VÚP v Praze pilotní verze RVP GV erven 2004

Transkript

1

2 Obsah OBSAH... 2 AUTORSKÝ KOLEKTIV... 3 ÚVOD... 4 ÁST A VYMEZENÍ RÁMCOVÉHO VZDLÁVACÍHO PROGRAMU PRO GYMNAZIÁLNÍ VZDLÁVÁNÍ Systém kurikulárních dokument Specifické principy Rámcového vzdlávacího programu pro gymnaziální vzdlávání... 6 ÁST B ORGANIZANÍ USPOÁDÁNÍ VZDLÁVÁNÍ V GYMNÁZIU PODMÍNKY PIJETÍ KE VZDLÁVÁNÍ V GYMNÁZIU ZPSOB A PODMÍNKY UKONOVÁNÍ VZDLÁVÁNÍ V GYMNÁZIU A ZÍSKÁNÍ DOKLADU O DOSAŽENÉM STUPNI VZDLÁNÍ...7 ÁST C POJETÍ A CÍLE GYMNAZIÁLNÍHO VZDLÁVÁNÍ KLÍOVÉ KOMPETENCE VZDLÁVACÍ OBLASTI Jazyk a jazyková komunikace Matematika a její aplikace lovk a píroda lovk a spolenost lovk a svt práce lovk a zdraví Umní a kultura Informaní a komunikaní technologie PREZOVÁ TÉMATA Výchova k sociálním dovednostem Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Multikulturní výchova Environmentální výchova Mediální výchova RÁMCOVÝ UEBNÍ PLÁN...77 ÁST D VZDLÁVÁNÍ ŽÁK SE SPECIÁLNÍMI VZDLÁVACÍMI POTEBAMI Žáci z odlišného kulturního a sociáln znevýhod ujícího prostedí VZDLÁVÁNÍ MIMOÁDN NADANÝCH ŽÁK Projevy mimoádn nadaných Pée školy o rozvoj nadání Pístup uitele ke vzdlávání mimoádn nadaných MATERIÁLNÍ, PERSONÁLNÍ, PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ, PSYCHOSOCIÁLNÍ, HYGIENICKÉ A ORGANIZANÍ PODMÍNKY PRO REALIZACI GYMNAZIÁLNÍHO VZDLÁVÁNÍ Materiální podmínky Personální a pedagogicko-psychologické podmínky Podmínky bezpenosti a hygieny duševní a fyzické práce Psychosociální podmínky Organizaní a ídící podmínky ZÁSADY PRO PÍPRAVU ŠKOLNÍHO VZDLÁVACÍHO PROGRAMU...88 SLOVNÍEK POJM

3 Autorský kolektiv Koncepce: PhDr. Jaroslav Jeábek, CSc., PhDr. Stanislava Krková, Mgr. Lucie Huínová, PhDr. Adriena Smejkalová, CSc. Autoi: Mgr. Olga Doležalová, RNDr. Josef Herink, PhDr. Taána Holasová, CSc., PhDr. Viola Horská, RNDr. Jan Houska, CSc., Mgr. Martina Hovorková, Mgr. Lucie Huínová, PhDr. Dagmar Hudecová, Mgr. Alexandros Charalambidis, PhDr. Jaroslav Jeábek, CSc., PhDr. Zdenk Jonák, Mgr. Svatava Janoušková, PhDr. Stanislav Kodet, CSc., PhDr. Stanislava Krková, RNDr. Alena Klová, RNDr. Jan Maršák, CSc., PhDr. Jiina Masaíková, RNDr. Josef Novák, CSc., PaedDr. Markéta Pastorová, PaedDr. Hana Pernicová, Mgr. Marie Rokosová, PhDr. Adriena Smejkalová, CSc., PhDr. Jitka Tmová, PaedDr. Jan Tupý Prof. PhDr. Zdenk Beneš, CSc., Doc. RNDr. Vra ížková, CSc., Doc. PhDr. Václav Drábek, CSc., Mgr. Jakub Huín, Doc. PhDr. Jan Jirák, Doc. PhDr. Josef Valenta, CSc., PhDr. Jaroslav Vanát, Doc. PhDr. Eliška Walterová, CSc. Spolupracovníci: Doc. RNDr. Hana trnáctová, CSc., RNDr. Jií Dittrich, RNDr. Zdena Hamhalterová, PhDr. Bohuslav Hoffmann, CSc., PhDr. Jana Hoffmannová, DrSc., RNDr. Leonora Kitzbergerová, RNDr. Dobroslav Matjka, CSc., RNDr. Irena Pádná, Prof. RNDr. Emanuel Svoboda, CSc., PhDr. Marie Wiedenová Konzultanti: Mgr. Vra Berkovská, Doc. PhDr. Petr A. Bílek, CSc., Mgr. Kateina Borodinová, Mgr. Olga Blažková, Mgr. František Brož, RNDr. Jarmila Burešová, Doc. RNDr. Jaroslav erný, CSc., Mgr. Blanka inátlová, Mgr. Marcela Danajoviová, Ing. Libuše Drábková, Mgr. Eva Dvoáková, PaedDr. Jaroslava Dudková, Mgr. Dana Forýtková, RNDr. Marta Goldová, RNDr. Hana Gorodecká, RNDr. František Hasch, PhDr. Vítzslava Hlaváová, Doc. RNDr. Jií Kadleek, Mgr. Kateina Karasová, Mgr. Jaromír Kašpar, Mgr. Kvta Klierová, Mgr. Dagmar Kocichová, RNDr. Helena Kommová, Mgr. Radek Kopený, Mgr. Zuzana Kostincová, Prof. PhDr. Marie Krmová, CSc., Mgr. Lenka Kubátová, Mgr. Jindra Kuglerová, PhDr. Zde ka Kutinová, Mgr. Martin Liebzeit, Mgr. Iveta Macánová, Mgr. Ludmila Malysiaková, Jana Matušková, Mgr. Ivana Mdílková, Mgr. Petr Nmec, PaedDr. Hana Nozarová, Mgr. Miloslav Pelc, Mgr. Blanka Pešoutová, Ing. Eva Píšová, RNDr. Marie Pokorná, Mgr. Jan Sedláek, PaedDr. Zuzana Sehnalová, Mgr. Jií Stejskal, Doc. PhDr. Karel Šebesta, CSc., Mgr. Ivan Šembera, PhDr. Jas a Šlédrová, CSc., PaedDr. Renata Teršová, RNDr. Vra Vaková, PhDr. Eva Vondráková 3

