Pamětní vydání Rugby Club Slavia Praha Slávistická ragbyová Troja trvale zapsána v historii československého a českého sportu

Transkript

1 Trojský nosorožec Pamětní vydání Rugby Club Slavia Praha 1927 Slávistická ragbyová Troja trvale zapsána v historii československého a českého sportu TROJA končíme EDEN začínáme slavia.rugby@centrum.cz české ragby na

2 Všechno jednou začíná i končí Skutečnost, že se po padesáti šesti letech ( ) loučíme se slávistickou ragbyovou TROJOU, nás vedla ke snaze zaznamenat její historii. Zápasy, tréninky, společenské akce, celý provoz, údržba, neustálé vylepšování trojského dolíčku přinášely vedle radosti i velké starosti. Nesmírná houževnatost, ragbyová bojovnost a odhodlání členů ragbyového klubu Slavia Praha se dokázala vždy poprat se všemi problémy a udělat i nemožné. Z bezmála šedesátileté historie nelze vyjmenovat všechny jednotlivce nebo skupiny, kteří se na životě prvního speciálního hřiště ragby v naší republice podíleli. 5. července 2002 jsme u příležitosti 75. výročí založení našeho nejstaršího ragbyového klubu SLAVIA PRAHA (1927) uspořádali na hřišti slávistické setkání všech generací. S nově vystavěnými šatnami a moderním sociálním zařízením, rekonstruovanou klubovnou, novou tribunou a osvětlením jsme se těšili spolu s řadou hostů. Plánovalo se další vylepšení srpna 2002 se na Prahu začala valit velká voda! Odpoledne jsme stihli ještě udělat fotodokumentaci inovované staré dobré Troje, ale v noci povodeň kulminuje a den nato 14. srpna 2002 je na hřišti 7 metrů vody, která přitekla ze silnice, stavebního dvora metra a nakonec i od Vltavy. Hřiště se stalo součástí rozvodněné Vltavy. Touto datovanou připomínkou jsme chtěli připomenout nedávné události, které v sedmdesátém pátém roce trvání klubu změnily zcela historii i současnost hřiště. Zároveň jsou připomínkou etapy nezměrné pracovitosti, vytrvalosti při likvidaci následků katastrofy i následné obnovy hřiště. Nikdy jsme nepřestali věřit v další perspektivu našeho klubu a to se podařilo vybudováním nového hřiště na pozemku a v areálu, jehož vlastníkem je Sportovní klub SK Slavia Praha. 2

3 Jak se fotbalové branky měnily za ragbyová háčka Je nás v klubu ještě řada, i když trochu prořídlá, kteří pamatujeme LETNOU fotbalovou, atletickou nebo házenkářskou. Ragbyová Letná byla mnohem chudší. Na velkou trávu jsme se sice občas dostali, zejména při několika mezinárodních i ligových utkáních. Zápasy na hlavním hřišti byly z hlediska návštěvnosti a propagace ideální. Přispělo to nemalou měrou k tomu, že se ragby v rámci SK Slavia Praha dostalo poměrně brzy do vědomí sportovní veřejnosti. Nejčastěji jsme využívali tréninkové hřiště, které bylo bez trávy. Šatny byly v úměře skromným možnostem. Kvalitní výsledky poválečné ragbyové Slavie doma i v zahraničí, řada osobních korektních styků se stejně laděnými slávistickými osobnostmi, vytvořily prostor k tomu, aby náš ragbyový klub získal do užívání v roce 1949 fotbalové hřiště SKEP Praha (Sportovní klub elektrických podniků), který patřil ve čtyřicátých letech ke známějším pražským fotbalovým klubům. Trojský dolíček však má bohatší historii. Již od roku 1920 na něm hrálo mužstvo jednoho z holešovických klubů SK Olympie Praha VII, které později přenechalo hřiště novému majiteli pozemku Dopravnímu podniku Hl. města Prahy. Padesátá léta přinesla změny i v tělovýchově. Fotbalová Slavie musela opustit tradiční Letnou, tělovýchovné kluby a jednoty se začleňovaly do hospodářských resortů, měnily se i názvy. Tělovýchovná jednota Slavia byla začleněna do resortu energetiky a přejmenována na Dynamo. Přestože jsme dostali hřiště do užívání v roce 1949 a ragbyová utkání jsme zde hráli od jara, museli jsme se o tréninkový rozvrh dělit s fotbalisty a pozemními hokejistkami Slavie. Ligoví fotbalisté Slavie včetně legendárního Pepi Bicana, bez letenského hřiště putovali po různých hřištích, včetně tréninků v Troji. Pozemní hokejistky se zde pak připravovaly řadu let. Odnášel to velkým zatížením trávník, nebo na jeho údržbu a renovaci nebyly dostatečné prostředky. I když jsme v Troji hráli již od jara roku 1949, naše pozornost byla upřena na den s velkým D, kdy se měly měnit fotbalové branky za ragbyová háčka. Konečně na podzim následujícího roku 1950 jsme se dočkali. A asi těžko bychom dnes dali dohromady patnáctku základní sestavy těch, kteří jsme byli u tohoto aktu. Prakticky tímto dnem vzniklo u nás v republice první sportovní speciální hřiště pro ragby. V té době i s dobrým šatnovým a sociálním zázemím. I když šatny byly původně postaveny na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století!! Ale pro nás, kteří jsme byli zvyklí nosit sportovní oblečení na každý trénink na letenské hřiště v tašce, byly hráčské skříňky v šatnách luxusem. 3

