Církev, jak ji vidí ETS

Transkript

1 Církev, jak ji vidí ETS Jak si představujete církev v ČR za 10 až 20 let? Jakým výzvám budou křesťané vystaveni? Co je třeba dělat dnes pro zdravý vývoj? Vzdělávání je investice do přípravy a růstu lidí. Studium na škole, např. té naší, je pouze jedna etapa, která stojí buď na počátku, nebo kdesi uprostřed našeho životního zápasu. Jak přemýšlejí vyučující na semináři nad budoucností církve? V tomto čísle se můžete seznámit s postoji Pavla Černého, Viktora Bera, Pavla Rause a Davida Beni. Je zřetelné, že seminář navazuje na život církve nenahrazuje vzdělávání na sborech, nabízí jedinečné prostředí vzájemných vztahů a lásky ke vzdělání, které na sborech často tak výrazné není. Na druhou stranu seminář ovlivňuje církev tím, že stovky absolventů slouží v církvi, desítky z nich v roli kazatelů. Pozorujeme, že průměrná znalost Bible u zájemců o denní studium klesá. Zájem o studium teologie naopak stoupá u lidí nad 25 let (nevyjímaje důchodců). Důvěra spoluobčanů v církev je dlouhodobě špatná, a tak jsme zvědavi, jak dopadne sčítání lidí hlásících se ke křesťanství. Osobně mám za to, že toto všechno jsou symptomy. Skutečný problém vidím v tom, že Evangelium nemá sílu v našich vlastních životech, natož aby mělo sílu proměnit naše rodiny, sbory, obce nebo ovlivnit společnost. Jsou tu však i jiné proměny: etika se stává veřejným tématem, ekonomické obtíže státu i rodin klade podstatné otázky, ale také kalí lidem zrak strachem a nejistotou. Budova ETS Pavel Černý:... křesťan 21. století bude buď člověkem hlubšího ponoru do vnímání Boha a světa, člověkem modlitby, formujících duchovních zkušeností s Kristem, nebo nepřežije nároky doby. Viktor Ber:... budeme bojovat s celkovým zplošťováním církve, které bude odrážet naši neochotu zrát a růst. Pavel Raus:... společnost, protože neví o Boží milosti, neví, co dělat s problémy. Volí nekritické přijetí. My ale věříme evangeliu a to znamená, že se nemusíme bát hovořit o těžkých věcech, ve kterých jsme hodni odsouzení, protože mají řešení v Boží milosti. A proto nemůžeme a nemusíme mlčet. David Beňa:... představuji si církev svědeckou, která zároveň bude jedním z "hráčů" občanské společnosti. Církev naslouchající, kritickou a sebekritickou. Soustředění denních studentů KALENDÁŘ AKCÍ :00 18:00 Přijímací řízení :30 12:00 Kurz pro veřejnost: Řečtina intenzívní kurz :30 12:00 Kurz pro veřejnost: Stud jako pastorační problém Letní škola Biblické poradenství 2 Jak to vidí Duch Modlitba :00 18:00 Přijímací řízení (náhradní termín) Teologické fórum: Kde je církev? Závěr oslav 20. výročí semináře Evangelikální teologická konference Církev a komunita

2 Církev, jak ji vidí ETS David Beňa Mé představy nejsou samozřejmě nic než představy, nic víc, nic míň. A přece! Představuji si církev "vyrovnanou" se státem, tj. církev na státu finančně nezávislou, samostatně hospodařící, a tedy církev možná ekonomicky slabší, pastoračně "laičtější", organizačně štíhlejší, zato civilnější a snad důvěryhodnější. Představuji si církev svědeckou, která zároveň bude jedním z "hráčů" občanské společnosti. Církev naslouchající, kritickou a sebekritickou. Církve budou zřejmě vystaveny právě ekonomické autonomii: výzvy finanční a sociální i organizační. Budeme si možná ještě blíž i s druhými křesťany, protože díky ekumeně se denominační hranice dále rozostří: výzvy teologické. Křesťané se budou více potkávat s jinak věřícími (asi především s muslimy): výzvy občanské, sousedské, misijní. A kdoví jaké výzvy nám přinesou přírodní živly a jaké domácí i mezinárodní politika. O technologiích, médiích a medicíně nemluvě. Na jednu stranu se jistě nesmíme starat a obávat, do budoucnosti máme hledět s nadějí. Na druhou stranu však určitě musíme plánovat v dlouhodobějším horizontu, aspoň na 20 let dopředu, jak nedávno řekl britský vrchní rabín Sacks. Komenský připravoval lidi na budoucnost celostním, pansofickým vzděláváním, a to bude i náš úkol, v rodině nejprve, ale i ve sboru, natož ve škole. Pavel Raus Jakým výzvám budou křesťané vystaveni? Co je třeba dělat již dnes