VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: Mezinárodní obchod Porovnání dvou typů smluv, na jejichž základě dochází k získání kontroly nad majetkem akciové společnosti (diplomová práce) Autor: Radka Valešová Vedoucí práce: JUDr. Radim Kříž 1

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne podpis studenta 2

3 Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu své diplomové práce JUDr. Radimu Křížovi za odborné vedení, podnětné připomínky a konzultace. Děkuji také svým rodičům za jejich podporu po celou dobu mého studia. 3

4 Obsah: 1 Úvod Pojem podniku a akcie Pojem podniku Pojem akcie Smlouva o prodeji podniku,smlouva o prodeji akcií a okamžik převodu vlastnického práva k akciím a k podniku Podstatné náležitosti smlouvy o prodeji podniku Podstatné náležitosti smlouvy o prodeji akcií Přechod vlastnictví k podniku Převod vlastnictví k akciím Porovnání úpravy vadného plnění Úprava odpovědnosti za vady ve smlouvě o prodeji podniku Režim odpovědnosti za vady u smlouvy o prodeji akcií Porovnání právních ražimů odpovědnosti za vady Porovnání přechodu práv a závazků Porovnání Obecně k přechodu práv a závazků ve smlouvě o prodeji podniku Přechod pohledávek ve smlouvě o prodeji podniku Přechod závazků ve smlouvě o prodeji podniku Ochrana věřitele při přechodu závazků u smlouvy o prodeji podniku Přechod práv spojených s cennými papíry a přechod obchodního podílu v rámci smlouvy o prodeji podniku Trvání zajištění přecházejících závazků u smlouvy o prodeji podniku Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů u smlouvy o prodeji podniku Práva z průmyslového a jiného duševního vlastnictví u smlouvy o prodeji podniku Bezdůvodné obohacení a odpovědnost za škodu Jiná práva a závazky související s podnikem Působnost valné hromady při prodeji podniku a akcií Souhlas valné hromady s převodem podniku a akciípodle 67a ObchZ Důsledky neudělení souhlasu valnou hromadou podle 67a ObchZ Prodej podniku a jeho části z hlediska soutěžního práva Obecně k prodeji podniku, resp. akcií z hlediska soutěžního práva Kdy je k prodeji podniku, resp. akcií, nutný souhlas Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Posuzování spojení Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže Potřeba povolení Evropské komise Porovnání prodeje akcií a podniku z hlediska soutěžního práva Závěr

5 1 Úvod Cílem mé diplomové práce je porovnat, zda je vhodnější pro nabytí majetku akciové společnosti použít smlouvu o prodeji podniku podle 476 obchodního zákoníku nebo smlouvu o prodeji akcií. U obou těchto smluv je předmět prodeje rozdílný akcie, resp. podnik, nicméně účel je obdobný a to převést kontrolu nad majetkem ve vlastnictví akciové společnosti z prodávajícího na kupujícího. Nejdříve se budu zabývat pojmem podniku a akcií a poté podstatnými náležitostmi smlouvy o prodeji podniku a smlouvy o prodeji akcií a okamžikem přechodu vlastnického práva k podniku a k akciím. Poté porovnám obě smlouvy z hlediska odpovědnosti za vady, přechodem práv a závazků, působností valné hromady a nakonec otázkou soutěžního práva. Otázka odpovědnosti za vady je důležitá z důvodu, že na jejím základě má kupující možnost uplatnit příslušné nároky vůči prodávajícímu. Zaměřím se tedy na nároky, které kupujícímu náleží u smlouvy o prodeji akcií a u smlouvy o prodeji podniku. Rozhodnou otázkou pro kupujícího i prodávajícího je, zda na kupujícího přechází práva a závazky prodávajícího, a pokud ano, tak které. Přechod práv a závazků totiž zásadním způsobem ovlivní hodnotu převáděného majetku a cenu, kterou bude kupující ochoten zaplatit. Pokud jde o působnost valné hromady, tak je nutné se jí zabývat, jelikož pokud společnost převádí svůj podnik, resp. akcie, které drží, tak může být značně ovlivněna její hodnota. Pro akcionáře či společníky tedy bude rozhodné, zda mají možnost se podílet na daném rozhodování nebo zda je rozhodnutí o prodeji podniku či akcií plně v působnosti statutárních orgánů. Další důežitou otázkou, nyní především pro kupujícího a prodávajícího je, jaké jsou právní důsledky neudělení potřebného souhlasu. Z hlediska soutěžního práva se budu zabývat tím, zda je vyžadovn souhlas s příslušným převodem Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže či Evropské komise. V rámci této části také rozeberu podmínky, za nichž jsou příslušné souhlasy požadovány. 5

6 2 Pojem podniku a akcie 2.1 Pojem podniku Obchodní zákoník (dále jen ObchZ ) definuje pojem podniku v 5 jako soubor hmotných, nehmotných a osobních složek podnikání. Dále zde jsou stanoveny dvě podmínky, které musí být splněny kumulativně, aby určitý soubor jednotlivých složek mohl být kvalifikován jako podnik. K podniku mohou náležet věci, práva a jiné majetkové hodnoty pouze v případě, že patří podnikateli. Druhou podmínkou je, že tyto hodnoty slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Jak uvádí S. Plíva in Komentář k obchodnímu zákoníku 1, podnik tak zahrnuje budovy, zařízení a materiál (hmotná složka), stejně jako zaměstnance, jejich kvalifikaci i zkušenosti a organizační strukturu (osobní složka) a dále práva a jiné majetkové hodnoty (nehmotná složka podniku). Složky podniku musí být určitým způsobem organizovány, aby tvořily určitý celek. Navíc účelem takového organizovaného celku musí být dosahování zisku. Pokud jde o otázku, co z toho, co patří prodávajícímu podniku, tvoří součást daného podniku, je rozhodující kritérium, zda daná majetková hodnota slouží k provozování podniku. Zákonná definice obsahuje také objektivní kritérium, že součástí podniku je i to, co vzhledem ke své povaze k provozování podniku má sloužit. Teorie 2 se však shoduje na tom, že toto druhé možné kritérium je problematické. I. Pelikánová dochází k závěru, že se vůbec používat nemá a argumentuje tím, že podnikatel jakožto vlastník může tím, co je v jeho vlastnictví volně disponovat, a tudíž rozhodovat, zda danou věc bude k podnikání používat či nikoliv. Podle mého názoru je třeba kritérium, že součástí podniku je i to, co vzhledem ke své povaze k provozování podniku sloužit má, vykládat dosti restriktivně. Účel tohoto objektivního kritéria bych viděla v tom, aby bylo možné řešit nejasné situace a aby nedocházelo k obcházení zákona. Toto objektivní kritérium bych aplikovala např. na nefunkční dodávku, u níž by nebylo možné říci, že slouží k provozování podniku, jelikož je nefunkční, nicméně vzhledem ke své povaze by k provozování daného podniku sloužit měla. Podle mě je nutné vycházet vždy případ od případu, a nikoliv obecně učinit závěr, že např. všechny automobily provozovatele taxi služby náleží k jím provozovanému podniku. Bude třeba individuálně zkoumat, zda některé nepoužívá on či např. jeho rodinní příslušníci pro osobní účely. Ze slov co 1 Štenglová/Plíva/Tomsa, 2006, str Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník: komentář. Díl I. Polygon: Praha, 2002, str. 57; Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku, 1.díl, 1-55, 3. vydání. Linde: Praha, 2003, str