4 Troja vítězná a radostná Vlastní hřiště, kvalitní hráčská základna, atmosféra v klubu a to nejen na hřišti, to vše ovlivnilo pozitivně výkonnost ligového mužstva i mládežnické základny. Suverénní postavení ligového týmu a získání mistrovských titulů v létech 1956, 1957, 1958, 1961, 1964, 1971 a získání mistrovského titulu dorostu při premiéře dorosteneckých soutěží v roce 1950 byla výborná sportovní bilance. Připočteme-li k tomu skutečnost, že v letech padesátých a šedesátých tvořilo reprezentační mužstvo Československa vždy 8 až 10 hráčů z našeho klubu, patřilo toto údobí k nejúspěšnějším. Dalším skvělým obdobím byla naše účast v Poháru mistrů evropských zemí v létech a probojování se do semifinále této soutěže. Také tato utkání se hrála v Troji stejně jako mezistátní či mezinárodní utkání čs. reprezentace. O tom, co pro tehdejší rozvoj ragby i reprezentaci představovala Troja, vypovídá výčet tehdejších mezistátních utkání: červen Československo Itálie 5 : září Československo Belgie 46 : listopad Československo SRN 9 : duben Československo Polsko 16 : duben Československo Bulharsko 45 : 0 Kromě tréninků, utkání a turnajů bylo na hřišti po celou dobu živo i společensky. Organizovaly se zde nejen oslavy vítězných utkání, ale i životních jubileí, svateb, loučení před vojnou, setkání s kamarády žijícími v zahraničí. Samozřejmostí byly třetí poločasy po utkáních domácích i mezinárodních, před a po zahraničních zájezdech. Několik desítek let se zde pravidelně setkávali členové slávistické Staré gardy. Tradiční byly jejich první čtvrtky v měsíci a každoroční červnové oslavy všech jubilantů. 4

5 Šiška Mladého světa Slavia Cup Historie největší mezinárodní mládežnické akce u nás i v Evropě je rovněž spojena s Trojou. V roce 2005 uspořádal RC Slavia Praha již 34. ročník tohoto tradičního měření sil ragbyových kadetů. Prakticky ze všech zemí Evropy přijížděla družstva mladých do pražské Troje. Včetně výborných týmů z Anglie, Francie, Walesu, Itálie, Německa, Ruska... Když v roce 1969 ragbisté Slavie tento turnaj založili a o rok později zahajovali prvním ročníkem, byla u toho 4 družstva, v letech již vždy dvě desítky a rekordní byla účast 24 týmů v roce Byla zde vždy výborná přátelská, kamarádská a optimistická atmosféra. V šedesátých a sedmdesátých letech i později byla Troja jedinou možností pro setkání mladých ragbistů z bývalé NDR a Spolkové republiky Německo. Nutno připomenout, že kromě obětavých organizátorů ze Slavie se na organizaci většiny ročníků podílely i další pražské kluby a Říčany. Každý ročník mezinárodního turnaje byl vždy i zkouškou odolnosti trojského trávníku, kdy v některých ročnících povětrnostní rozmary proměnily hrací plochu téměř na hranici regulérnosti. Troja ale vždy přežila a řadu let trojský trávník patřil u nás k nejkvalitnějším. Pomoc druhým i to je světlá stránka ragbyové Troje Pražské Troji mohou děkovat ragbisté několika dalších pražských oddílů, které zde začínaly svoji činnost nebo zde přestály období bez vlastního hřiště. Začínající Tatra tady hrála několik let, stejně jako vysokoškoláci VŠ Humanita (dnešní IURIDICA Praha). Více než 10 let v Troji trénovalo a hrálo mužstvo pražské Sparty. O hostování slávistických pozemních hokejistek jsme se již zmínili v úvodu. 5 Významným bylo v druhé polovině let devadesátých hostování pražských Barbarians (cizinci z ragbyových zemí žijící a pracující v Praze), pro které bylo trojské hřiště domácí půdou. Hráli zde, trénovali, pořádali mezinárodní turnaje. Aktivně se podíleli na přestavbě hřiště a velmi významná byla jejich organizační a finanční pomoc v době po povodni v roce Někteří z barbiků hráli za naše mužstva a i slávisté si zahráli za Barbarians v I. lize. Spolupráce pokračuje i v současnosti.