pro zdravý vývoj? Je zcela zřejmé, že církev v naší zemi čelí novým výzvám. Od revoluce to bylo nové konkurenční prostředí s mnoha pojetími spirituality, odpor k institucím, přetrvávající ateismus, ale také nová spiritualita. Svoji roli sehrává posun k postmodernismu s jeho tolerancí, pluralitou a globalismem. Ale byly to také posuny v hodnotách, kterým ve společnosti dominují peníze, materializmus a konzumnost. Také pokračující rozvolnění po staletí uznávaných hodnot způsobilo to, že tradiční pojetí rodiny už není jedinou možností, a často v pohledu lidí ani ne tou nejlepší pro uspořádání blízkých vztahů. Do církve přišlo mnoho lidí, kteří jsou zlomení, zranění a často nemají ani základní zkušenost s fungujícími vztahy. Krize autority a odpor k autoritě na jakékoli úrovni často vedou k nechuti se účastnit na vedení církve, anebo alespoň ke snaze volit opatrné formulace a vyhnout se jasným jednoznačným kázeňským krokům, které je zřejmé, že nebudou populární. Z vnějšího pohledu ve společnosti církev s sebou nese nános minulosti, kdy náboženské války v Evropě diskreditovaly křesťanství a dědictví instituční moci církve zároveň spojené s duchovními a morálními selháními vyvolávají nedůvěru vůči křesťanství. Zklamání ambicemi modernismu a ideologiemi, které je doprovázely, jen prohlubují propast mezi dnešním člověkem a církví, která je bez dalšího zkoumání zařazena do kategorie jedné z řady ideologií. Naneštěstí jako křesťané ne vždy rozumíme rozdílu mezi ideologií a živým vztahem s Bohem a potvrzujeme podezření našich spoluobčanů. To, co považuji za kritické potřeby následujícího jednoho nebo dvou desetiletí, je právě potřeba ukázat živý reálný vztah s Bohem. Autenticita je to jediné, co je dnes přesvědčivé. A do budoucna to bude ještě výraznější. Nebudeme se moci schovávat za správné názory a naučené poučky. Pokud nebudou doprovázeny transparentností a ochotou odkrýt své poklesky a selhání, nebudou důvěryhodné. V budoucích letech nevystačíme se znalostmi nedělní besídky. Každodenní zápas a hledání Boha budou více a více mocným prostředkem, jak být svědectvím o Kristu. Hladu po spiritualitě a autenticitě buď porozumíme a využijeme jej nebo nás definitivně odsune na druhou kolej. Křesťan, který bude svědectvím, bude křesťan, který celým srdcem žije s Kristem, který zápasí a prohrává, ale nedělá ze sebe někoho lepšího než kým je, má odvahu odhalit své pochybnosti stejně jako své jistoty a svá přesvědčení. Bude to křesťan, který důvěřuje Kristu natolik, že je ochoten být zranitelným a nepředstírat pokrytecky něco, čemu sám nevěří. Církev je dům "Boha živého" (1Tm 3,15) a Bůh musí být živý v našich životech. Domnívám se, že další oblastí, která je před námi je mučednictví. Pravda bude stále méně populární (2Tm 3,1-5). A my jako církev nemůžeme ustoupit z pravdy. Budeme muset stát za pravdou, a to bude znamenat říci věci, které nebudou vítané. Nemůžeme proto, že se to nebude líbit, přestat říkat nepopulární věci. Církev je "sloupem pravdy" (1Tm 3,15). Vedle živosti naší víry nemůžeme

3 MOŽNOSTI STUDIA NA ETS Připravuji se na práci s lidmi v církevním prostředí nebo v oboru sociální práce. Potřebuji k tomu náležité vzdělání a titul Bc. nebo DiS. Zajímá mne také pastorace, jak se dělá na ETS. Seminář nabízí řadu zajímavých možností. BAKALÁŘ pastorační a sociální práce ETS je jedním ze dvou pracovišť, na kterém se uskutečňuje bakalářský obor UK ETF to nejlepší z pastorace PŘIPRAVUJEME bakalářský program v teologii od podzimu 2012 výrazná míra samostudia a dobrá organizace umožní studium i těm, kteří dnes teologii studovat nemohou VOŠ pastorační a sociální práce VOŠ pastorační zaměření VOŠ teologické zaměření Letní škola ETS 2011 přihlášky do 31. července Kurzy pro veřejnost řada kurzů ETS je otevřena pro veřejnost Přijímací řízení v ČERVNU a v SRPNU Školné v denním studiu pouhých Kč za semestr SBOROVÝ PRACOVNÍK studium v rozsahu 60 evropských kreditů, polovina předmětů volitelných biblické zakotvení, věroučný základ, praktický život církve Inspiro čerstvý vítr inspirace do plachet laických pracovníků v církvi 3x v průběhu roku 2011/12 ETK listopadu 2011 téma: Církev a komunita Bakalářské kurzy UK studenti jiných fakult UK mohou některé kurzy ETS studovat v rámci svých volitelných kurzů Studijní pobyty pracovníků možnost osobního konzultanta Snažím se Bohu sloužit svým obdarováním v práci a ve sboru. Mám také chuť se dále vzdělávat v biblických věcech. Seminář je skvělá škola, protože nabízí vzdělávání také lidem jako jsem já. Není to jen škola, je to vzdělávací středisko pro všechny křesťany. kresby Martin Vála