4 Úvod Kurikulární reforma, jejíž principy byly zformulovány v Národním programu rozvoje vzdlávání, tzv. Bílé knize, zavádí do vzdlávání nový model dvoustup ového kurikula, založený na participaci škol pi tvorb kurikulárních dokument, ímž významn posiluje jejich autonomii a odpovdnost za kvalitu vzdlávání. Na státní úrovni vznikají rámcové vzdlávací programy (RVP), které stanovují závazný rámec vzdlávání a standardní vzdlávací obsah pro pedškolní, základní i stední vzdlávání. Druhou úrove tvoí školní vzdlávací programy (ŠVP), které pipravují samy školy, a tím mohou významn ovlivnit vzdlávání nejen ve fázi realizaní (pedagogickými metodami a formami), ale již ve fázi projektové. Pi tvorb vlastních ŠVP mohou školy zohlednit specifika, zámry a podmínky školy i regionu. MŠMT spolen se zpracovateli RVP se rozhodlo ovit postupy potebné pro zavádní dvoustup ové tvorby kurikula, zejména metodiku tvorby ŠVP, na vybraném vzorku pilotních škol. V souvislosti s novým konceptem gymnaziálního vzdlávání byla proto vytvoena pilotní verze 1 Rámcového vzdlávacího programu pro gymnaziální vzdlávání (RVP GV), podle níž bude 16 vybraných pilotních škol z celé eské republiky ovovat od záí roku 2004 do bezna roku 2006 tvorbu školních vzdlávacích program. Pilotní verze RVP GV vznikla na základ výsledk veejného pipomínkového ízení k první pracovní verzi RVP GV, které probhlo v období od záí do prosince Výsledky pipomínkového ízení byly zveejnny na internetových stránkách Výzkumného ústavu pedagogického a informovala o nich média. První pracovní verze RVP GV vyznla v pipomínkovém ízení pomrn pozitivn, odborná veejnost dokument hodnotila jako vykroení správným smrem a užitený krok k reform gymnaziálního vzdlávání. Po vyhodnocení pipomínkového ízení byl text RVP GV v návaznosti na nkteré zásadní pipomínky upraven a pipraven pro poteby pilotního ovování tvorby školních vzdlávacích program. Cílem pilotního ovování tvorby ŠVP na pilotních školách je vytvoit první školní vzdlávací programy pro tyletá i víceletá gymnázia a na základ zkušeností pilotních škol vypracovat metodickou píruku v podob manuálu, který bude ostatním školám sloužit pi tvorb ŠVP. Zkušenosti získané pi tvorb pilotních ŠVP se zptn promítnou také do úprav RVP GV, na jehož koneném dopracování se budou významn podílet i pilotní gymnázia. Upravený dokument (RVP GV) bude následn podroben veejné diskusi a pedložen MŠMT R ke schválení. Ovování tvorby ŠVP se v nejbližším období sice bude týkat pouze šestnácti škol, to, jakým smrem se gymnaziální vzdlávání bude dále ubírat, je však bezesporu záležitostí celé široké gymnaziální obce. Pilotní verze RVP GV, s níž se nyní mžete v každé škole podrobn seznámit, je stále ješt pracovní verzí dokumentu, který bude v brzké dob významn ovliv ovat vzdlávání v každém, tedy i ve Vašem gymnáziu. O tom, jaká bude definitivní podoba RVP GV, mže spolurozhodovat i Váš názor. 1 Pilotní verze neeší otázku sportovních gymnázií a veerní, dálkové, distanní a kombinované formy vzdlávání. Tato problematika bude ešena v prbhu pilotního ovování tvorby ŠVP a bude zapracována do 2. pracovní verze, která pak bude pedložena k veejné diskusi. 4

5 ást A 1. Vymezení Rámcového vzdlávacího programu pro gymnaziální vzdlávání 1.1 Systém kurikulárních dokument V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdlávání v R (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v Zákon o pedškolním, základním, stedním, vyšším odborném a jiném vzdlávání, se do vzdlávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokument pro vzdlávání od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytváeny na dvou úrovních státní a školní. Státní úrove v systému kurikulárních dokument pedstavují Národní program vzdlávání (NPV) a rámcové vzdlávací programy (RVP). Zatímco NPV formuluje požadavky na vzdlávání, které jsou platné v poátením vzdlávání jako celku, RVP vymezují závazné rámce vzdlávání pro jeho jednotlivé etapy (pro pedškolní, základní a stední vzdlávání). Školní úrove pedstavují školní vzdlávací programy (ŠVP), podle nichž se uskute uje vzdlávání na jednotlivých školách. Školní vzdlávací program si vytváí každá škola 2 podle zásad stanovených v píslušném RVP. Rámcové i školní vzdlávací programy jsou veejné dokumenty pístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veejnost. Graf 1 Systém kurikulárních dokument Legenda: RVP PV Rámcový vzdlávací program pro pedškolní vzdlávání; RVP ZV Rámcový vzdlávací program pro základní vzdlávání; RVP GV Rámcový vzdlávací program pro gymnaziální vzdlávání; RVP SOV Rámcový vzdlávací program (programy) pro stední odborné vzdlávání. * Ostatní RVP rámcové vzdlávací programy, které krom výše uvedených vymezuje školský zákon Rámcový vzdlávací program pro základní umlecké vzdlávání, Rámcový vzdlávací program pro jazykové vzdlávání, pípadn další. 2 Pro tvorbu ŠVP mohou školy využít tzv. Manuál pro tvorbu školních vzdlávacích program, který seznamuje s postupem tvorby ŠVP a uvádí konkrétní zpsoby zpracování jednotlivých ástí ŠVP s píklady. 5

6 Rámcové vzdlávací programy vycházejí z obecných princip, kterými jsou: nová strategie vzdlávání, která zdraz uje klíové kompetence, jejich provázanost se vzdlávacím obsahem a uplatnní získaných vdomostí a dovedností v praktickém život celoživotní uení základní vzdlávací úrove stanovená pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdlávání pedagogická autonomie škol a profesní odpovdnost uitel za výsledky vzdlávání 1.2 Specifické principy Rámcového vzdlávacího programu pro gymnaziální vzdlávání RVP GV: svým pojetím navazuje koncepn a obsahov na RVP ZV, podle kterého se realizuje povinné základní vzdlávání v nižším stupni víceletého gymnázia stanovuje základní vzdlávací úrove pro všechny absolventy gymnázií, kterou musí škola respektovat ve svém školním vzdlávacím programu specifikuje úrove klíových kompetencí, jíž by mli absolventi gymnázia dosáhnout vymezuje závazné oekávané výstupy na úrovni, kterou si mají všichni žáci v prbhu vzdlávání na gymnáziu osvojit podporuje komplexní pístup k realizaci vzdlávacího obsahu, vetn možnosti jeho vhodného propojování, a pedpokládá volbu rzných vzdlávacích postup, odlišných metod a forem výuky ve shod s individuálními potebami umož uje modifikaci vzdlávacího obsahu pro vzdlávání se speciálními vzdlávacími potebami RVP GV je otevený dokument, který mže být inovován podle mnících se poteb spolenosti, zkušeností uitel s realizací ŠVP i podle mnících se poteb a zájm. 6

