ELEKTRICKÉ PŘÍSTROJE SILNOPROUDÉ studijní text pro E4 1. Základní pojmy a rozdělení elektrických přístrojů

Transkript

1 ELEKTRICKÉ PŘÍSTROJE SILNOPROUDÉ studijní text pro E4 1. Základní pojmy a rozdělení elektrických přístrojů Základní pojmy: Elektrické přístroje jsou prvky elektrického obvodu, které slouží na ovládání toku el. energie. Rozmanitost el. přístrojů je velká. Jednu z nejpočetnějších skupin tvoří přístroje určené ke spínání el. obvodů (spínací přístroje), mnoho druhů mají i přístroje pro ochranu el. obvodů proti nadproudům (jisticí přístroje) a přepětím (svodiče přepětí). Rozvaděč je zařízení pro rozvod el. energie obsahující spínací, jisticí, měřicí i jiné přístroje. Rozvodna je větší technický celek obsahující spínací přístroje, transformátory, rozváděče, budovy atd., slouží k propojení částí elektrizační soustavy. K el. přístrojům lze přiřadit i zařízení pro bezkontaktní spínání a regulaci toku el. energie statické měniče. Rozdělení el. přístrojů: Spínací přístroje nízkého napětí (dále jen nn) užívají se v sítích nízkého napětí do 1000 V nesamočinné spínání kontaktů se realizuje působením vnější síly na ovládací mechanismus stykače, relé mechanismus je ovládán obvykle prostřednictvím elektromagnetu Jisticí přístroje nízkého, popř. vysokého napětí jistí proti nadproudům nebo přepětím jističe samočinně vypínají při nadproudech proudové chrániče samočinně vypínají při vzniku poruchového proudu tekoucího mimo obvod pojistky samočinně vypínají při nadproudech svodiče přepětí omezují přepětí a svádějí jeho náboj do země. Spínací přístroje vysokého, velmi vysokého a zvlášť vysokého napětí (dále jen vn a vvn) rozdělují se dále podle vypínací schopnosti, tj. proudu, který mohou vypnout; nejdůležitější skupiny jsou: odpojovače - vypínají bez zatížení odpínače vypínají provozní proudy výkonové vypínače vypínají nadproudy, zvláště zkraty. 2. Spínací technika, teorie oblouku Spínání je souhrnný název pro zapínání a vypínání. Zapínání (uzavření el. obvodu spínačem) nepřináší obvykle větší problémy. Vypínání je přechodový jev, kdy se impedance obvodu v krátké době výrazně změní z hodnoty relativně malé na prakticky nekonečnou. Může být bezobloukové, ale v silnoproudých obvodech je obvykle doprovázeno vznikem obloukového, popř. doutnavého výboje. Ke vzniku výboje je nutná ionizace. Ionizované prostředí je schopno vést velké proudy i na dráze o malém průřezu s malým odporem. Nárazová ionizace: probíhá po oddálení kontaktů v důsledku působení elektrického pole od určité (kritické) intenzity E v mezikontaktovém prostoru. Doutnavý výboj: vznikne tehdy, nemůže-li vlivem vlastností obvodu vzniknout proud větší než asi 0,3 A. Katoda, z níž vystupují elektrony, zůstává studená. Ionizace je především nárazová, je k ní potřeba poměrně velké napětí (300 V). Jeho největší část je katodový úbytek, v trupu výboje je spád napětí malý a lineární, úbytek u anody je rovněž relativně malý. Tepelná ionizace: elektrony vystupují z katody vlivem vysoké teploty. Spolupůsobí přitom elektrické pole, ale hodnota potřebná k ionizaci je mnohem menší, takže je menší i úbytek napětí u katody a na celém výboji. Obloukový výboj může vzejít z doutnavého při vyšších hodnotách proudu, kdy proudová hustota a ionizační pochody jsou tak značné, že se rozžhaví elektrody i sloupec výboje mezi nimi. Ionizace je Elektrické přístroje 1