4 STUDENTSKÁ PRÁCE Kateřina Kubešová studentka oboru Pastorační a sociální práce do předmětu Úvod do Starého zákona (z letního období 2010), vyučující předmětu: Viktor Ber, Th.D. Káťa, Jób a hledání smyslu lidského utrpení Kniha, kterou jsem si vybrala, je dle pánů Dillarda a Longmana jedna z nejtěžších knih ve Starém Zákoně, a já se nechystám vykládat tady její pozadí a konkrétní smysl. Knihu Jób jsem si vybrala proto, že přichází s hledáním odpovědi na základní otázky, a to: Proč je tady utrpení? Jestli Bůh je, tak proč se mi děje to, co se mi děje? A příběh se vlastně dotýká ještě choulostivější oblasti, vždyť Jób ztratil vše, ačkoliv byl upřímný, bohabojný muž. Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. Nechci dát jasnou odpověď na tyto otázky, na to si právo nenárokuji. Ale myslím si, že jako pracovníci v církvi nebo ve světě se s touto otázkou budeme setkávat pokaždé, když se s někým dostaneme na osobnější rovinu komunikace, a že se s tímto tématem musíme nějakým způsobem utkat a vypořádat. Je to vlastně zásadní téma. Chtěla bych se zaměřit především na to, jak můžeme přistupovat k lidem, kteří trpí, kteří mají problém, kteří jsou zranění a pláčou, co jim můžeme nabídnout. Tolik na úvod... Jób byl zbožný muž, patriarcha, žil poklidný život se svou velkou rodinou. Žil ve velkém blahobytu, měl množství dobytka a služebnictva (Jb 1,3). Měl sedm synů a tři dcery, a zaopatřoval svou rodinu nejen po materiální, ale také po duchovní stránce. Za členy své rodiny přinášel Bohu zápalné oběti (Jb 1,5). Zlom nastává v, když k Bohu přichází satan, a vlastně se Bohu vysmívá; říká, že je mu Jób věrný jen proto, že má vše, ale jakmile mu Bůh vezme něco z toho, co má, tak že ho Jób opustí, že nevytrvá ve své věrnosti. A Bůh dává satanovi možnost, aby Jóbovu věrnost ozkoušel (Jb 1,6-12). A tak Jób postupně přichází nejen o veškerý majetek, ale také o celou rodinu, aniž by věděl pozadí svého trápení. V tu chvíli přicházejí jeho přátelé, aby ho utěšili, neboť vidí, že jeho bolest je nesmírná. (Jb 2,13). Když si čtu Jobův nářek, opravdu na mě dopadá tíha zoufalého člověka, který na jednu stranu potřebuje pomoc, potřebuje někoho, kdo by za ním stál, kdo by ho povzbudil a potěšil, ale na druhou stranu co můžu říct člověku, který je na tom tak zle? Kdo jsem já, abych mohla radit? Dopadá na mě tíha člověka, který opravdu ztratil vše, co mu bylo drahé, a vůbec nerozumí tomu, proč (Jb 3). Jeho tři přátelé dobře vidí, že mu mají pomoci, a tak k němu postupně promlouvají. Pravděpodobně to činí s nejlepším svědomím, a s upřímností, nemyslí to špatně, ale jak se nakonec ukazuje, to, že je něco upřímné, ještě neznamená, že je to dobré. Hlavní myšlenka, ke které Jóba vedou je to, že ten, kdo trpí, nutně zhřešil. Ano, je pravda, že když člověk zhřeší, tak musí počítat s následky svého jednání, ale nelze to brát ad absurdum. Jóbovi přátelé obracejí: Zhřešíš-li, budeš trpět. na: Trpíš-li, pak jsi zhřešil. Utrpení nemusí být vždy jen následkem hříchu. Žel i v dnešní době narazíme na lidi jako Jóbovi přátelé, kteří tuto teorii zastávají. Existuje přímo jeden křesťanský poradenský směr, nouthetické poradenství, který za vším hledá hřích, a úplně zavírá oči před tím, co právě biblická kniha Jób přináší. Jób přes vše, co prožíval, Bohu nikdy nezlořečil. Nikdy se proti němu nepostavil. Na konci příběhu vyznává Boží všemocnost a svrchovanost, a činí pokání (Jb 42,1-6), a Hospodin se k Jóbovi přiznává, a dává mu prožít plnohodnotný život, Jób znovu získává majetek i rodinu, a umírá stár a sytý dnů. (42,17). Co se