VLAŠIM PO STOPÁCH PŘEDKŮ

Transkript

1

2 VLAŠIM PO STOPÁCH PŘEDKŮ U příležitosti 160. výročí narození zakladatele vědecké vlastivědy, domašinského rodáka Františka Augustina Slavíka a 170. výročí narození vlastivědného pracovníka Jana Vondráčka, který se nejvíce zasloužil o vydání Slavíkových Dějin města Vlašimě, vydalo nakladatelství Vyšehrad spol. s r. o. s podporou Města Vlašimi 2006

3 JAN SVOBODA JOSEF MOUDRÝ PO STOPÁCH PŘEDKŮ VLAŠIM 2006 NAKLADATELSTVÍ VYŠEHRAD VE SPOLUPRÁCI S MĚSTEM VLAŠIM

4 I. KRAJ PŘEDKŮ Podblanicko Dnešní Podblanicko kraj kolem bájné hory Blaník je kopcovitá krajina s četnými lesy, loukami, poli, rybníky. V dávné minulosti se zde rozkládaly hluboké hvozdy, které znemožňovaly jeho kolonizaci a nelákaly osídlence. Sever a západ Benešovska byl snad osídlen již koncem 8. století. Na Podblanicko přišla první vlna kolonizace podle dosavadního průzkumu asi v 10. století, v době zvýšené snahy tyto lesy osídlit. Dokladem může být hradisko H r a d i š t ě uvlašimi. Podle řeky Blanice totiž vedla asi stará cesta od staré Kouřimi na jih. Spojovala severovýchodní a jižní části panství Slavníkovců. Kostrové hroby ulibže a Vlašimi z doby středohradištní svědčí o této cestě ještě ve starším období. Podle Radana Květa tudy asi vedla cesta vitorazská, spojující oblast slovanského území Vitorazska s dalšími cestami v Čechách. Vitorazská stezka spojuje Vitoraz (Weitra), případně Světlou (Zwettl) v Rakousku, se středem Čech, nazývá se též Česká stezka (Beheimsteg) a její průběh se někdy klade v jistém úseku za identický se stezkou Gmündskou. Její původní trasa je předdisponována přírodními poměry ve směru na Vlašim, Český Šternberk a Kouřim, kde končila na České stezce, respektive mohla navazovat spojem k Sadské na stezku Nisko Jizerskou. Dějiny Podblanicka jsou opředeny bájemi, které k nám promlouvají z významných míst kraje, obracejí se k nám i stovkami křížků, božích muk, kapliček, zvoniček, které jsou nedělitelnou součástí celého kraje. Kromě monumentálních objektů zde nalezneme i řadu lidových staveb, které se dochovaly díky malé industrializaci kraje a nedostatkem komunikací až do 19. století. Pozůstatky keltského opevnění nacházíme na Velkém Blaníku, zbytky husitské tvrze a poutní barokní kaple sv. Maří Magdaleny na Malém Blaníku. Z této kaple pochází dřevěná soška z roku 1673, kdysi uložená v louňovické faře, později v majetku rodiny autora Josefa Moudrého. Před lety byla věnována dřívějšímu muzeu, pak uložena v Růžkových Lhoticích. Nyní se nachází ve stálé expozici Podblanického muzea ve Vlašimi. Románská doba se připomíná rotundami v Libouni a v Pravoníně. Stavitelský skvost zcela ojedinělý je kostel sv. Bartoloměje v Kondraci, sahající až do 12. století. Kostel je vyzdoben pozoruhodnými malbami z prvé čtvrtiny 13. století vyprávějícími legendu o neznámém světci. Památkovou zónou je historická část Načeradce s proslulým misálem ze 13. století, krásně iluminovaným a s kronikářskými záznamy. Zajímavé jsou i fresky nově objevené v kostelíčku sv. Jakuba v Mnichovicích u Čechtic. Kostel je znám i svou zcela dřevěnou zvonicí, včetně kolíčků místo hřebíků. Zámek Český Šternberk a Jemniště dokládají úroveň vyzrálého stavebnictví své doby. Klášter v Louňovicích, známý z Jiráskova románu Proti všem, připomíná intenzivní život, rozvíjející se již od časného středověku. Louňovice jsou rodným místem barokního skladatele Jana Dismase Zelenky. V 17. století zde působil jako římskokatolický farář, snad strýc Jana Amose Komenského, Ignác Komenský, který zde byl i pochován. Na kazatelskou činnost a život Mistra Jana Husa nedával zapomenout zaniklý kostelík na Kladrubské Hůře. V libouňské rotundě se před staletími scházívali k bohoslužbám horníci ze zlatodolu v Roudném. Z jeho zlata byly zhotoveny i známé svatováclavské dukáty. Z Domašína pocházel i málo známý mnich Jan, autor latinsko 11