2 především tepelná, tedy efektivnější. Oblouk ale může také vzniknout bez doutnavého výboje přímo díky tepelné ionizaci, např. v pojistkách či kontaktových přístrojích, při hodnotách napětí mnohem nižších než doutnavý výboj. I u oblouku je rozložení napětí podél oblouku nelineární, v blízkosti elektrod (kontaktů) jsou větší úbytky napětí. Úbytek u anody je 5 10 V, u katody 5 15 V (obrázek vlevo). Struktura průřezu oblouku: tenké jádro s vysokou proudovou hustotou a teplotou (nad 5000 K), obal s klesající teplotou směrem k povrchu (obrázek vpravo). Statická voltampérová charakteristika oblouku má přibližně hyperbolický průběh a závisí na jeho délce. Oblouk má činný charakter, avšak nelineární odpor se s rostoucím proudem snižuje. Poloha charakteristika závisí na délce oblouku (obr. vlevo). Při vyšších proudech se již obloukové napětí oproti idealizovanému tvaru křivky prakticky nemění a oblouk syčí. Stejnosměrný oblouk hoří stále, střídavý zhasíná vždy při průchodu proudu nulou (nesleduje statickou charakteristiku). Uhasnutí vždy v nule může usnadnit jeho uhašení. V obvodu se zdrojem a zatěžovacím odporem R s lineární charakteristikou podle obr. vpravo může oblouk hořet stabilně jen v bodě A. Bod B je labilní, oblouk buď zhasne, nebo přejde do bodu A. Vypínání stejnosměrných obvodů Podmínka uhašení oblouku: zvýšení napětí na oblouku blízko k napětí zdroje. To lze dosáhnout natažením oblouku do délky rozdělením na řadu dílčích oblouků chlazením (či kombinací některých způsobů). 1 2 Ve spínači se přeměňuje na teplo energie nahromaděná v indukčnostech obvodu W = LI. Při 2 di vypínání zaniká proud a v obvodu se indukuje spínací přepětí u i = L, které závisí na strmosti dt proudu rychlejší vypnutí přináší s sebou větší přepětí (obr. vlevo). Elektrické přístroje 2

3 Vypínání střídavých obvodů Mohou se objevit dva případy: Vypínání se synchronizací: oblouk hoří až do průchodu proudu nulou, kdy uhasne. Pak se zajistí, aby se opětovně nezapálil. Podmínka: obnovení elektrické pevnosti mezikontaktového prostoru tak, aby rostla rychleji než zotavené napětí u zot, tj. napětí na kontaktech spínače (obr. vpravo). To lze dosáhnout intenzivní deionizací mechanickým odnášením iontů vyfouknutím intenzivním chlazením nastávají rekombinace iontů Vypínání s odtržením: oblouk nemá dost energie pro dohoření do nuly a zaniká s velkou strmostí již dříve. Tím se shoduje s vypínáním stejnosměrného proudu, vzniká spínací přepětí. 3. Zhášecí systémy spínacích přístrojů Mžikové vypínání Spočívá v akumulaci energie pohonu spínacího přístroje v pružině a jejím náhlém uvolnění. Dojde tak k rychlému oddálení kontaktů, což napomáhá uhašení oblouku. Některé spínače (např. nesamočinné nn) používají pouze mžikové vypínání. Magnetické vyfukování Využívá Ampérova zákona na oblouk v magnetickém poli působí síla F = I (l x B), která ho natahuje a vhání do zhášecí komory. Magnetické pole vytváří permanentní magnet (použitelné pouze pro stejnosměrné obvody) elektromagnet protékaný vypínaným proudem (menší proud slabší účinek) vhodné zakřivení proudové dráhy (např. o 180 nebo 90 ) Zhášecí komory Vhání se do nich a následně zháší oblouk vlivem zvýšení obloukového napětí. Jsou to např. izolační štěrbinová komora natažení oblouku a chlazení komora s kovovým roštem či deionová komora oblouk se tříští a dělí na dílčí oblouky Užití: stykače, jističe, stejnosměrné výkonové vypínače. Cizí zhášecí prostředky Kapalné a plynné látky zaručují deionizaci a obnovení elektrické pevnosti prostoru mezi kontakty po zhasnutí střídavého oblouku. Jde zejména o vzduch, stlačený vzduch olej plyn SF 6 vysoká el. pevnost, chladivost; nejmodernější výkonové vypínače vn a vvn na střídavý proud a zapouzdřené rozvaděče. Křemičitý písek SiO 2 žárem oblouku se taví a chladí oblouk, zvyšuje obloukové napětí; stejnosměrný i střídavý proud; pojistky. Elektrické přístroje 3

