Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Zhodnocení výkonnosti koní ve westernových soutěžích v ČR Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D. Vypracovala: Bc. Tereza Petlachová Brno 2009

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zhodnocení výkonnosti koní ve westernových soutěžích v ČR vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně dne. podpis diplomanta. 2

3 PODĚKOVÁNÍ Děkuji paní doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph.D. za zadání diplomové práce, odborné, trpělivé a vstřícné vedení při jejím vypracování. 3

4 ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo zhodnotit výkonnost jednotlivých plemen koní ve westernových soutěžích typu A národní a mezinárodní soutěže - konaných pod záštitou Western Riding Clubu České republiky v České republice. Databáze pro následné statistické zpracování vznikla manuálním vkládáním údajů z let 2004 až Hodnotícím znakem bylo umístění jednotlivých koní ve sledovaných disciplínách. Statistickým zpracováním metodou GLM bylo zjištěno, že vysoce průkazný vliv na pořadí má plemenná příslušnost, disciplína, místo konání a majitel. Věk koně v roce startu vykazuje průkazný vliv. Dále se statisticky neprůkazné ukázaly faktory rok konání a pohlaví. Mnohonásobným porovnáním dle Scheffeho nebyly zjištěny žádné vysoce průkazné ani průkazné rozdíly mezi jednotlivými faktory. Proto bylo v některých případech přihlédnuto i k výsledkům následného mnohonásobného porovnávání dle Tukeye B, kde se vyskytlo několik významně odlišných párů. Jedná se o faktor věk koně v roce startu, kde nejlepší výkonnost prokázali koně desetiletí (67,25), nejpočetnější skupinou byli koně pětiletí (15%) a faktor majitel koně s nejvyšší prokázanou výkonností u koní pana Málka (80,62). Nejvíce startujících koní (67) bylo v majetku paní Ing. Šálkové. U faktorů, kde nebyly zjištěny vzájemné rozdíly dle Scheffeho resp. dle Tukeye, jsme výkonnost porovnávali na základě průměrných hodnot. Nejvyšší průměr (71,11) mezi sledovanými plemeny vykazují zástupci plemene hucul a nejpočetnější skupinou je QH (38%). Nejvíce koní startovalo v disciplíně Otevřená Trail All Ages (7%), disciplína s nejvyšší průměrnou hodnotou 78,95 je Mládež Pole Bending. Rožnov pod Radhoštěm byl místem konání s největším počtem soutěžících (67%), nejvyššího průměru 70,24 dosáhly Kostelany. KLÍČOVÁ SLOVA: koně, westernové ježdění, disciplíny, plemena, výkonnost 4

5 ABSTRACT The goal of the diploma paper is to evaluate the performance of various horse breeds entering western riding classes in the Czech Republic approved by WRC CR. The statistical analysis is based on the data collected between the years The criterion was the placing order of each breed within the monitored classes. The analysis using the GLM proved that the breed, class, the owner and the location of the show highly significantly affect the placing order of the horses. Factors such as the show year and sex were unsignificant. Consequent Scheffé s multiple comparison test didn t show any significant differences between the individual factors. However, there appeared to be two significantly different pairs according to the Tukey multiple comparison test. It was the age factor where the most succesful were the horses of the age of ten (67.25) whereas the most numerous was the group of the five year olds (15%). The second one was the factor of the owner with the highest perfomance level (80.62) reached by the horses of Pavel Málek and the most numerous (67) being the horses owned by ing Klára Šalková. Other groups, that didn t prove any differences in accordance with Scheffé s and Tukey s test respectively, were assessed by comparing the mean score values. The breed with the highest mean score is the hucul (71.11), the most numerous one is the quarter horse (38%). The highest number of horses entered the Open Trail All Ages class, Youth Pole Bending is the class with the highest mean score (78.95). Most of the competitors (67%) entered the venues in Rožnov pod Radhoštěm, most successful ones (mean score 70.24) competed in Kostelany. KEYWORDS: horses, western riding, disciplines, breeds, performance 5

6 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Počátky westernového ježdění v ČR a SR Charakteristika westernových soutěží Typy soutěží Soutěžní třídy Výkonností třídy Všeobecná ustanovení Výstroj Vývoj westernových soutěží v ČR Dobytkářské pracovní disciplíny Rychlostní disciplíny a hry Drezúra Halter a Showmanship at Halter Plemena využívaná ve westernových soutěžích Quarter Horse Paint Horse Appaloosa Ostatní plemena MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Statistické zpracování dat

7 5. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE Vývoj početních stavů sledovaných plemen koní v letech Hodnocení výkonnosti ve westernových soutěžích v ČR Zhodnocení výkonnosti podle plemenné příslušnosti Využití plemen koní v disciplínách western ridingu v ČR Zhodnocení výkonnosti podle disciplín Zhodnocení výkonnosti podle místa konání Zhodnocení výkonnosti podle majitele Zhodnocení výkonnosti podle věku koně v roce konání soutěže Vliv efektů rok konání soutěže a pohlaví ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM OBRÁZKŮ

8 POUŽITÉ ZKRATKY A1/1...anglický plnokrevník APH...American Paint Horse APHA...American Paint Horse Association ApHCCZ...Appaloosa Horse Club Czech Appa...Appaloosa AQH...American Quarter Horse AQHA...American Quarter Horse Association BPP...bez plemenné příslušnosti CZQHA...Czech Quarter Horse Association ČJF...Česká jezdecká federace ČT...český teplokrevník JUJU...Jen Úplně Jednoduché Úlohy NCHA...National Cutting Horse Association NRHA...National Reining Horse Association PH...Paint Horse PHC ČR...Paint Horse Club ČR QH...Quarter Horse WPB...The Welsh Part-Bred WRC...Western Riding Club 8

9 1. ÚVOD První zmínky o westernovém ježdění jsou z roku 1867, kdy se v USA začalo o mužích putujících na koni po dobytčích stezkách mluvit jako o kovbojích. Kovbojové tehdy hnali svá početná stáda napříč texaskými pláněmi a nehleděli na původ svého koně ani na jezdeckou výstroj. Kůň musel být především spolehlivý, klidného charakteru, ochotný, obratný, ale taky fyzicky schopný. Mimo to museli být koně ovládatelní pouze jednou rukou, aby měl kovboj druhou ruku volnou pro práci. Výstroj musela být funkční. Kovboj trávil velkou část dne na koni a potřeboval tak mít zajištěno dostatečné pohodlí. Sedlo mělo navíc pro westernový styl ježdění typickou hrušku, která sloužila pro uvázání dobytčete. Široké a delší fendry na konci se širokými třmeny umožňovaly kovboji mít pohodlně natažené nohy, lepší oporu chodidel a celkově lepší stabilitu. Westernové sedlo na větší hmotnost než sedlo anglické, ale díky své široké základně lépe rozkládá váhu. Uzdečka byla jednoduchá nátylník s čelenkou a lícnicemi, na konci s kroužkovým udidlem. V posledních letech je westernové ježdění známé především jako sport, který neustále získává na oblibě. Jezdci si tak chtějí pravděpodobně splnit sen o uvolněném, ale kontrolovaném ježdění na volné otěži. V České republice se první zmínky o westernovém ježdění datují do roku Westernové soutěže v České republice pořádá celá řada organizací. Nejstarší sportovní organizací, zabývající se westernovým sportem u nás, je Western Riding Club České Republiky (WRC ČR), jehož pravidla vychází z pravidel American Quarter Horse Association (AQHA). Disciplína cutting se pak řídí pravidly převzatými od National Cutting Horse Association (NCHA). Pravidla pro reining jsou nyní sjednocena s AQHA. Dříve bývala pro potřeby WRC ČR přebírána od National Reining Horse Association (NRHA). Disciplína reining byla jako jediná westernová disciplína uznána Českou jezdeckou federací a tak se jezdí podle pravidel Federation Equestre Internationale (FEI). Další poměrně mladou organizací pořádající westernové soutěže v ČR je tzv. skupina JUJU Brno, která umožňuje účastnit se disciplín westernového sportu bez nutnosti vlastnit westernovou licenci jezdce. Tato organizace pořádá závody pro mladé a začínající jezdce a koně. Celé závody a vypsané disciplíny se mohou, ale nemusejí řídit pravidly WRC. 9

