SROVNÁNÁNÍ EKOLOGICKÉ NIKY

Transkript

1 SROVNÁNÁNÍ EKOLOGICKÉ NIKY VEVERKA OBECNÁ (SCIURUS VULGRIS) X SYSEL OBECNÝ () Jana Grygarová, MZKÚ Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

2 OBSAH : 1. VĚDECKÁ KLASIFIKACE 2. POPIS VZHLEDU 3. PROSTOROVÉ NÁROKY 4. ZPŮSOB ŽIVOTA 5. POTRAVA 6. ROZMNOŽOVÁNÍ A PÉČE O MLÁĎATA 7. OHROŽENÍ A OCHRANA 8. VÝSKYT 9. ZÁVĚR 10. ZDROJE

3 VĚDECKÁ KLASIFIKACE : ŘÍŠE : živočichové (Animalia) KMEN : strunatci (Chordata) PODKMEN : obratlovci (Vertebrata) TŘÍDA : savci (Mammalia) ŘÁD : hlodavci (Rodentia) ČELEĎ : veverkovití (Sciuridae) ROD : sysel (Citellus) DRUH : sysel obecný (Spermophilus citellus) ŘÍŠE : živočichové (Animalia) KMEN :strunatci (Chordata) PODKMEN : obratlovci (Vertebrata) TŘÍDA : savci (Mammalia) ŘÁD : hlodavci (Rodentia) ČELEĎ : veverkovití (Sciuridae) ROD : veverka (Sciurus) DRUH : vevrka obecná (S.vulgaris)

4 POPIS VZHLEDU : Má kratší tělo na nízkých nohách s hustým, přiléhavým kožíškem (vypadá štíhlejší) a krátkým ocasem. Zbarvení je na hřbetě žlutohnědé, rezavohnědé nebo pískově šedožluté s nejasnými světlými skvrnami. Bříško je jednobarevně žluté, jenom brada, krk a také úzké proužky kolem velkých černých očí jsou bílé. Ušní boltce jsou malé, jen částečně vystupující ze srsti. Sysel dorůstá do délky 20cm a váží g. Čtyřprsté přední končetiny jsou o hodně kratší, než zadní. Veverka obecná dorůstá 19 až 23 cm a váží mezi g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech, a který veverka využívá jako pokrývku těla při spánku, je cm dlouhý. Charakteristickým znakem pro veverky jsou střapce chlupů na ušních boltcích směřující do špičky jsou viditelné především v zimním období. Má ostré a zakřivené drápy, které jí pomáhají při lezení po větvích stromů. Barva srsti se liší podle lokality rozšíření a období, ale vždy je srst na břiše a hrdle zbarvená krémově až bíle. V Česku se nejčastěji objevuje červená a černá forma, ve světě není výjimkou ani šedá nebo čistě bílá forma. Veverce obecné se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní znovu na letní. Zimní srst je hustější a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá na rozmezí mezi srpnem a listopadem.

5 PROSTOROVÉ NÁROKY : Veverky se u nás vyskytují téměř všude, od nížin až po podhorské oblasti. Zdá se, že se z volné přírody stahují stále častěji do městských parků, kde mají dostatek potravy nejen přirozené, ale můžeme vidět i veverky loudící u laviček s lidmi, kteří právě konzumují svoji svačinu.většinu života tráví v korunách stromů, kde si i staví hnízda. Je to původně stepní živočich. Mimo pole ho můžeme také spatřit na udržovaných travnatých plochách sportovních hřišť, parků a podobně. Další jeho přirozenou domovinou jsou krátkostébelné travnaté stepi. Právě těmto nízkým travnatým plochám dávají syslové přednost, protože zde mají svoji nejoblíbenější potravu a mají dobrý výhled na okolí (uvidí tak velmi snadno svého nepřítele a stihnou uniknout do podzemních nor). Syslové si budují nory. Úkrytové nory jsou budovány mnohem blíže k povrchu než nory, ve kterých syslové přečkávají noc a zimu. Poskytnou jim však dostatek bezpečí před predátory.

