NEHEMIA INFO Nadační fond Nehemia, Selská 29, Havířov - Bludovice tel

Transkript

1 NEHEMIA Přinášíme změnu do lidských životů Nadační fond Nehemia, Selská 29, Havířov - Bludovice office@nehemia.cz tel SICÍLIE Zaplaví uprchlíci celou Evropu? IRÁK Děti zasažené elektrickým proudem SIBIŘ Země naděje MISIE V ASII ETIOPIE Pomáhat má smysl

2 2 3 Projekty Nehemia a seznam variabilních symbolů 1000 HUMANITÁRNÍ PROJEKTY 1001 Fond Náhlé pomoci 1002 Humanitární sbírka 1003 Lékařská pomoc dětem 1006 Obnova dětského domova Slavjansk na Ukrajině 1008 Vánoční sbírka na Irák 1009 Ukrajina Uprchlíci 1101 Kavkaz Kráva do každé rodiny 1120 Ukrajina dětské domovy 1202 Děti Etiopie Kofele 1203 Děti Tanzanie Masajové 1204 Děti Etiopie Jimma 1301 Severní Korea pekárna NÁŠ SPONZOR QUANTUM SOLIDUM CZ CENTRUM POJIŠTĚNÍ, ODBORNÍCI NA VAŠÍ STRANĚ MISIONÁŘI 2101 Ukrajina, Balkán Václav Bednář 2102 Bosna a Hercegovina David Symon 2104 Slovensko Jan Bihári 2301 Vretonkovi Asie 2302 Misijní práce mezi persky mluvícími 2501 Austrálie Thomas a Marcela Hempfilovi 3000 PROJEKTY PRAKTICKÉ POMOCI 3301 Izrael obnova lesů na Karmelu 3302 Terénní vůz pro Hamida 3102 Pracovní výjezd do Moldavska 4000 ROZVOJ KRÁTKODOBÉ MISIE 5000 PODPORA NÁRODNÍCH CÍRKVÍ A PASTORŮ 5101 Ukrajina pastor Pavel Golub 5102 Ukrajina pastor Michail Balko 5103 Ukrajina pastor Konstantin Melnik 5104 Chorvatsko Dohnalovi 5201 Etiopie evangelisté TFM 5301 Čína Bible pro Čínu 5302 Jakutsko Ilja a Aňa 6000 SPRÁVA PROJEKTŮ A PROVOZ ORGANIZACE 6004 Neurčené dary 6410 Mzdy a dotace na mzdy 6412 Mzda Leoš Cásek 6413 Mzda Danuše Bednářová 8000 SERVISNÍ PODPORA MISIE 8104 Vzdělávací kurzy a akce 8201 Časopis Nehemia INFO 8202 Publikace misijní literatury Platby v ČR: Citfin Praha číslo účtu: /2060 (účet bez bankovních poplatků) Na tento účet je možné zasílat dary i v jiných měnách než jen v CZK (USD, EUR, GBP aj.). ČSOB Havířov číslo účtu: /0300 Redaktor Miroslava Cásková Adresa redakce Nehemia Info Selská 29, Havířov-Bludovice Česká republika Telefon office@nehemia.cz Ředitel lcasek@nehemia.cz Kancelář mcaskova@nehemia.cz Účetní dbednarova@nehemia.cz Web Facebook facebook.com/nehemiacz Flickr flikr.com/nehemiacz Stěhujete-li se nebo máte-li změněnou adresu, dejte nám prosím včas vědět a napište nám svou starou i novou adresu, abychom vám mohli i nadále zasílat Nehemia Info. Pokud bydlíte na Slovensku, nejlevnější cestou, jak podpořit projekty, je poslat peníze na účet Tatra banky: platba v eurech č. ú /1100, var. sym platba v US dolarech č. ú /1100, var. sym Při těchto platbách se neplatí žádné mezinárodní bankovní poplatky! Děti zasažené elektrickým proudem Irák Na konci října 2015 začalo v Iráku období dešťů. Silný liják způsobil další ničivé škody zatopené domy a vytopené stany iráckých uprchlíků, což znamená další trápení a bolest. Zima a mokro, ztracené životy, mimo jiné i mnoha dětí, které byly vlivem špatné elektroizolace zasažené elektrickým proudem a zemřely. Potřebovali bychom spoustu balíků s potravinovou pomocí, deky, tepelné ohřívače, zdravotníky, lékaře i léky. Dále také vodní pumpy, kterými bychom mohli odčerpat vodu ze stanů a z celého tábora pryč, píše Julles. S Jullesem, který žije v Bagdádu a spolu s mnohými dalšími dobrovolníky zde pomáhá uprchlíkům, jsme se osobně setkali v listopadu. Počet obyvatel se zde od roku 2009 více než zdvojnásobil, a to na 7,5 milionu. Je to opravdu náročná práce, která vyžaduje spoustu energie a času. Nicméně je to také příležitost, jak těmto lidem přiblížit Boží pravdu a ukázat Boží milosrdenství. Jullesova manželka říká: Pronásledování nás sblížilo s lidmi, se kterými bychom se jinak nikdy neměli možnost setkat. Staráme se o 500 rodin, což je zhruba 2000 lidí. Je to těžké, aby lidé neztratili naději a víru, měli kde bydlet a co jíst. Služebníci jsou vyčerpaní a přetíženi. Na druhou stranu se však také mnozí obrací ke Kristu. Pro nás Evropany je to také velká výzva. Máme teplou vodu, střechu nad hlavou, jídlo a čistou vodu, svoji postel a teplou peřinu. A tak máme sílu vyslat svoji pomoc dál. Svým dílem můžeme posílit ruce klesajícím a zemdleným. Na konci roku jsme také vyhlásili vánoční sbírku na Irák a přesnou částku zveřejníme na našich webových stránkách. Nasbírané prostředky použijeme na nákup vitamínů a léků, kterých je momentálně velký nedostatek. Průměrná cena jednoho balíčku je 1250 Kč. Děkujeme všem, kdo se již zapojili. Děkujeme vám za zaslané prostředky, za váš zájem a vytrvalost v podpoře. Má to cenu! Svou pomoc můžete dále zasílat na /2060, VS 1002 Irák. M. Cásková