10 Westernový styl ježdění si v České republice získává stále více příznivců a počty westernových koní i jezdců se v posledních letech neustále zvyšují. 10

11 2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je: 1) zhodnotit výkonnost koní ve westernových soutěžích v ČR za sledované období konaných pod záštitou Western Riding Clubu České republiky 2) posoudit vliv vybraných efektů plemene, pohlaví, věku koně v roce startu, disciplíny, místa konání a vlivu majitele na výkonnost koní v disciplínách westernového sportu v ČR za pětileté sledované období 3) vyhodnotit nejvíce využívaná plemena koní v jednotlivých disciplínách westernového sportu v ČR 11

12 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Počátky westernového ježdění v ČR a SR V roce 1981 publikoval Šich v časopise Jezdectví několik informačních článků Ivany Oslíkové o westernovém způsobu ježdění na amerických rančích. V květnu 1982 ve stejném časopise byl zveřejněn jiný článek (Bohuslava Oslíka) o tomto způsobu, který vyzkoušel Karel Mročka z Metylovic na základě informací získaných od manželů Oslíkových. Poctivým tréninkem dosáhl po čase perfektní přiježděnosti své kobylky způsobem zvaným Neckreining. Karel Mročka prostřednictvím dalšího článku nabídl pomoc všem zájemcům o tento způsob ježdění. Na podzim roku 1982 se uskutečnil zkušební I. ročník tzv. Beskydské stezky v Rožnově pod Radhoštěm za účasti asi jedenácti jezdců (ŠICH, 1996). Zásluhou Ivany Oslíkové, Karla Mročky a tehdejšího JO Slovan Frenštát pod Radhoštěm byl v příštím roce ve dnech zorganizován první kurz westernového ježdění v ČSR. Po této "počáteční etapě" probíhaly v dalších letech na různých místech Stezky. Jejich součástí se však již staly jízdárenské westernové disciplíny, z nichž samozřejmě kraloval trail a rychlostní soutěže. O ostatních disciplinách se zatím vědělo jen velmi málo byla uspořádána v Přerově westernová soutěž s názvem "Moravská cena", které se zúčastnilo na tři desítky jezdců z celé bývalé ČSSR. Na programu byly tehdy opět oblíbené rychlostní disciplíny Pole Bending, Barrel Race, Záchranář a Čtyřlístek a samozřejmě Trail (ŠICH, 1996). 2. prosince 1989 se v Přerově konala schůze aktivních jezdců, organizátorů a příznivců westernového ježdění. Účastníci měli zhodnotit současnou úroveň WR v ČSSR, kvalitu soutěží, jezdců a koní. Dále měli za úkol vypracovat návrh systému soutěží WR pro rok 1990 a projednat návrh pravidel tzv. "Speciálních jezdeckých disciplin". Jednání řídili Vratislav Gloziga a Josef Petřek. Zde byl přijat návrh na založení samostatného Československého Western Riding Clubu, který byl podpořen většinou zúčastněných. 10. března 1990 se v Přerově sešla skupina pozvaných příznivců westernového ježdění za účelem vypracování stanov WRC a zajištění jeho registrace u Ministerstva vnitra. Prakticky se jednalo o ustavující a tudíž i první valnou hromadu WRC. Stanovy byly přijaty po 9 hodinách jednání a odeslány MV k registraci. Ty byly během krátké 12

13 doby potvrzeny pod č. VSP/1-2194/90-R. Prvním prezidentem na této ustavující schůzi se stal Vratislav Gloziga (ŠICH, 1996). Obr. 1 Oficiální logo Western Riding Club Czech Republic ( Otevření státních hranic umožnilo aktivním jezdcům a zájemcům o westernové ježdění navštívit v září 1990 jako diváci AMERICANU. Odtud byla také dovezena první Pravidla WR soutěží, které používá EWU (Erste Western Union Deutschland) a která byla přeložena a upravena za spolupráce J. Šicha a Jos. Uhlíře pro naše podmínky a vydána v češtině (ŠICH, 1996). Na základě již vydaných pravidel bylo v Přerově v únoru 1992 uspořádáno informativní školení potencionálních rozhodčích WR soutěží. Rozdělení bývalé ČRS a především následné rozdělení měny přimělo do té doby společný WRC i k rozdělení klubu včetně rozdělení financí. Od této doby začaly rozvíjet činnost již dva samostatné kluby. V ČR dosavadní WRC, na Slovensku vznikla SAWR - Slovenská asociácia western ridingu (ŠICH, 1996). S příchodem amerických plemen byly založeny i v ČR odnože amerických asociací věnujících se chovu koní (AQHA, ApHC, APHA). Soutěže pořádané pod hlavičkou těchto asociací umožňují získávat za umístění body, které jsou evidovány v mateřských asociacích v USA a ty mají svůj význam při hodnocení koně z chovatelského hlediska (BÍLKOVÁ, 2007). 13

14 3.2 Charakteristika westernových soutěží Každý rok dochází k úpravě a aktualizaci pravidel. Proto je charakteristika westernových soutěží pořádaných pod WRC ČR vypsána z nejaktuálnějších pravidel westernového ježdění pro rok 2007, vydaných WRC ČR. V letoším roce se plánuje vydání nových, upravených pravidel WRC ČR Typy soutěží Mistrovství ČR mládeže (do 18-ti let) Mistrovství ČR dospělých (nad 18 let) A národní a mezinárodní soutěže B regionální soutěže C vstupní soutěže pro začínající koně a jezdce D veřejný trénink (účastnit se může jezdec s licencí i bez ní) Dekorování musí být na každém typu soutěže minimálně do 3.místa. Barvy stuh pro jednotlivá místa se liší od anglického hodnocení: 1.místo modrá 2.místo červená 3.místo žlutá 4.místo bílá 5.místo růžová 6.místo zelená místo hnědá Soutěžní třídy Třída začínajících (označení třídy 1xx) Tato třída je vypsána jako příležitost startovat na westernových soutěžích pro začínající koně i jezdce. Oprávnění startovat v této třídě mají začínající jezdci, kteří startují v soutěžích prvním rokem. Začínající koně třída začínajících je přístupná pro 3leté a starší koně startující prvním rokem. 14