6 Trojská renesance Na počátku devadesátých let přišlo na pořad dne vlastnictví pozemku, na kterém jsme jako nájemci desítky let provozovali naše domovské hřiště. K tomu se přidružila i otázka další existence hřiště v souvislosti s plánovanou trasou tunelu pod Stromovkou a Vltavou a jejího vyústění a pokračování na naší trojské straně. Museli jsme počítat s přemístěním... Tehdejší výbor oddílu spolu s výborem SK Slavia začal hledat řešení. Jednou z alternativ bylo vybudování hřiště na pozemku Povodí Vltavy v sousedství Trojského zámku, více než rok se jednalo s fotbalovým oddílem SK Ackterm Vršovice o možném spolužití na fotbalovém hřišti, kde se v letech šedesátých počítalo s vybudováním našeho ragbyového stánku v Edenu. Rovněž náš výbor spolu s představenstvem SK Slavia jednaly o možnosti společného využívání atletického stadionu v Edenu s atlety. Reálnější se ale ukázala možnost ještě několik let zůstat v trojském dolíčku a rekonstruovat stávající šatnové a sociální zázemí včetně klubovny. A to se díky velkému úsilí výboru a některých členů podařilo. Na podzim v roce 1999 se uskutečnil mezinárodní turnaj Barbarians na hřišti s nově vybudovanými šatnami a moderním sociálním zázemím. Rozsvítilo se šest stožárů osvětlení. Tehdejší vydání Nosorožce přineslo jména těch nejzasloužilejších Pavel Špiller, Miloš Pešek, Jiří Nešpor, Milan Rázga, Václav Plecitý, Bóža Dupal, Vašek Růžička, Toník Černý... Všechny pražské oddíly ocenily přeměnu trojského dolíčku. A k tomu se postupně rekonstruovala klubovna s bufetovým zázemím. U příležitosti 75. výročí RC Slavia v červenci roku 2002 byla slavnostně kolaudována i nová tribuna. A spřádaly se konkrétní plány na dobudování levé části starých šaten... Apokalypsa v roce 2002 a obnova Troje Pětisetletá voda smetla vše, co bylo postaveno před desítkami let i to, co se podařilo vybudovat v letech nedávných. Podrobný popis katastrofy i následků byl zaznamenán ve zvláštním vydání Nosorožce, v pražských denících i časopisech, včetně velké vlny solidarity ze strany členů a příznivců klubu, ragbyových oddílů, vedení SK Slavia, hokejistů Slavie, od přátel z ciziny. Celková škoda byla vyčíslena na 4,5 milionu Kč. Ale negativní morální dopad na život klubu spočítat nelze, a některé jeho důsledky například opakovaný boj o udržení v extralize přežívají i do dnešních dnů Díky obrovskému úsilí a práci členů oddílu, finanční i hmotné pomoci ze strany výboru a klubů slávistické rodiny, Barbarians, českých a moravských ragby klubů, starosty Troje O. Adámka či družebních klubů ze zahraničí, se podařilo během následujícího roku 2003 znovu obnovit život na hřišti v Troji v provizorních podmínkách. Na podzim naše A mužstvo trénovalo a hrálo na hřišti TJ Praga, mládežnické týmy na Spartě. V roce 2003 muži trénovali i hráli u atletů v Edenu, kde jsme vybudovali na své náklady šatny v prostorách objektu pozemního hokeje. Na podzim 2003 mladíci již trénují opět v Troji, kde byly postaveny buňky a budovaly se sprchy. Konečně na jaře 2004 se muži i mládež vrátili opět do provizorní, ale naší Troje. A začali znovu hrát na trojském trávníku. Tomu jedinému povodeň pomohla k oživení, nicméně si vyžádal náležitou a nelevnou rekonstrukci. V srpnu 2004 se na našem provizorním hřišti uskutečnilo mezinárodní utkání reprezentace ČR s Výběrem armády USA. Přišlo více než tisíc diváků, oficiální hosté, televize. Bylo to vlastně i symbolické poděkování všem, kteří se na obnově Troje podíleli.