7 vzhledem ke své povaze slouží k provozování podniku podle mě tak nelze ani dovozovat závěr, že by např. součástí podniku hostince byl i osobní automobil patřící majiteli hostince, který jej používá pro osobní účely a někdy také k dopravě potravin nutných do kuchyně hostince. Objektivní kritérium bych tedy používala pouze v krajních a logicky více méně jasných situacích, kdy je zřejmé, že by určitá věc či hodnota k danému podniku měla rozhodně náležet. Z tohoto důvodu budu dále uvažovat pouze kritérium subjektivní, tj. zda daná věc či hodnota k provozování podniku slouží. Podnikatel může provozovat také charitativní zařízení. Potom vzniká otázka, zda toto bude tvořit součást jeho podniku. Tak tomu zřejmě nebude, jelikož charitativní zařízení bude těžko splňovat podmínku, že by sloužilo k provozování podniku. Proto by i v případě prodeje podniku podnikatele, jenž provozuje mimo jiné také charitativní zařízení, toto i nadále zůstalo prodávajícímu podniku. Mezi jiné majetkové hodnoty, jež jsou součástí podniku lze zařadit např. obchodní podíl či cenné papíry, pokud budou sloužit k provozování daného podniku nebo např. klientelu daného podniku. Součástí podniku nejsou závazky, což vyplývá z úpravy smlouvy o prodeji podniku, kde je stanoveno, že závazky související s podnikem přecházejí společně s tímto podnikem. Pokud by tvořily součást podniku, tak by toto ustanovení bylo zbytečné. Není však třeba, aby podnik (jeho část) obsahoval všechny složky, tak jak jsou uvedeny v 5 ObchZ. Tento názor zastává např. P. Čech 3, který uvádí, že: Jakkoliv zákon vymezuje podnik jako soubor hmotných, nehmotných a osobních složek podnikání, je třeba připustit, že v praxi mohou nastat situace, kdy konkrétní podnik bude složen z jediné této složky, ba dokonce z omezeného okruhu několika věcí. Tento závěr opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1058/2003 ze dne 25. července Nejvyšší soud zde jako podnik kvalifikoval hostinec, a to i přesto, že zde nebyli zaměstnáni žádní zaměstnanci a nebyly uzavřeny obchodní smlouvy. Takže zde naprosto chyběla osobní složka podnikání. V této souvislosti by se mohlo zdát matoucí, že naopak v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1323/2000 ze dne 25. května 2001 Nejvyšší soud dochází k závěru, že se nejedná o část podniku tvořící samostatnou organizační složku (pro vymezení samostatné organizační složky podniku platí de facto to samé, co pro vymezení podniku, viz dále) v případě, kdy chybí osobnostní složka podnikání (k tomuto judikátu také viz dále kapitola Typy smluv, na jejichž základě je možný prodej podniku a jeho části). Bude nutné se 3 Čech, P.: Vymezení části podniku a působnost valné hromady, Právní rádce, 11/2006, str

8 podívat blíže na skutkové okolnosti daných případů. Pokud jde o hostinec, tak zde již žádní zaměstnanci nepůsobili. Avšak v případě rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1323/2000 je tato otázka složitější. Zde v údajné samostatné organizační složce podniku (zabývající se kamionovou dopravou) sice zaměstnanci působili, nicméně přestože údajná smlouva o prodeji části podniku byla uzavřena až 1. dubna 1997 otázka pracovněprávních vztahů byla řešena prodávajícím a kupujícím údajné samostatné organizační složky podniku již dříve, a to k 1. lednu K tomuto datu totiž uzavřel kupující údajné části samostatné organizační složky podniku pracovní smlouvy se zaměstnanci prodávajícího, jenž s nimi naopak pracovní poměr ukončil. Je jasné, že přestože zaměstnanci tvoří součást samostatné organizační složky daného podniku, nebyli do údajné samostatné organizační složky podniku převáděné až smlouvou uzavřenou 1. dubna zahrnuti, tudíž zde chyběla osobnostní složka samostatné organizační složky podniku, jež reálně existovala. V případě hostince však osobnostní složka vůbec neexistovala, jelikož zde žádní zaměstnanci nebyli, a tudíž vůbec nemohlo dojít k jejich zahrnutí do podniku, jež byl převáděn. Pro rozhodování zda se o podnik (samostatnou organizační složku podniku, k této otázce viz dále) jedná či ne, tedy bude důležité, pokud jde o jednotlivé složky podniku, vždy posoudit, které složky podniku reálně existují. Pokud daná složka podniku vůbec neexistuje, nemůže být její neexistence překážkou kvalifikaci např. hostince jakožto podniku. Na druhou stranu, pokud daná složka existuje, bude nutné ji zahrnout společně s ostatními složkami podniku do daného převodu, aby bylo možné podnik jakožto podnik právně kvalifikovat. Obchodní zákoník dále stanoví, že podnik je věcí v právním smyslu, a to věcí hromadnou. Tím však není dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitostem, předmětům duševního vlastnictví atd., pokud jsou součástí podniku. V občanském ani v obchodním zákoníku však není definice hromadné věci ani věci. S. Plíva in Komentář k obchodnímu zákoníku 4 upozorňuje na to, že podnik je vnímán jako objekt obchodněprávních vztahů, a ne jako jejich subjekt. Z práv a povinností, které se k danému podniku vztahují, není tudíž oprávněným resp. povinným subjektem podnik, nýbrž jeho majitel, popřípadě spolumajitelé. Majitelem podniku může být, jak právnická, tak též fyzická osoba. Možné je však také spoluvlastnictví podniku např. v případě, kdy více osob podniká pod společným jménem bez založení právnické osoby, což je možné 4 Štenglová/Plíva/Tomsa, 2006, str. 13 8