z tohoto příběhu dá vyvodit pro pastoraci? (tj. pro provázení, pomoc trpícím lidem) Tak za prvé, je normální, že člověk trpí. Ať už jakkoliv, ať už je to následek jeho konkrétního hříšného chování, nebo důsledek přírodní pohromy, nebo čehokoliv, co nemůže ovlivnit. Utrpení se v tomto světě nevyhneme a může to být fyzické strádání Jób přišel o celý svůj majetek, ale i psychické ztratil i svou rodinu, a zůstal sám. Svět je plný bolesti. Jób tuto skutečnost přijímá a smiřuje se s ní známými slovy: Hospodin dal, Hospodin vzal (Jb 1,21). Za druhé, je v pořádku, když člověk Bohu řekne, jak se cítí, co prožívá. Job na Hospodina klade celou svou bolest, nehraje si na tvrdého, říká mu upřímně, jak mu je, že tomu nerozumí, vyjadřuje svou nejistou- podobně jako žalmisté. Sice přijal své utrpení, ale nepotlačuje své opravdové emoce. Dále si myslím, že je v pořádku ptát se po smyslu, hledat odpovědi na otázky. Bůh ho nijak nesoudí za to, že se ptá. Jób přijal své utrpení, truchlil, nikdy vlastně nezjistil, jaký smysl mělo jeho utrpení, ale i přeto plně důvěřuje Hospodinu, a ve veškeré své boleti se obrací k němu, ne od něj. I když vůbec nerozumí tomu, co se kolem něj děje, tak vytrvává. Myslím si, že když trpí křesťané, jsou přiblíženi světu. Jak bychom mohli mít pro lidi pochopení, pokud bychom se neúčastnili strastí tohoto života. Nakonec, i Kristus, který přichází na zem, prochází utrpením, prochází si vším, čím si v životě prochází každý člověk, a na rozdíl od Jóba byl opravdu úplně nevinný, a na rozdíl od Jóba se utrpení podřizuje zcela dobrovolně. V denním studiu jsme snížili školné Kč za semestr

5 Církev, jak ji vidí ETS Pokračování ze strany 2 rezignovat na pravdu. V mnoha oblastech je naše společnost dnes otevřenější křesťanskému poselství více než kdykoli dříve. Budou však postoje, které narazí na sen o potřebě nekriticky přijímat a nedotknout se nikoho, tedy nezpůsobit, aby se necítil dobře. To způsobí, že budeme mít tendenci se vyhnout nepříjemným tématům a udělat kompromis s pravdou. Společnost, protože neví o Boží milosti, neví, co dělat s problémy. Volí nekritické přijetí. My ale věříme evangeliu a to znamená, že se nemusíme bát hovořit o těžkých věcech, ve kterých jsme hodni odsouzení, protože mají řešení v Boží milosti. A proto nemůžeme a nemusíme mlčet. Vynášíme na světlo hřích, ne abychom odsoudili, ale aby se mohl uzdravit. Máme odvahu vstoupit do nepříjemných témat proto, že hřích ničí lidi a život a také proto, že víme o řešení, které nabízí Bůh v Kristu. Co to znamená pro nás dnes? Jak se připravit? Domnívám se, že budeme potřebovat nový návrat ke zdravému učení. Budeme více než kdy dříve potřebovat čisté evangelium. Protože mnoho vnějších forem budeme stále potřebovat měnit a přizpůsobovat, budeme si muset být jistí tím, co nemůžeme nikdy změnit a co jsou Boží pravdy, ze kterých nemůžeme ustoupit. Hlubokým zdrojem je jistě Písmo, a proto stále obnovovaný důraz na Boží Slovo bude stále více nezbytný. Také už proto, že to je součástí autentického každodenního sycení a života s Bohem. Ale také dějiny církve, věřím, že pro nás budou stále větší inspirací. Mučednictví není pro křesťany nic nového. Máme v něm dlouhodobou tradici. A můžeme se učit od těch, kdo byli před námi. Návrat k Písmu a návrat hlavně k dědictví prvních století křesťanské církve bude pro nás nezbytný. Budeme také ale potřebovat rozumět lidem a rozumět více sobě, abychom mohli žít evangelium sami a mohli se přiblížit druhým. V tom vidím velikou potřebu znát psychologii, protože to je způsob, jak lidé dnes myslí. Potřebujeme znát kategorie, které se skrývají v mysli lidí. Proto potřebujeme být v dialogu s psychologizovaným světem kolem nás. Ne nekriticky, ale tak, že zůstaneme pevně na základu Boží zjevené pravdy ve specielním zjevení, ale také se nebudeme bát nových otázek, které vyžadují nové odpovědi. Potřebujeme otevřít nová témata proto, abychom svoji víru spojili se svým životem. Potřebujeme nejen znát evangelium, ale také vědět, jak žít před svými nejbližšími a růst v trpělivosti a naději tam, kde propadáme