7 ást B 3 1. Organizaní uspoádání vzdlávání v gymnáziu Stední vzdlání s maturitní zkouškou získá úspšným ukonením vzdlávacího programu v délce 4 let denní formy vzdlávání, vzdlávacích program šestiletého nebo osmiletého gymnázia, vzdlávacího programu nástavbového studia v délce 2 let denní formy vzdlávání nebo vzdlávacího programu zkráceného studia pro získání stedního vzdlání s maturitní zkouškou. Vzdlávání v šestiletém a osmiletém gymnáziu se lení na nižší stupe a vyšší stupe : Nižší stupe je tvoen prvními dvma roníky šestiletého gymnázia nebo prvními tymi roníky osmiletého gymnázia. Vyšší stupe je tvoen posledními tymi roníky šestiletého a osmiletého gymnázia. 2. Podmínky pijetí ke vzdlávání v gymnáziu Ke vzdlávání v gymnáziu se do tyletého vzdlávacího programu pijímají uchazei, kteí splnili povinnou školní docházku, nebo úspšn ukonili základní vzdlávání ped splnním povinné školní docházky a kteí pi pijímacím ízení splnili podmínky pro pijetí prokázáním vhodných schopností, vdomostí, zájm a zdravotní zpsobilosti. Do prvního roníku nižšího stupn osmiletého gymnázia se pijímají uchazei, kteí úspšn ukonili pátý roník základní školy a pi pijímacím ízení splnili podmínky pro pijetí; do šestiletého gymnázia se pijímají uchazei, kteí úspšn ukonili sedmý roník základní školy a pi pijímacím ízení splnili podmínky pro pijetí. Do prvního roníku vyššího stupn gymnázia se pijímají uchazei, kteí úspšn ukonili nižší stupe osmiletého nebo šestiletého gymnázia a pi pijímacím ízení splnili podmínky pro pijetí, a uchazei, kteí splnili povinnou školní docházku nebo získali základní vzdlání ped splnním povinné školní docházky a splnili podmínky pro pijetí pi pijímacím ízení. O pijetí uchazee ke vzdlávání v gymnáziu rozhoduje editel této školy. Zákon stanoví základní podmínky pijímání do gymnázia a hlavní zásady pro organizaci pijímacího ízení. V rámci pijímacího ízení mže editel rozhodnout o konání pijímací zkoušky, která musí vycházet z požadavk kladených na a v RVP ZV, zejména musí respektovat požadovanou úrove vdomostí a dovedností a vyjádenou oekávanými výstupy v RVP ZV. 3. Zpsob a podmínky ukonování vzdlávání v gymnáziu a získání dokladu o dosaženém stupni vzdlání Vzdlávání v gymnáziu se ukonuje maturitní zkouškou. Dokladem o dosažení stedního vzdlání s maturitní zkouškou je vysvdení o maturitní zkoušce, které je opateno doložkou o získání píslušného stupn vzdlání. Úelem maturitní zkoušky je ovit, jak žáci dosáhli cíl vzdlávání stanovených rámcovým a školním vzdlávacím programem, zejména ovit úrove klíových vdomostí, dovedností a postoj a, které jsou dležité pro jeho další vzdlávání nebo výkon povolání nebo odborných inností. Maturitní zkouška se skládá ze spolené a profilové ásti. Žák získá stední vzdlání s maturitní zkouškou, jestliže úspšn vykoná ob ásti maturitní zkoušky. Dokladem o vykonání maturitní zkoušky je vysvdení o maturitní zkoušce. Konkrétní zpsob realizace maturitní zkoušky stanovuje školský zákon a vyhláška ministerstva. 3 Text kapitoly vychází ze znní školského zákona. 7

8 ást C 1. Pojetí a cíle gymnaziálního vzdlávání Gymnaziální vzdlávání má y vybavit klíovými kompetencemi a všeobecným rozhledem na úrovni stedoškolsky vzdlaného lovka a tím je pipravit pedevším pro vysokoškolské vzdlávání a další typy terciárního vzdlávání, profesní specializaci i pro obanský život. Gymnázium má proto m vytváet dostatek píležitostí, aby si v prbhu gymnaziálního vzdlávání stanovené klíové kompetence osvojili, tj. umli vhodn zacházet se svými vdomostmi, dovednostmi a schopnostmi. V pojetí gymnaziálního vzdlávání tak pestávají hrát hlavní roli pouze vdomosti, ale získávají na dležitosti dovednosti, jak vdomosti uplatnit a využívat, jak rozvíjet poznávací schopnosti a schopnost celoživotního uení. Gymnaziální vzdlávání pitom rozvíjí a prohlubuje klíové kompetence a navazuje na oekávané výstupy vzdlávacích obor základního vzdlávání v RVP ZV a usiluje o kvalitativn vyšší stupe rozvoje osobnosti a. Gymnázium má usilovat o to, aby naplovalo tyto cíle (Varianta: Cíle gymnaziálního vzdlávání): utváet a rozvíjet klíové kompetence, vytváet u pedpoklady pro celoživotní uení, pipravit je pro další studium a pro uplatnní v pracovním život; podporovat celkový rozvoj osobnosti tak, aby se dokázali co nejlépe zapojit do demokratické spolenosti a projevovat se jako její aktivní obané; usilovat u o dotváení hodnotového systému obecn pijímaného spoleností, rozvíjet schopnost samostatn se rozhodovat, tvoiv a kriticky myslet, být tolerantní a zodpovdný, vážit si kulturních, duchovních a materiálních hodnot, chránit své duševní a fyzické zdraví a životní prostedí. Absolvent gymnázia by ml v prbhu gymnaziálního vzdlávání získat široký vzdlanostní základ a osvojit si klíové kompetence, které bude schopen dále rozvíjet v procesu celoživotního vzdlávání a získávání životních zkušeností. Takový profil absolventa vytváí m pedpoklady pro vysokoškolské a další studium, pro jejich adaptabilitu v rzných oborech a oblastech lidské innosti, pro pizpsobení se nov vznikajícím požadavkm na trhu práce i pro pípadné uplatnní v zahranií. RVP GV normativn stanovuje pouze obecný rámec gymnaziálního vzdlávání a umož uje školám profilovat se pomocí školních vzdlávacích program, v nichž mohou tento obecný rámec obohacovat podle vlastních vzdlávacích zámr, poteb a zájm i regionálních podmínek. V souladu se svou profilací si školy dotváí profil absolventa gymnázia podle specifik vlastních školních vzdlávacích program. S celkovým pojetím gymnaziálního vzdlávání souvisí i poteba vytváet pro každého a nároné a motivující studijní prostedí, uplat ovat pístupy a metody výuky podporující tvoivost a kritické myšlení, pohotovost a samostatnost a, využívat zpsoby diferencované výuky, nové organizaní formy, zaazovat integrované pedmty apod. 8