15 Třída amatér (označení třídy 2xx) Amatér je osoba, které bude nejméně 19let k 1.1. daného roku. Tato osoba nikdy nesoutěžila, netrénovala nebo nepomáhala trénovat koně za odměnu, peněžitou či jinou. Taktéž nesmí předvádět, trénovat nebo pomáhat při tréninku koně, jestliže její (jeho) manžel (-ka) přijme odměnu. Prémie (peníze z výher) není zakázaná. Třída mládeže (označení třídy 3xx) Nejvyšší věk pro mládež je hranice 18-ti let, přičemž rozhodující datum je , do kterého dosáhne mladistvý 18-ti let. Vedení koně je stanoveno dle věku koně, výjimkou jsou však 13-ti letí a mladší, kteří smějí vést také starší koně obouručně na kroužkovém udidle. Hřebci všeho stáří nesmí ve třídě mládeže soutěžit. Třída otevřená (označení třídy 4xx) V této třídě mohou startovat všichni profesionální jezdci, kteří jezdí nebo cvičí koně jiným osobám za úplatu. Mladiství od 14-ti let mohou startovat ve třídě otevřené, ale není jim povoleno předvádět hřebce. Může zde startovat i jezdec amatér. V otevřených soutěžích může soutěžící přihlásit do třídy více koní, přičemž každý kůň smí mít ve třídě jen jednoho jezdce Výkonnostní třídy JUNIOR v této třídě mohou startovat koně staří 5 let nebo méně. SENIOR povolen start pouze koním 6-ti letým a starším. Při každé akci je možné pořádat třídy juniorů a seniorů, s výjimkou disciplín Reining a pracovních soutěží s dobytkem, které mohou být rozděleny do tří tříd: senior, 2 třídy junior rozdělené podle způsobu uzdění Všeobecná ustanovení Při více jak 4 účastnících musí být soutěž rozdělena do kategorií: mládež do 13 let, mládež let, dospělí. Pořadatel je povinen zajistit odpovídající rozměry kolbiště a opracoviště, zabezpečení, pojištění, zdravotní a veterinární službu. Každá disciplína má specifické bodové hodnocení. Pravidla pro WRC jsou přejímána z pravidel amerických westernových a chovatelských organizací. Jsou složena z pravidel AQHA a NCHA. Soutěže konané 15

16 v ČR pod hlavičkou některé z chovatelských nebo sportovních amerických asociací se řídí pravidly dané asociace. Mohou se tak lišit rozdělením soutěží, výkonnostních tříd, hodnocením atd. V ČR lze také startovat na soutěžích uznaných a bodovaných NRHA, ČJF, AQHA, APHA, ApHC Výstroj Podle oblečení a jezdecké výstroje můžeme částečně poznat, s jakým jezdcem máme tu čest. Také způsob zacházení s koněm a výstrojí budí určitý dojem. Ve všech disciplínách je závazně předepsán čistý westernový oděv: westernový klobouk, stylová westernová obuv, košile nebo blůza s dlouhým rukávem. Při rychlostních disciplínách je povolena bezpečnostní přilba, mládeži do 18-ti let je nařízena přilba s tříbodovým úchytem (WRC ČR, 2006). Westernové sedlo Pravidla WRC klubu stanoví, že ve všech westernových disciplínách budou koně předváděni s westernovým sedlem (WRC ČR, 2006). Westernové sedlo se popisuje podle americké terminologie, a to proto, že pro některé části není vhodný žádný název v češtině (HERMSEN, 1997). Protože westernové sedlo nemá žádné sedlové polštáře, musí silnější westernová sedlová dečka zabránit otlakům od sedla. Westernový podbřišník se od anglického liší tím, že je širší a má jen jednu nebo žádnou zápřezku. (HERMSEN, 2002). Obr. 2 Popis westernového sedla (HERMSEN, 1997) 16

17 Při výběru westernového sedla je třeba zvážit, pro které disciplíny jej budeme využívat. Westernových sedel existuje několik druhů, podle toho, pro jakou činnost se používají. ( Uzdečky Nejnápadnější na westernových uzdečkách je, že se nepoužívá nánosník. Může se také používat uzdění bez udidla, které se nazývá bosal, což je vlastně nánosník hackamore a který působí tlakem na nosní a čelistní kosti. Mezi nejvíce používané typy klasického uzdění patří následující tři: BROWBEND: uzdečka s klasickou čelenkou, dnes většinou s koženým uzlíkem uprostřed, zdobená stříbrem, korálky či střapečky. Obvykle je kombinovaná s podhrdelníkem, což z ní činí vhodný typ pro práci s mladými koňmi a umožňuje lepší fixaci uzdečky. (HERMSEN, 2002). ONE-EAR: uzdečka na jedno ucho. Použití této uzdečky se nedoporučuje v kombinaci s lomeným udidlem, z důvodu snadného pohybu způsobeného uchycením jen za jedno poutko na uchu. Tento typ je vhodný již na přiježděného koně, u kterého nehrozí nebezpečí v krizových situacích, kdy by si kůň mohl snadno uzdečku stáhnout z hlavy (HERMSEN, 1997). DOUBLE-EAR: uzdečka na dvě uši, kde klasické fixování čelenkou nahradila dvě poutka pro dvě uši. Tato uzdečka je momentálně hitem světových kolbišť díky své všestrannosti. Lze ji použít jak se stihlem, pákou či bosalem nebo kombinovat s podhrdelníkem (LEČÍKOVÁ, 2004). Udidla Westernové ježdění používá buď bezudidlové uzdění nebo udidlo, které může být buď lomené stihlové (Snaffle Bit) nebo pákové (Bit). Vedení koně je povoleno obouručně (musí mezi rukama být vytvořen tzv. můstek ) na Snaffle Bit (kroužkové udidlo) pro mladé koně a mládež, jednoručně na Bit (pákové udidlo) pro dospělé a koně od 6-ti let. (LEČÍKOVÁ, 2004) Další povolená a zakázaná výstroj Mezi povolenou westernovou výstroj dále patří ostruhy s kolečky (ne anglické), chapsy dlouhé, pouta (musí být ovšem upevněna k sedlu), laso (provazové nebo pletené z kůže, svinuté a upevněné pod hruškou), bandáže a kamaše (povoleny jen v disciplínách reining, cutting, working cow horse, barrel race a pole bending), tie-down v disciplíně roping, team penning a v rychlostních disciplínách; průběžný martingal v rychlostních disciplínách a team penningu (WRC, 2006). 17