beznaději. Konečně, jedině tam, kde nevíme, jak dále, můžeme autenticky poznat Boha novým způsobem a můžeme hlouběji poznat evangelium jako svoji bezmeznou potřebu Krista a jeho milosti. Doba, do které vstupujeme, nebude lehká. Ale žádná doba nikdy nebyla snadná pro Kristova následovníka, který čestně a upřímně bez kompromisů žil jako učedník svého Pána. Na tuto dobu se potřebujeme připravit a věřím, že pokud zápas nás jako církve bude upřímný, náš Pán nás v tom nenechá samotné. Pavel Černý Naše lidské odhady nemusejí odpovídat příští podobě církve. Trvat na prodloužených křivkách současného vývoje znamená přestat brát vážně Boží intervenci do lidských dějin. Pán Bůh může darovat duchovní probuzení církve a může také dopustit krizi, která povede k potřebným změnám. Jinak v této otázce můj pohled koresponduje s větou, kterou vyslovil Karl Rahner: Křesťan 21. století bude mystik, nebo nebude vůbec. Buď bude člověkem hlubšího ponoru do vnímání Boha a světa, člověkem modlitby, formujících duchovních zkušeností s Kristem, nebo nepřežije nároky doby. Obávám se rozptýlenosti a nesoustředěnosti vlivem přemíry nepodstatných informací. Uvědomuji si důraz současného společenského klimatu na zábavu a sobecký požitek. Silným vlivem bude touha mít všechno instant tj. okamžitě. Budou na nás doléhat různé problémy a bídy globálního světa. To bude výzva pro naše materialistické a individualistické pojetí života. Ve světě bude narůstat zmatenost v etických hodnotách a tím se bude dál otvírat prostor pro vyznavačské křesťanství. Aktivní křesťané mohou být v příštích letech i v Evropě pronásledováni, protože nebudou souhlasit s pluralistickou bezbřehostí společnosti. Důležitou výzvou naší víře bude mezináboženský dialog a nárůst vlivu různých náboženství v Evropě. Potřebujeme rozvíjet křesťanskou spiritualitu, která bude kombinovaná s osobní disciplinou. Jen ten, kdo dovede ukáznit sama sebe, může duchovně růst a rozvíjet svá obdarování. Mnohé recepty na zdravý vývoj se mohou zdát lákavé. Bible nám doporučuje žít z Božího slova, rozvíjet osobní zbožnost v meditaci i modlitbě a konat skutky lásky. Potřebujeme se také učit z křesťanské tradice od prvních století. Tehdy lidé žili blíže době apoštolů a vnímali některé důrazy křesťanské víry zřetelněji. Je nezbytné se učit v ekumenickém dialogu. Jeden sbor či jedna denominace, nemají všechno poznání. Zdravý vývoj církve potřebuje obnovu manželského a rodinného života. Křesťanská církev žije a vyvíjí se v rodinách a ve společenstvích víry, naděje a lásky.

6 Viktor Bér V případě příznivého ekonomického vývoje a stabilní politické situace bude církvi hrozit zejména splývání s obecným konsumerismem ve většinové společnosti. Vliv médií, reklamy a sociálních sítí povede k fragmentárnímu způsobu myšlení, těkavosti lidí, ztížené schopnosti soustředění (četba, meditace, modlitba, řešení vážných problémů). Budeme bojovat s pojetím církve jako uspokojovatele potřeb - zda je v církvi legrace, zda je kázání nenáročně zábavné, zda se tam nemusí moc pracovat a přemýšlet. Prohlubovat se možná bude "nedozrávání dospělých" - tj. dlouhá závislost na rodičích (ekonomická po dobu studií, problém osamostatnění se). Otázka je, zda církev bude schopna se v tomto odlišovat - tj. zda poskytne tak komplexně jiné prostředí, ve kterém budou lidé zrát "k plnému lidství" v Kristu. Budeme bojovat s celkovým zplošťováním církve, které bude odrážet naši neochotu zrát a růst, problém "zlidovění" církve. Pozitivní aspekty v případě výše naznačeného vývoje: Relativní bohatství a blahobyt umožní lépe pracovat, studovat, sloužit a růst těm, kdo budou mít zájem. V případě, že se církev bude schopna "mobilisovat", pravděpodobně najde ekonomické prostředky na své potřeby a další službu. Církev bude hledat prostor pro svou službu - najde-li ho, chopí-li se příležitostí, bude to pro ni znamenat důležitý obohacující impuls: - misie mimo území ČR - nové výzvy v měnící se situaci: Dle potřeb společnosti - pastorace (rodinná či jiná), sociální práce a diakonie (otázka stárnoucí populace, případný problém uprchlíků do