9 podle 10 ObchZ (pod toto ustanovení je možné např. zařadit sdružení podle 829 a násl. ObčZ). 5 Z obchodního zákoníku nevyplývá, zda může mít jeden podnikatel podniků více. Již neplatný zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání však ve svém 4b s možností, že má podnikatel více podniků, počítal. Tento problém však není podle mě pro právní praxi příliš významný, jelikož podnikatel může převádět také část podniku, takže není rozhodné, zda určitý soubor složek podnikání bude tvořit podnik či pouze jeho část. Nehledě na to, že pokud část podniku bude tvořit samostatnou organizační složku, tak se použijí ustanovení, která upravují smlouvu o prodeji podniku, tedy především i ustanovení o přechodu závazků. Stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu není často upřesněno, zda jde o podnik, či jeho část, viz např. rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 1058/2003 ze dne 27. července 2005, kde Nejvyšší soud výslovně uvádí: kdy byl předán hostinec N. S. p., který lze zcela nepochybně považovat za podnik nebo jeho část (to, zda byl hostinec pouze částí podniku nebo celým podnikem K. Š., není pro rozhodnutí ve věci významné). Vzhledem k účelu mé práce, když budu mluvit dále o podniku, tak se bude jednat o podnik akciové společnosti s tím, že podnik akciové společnosti bude tvořen veškerým majetkem akciové společnosti (nebudu tedy uvažovat, že by společnost mohla mít více podniků), jelikož smyslem této práce je porovnat, zda je výhodnější nabýt majetek akciové společnosti prostřednictvím koupě podniku nebo prostřednictvím koupě akcií příslušné akciové společnosti. 2.2 Pojem akcie Vlastník akcií určité akciové společnosti sice není přímým vlastníkem majetku společnosti (podniku, nemovitostí, know-how, finančních prostředku atd.), ale je vlastníkem akcií dané akciové společnosti, jež vlastní tento majetek. Je tak tedy skutečným majitelem (spolumajitelem) majetku dané společnosti, přestože jako takový v právních vztazích s třetími osobami nevystupuje. Společnost je totiž subjektem právních vztahů, je tak právně majitelem majetku společnosti a vystupuje svým jménem v právních vztazích s třetími. Akcionář je tedy nepřímým majitelem majetku (např. podniku) této společnosti. Jako takový není oprávněn nakládat s majetkem (např. podnikem) ve vlastnictví společnosti přímo, ale za to mu náleží příslušná práva a povinnosti akcionáře, např. v podobě dividend dostane zisk společnosti, na valné hromadě může vykonávat svá 5 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 83/2001 ze dne 20. května

10 hlasovací práva atd. a mimo jiné volit i členy představenstva, jejichž prostřednictvím pak daná společnost jedná. Pokud pak je daná osoba jediným akcionářem dané společnosti, pak fakticky (nikoliv právně) je i skutečným vlastníkem aktiv, podniku, této společnosti. Pokud taková osoba převede veškeré své akcie na někoho jiného, pak vlastně fakticky převedla i celý svůj podnik. Prostředkem převodu zde však jsou akcie, a proto je zde nutné si vedle pojmu podniku, který jsme si vymezili výše, ujasnit i to, co jsou akcie. Akcie je v obchodním zákoníku definována v 155 jako cenný papír, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle obchodního zákoníku a stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Výčet těchto práv, jež jsou do akcie inkorporovány, není kompletní, jelikož i v jiných ustanoveních obchodního zákoníku jsou uvedená další práva akcionáře, např., a navíc i stanovy mohou zákonem uvedená práva akcionáře rozšířit. 6 Akcie je tedy cenný papír. Definici cenného papíru však český právní řád nikde neobsahuje. V teorii se uvádí, že se jedná o listinu, v níž jsou ztělesněna (inkorporována) určitá práva. Inkorporace pak znamená, že práva v dané listině ztělesněná sdílejí její osud, a tudíž nemohou být bez této listiny uplatněna nebo převedena. 7 S tím pak souvisí i postup tzv. umoření, kdy v případě, že je daná listina zničená nebo ztracená, pak je právním řádem dána možnost nápravy této situace, a tedy dané právo (práva) jež jsou v listině ztělesněna nenávratně nezmizí. Otázkou zásadní např. pro dispozice s akcií je také, zda se jedná o věc v právním smyslu. Zde je nutné vycházet z ustanovení 1 odst. 2 Zákona o cenných papírech, podle kterého se na cenné papíry, tedy i akcie, vztahují ustanovení o věcech movitých, pokud zákon nestanoví něco jiného. Z toho důvodu se na akcie uplatňují všechny předpisy o věcěch movitých. Jazykový výklad by mohl mást, zda se skutečně jedná o věc movitou (když zákon nestanoví cenné papíry jsou/se považují za věc movitou ) či zda se jedná o jinou majetkovou hodnotu, na níž se v zásadě aplikují všechna ustanovení o věcech movitých. Tato problematika není však z praktického pohledu důležitá, jelikož, jak i uvádí J. Dědič 8, tak akcie může být na základě tohoto ustanovení předmětem vlastnického práva a na vlastníka akcie se tudíž uplatní i ustanovení zákona o ochraně vlastnictví a o právech vlastníků. 6 Dědič, J., Kříž, R., Štenglová, I., Čech, P.: Akciové společnosti. 6. vydání. C. H. Beck: Praha, Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník: komentář. Díl II. Polygon: Praha, 2002, str Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník: komentář. Díl II. Polygon: Praha, 2002, str

11 Akcie mohou mít podobu listinnou nebo zaknihovanou. O podobě rozhodují zakladatelé společnosti a poté akcionáři na valné hromadě změnou stanov. V některých případech však zákon požaduje, aby byly akcie vydány jako zaknihované, např. zákon o pojišťovnictví nebo zákon o bankách. 9 V budoucnu je otázka listinných akcií v České republice vůbec obecně nejistá, viz dále. Akcie mohou mít formu na majitele nebo na jméno. Podle zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Zákon o cenných papírech ) je akcie na jméno cenným papírem na řad a akcie na majitele cenným papírem na doručitele. To se projeví především v jejich převodu, viz dále. Podle 156 ObchZ je akciová společnost povinná vést seznam akcionářů na jméno, v němž se zapisuje druh a forma akcie, její jmenovitá hodnota, firma nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby, která je akcionářem, popřípadě číselné označení akcie a změny těchto údajů. Každý akcionář, nikoliv pouze akcionář držící akcie na jméno, společnosti je oprávněn si vyžádat a společnost je povinná mu vydat (pouze za úhradu nákladů) vydat opis seznamu všech akcionářů, kteří jsou vlastníky akcií na jméno, nebo požadované části seznamu, a to ve lhůtě sedmi dnů. V seznamu jsou uvedeni tedy pouze akcionáři vlastnící akcie na jméno, ale opis si mohou vyžádat jakýkoliv akcionáři této společnosti. Pokud vydala společnost akcie v zaknihované podobě, pak může určit, že seznam akcionářů držících akcie na jméno bude nahrazen evidencí zaknihovaných cenných papírů. Právo vyžádat si opis seznamu akcionářů na jméno je důležitý zejména proto, že akcionář dané společnosti jinak nemá možnost formálně zjistit, kdo jsou další akcionáři. V obchodním rejstříku, např. na rozdíl od společnosti s ručením omezeným, jejíž společníci se do obchodního rejstříku zapisují, totiž nejsou akcionáři akciové společnosti zapsáni. V obchodním rejstříku bývá zapsán pouze jediný akcionář, pokud ho společnost má, pokud má však společnost více akcionářů, tito již nejsou v obchodním rejstříku uvedeni. Vlastníky zaknihovaných akcií, jak na jméno, tak i na majitele, je možné identifikovat v evidenci zaknihovaných cenných papírů, avšak pouze v případě, že nejsou vedeny u centrálního depozitáře na účtu komisionáře, s nímž byla uzavřena komisionářská smlouva. Vlastníky listinných cenných papírů je možné zjistit v případě akcií na jméno opisem ze seznamu akcionářů vlastnících akcie na jméno. Jak zápis akcionáře v evidenci zaknihovaných cenných papírů, tak i v seznamu akcionářů na jméno však zakládá pouze vyvratitelnou právní domněnkou, že ten kdo je zde zapsán, je skutečným vlastníkem. 9 Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník: komentář. Díl II. Polygon: Praha, 2002, str