5 českých hymnů z roku 1429, dnes dochovaných ve Státní knihovně. Významným rodákem z Domašína je profesor František Augustin Slavík, autor mnoha historických prací. Pro nás jsou důležité Dějiny Domašína z roku 1882 a Dějiny města Vlašimě a statku jeho z roku 1889 (znovu vydané z podnětu Vlastivědného klubu P. A. N. Vlasáka v roce 1994). Kouzlem podblanické krajiny se nechali očarovat mnozí spisovatelé, malíři, fotografové i hudebníci. Kupříkladu Bedřich Smetana, Gustav Mahler, Max Brod a řada jiných. Z vlašimských malířů to byli zejména Anna Roškotová a Richard Dušek. V současnosti věnuje Podblanicku svůj talent a píli malíř a grafik Stanislav Příhoda. Ten také organizuje ve Vlašimi každý rok pracovní setkání malířů (Podblanický plenér). S ukázkami vlašimských malířů se můžete seznámit i v naší publikaci (A. Roškotová: Slavnost v zámeckém parku; R. Dušek: Modrá kaplička, hřbitovní kříž; Stanislav Příhoda: Kapličky v obcích patřících k městu Vlašim). S krásami a poklady Podblanicka seznamovaly veřejnost první vlastivědné výstavy ve Vlašimi v létech 1891 a Na nich bylo možno shlédnout mnoho zajímavých exponátů jak z vlastnictví Sboru Musejního, tak z věcí zapůjčených. V počtu asi 500 kusů bylo vystaveno vše, co národopis zajímá: kroje, domácnost, knihy a jiné. Z prvého: zlaté a bílé čepce, šněrovačky, šátky, sukně, střevíčky. Z domácnosti nádobí hliněné, porcelánové, skleněné, cínové, železné různého tvaru i účelu. Četné hodiny, obrazy, truhlice, kolovraty, řezačky, svícny, různé domácí přístroje, kraslice. Mezi knihami bylo možno nalézt spisy náboženské, dějepisné, odborné a zábavné. Jejich seřazení dokumentovalo vývoj od zlaté doby českých impresorů velkých děl až k úpadku a vzkříšení, jak v úpravě tak v obsahu. Skvostem mezi nimi byl misál ze 14. století, zapůjčený panem děkanem Fišerem z Načeradce. Zvláště pak byla znázorněna podblanická krajina: ukazovala ji mapa generálního štábu v měřítku 1 : , umístěná na stěně. Pan Vodák vystavil sbírku nerostů z této krajiny a herbář. Dále pak diagram o deštích a šest map o usedlostech zdejších rodů. Pan Půlpán poskytl pohledy na školní budovy v roce 1874, dětské hračky a výtvory dětí. Vlašimsko 19. století představovaly obrazy od V. Janzy zapůjčené císařským radou J. Ottou, řada velkých fotografií od p. Vošahlíka, bohatě kolorované album rytin vlašimského parku z roku 1805 zapůjčené knížetem Auersperkem, nedokončená galerie kapliček a zvoniček Vladimíra Chalupy. Vědeckou tvorbu dokumentovaly spisy vlašimských rodáků A. N. Vlasáka, Františka Aug. Slavíka, Dr. Kováře, Navrátila a Nevšímala. Sem patřily i tabulky o spolkovém životě okresu. Zvláštní pozornosti se těšily staré pergameny, zapůjčené městskou radou Vlašimi s podpisy Marie Terezie a Josefa II., paměti cechu obuvnického a pergamen pana Jana z Talmberku se sedmi přivěšenými pečetěmi (je reprodukován na zadní předsádce). Zvláštní skupinu tvořily listy z roku 1848, Havlíčkovy Národní noviny, vyobrazení osob a událostí, psané i tištěné písně. Velké pozornosti se těšila sbírka mincí lékárníka Součka, jejíž část obsahovala stříbrné mince od nejstarších dob do století XV., druhou část pak pamětní medaile z 19. století. Měděné peníze vystavoval Gratus Richter. Pozornost návštěvníků dále vzbuzovaly: rytířská zbroj zapůjčená knížetem Auersperkem, vetchý prapor z Načeradce s krásnou zámečnickou prací, obraz selského průvodu při korunovaci krále Ferdinanda aj. Řídící učitel Navrátil z Chotýšan vystavil soubor různých lidových památek. Organizátoři výstavy si při této příležitosti stěžovali, že nebylo vidět účast na věci pánů učitelů v takové míře, jak by bylo žádoucí. Skutečnou starost o zachování dědic- 12

6 tví po předcích osvědčilo několik měš anských rodin. Návštěvnost činila asi 2000 osob. Mezi význačnými delegáty Hlavního výboru Národopisné výstavy českoslovanské v Praze byl dr. Kovář, který pro ni vybral 28 exponátů zvláš zajímavých. Před ukončením výstavy měl přednášku Jan Vondráček, správce muzejních sbírek, a to o důležitosti památek domácích i cizích. Jako zvláště zajímavé předměty uváděly noviny mimo jiné: Kroniku Eneáše Sylvia, Hájkovu kroniku a Kralickou bibli (dr. Hellmuth), Beckovského kroniku, pracně doplněnou Janem Vondráčkem, Flaviovu Historii války židovské, městská privilegia císaře Karla VI., artikule cechu ševcovského, stávkařského, krejčovského a postřihačského, různé předměty prehistorické, obětnice z Načeradce, zvon z roku 1433 (nyní na věži sboru CČSH ve Vlašimi), filigrány, relikviáře, monstrance a kalich. Po výstavě byla řada exponátů vrácena jejich majitelům, některé byly darovány Muzejnímu sboru pro okres vlašimský. Sbor byl založen počátkem roku 1894, když byla na rok 1895 přeložena Českoslovanská národopisná výstava. Nahradil tak původní místní výbor pro Českoslovanskou národopisnou výstavu. Muzejní sbor pro okres vlašimský je přímým předchůdcem vlastivědného kroužku z roku 1952, 1962 a nynějšího Vlastivědného klubu P. A. N. Vlasáka. Ten až do příchodu Muzea okresu Benešov do Vlašimi v roce 1988 uchovával ve svých místnostech v zámku archiv, knihovnu a exponáty. Pak se stal odborem tohoto muzea, které vše převzalo. Bývalé Muzeum okresu Benešov, dnes Muzeum Podblanicka, svými odborně zpracovanými expozicemi seznamuje návštěvníky s naším krajem jako celkem. Po listopadu 1989 využívají některá města získané svobody a zřizují většinou ve spolupráci s místními vlastivědnými kluby nebo občanskými sdruženími městská muzea, případně pamětní síně, aby mohla podrobně dokumentovat svou historii a zpřístupňovat ji veřejnosti, a tak v ní probouzet zájem a lásku k svému městu nebo osadě. Úlohou muzea ovšem není jen sbírat předměty z oblasti národopisu, archeologie, řemesel a přírodních věd, nýbrž musí získané předměty také zajistit, konzervovat, restaurovat, a tak uchovat pro další generace. S hudebními tradicemi Podblanicka seznamuje návštěvníky expozice v zámku v Růžkových Lhoticích, zdůrazňující zejména ranou tvorbu Bedřicha Smetany, který zde trávil urodičů svá mladá léta. Zajížděl do Vlašimi, navštěvoval poutě na Loretě uvlašimi, které ho snad inspirovaly při skládání hudby k opeře Prodaná nevěsta. Vlašim Na březích Blanice probíhal život již v době keltské, v době, kdy se zde těžilo železo, mě i zlato. V pozdější době tudy procházela, podle Radana Květa (Staré stezky v ČR, Moravské zemské muzeum, Brno 1997), tzv. Vitorazská stezka, která šla od Vitoraze v Rakousích (Weitra) nebo Světlé (Zwettl) do středu Čech. Podle Květa se její uváděná trasa na České Budějovice, Veselí, Tábor nemohla uplatnit, poněvadž původní trasu určovaly přírodní poměry podle Blanice na Vlašim, Český Šternberk a Kouřim, kde končila na České stezce. V místě dnešního Žižkova náměstí a Vlasákovy ulice na pravém břehu Blanice vznikl zárodek osady, později nazvané Vlašim. V raném středověku pak tuto stezku zkřížila stará stezka z Prahy, Benešova přes Vlašim, Čechtice, Zdislavice dále k jihovýchodu. Žádné archeologické důkazy ale 13