relativně stabilní a bohatnoucí země) - může se křesťanství stát opět inspirací v myšlení, literatuře (vůbec v umění) a tak i nepřímo a ne prvoplánově oslovovat společnost? Zde vyvstává obrovský význam teologického vzdělávání (formálního, neformálního, sborového i jinoinstitučního)... Evropa hledá svou novou identitu, Anglie a spol. vyjadřují rozpaky z projektu multikulturalismu. Může zde církev posloužit spojením velmi praktické a laskavé služby, otevřenosti vůči příchozím a kulturám na jedné straně a zároveň nasměrováním k jedinečným křesťans k ý m ( a ž i d o v s k o - křesťanským ) kořenům Evropy? Zcela specifická je situace v Čechách (i oproti Moravě) - viz diskuze na zpravodajských webech na téma náboženství, víra, církev... STUDENTI ETS OCENIT HODNOTY Výtvarná soutěž u příležitosti 20 let od založení ETS Ředitel vyhlašuje soutěž o ztvárnění ceněných hodnot. Tři díla vybere odborná komise. Jejich autoři získají hodnotné ceny. Respekt Služba Náročnost Praktičnost Osobní růst Otevřenost Podmínky účasti v soutěži: Jednotlivci i skupiny. Výtvarné techniky bez omezení. Termín odevzdání děl: 1. září Vernisáž soutěžních děl a vyhlášení výsledků proběhne 15. října 2011 v rámci oslav Dne ETS Více informací na internetových stránkách školy LETNÍ ŠKOLA SRPNA BIBLICKÉ PORADENSTVÍ Místo: Církev bratrská v Náchodě 27. SRPNA VIDĚT JAKO VIDÍ DUCH O DŮLEŽITOSTI IMAGINACE V DUCHOVNÍM ŽIVOTĚ PODLE C. S. LEWISE A O. BARFIELDA Místo: budova ETS v Praze SRPNA MODLITBA Místo: turistická ubytovna Zahrádky, okr. Jidřichův Hradec Následující seznam obsahuje jména všech, kdo za uplynulých 20 let na semináři studovali. Adamec Petr Alena Bezděková Andreasová Hana Andršová Alena Applová Ladislava Auda Oldřich Audová Andrea Babušíková Šárka Balcarová Lucie Balunová (Holečková) Helena Banašová Markéta Bartošek Radim Bečvář Jaroslav Bečvářová (Jaklová) Petra Beláň Jan Mgr. Bělovský Radek Beňa Matěj Beňa Petr Beňová Lucie Beran Daniel Bezděková Alena Bier Jindřich Bihary Kamil Bílek Lukáš Biolková (Malyszová) Alice Bischof Kateřina Biška Jiří Bláha Jeroným Bodnár Jan Boháčová Věra Boldišová Hana Bolechová Renata Bort Jiří Boučková Markéta Branovická Hana Brož Zdeněk Brožek Pavel Bršťák Radek Brücklerová Dana Bučková Alžběta Bulušek Jan Burian Michal Cicej Vasilej Cimala Peter Cimalová (Štifterová) Věra Cimbulka Roman Cimermanová Marie Anna Ciprová Marie Cohenová Lara Dina Coufal Petr

7 Seznam obsahuje jména všech, kdo za uplynulých 20 let na semináři studovali Cvejn Tomáš Čáslava Jan Čech Miloslav Čejka Aleš Ing. Červeňák Daniel Česneková Hana Číčel Blahoslav Čihulka Jiří Čuban Jakub Da Costa Helena Dadáková Jarmila Dankanič Michail Dankulič Miroslav Dickson (Rajcová) Daniela Diviš František Dobeš Martin Dobrkovská Marie Doksanská Irena Dolejšová Markéta Donát Jiří Dostálová Jana Dračka Richard Drahokoupilová (Mrlinová) Jitka Drážková Jitka Dušek Karel Dvořáček Petr Dvořáčková (Pazderová) Žaneta Dvořáková Michaela Dvořáková Rút Dyntar Miroslav Eretová Petra Fáber Karel Fajmonová (Špácová) Jana Fedorovič Tomáš Fejfárková Martina Fekete Lud'ovít Filalová (Nejezchlebová) Lenka Firla Lukasz Fofoňka Jaromír Foltýn Marek Folwarczny Roman Frimel Roman Frimelová Monika Fritscheová (Adamcová) Kateřina Fryčková Blanka Fürst Samuel Geldner Petr Geldnerová (Kopecká) Lucie Glier (Buchta) Viktor Goliaš Marcel Gondáš Jan Grabmyler Ondřej Grégrová Renata Grohman Martin Grohmanová (Bohatová) Irena Grulich Tomáš Habrdová (Černá) Pavla Hájek Matěj Hajnová Renata Halvová Gabriela Hanušová Eva Hanza Karel Hanzal Luděk Hart Robert Hasík Martin Havelková Eliška Hejzlar Daniel Hejzlar Pavel Hejzlarová Ester Hellich Štěpán Herel Miroslav Herold Radek Heřmanský Jan Hladík Jan Hladíková Lydie Hlaváček Jan Hlavačková Iva Hlávka Radek Hoblíková Markéta Hodík Martin Hoffmanová Alice Hochmal Jan Hojková Ludmila Holá (Ševčíková) Hana Holub Cyril Holubec Milan Homolka Václav Horáčková Jitka Horáčková Marie Horák Martin Horák Petr Horáková Eva Horová Markéta Horský Vladimír Horváth Patrik Horynová Radmila Houzar Jaromír Hovorka Václav Hrdlička Václav Hrdličková