4 Vakuum neobsahuje nosiče proudu ionty, oblouk v něm nehoří; odtržení proudu; vakuové vypínače vn. 4. Kontakty Druhy styku kontaktů Je třeba najít kompromis mezi přítlačným tlakem a opotřebením. Styk bodový a plošný z tohoto pohledu vyhovuje méně, používá se především přímkový styk. Pojmenování druhů styku je zidealizované, vlivem nerovností povrchu se kontakty dotýkají v malých náhodně rozložených ploškách. Stykový odpor Jde o odpor v místě styku kontaktů, skládá se z úžinového odporu (obr.) vlivem zmenšení průřezu a přechodového odporu cizích vrstev vlivem nečistot a oxidů. Závislost stykového k odporu na přítlačné síle se vypočítá podle vztahu R s =, kde konstanta k závisí na materiálu a n F poměrech v místě styku a n na druhu styku. Provedení kontaktů Rozlišujeme vždy pevný a pohyblivý kontakt. Základní druhy dle uspořádání: nožové, lamelové, palcové, můstkové, růžicové. Materiál kontaktů Kontakty hlavní dobře vedou proud, špatně odolávají oblouku měď, postříbřená měď, slitiny mědi. Kontakty opalovací při vypínání se na ně elektrodynamickými silami přenáší oblouk wolfram, molybden, uhlík. Spékané kovy dobré vlastnosti v obou směrech, složka vodivá a vysokotavitelná. Svaření kontaktů Může nastat vlivem nedovoleného oteplení (při náhlém vývinu asi 200 J tepla v místě styku) při vypínání vlivem oblouku při sepnutém kontaktu vlivem průchodu zkratového proudu stykovým odporem. Při nevhodném uspořádání kontaktů mohou elektrodynamické síly působící ve směru oddálení kontaktů zvýšit stykový odpor a zapříčinit jejich svaření. 5. Spínací přístroje nízkého napětí nesamočinné Nesamočinné spínací přístroje nn představují nejrozsáhlejší skupinu spínacích přístrojů vůbec. Nejsystematičtější rozdělení je podle konstrukce. Nožové spínače nožové kontakty, dvojitý nebo jednoduchý nůž se zasouvá do jednoduchého nebo lamelového pevného kontaktu, může mít i opalovací nůž. Mechanismus pákový či kloubový. Užití: v rozvodnách nn. Otočné spínače pevná a rotační část Elektrické přístroje 4

5 válcové otočná část nese kontaktové segmenty, pevná má palcové kontakty. Užití: spínání motorů, přepínání Y D aj. vačkové otočná část s vačkou spíná dvojice kontaktů na pevné části; bývá více spínacích jednotek. Velká rozmanitost. Užití: spínání motorů a jiných spotřebičů, spínání obvodů v určitém pořadí. válcový spínač vačkový spínač stiskací spínač Tlačítkové spínače můstkové kontakty, spínají se tlakem, popř. tahem. stiskací spínače - troj- či jednopólové. Užití: spínání motorů, hlavní domovní spínače, slaboproudé obvody. tlačítka jen jedna stabilní poloha, zapínací či vypínací kontakt; tlačítkový ovladač spojení více tlačítek do jednoho celku. Užití: ovládací a signalizační obvody. Domovní instalační spínače jsou určeny do domovních instalací; rozdělení je podle ovládacího systému (kolébkové, páčkové, otočné), podle způsobu montáže (zapuštěné nástěnné), podle krytí (obyčejné, do vlhka, venkovní, nepromokavé), podle počtu pólů, podle řazení. Ostatní spínače ty, které nebyly zařazeny výše, např. mikrospínače malý zdvih kontaktů, slaboproudé aplikace koncové spínače na omezení pohybu elektricky poháněných zařízení tlakové spínače spínají změnou tlaku plynu či kapaliny plovákové spínače ovládání a signalizace výšky hladiny rtuťové spínače spínají naklápěním baňky se rtutí 6. Stykače a relé Stykače Stykač je samočinný spínač nízkého napětí s jednou klidovou polohou, obvykle vypnutou. Zdrojem síly potřebné na spínání je obvykle elektromagnet. Stykače slouží zejména k dálkovému spínání spotřebičů pomocí tlačítek ke spínání obvodů pomocí koncových, tlakových, plovákových aj. spínačů ve spojení s tepelným relé k jištění proti přetížení Rozsah proudů je velmi široký, od jednotek do tisíců ampér. Třída stykače určuje mechanickou trvanlivost kontaktů, např. třída miliónů sepnutí Kategorie použití charakterizuje různé spínací podmínky, např. AC 1 spínání střídavé neinduktivní zátěže, AC 3 spínání asynchronních motorů s kotvou nakrátko. Funkční části stykačů hlavní kontakty silové, obvykle zapínací, můstkové nebo palcové zhášecí systém deionová zhášecí komora (střídavé), magnetické vyfukování (stejnosměrné), u malých stykačů nemusí být pomocné kontakty pro ovládací a signalizační obvody, můstkové stykačový elektromagnet zdroj pohybové energie a přítlačné síly kontaktů; střídavý magnetický obvod z plechů, závit nakrátko; stejnosměrný mag. obvod z plného železa. tepelné relé působí při přetížení silového obvodu, kdy prostřednictvím vypínacího pomocného kontaktu vypíná elektromagnet a tím silový obvod. Modulový systém umožňuje sestavit kombinaci z příslušenství podle požadavků na funkce (příklad na obr. na další stránce) Zvláštní druhy stykačů stykače vn, vakuové stykače, stykače s pneumatickým pohonem apod. Elektrické přístroje 5