12 Akcionáře listinných akcií na majitele pak formálně zjistit není možné vůbec. S tím souvisí i jejich pravděpodobné zrušení v budoucnu. Důvodem pro možné zrušení listinných akcií na majitele je neprůhlednost vlastnictví těchto akcií a možnost jejich využití pro praní špinavých peněz. Listinné akcie v Evropě má již zrušené řada zemí, nicméně na úrovni Evropské unie doposud zakázané nejsou. V České republice se návrhy na jejich zrušení objevily již několikrát, např. v rámci připravovaného nového obchodního zákona, nicméně nakonec byly vždy zrušeny. Objevují se názory, že jejich zrušení by stejně, pokud jde o praní špinavých peněz, tuto situaci nevyřešilo. Jak tvrdí např. J. Dědič, tak by takové osoby mohly v případě jejich zrušení někoho pouze nastrčit a zapsat jej do seznamu akcionářů nebo do evidence cenných papírů, přičemž právní domněnka, že daná osoba je akcionářem, viz výše, by neplatila. Další možností je, že budou např. listinné akcie zrušeny obecně a že veškeré akcie budou pouze zaknihované. 10 Pokud jde o akcie na jméno, je práva s danou akcií spojená oprávněna vykonávat pouze osoba zapsaná v seznamu akcionářů jako její majitel. Jestliže zápis v seznamu akcionářů neodpovídá skutečnosti, je tato práva oprávněn vykonávat skutečný vlastník akcie na jméno. Z toho vyplývá, že zápis v seznamu akcionářů je pouze deklaratorní a že se jedná pouze o vyvratitelnou právní domněnku, že osoba zde zapsaná je vlastníkem akcie na jméno. Je však nicméně nutné prokázat, že tento zápis není pravdivý a že jiná osoba je ve skutečnosti daným vlastníkem. Jestliže však skutečný vlastník sám způsobil, že není zapsán v seznamu akcionářů na jméno, pak se nemůže domáhat u soudu prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady, na kterou mu nebyl z tohoto důvodu umožněn vstup. Práva spojená s listinnou akcií na majitele vykonává ten, kdo je předloží. Mimo to je možné, aby je vykonávala osoba, která prokáže písemným prohlášením osoby, která pro ni vykonává uložení nebo úschovu těchto akcií podle Zákona o cenných papírech, že akcie jsou pro ni uloženy. V takovém prohlášení je nutné uvést účel, pro který se dané prohlášení vydává a den jeho vystavení. Osoba, která toto prohlášení vystaví, nesmí akcie, pro něž toto prohlášení vystavila, vydat ani uschovateli či složiteli ani nikomu jinému, a to až do uplynutí doby, po kterou je možné určité právo, jež bylo účelem vystavení tohoto prohlášení, vykonat nebo do jeho vykonání. Důvodem tohoto zákazu je to, aby akcie, pro něž bylo vystaveno dané prohlášení, nebyly použity ještě někým třetím, a tudíž aby právo s nimi spojené nebylo vykonané dvakrát jedno na základě prohlášení, a jednou na 10 Pelantová P.: Vypráno v Česku. Euro 33/

13 základě předložení předmětných akcií. Konkrétně např. valné hromady se bude účastnit někdo na základě vydaného prohlášení uschovatele a v případě, že by byly protiprávně z této úschovy vydány, tak by se dané valné hromady účastnil ještě někdo jiný (nebo tatáž osoba dvakrát), a bylo by s danými akciemi tudíž hlasováno dvakrát, akcionář by tak mylně např. místo s 30 % hlasovacími právy disponoval s 60 %. Samozřejmě by to mohl být důvod prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady, nicméně někdo by musel tuto neplatnost nejdříve uplatnit. Akcie mohou být kmenové nebo prioritní. S kmenovými akciemi nejsou spojena žádná zvláštní práva. Prioritní akcie opravňují jejího držitele k určitým právům přednostně. Vydávání prioritních akcií je upraveno v 159 ObchZ. Vydání prioritních akcií musí být uvedeno ve stanovách. Prioritními akciemi se rozumí akcie, s nimiž je spojeno přednostní právo na výplatu dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku. Souhrn jmenovitých hodnot prioritních akcií však nesmí překročit polovinu základního kapitálu. Prioritní akcie mohou obsahovat jak přednostní právo na dividendu, tak i přednostní právo na podíl na likvidačním zůstatku a spojka nebo tak zde nemá vylučující význam. Není však možné vydat několik druhů prioritních akcií, jedny s přednostním právem na dividendu a jedny na akcie, jelikož to by odporovalo zákonnému požadavku, že s akciemi stejného druhu mají být spojená stejná práva a povinnosti Prioritní dividendou se podle J. Dědiče 11 rozumí dividenda, která je vyšší než dividenda vyplácená na kmenové akcie. Výše prioritní dividendy může být např. určena poměrem k dividendě na kmenové akcie, např. 2:1. Jak uvádí J. Dědič, tak není možné, prioritní dividendu určit pevnou částkou, např. poměrem ke jmenovité hodnotě akcie, jelikož není možné předem zaručit hospodářské výsledky dané společnosti a navíc by docházelo k obcházení zákazu úrokových akcií. Obchodní zákoník zakazuje vydání tzv. úrokových akcií, tedy akcií, s nimiž je spojeno právo na určitý úrok nezávisle na hospodářských výsledcích společnosti. Není tudíž možné se domnívat, že prioritní akcie zaručují právo na dividendu každý rok, bez ohledu na hospodářské výsledky společnosti. Valná hromada vždy nejdříve musí každý rok schválit účetní závěrku a až pak případně (není to však její povinnost) rozhodnout o rozdělení zisku např. ve formě dividendy (i prioritní). Zákon nevylučuje, aby byly vypláceny pouze dividendy na prioritní akcie, nicméně musí to odsouhlasit valná hromada. 12 Na druhou stranu však mohou stanovy určit, že s přednostními akciemi nebude spojeno právo hlasovat na valné hromadě, a tudíž i rozhodovat o výplatě dividend, pokud se 11 Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník: komentář. Díl II. Polygon: Praha, 2002, str Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník: komentář. Díl II. Polygon: Praha, 2002, str