9 2. Klíové kompetence Klíové kompetence pedstavují soubor pedpokládaných vdomostí, dovedností, schopností, postoj a hodnot dležitých pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do spolenosti a budoucí uplatnní v život. Jejich pojetí vychází z obecn sdílených pedstav spolenosti o tom, které kompetence jedince pispívají k jeho spokojenému a úspšnému životu, a z hodnot spoleností obecn pijímaných. Žáci si stanovené klíové kompetence osvojují v celém prbhu gymnaziálního vzdlávání, piemž dále rozvíjejí ty klíové kompetence, které si osvojili bhem základního vzdlávání. Proces osvojování klíových kompetencí nelze chápat jako ukonený, jedná se o proces celoživotní. Klíové kompetence tvoí základ pro úspšný rozvoj pedpoklad pro celoživotní uení. Klíové kompetence neexistují izolovan, ale navzájem se prolínají a dopl ují. Aby si žáci klíové kompetence bhem vzdlávání skuten osvojili, musí k nim smovat a pispívat veškerý vzdlávací obsah, jehož pojetí na úrovni ŠVP by mlo vytváet pedpoklady pro efektivní využití osvojených vdomostí a dovedností, které budou žáci schopni dále uplatnit ve studiu, v zamstnání a v osobním život. V etap gymnaziálního vzdlávání jsou za klíové považovány tyto kompetence: kompetence k uení kompetence k ešení problém kompetence komunikativní kompetence sociální a personální kompetence obanské Kompetence k uení Žák: organizuje a ídí vlastní uení, a to pi samostatné i skupinové práci, plánuje, organizuje, ídí a hodnotí vlastní pracovní innost; motivuje se pro další uení a pozitivn hodnotí pínos uení pro svj život; efektivn získává poznatky a využívá k tomu rzné strategie uení; kriticky pistupuje k rzným zdrojm informací, získané informace hodnotí z hlediska jejich vrohodnosti, zpracovává je a využívá pi svém studiu a praxi; dopl uje si vdomosti a rozvíjí a prohlubuje dovednosti v procesu vzdlávání, propojuje je s již nabytými, systematizuje je a vdom využívá pro svj další rozvoj a uplatnní ve spolenosti; kriticky hodnotí pokrok pi dosahování cíl svého uení i práce, reaguje na hodnocení ze strany druhých a pijímá radu i kritiku. 9

10 Kompetence k ešení problém Žák: rozpozná problém, objasní jeho podstatu, rozlení ho na segmenty a navrhuje postupné kroky, pípadn varianty jeho ešení; využívá své individuální schopnosti a získané vdomosti a dovednosti pi samostatném ešení problém, orientuje se v nov vzniklých situacích a pružn na n reaguje; uplat uje základní myšlenkové operace (srovnávání, tídní, analýzu, syntézu, indukci, dedukci, abstrakci, konkretizaci, generalizaci), ale i fantazii, intuici a pedstavivost v poznávacích, uebních, pracovních a tvrích innostech; uplat uje pi ešení problém logické, matematické, empirické a heuristické metody s využitím odborného jazyka a symboliky; ovuje a kriticky interpretuje získané informace, pro své tvrzení najde dkazy a formuluje podložené závry, ovuje prakticky správnost metod zjišování pravdivosti rzných druh informací užívaných pi ešení problém; je otevený k poznávání nových a originálních postup a ešení problém, nachází rzné alternativy ešení, navrhuje varianty ešení problém a zvažuje jejich pednosti, rizika a možné negativní dsledky. Kompetence komunikativní Žák: efektivn a tvoiv využívá dostupných prostedk komunikace; pružn reaguje na rozvoj informaních a komunikaních technologií a využívá je pi komunikaci s okolním svtem; prakticky používá komunikativní dovednosti v dalším studiu i ve svém osobním, profesním a obanském život; rozumí sdlením rzného typu v rzných komunikaních situacích, správn interpretuje pijímaná sdlení a vcn argumentuje; používá s porozumním matematická a grafická vyjádení informací rzného typu; vyjaduje se jasn, srozumiteln a pimen ke komunikanímu zámru a komunikaní situaci v projevech mluvených i psaných; adekvátn vystupuje na veejnosti, pimen sebevdom se prezentuje v mluveném projevu. 10

11 Kompetence sociální a personální Žák: posuzuje své reálné fyzické a duševní možnosti, je schopen sebereflexe, odhaduje dsledky vlastního jednání a chování v nejrznjších situacích, své jednání a chování koriguje; stanovuje si cíle a priority s ohledem na své osobní schopnosti, zájmovou orientaci i životní podmínky; adaptuje se na mnící se životní a pracovní podmínky a podle svých schopností a možností je aktivn a tvoiv ovliv uje; pi práci v týmu uplat uje své individuální schopnosti, vdomosti a dovednosti; spolupracuje pi dosahování spolen stanovených cíl; organizuje spolenou innost, pijímá odpovdnost za svoji práci i práci ostatních, konstruktivn eší konflikty a pispívá k vytváení tvrí a podntné atmosféry; pispívá k vytváení hodnotných mezilidských vztah založených na vzájemné úct, toleranci a empatii; projevuje pozitivní vztah k vlastnímu zdraví, zale uje do svého života innosti podporující zdraví a zdravý životní styl. Kompetence obanské Žák: stanovuje si krátkodobé i perspektivní cíle vycházející nejen z vlastních poteb a zájm, ale i z poteb spolenosti a cílevdom je uskute uje; zodpovdn a tvoiv pistupuje k plnní svých povinností a úkol; je tolerantní, vstícný, otevený, ale i kritický k názorm druhých, chápe jejich poteby a postoje, respektuje rznorodost hodnot lovka; hájí svá práva i práva jiných, vystupuje proti jejich potlaování; vnímá, pijímá, vytváí a rozvíjí etické, kulturní a duchovní hodnoty, které nespoívají pouze v materiálním uspokojení lidských poteb; zaujímá odpovdné postoje k otázkám sociálním, kulturním, ekologickým a ekonomickým; poskytne úinnou pomoc a chová se zodpovdn v krizových situacích a v situacích ohrožujících život a zdraví lovka; rozhoduje se tak, aby svým chováním a jednáním neohrožoval a nepoškozoval sebe a jiné, pírodu, životní prostedí a hodnoty vytvoené lovkem; aktivn se zapojuje do obanského života svého okolí a spolenosti. 11