7 neexistují. Nejasné jsou důvody, proč byl kostel sv. Jiljí založen mimo osadu. Jeho vznik ještě před hradem (kolem roku 1303) dokazuje, že tehdejší osada nevznikla až po založení hradu jako jeho podhradí. Prvně se Vlašim připomíná písemně roku 1318, kdy byla rodovým sídlem pánů z Vlašimi. Historik August Sedláček v úvodu své práce Paměti kláštera v Louňovicích (Výroční zpráva reálného gymnázia v Táboře na školní rok 1891) píše o vlašimských pánech erbu orlice, kteří seděli na Vlašimi již na počátku 14. věku, ale bezpochyby již o mnoho let dříve. Historik František Aug. Slavík připomíná k roku 1207 českého pána jménem Vlašim, otce Stanimíra, jako svědka na listině krále Přemysla dané kostelu v Olomouci. Roku 1224 se objevuje jméno Vlašín v nekrologiu kláštera Podlažického u Chrástu na Chrudimsku. Jako svědek na listině Přemysla, markraběte moravského, vystupuje roku 1269 otec Pravony. V rukopisu milánském je jmenován šlechtic z Čech zvaný Markvart z Vlašimě. Rukopis objevil ještě jako knihovník papež Pius XII. Pochází z doby kolem koku 1320 a byl určen asi jako doklad k návrhu svatořečení Anežky Přemyslovny. Hrad pochází asi ze začátku 14. století (údajně z roku 1303). Po jeho zřízení se osada změnila v emfyteuticky založené městečko, vlastně dvojměstí, každé samostatné po obou březích Blanice. Vrcholný středověk je dokumentován jen ve hradních zlomcích. Doba renesanční byla původně doložena jen na zámku. Při bourání tzv. Poláčkova domu byl nalezen zlomek renesančního sgrafita. Město vybudované v podstatě ze dřeva bylo sužováno požáry. Největší a nejničivější vznikl roku 1663, kdy zničil celé město. Při obnově města se již objevily začátky baroka. V podstatě ovšem byly domy obnoveny opět ze dřeva. Teprve po požáru roku 1808, který rovněž zničil celé město, bylo přikročeno k výstavbě kamenné. Od 18. století se Vlašim rozrůstala směrem na východ, jihovýchod a jih. Zásadním způsobem zasáhla do vývoje města stavba císařské silnice, v roce 1818 od Benešova na Čechtice, po bývalých valech (dnešní ulice Na Valech), mezi zámkem a starou školou. Tím byl dán impulz k rozšiřování města podél nové silnice a k zaostávání bývalého městského centra. Nové jádro se postupně vyvíjelo na jihu, zejména pak po zahájení provozu na nové železniční trati z Benešova do Vlašimi a dále v roce 1895, po postavení nového nádraží. Období mezi oběma světovými válkami mělo na rozvoj města podstatný vliv přenesením pražské Kapslovny do Vlašimi. Příliv nového dělnictva si vyžádal výstavbu nového sídliště (Kolonka) a po 2. světové válce výstavbu nových sídliš : Sever a panelové zástavby v centru města. Příliv nového obyvatelstva zvýšilo i přestěhování obyvatel ze zatopených Dolních Kralovic po zřízení vodní nádrže Želivka. Jako celek je město památkově zajímavé jako dvojměstí na obou březích Blanice. Jednotlivě mají památkovou hodnotu areál zámku s parkem a Palackého náměstí s částečně zachovalou barokní zástavbou. Na Žižkově náměstí pak některé budovy a kašna se sochou rytíře a erby některých cechů. Mnohé památkově hodnotné budovy byly bohužel při výstavbě panelového sídliště a okružní komunikace podél Vlasákovy ulice demolovány, některé chátrají i dnes, ale je snaha je opravovat. U některých budov byly odstraněny ozdobné štíty. 14

8 1. Pohlednice, Vlašim se znakem rakousko-uherské monarchie s heslem Viribus unitis (spojenými silami), vlevo znak města, vpravo znak českého království. Vydal J. Macháček v roce Pověst o původunázvuměsta Vlašimě Pověstí o původu jména našeho města zahajuje regionální historik P. Antonín Norbert Vlasák svou pamětní knihu vlašimského děkanství, kterou začal psát v druhé polovině 19. století jako doplněk děkanské kroniky, započaté roku 1755 děkanem Josefem Arnoštem Radiměrským. Při vyprávění této pověsti se opírá o kroniku kněze Vincence, kaplana biskupa Daniela a spis bývalého hejtmana kouřimského kraje Bienenberka z roku Roku 1158 se v celých Čechách i v Praze ozýval zpěv válečných písní. Opravovaly se a brousily zbraně, nejen udatní čeští rytíři se připravovali k boji, činili tak s veselou i sedláci. Hrdinský král Vladislav II. ( ) totiž vyzval Čechy k válečnému tažení proti italskému Milánu a všichni se již těšili na pokoření tohoto pyšného města. Česká udatnost byla již tehdy vyhlášená, ale zde se poprvé naskytla příležitost prokázat ji před očima téměř celé Evropy. Jakmile ale král nařídil vztyčit válečné prapory a tažení již již začalo, nastal velký nářek žen, které se předtím chlubily statečností svých mužů, ale nyní se nemohly upokojit. Král Vladislav vytáhl tehdy roku 1158 do boje na pomoc císaři Friedrichu Barbarossovi, který ho nedávno poctil královskou korunou, s muži. Po dlouhé a strastiplné cestě přes Tyrolské hory vstoupilo české vojsko do kvetoucí vlašské země a rozložilo své stany na nádherných rovinách, posetých citronovníkovými a fíkovými háji. Čechům, kteří poprvé spatřili krásu této země, se zdálo, že jsou v ráji. Před 15