14 nevyžaduje hlasování podle druhů akcií. Hlasovací právo však nabývají dnem, po dni, kdy valná hromada rozhodla o tom, že prioritní dividenda nebude vyplacena (z důvodu, že např. celý zisk bude reinvestován) nebo ode dne prodlení s výplatou prioritní dividendy, a to až do doby, kdy valná hromada rozhodne o vyplacení prioritní dividendy nebo v případě prodlení s výplatou do jejího vyplacení. Akcionáři mající prioritní akcie jsou tak na další valné hromadě oprávněni hlasovat pro vyplacení dividendy, a nedostanou se tak do situace, že valná hromada opakovaně rozhodne o nevyplacení dividend a oni, přestože budou mít prioritní akcie, s tím nebudou moci nic dělat. Zajímavou otázkou související s akcií je, zda je možné nabýt práva společníka ještě před vydáním akcie. Možné to je, a sice vzhledem k 155 odst. 1 ObchZ, který uvádí, že osoba, která se podílí na základním kapitálu společnosti, je oprávněna vykonávat tato práva již před vydáním akcií. Nicméně, taková osoba nemůže ještě účinně převádět svou účast v akciové společnosti, jelikož ta je převoditelná až s příslušnými akciemi. 13 Akcie může být předmětem spoluvlastnického práva. 156 odst. 9 ObchZ uvádí, že spolumajitelé akcie se musí dohodnout, kdo z nich bude vykonávat práva s ní spojená nebo mít společného zmocněnce. Na vztahy mezi spolumajiteli akcie se použijí ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví obdobně. 13 Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník: komentář. Díl II. Polygon: Praha, 2002, str

15 3 Smlouva o prodeji podniku, Smlouva o prodeji akcií a okamžik převodu vlastnického práva k akciím a k podniku 3.1 Podstatné náležitosti smlouvy o prodeji podniku Úprava smlouvy o prodeji podniku je upravena v 476 a násl. ObchZ. Smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a prodávající se zavazuje převzít závazky související s podnikem a zaplatit kupní cenu. S. Plíva in Komentář k obchodnímu zákoníku 14 uvádí jako podstatné náležitosti smlouvy o prodeji podniku následující: určení podniku, závazek prodávajícího odevzdat podnik kupujícímu a převést k němu na kupujícího vlastnické právo a na druhé straně závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit určenou kupní cenu. Obchodní zákoník pro tento smluvní typ vyžaduje písemnou formu. Dále, pokud jsou součástí podniku také nemovitosti, tak podpisy stran musí být na téže listině (viz 46 odst. 2 ObčZ). Předmětem prodeje nejsou jednotlivé věci patřící k podniku, nýbrž podnik jako celek. Ve smlouvě musí být podnik především náležitě vymezen, často tomu tak bude odkazem na určitou přílohu ke smlouvě. 15 To však neznamená, že by musely být vypsány jednotlivé věci, majetkové hodnoty nebo práva, která jsou předmětem prodeje. V každém případě musí dojít k převodu celého podniku, popřípadě jeho samostatné organizační složky. Pokud tomu tak nebude, nebude možné ustanovení obchodního zákoníku vztahující se na smlouvu o prodeji podniku na takto založený smluvní vztah aplikovat. I. Pelikánová 16 zastává názor, že z požadavku, aby byl předmětem smlouvy podnik, resp. jeho samostatná organizační složka, vyplývá požadavek, aby byl převeden funkční celek, jež má být schopen fungování, a nevidí důvod, aby nemohla být z prodeje vyčleněna určitá věc, ovšem za podmínky, že nebude dotčena funkce podniku (např. osobní automobil či kancelářské zařízení). V souladu s tímto názorem je i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2882/2005 ze dne 14. března 2006 (viz výše), kde Nejvyšší soud judikoval, že nezahrnutí portfolia úvěrových smluv uzavřených bankovní 14 Štenglová/Plíva/Tomsa, 2006, str Marek, 2002, str Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku, 4.díl, , Linde: Praha, 1997, str

16 pobočkou, jež je předmětem prodeje, nenarušuje charakter funkčního celku této pobočky, a tudíž nebrání její kvalifikaci jakožto samostatné organizační složky podniku. I Nejvyšší soud tak vidí jako rozhodující zachování funkčního celku. Požadavek převodu celého podniku je podle mě třeba vnímat obecně, v souladu s názorem I. Pelikánové a uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu tak, aby byla zachována funkčnost daného celku. Bylo by nesmyslné nekvalifikovat jako podnik např. továrnu, pokud by z prodeje byl vyloučen pouze určitý automobil. Smlouva musí obsahovat obecný závazek kupujícího převzít veškeré závazky s podnikem související. Také závazky, které kupující přebírá, není třeba jednotlivě uvádět, ačkoli se doporučuje je řádně specifikovat, a to včetně ručitelských. Také jejich specifikace bude často obsahem přílohy k samotné smlouvě o prodeji podniku. 17 S. Plíva in Komentář k obchodnímu zákoníku 18 uvádí, že úmysl převzít závazky související s podnikem je možné dovodit také z názvu smlouvy jako smlouvy o prodeji podniku, pokud však z obsahu samotné smlouvy nevyplývá něco jiného. Další podstatnou náležitostí smlouvy o prodeji podniku je závazek kupujícího zaplatit cenu podniku. Výše ceny nebo způsob jejího dodatečného určení musí být přitom obsažen ve smlouvě. Pokud by tomu tak nebylo, pak by smlouva o prodeji podniku platně nevznikla. Zákon ji totiž nestanoví ani dispozitivně např. jako cenu obvyklou. A to ani v 482 ObchZ, jež stanoví domněnku, že kupní cena je stanovena na základě údajů o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávaného podniku ke dni uzavření smlouvy a na základě dalších hodnot uvedených ve smlouvě, pokud nejsou zahrnuty do účetní evidence. Dále pak uvádí, že se tedy v případě, kdy má nabýt smlouva účinnosti k pozdějšímu datu, změní výše kupní ceny s přihlédnutím ke zvýšení nebo snížení jmění, k němuž došlo v mezidobí. Nicméně domněnka tohoto způsobu stanovení ceny je vyvratitelná, a pokud se prokáže, že kupní cena byla stanovena jiným způsobem, změna ceny ze zákona, jakožto důsledek právní domněnky nenastane. Proto také jak uvádí i S. Plíva in Komentář k obchodnímu zákoníku 19, tak v případě, kdy je kupní cena stanovena jiným způsobem, není důležité, kdy nastává účinnost smlouvy. ObchZ však nicméně nestanoví ani způsob určení, ani výši této kupní ceny. 20 Podle mého názoru domněnka uvedená v první větě 482 ObchZ je zde pouze za účelem, aby stanovila předpoklad pro aplikaci pravidla obsaženého ve větě druhé, které se týká změny 17 Marek, 2002, str Štenglová/Plíva/Tomsa, 2006, str Štenglová/Plíva/Tomsa, 2009, str Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy, ASPI: Praha, 2006, str