3 4 5 Pomáhat má smysl! Etiopie - Jimma a Kofele Po dvouleté odmlce jsem v září loňského roku znovu navštívil Etiopii. Zemi, kde spolu s vámi pomáháme 300 dětem získat vzdělání. Úvodní šok jsem utrpěl hned v příletové hale, kde jsem žádal o víza. Z předchozích zkušeností jsem opět očekával křížový výslech, proč vlastně do Etiopie jedu, co tam budu dělat, kde budu bydlet a další otázky tohoto typu. Vždy jsem měl dojem, že jsem v této zemi nechtěným elementem. Nicméně tato poslední zkušenost byla nejpozitivnější za celou moji cestovatelskou éru. U přepážky mě mile přivítali mladí lidé s úsměvem na rtech a plynulou angličtinou mi vysvětlovali jednotlivé kroky potřebné k získání víza. Zkrátka kus nebe na zemi! Welcome again to Etiopia! Na parkovišti u letiště nás čekal náš dlouholetý přítel Neri, který se stal na několik dní naším průvodcem po habešské zemi. Hned druhý den ráno jsme nabrali kurz Jimma. Po mnohahodinové drkotavé jízdě po místních cestách nevalné kvality jsme dorazili do cíle, kde na nás čekal dav netrpělivých dětí spolu s jejich rodiči. Uvítání bylo jako obvykle velice vřelé a plné emocí. Po úvodních formalitách přišlo několik dětí, které nám osobně děkovaly za to, že díky naší pomoci mají možnost navštěvovat školu. I přes svoji desetiletou zkušenost s Afrikou mě nepřestává fascinovat fakt, že místní děti mají radost, když mohou navštěvovat pravidelně školu. Jev, který je u nás vidět jen zřídka. V průběhu pobytu v Jimmě jsme měli možnost dlouze diskutovat i s rodiči dětí, jak bychom mohli v budoucnu pomoci také rodinám. Část dětí totiž pochází z těch nejchudších poměrů proto, že jejich rodiče jsou nakažení leprou. V místních podmínkách jsou tito lidé považování za nečisté. Tím pádem je většinová společnost naprosto odmítá. V budoucnu bychom chtěli založit v Jimmě malou farmu a některým rodinám bychom rádi pomohli založit malý obchod, ve kterém by prodávali mouku, cukr, zeleninu. Protože nejen u nás, ale také v Etiopie čelí plošnému zdražováním, je to způsob, jak těmto lidem dlouhodobě pomoci v jejich nelehké situaci. Odpoledne jsme navštívili novou budovu školy, kterou začal stavět český pracovní tým v roce Přestože se místní snažili svépomocí budovu dokončit, je na ní stále spousta práce. Největší překážkou jsou finanční prostředky na nákup materiálu. Stávající prostory projektu jsou nadále nevyhovující, proto chceme reagovat i na tuto potřebu. Je čas pomalu zvednout kotvy a vydat se směr Kofele, kde na nás čeká dalších 200 neméně radostných dětí. Loučení s místními nebylo o nic méně vřelé než jejich přivítání. Jsem rád, že této hrstce lidí můžeme společně přinášet pozitivní změnu do jejich životů. Nasedáme do našeho starého známého Land Cruseru a vyrážíme směr Kofele. V polovině cesty na nás čeká překážka v podobě horského masivu, který naše archaické vozidlo zdolává na výbornou. Na vrcholu se nám naskytl dechberoucí pohled do rozlehlého údolí. Poté, co jsme se zvěčnili před touto krásou, pokračujeme do Kofele. Nakonec dorážíme pozdě odpoledne, proto se rozhodujeme, že přenocujeme ve městě Shashamane. Po urputném hledání slušného ubytování se nám dostalo odměny v podobě hotelu s funkčním připojením k Wi-Fi. Po ranní dávce etiopské kávy vyrážíme s vysokou hladinou kofeinu v krvi směr Kofele. Po cca 30minutové jízdě dorážíme na místo. Stejně jako v Jimmě nás vítá dav radostných dětí s květinami. Poté vcházíme do hlavního sálu místní církve, kde se vždy celý ceremoniál odehrává. Dvě stě dětí a zhruba stovka rodičů nás pečlivě pozoruje při každém pohybu. Předáváme pozdravy z ČR a já dostávám příležitost přinést krátké poselství z Bible. Poté nám zhruba dvacet dětí, které už ani vlastně ani dětmi nejsou, přišlo také osobně poděkovat za naši pomoc a úsilí, které pro ně vynakládáme. Připojili se i zástupci z řad rodičů a vřelostí sobě vlastní děkovali za totéž. Závěrem jsme byli opět obdařeni dary v podobě tradičních krojů místní oblasti Oromia. Vždy jsem dojatý štědrostí místních, nicméně abych řekl pravdu, letos jsem na moment zauvažoval, že těchto krojů za tu řádku let mám tolik, že by se jejich prodej v ČR mohl stát dobrým obchodem. Společný oběd a pracovní setkání s vedoucími projektu se nesly v duchu přátelské atmosféry. Měli jsme možnost znovu diskutovat o rozvoji spolupráce. Společně jsme došli k závěru, že nejefektivnější způsob, jak pomoci i rodinám v projektu, je pomoci jim založit malý obchod, kavárnu či pekárnu. To se v minulosti osvědčilo jako účinný působ, jak zvýšit životní úroveň těchto potřebných. Závěrem dne jsem navštívili několik místních, kteří tuto možnost využili a dnes fungují zcela samostatně, aby zajistili celou svoji rodinu. Tito lidé se s námi dělili o vděčnost, že stojí na vlastních nohách a jsou schopni zaopatřit své děti. K večeru jsme se vrátili do Shashamane, kde jsme přenocovali a druhý den se vydali směr Addis Abeba. Těsně před odjezdem domů se nám naskytla příležitost potkat dva mladé muže, kteří dnes pracují pro naši partnerskou organizaci v Etiopii. Samo o sobě to nebylo nijak výjimečné setkání, až do momentu, kdy oba začali mluvit o svém dětství. Postupně vyplynulo na povrch, že oba prošli jako děti stejným programem, jaký česká Nehemie podporuje v Jimmě a v Kofele. Oba vystudovali vysokou školu a dnes pracují v organizaci, které pomáhá potřebným napříč celou Etiopií. Mluvili o tom, že někteří jejich spolužáci jsou dnes úspěšní právníci, lékaři a piloti. Tato slova byla balzámem na moji duši. A co víc, tito dva mladí lidé jsou ženatí, mají vlastní děti a k tomu ze svého platu pravidelně kupují několika chudým dětem školní pomůcky. Jejich svědectví najdete na Pomáhat má smysl! Díky, že nám stojíte po boku! Leoš Cásek Svou finanční pomoc můžete nadále posílat na číslo účtu /2060, Kofele - var. s a Jimma - VS 1204.