18 Zakázanou westernovou výstrojí je cokoli z drátu, bez ohledu na sílu obalu; podbradní řemínek užší než 1,3 cm; silně utažený nánosník, dvojité uzdění, bič; ostruhy bez koleček; pevný martingal, vyvazovací otěže; bandáže a kamaše v disciplínách trail, western pleasure, western riding, showmanship at halter a superhorse (LEČÍKOVÁ, 2004). 3.3 Vývoj westernových soutěží v ČR První westernové soutěže vznikly z rodea kovbojských slavností (rychlostní a dobytkářské disciplíny) (EDWARDS, 1997). Se sportovním vývojem přicházely však nové nároky a nové disciplíny. Každá z disciplín je podle pravidel WRC označena číslem, kde první ze tří čísel znamená třídu, druhé disciplínu (WRC, 2006). Jezdecké disciplíny westernových soutěží můžeme rozdělit na tři hlavní skupiny: pracovní, rychlostní a hry, drezúru. Mimo to existují také disciplíny halter, tj. disciplíny na ohlávce, kdy je kůň předváděn ze země na ruce (HERMSEN, 1997) Dobytkářské - pracovní disciplíny Nejvíce vycházejí z původního uplatnění kovbojů a jejich koní. Jedná se sehrání koně a jezdce při práci s dobytkem. Důležitým předpokladem pro tuto disciplínu je takzvaný cow sense, což znamená, že kůň je schopen myslet a manévrovat rychleji než tele. Proto se na tyto disciplíny nejlépe hodí Quarter Horse, který je tímto cow sense charakteristický (HERMSEN, 1997) Working Cow Horse (označení třídy x81) Musí být absolvovány obě části soutěže Cow Work (práce se dobytkem) a Reining (práce bez dobytka). Těžištěm pro hodnocení Cow Worku je, zda má kůň po celý čas disciplíny tele pod kontrolou, ukazuje cit pro dobytče a schopnost provést tuto práci bez přehnaného pobízení či vedení jezdce. Na rozdíl od cutting zde kůň pracuje jen s jedním kusem. V reiningu absolvuje jednu z předepsaných úloh, kterou musí dvojice absolvovat v poměrně rychlém tempu (HERMSEN, 1997). Bodové hodnocení pro tuto disciplínu je od 0 do 100 bodů, přičemž 70 bodů je hodnocení průměrného výkonu. Bodový základ je stejný pro obě disciplíny, kdy v případě nerozhodného výsledku vyhraje soutěžící s vyšším bodováním v Cow Worku. Kromě bodů může být dvojice penalizována, a to 1, 2, 3 nebo 5 bodovými penaltami 18

19 nebo hodnocena skóre 0 nebo za pád koně a jezdce v průběhu soutěže i diskvalifikována bez nároku na umístění (WRC, 2006). Obr. 3 Pohotová reakce koně na tele ( Cutting (označení třídy x91) Od každého koně se požaduje schopnost vstoupit do stáda a vyvést jedince oddělit ho od stáda. Tento jedinec je vyhnán doprostřed arény, kde jej kůň musí udržet a zabránit mu navrácení se do stáda a to po dobu 150 sekund. Zde je také nepostradatelný cow sense (HERMSEN, 2002). Body se přidělují od 60 do 80 bodů, ½ bodu je dovoleno, přičemž už 75 bodů se považuje za vynikající výsledek. Kůň může obdržet plusové a trestné body dle pravidel. Diskvalifikace následuje, pokud jezdec dovolí svému koni nedokončit práci s dobytkem nebo opustí arénu před vypršením času (WRC, 2006). Obr. 4 Ukázka Cow sense ( 19

20 Team Penning (označení třídy x92) Jde o nejnověji se objevující dobytkářskou disciplínu na českých kolbištích. Pro tuto disciplínu musí být corral (americké označení arény, kolbiště) opticky rozdělen startovní čárou na dvě poloviny. Jedná se o týmovou soutěž a je zapotřebí dát dohromady tříčlenné družstvo na náležitě vytrénovaných koních. Tento tým má za úkol co nejrychleji oddělit ze stáda 3 kusy dobytka, které jsou označeny stejnými čísly nebo stejnými barevnými stuhami. Ty pak musí zahnat do malé ohrady uvnitř kolbiště. Soutěžící se od hlasatele dozví přidělené číslo nebo barvu, až když první kůň protne nosem startovní čáru a začíná se měřit čas ( Časový limit určí vedení soutěže: 60-ti, 75-ti nebo 90-ti vteřinový. Každý tým musí dostat varovný zvukový signál 30 vteřin před uplynutím časového limitu. Čas se přestává měřit ve chvíli, kdy jezdec stojí v brance malé ohrady se zdvihnutou rukou a všechna ostatní neuzavřená telata jsou za startovní čárou. 5 trestných vteřin se připočítá za ztrátu klobouku, diskvalifikace následuje za jakýkoliv dotyk jezdce telete (WRC, 2006). Obr. 5 Ukončení úlohy team penning zdvižení ruky (Kristýna Znamenáčková) Rychlostní disciplíny a hry Rychlostní disciplíny patří k divácky nejoblíbenějším. Získávají si jejich přízeň svou rychlostí a dramatičností - rozdílem několika setin dochází k rychlým změnám na předních místech. I pro jezdce jsou tyto disciplíny příjemné v tom, že jsou nejkratší. Opracování koně, proběhnutí dané trasy na kolbišti během několika málo vteřin, převzetí cen a mohou jet domů (BÍLKOVÁ, 2007). Barrel Race (označení třídy x61) Je zároveň rodeovou disciplínou. Dříve se jednalo o ryze dámskou disciplínu. Vítězem se stává ten, kdo v nejkratším čase projede vymezenou dráhu. Ta je určena třemi barely umístěnými v kolbišti v rozích rovnostranného trojúhelníku - minimálně 20

21 5,5 m od hrazení u sudu č.1 a 2 a od sudu č.3 ke konci arény 11m. Dvojice musí kolem každého sudu provést obrat, tak aby byl kruh kolem sudu uzavřen. Soutěž se jede většinou dvoukolově, kdy se počítá lepší čas. Za poražení barelu následuje citelná penalizace 5 vteřin, stejně tak za ztrátu klobouku. Za nedodržení kurzu následuje diskvalifikace ( Obr. 6 Barrel race v podání křížence PH a ČT (Tereza Petlachová) Pole Bending (označení třídy x71) V této disciplíně se testuje rychlost a především obratnost koně. Jde doslova o ohýbání se okolo tyčí. Jezdec na koni má za úkol co nejrychleji projet slalom mezi 6 tyčemi, s tím, že nejprve cválá co nejrychleji k poslední tyči a tam začíná slalom zpět směrem ke startu. U první tyče se obrací a jede slalom zpět k poslední tyči a vrací se zpět rovně co nejrychleji podél tyčí do cíle. Za každé poražení tyče a ztrátu klobouku následuje připočtení 5 trestných vteřin. Diskvalifikace je opět za nedodržení kurzu (HERMSEN, 1997). Obr. 7 Otočka kolem tyče v pole bending (Tereza Petlachová) 21

22 Stake Race (označení třídy 572) Tato soutěž je pouze pro kategorii mládeže 13 let a mladší. Cílem je co nejrychleji opsat osmičku kolem dvou tyčí. Pět trestných vteřin bude přičteno za ztrátu klobouku. Pře shození některé tyče nebude čas zaznamenán (WRC, 2006). Hry Hry jsou oblíbené především mezi mládeží. Jde o rychlostí disciplíny, které nevedou k bodovému ohodnocení pro chovatelské nebo sportovní žebříčky, ale slouží pouze ke zpestření programu soutěží. Mezi nejznámější patří Flag Race, Ribbon Race, Boot Race, Keyhole Race a Zachránce Drezúra Westernová drezúra se dělí na několik různých disciplín: trail, western pleasure, reining, free style reining, western horsemanship, western riding, superhorse. Trail (označení třídy x21) Při této disciplíně jde o překonávání překážek, které může jezdec potkat v přírodě. Skládá se ze 3 povinných překážek otevření a zavření branky, couvání mezi kavaletami a jízdu přes čtyři kavalety a nejméně 3 volitelných překážek jako například obrat ve čtverci, vodní příkop, jízda přes dřevěný můstek, ustupování atd. V pravidlech jsou uvedeny i zakázané překážky, které by mohly být pro koně nebezpečné nebo příliš stresující. V trailu musí být požadováno předvedení všech chodů (HERMSEN, 2002). Systém přidělování bodů je od nuly po nekonečno s tím, že 70 bodů je průměrný výkon, ke kterému se buď mohou body přičítat nebo odčítat. Každá překážka je bodována od +1 ½ do -1 ½. Dále může jezdec obdržet trestné body (penalty): ½ trestného bodu, 1, 3 a 5 trestných bodů dle stanovení pravidel (WRC, 2006). Obr. 8 Povinná překážka branka v podání shetland pony ( 22