17 ceny, která nastává ze zákona v důsledku změny obchodního jmění, pokud účinnost smlouvy nastává k pozdějšímu datu než k datu jejího uzavření. K této změně ceny dochází pak ze zákona. Toto ustanovení se však použije pouze v případě, kdy bude splněna výše zmíněná vyvratitelná domněnka o způsobu určení ceny. Tato domněnka může být vyvrácena, např. pokud ze smlouvy vyplývá jiný způsob určení ceny. V tomto případě by pak neměla na výši ceny vliv změna jmění mezi uzavřením smlouvy nebo její účinností, pokud by si ovšem strany nesjednaly něco odlišného ve smlouvě. S. Plíva in Komentář k obchodnímu zákoníku 21 uvádí, že se jedná o ustanovení dispozitivní povahy, takže strany mohou jeho aplikaci vyloučit i pro případ, kdy by tato domněnka splněna byla. Strany si však také mohou smluvně dohodnout jiný režim pro změnu ceny, navrhuje např. ujednání, že se cena změní, pokud změna v obchodním jmění dosáhne smluvených limitů. I na stanovení výše ceny se však použijí pravidla poctivého obchodního styku. 22 Pokud jde o splatnost ceny, tak pokud si strany nedomluví něco jiného, použijí se obecná ustanovení obchodního zákoníku, jelikož smlouva o prodeji podniku patří mezi tzv. absolutní obchody. 23 Podstatným znakem smlouvy o prodeji podniku je závazek prodávajícího předat podnik kupujícímu a převést na něj vlastnické právo k podniku. Podle 483 odst. 1 ObchZ je prodávající povinen předat a kupující převzít věci zahrnuté do prodeje, a to ke dni účinnosti smlouvy. O tomto předání se sepíše zápis podepsaný oběma stranami. S převzetím věcí je spojen přechod nebezpečí škody na těchto věcech z prodávajícího na kupujícího. Celá tato úprava je však dispozitivní, takže si strany mohou dohodnout jak jiný okamžik přechodu nebezpečí škody na věcech, tj. došlo by k němu v jiném okamžiku než k převzetí věcí, tak mohou dohodnout i jiný okamžik pro předání věcí, tj. nedošlo by k předání věcí k účinnosti smlouvy, nýbrž již dříve nebo až později. 3.2 Podstatné náležitosti smlouvy o prodeji akcií Základní zákonná úprava smlouvy o prodeji a převodu akcií je obsažena v zákonu o cenných papírech v části druhé nazvané smlouvy o cenných papírech, hlavě první smlouvy o převodech cenných papírů. Podle 13 Zákona o cenných papírech se smlouvy o úplatném převodu cenných papírů, tedy i smlouva o prodeji akcií, řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku, pokud ze zákona o cenných papírech nebo povahy věci 21 Štenglová/Plíva/Tomsa, 2006, str Marek, 2002, str Plíva, S.: Obchodní závazkové vztahy, ASPI: Praha, 2006, str

18 nevyplývá něco jiného. Smlouvou o prodeji akcií se zavazuje prodávající dodat kupujícímu jednotlivě určené akcie nebo akcie určené co do druhu a množství a převést je na kupujícího a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Podstatnými náležitostmi je určení stran, převáděných akcií a jejich kupní ceny. 24 Zákon nevyžaduje, s výjimkou cenných papírů na jméno, aby byla smlouva písemná. Určení převáděných akcií je možné ve smlouvě určit buď jednotlivě, pak musí určeny přesně a u listinných akcií včetně pořadového čísla. Akcie mohou být určeny i prostřednictvím druhu, počtu a údajů o jejich zastupitelnosti, tj. jejich forma, podoba, jmenovitá hodnota a případně ISIN. Pokud by smlouva o prodeji akcií neobsahovala dostatečné určení převáděných akcií, byla by absolutně neplatná pro neurčitost podle 37 občanského zákoníku. 25 Strana, která by tudíž na základě takové smlouvy plnila, by nemohla na druhé straně požadovat plnění z této smlouvy, ale mohla by požadovat pouze vrácení bezdůvodného obohacení. Pokud by však při nedostatečném určení akcií již došlo k vzájemnému plnění oběma stranami, pak by zřejmě, s přihlédnutím k individuálním okolnostem, bylo možné považovat za platnou ústní nebo konkludentní smlouvu o prodeji akcií, na jejímž základě jedna strana nabídla a druhá strana akceptovala skutečně předané akcie, za něž byla uhrazena příslušná cena. Další podstatnou náležitostí je určení kupní ceny. Cena může být určena za jednu akcii nebo za všechny převáděné akcie dohromady. Místo ceny je možné se dohodnout na způsobu dodatečného určení. 3.3 Přechod vlastnictví k podniku Rozhodné pro určení okamžiku přechodu vlastnictví k podniku je otázka translačních účinků smlouvy o prodeji podniku, resp. jeho části, bude třeba odlišit translaci vzhledem k podniku, resp. jeho části, na jedné straně a na straně druhé translaci ve vztahu k věcem, které jej tvoří. Pokud jde o translaci ve vztahu k věcem, jež podnik tvoří, je v 483 odst. 3 ObchZ stanoven translační účinek smlouvy o prodeji podniku, resp. jeho části, ve vztahu k věcem, jež se nezapisují do katastru nemovitostí. Tento odstavec totiž stanoví následující: Vlastnické právo k věcem, jež jsou zahrnuty do prodeje, přechází z prodávajícího na kupujícího účinností smlouvy. Vlastnické právo k nemovitostem přechází vkladem do katastru nemovitostí. Jak tedy z tohoto ustanovení vyplývá, ve vztahu k nemovitostem, 24 Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník: komentář. Díl II. Polygon: Praha, 2002, str Dědič, J. a kol.: Obchodní zákoník: komentář. Díl II. Polygon: Praha, 2002, str