9 Milánem prokázali čeští bojovníci své hrdinství, kde byla bitva nejprudší, tam zamířili a tam bylo slyšet dunění jejich válečných bubnů a ryk trub. České udatnosti děkoval císař za dobytí Milána. Když nastal mír, Čechové měli možnost seznámit se se vzdělaností, kulturou a mravy Italů Vlachů, kteří tehdy v tomto směru předčili evropský sever. V paměti českého lidu vlašské tažení utkvělo velmi dlouho. Písněmi i pověstmi byly oslavovány činy českých hrdinů. Mezi nimi se nacházel udatný rytíř, který prodělal se svými krajany všechna nebezpečí. I jej okouzlila krása vlašské země a její jemné mravy a obyčeje, kterými se snažil ozdobiti svou českou rytířskou chrabrost. Ověnčen slávou, vrátil se náš rytíř hrdina do své vlasti. Tam nad Blanicí stálo jeho sídlo, ohraničené na třech stranách sráznými stráněmi, čtvrtá spojená s rovinou byla oddělena hlubokým příkopem a padacím mostem do hradu z větší části postavená ze dřeva. Celá okolní krajina byla bohatá přírodními krásami. Nebyla to sice vlašská slunná, nádherná země, ale přesto ji miloval. Na památku své obliby vlašských mravů si začal říkat Vlašim. To značilo, že přijal za své vlašské mravy a kulturu (Vincentii Canonici Pragensis Chronicon ab anno , kterou vydal v Praze roku 1764 Gelasius Dobner, I. díl). Tolik pověst. Skutečnost je prozaičtější. Jméno Vlašim je totiž odvozeno starobylou přivlastňovací příponou od jména Vlastislav, Vlastimil apod., což znamená Vlašimův (majetek). Vlašim je domácí obměna jména Vlach, vznikla jeho krácením. Ve starých listinách psaných německy se v různých létech objevují německé podoby jména Vlašim: 1353 Pleszin, 1431 Flesching, 1439 Wlassimg vzniklé adaptací českého jména. Vlašim a Kouřimský kraj V odborné i beletristické literatuře se mnozí z nás jistě setkali v souvislosti s městem Vlašim s názvem Kouřimský kraj. Ze starších autorů o něm píše také první český topograf, benešovský rodák, P. Schaller, nebo známý český historik, jezuita P. Bohuslav Balbín ( ) ve svém encyklopedickém díle etnografické a zeměpisné povahy Miscellanea historica regni Bohemiae (Historické rozmanitosti Království Českého) v češtině vyšlo pod názvem Krásy a bohatství české země. Balbín píše: Ze všech krajů je kouřimský odedávna považován za nejstarší, a to pro starobylost města Kouřimě, kterou mnozí ztotožňují s Ptolemaiovou Kasurgis. Kouřim měla dávno knížata, kterých se obávala i pražská knížata. Skutečností zůstává, že Vlašim odedávna patřila do tohoto území, osídleného kmenem Zličanů, který se zde usídlil patrně v 7. století. Jeho centrem se stala Kouřim, odkud tento kmen až do 10. století ovládal východní část středních Čech. Pro nedostatek písemných pramenů je historie tohoto kmene obtížně rekonstruovatelná. Opírá se 16 1a. Denár (pérovka) z mincovny na kouřimském hradišti. Pochází z doby přemyslovského knížete Jaromíra, ze začátku 11. století.

10 2. Mapa království českého a markrabství moravského do 18. století. v podstatě o archeologické výzkumy. Největšího významu dosáhla stará Kouřim koncem 9. století. V prvé polovině 10. století se i v této oblasti projevovaly mocenské sváry mezi jednotlivými slovanskými kmeny na území Čech. Přímo legendární podoby nabyl střet kouřimského knížete Rastislava s pražským knížetem sv. Václavem, k němuž mělo dojít koncem roku 930. K významné porážce Zličanů však patrně došlo až v roce 936, po dobytí kouřimského hradiště pražským knížetem Boleslavem I. Předpokládá se, že ani po této porážce nebylo Kouřimsko připojeno k českému (pražskému) knížectví, ale stalo se součástí panství Slavníkovců, s nimiž byl patrně rod zlických knížat spřízněn. Před polovinou 10. století převzalo funkci sídla vládnoucího rodu Slavníkovské hradiště v Libici nad Cidlinou. Přínos vlády rodu Slavníkovců se na Kouřimsku projevil zvláště úsilím druhého pražského biskupa Vojtěcha. Konec slavníkovského panství nastává rokem 995, kdy Přemyslovci dobyli hradiště v Libici nad Cidlinou a prakticky celý rod Slavníkovců vybili. V té době bylo území Kouřimska definitivně připojeno k jádru vznikajícího českého knížectví pod přemyslovskou vládou. Na svatojiřském hradišti, které bylo sídlem přemyslovského kastelána a kouřimského arcidiákona, působila v době vlády knížete Jaromíra ( ) i vlastní mincovna. Pravděpodobně v druhé čtvrtině 13. století bylo Václavem I. ( ) založeno středověké královské město Kouřim. První písemná zmínka o něm se zachovala až z roku Město Kouřim se pak stalo vzorem pro organizaci a výstavbu dalších královských měst. Založení města sem přivedlo ovšem i početnou skupinu německých řemeslníků a obchodníků, kteří postupně ovládli celé město. Ze své domoviny 17

11 3. Klaudiánova mapa Čech v úpravě v Münsterově kosmografii z roku Po odchodu Trčků z Lípy z Vlašimi význam města upadl. Mapa je situována po starém způsobu jihem nahoru a východem vlevo. 5. Kouřim, arciděkanský kostel sv. Štěpána, raně gotický chrám z druhé poloviny 13. století, foto z roku Kouřim v 17. století, kreslil J. Panuška podle rytiny J. Willenberga. 19

12 si přinesli i systém soudů, opírajících se o tzv. magdeburské právo. To bylo dolnoněmecké městské právo vycházející z tzv. Sachsenspieglu. Jeho nejvyšší autoritou byl ve století Magdeburk. Toto právo se rozšířilo i v Čechách, na Moravu, do Polska, Litvy, Uher a do Ukrajiny. Na základě tohoto práva byly zakládány i tzv. smírčí kříže, které známe i unás. Jak píše prof. Fr. Aug. Slavík ve svých Dějinách města Vlašimě, řídilo se magdeburským právem i vedení Vlašimi, přestože Vlašim nebyla královským městem. Slavík uvádí některé případy, kdy se vlašimští konšelé jako soudci obraceli na kouřimské konšely soudce o radu. Z vlašimského práva se mohli odsouzení odvolat k vyššímu soudu v Kouřimi. Jedno odvolání se k tomuto soudu je nejstarší právní listina vlašimská, která se zachovala z poloviny 15. století. Zajímavá je nejen obsahem, nýbrž i podáním úplného přelíčení tehdejší doby. Plný text ve svých dějinách rovněž publikuje zmíněný již prof. Fr. Aug. Slavík na str Ke kraji kouřimskému patřila Vlašim až do reformy politické a územní správy po revolučním roce Na okraji kdysi bývalého kouřimského kraje, západně od Brandýsa nad Labem, je malá obec Jenštejn se zříceninou gotického hradu sídla pánů z Vlašimi a Jenštejna, z jejichž rodu pocházeli pražští arcibiskupové Jan Očko z Vlašimi, první český kardinál ( 1380), a Jan z Jenštejna ( 1400). Zachovány jsou do dnešních dnů pozůstatky opevnění a vysoké válcové věže, která zde údajně stála již roku Nejstarší známé vyobrazení Vlašimi s okolím Za nejstarší zobrazení Vlašimi, vlašimského zámku a některých okolních míst byla dosud pokládána Puchernova kolorovaná rytina z roku 1802 nebo nekolorovaná rytina neznámého autora asi z téže doby, vydaná u Hoffmanna v Praze. V roce 1985 nalezl PhDr. Jiří Úlovec v materiálech Státního ústředního archivu v Praze plánek vlašimské farnosti do roku 1684, kdy byla zřízena fara v Kondraci a k ní připojena farnost Zdislavice. Plánek byl přiložen ke spisu pražského arcibiskupství z 15. března (Sign. APA I. kart. 1111, spis z ). Jedná se tedy o oficiální dokumentaci. Reprodukce tohoto plánku byla poprvé publikována v dodatku ke Slavíkovým Dějinám města Vlašimě a jeho statku z roku 1889 (reprint 1994) Janem Svobodou, včetně popisu. Při pohledu na mapku si musíme uvědomit, že autor orientoval její strany obráceně, než je to pravidlem dnes: jih je nahoře, sever dole, východ vlevo a západ vpravo. Nahoře, zleva doprava se nachází ves (pagus) Miřetice, Malovidy, Velíš, Hradiště. Pod Miřeticemi je městečko (oppidum) Zdislavice, ves Bolina, Vracovice, Krasovice, Kondrac a Dub. Loreta (Lauretum) na nás shlíží z málo zalesněného vrchu. Vedle je vrch Skalkovský, sousedící s prostorem označeným pagus desolatus Jinošov pustá ves Jinošov. Následuje Znosimský dvůr a wowcziny (Ovčíny). Pod skalkovským dvorem je vyznačena skalkovská bažantnice, sousedící se šibenicí (dva kůly s příčným břevnem). Vrch, na němž je umístěna, není pojmenován, je to dnešní Spravedlnost. Zcela dole zakreslen vlašimský zámek (arx) a kostel (templum tímto slovem se v 18. století označovaly kostely vzniklé jako nekatolické). V pravém rohu kostel v Domašíně. Nejdůležitější výpovědí kresby jsou vyobrazení některých objektů, nebo o jejich podobě v 17. a 18. století i dříve, kupříkladu o vlašimském hradu, kostelu i jiných 20