23 Western pleasure (označení třídy x11) Tato disciplína je v kvalitním provedení dost náročná. Jezdec a kůň postupně předvedou po obvodu kolbiště všechny tři chody: krok, klus a cval na oba směry podle pokynů rozhodčích. U mládeže mohou být vypsány jen dva chody krok a klus. Klus a cval je oproti klasickému anglickému ježdění velmi pomalý, avšak musí vycházet ze správného podsazení. Pobídky musí být neznatelné a kůň na ně musí ochotně reagovat. Rozhodčí může požadovat pro upřesnění pořadí couvání ( Konečné pořadí se stanoví podle předvedení koně v jednotlivých chodech na pravou i levou ruku. Nejlepší ohodnocení by měl dostat kůň, který se pohybuje plynule, je vyvážený a ochotný a který působí dojmem, že je fit a je na něm radost jezdit. Hodnocení této disciplíny je velmi subjektivní a rozhodčí nemůže vidět nikdy všechny jezdce najednou a tak jde někdy i o štěstí nebo smůlu jezdce, když rozhodčí nezahlédne nebo zahlédne jeho chybu (WRC, 2006). Obr. 9 Western pleasure předvedení koní v kroku a cvalu (Tereza Petlachová) Walk Lope Reining (označení třídy x01) Reining je jedna z nejzajímavějších a nejvíce obsazovaných disciplín. Jet koně v této soutěži neznamená jenom koně vést, ale mít každý jeho pohyb pod kontrolou. Kůň by měl následovat vedení jezdce a nechat se plně ovládat (WRC, 2006). Pro soutěže se vypisuje jedna z předepsaných úloh. V každé úloze se požaduje předvedení velkých rychlých a malých pomalých cvalových kruhů, spinů (rychlé otočky kolem vnitřní zadní nohy), sliding stopů (zastavení z rychlého cvalu, kdy kůň zablokuje zadní nohy a předníma doklusává), rollbacků (zastavení ze cvalu, otočení o 180 a okamžité navázání cvalu to vše jako jediný pohyb bez ztráty kmihu), letmých přeskoků a couvání ( 23

24 Bodování je založeno od 0 do nekonečna, přičemž 70 bodů je průměrný výkon. Bodování a penalizace reiningu patří k nejnáročnějším. Většina úlohy je ve cvalu a rozhodčí tak rychle musí hodnotit každý dobře nebo špatně provedený prvek (WRC, 2006). Obr. 10 Sliding stop - divácky nejatraktivnější reiningový prvek (Tereza Petlachová) Freestyle Reining (označení třídy x01f) Je jízda v souladu s hudbou, která je povinná. Nutné je předvedení povinných cviků a to: minimálně 4 po sobě následující spiny vpravo a vlevo, minimálně 3 stopy, minimálně 1 přeskok zleva doprava a zprava doleva. Při nesplnění povinných prvků následuje hodnocení SKORE 0. Tyto povinné cviky mohou být doplněny přídavnými prvky, ale celkový čas jízdy nesmí přesáhnout 4 minuty. Kostýmy jsou dovoleny, může se používat obou rukou, stejně jako mohou jezdci jet bez uzdění. Jezdci mohou být posuzováni pouze při jízdě obkročmo a to dle pravidel pro disciplínu reining s výjimkou případů, které pravidla pro freestyle řeší odlišně ( 24

25 Obr. 11 Freestyle reining ( Western Horsemanship (označení třídy x31) Zde se posuzuje držení těla a jezdecká vyspělost jezdce. V této disciplíně existují dvě části: individuální úloha a společná úloha. Během individuální části musí jezdec absolvovat předem vypsanou úlohu. Základní chody se posuzují na rovných přímkách a na kruzích. Finalisté jsou pozvání do společné části, kde musí všichni účastníci předvést své koně v základních chodech, tj. walk, jog, lope. Porota posuzuje sed a držení těla jezdců, způsob, jakým udílejí pomůcky koním, a celkový dojem, který dvojice vytváří (HERMSEN, 1997). Soutěžící jsou bodově hodnoceni v rozsahu 0 až 20 bodů s ½ bodovým dělením. Deset bodů by mělo být vyčleněno na hodnocení vzhledu jezdce a koně a dalších deset na zhodnocení provedené úlohy (WRC, 2006). Western Riding (označení třídy x41) Rozhodčí vybírá jednu z předepsaných úloh. Všechny úlohy mají společné prvky: práce ve všech chodech, couvání, překonání jednoduché překážky a několik letmých přeskoků. Kůň je hodnocen za kvalitu chodu, přeskoků ve cvalu, jejich čistota a přesnost provedení, stejně jako plynulost a klidné provedení celé úlohy. Dvojice je hodnocena od 0 do 100 bodů, kde 70 bodů je průměrný výkon. Udělují se trestné body a body k dobru dle stanovení pravidel ( 25

26 Superhorse (označení třídy x51) Tato disciplína je kombinací disciplín Trail, Western Riding, Western Pleasure a Reining. Jednotlivé části se řídí pravidly pro danou disciplínu. Mohou se zúčastnit pouze koně čtyřletí a starší na páce s jednoručním vedením. Úlohy jsou předepsány pravidly (WRC, 2006) Halter a Showmanship at Halter Showmanship at Halter (označení třídy x38) Zde je v centru pozornosti nikoli kůň, ale člověk. Kůň zde slouží pouze jako rekvizita k prokázání schopnosti předvádějícího. Rozhodčí si všímá především vystupování, schopnosti správně předvést koně, oblečení a upravenosti soutěžícího. K posouzení slouží jednoduchá úloha, která většinou obsahuje změny chodů, obraty, couvání a zastavení. Rozhodčí vyžaduje dokonalou preciznost. Dvojice může získat maximálně 20 bodů, přičemž 10 z nich je za vzhled předvádějícího a koně a 10 bodů za provedení úlohy (LEČÍKOVÁ, 2004). Disciplína má prověřit schopnost předvádějícího předvést koně ve třídě halter. Obr. 12 Showmanship at Halter ( Halter Jedná se o chovatelskou disciplínu je tedy vypisována jen u AQHA, ApHC a APHA. Jde o předvádění koní na ohlávce rozdělených do samostatných skupin podle pohlaví a věku. Posuzuje se především exteriér koně korektní stavba, rovnováha, osvalení a jeho rozložení - s přihlédnutím na chovatelské hledisko u jednotlivých plemen westernových koní jako je plemenný a pohlavní charakter. Koně jsou zde předvedeni v kroku a klusu, a poté posouzeni rozhodčím ( 26