12 3. Vzdlávací oblasti Vzdlávací obsah je v RVP GV orientan rozlenn do osmi vzdlávacích oblastí, které se dále lení na obsahov blízké vzdlávací obory: Jazyk a jazyková komunikace (eský jazyk a literatura, Cizí jazyk) Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace vzdlávací oblast je souasn vzdlávacím oborem) lovk a píroda (Fyzika, Chemie, Biologie, Geografie, Geologie) lovk a spolenost (Obanský a spoleenskovdní základ, Historie) lovk a svt práce (lovk a svt práce vzdlávací oblast je souasn vzdlávacím oborem) lovk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tlesná výchova) Umní a kultura (Hudební obor, Výtvarný obor) Informaní a komunikaní technologie (Informaní a komunikaní technologie vzdlávací oblast je souasn vzdlávacím oborem) RVP GV vyle uje samostatn nkteré nové vzdlávací obory (lovk a svt práce, Výchova ke zdraví), a tím reflektuje dležitost tchto progresivních obor ve vzdlávání na gymnáziu a jejich potebnost pro další uplatnní v osobním i profesním život. Pi praktické realizaci není nicmén nutné vytváet z tchto vzdlávacích obor samostatné pedmty, pi dodržení podmínek stanovených pro integraci vzdlávacích obor (viz níže) mže škola vzdlávací obsah tchto obor funkn vlenit do ostatních pedmt ve svém ŠVP. Vymezený vzdlávací obsah tchto vzdlávacích obor musí však být naplnn v plném rozsahu. Jednotlivé vzdlávací oblasti jsou v úvodu vymezeny Charakteristikou vzdlávací oblasti, která vyjaduje postavení a význam vzdlávací oblasti v rámci gymnaziálního vzdlávání a její návaznost na úrove výstup dosažených v základním vzdlávání. Tato úrove musí být rovnž respektována pi pijímacím ízení do gymnázia a gymnaziální vzdlávání ji ve vzdlávacích oborech akceptuje jako výchozí stav. Na charakteristiku navazuje Cílové zamení vzdlávací oblasti. Napl ování cílového zamení vzdlávací oblasti pispívá u k osvojování a rozvíjení klíových kompetencí. Provázanosti mezi cílovým zamením vzdlávací oblasti, jejím obsahem a klíovými kompetencemi je dosahováno tím, že v procesu výuky je vytvoen dostatek píležitostí, aby žáci mohli dosáhnout oekávaných výstup, které jsou chápány jako podstatná souást utváení klíových kompetencí. Z tohoto dvodu mají oekávané výstupy innostní povahu a uivo je prostedkem k jejich dosažení. Škola musí sledovat napl ování tchto cílových zámr pi rozpracování vzdlávacího obsahu ve svém školním vzdlávacím programu a pi výbru vhodných metod a forem. Vzdlávací obsah je v RVP GV chápán jako propojený celek oekávaných výstup a uiva. mají povahu závazných a zárove ovitelných výsledk vzdlávání. Vyjadují stupe osvojení uiva, tzn. jakými žádoucími vdomostmi, dovednostmi, pípadn postoji a hodnotami má absolvent gymnázia disponovat. vypovídají nejen o znalosti fakt, pojm a postup, ale hlavn o jejich využívání pi komplexnjších myšlenkových procesech i praktických innostech. je v RVP GV strukturováno do jednotlivých tematických okruh, tematických celk, popípad do jednotlivých témat a školní vzdlávací program jej dále specifikuje tak, aby žáci na základ uiva dospli k oekávaným výstupm všech vymezených vzdlávacích obor. RVP GV stanovuje pouze úrove vzdlání závaznou pro všechny y, pedpokládá ovšem, že gymnázium m poskytne další vzdlávací nabídku podle jejich zájmu, zamení a vzhledem 12

13 k jejich budoucímu studiu nebo profesnímu uplatnní. Škola ve svém ŠVP rozpracovává vzdlávací obsah v takových krocích, aby žáci na konci studia dospli k oekávaným výstupm. RVP GV lení vzdlávací obsah v rámci vzdlávacích oblastí do jednotlivých vzdlávacích obor. V ŠVP bude obsah tchto vzdlávacích obor realizován formou uebních osnov vyuovacích pedmt. Vyuovací pedmty mohou být koncipovány jednak v tradiní podob (vyuovací pedmt v ŠVP je identický se vzdlávacím oborem v RVP), jednak mže být pi jejich koncipování využito integrace vzdlávacího obsahu. Pokud škola využije této možnosti, musí integrace vzdlávacího obsahu v ŠVP cílen smovat k tomu, aby m umož ovala lépe porozumt souvislostem a rozvíjela jejich schopnost nabyté vdomosti a dovednosti vzájemn propojovat. Na úrovni ŠVP je možné integrovat v první ad dílí tematické okruhy, celky a témata tak, aby byly maximáln podpoeny mezioborové vztahy. Vedle toho je možné integrovat také celé vzdlávací obory s tím, že v ŠVP bude zachována logika výstavby jednotlivých vzdlávacích obor a jejich didaktická specifika. Základní podmínkou integrace celých vzdlávacích obor je uitel s odbornou kvalifikací pro vzdlávací obory, které odpovídají charakteru vyuovaného všeobecn vzdlávacího pedmtu. 3.1 JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Charakteristika vzdlávací oblasti Význam vzdlávací oblasti spoívá pedevším v rozšiování vdomého užívání jazyka jako základního nástroje pro rozvíjení abstraktního myšlení a v prohlubování vyjadovacích a komunikaních schopností a dovedností vytváejících podklad pro všestranné efektivní vzdlávání. Jazykové vyuování umož uje m ve svých dsledcích poznávat duchovní bohatství národa a jeho tradice. Žáci se postupn uí ovládnout nejen jazyk sám, ale pedevším principy jeho užívání v rzných komunikaních situacích (a to v mluvené i písemné podob). Jazykové a stylizaní schopnosti a dovednosti a jim odpovídající komunikaní kompetence žáci rozvíjejí pod vedením uitele prostednictvím aktivního podílu na nejrznjších komunikaních událostech. Vzdlávací oblast jazyka a jazykové komunikace je napl ována vzdlávacími obory: eský jazyk a literatura a Cizí jazyky. Ve výuce eského jazyka a literatury žáci získávají pimené pouení o jazyku ve svém obsahu i rozsahu prohloubeném ve srovnání se základním vzdláváním jako východiska ke komunikaci v rzných, i nejnáronjších typech komunikát. To umožní vybudovat kompetence pro recepci a produkci komunikát a pro tení s porozumním, jež povede k hlubokým tenáským zážitkm. Uitel iniciuje hovory i úvahy o nich. Rozvoj tchto schopností a dovedností spolu s osvojením vymezených poznatk teoretických je dležitý nejen pro studium eštiny, ale obecnji, nebo v jazykovém ztvárnní je uloženo mnoho poznatk a nové myšlenky se obvykle vyjadují pirozeným jazykem. Osvojení cizích jazyk navazuje na poznání eského jazyka a má i podobné cíle postupné zvládání mluvených a psaných projev a vytváení komplexní komunikaní kompetence, jsou tu však i cíle specifické. Aktivní znalost cizích jazyk je v souasné epoše nezbytná jak z hlediska globálního, nebo pispívá k úinnjší mezinárodní komunikaci, tak i pro osobní potebu a, protože usnad uje pístup k informacím a k intenzivnjším osobním kontaktm, ímž umož uje vyšší mobilitu a. V souasné dob se ve výuce cizích jazyk vedle zprostedkování kognitivní výkonnosti a (jazykové vdomosti gramatické, lexikální, pravopisné, fonetické atd.) klade draz na motivaci a a jeho zájem o studium cizího jazyka. Vyuování cizím jazykm vede y k prohlubování komunikaních kompetencí získaných na základní škole (znalosti lingvistické, sociolingvistické, pragmatické). Vzdlávání v cizím jazyce navazuje na úrove jazykových znalostí a komunikaních dovedností A2 (podle Spoleného evropského referenního rámce pro jazyky) osvojenou na konci základního 13