4 6 7 Práce s uprchlíky Rozhovor s Pavlem ze Sicílie. Jak a kdy ses k této práci na Sicílii dostal? Do prvního kontaktu s muslimy jsem přišel v roce 1996 na krátké misijní cestě do Turecka. Později jsem jezdil většinou každý rok tak na 2 3 týdny do Maroka či Turecka. Později jsem pracoval rok s jednou anglickou misií, která se soustřeďuje na službu muslimům. Později jsem dostal povolání nejen k muslimům, ale také konkrétně na Sicílii, kde jsem již více než pět let. Pracoval jsem také v Egyptě, Sýrii a Libanonu. V Sýrii jsem byl v Damašku, to byla velmi zajímavá a dobrá zkušenost. Strávil jsem tam celkem 4 měsíce, abych poznal kulturu, historii, mentalitu národa. S jakými lidmi se teď na Sicílii nejvíce scházíš? Od tzv. arabského jara se příliv migrantů do Itálie zdvojnásobil. Loni jich bylo cca 160 tisíc a dá se říct, že všichni prošli Sicílií. Přichází většinou z Libye, většinou přes malý ostrov Lampedusa a pak dál na Sicílii. Mnozí jsou migranti z černé Afriky. Z Ghany, velké zastoupení má Nigérie, pak Eritrea, Jižní Súdán, Somálci, a pak Asie Pákistán a Bangladéš. Jsou to lidé, kteří přichází za lepším živobytím nebo je to skupina pronásledovaných křesťanů? Ti, kteří se bojí o svůj život? Pronásledovaných křesťanů jsem moc nepotkal, myslím si, že to je teď ta vlna, o které víme, že přichází ze Sýrie, a s těmi se já moc nesetkávám. Ale lidé, které já potkávám, ti odešli nebo utekli před jistou smrtí. Pákistánci utíkají před Talibánci, Eritrejci před totalitním režimem, který je zavazuje sloužit povinnou vojenskou službu, lidé z Bangladéše před islámskými radikály. Příběhy jsou extrémní a často se divím, že to tak dlouho vydrželi. Málo lidí, které jsem potkal, jde za lepším živobytím proto, že se mají dobře a chtějí se mít lépe. Myslím, že to jde proti lidské povaze. Odcházet z něčeho dobrého. To možná známe my, že odcházíme za lepší prací do jiného města, ale tito lidé většinou nechávají své manželky a děti doma a vůbec se neví, jestli to přežijí a nějakou práci najdou a ví, že se roky neuvidí. To není lehké rozhodnutí, a tak si nemyslím, že by to někdo dělal bez rozmýšlení. Proto ani nerozumím úvaze o tzv. ekonomických migrantech. Rozumím tomu, že si je chceme nějak rozdělit, ale z mého pohledu člověka, který se setkává s lidmi, kteří utekli před jistou smrtí ve válce nebo před radikály nebo proto, že neměli několik měsíců nebo let na chléb, v tom nevidím moc velký rozdíl. V současné době vidíme specifickou situaci v Sýrii, ze které utíkají celé rodiny, z mnoha jiných zemí většinou jen muži. A to většinou proto, že nechtějí ženy vystavovat tak extrémní cestě, která je životu i zdraví nebezpečná. Mnoho z nich ani nepřežije cestu po Sahaře nebo milice či bandity. V Libyi s nimi zacházejí jako se zvířaty, bijí je, okrádají, zavírají do věznice, ženy znásilňují. Ten argument, že kdyby to byli skuteční uprchlíci, tak by šly celé rodiny, mi nedává smysl, spíše vidím, že muži chtějí své ženy chránit. Mnozí z nich jdou do zemí, které už znají, což je Německo a Anglie. Taky proto, že už tam mají nějaké vazby, hovoří se zde anglicky. Máš možnost s těmito lidmi na Sicílii prohlubovat vztahy? Ano mám, mnozí čekají rok až rok a půl, než dostanou azyl. Nemají co na práci, a tak jsou vděční za jakkoliv program a taky Italové moc anglicky nemluví, tak jsou vděční, když se někdo takový najde. Mám tedy pro ně otevřené dveře dokořán, spíš si musím trochu své soukromí chránit, protože by se chtěli scházet popřát. Což je zase dobré. Za to jsem rád. A jakou roli v tom všem hrají tvé emoce? Lidé přicházejí a zase odchází, navazuješ s nimi přátelství... To mi nevadí, že přijdou a odejdou. Zkrátka se věnuji těm, které mám před očima a rozumím tomu, že to tak prostě v životě je a snažím se s nimi sdílet Boží lásku a přijetí, kterou jsem sám přijal, protože to je Boží pozvánka pro každého. Je to naše výsada a privilegium ukázat evangelium těm, o které má Bůh také zájem a které chce požehnat a chránit. A oni to vděčně přijímají. A je něco, co tě nějak zasáhlo a ovlivnilo? Je toho hodně. Uvědomuji si celkově na jejich životech bídu světa a bohatost nás, křesťanů, kteří žijí tady. Máme základní životní potřeby a je tady mír a my jako křesťané ještě navíc víme, že se o nás stará dobrý Bůh, a to je něco, co oni vůbec často neznají. Žijí často ve společenském systému, který jim tyto základní potřeby nezajistí a náboženský systém jim spíše nakládá další břemena a tento rozpor mám často před očima. A tak si myslím, že je to pro nás úžasná příležitost, jak se k těmto lidem obrátit, usmát se na ně, obejmout je a podat pomocnou ruku, neboť máme z čeho dávat. Myslíš si, že většina z nich jsou muslimové? Mnoho z nich jsou muslimové, ale různého ražení, z mnoha zemí s různými postoji, často korán vůbec neznají. Pak také nemalá část křesťanů různých denominací a směrů a pak i malá skupina animistů a jiných náboženství. A co si myslíš ty, co by měla dělat církev? Mnozí se uprchlíků bojí, někteří říkají: Ano, ale pomozme jen křesťanům, pro některé je to výzva, protože národy přichází k nám Myslím, že je dobré prosit Boha o moudrost. Nikdy bychom neměli být poznamenaní naší přirozenou reakcí na vnější okolnosti. Je dobré si dát také odstup od médii, která jsou tendenční a dokážou v nás vzbudit strach, a tomu bychom se měli bránit. Protože láska, která je v nás, strach zahání a máme Ducha, který je rozvážný. A tak bychom měli prosit Boha o moudrost, abychom věděli, co Bůh k církvi hovoří. On má cestu pro nás pro všechny... jak pro jednotlivce, tak pro celou církev. Víme, že Ho ta krize nepřekvapila a On to věděl a jistě má cestu. Jedno je jisté, jsou to často národy, kde evangelium často není a kde není církev a ať chceme nebo ne, tito lidé jsou našimi bližními a pro ně máme v Bibli jasný vzorec. My jako křesťané se můžeme stále obracet k Bohu a s rozvahou a v klidu hledat cesty, jak se prakticky zapojit, a to může mít různou formu. Jistě to nebude služba pro všechny. Ale máme jim určitě co dát a máme této společnosti určitě co ukázat. Jsme solí a světlem světa a můžeme mít vizi a cestu, jak se v téhle situaci zorientovat a měli bychom si ji vyprosit od Boha. V každém případě je to jistá zkouška, ve které se ukáže naše vlastní srdce v postojích, které zaujmeme. Můžeme to přijmout od Boha jako zkoušku, která není lehká, ale přinese to dobré ovoce. Prozkouší nás, kde stojíme, jak zareagujeme a jistě se ukáže, co mám na prvním místě. Jestli Boha a Jeho království. Pro mě osobně je Česká republika či osud Evropy až na druhém místě. Ptala se: M. Cásková Měnit svět modlitbou? Přijdete příště taky? AC Havířov V sobotu jsme měli poprvé příležitost ve Vyškově spolupořádat s Nehemií modlitební setkání za misii. Samotný program byl připraven bratrem Leošem a jeho milá manželka Mirka nás vedla ve chválách. Misijní atmosféru podpořily vlajky mnoha zemí, fotografie z misie, různé předměty dovezené z misijních cest a hlavně nadšení manželů Cáskových pro misii. Jednotlivé modlitební body byly uváděny aktuálními zajímavými informacemi (např. že existuje ještě 6600 evangeliem nezasažených národnostních skupin), fotografiemi či videi. Přestože nás nebylo mnoho, mohli jsme vnímat Boží přítomnost a jednoduše řečeno, bylo to velmi dobré povzbuzení a skvělá motivace k modlitbám za misii a rozvíjení misijního zaměření našeho sboru. Věřím, že tyto modlitby budeme moci do budoucna ve Vyškově opakovat.