13 6. Nejstarší vyobrazení Vlašimě a okolí z roku 1722, Státní ústřední archiv, Praha. (Fotokopie originálu.) chrámů vyprávěly jen písemné prameny. Původní podoba hradu byla až donedávna také neznáma. Byla odhalena teprve architektonickým průzkumem, předcházejícím rekonstrukci zámku. Hrad měl téměř čtvercový půdorys 48 x 45 m, s kulatými flankovacími věžemi v nárožích. Z nich se zachovala jediná. Hrad patřil do skupiny tzv. kastelů francouzského typu, jež se u nás vyskytují poměrně vzácně. Nejčistší kastel Čech je Konopiště. V místě dnešního parku je vyznačena bažantnice vlašimská. Park byl na jejím místě založen kolem roku (František Kašička, Olga Novosadová: Zámek ve Vlašimi a jeho stavebně historické přeměny. In: Památky a příroda, 1980, č. 3, str Jiří Úlovec: Příspěvek ke stavebním dějinám vlašimského hradu. In: Památky a příroda, 1985, str T. Durdík: České hrady, Praha 1984, se domnívá, že vlašimský hrad měl pouze dvě věže.) Vlašimský kostel je pozdně gotická stavba z roku (Dříve tam stával kostel románský, o němž je první zmínka z roku 1352.) Na kresbě je zachycena věž s dřevěným vrškem, který zanikl až v roce 1831 dozděním věže. Ve věži nad sakristií bývaly uschovány cennosti i z jiných kostelů a vlašimská privilegia. Na střeše je zakreslena vížka, kterou dnešní chrám již nemá. Kolem kostela se nachází ohraničený prostor hřbitov. Odtud vede cesta na Loretu, která byla postavena v roce stavitelem Janem Jiřím Erhartem, pocházejícím snad z rodiny Erhartů, přátel Kryštofa 21

14 Dienzenhofera. Stavbu financoval tehdejší majitel vlašimského panství hrabě František Antonín z Weiszenwolfu. Později, po roce 1715, byl u kaple postaven domek pro kněze, v druhé polovině 18. století přestavěný na patrový dům. V něm byl (podle Serváce Hellera) v přízemí hostinec, v patře byt kněze a vzadu za tímto stavením jednoduchá škola. Kresba na plánku zachycuje původní vzhled jak kaple, tak kněžského domku. Jejich popisu věnujeme pozornost v kapitole o římskokatolické faře. Domašínský kostel sv. Jakuba, původně gotický, nechala opravit v roce 1721 hraběnka z Weiszenwolfu. Také tato věž byla od polovice dřevěná. Vidíme tedy kostel po opravě a před požárem v roce 1801, kdy z něj zůstaly stát jen holé zdi. Vpravo od Lorety je zachycen dvůr Skalkovský s bažantnicí skalkovskou. Plánek dokazuje, že zde byla bažantnice současně s bažantnicí vlašimskou a nevznikla tedy až po jejím zániku při založení parku. Vedle těchto lokalit nás zaujme již zmíněná šibenice, znamení, že Vlašim měla až do roku 1765, podobně jako sousední Domašín a jiná města a městečka v Čechách, hrdelní právo. Poslední poprava byla zde vykonána v roce Dále vpravo leží pustá ves Jinošov, kterou dnes připomíná jen les Jinošov. Stávala asi v místech dnešní drůbežárny. Nejstarší zmínka o Jinošově je z roku Jedinou památkou po zaniklé vsi je údajně tzv. Modrá kaplička při odbočce z kondracké silnice k Červené věži, která prý stávala na návsi Jinošova. V sousedství je dvůr Znosimský a wowcziny. Zápis z roku 1585 praví: Petr Novohradský z Kolovrat uvázal se na ves pustou Znosimskou, na kterémž místě jest nový ovčín se všemi poli, s lukami, k témuž Znosimsku náležejícími. V roce 1717 se čítalo osadníků ve dvoře Znosimském a ovčíně 15 osob. Znosimsko byla samostatná obec, kterou nelze ztotožňovat s dnešní Znosimí. Za zmínku ještě stojí kostely v Kondraci, Hradišti a Velíši. Velíšský je zachycen před přestavbou v roce Kondracký chrám sv. Bartoloměje je známá románská stavba z doby krátce po roce Nynější podoba je z roku 1735, kdy bylo podniknuto mnoho změn. Nejzajímavější částí kostela je západní průčelí s dvěma věžičkami, mezi nimiž bývala velká dřevěná zvonice. O ní se Dr. Antonín Podlaha domníval, že pocházela ze 17. století. Tato kresba však dokazuje, že v roce 1722 tato zvonice ještě neexistovala. Podrobně se kondrackým chrámem zabývá doc. Ing. arch. Josef Švastal, DrSc. v článku Gotická a barokní proměna románského kostela sv. Bartoloměje v Kondraci u Vlašimi v časopise Památky a příroda č , str V Hradišti stávala ve 13. století tvrz Hroznaty z Hrusic, která byla základnou jeho loupeživých výprav až k Benešovu. Po likvidaci jeho tlupy byli její členové pověšeni upolánky a tvrz zbořena, až na jednuze, k níž bylo v roce 1291 při zřízení kostela ostatní zdivo přizděno. To je dnešní severní ze kostela. Kostel byl obnoven v roce Umělecké památky Čech uvádějí, že v roce 1824 bylo přistavěno průčelí a nad ním zřízena vížka. Kresba ji ale ukazuje již v roce Pozn.: Původní text popis vyobrazení plánku z roku 1722, uvedený v citovaném reprintu 1994, po získání kvalitnější kopie z originálu v původní velikosti, je zde částečně doplněn a rozšířen s upozorněním na některé zajímavé historické skutečnosti. Zobrazení hradu na plánku je věnována zvláštní sta. 22