Jana Hrdý Richard Hronek Jan Hrstka Radek Hrubý Jiří Hrubý Tomáš Hruška Dalimil Hrůz Michael Hubáček Petr Hubený Jan Hubka Vladimír Hübl Radek Hudáková Andrea Hudousková Dagmar Hůlka Karel Hurta Daniel Hynek Radovan Chadraba Arnošt Chotaš Zdeněk Chromčák Stanislav Jančík Mojmír Jančíková Petra Janda Martin Jánošíková Anna Janoud Jan Janoudová Dana Janoušek Pavel Janoušek Petr Jareš Petr Jaroš Karel Jaroš Martin Jarošová (Fellnerová) Tereza Jasinská (Zorychtová) Tamara Jašková Jana Ing. Javornická (Fischerová) Ester Eliška Javornická Jana Javornický Michal Jedlička Jiří Jelínek Petr Jelínková Michaela Jermanová Marie Jersáková Helena Jeřábek Michal Jindra Samuel Jíra Miroslav Jirčíková Hana Jirman Petr Jochmanová Miloslava Jokl Daniel Jordán Robert Juhaščíková (Borská) Darja Jurčo Pavol Jurčo Vladislav Jurníček Pavel Kabele Josef Kadlec Petr Kadlec Tomáš Kadlecová Romana Kadleček Stanislav Kahounová Andrea Kalaš Pavel Kalenský Jan Kaleta Daniel Kamínková Irena Kamp Jiří Karaba David Kašpar Radek Kašpárek Zdeněk Kašpařík Zdeněk Kašperová-Poldaufová Petra Kaštil František Kavka Radomír Kempný Ivo Kernal Jaroslav Khaliun Myagmar Kinkor Petr Kleinová (Kadlečková) Světla Klepáč Pavel Kliková Lenka Klimentová Gabriela Kobaci Eunika Kocanda Zdeněk Kocyan Daniel Kočí (Dubová) Šárka Kohlová Desislava Kolbábková Jana Konečná (Bezděková) Alena Konečný Bohuslav Kosek Dagmar Ingeborg Kostka Roman Košutová Eva Koťátko Michal Koudela Jindřich Král Miroslav Krampota František Kratochvílová Rumjana Krausová Alena Kreisinger Tomáš Krejčí Michaela Krejčí Pavel Kroupová Dana Krpcová Margareta Křepelová Dana Kubát Karel Kubečka Ondřej Kubečková (Rámišová) Petra Kubešová Kateřina Kubica Wieslaw Kubíček David Kubíček Robert Kubišta Petr Kubizňák Jan Kubizňák Jan Kubů Michaela Kubů Michaela Kubů Ondřej Kuc Daniel Kucián Jiří Kucián Jiří Kuciánová (Šafrová) Magdalena Kučera Petr Kučerová Katarína Kuchyňka Aleš Kuchynka Pavel Kulda Jiří Kulhavý Radek Kulichová Lucie Kulík Petr Kunický Jiří Kupka Jaroslav Kutílková (Sovová) Olga Kyml Ondřej Kyslík Tomáš Labaj Radek Labajova (Straňáková) Daniela Lachman Marek Lachman Vladimír Lachmanová Daniela Laitlová Zuzana Lašut Petr Ledvina Jan Legát Martin Legierská Alena Legierski Tomáš Lelek Ludvík Let Milan Letová Dagmar Limr Jakub Linhartová Veronika Linzmajerová Petra Liolias Pavel Lipus Zbigniew Lojevská Natália Luběna Tomáš Lučan Tomáš Lukas Stanislav Lukl Jan Luparia Maria Carla Lupton (Doležel) Petr Luu Kim Phan Lysý Miloš Macák Vladimír Mácová (Mačková) Monika Mádle Michal Mach Pavel Machová (Cimbulková) Blanka Machovec Jiří Makovička Daniel Malá Eva Malá Petra Mára Jakub Marek Martin Marek Pavel Marková Eva Marková Vlasta Maršálek Pavel Maršíková Jitka Martykánová Kateřina Máslo Petr Matějka František Matějková (Kardash) Irina Matějov Rene Matějů David Matulíková Jana Matys Miloš McKenzie (Bartošová) Jana Medek Petr Melkus Lukáš Miewaldová Anna Michalec Jozef Míková Sára Mikulík Stanislav Mikulíková (Makyčová) Lenka Miller Michaela Minářová Iva Mittelmann Ervin Motošická (Hošková) Lucie Motošický Antonín Motyka Kamil Mrázek Milan Muller Jaroslav Müllerová Jana Murinová Martina Mutokah Duncan Fraser Navrátil Aleš Navrátilová (Majorová) Lenka Nebeský Michal Nedbalová Jana Němec Petr Němeček Jan Neumann Roman Neumannová (Zíková) Zdeňka Neumannová Ivana Neužil Zdeněk Nezbedová Hana Ngo Anh Minh Nikiforová Zinaida Nitra Zdeněk Noha Jiří Nosál Michal Novák David Novák Jiří Nováková Karla Nováková Miriam Novosad Pavel Novotná Kristýna Novotný Aleš Novotný Václav Okonji Makata Enos Oliverius Tomáš Ondrůš Vlastimil Ondřejíčková Sylva Otsiulah Victor Leonard Pacltová Ludmila Pačesová Eva Palacký Radomír Palánová Anna Paluchník Pavel Paluchníková Štěpánka Pang Ingahp Gahp Daniel