5 8 9 Sibiř - místo naděje... Přinášíme krátkou zprávu ze služby misionáře Ilji Leonova ve městě Mirnyj. V tomto roce jsme vyjeli do městečka Ajchal, které se rozkládá 500 km severně od města Mirjnyj. Navštívili jsme v něm dvě skupiny křesťanů. Procházeli jsme společně město a kázali na ulicích. Chtěli jsme v domě kultury uspořádat koncert, ale nakonec z něj sešlo. Vedoucí města nám to na poslední chvíli zatrhli, což nám bylo opravdu moc líto. Jinak dále sloužíme společně v našem malém společenství a jsme vděčni, že máme jeden druhého. V létě jsme pro děti uspořádali trampolínovou evangelizaci. Děti zářily a hýřily nadšením a my jsme se při této příležitosti mohli seznámit i s jejich rodiči. Zaplaví uprchlíci celou Evropu? V dnešní době není snad diskutovanějšího tématu, než je imigrační vlna řítící se na Evropu. Dlouhé měsíce s napětím sledujeme zprávy o statisících uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, kteří míří do Evropy za lepším životem. Avšak není to jen Evropa, která čelí přílivu uprchlíků. Jde o daleko hlubší problém, než bychom si možná přáli. Dnešní svět čelí jedné z největších uprchlických vln v novodobých dějinách. Od konce 2. světové války počet uprchlíků přesáhl hranici 50 milionů. Nárůst krizí a válečných konfliktů v posledních letech tento trend jen podporuje. až berou dech. Tito lidé často utíkají z míst, kde vládne radikální islám, kde je křesťanství otázkou života a smrti. Poznali jsme, že stačí tyto lidi oslovit, nabídnout pomocnou ruku, zkrátka být jim bližními tak, jako to vidíme v životě Pána Ježíše, který měl vždy srdce pro ztracené. Církvi se tímto otevírá jedinečná možnost zasáhnout evangeliem lidi z národů, do kterých se v dnešní době běžný Evropan nemá šanci dostat. Dnes tito lidé pomalu přicházejí i do našich měst. Staneme se pro tyto ztracené požehnáním? Využijeme tuto jedinečnou šanci, nebo ji promarníme? Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek, ale zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat. Milujte tedy hosta, neboť jste byli hosty v egyptské zemi. Dt 10, Videozprávu z této cesty si můžete prohlédnout na www. nehemia.cz S přáním všeho dobrého do vašich životů Leoš Cásek V našem rehabilitačním centru jsou lidé, kteří zápasí se svou závislostí na alkoholu a mnozí za své trestné činy strávili půl života ve vězení. Jsme nadšení, když je vidíme, jak se učí, modlí se, pokořují své životy a navzájem prosí jeden druhého o odpuštění. Toto může udělat pouze Ježíš. V létě se nám také podařilo v rehabilitačním centru postavil malou baňu (4 x 5 m). Mimo to neustále navštěvujeme nemocné, přinášíme dobrou zprávu lidem v nemocnici i na ulicích, Pořádáme přednášky jako prevenci proti alkoholu, drogám a kouření. Děkujeme vám a všem našim spolupracovníkům za vaši pomoc a vaše modlitby. Věříme, že lidé, kteří slyší naše svědectví se ve svém čase obrátí k Ježíši Kristu a budou s Ním. Finanční dary můžete posílat na číslo účtu /2060, VS Při pohledu na záběry člunů přeplněných lidmi prchajícími do Evropy nám vyvstává mnoho otázek. Co s těmito lidmi bude? Zaplaví celou Evropu? Zanikne během několika let naše kultura? Přinesou uprchlíci islámský extremismus? Co s námi bude? Uprchlická krize může mít v budoucnu mnoho různých scénářů, z nichž některé mohou být poměrně dramatické. Ano, uprchlíci přicházejí ze zcela odlišných kultur, přinášejí své zvyky a také náboženství. A to s sebou nutně přinese větší či menší napětí. Jde o daleko hlubší problém, než bychom si přáli... Otázkou zůstává, kde je v této problematice místo pro církev, tedy pro mě a pro tebe? Osobně jsem přesvědčený, že hlavním úkolem těla Kristova je být svědky! A to znamená vzít požehnání, které ti Bůh do života dal a předat je lidem, kteří je nemají. A to bez ohledu na to, odkud a proč přicházejí, čemu věří nebo naopak nevěří. Abychom získali praktické zkušenosti, navštívili jsme na Sicílii, kde je dnes jeden z největších uprchlických táborů v Evropě, českého misionáře Pavla F., který pracuje s uprchlíky déle než šest let. Díky němu jsme mluvili s lidmi z Pákistánu, Afghánistánu, Bangladéše, Kašmíru, Ghany, Gambie, Nigérie a dalších a dalších zemí. Mnozí z nich utíkali, aby zachránili holý život, jejich příběhy Pracovní výjezd MOLDAVSKO V září opět odjel pracovní tým pod vedením Staška Bocka do Moldavska, kde nabídli praktickou pomoc: postavili ve městě Falesti novou střechu střediska Teen Challenge pro ženy a v místním sboru pomohli s novou výstavbou toalet. Spolu s dobrovolníky s Teen Challenge z ČR odvedli skutečně skvělou práci. Nejenže zrekonstruovali střechu, ale také vyspravili stěny, zateplili stropy a vybetonovali nové schodiště a spoustu dalších důležitých drobností.

