Plzeňský kraj Písecký kraj Pražský kraj Žatecký kraj Táborský kraj Celkem Ovocné Divoké Ovocné Divoké Ovocné Divoké Ovocné Divoké Ovocné Divoké Ovocné Divoké Ovocné Divoké Ovocné Divoké Ovocné Divoké Ovocné Divoké Ovocné Divoké Ovocné Divoké Ovocné Divoké

324 Příloha č. 5 Staré pohlednice z doby před první světovou válkou ukazují, že jírovcová alej v Jincích, kterou měli představitelé města v úmyslu ve 20. letech 20. století vykácet, byla skutečnou dominantou a okrasou města. Zdroj: archiv autora. 324

325 Příloha č. 6 Horní fotografie znázorňuje topolové stromořadí na hrázi Podměstského rybníka v Čáslavi, které nechala tamní městská rada počátkem roku 1918 vykácet. Dolní snímek zobrazuje stav krátce po jejich vykácení. Zdroj: Krása našeho domova, roč. 12, , s. 134,

326 Příloha č. 7 Alej u panské cesty v Nové Včelnici, která byla ve 30. letech 20. století zachráněna Státním pozemkovým úřadem od vykácení. V anketě Alej roku 2019 obsadila tato alej 46. místo z 96 nominovaných alejí (foto autora, 9. května 2020). 326

327 Příloha č. 8 Příklad výměru vyhlašujícího ochranu stromu jako chráněného přírodního výtvoru (zde Tatrovická lípa, do 90. let 20. století nejobjemnější strom v ČR). Dokument odpovídá vzoru uvedenému příloze metodického pokynu SÚPPOP. Zdroj: Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP) [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, [cit ]. Dostupné z: 327

328 328

329 Příloha č. 9 Příklady označování chráněných stromů v terénu za doby účinnosti zákona č. 40/1956 Sb. (foto autora, 2015 a 329

330 Příloha č. 10 Vyhláška ONV v Jindřichově Hradci o chráněných přírodních výtvorech stromech chráněných státem. Zdroj: Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP) [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, [cit ]. Dostupné z:

331 Příloha č. 11 Příklad značení památného stromu v současnosti (foto autora, 2015). 331

332 Příloha č. 12 Výzva CHRAŇ ZELEŇ A PEČUJ O NI! Vláda České socialistické republiky a ústřední výbor Národní fronty České socialistické republiky v duchu prohlášení ústředního výboru Komunistické strany Československa, vlády Československé socialistické republiky, Ústřední rady odborů a ústředního výboru Socialistického svazu mládeže na počest 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou se obrací K OBČANŮM ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY S VÝZVOU K OCHRANĚ A PÉČI O ZELEŇ. Příští rok bude významným výročím osvobození Československa slavnou Rudou armádou a výročím vítězství Sovětského lidu nad fašismem. Před 30 lety se vrátil klid do našich domovů a všechen lid znovu svobodně vydechl. Radostně a v plné kráse se rozzářila i naše rodná zem. Celá přírody uvítala naše osvoboditele kyticemi květů, rozkvetlými stromy a svěží zelení svobodného jara Léta, která uplynula od osvobození naší vlasti, byla naplněna usilovnou prací i bojem našeho lidu za její rozkvět. Dosáhli jsme úspěchů, na které můžeme být právem hrdi. Plný, radostný a spokojený život není však myslitelný bez úzkého sepětí s naší přírodou, s naším okolím, se vším tím, co nazýváme životním prostředím. Péče o životní prostředí by se měla proto stát předmětem stálé pozornosti a zájmu všeho lidu. Vybudovali jsme mnoho nových sídlišť, továren a závodů a podstatně se rozšířila síť dopravních komunikací. To vše vkládá do naší přírody potřebné nové prvky, nové dominanty. Je proto třeba jim výsadbou stromů, keřů a okrasných květin dát potřebnou zeleň a krásu a tak je účelně spojit s okolní přírodou. Zvelebujme naše okolí, naši přírodu výsadbou nových alejí, hájů a stromořadí, zkrášlujme sady a parky novými okrasnými keři a stromy, přeměňme okolí sídlišť, továren a závodů v zelené parkové plochy, dejme ještě více zeleně a květů do našich vesnic a obcí! Pečujme, aby nejen každé volné prostranství, zákoutí a dvorky, ale i všechna okna a balkóny měly své květy, svoji zeleň! Oslavme v duchu tradic našich předků každou významnou a radostnou událost v našem životě, v rodině i společnosti výsadbou nových stromů, keřů a okrasných květin! Vyzýváme 332

333 národní výbory, závody, instituce, školy, společenské a zájmové organizace a všechny občany naší vlasti: Rozviňte na počest 30. výročí osvobození Československa širokou a cílevědomou iniciativu na ochranu vzrostlé zeleně, její ošetřování a udržování a trvalé intenzivní rozšiřování! Národní výbory všech stupňů, prosazujte toto úsilí při plnění volebních programů a závazků v akci Z, plánovitě usměrňujte a koordinujte plnění Výzvy v místech, okresech a krajích! Obracíme se na pěstitelské závody, odborné pracovníky, organizace Socialistického svazu mládeže a jeho pionýrské oddíly a skupiny, Domy pionýrů a mládeže, jakož i ostatní spoluobčany: Pomáhejte při zajišťování dostatečného počtu a druhu vhodných a kvalitních sazenic stromů, keřů a květin, buďte nápomocni odbornou radou a pomocí! Ať péče o zeleň se stane trvalým zájmem každého z nás, celé naší socialistické společnosti. Ať každý přispěje svými možnostmi, aby naše přírody, okolí našich domovů a pracovišť bylo krásné, zdravé a radostné. Chraňme životaschopnou zeleň, nepřipusťme její ničení, netrpme vandalismus v našich lesích, parcích a sadech! Nechť oslava nezapomenutelného osvobození naší vlasti má svůj význam i v úsilí o zkrášlení naší země a budoucím generacím připomíná slavné dny osvobození květy a zelení, krásou a ušlechtilostí. Pro krásu naší země, pro její šťastnou budoucnost. CHRAŇME ZELEŇ A PEČUJME O NI! Vláda České socialistické republiky Ústřední výbor Národní fronty České socialistické republiky 333

334 Příloha č. 13 Příklad hraničního stromu tzv. Katastrální dub v Hrádku u Lázní Bohdaneč, který býval na hranici tří katastrálních území Hrádku, Semtína a Lázní Bohdaneč. Dodnes existující strom na pohlednici z počátku 20. století (zdroj: archiv autora) a jeho umístění na katastrální ortofotomapě, z níž je patrné, že v současné době je hranice uvedených katastrálních území o několik metrů jižněji od dubu (zdroj: 334