27 3.4 Plemena využívaná ve westernových soutěžích Kovbojové využívají nejčastěji koně plemen Paint, Appaloosa a Quarter Horse pro jejich odolnost a poslušnost (MANILI, 2005). V ČR jsou američtí koně a ostatní plemena koní chovaných v ČR využíváni v soutěžních disciplínách westernového ježdění, pro chov a zušlechťování plemen, pro rekreační ježdění nebo v současné době jsou především QH a jejich kříženci pro svoji vyrovnanou povahu používání pro hiporehabilitaci Quarter horse Quarter horse dostal své jméno díky běhání na trati, která obvykle nebývala delší než čtvrt míle (quarter of a mile = zhruba 400m). Protože na těchto čtvrtmílových tratích vítězili nad nejedním anglickým plnokrevníkem, dostali jméno quarter horse, neboli čtvrtkař (HERMSEN, 2002). Později díky mechanizaci poklesl význam i v chovu dobytka a tak se QH stal jezdeckým koněm pro volný čas. Koncem minulého století zažil QH velkou renesanci ve westernovém stylu soutěží, jako jsou rychlostní závody, pracovní disciplíny a rodeo (DRAPEROVÁ, 2003). V některých publikacích můžeme najít QH i jako Honáckého koně. Vychází z koní přivezených do Ameriky španělskými konkvistadory. Během sedmnáctého a osmnáctého stolení si předchůdce QH oblíbili britští kolonisté. Díky jeho odolnosti a mohutnosti se stali pravou rukou osadníků. Při rozšiřování území se stali nenahraditelnými pomocníky při chovu dobytka. Časem se u těchto koní vyvinul kravský smysl (cow sense) a dovedli s neuvěřitelnou rychlostí předvídat, kdy se dobytek dá do pohybu, obrátí se či zastaví (DRAPEROVÁ, 2003). Říká se o něm, že se obrátí na pětníku a ještě vám čtyři halíře vrátí, což jej beze sporu zachránilo pro budoucí generace (LANGRISH a SWINNEYOVÁ, 2005). Charakteristika plemene Hlava je malá, v čele a v čelistech široká s malými nozdrami. Oči jsou velké, inteligentní a výrazné. Kohoutek je nízký a dobře osvalený. Hrudník je široký a hluboký a přední nohy posazené široko od sebe. Záď a vnitřní strana stehen jsou výrazně osvaleny. Silná hlezna jsou dobře stavěná. Hůlková výška je mezi 145 a 160 cm. Quarteři jsou konstitučně tvrdí, velmi rychlí, mají dobrou přirozenou rovnováhu a jsou 27

28 velmi obratní. Díky mohutnému osvalení především zádě a zadních končetin jsou tito koně schopni bleskurychle zrychlit, změnit směr či zastavit. (HERMSEN, 2002) Konstituce je neopomenutelným významným měřítkem šancí koně na úspěšné uplatnění (ROBERTS, 2005). Zbarvení plemene Podle pravidel AQHA z roku 2003 pravidla striktně omezují množství bílých odznaků a nepovolují na těle koně světlou nebo růžovou kůži, ani bílé odznaky mimo povolené zóny. Nesmí se vyskytnout modré oko (AQHA, 2003). Všechny nesmíšené typy zbarvení jsou povoleny. Co se týče velikosti odznaků, tak v posledních letech dochází ke zmírnění pravidel ( Uznávané barvy AQHA rozeznává následují barvy. Nutno poznamenat, že se může vyskytnout extrémní změna zbarvení uvnitř kategorie ( a) Bay (hnědák) - barva těla se mění mezi žlutohnědou přes červenohnědou až ke světlé zlatohnědé. Hříva a ocas musí být vždy černé. b) Black (vraník) - barva těla je černá, bez světlých skvrn. Huba, boky a nohy musí být černé, stejně jako hříva a ocas ( c) Brown (tmavý hnědák) - na tmavohnědém koni je všechna srst hnědá s plochami světlejších barev, které se mohou nacházet na hlavě, na plecích, na bocích, na spodku břicha, na vnitřních horních partiích nohou nebo horních stehnech. Hříva, ocas a nohy musí být černé ( d) Buckskin (plavák) - forma plavého zbarvení s kolísáním od žlutohnědé ke zlaté. Tato barva často připomíná barvu kůže jelena. Pro tuto barvu je charakteristická černá hříva, černý ocas a černé nohy (AQHA, 2003). e) Chestnut (kaštanový ryzák) - barva těla se mění od zlaté přes odstín mědi až k tmavé barvě jater. Mohou se vyskytovat i malé plošky černé srsti, světlejší odstín naopak může mít lehčí příměs bílých chlupů v srsti, ale ne v dostatečném počtu, aby to bylo možno označit za prokvetlost. Barva hřívy a ocasu se může měnit ve stejných barvách jako tělo, mohou mít i světlejší nebo tmavší odstín. f) Dun (plavák) - barva těla je žlutavá nebo zlatá a smí směřovat k barvě matné mědi. Tento kůň musí mít vždy na hřbetě úhoří pruh a smí mít zebrové pruhy na nohou a příčné pruhy na zátylku. Hříva a ocas mohou být hnědé nebo černé (AQHA, 2003). 28

29 g) Red dun je specifickou formou předchozího typu zbarvení. Tělo je jasně žluté, hříva, ocas a úhoří pruh jsou zbarveny sytě rezavě. Hříva i ocas mohou být samozřejmě i bílé nebo kombinované ( h) Gray (vybělující bělouš) - šedá barva srsti je směsí bílých chlupů a chlupů jiné barvy, které rostou na černé kůži. Hříva a ocas musí být vždy stejné barvy jako tělo. Bílí koně se rodí jako velmi tmaví nebo černí a mají málo bílých chlupů v srsti. První rozšíření bílých chlupů je možno vidět kolem uší a očí. Později se začne ukazovat více bílých chlupů rozmístěných na hřbetě a na zádi. Barva srsti v každém následujícím roce zesvětlá, protože bílé chlupy postupně nahradí barevné chlupy. i) Palomino (žluťák, isabela) - bývá popisována jako barva 22 karátového zlata. Jeho barva srsti je běžně zlatožlutá, hříva a ocas jsou bílé. Nemá úhoří pruh. j) Grullo - tato barva se zčásti označuje jako kouřová, holubí nebo myší a nevzniká ze směsi tmavých a bílých chlupů, ale každý chlup je myší barvy. Hříva, ocas a konce nohou jsou obvykle černé. Koně grulla smějí mít úhoří pruh na hřbetě, příčné pruhy přes kohoutek a zebrování na nohou. k) Sorrel (ryzák) barva těla je rezavá až měděná. Hříva a ocas mají stejnou barvu jako tělo, ale mohou být i světlejší. l) Red roan, bay roan a blue roan (červený, hnědý a černý bělouš) srst je pravidelnou směsí bílých a barevných chlupů. U blue roan jsou pigmentované chlupy černé, u bay roan hnědé a u red roan rezavé. Vždy musí být podkladem pigmentovaná, černá kůže Paint horse American Paint Horse Association byla založena v roce 1962 a udržuje registr koní s originálními barevnými znaky kontrastní bílé a tmavé srsti a kůže a charakteristické stavby těla honáckého koně. Vznikla právě z vyřazených koní vícebarevných hříbat, která AQHA odmítla pro rozsah bílých odznaků zapsat, přestože původově splňovali požadavky kladené AQHA (DRAPEROVÁ, 2003). Charakteristika plemene Painti mají stejně jako QH výborný temperament a jsou velmi inteligentní a spolehliví. Hlava je malá, široké čelo s přátelskýma, výraznýma očima, nozdry připomínají araba, nevýrazný kohoutek dobře osvalený, silně vyvinutá osvalená záď a nohy. Kohoutková výška se může pohybovat mezi 153 až 163 cm. 29