6 10 11 SLAVYANSK Loď naděje V prosinci 2014 byl po úplné rekonstrukci ve Slavyansku slavnostně otevřen křesťanský dětský domov Parusa naděždy, který byl po vojenských operacích na východě Ukrajiny přestavěn. Na obnově se podílelo více než dvě stě dobrovolníků. Týden po otevření dětského centra jsme měli 15 dětí. Další nábor dětí byl pozastaven, protože v sousedních městech našeho regionu, kde procházela linie fronty, probíhaly bojové operace. Proto také přišlo do našeho města mnoho přistěhovalců. Rozhodli jsme se proto tyto uprchlíky přijmout. Prioritu měly především rodiny s mnoha dětmi. Ubytovali jsme u nás 40 běženců, z nichž bylo 22 dětí. Prvních pár týdnů procházeli rehabilitací, museli si zvyknou na to, že hrom je jen hrom, a ne výstřely ze zbraní a výbuchy bomb. Že je život opět trochu barevnější. Postupně si v dětském centru začali zvykat pomáhali při uklízení domova, v kuchyni i v jídelně. Děti školního věku začaly navštěvovat školu. Od konce května jsme začali pořádat pro přesídlence pravidelná setkání. Poslední běženec se odstěhoval 20. června, a tak jsem začali opět plánované opravy budovy. Provoz v dětském centru stále pokračuje. Systematicky pracujeme i s rodiči našich dětí, aby se jejich nelehká situace změnila a děti se mohly vrátit domů. Někteří rodiče však bohužel díky alkoholu a drogám o naši pomoc nestojí a život jejich dětí je nezajímá. V rámci programu Péče na dálku rovněž pravidelně podporujeme dalších 50 dětí; tato práce již trvá více než 15 let. Tímto bychom vám chtěli mnohokrát poděkovat za vaši účast na obnově našeho dětského domova Parusa naděždy a rovněž i za poslední finanční dar ve výši 500 EUR, který půjde na nákup zimního oblečení pro děti. Chtěli bychom se však na vás ještě obrátit s prosbou o pomoc při nákupu materiálu na stavbu plotu, který byl zničen kvůli válce. Celková suma na nákup plotu bude 2500 EUR. Ještě jednou vám mnohokrát děkujeme, ať vám Pán Bůh žehná. Za dětský domov Loď naděje ve Slavyansku Andrej Samoljenko, ředitel Risk nebo zisk? Riskantní a obětavá služba evangelistů v Etiopii Už více než rok podporujeme prostřednictvím tří sborů tři evangelisty a nyní jsme sehnali podporu pro dalšího z nich. Jsou to horliví lidé, kteří svou vírou v Krista zasahují muslimský svět v Etiopii a ve své misii jsou velmi úspěšní. Všichni jsou to bývalí muslimové, jejichž život byl proměněn a pravda, která je dostala ze spárů islámského světa, je také hnacím motorem k tomu, aby i ostatním muslimům o Kristu a Mohamedovi řekli pravdu. Denně se tak ke Kristu obrací noví muslimové. Tito lidé jsou však také v neustálém nebezpečí. Nicméně jsou ochotni pro Krista obětovat úplně vše, své pohodlí i svůj život. Ví, že lež o islámu lidi zotročuje. Islamisté zabíjejí lidi ve jménu Alláha, křesťané však ví, že zabíjení je špatné a své životy nasazují proto, aby je zachránili druhým. Proto jsme se také rozhodli jejich misii podpořit. Ceny potravin i služeb v Etiopii rapidně stoupají. Podpora jednoho evangelisty vyjde na 80 EUR měsíčně (2200 Kč). Na konci loňského roku jsme tedy těmto evangelistům navíc poslali finance ke koupi 2 motocyklů a šesti kol a šesti rodinám jsme pomohli ke koupi malého obchodu s potravinami, malé pekárny a s pronájmem zemědělské půdy. Získané prostředky pomohou zajistit obživu celým rodinám. Děkujeme všem, kteří se na této pomoci podílejí. Tito evangelisté jsou naší prodlouženou rukou v místech, kde bychom my sami jen stěží obstáli. Jsou to lidé, kteří znají svou kulturu a zvyky a zasáhnou muslimský svět mnohem efektivněji než my, Evropané. Pokud byste se i vy chtěli do této podpory zapojit a pomoci těm, kteří už na misijním poli působí, napište nám do kanceláře office@nehemia.cz o bližší informace. Z bezpečnostních důvodů neuvádíme žádná konkrétní jména ani místa. Dále uvádíme alespoň dvě krátká svědectví z jejich služby. Muslim křesťanem? Svědectví dvou mužů aneb Stále se něco děje... Přistěhoval jsem se do Jimmy v roce 2007, abych zde dostudoval školu. V té době jsem se setkal s jedním z evangelistů TFM. Byl to obrácený muslim a náš rozhovor se zanedlouho stočil k víře. Spolu s jeho bratrem jsme celou dobu mluvili o islámu. Nepoužil žádné citace z Bible, spíše mi pomohl nahlédnout na islámskou víru z jiného úhlu. Měl jsem doma korán ve dvou překladech a celou noc jsem studoval, jak to tedy všechno je. Když jsem si konkrétní místa přečetl, byl jsem velice zmaten a překvapen. Zjistil jsem totiž, že vlastně vůbec nevím, čemu věřím, a že ve skutečnosti je to všechno úplně jinak. Později v noci se mi zdál sen. Ve snu jsem viděl sám sebe, jak stojím uprostřed noci, která je tak temná, že vůbec nic nevidím. Nikde nebyl ani kousek světla. Zoufale jsem se snažil najít alespoň záblesk světla, avšak marně. A pak jsem tam najednou potkal stejného muže, se kterým jsem tentýž den hovořil o Ježíši. Dal mi do ruky malou hůlku a ukázal mi, jak ji mám použít, abych se z té strašné tmy dostal. Když jsem hůlku pozvedl, tma začala ustupovat, až mě nakonec obestoupilo velké světlo. A v tom jsem se probudil. Nikde nebyl ani kousek světla... Ráno mě tento bratr opět navštívil a vyprávěl mi, že měl v noci sen a zeptal se mě, jestli se mi náhodou taky něco nezdálo. Sen jsem však zapřel a řekl, že už si nic nepamatuji. Dal mi tedy do ruky nějaký letáček s pozváním na skupinku a odešel. Zaujalo mě to, a tak jsme se tam společně vydali. Začali jsme se scházet pravidelně. Bylo nás více a dlouho jsme mezi sebou diskutovali a rozebírali islám a Ježíše. Po nějaké době jsme si mysleli, že jsme křesťané. V našem pojetí tedy muslimové, kteří následují Ježíše Krista, o kterém korán hovoří. Po nějaké době jsme přišli do sboru. Byl to pro mne velmi zvláštní