8 Seznam obsahuje jména všech, kdo za uplynulých 20 let na semináři studovali Papežová Eva Paulus Ondřej Paulusová Eva Pavlíček Jan Pavlíček Jiří Pavlíček Miroslav Pavlíčková (roz. Dufková) Olga Pavlíčková Jana Pavljuková Michaela Pavlová Miroslava Pažourková Ladislava Pecková Hana Pečenka Bohumil Perner Jan Peřanová Jarmila Pešek Jindřich Pešek Viktor Pešková Lucie Petra (Malá) Růžičková Petrášek Petr Petrovický Josef Petříčková Zuzana Pezlar Marek Pilárik Pavel Pinkas Aleš Pinkas David Pinkas Zdeněk Pínová Petra Pípal Pavel Plachá Tereza Plašilová Barbora Plchot Pavel Poborský Miloš Podgurnij Jurij Polách Petr Poláchová Petra Poláková (Mužíková) Kateřina Polívková (Kymlová) Hana Poloha Samuel Polohová Pavlína Polomík Richard Pospíchal Tomáš Pospíšil David Pospíšil Jan Pospíšil Jindřich Pospíšil Milan Pospíšil Petr Pospíšilová (Nosková) Petra Pospíšilová (Rešlová) Barbara Prágr Zbyšek Prachařová Eva Pražský František Preisler Jaroslav Profelt Martin Procházka Michal Procházková Iveta Procházková Lidija Prudil Daniel Prudilová Pavlína Průša Daniel Průša Jiří Průša Pavel Průšová Eva Přívětivá Gabriela Ptáček Jakub Ptáček Lukáš Ptáček Lumír Ptáčková Daniela Půlpán Karel Ramiková Veronika Ranft Petr Ranftová (Jirčíková) Hana Ranšová (Horová) Markéta Remeš Milan Roboš Ladislav Rossi Marek Rousková Alena Roušar Dobroslav Rusnok Marek Růžička Luboš Růžička Martin Růžičková Eva Růžičková Soňa Rybníček Bohuslav Rybníčková Petra Ryzí Miriam Řehák Daniel Řehák Pravdomil Řežábek Jan Říha Vlastimil Salaba Jan Sárička Adam Savčenko Pavel Petrovič Seberová Babeta Sedláčková Michala Sedlák Václav Sedláková Marie Sejkora Petr Selnekovič Jan Schmidt Robin Schütze Ondřej Schwarz Radek Simon Michal Skalická Marta Skrbek Michal Sládek Čestmír Smiková (Trnková) Alena Smola Bedřich Sochor Martin Sojka Michal Součková Helena Soudek Bohuslav Sovadina Michael Spurná Nina Staněk Dalimil Staněk Marek Staněk Rostislav Staniek Daniel Staňková (Macháčková) Lenka Staňková Dana Starý Tomáš Straková Jaroslava Straňáková Daniela Stránská Petra Stránský Martin Střeláková Romana Surjomartono Adam Surma Pavel Surmová (Antlová) Jiřina Svárovská Tereza Světlíková Eva Svoboda Petr Svoboda Roman Svobodová (Koňáková) Jana Sýkorová Michaela Šafrová Anna Šalplachtová Michaela Šedivá (Kunftová) Miriam Šedý Petr Ševčík Miroslav Ševčíková Hana Šimek Jiří Šímová Ivana Šimpach Jiří Škarvan Jakub Škoda Martin Škota Miroslav Škrobák Pavel Šmahel Jaroslav Šmejkal David Šnajdrová Libuše Šolc Robert Šplíchal Zdeněk Šrajbr Ivo Šrámek Daniel Šrámek Marek Šrámek Martin Šrámek Ondřej Šrámková (Černá) Jana Šrot Radek Šrotová Jana Šťastný Roman Šťastný Vítězslav Štědrý Tomáš Štecha Petr Štětina Matěj Štifter Pavel Štifterová Miluše Štubňová Ivana Šulc Miroslav Šupčík Radim Šuterová Kamila Švec Petr Švestka Petr Švihálková Kateřina Tabačan Martin Targoszová (Vltavská) Irena Taschnerová Yvona Tesařová Vlasta Thálová Jana Tomaštíková Šárka Tomeš Jiří Tragan Erik Trávníček Tomáš Trefný Pavel Trojáček Pavel Tsitsey Vasilej Uher Tomáš Uhlík Zdeněk Uhlíková Lucie Vála Martin Valena Miroslav Valeš Jan Valešová (Kejřová) Jana Valouch Lubomír Vaněk Michal Varmus Tadeáš Vašíček Štěpán Vašková Johanka Vavrečka Ondřej Večerka Libor Veselý Martin Veselý Petr Víšková Anna Vítková Danuše Vítová Hana Anna Vlk Marek Vopatová Petra Vošahlík Josef Votavová Ilona Vovkanič Vladislav Vršanská (Martinková) Ivana Vurm Petr Welszarová Miriam Wojkowská Milada Zábilka Zdeněk Zábilková Jarmila Zahradník Jan Zajícová Jana Zakouřilová Hana Zárubová Helena Zaťková Kateřina Zatloukal Jan Zedník Libor Zemanová (Sejkorová) Jana Zikán Václav Zobov Alexander Zuda Jiří Zvonař David Zvonař Michal Žalud Jiří Ždárek Martin Žemlička Michal Žiga Zdenko Žítková Aneta Živor David Žižka Filip Žumárová (Pavljuková) Michaela 630 studentů Vynecháváme tituly, neboť u řady studentů neznáme další průběh jejich vzdělávání.prosíme všechny, kteří se nám za ty roky ztratili, nebo u kterých jsme nenapsali jejich jméno správně, aby se laskavě ozvali em redakci Dynamisu anna.slobodova@etspraha.cz. Děkujeme. 15. Říjen - Den ETS Přijďte k nám! Dynamis - informační bulletin pro studenty a přátele ETS Ročník 12, číslo Evangelikální teologický seminář Vyšší odborná škola teologická a sociální Soliňská 2417/41A, Praha 9 telefon: fax: Bankovní spojení: KB, č. ú O2 57/ info@etspraha.cz web: http// Redakce Anna Slobodová