15 SEZNAM VYOBRAZENÍ 1. Pohlednice, Vlašim se znakem rakousko-uherské monarchie. 1a.Denár (pérovka) z mincovny na kouřimském hradišti. 2. Mapa království českého a markrabství moravského do 18. století. 3. Klaudiánova mapa Čech v úpravě v Münsterově kosmografii z roku Kouřim v17. století. 5. Kouřim, arciděkanský kostel sv. Štěpána. 6. Nejstarší vyobrazení Vlašimě a okolí z roku Bolina, kaplička. 8. Domašínský kostel na plánku z roku Domašín, mapa ze Slavíkových Dějin města Domašína a jeho okolí. 10. Domašínská radnice, titulní list rukopisu Fr. Aug. Slavíka Město Domašín a jeho okolí. 11. Domašínský kostel, titulní list z rukopisu Fr. Aug. Slavíka Město Domašín a jeho okolí. 12. Domašínská tvrz, snímek asi z roku Domašín, hostinec U Koruny. Současně zatímní postupná škola. 14. Chobot, zděná kaplička se samostatným prostorem a zvoničkou. 15. Hrazená Lhota, mapa obce z roku Hrazená Lhota, kaplička (zvonice). 17. Nesperská Lhota, kaplička se zvonicí. 18. Polánka, zděná výklenková kaplička. 19. Polánka, socha P. Marie. 20. Znosim, mapa obce z roku Znosim, zděná kaplička se samostatným prostorem a zvoničkou. 22. Zápis z vlašimské děkanské pamětní knihy. 23. Kresba vlašimského kostela (templum) na kresbě z roku Pohled na zámek od západu, rytina z nekolorovaného souboru. 25. Římskokatolický kostel sv. Jiljí, ještě s druhou věžičkou. 26. Interiér kostela sv. Jiljí asi z roku Panská oratoř (oratorium), postavená v roce Zasněžený, dnes bývalý vlašimský hřbitov. 29. Kovový náhrobní kříž z vlašimského hřbitova. 30. Svorníky z klenby kostela sv. Jiljí. 31. Fragment náhrobního kamene neogotického památníku včeském Krumlově. 32. Otevírání vstupu do podzemí krypty v kostele sv. Jiljí. 33. Kresba náhrobního kamene vkostele sv. Jiljí se znakem Klenovských ze Ptení. 34. Zvon pocházející z roku Faksimile nápisu na radničním zvonu z roku Vlys na velkém vlašimském zvonu. 37. Vlašimské děkanství, čp. 46, barokní budova z roku Část výzdoby kanonu ve starém vlašimském misálu. 39. Loretská kaple, kresba z nejstaršího vyobrazení Vlašimi a okolí z roku Loreta, budova z 2. pol. 18. století. 41. Socha sv. Jana Nepomuckého z roku Dům pana Josefa Drna, Palackého nám. čp. 113 se sochou sv. Jana Nepomuckého. 43. Titulní strana knížky Příběh kapliček, Jindřicha Nuska a Jana Svobody. 44. Modrá boží muka při silnici do Kondrace. 45. Ratajská ul. u odbočení z ul. Vlasákovy, Roštíkův kříž z roku Nálepka z 20. let 20. století, kronika CČSH Vlašim. 47. Církev československá husitská. První obětní stůl. 48. Dokončující práce při výstavbě Sboru církve československé husitské. 49. Povstání ve Vlašimi z roku 1627 za Talmberků. 50. Původně Bohuslavova hostinská ozdravovna v Benešovské ul. 283

16 51. Židovská synagoga z roku 1862, stávala v Benešovské ul. 52. Tabulka z židovské synagogy. 53. Nástavce na Tóru. 54. Štít na Tóru. 55. Občané Vlašimi u tzv. žebřiňáku před čp. 294 (Poláčkův dům). 56. Poláčkův dům čp Stejný objekt jako č Náhrobek z vlašimského, dnes již zaniklého židovského hřbitova. 59. Židovský hřbitov, bývalá márnice (Betstube) před likvidací objektu. 60. Bílá mramorová deska, liturgický text s věnováním. 60a.Müllerovo zahradnictví, čp Tzv. Rukopis milánský Legendy Anežky Přemyslovny z 1. poloviny 14. století. 62. Totéž jako 61 začátek prologu. 63. Totéž jako 61 konec rukopisu. Kalich s iniciálami P. B. 64. Dobová rytina hradu Bítov. 65. Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi. 65a.Strážní hrad Kašperk. 65b.Busta Jana Očka z Vlašimi. 66. Pražský groš, Jan Lucemburský. 67. Náhrobek Jana z Jenštejna. 68. Pražský groš. Karel IV. 69. Zřícenina hradu Jenštejna. 70. Štítonoš z bývalého vlašimského paláce, z hradu Úsov na Moravě. 71. Dukát. Zikmund Lucemburský. 72. Dukát. Ladislav Pohrobek. 73. Pražský groš. Vladislav Jagellonský. 74. Část mapy Čech Mikoláše Klaudiána z roku Dukát. Ferdinand I. 76. Tolar. Ferdinand I. z roku Dukát. Maxmilián II. z roku Dukát. Rudolf II. z roku krejcar České stavy krejcar Friedrich Falcký. 81. Náhrobní kámen dětí rodiny Vostrovských z Kralovic. 82. Tolar. Ferdinand II. z roku František Kryštof Talmberk, biskup královéhradecký třetí. 84. Tolar. Leopold I. z roku Registra urburní panství vlašimského z roku Tolar. Josef I. z roku Znak rodu Trautsonů z roku a.Znak Trautsonů z doby vlády Josefa I. ( ). 88. Poslední rozloučení s Hansem III. Trautsonem roku 1590 vpraze. 89. Rozsah vlašimského panství v létech Tolar. Karel VI. z roku Tolar. Marie Terezie z roku Křížový tolar. Josef II. z roku Tolar. Ferdinand V. z roku Zlatník. František Josef I. z roku Tolar. František Josef I. z roku Polychromovaný erb Auersperků. 97. Kníže Adolf z Auersperka, C. K. ministerský předseda. 98. Rodina knížete Karla z Auersperka ve Vlašimi dne Zámek WALD vrakousku. Dnešní sídlo Auersperků-Breunerů Hrad (Arx) Vlašim. Zvětšený výřez z plánku z roku