pocit. Doposud jsem totiž navštěvoval pouze mešitu a myslel si, že žádná jiná církev neexistuje. Viděli jsme tedy rozdíl mezi křesťanstvím a muslimy a měl jsem velmi smíšené pocity. Tehdy došlo i na otázku křtu. Měli jsme třídenní vyučování ke křtu a já jsem stále dělal věci jako muslim. Všechny rituály, pětkrát denně jsem se modlil. Na shromáždění jsem si klekal na zem a lidé kolem mě se podivovali. Křest jsem nakonec odmítl, protože jsem o tom v koránu nic nečetl. Až po dalších třech měsících různých rozhovorů a studií jsem skutečně uvěřil. Už nejsem dále muslimem, ale jsem křesťan. Při křtu jsem stál v první řadě a moc jsem se těšil. Otec chtěl po mě hodit oštěp, matka však před něj poklekla a prosila o milost... Když se však o mém obrácení dozvěděli mí přátelé, informovali o tom i mé rodiče. Otec si mě zavolal a byl velmi rozezlen. Chtěl po mě hodit oštěp, matka však před něj poklekla a prosila o milost. Nemohl jsem nikam utéct. Dal mi tedy ještě jednu šanci, když ráno půjdu za naším šejkem do mešity a tam se před ním vzdám Ježíše. Tiše jsem tedy souhlasil. Tehdy jsme šli všichni spát bez večeře. Ráno jsem však využil situace, když mí rodiče poklekali k pravidelným ranním modlitbám, sbalil jsem si pár věcí a dal se na útěk. Utíkal jsem co nejdále od domova. Šel jsem polní cestou. Když se to však otec po modlitbách dozvěděl, osedlal koně a uháněl za mnou. Dorazil do sousední vesnice dříve než já. Naštěstí tam na mne nečekal a jel dál. Místním lidem jsem pak řekl, že jej také hledám, aby můj útěk nebyl nápadný, a pak jsem změnil směr a pozdě v noci dorazil do Jimmy. Zde se o mě místní křesťané postarali. Dali mi jídlo a nabídli ubytování. Později jsem dostal nabídku studovat misijní kurz a zapojit se do evangelizačního týmu. Jsem opravdu moc rád a od té doby spolu s ostatními pracujeme na Božím království a zakládáme sbory. Pocházím z muslimské rodiny. Dříve jsem svou víru ještě kombinoval s léčitelstvím. Lidé za mnou chodili s prosbou o modlitbu a já jim dával také svou medicínu. Tehdy mě navštívil jeden bratr a vyprávěl mi o Ježíši a porovnával ho s Mohamedem. Po našem rozhovoru jsem pochopil, že je mezi nimi velký rozdíl. Daroval mi knihu, kterou jsem hned začal číst. Po nějaké době se mě zeptal jestli vím, kdo je Mohamed a Ježíš. Zcela bez rozpaků jsem odpověděl, že Mohamed je mrtvý a Ježíš žije a je v nebi. Podle islámského učení byl Ježíš vzat Alláhem do nebe a jednou se zase vrátí. Dozvěděl jsem se tehdy také, proč se vrátí. Aby porazil Antikrista. Když jsem tedy plně pochopil, kdo je Ježíš, vydal jsem svůj život Kristu. Mí rodiče už zemřeli a sourozenci zatím o mém obrácení nevědí. Kdyby se však o mé změně dozvěděli, vím, že to bude problém. Budou mě chtít zabít. Stále se pohybuji mezi muslimy a spolu s nimi se sdílím o Ježíši na osobní úrovni. Prošel jsem biblickým programem a snažím se muslimům ukázat skutečnou pravdu. M. Cásková

7 12 13 Ukrajina naposled...? MISIE V ASII V polovině října jsem odjížděl na svou poslední cestu na Ukrajinu. Po mnohých modlitbách a diskuzích s různými lidmi jsme loni v dubnu jeli poprvé po několika letech opět do Bosny a Chorvatska. Za více než rok jsme zde navštívili 15 sborů, mluvili jsme s pastory o nějaké budoucí spolupráci, a v červenci jsme navštívili sbor v chorvatském Daruvaru. Tam mi pastor Mirko řekl 3x Pomozte nám. Vzali jsme to jako slovo od Pána a od příštího roku se na pár let vydáme pomáhat tomuto sboru. Co tě oslovilo nebo zasáhlo? Když se podívám na těch 20 let práce s dětmi na Ukrajině, tak si říkám, že to mělo smysl, lézt za nimi do kanálů, jíst s nimi z jednoho talíře, umývat jim špinavé tváře, objímat tyto ne vždy vonící děti. Dnes jsou z mnohých dospělí lidé a mají své rodiny, své děti, a já jsem rád, že mě Bůh poslal do jejich životů, abychom jim přinesli světlo naděje. V dětském domové v Tlumači jsem prožil nádherných 10 let a s mnohými dětmi i dospělými mám přátelský vztah a loučení bylo velmi těžké, ale vím, že Pán je stále s nimi a On je nezanechá. Jak na tebe působí Ukrajina v dnešní době? Válka na východě Ukrajiny znovu přivedla děti do sklepů, mnoho dětí ztratilo své rodiče. Děti války zaplnily dětské domovy. Jsou to jiné děti, než byly před 10 lety, tehdy to byly děti sociálně chudých lidí, dnes děti s válečným traumatem. Válka rozdělila společnost na proruskou a proukrajinskou. Lidé se stali nacionalisty, a to i křesťané. Mnoho pastorů uteklo jak do Ruska, tak i na západ. Utekli i pastoři z válečné zóny do vnitrozemí a tam slouží v církvích Změnilo to nějak církev a křesťany a horlivost k Bohu? Myslím, že jsou lidé horlivější ke zvěstování evangelia či osobní evangelizaci, více lidí se modlí, spojilo to různé církve v modlitbách, jsou společné modlitební na náměstích. Měl jsi strach, když jsi tam byl? Teď ne, byl tam klid, ale v únoru jsem strach měl. Všude byly atentáty, ale pak jsem to již nevnímal a chodil normálně po ulici. Když ale jedu vlakem celou noc, tak se modlím, aby mi Bůh dal dobré lidi do vlaku a rovněž, aby nás Bůh chránil od teroristů A co bys teď rád dělal, co ti hoří v srdci? Určitě bych rád pracoval s dětmi v nějakém ukrajinském dětském domově, s dětmi, které potřebují Boží dotyk, ale má služba na Ukrajině skončila a začíná nová, jiná a doufám, že stejně požehnaná jako ta služba na Ukrajině. Máš nějaký sen? Chtěl bys zase pracovat se dětmi? Nějaký sen? Asi bych rád jel sloužit do Vietnamu, ale rád vyplním Boží vůli ve svém životě, a to bude můj splněný sen. Pracovat s dětmi se mi zdálo jednodušší než s dospělými, děti opětují tvoji lásku. V chorvatském Daruvaru, kam se teď chystám, tam děti ve sboru nejsou, budu je muset najít. Jak ale někdo poznamenal, tam, kde se já