14 vzdlávání a smuje k dosažení úrovn B2 4 (podle Spoleného evropského referenního rámce pro jazyky) pro první cizí jazyk: Dokáže porozumt hlavním myšlenkám složitých text týkajících se jak konkrétních, tak abstraktních témat vetn odborn zamených diskusí ve svém oboru. Dokáže se úastnit rozhovoru natolik plynule a spontánn, že mže vést bžný rozhovor s rodilými mluvími, aniž by to pedstavovalo zvýšené úsilí pro kteréhokoliv úastníka interakce. Umí napsat srozumitelné podrobné texty na širokou škálu témat a vysvtlit své názorové stanovisko týkající se aktuálního problému s uvedením výhod a nevýhod rzných možností. Ve druhém cizím jazyce je žádoucí dosažení jazykových znalostí a komunikaních dovedností odpovídajících úrovni B1 (podle Spoleného evropského referenního rámce pro jazyky): Rozumí hlavním myšlenkám srozumitelné vstupní informace týkající se bžných témat, se kterými se pravideln setkává v práci, ve škole, ve volném ase atd. Umí si poradit s vtšinou situací, jež mohou nastat pi cestování v oblasti, kde se tímto jazykem mluví. Umí napsat jednoduchý souvislý text na témata, která dobe zná nebo která ho/ji osobn zajímají. Dokáže popsat své zážitky a události, sny, nadje a cíle a umí strun vysvtlit a odvodnit své názory a plány. Cílové zamení vzdlávací oblasti Vzdlávání v dané vzdlávací oblasti smuje k utváení a rozvíjení klíových kompetencí tím, že vede a k: vnímání a užívání jazyka eského i cizího jako mnohotvárného prostedku ke zpracování a následnému pedávání informací, vdomostí a prožitk získaných z interakce se svtem a se sebou samým, k vyjádení vlastních poteb a k prezentaci názor i samostatného ešení problém a jako prostedku pro další samostatné celoživotní vzdlávání zvládání základních pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostedí a jejich respektování utváení všeobecného pehledu o spoleensko-historickém vývoji lidské spolenosti, který napomáhá k respektu a toleranci odlišných kulturních hodnot rzných jazykových komunit porozumní sob samému, pochopení své role v rzných komunikaních situacích a k vymezení vlastního místa mezi rznými komunikaními partnery tvoivé práci nejen s vcným, ale i s umleckým textem, jež vede k porozumní významové výstavb textu, k jeho posouzení z hlediska stylového, pozitivn psobícího na estetickou, emocionální i etickou stránku ovy osobnosti vytváení osobitého, objektivn kritického a celkov pozitivního vztahu k literatue a k vytváení návyku individuální etby umlecké a neumlecké literatury, které se pozdji projeví v celoživotní orientaci a formování hodnotových orientací, vkusových preferencí a k citlivému vnímání okolního svta i sebe sama 4 pro cizí jazyky se vztahují k deskriptorm Spoleného evropského referenního rámce B1 a B2. Úrove jazykové výuky bude rozpracována ve školním vzdlávacím programu, který zohlední jazykové znalosti dané školy. oznaené * jsou ureny pouze pro výuku 1. cizího jazyka (B2). 14

15 3.1.1 ESKÝ JAZYK A LITERATURA Vzdlávací obsah JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE odlišuje rzné variety národního jazyka a vhodn jich využívá ve svém jazykovém projevu v souladu s komunikaní situací na vybraných textech vyloží základní rysy eštiny a vysvtlí zákonitosti jejího vývoje i souasné vývojové tendence ovládá zásady spisovné výslovnosti a pro úinné dorozumívání vhodn užívá zvukové prostedky ei (modulace síly, výšky hlasu a tempa ei; umístní pízvuk a pauz, správné frázování) v mluveném projevu vhodn užívá nonverbálních prostedk ei a interpretuje je v ei v písemném i mluveném projevu volí vhodné výrazové prostedky podle jejich slohotvorného rozvrstvení, podle jejich funkce a ve vztahu k dané situaci, kontextu a k adresátovi; vysvtlí a odvodní význam slov v daném kontextu ve svém projevu uplatuje znalosti zásad eského pravopisu, tvarosloví a slovotvorných a syntaktických princip eského jazyka využívá znalostí o vtných lenech a jejich vztazích, o aktuálním lenní výpovdí a o druzích vt podle zámru mluvího k úinnému dorozumívání, logickému strukturování výpovdí a k odlišení zámru mluvího vhodn užívá a kombinuje jednotlivé funkní styly, slohové postupy a útvary používá rzné prostedky textového navazování vedoucí ke zvýšení srozumitelnosti, pehlednosti a logické souvislosti; rozlení text podle jeho obsahov tematické složky v mluveném projevu využívá základní principy rétoriky volí adekvátní komunikaní strategie, respektuje partnera a pizpsobuje se mu nebo s ním polemizuje; rozeznává manipulativní komunikaci a dovede se jí bránit posuzuje a interpretuje komunikaní úinky textu, svá tvrzení argumentan podpoí všestrannou analýzou textu zpracovává z odborného textu výtahy (výpisky, konspekty), anotace, shrnutí efektivn a samostatn využívá rzných informaních zdroj (slovníky, encyklopedie, internet) Obecné pouení o jazyku a ei jazyk a e, jazyková komunikace; myšlení a jazyk; národní jazyk a jeho útvary; eština a slovanské jazyky; jazyková kultura; základní vývojové tendence eského jazyka Zvuková stránka jazyka systém eských hlásek; zásady spisovné výslovnosti; zvukové prostedky souvislé ei Grafická stránka jazyka písmo, jeho vznik, vývoj a druhy; základní principy eského pravopisu a nejastjší odchylky od nich Slovní zásoba a tvoení slov jednotky slovní zásoby (vetn frazeologických); významové vztahy mezi slovy; rozšiování slovní zásoby; zpsoby tvoení slov; zmny ve slovní zásob; slovotvorný a morfematický rozbor slova Tvarosloví (morfologie) slovní druhy a jejich mluvnické kategorie a tvary 15