7 Výstavba nového ragbyového stánku v Edenu Chystaná výstavba tunelu pod Vltavou a vyústění na Pelc Tyrolce nám však mnoho času nedává. Proto se již od povodně v roce 2002 vedla opět intenzivní a dlouhá jednání o možnosti vybudování nového hřiště (stadionu) pro náš klub. A podařilo se zdánlivě nemožné! Opět společně s Výborem SK Slavia, díky přístupu Fotbalového klubu Slavia a podpoře společnosti SKANSKA se našlo řešení postavit ragbyový stánek RC Slavia na místě tréninkového hřiště fotbalistů v sousedství pozemních hokejistů. Předpokladem bylo získání grantů, o což se zasloužil slavista Ladislav Dráb a další. A už na podzim roku 2004 se na nově vybudovaném hřišti s opěrnou zdí a zavlažováním zazelenala tráva, rozsvítily se stožáry s osvětlením. Byla vybudována příjezdová cesta od atletického stadionu. Od letošního jara zde trénují mládežnická družstva a od podzimu i slávistické A mužstvo... V srpnu 2005 začala stavba 1. etapy šaten a sociálního zázemí. Za těmito stručnými informacemi se však skrývají doslova stovky hodin jednání, diskusí, konzultací Milana Rázgy, Miloše Peška, Petra Moravce a dalších slávistů. Výrazně se na vybojování výstavby v EDENU zasloužil Jiří Huptych předseda představenstva SK Slavia a výkonný ředitel Petr Pína. Finanční podporu poskytl formou grantu Magistrát Hlavního města Prahy. Díky patří i našim kamarádům z výboru pozemního hokeje Slavia Praha, kteří nám umožnili po přechodnou dobu využívat šatny pro naše tréninky i zápasy v jejich objektu. Je symbolické, že na začátku našeho působení v Troji to byly pozemní hokejistky Slavie, které jsme hostili na našem hřišti a po padesáti letech jsme zase hosty pozemních hokejistů my v Edenu. 7

8 Poděkování a přání do budoucna Všem bez rozdílu, v které době či generaci působili v našem klubu RC Slavia Praha jako členové, hráči nebo činovníci, patří velký dík a uznání! Za vše, čím obohatili sportovní a společenský život v klubu. Přispěli k tomu, že naše stará dobrá Troja patří bezesporu k základním kamenům v historii ragby v České republice a patří neodmyslitelně i do sportovní historie SK Slavia. Vykonanou prací a účastí na klubových akcích přispívali k plnému životu a provozu prvního speciálního ragbyového hřiště v ČR. Bylo k tomu vždy zapotřebí úsilí, vytrvalosti, houževnatosti a smyslu pro fair play. TROJA pozitivně ovlivnila všechny naše členy, hráče, funkcionáře a příznivce. Přispěla k tomu i optimistická atmosféra a pestrý společenský život v duchu, že ragby není jen hra, ale i životní styl. Bylo zde vždy dobré sportovní a společenské zázemí. TROJA přinášela všem převážně radost a úspěchy, mnohdy ale i sportovní porážky. Především však pocit sounáležitosti s klubem a celou Slávií i trvalou vzpomínku na léta strávená v trojském dolíčku. Věříme, že vše dobré a tradiční z trojského dolíčku si přeneseme i do ragbyového Edenu. RC Slavia Praha (1927) vydává tento Pamětní Trojský nosorožec u příležitosti rozloučení s ragbyovým hřištěm v Troji ( ). Je věnován všem členům a příznivcům, kteří prožili řadu let ve své generaci na prvním speciálním ragbyovém hřišti u nás. Text: Milan Bělohlávek, Dušan Macháček; foto: Foto-Kříž a archiv rugby.cz; grafické zpracování: Bohumil Dupal jr., 1PR.