17 101. Zámek Vlašim. Lovecký salon na zámecké terase Pohlednice. Celkový pohled na zámek Goldegg v Rakousku Interiér zámek Goldegg vrakousku Zámek Goldegg. Brigita Trautson Johannes Trautson, rytíř zlatého rouna, tajný rada, nejvyšší hofmistr Jan František Trautson Zuzana Veronika Trautson, hraběnka z Falkensteinu, rozená z Meggau Marie Markéta Trautson, rozená z Rappachu Johann Leopold Donat, kníže z Trautsonu a říšský hrabě František Eusebius Trautson, zemský maršálek vtyrolích Marie Františka Trautson, rozená hraběnka z Mansfeldu Jan Josef Trautson, biskup-kardinál Maria Terezia, kněžna z Trautsonu, rozená hraběnka z Weiszenwolfu Jan Vilém Trautson, hrabě z Falkensteinu Jindřich Josef z Auersperka, vévoda minsterberský Vilém I., kníže z Auersperka. Obraz vzámku Vlašim Zámek Vlašim, kaple. Freska zakladatelky kaple kněžny Marie Josefy z Auersperka Zámek Vlašim, kaple. Freska sv. Václava Tolar z roku 1762, rodová ražba Jindřicha, knížete z Auersperka Tolar z roku 1805, rodová ražba Viléma I., knížete z Auersperka Zámek Vlašim. Vjezd do parku a zámku Zámecký park ve Vlašimi. Čínský pavilon s přístupovou věží Zámecký park ve Vlašimi. Původní vzhled Starého hradu Zámecký park ve Vlašimi. Procházka v parku Zámecký park ve Vlašimi. Vyhlídka od srubu Zvětšený detail z levé části Puchernovy rytiny Vyhlídka od srubu Zvětšený detail pravé části Puchernovy kolorované rytiny Vyhlídka od srubu Zámecký park ve Vlašimi. Pohled směrem k Domašínu Zvětšený detail pohledu na Domašín Zámecký park ve Vlašimi. Koupadlo. 130a.Zámecký park ve Vlašimi. Koupadlo z kolorovaného souboru rytin A. Pucherny Zámecký park ve Vlašimi. Cestička na traverzách od koupadla Zámecký park ve Vlašimi. Pseudogotická Benátská studánka Pseudogotická kaplička u Domašínské brány Erb na Domašínské bráně Zámecký park ve Vlašimi. Čínský pavilon v nekolorovaném souboru rytin Zámecký park ve Vlašimi. Dřevěný srub Zámecký park ve Vlašimi. Strom pravdy Zámecký park ve Vlašimi. Elysejská pole Zámecký park ve Vlašimi. Lednice ledová jeskyně Zámecký park ve Vlašimi. Budovy panského mlýna (čp. 57) Slavnost v zámeckém parku. Obraz Anny Roškotové Bývalá vstupní brána do Obory Panská Obora hájovna Panská Obora. Dřevěná budova Panská Obora. Husinec domek pro přezimování labutí Panská Obora. Chata Panská Obora. Dolní vstupní brána Špitál čp. 17 a mateřská školka čp Bývalý špitál z roku 1774 a mateřská školka čp Dvůr mateřské školky čp. 16, bývalé hospody Drbka Areál panského dvora a okolí. Situační plánek Severní část panského dvora. Správce p. Krause na koni Panský dvůr. Severní část. 285

18 154. Panský dvůr. Severovýchodní část Zámecký park Vlašim. Dům čp. 14 zvaný staré Kasino Vstupní dveře do bývalého Kasina čp. 14. V jižním průčelí objektu Železná mříž vokně jižního průčelí bývalého Kasina čp Hospodářské objekty u bývalého panského dvora Zámecký park ve Vlašimi. Zvětšený výřez Vyhlídka od zámku Bývalý panský mlýn, od roku 1914 panská elektrárna Panská kovárna před opravou roku Panská rybárna na konci ulice U Valchy vblízkosti Znosimské brány Dvůr skalkovský, bažantnice skalkovská a šibenice Dvůr Skalkov poblíž silnice do Vracovic Hájovna Skalkov čp. 340 (tzv. Stará obora, revír Loreta) Pracovní knížka z roku 1872 vydaná purkmistrovským úřadem ve Vlašimi. 166a.Povolení k sňatku z Pohlednice. Znaky zemí Koruny české Znak řemesla kalich. Zlatníci Znak řemesla preclík. Pekaři Znak řemesla nůžky a náprstek. Krejčí Znak řemesla obrněnec. Pasíři Znak lev ve skoku hledící vpravo Znak člunek na tkaní. Tkalci a soukeníci František Šebek, nar ve Vlašimi v čp Shromáždění kolem sochy Rolanda na Velkém náměstí vroce Někdejší obchod se vším Eduarda Lustiga ve Vlasákově ulici Mosazné pečetidlo a jeho otisk domašínských cechů Dr. Servác Heller Stará škola čp Pohlednice s T. G. Masarykem, prvním prezidentem ČSR Titulní stránka z prvého čísla I. ročníku časopisu Pod Blaníkem z roku Hostinec U Karla IV Pozvánka na ples z roku Pozvánka na Merendu z roku Pozvánka na ples z roku Pozvánka na maškarní ples z roku Stolní společnost z jedné z vlašimských hospůdek Pěvecký sbor Sokola Vlašim Sokolské koupaliště U Valchy na břehu řeky Blanice Pozvánka na ples z roku Oslava 50. výročí založení hasičského dobrovolného sboru ve Vlašimi Zastupitelé obcí okresu Vlašim na Jubilejní výstavě v Praze roku Továrna na obuv Hermanna Hirsche v Divišovské ulici Továrna na obuv Samuela Salzera a hostinec U Zemanů, na Palackého nám Komise technicko-policejní pochůzky železniční tratě Benešov Vlašim Stolní společnost Vosí hnízdo Pamětní kniha města Vlašimi úvodní stránka Autoři Pamětní knihy města Vlašimi Vejstavní zájezdní hostinec Na Knížecím z roku MUDr. Karel Jelínek, bývalý starosta vlašimského Sokola Sokolové na automobilu před hostincem U Karla IV. z roku Měsíční údolí skautů u Vlašimi z roku Lidové sanatorium postavené v roce 1926 ve Vlašimi Vlasákova ulice v květnu roku Vlašim, Žižkovo náměstí v květnu roku Kladruby u Vlašimi. Rehabilitační ústav v roce