30 Paint má klidné chody s mimořádným akceleračním potenciálem (HERMSEN, 2002). Zbarvení plemene Koně plemene American Paint se vyskytují v několika základních typech strakatosti, které jsou přesně definovány. Je důležité také genetické pozadí jednotlivých typů zbarvení i základní barvy ( Uznávané barvy Jedná se o již dříve popsané základní barvy u plemen QH, a to: Bay, Black, Brown, Sorrel, Chesnut, Dun, Red dun, Grullo, Buckskin, Palomino, Gray, Red roan, Blue roan, Bay roan. Oproti QH se uznávají i barvy se znaky albinismu: Cremello trup, ocas i hříva jsou smetanové nebo téměř bílé na růžové kůži. Oči jsou modré nebo bezbarvé. Odznaky jsou téměř nezjistitelné. Perlino trup smetanový nebo téměř bílý. Nohy, ocas a hříva světle rezavé nebo světlehnědé. Kůže je narůžovělá nebo šedá. Oči jsou většinou bezbarvé nebo modré ( Základní typy zbarvení PH Tobiano tento typ zbarvení se vyskytuje u většiny plemen. APHA tobiano definuje těmito několika znaky: nohy stejně jako kopyta většinou bílé, na hlavě bílá barva v minimálním rozsahu hvězdy, základní barva přesahuje v některém místě mezi ušima a ocasem hřbet, oči jsou obvykle tmavé, bílá barva je oddělena zřetelně od základní barvy a po trupu je rozmístěna vertikálně, hranice mezi bílou a tmavou barvou je tvořena pigmentovanou kůží s bílými chlupy, běžné jsou inkoustové kaňky, což jsou malé kulaté skvrnky v bílé ploše ( Overo je slovo španělského původu a znamená jako vajíčko. Jedná se o tři geneticky odlišné verze zbarvení: Frame overo (rámový) název odvozen na základě vzhledu, kdy je bílá barva uprostřed trupu a základní tmavá ji rámuje. Mezi další znaky patří častý výskyt modrých očí, bílá barva nezasahuje přes hřbet, dolní část končetin a kopyta bývají tmavé, okraje mezi bílou a základní barvou jsou jasně patrné, ale bílé oblasti působí jako okousané ( Sabino toto zbarvení určujeme podle několika znaků: nohy i kopyta bývají bílé a bílá barva se přes nohy v roztřepených pruzích rozlévá od břicha po celém trupu, 30

31 hlava je převážně bílá a běžné jsou modré oči nebo modrohnědé, hranice mezi bílou a základní barvou není přesně rozlišitelná ( Splashed white charakteristickými znaky jsou bílé nohy a spodní partie trupu, hlava taktéž bílá a oči často modré, rozhraní barev je zřetelné a hladké, bez prokvetlých míst, bílá barva sahá přes hřbet jen vzácně ( Tovero je extrémní hříčkou přírody, kdy se pomíchají mateřské a otcovské geny a hříbě tak nese charakteristické znaky obou zbarvení tobiano i overo. Můžeme sledovat tyto charakteristické znaky: tmavá pigmentace kolem uší, na čele, někdy i kolem očí nebo huby, odkud stoupá na líce; jedno nebo obě oči jsou modré; skvrny na hrudi stoupající ke krku, ve slabinách pokračujících na trup, u kořene ocasu ( Pinto Pinto Horse Association of America byla založena v roce 1947 a registruje koně a pony se stejnými overo a tobiano barevnými odznaky, které jsou uvedeny u paint horse. Zjednodušeně se dá říci, že Pinto Horse Association registruje koně jakéhokoliv plemene, pokud splňuje podmínky zbarvení. Pinta jsou ve všech velikostech, od miniaturních po vzrostlé koně Appaloosa Skvrnité zbarvení srsti amerických appaloos se odvozuje od koní dovezených španělskými konkvistadory. Slovo appaloosa se odvozuje od oblasti Palouse, pojmenované po stejnojmenné řece. V roce 1938 byl založen Appaloosa Horse Club v Oregonu. Za cíl si stanovil shromáždění záznamů a historických údajů týkajících se původu appaloosy a směřujících k zachování, zlepšení a standardizaci plemene a zřízení registru schválených koní (DRAPEROVÁ, 2003). Charakteristika plemene Appaloosy jsou neobyčejně vytrvalé, nenáročné a mají dobráckou, klidnou a pracovitou povahu. Hlava je široká, oko jiskrné. Uši jsou, tak jako u všech amerických plemen, malé a špičaté. Krk je svalnatý, hrudník široký. APPA má kulatou, silnou záď s vysoko nasazeným ocasem. Žíně jsou velmi jemné. Hůlková výška je mezi cm. Chody APPA jsou všechny velmi pohodlné a příjemné. Jako typický westernový kůň má cval s vysokým akceleračním potenciálem, avšak přitom zůstává příjemným. Díky proslulým silným končetinám s vynikajícími kopyty je dobrým koněm pro vytrvalostní ježdění. (HERMSEN, 2002). 31

32 Zbarvení plemene APPA Ačkoli jsou Appaloosy většinou snadno rozeznatelné už na první pohled díky skvrnám a flíčkům v srsti, jsou pro jejich neomylnou identifikaci podstatné tři důležité znaky: a) Viditelné bělmo oka je u Appaloos na rozdíl od ostatních plemen zřetelné a jasně patrné, připomínající lidské oko. b) Pruhovaná kopyta jsou jen doplňkovým znakem, protože vertikální pruhování můžeme pozorovat i u jiných plemen s bílými odznaky na nohou. c) Skvrnitá kůže je základní charakteristikou plemene. Růžová kůže (nepigmentovaná) tvoří s tmavými plochami (pigmentovanými) flíčky zejména na nose a hlavně kolem očí a na genitáliích ( Uznávané barvy ApHC uznává 13 základních barev, které v kombinaci se skvrnami, prokvetlou srstí a flíčky tvoří tisíce nenapodobitelných kombinací. Jsou to barvy shodné s uznávanými barvami u QH: Bay, Black, Buckskin, Brown, Chesnut, Sorrel, Dun, Palomino, Gray, Grullo, Red Roan, Blue Roan. ApHC uznává ještě další barvu: White (bílá) - barva těla je sněhobílá s růžovou nebo světle zbarvenou kůží. Někteří koně APPA mají bílou barvu těla s mnoha tmavými flíčky na mnoha partiích nebo na celém těle. Pod tmavým flíčkem se nachází tmavá kůže. Tato barva se někdy označuje jako "leopard". Je podobná zbarvení dalmatina, ale pro potřebu registrace se označuje jako "bílá s puntíky". Hříva a ocas musí být bílé ( Rozlišení vzorů užívaných u ApHC a) Leopard neboli v našem lidovém označení také hermelín. Vzor pokrývající celé tělo tmavými vejčitými skvrnami na bílém podkladě. b) Snowflake neboli sněhová vločka je naopak tmavé zbarvení pokrývající také celé tělo bílými flíčky, nejhustěji rozesetými na zádi. c) Blanket over... (deka přes), která může být přes boky (Hips), bedra a boky (Loin and Hips), hřbet a boky (Back and Hips) nebo přes trup a boky (Body and Hips). d) Roan neboli prokvetlost, která je patrná po celém těle. e) Frost neboli mráz nebo jinovatka, kde je prokvetlá pouze záď koně (EDWARDS, 1998). 32