19 jež se zapisují do katastru nemovitostí, smlouva o prodeji podniku, resp. jeho části, translační účinky nemá. Vlastnické právo k takovým nemovitostem, jež jsou zahrnuty do prodeje podniku, přejde až zápisem do katastru nemovitostí. Úprava přechodu vlastnického práva k věcem, jež jsou zahrnuty do prodeje, je kogentní. 483 ObchZ stanoví obdobnou aplikaci ObchZ, jež se týkají nabytí vlastnického práva u kupní smlouvy upravené obchodním zákoníkem. Je nutné si uvědomit, že úprava kupní smlouvy v obchodním zákoníku se vztahuje pouze na movitosti, a proto se i obdobná aplikace uvedených ustanovení bude týkat pouze věcí movitých. Z těchto ustanovení vyplývá, že přechod vlastnického práva k movitostem lze písemně sjednat před účinností smlouvy o prodeji podniku, pokud půjde o movité věci individuálně určené nebo určené podle druhu, a pokud v době přechodu vlastnického práva budou dostatečně odlišeny, a to způsobem sjednaným mezi stranami, jinak bez zbytečného odkladu sděleným kupujícímu. Přechod vlastnického práva k movitostem zahrnutým do prodeje však může být sjednán i na později. S. Plíva in Komentář k obchodnímu zákoníku 26 uvádí, že jestliže není dohodnuto dále jinak, bude se mít za to, že pozdějším okamžikem se myslí zaplacení celé kupní ceny. Pokud jde o možnost nabytí od nevlastníka, tak tato úprava se aplikuje opět pouze na věci movité. Podmínkou je, že v době, kdy měl kupující vlastnické právo nabýt, nevěděl nebo vědět neměl a nemohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. Pokud jde o otázku translace ve vztahu k podniku jako takovému, tak jde o otázku složitější. Zákon okamžik přechodu vlastnického práva k podniku jako celku, tedy jako k věci hromadné, nestanoví. Ze znění 476 ObchZ Smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku je možné podle jazykového výkladu dovozovat, že samotným uzavřením smlouvy k převodu podniku nedochází. Bylo by možné dojít k závěru, že se stejně jako u kupní smlouvy bude jednat o smlouvu konsensuální, jelikož není použito formulace, jež by nasvědčovala jasně jako např. u smlouvy o postoupení pohledávky v 524 odst. 1 ObčZ, jenž stanoví, že: Věřitel může svou pohledávku postoupit písemnou smlouvou, že by se jednalo o smlouvu reálnou. Tak tomu však ze znění 476 ObchZ, pokud jde o podnik, není. Navíc když se podíváme do úpravy obecné kupní smlouvy, tak k přechodu vlastnického práva podle 443 ObchZ dochází až předáním. U podniku je úprava předání 26 Štenglová/Plíva/Tomsa, 2006, str

20 obsažena v 483 ObchZ ( Ke dni účinnosti smlouvy je povinen prodávající předat a kupující převzít věci zahrnutné do prodeje. O převzetí se sepíše zápis podepsaný oběma stranami. ). Otázka je, zda by tato úprava převzetí podniku byla u smlouvy o prodeji podniku obsažena, kdyby vlastnické právo k podniku přecházelo již účinností smlouvy o prodeji podniku. Přestože má k předání dojít v den účinnosti smlouvy, je možné, že nastane situace, kdy strany protokol o předání nesepíší, a tedy by byla sice smlouva účinná, ale nedošlo by formálně k předání podniku. Na druhou stranu ve prospěch translačního účinku smlouvy o prodeji podniku ve vztahu k podniku jako věci hromadné svědčí účel celé této úpravy, jenž je, jak jej vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 314/2001 ze dne 30. října 2002, možnost převést podnik najednou jako celek (viz dále). Podle mého názoru by bylo vhodné dát přednost účelu této úpravy a přiznat smlouvě o prodeji podniku ve vztahu k podniku jako celku translační účinky, jelikož by bylo možné jasně určit, kdy přesně přešlo vlastnické právo z prodávajícího na kupujícího podniku a to bez nejrůznějších překážek, např. odmítnutí podepsat protokol o převzetí, čímž by mohla vzniknout nejasná situace. Nicméně vzhledem k výše uvedenému jazykovému výkladu je zřejmě nutné se přiklonit k závěru, že podle stávající úpravy k převodu podniku jako celku dojde až ke dni podisu předávacího protokolu (podle zákona má tento okamžik splývat s účinností smlouvy). Vzhledem k důležitosti okamžiku účinnosti smlouvy je třeba se zabývat také touto otázkou. Obchodní zákoník neobsahuje úpravu účinnosti smlouvy, proto je třeba aplikovat ustanovení obecné úpravy zákoníku občanského. Smlouva je tedy obecně účinnou dnem, jenž je uveden ve smlouvě. Pokud smlouva tento den neobsahuje, pak je účinná uzavřením. S. Plíva in Komentář k obchodnímu zákoníku 27 uvádí, že pokud bude ve smlouvě obsažena odkládací podmínka, bude možné tuto považovat za smluvní ujednání účinnosti. Pokud jde o účinnost smluv, k nimž je podle 67a ObchZ třeba souhlasu valné hromady, tak tyto nabudou účinnosti až udělením tohoto souhlasu (k této otázce viz dále v části týkající se důsledků neudělení souhlasu valnou hromadou podle 67a ObchZ). Lze tedy shrnout, že obchodní zákoník obecně stanoví, že k převodu podniku dochází jeho předáním. Ve vztahu k jednotlivým věcem, které podnik tvoří je třeba odlišovat mezi okamžikem nabytí vlastnického práva k movitostem a nemovitostem, jež nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí a na druhé straně k nemovitostem, jež jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že podnik může 27 Štenglová/Plíva/Tomsa, 2006, str

21 samozřejmě zahrnovat několik nemovitostí a vklady do katastru nemovitostí u nich nemusí být ke stejnému datu, může tak být také možné postupné nabývání vlastnického práva k jednotlivým nemovitostem. Dále může dojít k dalšímu štěpení okamžiku nabytí vlastnického práva v důsledku možnosti smluvně stanovit dřívější nebo pozdější přechod vlastnického práva k movitostem. 3.4 Převod vlastnictví k akciím Převod vlastnického práva k akciím závisí na podobě a formě akcií. Listinné akcie na jméno se převádí rubopisem a předáním. V rubopise se uvede firma nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby, na niž se akcie převádí a den převodu akcie. Obchodní zákoník jinak ohledně rubopisu odkazuje na ustanovení týkající se směnek. U akcií na jméno je podle obchodního zákoníku pro účinnost převodu vůči společnosti nutný zápis v seznamu akcionářů, jež společnost provede bez zbytečného odkladu poté, co jí bude taková změna prokázána. V ostatních ohledech převodu akcií obchodní zákoník odkazuje na zvláštní právní předpis tedy na zákon o cenných papírech. V zákonech o cenných papírech je převod cenných papírů, tedy i akcií, upraven v 17 a dále. K převodu listinného cenného papíru dochází předáním, pokud zákon nebo dohoda stran nestanoví něco jiného. K přechodu vlastnického práva pouhým předáním bude tedy docházek u listinných akcií na majitele. U listinných akcií na jméno, viz výše, se uplatní speciální úprava v obchodním zákoníku a bude vyžadován navíc rubopis. Přechod vlastnického práva k zaknihovaným akciím je upraven v 96 zákona č. 256/2004 Sb., zákon o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Zákon o podnikání na kapitálovém trhu ). Podle tohoto ustanovení k převodu vlastnického práva k zaknihovaným akciím dojde v okamžiku zápisu na účet zákazníků. Účet zákazníků je účet osoby, která není vlastníkem daných akcií vedených na tomto účtu, ale jež vede evidenci navazující na evidenci centrálního depozitáře, přičemž tuto evidenci vede na účtech vlastníků. Osoba, jež vede daný účet zákazníků, je pak povinná neprodleně zapsat změnu ve vlastnictví k dané akcii na účtu příslušného vlastníka, nejpozději do konce závěrky dne. Změnu ve vlastnictví zapíše k okamžiku, ke kterému došlo k zápisu na účtu zákazníků. Za vlastníka akcií, pokud není prokázán opak, je považována osoba, pro niž je účet vlastníka, na kterém jsou dané akcie evidovány, zřízen. Je zde tedy stanovena vyvratitelná právní domněnka. Navazující evidenci mohou vést, a tudíž mít zřízený účet zákazníků u centrálního depozitáře pouze v Zákoně na kapitálovém trhu vymezené osoby, 21