19 207. Památník osvobození RA před MNV ve Vlašimi Návštěva prezidenta Dr. Eduarda Beneše ve Vlašimi v roce Výstavba kolonie Žižkov ve Vlašimi z roku Výstavba kolonie Žižkov v roce Kolonie Žižkov jižní strana již postavených domků v roce Pamětní list vydaný ke 160. výročí narození Františka Augustina Slavíka P. Antonín Norbert Vlasák, farář na Hrádku, český historik a spisovatel První tři sloky písničky, jejímž autorem je P. Ant. Norb. Vlasák Původní hrob P. A. Vlasáka na starém vlašimském hřbitově Žižkovo náměstí, odhalení pamětní desky P.Ant. Norbertu Vlasákovi JUDr. Michal Navrátil, rodák kondracký, spisovatel. 217a.Dr. Leopold Hufnagel, generální ředitel vlašimského auersperského velkostatku Emil Artur Longen, český herec, režisér, scenárista Max Brod, židovsko-česko-německý spisovatel Dům čp. 195, Řimovská ulice ve Vlašimi, kde bydlel Karel Skřivánek Pláteníkova ulice ve Vlašimi z roku Řimovská ulice ve Vlašimi z roku OBÁLKA PŘEDNÍ STRANA Pohled od západu na budovu zámku a jižní věž kapli, pivovar, a dům čp. 2, spojený se zámkem visutou chodbou. Před zámkem na severní straně zbytky opevnění. Pod zámeckým kopcem parkově upravená louka se stromy a keři, vpopředí kráčející pán s dámou vempírovém šatě. Kolorovaná mědirytina. Signováno A. Pucherna del W. Berger sc. Pod obrazem kurzivou psaný titul Wlaschim, pod ním Prag bey F. K. Wolf Antonín Pucherna ( ), známý pražský kreslíř a rytec, pracoval na albech, vydaných F. K. Wolfem v Praze. Václav Berger ( ), pražský rytec, pracoval pro F. K. Wolfa v Praze. Obrázek je odlišný od 25 dílného kolorovaného souboru z roku OBÁLKA ZADNÍ STRANA Znak města Vlašimi z roku 1580 PŘEDSÁDKA PŘEDNÍ Listina z roku Král Vladislav II. Jagellonský uděluje na žádost Mikuláše z Lípy městu Vlašim konat dva výroční trhy. Jeden v sobotu před Hodem Ducha sv., druhý v sobotu po sv. Jiljí. PŘEDSÁDKA ZADNÍ Listina z roku 1665, jíž Jan František Kryštof z Talmberka potvrzuje na žádost purkmistra a rady výsady (viz text Slavík Dějiny města Vlašimě a statku jeho, reprint 1994, str. 219). FRONTISPIS Zámek Vlašim. Kresba z nedatovaného souboru 25 nekolorovaných rytin neznámého autora z přelomu 18. a 19. století. Vydáno v Praze u Hoffmanna bez datace. Archiv Jan Svoboda. 287

20 JMENNÝ REJSTŘÍK Adler 276 Albrecht 95 Albrechtic (z) 51 Alitothilus 50 Altschul MUDr. 247 Ambrož sv. 33 Anežka Česká 78 Arnošt z Pardubic 34 Auersperk 12, 41, 43, 47, 55, 59, 76, 77, 104, 106, 108, , , 136, 138, 140, 142, 144, 154, 156, 167, 176, 184, 197, 198, , 210, 217, 231, 260, 269, 276 Babka Josef ThDr. 6, 24, 42, 43, 49, 52, 270 Bach 53, 184, 201, 206 Balbín 16, 94 Balík , 221, 222, 244 Balík Jos. 144 Balík K. 111, 233 Bar Kochba 68 Barbarossa 15 Barda 206 Bartholonides 50 Bartoš 99 Ba a 228, 230 Becket 88 Bedřich 50 Bedřich, císař 66 Běhounek 254, 255 Bejček 239 Bela 26 Bělina 243 Bellot 246, 251, 252, 254 Benesch 74 Beneš 207, 243 Beneš Dr. 66, 116, 192, 194, 242, 249 Benešová 212 Beran Jos. kardinál 66 Berger 111, 136 Bethesed 268 Bezek 116 Bienenberg viz Bienenberk Bienenberk 15, 25, 117, 234 Bílek Radko 6, 211, 261 Bílý prof. 129 Biskup 27 Biskupec 34, Blabol 154 Blažek Jiří 6 Blecha Dr. 246 Bohuslav242 Boleslav I. 17 Bondy 267 Bořivoj 33 Boskovic (z) 91 Boskovský 50 Bouška 226 Brahe de 96, 172 Brandl 87 Brauner JUDr. 118, 167, 197, 200, 201 Brázda 226, 227, 233 Breuner-Auersperk 115 Brhlík 174 Brikcí 48 Brod 12, 72, 156, 278 Brožík 31 Brown 111 Brůna 209 Bubeník 238 Bureš 144 Burian Vlasta 271 Buzek 174 Cáder Rad. Mgr. 6 Cavriani 238 Cenger 225 Centr 224, 225 Clarificator 87 Cyril a Metoděj 33, 41 Czernin 184 Čejková 43 Čeleda 203, 240 Čermák 27 Červ276 Červ Karel 243 Červ Ludvík 243 Červová 244 Česar 246 Čihák 174 Čížek 112 Čížková 49 Členové stav. dr. Kolonka 256, 257 Damm Alž. Von 270 Daněk 184 Daunu (z) 78, 83 Dbalý 44 Dienzenhofer 22 Dlouhoveský 99, 100 Dlouhý 6, 52 Dobner 16 Dobřichovský 90 Dočkalová 112, 212 Dojáček 221 Doležal 226, 227 Doškář 226 Doubek 31 Drahotovští 40 Drn 195 Drtina 240 Dřízhal 227 Dub 30 Duba 227 Durdík 21, 117 Dušek J. V. 64 Dušek Richard 12, 44, 55, 58, 60 Dušek Tomáš 6 Dušek, sádecký 174 Dvořák Jan 226 Dvořák Ant. 269 Dýcka Frant. 230 Dýcka Jos. 230 Eim 204 Enkenwirtu (z) 102, 103 Erben 184 Erhart 21, 34, 55 Fabián 194 Falkensteina (z) 30, 99, 104, 121, 180 Fantlová Helena 6, 74 Farský 63, 64 Ferdinand král. 12, 57, 98, 99 Ferdinand I. 95, 107, 178, 180 Ferdinand II. 30, 102 Ferdinand III. 128, 130 Ferdinand V. 104, 200 Festetič 112, 113 Festetičová 41, 47, 112 Fiala arch. 250 Fialka 242 Fila 271 Fischer 74, 136, 262 Fišer 12 Flavius 13 Foerster 60 Fogl 226 Forman 227