6 ZPŮSOB ŽIVOTA : Je to denní zvíře,ale je velice těžké ho spatřit. Žije v koloniích.v koloniích si jeden ze syslů vždy vezme hlídku a upozorňuje na nebezpečí pískavými zvuky. Pokud zjistí nějaké nebezpečí, postaví se na zadní a hlasite pískne, aby upozornil ostatní.všichni sysli velmi rychle zmizí v podzemních norách.přes zimu sysel hibernuje.délka zimního spánku závisí na vnější teplotě, stáří i pohlaví jedince. Sysel si na zimu.udělá zásoby tuku. Veverka žije většinou samotářsky, ale může se stát, že bude žít v páru. Žije v dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývá v průměru cm velké hnízdo tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Při skoku ze stromu na strom může překonat vzdálenost až 4 metry. Veverka je aktivní přes den, ale přes den je většinou ukryta ve svém hnízdě,kde se vyhýbá teplu a větší viditelnosti vůči predátorům, mezi které patří kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, ale také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy. V zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě. Hibernující sysel hnízdo

7 POTRAVA : Živí se zemědělskými plodinami (obilí, kukuřice, pícniny, ),v době kdy zemědělské plodiny nejsou plne vyvinuty se živí trávou, semeny a kořínky. Není to výhradně býložravec.výjimečně může konzumovat i malé bezobratlé živočichy. Většinu dne tráví hledáním potravy, kterou tvoří semena šišek, houby, které si suší ve svých hnízdech, ptačí vejce, různé plody, např. oříšky, ale občas si pochutná i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovává do svých spižíren v dutinách stromů. Při konzumaci potravy přitom sedí na bobku a potravu drží v předních končetinách. I na zemi si však pohybuje velmi obratně a sbírá semena.

8 ROZMNOŽOVÁNÍ A PÉČE O MLÁĎATA : Samice v červnu 5-8 mláďat, která jsou zpočátku holá a slepá. Po 28 dnech života opouští noru.za další čtyři týdny se osamostatní. Do zimního spánku mláďata upadají o několik týdnů později než dospělci z důvodu doplnění tukových vrstev před zimou. Páření probíhá během června a července. Samec svou partnerku nachází díky pronikavému pachu, který samice vypuzuje. Po setkání dvou partnerů začne samec svou partnerku honit po stromech a tak činí až do hodiny před spářením. Před rozmnožováním se také samice vykrmují s cílem přibrat na váze, jelikož obecně platí, že samice s vyšší hmotností rodí více mláďat než samice s hmotností nižší. Samice může mít i dva vrhy za rok, jeden vrh obsahuje obvykle 3 až 4 mláďata, která se rodí po 38 až 39 denní březosti. Mláďata se rodí slepá a téměř holá a po narození váží g. Srst mají po 21 dnech života. Oči se jim otevřou po čtrnácti dnech života a chrup se jim plně vyvíjí až po 42 dnech, kdy začínají požírat pevnou potravu. Samice je však kojí až do jejich odstavení, tedy do 8-10 týdnů po narození. Veverka se dožívá v průmeru 3-7 let.

9 OHROŽENÍ A OCHRANA: Sysel je kvalifikován jako kriticky ohrožený druh (C1) a podléhá ochraně z celoevropského hlediska (dle zákona 114/1992 a vyhlášky 395/1992). Veverka obecná je chráněným druhem. Podle vyhlášky 395/1992 Sb. patří veverka obecná mezi ohrožené. Tím pádem je zvlášť chráněná.

10 VÝSKYT : SPERMOPHILUS CITELLU Žije především v jihovýchodní a střední Evropě a Malé Asii, ale místa jeho výskytu zasahují až do Polska a České republiky, kam se rozšířil s nástupem zemědělství. Dříve to byl hojný škůdce, dnes se ale v české přírodě stává vzácností. Vyskytuje se v Evropě (včetně britských ostrovů) a Asii až po východní Sibiř, severovýchodní Čínu, Koreu a ostrovy Sachalin a Hokkaido. Veverky se u nás vyskytují téměř všude, od nížin až po podhorské oblasti. Mapa ČR na základě výsledků mapování druhů z let Mapa výskytu veverky obecné v ČR

11 ZÁVĚR : Sysel obecný (Spermophilus citellus) a Veverka obecná (Sciurus vulgaris), i když pocházejí ze stejné čeledi veverkovitých jsou velmi odlišní jak způsobem života, prostorovými nároky tak i vzhledem.oba dva jsou velmi mrštní a rychlí a aktivní za dne.zatím co veverka se sama prohání po stromech syslové mizí ve svých podzemních norách. ZDROJE :