16 Skladba (syntax) základní principy vtné stavby (vtné leny a jejich vztahy); výpov jako jednotka komunikace (druhy výpovdí podle zámru mluvího, aktuální lenní výpovdi); souvtí; základy valenní a textové syntaxe Slohová charakteristika výrazových prostedk (zvukových, grafických, lexikálních, morfologických, slovotvorných, syntaktických) Text a styl, slohotvorní initelé objektivní a subjektivní Text (komunikát) a komunikaní situace prostedí, úastníci komunikace, jejich role Funkce komunikát sebevyjádení, apel, pesvdování, argumentace, kontakt aj. jako dominantní funkce komunikátu Míra pipravenosti, veejnosti, oficiálnosti, komunikace; mluvenost a psanost Komunikaní strategie adresnost, ohled na partnera (volba jazykového útvaru, prostedk verbálních a neverbálních; vyjadování pímé a nepímé, jazyková etiketa); jazyková hra, humor, komika Monolog a dialog odlišnosti monologu a dialogu, využití v textu; výstavba dialogu, vztah otázka odpov; druhy literárního dialogu; subjekty mimotextové a vnitrotextové (autor, tená, vyprav, lyrický hrdina, postavy); narativní postupy (e pímá, nepímá, nevlastní pímá, polopímá) Základní vlastnosti textu, principy jeho výstavby modifikace systémových syntaktických konstrukcí v textu; koherence textu (navazování, odkazování, tematické posloupnosti); lenní textu a jeho signály; odstavec a další jednotky, vzájemné vztahy text (intertextovost) Funkní styly styl prostsdlovací (konverzace, dopisy, telefonické rozhovory, komunikace ová); styl administrativní (úední písemnosti, doklady, formuláe; jednání s institucemi); styl odborný, zejména prakticky odborný (styl píruek, návod; práce s rejstíky); styl uební (uebních text, školních dialog); styl popularizaní (literatura faktu); styl publicistický (zpravodajské žánry, žánry psané a mluvené publicistiky); styl reklamy (prostedky psobení na adresáta); styl esejistický; druhy enických projev, píprava a realizace enického vystoupení, styl umlecké literatury (zasahuje do oddílu Literární komunikace) LITERÁRNÍ KOMUNIKACE rozliší umlecký text od neumleckého, nalezne jevy, které iní text umleckým objasní rozdíly mezi fikním a reálným svtem a popíše, jakým zpsobem se reálný svt promítá do literárního textu na konkrétních píkladech popíše specifické prostedky básnického jazyka a objasní jejich funkci v textu rozliší a specifikuje jednotky vyprávní (asoprostor, vyprav, postavy) a zhodnotí jejich funkci a úinek na tenáe rozezná typy promluv a vyprávcí zpsoby a posoudí jejich funkci v konkrétním textu pi interpretaci literárního textu ve všech jeho kontextech uplatuje prohloubené znalosti o struktue literárního textu, literárních žánrech a literárnvdných termínech identifikuje využití jednoho textu v textu jiném (intertextovost) a objasní jeho funkci a úinek na tenáe postihne smysl textu, vysvtlí dvody a dsledky rzných interpretací téhož textu, porovná je a zhodnotí, odhalí eventuální dezinterpretace textu rozliší texty spadající do oblasti tzv. literatury vážné, stedního proudu a literárního braku a svj názor argumentan zdvodní samostatn interpretuje dramatické, filmové a televizní zpracování literárních dl 16

17 vystihne podstatné rysy základních period vývoje eské i svtové literatury, významných umleckých smr, uvede jejich pedstavitele a charakterizuje a interpretuje jejich pínos pro vývoj literatury a literárního myšlení vysvtlí specifinost vývoje eské literatury a vyloží její postavení v kontextu literatury svtové (vzájemná inspirace, píbuznost, odlišnosti a jejich píiny) tvoiv využívá informací z odborné literatury, internetu, tisku a z dalších zdroj, kriticky je tídí a vyhodnocuje získané schopnosti a dovednosti tvoiv využívá v produktivních innostech rozvíjejících jeho individuální styl Základy literární vdy literární teorie, literární historie, literární kritika, poetika; interdisciplinárnost literární vdy; literatura a její funkce Metody interpretace textu interpretaní postupy a konvence, význam a smysl, popis, analýza, výklad a vlastní interpretace textu; tenáské kompetence; interpretace a peinterpretování Jazykové, kompoziní a tematické prostedky výstavby literárního díla tropy; figury; rytmus, rým a zvukové prostedky poezie; monolog, dialog, pímá a nepímá e, nevlastní pímá a polopímá e; typy kompozice; motiv, téma Text a intertextovost kontext, vliv a zpsoby mezitextového navazování a mezitextové komunikace (motto, citát, aluze), žánry založené na mezitextovém navazování (parodie, travestie, plagiát), hraniní rysy textu (pedmluva, doslov, ilustrace, obálka; autorský komentá, recenze) Vývoj literatury v kontextu dobového myšlení, umní a kultury funkce periodizace literatury, vývoj kontextu eské a svtové literatury; tematický a výrazový pínos velkých autorských osobností; literární smry a hnutí; vývoj literárních druh a žánr s drazem na moderní literaturu CIZÍ JAZYK Vzdlávací obsah RECEPTIVNÍ EOVÉ DOVEDNOSTI (POSLECH A TENÍ S POROZUMNÍM) rozumí hlavním myšlenkám složitých text * rozliší základní a rozšiující informace, identifikuje strukturu textu, zaznamená specifické a detailní informace rozliší v mluveném projevu jednotlivé mluví, identifikuje rzný styl, citové zabarvení, názory a stanoviska odvodí význam neznámých slov na základ již osvojené slovní zásoby, znalosti tvorby slov, internacionalism a kontextu užívá rzné techniky tení dle typu textu a úelu tení využívá rzné druhy slovník, encyklopedie, informativní literaturu pro cizí jazyky se vztahují k deskriptorm Spoleného evropského referenního rámce B1 a B2. Úrove jazykové výuky bude rozpracována ve školním vzdlávacím programu, který zohlední jazykové znalosti dané školy. oznaené * jsou ureny pouze pro výuku 1. cizího jazyka (B2). 17