6 Relé Relé je elektromagneticky ovládaný spínač určený pro spínání menších proudů, než stykač. pomocné relé pomocí nepatrného proudu ovládacího elektromagnetu svými kontakty spíná obvod s větším proudem; zvláštní konstrukce do desek s plošnými spoji časové relé zapíná, vypíná nebo zapíná i vypíná obvody s časovým zpožděním návěstní relé slouží k optické signalizaci stavu tepelné relé odlišná konstrukce; tepelná spoušť reaguje na nadproud a po určité době vypíná kontakt. 7. Jističe a chrániče Jističe Jističe jsou spínací přístroje nízkého napětí, které samočinně vypínají při nadproudu. Nadproud: zkrat (I k >> I n ) přetížení (I k > I n ) Vypínací charakteristiky: závislost vypínacího času t v na nadproudu násobku jmenovitého proudu x I n osy jsou logaritmické, aby se znázornily veličiny ve velkém rozmezí hodnot Skládají se z části časově závislé a časově nezávislé. Druhy charakteristik: B jištění zařízení, kde nevznikají proudové nárazy (vedení, tepelné spotřebiče) C jištění zařízení, kde vznikají proudové nárazy (motory s lehkým rozběhem, skupiny žárovek) D jištění zařízení, kde vznikají velké proudové nárazy (motory s těžkým rozběhem, transformátory) Elektrické přístroje 6

7 Kompaktní jističe (obr.): spouště: elektromagnetická - proti zkratu (časově nezávislá), tepelná (bimetalová) proti přetížení (časově závislá) kontaktní systém zhášecí systém deionová zhášecí komora (střídavé); magnetické vyfukování (stejnosměrné) Výkonové jističe: Spouště: tepelná a elektromagnetická, anebo elektronická (lze nastavit vypínací charakteristiky) Další příslušenství (často volitelné): zapínací spoušť (umožňuje místní či dálkové zapnutí), napěťová vypínací (po přivedení napětí jistič vypne), podpěťová (vypíná při poklesu napětí), střadačový a ruční pohon (napínání pružin), signalizační spínače (pomocné kontakty) Chrániče (Jde pouze o proudové chrániče, napěťové jsou zastaralé a neužívají se.) Proudové chrániče jsou samočinné spínací přístroje nízkého napětí, které samočinně vypínají, jestliže reziduální proud dosáhne jmenovité hodnoty (nebo vyšší). Reziduální (rozdílový, poruchový) proud efektivní hodnota z fázorového součtu všech proudů tekoucích hlavním obvodem (diferenciálním transformátorem). Princip: v bezporuchovém stavu je součet proudů primárních vodičů diferenciálního transformátoru nulový, tudíž v mag. obvodu není mag. tok. Při poruše je součet proudů nenulový, vznikne mg. tok, do měřicího vinutí se indukuje napětí a vybavovací relé připojené k tomuto vinutí vypíná. Chrániče slouží dle normy jako ochrana před nebezpečným dotykem neživých částí (reziduální proud I d ), ale mohou ochránit, a to je hlavní, i při dotyku se živou částí (reziduální proud I c ). Jmenovité reziduální proudy bývají často 10 nebo 30 ma, kdy již mohou dobře ochránit člověka. Reziduální proudy nemusejí být jen střídavé, ale např. pulsující, fázově řízené, hladké stejnosměrné. Pak je nutno chránič vybavit elektronickou spouští, která reaguje na ostatní druhy poruchových proudů. Elektrické přístroje 7