objevím, vždy se nějaké děti na mě přilepí, tak věřím, že se i tam najdou nějaké děti, které budou potřebovat pomoci nebo třeba zažít dotyk Boží lásky. A nepřemýšlel jsi o českých dětech? V čem by měly být děti v cizině jiné oproti českým? V dětských domovech nebo na ulicích? To víš, že přemýšlel. Všechny děti jsou stejné, ať mají jakoukoli barvu kůže, všechny děti mají starosti i problémy, ale u nás nejsou děti na ulicích, maximálně po vysvědčení, kdy utečou z domu. Pracuji i zde s některými dětmi, ale ne tak intenzivně jako na Ukrajině. Určitě se ale na Ukrajinu ještě někdy vypravím, nevím kdy, ale určitě tam ještě pojedu. Rovněž si myslím, že i bez naší přítomnosti budou pokračovat letní krátkodobé misijní výjezdy do dětských domovů. Ale teď vím, že minimálně na tři roky budu v chorvatském Daruvaru pomáhat v církvi a pak se uvidí. Obzvláště potřebuje posílit střední generace, mládež a děti. Službu Vaška Bednáře můžete finančně podpořit prostřednictvím čísla účtu /2060, VS Hluboce toužíme milovat lidi, vidět, jak jsou ostatní přemoženi Boží láskou a naším cílem je budovat v lidech biblické smýšlení založené na Písmu. To je to, čemu silně jako rodina věříme, co nás inspiruje a přináší naději. Oba dva pocházíme ze Slezska a nyní s naším synem Lukasem žijeme v Dačicích, malém městě v jižních Čechách, kde pod záštitou AC Brno zakládáme sbor. A dílu se díky Boží milosti daří. Nyní máme shromáždění kromě Dačic i ve Slavonicích a modlíme se za další místa v okolí. Protože nám Bůh dal na srdce vzdělávat Boží děti v hlubším poznání Písma, vyučujeme nejen na skupinkách, ale také i na biblické škole v Kolíně jako externí učitelé Global University, ale také i v Kambodži, Filipínách a jiných místech Asie. Kromě toho Roman pravidelně slouží ve vězení. Misie je součástí našeho duchovního DNA a již v mládí jsme jezdívali na misii na Ukrajinu, do východního Německa a později jsme na 2,5 roku odjeli na Filipíny nejen pokračovat ve studiu, ale také misijně sloužit mezi muslimskými dětmi, domorodci v odlehlých oblastech džungle či vzdělávat mladé lidí v severní Asii. Po tříleté pauze jsme letos na tři měsíce opět odjeli sloužit do Asie především vyučovat a také povzbuzovat místní církve Božím slovem tentokrát s celou rodinou. Tato cesta byla průlomová v našich životech a službě nejen v tom, že jsme v krátké době viděli ovoce své práce, ale také proto, že Bůh potvrdil své povolání v našich životech vzdělávat ty, kteří půjdou zakládat nové sbory do budhistických, animistických a muslimských míst. Bůh také jasně nasměřoval naše další působení v Česku. Od ledna 2016 se staneme vedoucími stanice v Dačicích. Roman zatím nadále pracuje jako OSVČ, jelikož je to jediná možnost, jak flexibilně spojit práci a službu. Rut je momentálně na rodičovské dovolené. Každým rokem vyjíždíme do Asie a Spojených arabských emirátů vyučovat laické pastory, služebníky a studenty biblických škol. Věříme, že je v Božím plánu, aby se církev navzájem povzbuzovala, a to platí i v mezikontinentálním měřítku. Pokud byste od nás rádi dostávali pravidelné informační zpravodaje a chtěli s námi zůstat v užším kontaktu, napište prosím do kanceláře Nehemie. V Kristu Roman, Rut a Lukas Vretonkovi Službu Vretonkových můžete finančně podpořit prostřednictvím čísla účtu /2060, VS 2301.

8 14 15 NEPÁL Věřte v Boha i v sutinách... Od posledního ničivého zemětřesení v Nepálu již uplynulo více než sedm měsíců (25. dubna a 12. května 2015). Pro obyvatele Nepálu to bylo těžké období, které pro mnohé ještě stále přetrvává. Nejenže lidé umírali pod tíhou sutin a mnozí ztratili své obydlí, ale také vůbec není lehké začít žít úplně od začátku s vědomím, že mi nezůstalo vůbec nic, jen holý život. Hned po zemětřesení do země putovala humanitární a potravinová pomoc, aby lidé k přežití dostali ty nejzákladnější suroviny a lékařskou pomoc. Následně pak prostřednictvím švýcarské AVC začala Stojí uprostřed katastrofy jako maják naděje. rekonstrukce či stavba nových domovů s pevnější nosnou kovovou konstrukcí. V současné době se podařilo vybudovat 44 nových domů, ze kterých se obzvláště radují lidé žijících ve velmi chladných a špatně přístupných oblastech. 130 rodin také dostalo novou střechu z vlnitého plechu. Pracovníci švýcarské Nehemie letos navštívili oblast kolem Kathmandu, aby zjistili současnou situaci... Již 25 let zde podporují práci misionářů Kaji a Rashmira Maharjana a evangelistů (Chandika Khadka). Tito lidé vynakládají veškeré své úsilí na pomoc druhým. Projížděli jsme úzkými a místy až nebezpečnými úseky, krajinou, která rozechvívá srdce, kolem bílého obřího Himálaje, hor, které vznešeně sahají až do oblak. Kolem rýžových polí čekající na svou sklizeň a podél průzračné tyrkysově modré řeky. V autě jsme měli využitý každý kubický centimetr, seděli jsme vzadu jak sardinky mezi spoustou pomocného materiálu, avšak nadšení, že můžeme pomoci. Cestou jsme navíc svezli ještě jednoho vesničana spolu s kůzletem. Když jsme však dojeli až na místo, vrátili jsme se zpět do reality. Zemětřesení zničilo spoustu domů, z nichž bohužel zůstaly jen pouhé trosky a sutiny. Následné velké sesuvy půdy značně poškodily cesty a spustily laviny. Lidé nyní žijí v provizorních budovách postavených z trosek, které zde zbyly. I když i křesťané přišli o většinu svého majetku, svou důvěru v Boha neztrácejí. Jsou stále plní optimizmu. Pomáhají si navzájem a jsou nesmírně vděční za veškerou pomoc, kterou od nás i od druhých mohli přijmout. Jeden manželský pár, který zde již roky misijně působí, přišel o celý svůj dům i se stájemi, které se kompletně zřítily, veškerá sklizeň i zásoby jsou nenávratně pryč. Na strmých horských svazcích tak pro zemědělce nastal tuhý boj