33 3.4.4 Ostatní plemena Je jednoznačné, že pokud má westernový sport v České republice vzkvétat, tak nemůžeme vidět na kolbištích jen koně amerického původu. Většina lidí chovající koně hledá nějaké uplatnění pro toho svého konkrétního a tím beze sporu westernový sport je (BÍLKOVÁ, 2007). Český teplokrevník. Díky kratšímu obdélníkovému, přiměřeně velkému rámci, harmonických tvarů, s přiměřeně dlouhým krkem, šikmou lopatkou, středně dlouhým pevným hřbetem, širokými dobře osvalenými bedry, korektním postojem a zaúhlením končetin, přiměřeně širokým a hlubokým hrudníkem najde uplatnění ve většině westernových soutěží ( Nejčastější využití má v trailu, western ridingu, superhorse, někdy i pleasure, western horsemanship, a velmi zřídka v reiningu. ČT s vysokým rychlostním indexem může vítězit i v rychlostních soutěžích (ZACHOVÁ a LEČÍKOVÁ, 2004). Anglický plnokrevník. Jde o plemeno šlechtěné na rychlost v dostizích, vyznačující se korektním exteriérem. Má pevný hřbet a nápadně dlouhou, šikmou lopatku, široký a hluboký hrudník. Chody jsou nízké a úsporné. Jeho mnohdy agresivní povaha je předpokladem úspěchů. Bývají často nervózní ( Hlavně díky své rychlosti má největší uplatnění v rychlostních disciplínách. Méně se tak uplatňuje díky své nervozitě v trailu a kvůli nesnášenlivosti ve větších skupinách koní také v pleasure a horsemanship (ZACHOVÁ a LEČÍKOVÁ, 2004) Hafling. Jde o malého, avšak výkonného koně s dlouhou a šikmou plecí, širokým a dostatečně hlubokým hrudníkem. Má pevný hřbet a svalnatou záď. Chody jsou prostorné a elastické. Vyznačuje se klidným temperamentem s dobrým charakterem a je pevného zdraví. Díky těmto vlastnostem je vynikajícím typem malého koně univerzálního použití ( Zvláštností je, že hafling lehčího typu je uveden na čtvrtém místě ve využití v disciplíně reining hned za QH, PH a APPA. Díky své velikosti je také na předních místech v uplatnění v trailu (ZACHOVÁ a LEČÍKOVÁ, 2004) 33

34 Hucul. Patří mezi koně menšího vzrůstu (136 cm v průměru), s pevnou stavbou a silnou kostrou. Má krátký a svalnatý krk, pevný hřbet, jistý krok a s vynikající obratností v terénu. Na svou velikost neobyčejně silný kůň si získal oblibu jako soumar. Dnes se však využívá hlavně k turistické jízdě a výcviku dětí, popřípadě hipoterapii (KHOLOVÁ a HOŠEK, 2000). Pro svou velikost a obratnost je nejvíce využíván v disciplíně trail, ale i v rychlostních soutěžích. Velmi zřídka se účastní reiningu (ZACHOVÁ a LEČÍKOVÁ, 2004). WPB (The Welsh Part-Bred). Jde o podílového welše. Má neomezenou kohoutkovou výšku a musím mít minimálně 12,5% registrované welšké krve. Jedná se o koně s dobrým charakterem, temperamentem, s prostornou a elastickou mechanikou pohybu. Hřbet a bedra jsou svalnatá, silná a dobře vázaná, hrudník je hluboký. Je vhodný pro všechny druhy jezdeckého sportu i pro běžné jezdecké a rekreační využití ( WPB se využívá v trailu, rychlostních disciplínách, ale i v pleasure nebo western horsemanshipu (ZACHOVÁ a LEČÍKOVÁ, 2004). Arabský plnokrevník. Pro svoji vytrvalost a rychlost je oblíben také arabský plnokrevník v rychlostních disciplínách westernových soutěží. S mírnějším temperamentem se však mohou uplatnit jedinci i v trailu (ZACHOVÁ a LEČÍKOVÁ, 2004). Arabský plnokrevník je stejně jako jeho příbuzní zrozen pro rychlost. Je inteligentní, svéhlavý kůň s vysoce vyvinutými smysly. Typický je pro něj štičí profil hlavy a malý čtvercový rámec ( cm). K lidem je však mírný a příchylný. Nejlépe mu vyhovují otevřené krajiny, kde může projevit svůj statečný a ohnivý temperament. (TETTENBORNOVÁ, 1999) 34

35 Shagya arab. Na rozdíl od arabského plnokrevníka je menšího až středního, kratšího obdélníkového rámce ( cm) a záď je svalnatá, ale mírně skloněná. Chovným cílem je ušlechtilý arabský kůň většího rámce, který je pro svoji jezditelnost, temperament, charakterové vlastnosti a zdraví vhodný pro všechny druhy sportu ( I přesto, že má větší tělesný rámec než kompaktní arabský plnokrevník, tak se s ním hojně setkáváme na startovních listinách rychlostních soutěží (ZACHOVÁ a LEČÍKOVÁ, 2004). Angloarab. Rychlý, vytrvalý jezdecký kůň s výbornou mechanikou pohybu. Velmi harmonický a ušlechtilý kůň středního rámce se svalnatým krkem, dobře vázanou, středně dlouhou horní linií, svalnatou zádí a hlubší širokou hrudí (MISAŘ a JISKROVÁ, 2001). Díky své rychlosti a výborné mechanice pohybu, je druhým nejoblíbenějším plemenem v rychlostních disciplínách hned po A1/1 (ZACHOVÁ a LEČÍKOVÁ, 2004). Pony. Jeho výška nepřesahuje 148 cm (měřeno bez podkov). Hrudník by měl být hluboký či středně hluboký. Osvalení se liší podle plemene (MISAŘ a JISKROVÁ, 2001). Verschure ve své knize uvádí, že ve volné přírodě byl poník častou kořistí šelem. Proto se u něj vytvořil silný instinkt bránit se každému ohrožení útěkem, který u něj přetrvává dodnes (VERSCHURE, 2004). Ovšem například Shetlandský i Islandský pony vyrůstali na ostrovech, kde nebyli žádní predátoři, kteří by je ohrožovali. Mají výhodu díky své velikosti v trailu. Také v rychlostních soutěžích může být jejich malé tělo výhodou při otočkách kolem barelů a při slalomu mezi tyčemi. Naopak se málokdy setkáme s poníkem v reiningu nebo western pleasure (ZACHOVÁ a LEČÍKOVÁ, 2004). Kříženci. Westernové ježdění je pro každého koně, takže se na našich kolbištích setkáváme i s kříženci různých plemen. Ti mohou vynikat i nad čistými americkými plemeny, hlavně pokud se jedná o všestranné disciplíny. Najdeme je ale i na startovních listinách western pleasure, horsemanship nebo zřídka reiningu (ZACHOVÁ a LEČÍKOVÁ, 2004). 35