22 např. obchodník s cennými papíry. K převodu vlastnictví převáděných akcií tedy dojde již změnou na účtu zákazníků příslušného obchodníka s cennými papíry, a nikoliv až zápisem na účet vlastníků, který pro vlastníka předmětných akcií vede. S otázkou přechodu vlastnického práva k akciím úzce souvisí i otázka možnosti jejich převoditelnost omezit. Akcie na majitele jsou neomezeně převoditelné, nicméně převoditelnost akcií na jméno může být stanovami omezena. Omezení převoditelnosti akcií na jméno může spočívat např. v nutnosti získat souhlas určitého orgánu akciové společnosti, např. představenstva. Podle 156 ObchZ ani u akcií na jméno však není možné jejich převoditelnost zcela vyloučit. Jestliže omezení převoditelnosti spočívá v tom, že je převod podmíněn souhlasem některého z orgánů společnosti, nemůže smlouva o prodeji akcií nabýt účinnosti dříve, než tento orgán neudělí svůj souhlas, pokud však smlouva neobsahuje jinou lhůtu. Zákon dává právo od smlouvy o prodeji akcií odstoupit, pokud smlouva nenabude účinnosti do tří měsíců od jejího uzavření. Jestliže je převoditelnost akcií na jméno podmíněna souhlasem některého z orgánů společnosti, mohou stanovy též určit, kdy a za jakých podmínek je příslušný orgán společnosti povinen souhlas udělit, resp. kdy odmítnout. Jestliže příslušný orgán odmítne udělit souhlas s převodem akcií na jméno v případech, kdy nebyl podle stanov povinen odmítnout udělit souhlas, je společnost povinná dané akcie na jméno odkoupit na žádost akcionáře za cenu přiměřenou jejich hodnotě. Je zajímavé, že zákon pouze uvádí, že stanovy pouze mohou upravit pravidla, kdy daný souhlas je daný orgán povinen udělit a kdy odmítnout udělit. Mohou tedy nastat situace, že stanovy pouze podmíní převod akcie souhlasem určitého orgánu společnosti, nicméně dále již nestanoví pravidla, kdy je tak povinen učinit a kdy naopak nesmí. Nicméně ihned v následující větě obchodního zákoníku je uvedeno, že pokud dojde k odmítnutí udělit souhlas s převodem akcií na jméno v případech, kdy tak příslušný orgán nebyl povinen podle stanov učinit, čímž bude nutné rozumět i situaci, kdy stanovy tyto pravidla vůbec neobsahují, musí je za dalších podmínek odkoupit společnost. Pro akcionáře, prodávajícího, tedy skutečnost, že daná pravidla ve stanovách obsažena nejsou, mít nebude takový dopad jako na společnost, jelikož tak i tak bude společnost muset dané akcie od něj odkoupit. Na druhou stranu pro společnost je lepší upravit, kdy se souhlas s převodem udělit nesmí. Ze zákona platí, že pokud příslušný orgán společnosti nerozhodne do dvou měsíců od doručení žádosti, platí, že byl souhlas udělen. Právo na odkoupení akcie může akcionář uplatnit pouze do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo akcionáři doručeno odmítnutí souhlasu s převodem akcie, jinak se prekluduje. Nejsou-li splněny podmínky pro převod akcií na jméno určené stanovami, je 22

23 smlouva o převodu těchto akcií neplatná, pokud však nabyvatel těchto akcií nejednal v dobré víře. Další důležitou otázkou, jež souvisí s přechodem vlastnického práva k akciím, je otázka možnosti nabýt akcie od nevlastníka. Zákon o cenných papírech v 20 stanoví, že ten na koho je cenný papír převáděn se stane vlastníkem tohoto cenného papíru i tehdy, jestliže převodce neměl právo listinný cenný papír převést, ledaže věděl nebo musel vědět, že převodce toto právo v době převodu neměl. V pochybnostech je předpokládána dobrá víra. Z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že kupující v dobré víře se stane vlastníkem akcií i v případě, že prodávající vlastníkem daných akcií nebyl. 4 Ze znění ustanovení 20 zákona o cenných papírech však není na první pohled zřejmé, zda se toto ustanovení aplikuje jak na zaknihované, tak i na listinné akcie. Nejdříve se zde totiž mluví obecně o cenných papírech až dále v textu je zmiňován pouze listinný cenný papír. Pokud budeme toto ustanovení posuzovat jako celek, bude se podle jazykového výkladu možné dojít k závěru, že jevit, že se vztahuje pouze na listinné cenné papíry. Nicméně podle teleologického výkladu jímž bude právní jistota u vztahů vznikajících na finančních trzích, kde je možné že k převodu akcií dojde i několikrát za den, bude nutné dojít k závěru, že toto ustanoveí se vztahuje jak na listinné, tak i na zaknihované cenné papíry. Podle mého názoru je nutné dát přednost výkladu teleologickému.porovnání úpravy vadného plnění 4.1 Úprava odpovědnosti za vady ve smlouvě o prodeji podniku Odpovědnost za vady při prodeji podniku je upravena v obchodním zákoníku přímo v rámci úpravy smlouvy o prodeji podniku, a sice v Úprava je však pouze dispozitivní a strany si tudíž mohou smluvit odlišný režim. Obchodní zákoník rozlišuje v rámci odpovědnosti za vady ve vztahu k převodu podniku několik druhů odpovědnosti: odpovědnost za chybějící věci, odpovědnost za vadné věci, nezpůsobilost podniku pro provoz stanovený ve smlouvě a právní vady prodávaného podniku. Jako zvláštní odpovědnost je zde dle mého názoru možné zařadit také odpovědnost za závazky, které na kupujícího přešly, aniž by byly zachyceny v účetní evidenci převáděného podniku k účinnosti příslušné smlouvy. Odpovědnost za vady se 23