18 PRODUKTIVNÍ EOVÉ DOVEDNOSTI (ÚSTNÍ A PÍSEMNÝ PROJEV) voln reprodukuje petený/vyslechnutý autentický text pochopí hlavní myšlenky sdlení i projevu v daném jazyce, vyjádí vlastní názor pednese souvislý referát, projev na dané téma, vypravuje dj dle vymezených témat* detailn popíše osobu, místo, pedmt, innost, situaci sestaví souvislý text na dané téma, vyjádí stanovisko k aktuálním problémm logicky a jasn strukturuje volný písemný projev, osobní i úední dopis, napíše osnovu, rozvrhne téma, hlavní body a myšlenky pizpsobí formu a obsah projevu pravdpodobnému tenái samostatn zpracuje práci vtšího rozsahu (referát, projekt, seminární práci) na základ studia materiál v daném cizím jazyce* využívá výkladové, pekladové a odborné slovníky oznaené * jsou ureny pouze pro výuku 1. cizího jazyka (B2). INTERAKTIVNÍ EOVÉ DOVEDNOSTI vyjádí a obhájí své názory a stanoviska písemnou i ústní formou a reaguje na podobná sdlení* reaguje adekvátn v bžných životních situacích, užívá vhodné výrazy i je opisným vyjádením nahradí komunikuje rychle, spontánn a usiluje o gramatickou správnost zahájí, vede a zakoní dialog/diskusi pi setkání s rodilými mluvími oznaené * jsou ureny pouze pro výuku 1. cizího jazyka (B2). REÁLIE ZEMÍ STUDOVANÉHO JAZYKA porovnává základní geografické, spoleensko-politické, ekonomické, kulturní a historické reálie s reáliemi R pracuje s vhodnými referenními materiály, vyhledává specifické informace vztahující se k reáliím, kultue a životu v zemích píslušné jazykové oblasti* uvede kulturní instituce a knihovny, které poskytují informace a materiály o zemích píslušné jazykové oblasti charakterizuje významná období, významné autory a díla literatury píslušné jazykové oblasti* te ukázky odpovídající náronosti (povídky, básn, texty kratšího rozsahu v zjednodušené verzi cca 3000 slov i v originále) a pracuje s peteným textem oznaené * jsou ureny pouze pro výuku 1. cizího jazyka (B2). RECEPTIVNÍ, PRODUKTIVNÍ A INTERAKTIVNÍ EOVÉ DOVEDNOSTI spoleenské a zdvoilostní fráze (pozdrav, prosba, podkování, oslovení, rozlouení, pedstavování) 18

19 postoj nebo názor (souhlas, nesouhlas, svolení, odmítnutí, zákaz, možnost/nemožnost, nutnost, schopnost) emoce (libost/nelibost, zájem/nezájem, zklamání, pekvapení, obava, vdnost, sympatie, lhostejnost) morální stanovisko (omluva, odpuštní, pochvala/pokárání, lítost) pokyn k innosti (žádost, pání, prosba, nabídka, výzva, rada, pozvání, doporuení) vlastní písemný projev a odpov (vzkaz, pozdrav, pání, blahopání, pozvání, osobní dopis, úední dopis žádost, inzerát, strukturovaný životopis) delší písemný projev (vypravování, úvaha, esej, popis apod.) struné zaznamenání teného i slyšeného textu TEMATICKÉ OKRUHY mezilidské vztahy, osobní charakteristika, kultura a umní, sport, bydlení, obchody a služby, stravování, pée o zdraví, cestování, škola a studium, zamstnání, lovk a spolenost píroda, životní prostedí, vda a technika sociokulturní aspekty specifická témata (daná zamením školy) REÁLIE ZEMÍ STUDOVANÉHO JAZYKA význam studovaného cizího jazyka a kultury dané jazykové oblasti reálie píslušné jazykové oblasti (geografické údaje, historie, spoleensko-politická charakteristika, ekonomika a kultura) vztahy R a zemí dané jazykové oblasti literatura dané jazykové oblasti (významná díla, autoi) vda, technika, umní a sport v zemích dané jazykové oblasti (významné osobnosti, díla, úspchy) život v zemích dané jazykové oblasti (rodina, vzdlání, práce, volný as, zvyky, tradice a obyeje) regionální jazykové odchylky* autentické materiály ze zemí studovaného jazyka (encyklopedie, odborné publikace a texty, noviny, asopisy, beletrie, rozhlas, televize, filmy, internet) 19

20 3.2 MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Charakteristika vzdlávací oblasti Výuka matematiky v gymnáziu rozvíjí a prohlubuje pochopení a využití kvantitativních a prostorových vztah reálného svta, utváí kvantitativní a geometrickou gramotnost. Zpsob matematického myšlení a zdvod ování, vytváení hypotéz a deduktivních úvah je prostedkem pro nové a hlubší poznání a je pedpokladem dalšího studia. Výuka matematiky umož uje m pochopit, že matematika je nezastupitelným prostedkem v modelování a pedpovídání reálných jev. Osvojené matematické pojmy, vztahy a procesy napomáhají m proniknout do podstaty oboru, propojovat jednotlivé tematické okruhy, objevovat harmonii a pvab matematiky. Matematické vzdlávání napomáhá rozvoji abstraktního a analytického myšlení, rozvíjí logické usuzování, uí srozumitelné a vcné argumentaci. Tžišt výuky spoívá v aktivním osvojení strategie ešení úloh a problém, v ovládnutí nástroj potebných pro vysokoškolské studium i v bžném život, v pstování schopnosti aplikace. Studium matematiky pispívá k tomu, aby žáci byli schopni hodnotit správnost postupu pi odvozování tvrzení, odhalovat klamné závry, zvažovat rizika pedkládaných dkaz. Bhem studia si žáci uvdomují, že matematika nachází uplatnní v mnoha oborech lidské innosti (nap. v ekonomii, technice, sociologii aj.), že je ovliv ována vnjšími podnty (napíklad z oblasti pírodních vd) a že moderní technologie jsou užiteným pomocníkem matematiky. Žáci poznávají, že matematika je souástí naší kultury a je výsledkem složitého multikulturního historického vývoje spojeného s mnoha významnými osobnostmi lidských djin. Cílové zamení vzdlávací oblasti Vzdlávání v dané vzdlávací oblasti smuje k utváení a rozvíjení klíových kompetencí tím, že vede a k: osvojování základních matematických pojm a vztah postupnou abstrakcí a zobec ováním na základ poznávání jejich charakteristických vlastností urování a zaazování pojm, k analýze a zobec ování jejich vlastností vytváení zásoby matematických pojm, vztah, algoritm a metod ešení úloh a k využívání osvojeného matematického aparátu analyzování problému a vytváení plánu ešení, volb správného postupu pi ešení úloh a problém, vyhodnocování správnosti výsledku vzhledem k zadaným podmínkám práci s matematickými modely, k vdomí, že k výsledku lze dospt rznými zpsoby rozvoji logického myšlení a úsudku, vytváení hypotéz na základ zkušenosti nebo pokusu, jejich ovování nebo vyvracení pomocí protipíklad pochopení vzájemných vztah a vazeb mezi okruhy uiva a aplikaci matematických poznatk v dalších vzdlávacích oblastech pesnému vyjadování a zdokonalování grafického projevu, porozumní matematickým termínm, symbolice a matematickému textu zdvod ování matematických postup, obhajob vlastního postupu rozvíjení dovednosti pracovat s rznými reprezentacemi užívání kalkulátoru a moderních technologií k efektivnímu ešení úloh a k prezentaci výsledk rozvíjení zkušeností s matematickým modelováním (k innostem, kterými se uí poznávat a nalézat situace, v nichž se mže orientovat prostednictvím matematického popisu), k vyhodnocování matematických model, k poznávání mezí jejich použití, k vdomí, že realita je složitjší než její matematický model, že daný model mže být vhodný pro více situací a jedna situace mže být vyjádena rznými modely 20