o přežití. Pohostinnost Nepálců byla opravdu nezapomenutelná. Výjimečným zážitkem také bylo jíst jídlo rukama. Při společném obědě nám hostitelská rodina a jejich přátelé vyprávěli silné příběhy o tom, jak vše prožívali, s vděčností, že je celá rodina živá a zdravá. Ratna nám vyprávěla, že v čase zemětřesení zůstali její dva vnuci v domě. Ležela v příkopě celá zděšená a náhle k ní Bůh promluvil: Neboj se o ně! Když pak přiběhla k troskám domu, zjistila, že jsou sice zasypáni, nicméně bez jakéhokoliv škrábnutí. Bůh nás ochránil. Často si klademe otázku, co teď? Kam máme jít? Věříme však, že stejně, jako se Bůh o nás postaral před tím, tak se postará i teď. A tak tito služebníci dál stojí ve víře a stojí uprostřed katastrofy jako maják naděje. I když se zdá, že celá pomoc je jako kapka v oceánu, tam, kam dopadne, přináší změnu a naději lidem v jejich trápení a nedostatku. Děkujeme, že jste se i vy zapojili do sbírky na Nepál. Celkem jsme vysbírali 170 tisíc korun. Tímto jsme také sbírku na Nepál ukončili. (mc) SRBSKO Kdy vejdeme do temnot a rozsvítíme světlo? Když mě redaktorka Nehemia INFO požádala, abych napsal pár řádků o našem misijním výjezdu mezi uprchlíky, dlouho jsem přemýšlel, co vůbec napsat. Co by asi čtenáře oslovilo a co by ho mohlo nadzvednout z křesla, když si v neděli po bohoslužbě a dobrém obědě otevře u kávy časopis. Který ze zážitků by se sem nejvíce hodil, aby dokreslil veškerou beznaděj a mnohdy bezvýchodnou situaci lidí, za kterými jsme jeli? Nakonec se snad k nějakému příběhu dopracuji, ale chtěl bych se spíš krátce zamyslet nad celou tou prapodivnou situací kolem uprchlíků, muslimů a církví. Každý den se setkávám s nejrůznějšími negativními názory. Jak na ně, jak by s nimi kdo zatočil až po konečné řešení Až se mi z toho někdy dělá špatně, co jsou lidi schopni říkat na adresu někoho, s kým se osobně nikdy nesetkali, natož aby znali jeho životní příběh. V církvi jsou lidé konzervativní a k takovým výrokům se neuchylují, přesto neskrývají strach či obavy z uprchlíků a islámu, který se do té naší křesťanské Evropy valí. Jestli je Evropa křesťanská a církev usilovně pracující na Velkém poslání osobně dost pochybuji, alespoň je demokratická a nikdo mi za můj názor hlavu neuřízne. Zatím. I tak jsem za své názory ve svém okolí slovně pranýřován až dost! Ano, islám, temnota a dost možná neslučitelná kultura se skutečně valí do Evropy. Dalo by se tedy říci, že se to Pánu Už tam nemám pro co žít. Bohu vymklo kontrole? Nebo že by nevěděl, jaké to může mít následky? To přece vidí každý, no ne? Pane Bože, tak už něco dělej změň to zastav to... vrať to, jak to bylo dřív! Takové jsou často naše modlitby, jako bychom věděli lépe než On, co má dělat. Jsem si jistý, že Pán Ježíš má vše pevně ve své ruce a ví, co dělá, ale víš to také ty, milý čtenáři? Není to pro nás právě příležitost k šíření evangelia v této komunitě? Nebo snad za ně Pán Ježíš nezemřel? Je teď daleko snadnější šířit mezi těmito lidmi evangelium, když jsou tu, než jet do Iráku nebo Sýrie. Myslím, že Pán Ježíš stále čeká na nás, kdy vyjdeme do těch temnot a rozsvítíme světlo Kristovy lásky, protože jedině tak se dá temnota porazit. Pán Bůh nevyháněl temnotu, ale řekl: Budiž světlo! A dále Pán Ježíš řekl v Lukášově evangeliu 8:11: Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nestaví pod postel, ale staví ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. A právě takovým světlem a malým ostrůvkem naděje či porozumění jsme chtěli být pro ty, které v Evropě nikdo nechce, snad s výjimkou německé kancléřky Merkelové. Chodili kolem nás směrem k lepším zítřkům na nejvytíženějším hraničním přechodě Berkasovo Bapska na srbsko-chorvatské hranici. Vyjeli jsme koncem října v devíti lidech a další dva spolupracovníci nás čekali na místě. Myslím, že v tu chvíli nikdo z nás ještě netušil, co nás čeká za prácičku. Denně přes tento přechod projde cca 2500 lidí všemožných národností, které jsme se snažili oslovit nejrůznějšími způsoby. Rozdávali jsme teplý čaj, nějaké zimní oblečení, hráli chvály a na dece jsme měli rozložená evangelia v rodných jazycích uprchlíků. K mému údivu byl o evangelia poměrně velký zájem, přestože jsme se nesnažili je každému kolemjdoucímu za každou cenu vecpat. Naším záměrem spíš bylo, aby si vzali sami. A brali. A povídalo se, zpívalo se, hrál se fotbálek, pil se čaj, modlili jsme se s některými lidmi. Prostě fajn atmosféra i přes jazykovou nebo kulturní bariéru. Osobně mě zasáhl příběh jednoho muže (Syřana) ve středních letech, kterého jsme se ptali, proč utíká. On svůj životní příběh shrnul do dvou vět: Rodinu mi povraždili, dům podpálili, tak co bych tam ještě hledal. Už tam nemám pro co žít. To asi nejvíc vystihuje, to proč lidé odchází ze své země. A podobných příběhů tam asi bylo tisíce denně. Na závěr tě chci povzbudit. Misie není těžká či složitá. Misie není jen pro vyvolené superhrdiny. Misii dělají lidi jako jsi ty a já. Nečekejme, až to někdo udělá a my si o tom hezky počteme v tom našem vyhřátém křesle. Pán Ježíš nám tuto prácičku svěřil a očekává od nás, že ji splníme. Janis Vasilopulos AC Varnsdorf

9 Kurz KAIROS velice efektivně mobilizuje celou církev i jednotlivce k tomu, aby vyšla a začala aktivně jednat v naplňování Velkého poslání, který má v rukou jako dar k záchraně člověka. Je to jedinečný pětidenní kurz v anglickém jazyce, ve kterém získáte ucelený obraz o Božím plánu pro lidstvo od stvoření světa až po současnost. V březnu opět proběhne další kurz. Sledujte bližší informace na našich webových stránkách. Až v budoucnu uslyšíte Kairos jděte do toho, nelze litovat, jen být nadšený. Jiří Bartík Chcete aby váš sbor zažil proměnu, zůčastněte se kurzu Kairos.