8 8. Pojistky nízkého a vysokého napětí Pojistky jsou nejstarší jisticí přístroje pro jištění el. obvodů proti nadproudům. Nejrozšířenější jsou pojistky s křemičitým pískem. Princip: při nadproudu dojde k přerušení tavného vodiče, vznikne oblouk, který taví písek, oblouk je chlazen odvodem tepla, čímž roste obloukové napětí a oblouk zhasne. Úprava tavného vodiče pro přerušení (na obr.): zmenšení průřezu, perforace, nanesení pájky. Porovnání pojistek s jističi: Pojistky jistí výborně proti zkratu, hůře proti přetížení; jsou jednorázové, neopravitelné; mají obvykle vyšší vypínací schopnost (proud, který mohou bez poškození přerušit); mají vždy omezující charakter vypínají s odtržením proudu. Vypínací charakteristiky lze velmi hrubě rozdělit na normální čili rychlé (na obr.) a pomalé, i když je jich celá řada. Pojistky nn: závitové nn pojistkový spodek s vymezovacím kroužkem kvůli nezaměnitelnosti patrony za vyšší hodnotu, hlavice, nejčastěji závit E27, vlastní pojistka - patrona s indikátorem stavu (terčík); řada jmenovitých hodnot a barvy; jištění jednotlivých okruhů. nožové nn pojistkový spodek, patrona s indikátorem stavu (plíšek), nevyžaduje se nezaměnitelnost (výměna jen odborníkem); vysoká vypínací schopnost; jištění skupin okruhů, budov. válcové nn velmi rychlé pro jištění polovodičů automobilové trubičkové vzduchové (přístrojové) aj. Pojistky vn: válcové výkonové pojistkový spodek, patrona s indikátorem stavu; jištění vývodů vn, přístrojových transformátorů vn, v pojistkových odpínačích. 9. Přepětí Přepětí Přepětí je jakékoliv napětí vyšší než tzv. nejvyšší napětí soustavy U nej, což je hodnota přiřazená ke jmenovitému napětí U n. (Např. v soustavě s U n = 22 kv je U nej = 25 kv). Přepětí může nastat mezi fázovými vodiči navzájem nebo mezi fázovým vodičem a zemí. Přepětí může způsobit poškození či zničení el. zařízení i úraz el. proudem. Druhy přepětí Provozní přepětí o spínací přepětí vznikají při spínacích pochodech, mají oscilační charakter, jde o přechodové jevy (viz kap. 3); největší jsou při vypínání kapacit, malých induktivních proudů a zkratů. o dočasná přepětí vznikají při změnách některých parametrů sítí, mají relativně dlouhé trvání při síťové frekvenci; příklady: dlouhé vedení velmi vysokého vedení naprázdno, ztráta zatížení, zemní spojení v soustavách vysokého napětí s izolovaným uzlem. Atmosférická přepětí vznikají přo atmosférických výbojích blescích; Druhy úderů: přímý úder do fázového vodiče (nejnebezpečnější) Elektrické přístroje 8

9 nepřímý úder do zemnícího lana či v blízkosti vedení a naindukování přepětí nepřímý úder do stožáru či zemnícího lana a zpětný přeskok po izolátoru nepřímý úder v atmosféře a uvolnění náboje vázaného na vedení nabitým mrakem. Charakter přepětí: rázová vlna se strmým čelem šířící se od místa vzniku na obě strany příklad rázové vlny Ochrana proti přepětí Je úkolem svodičů přepětí. Spočívá ve snížení napěťové hladiny na fázových vodičích na určitou úroveň, která již zařízení neohrozí tzv. ochrannou hladinu. To se provede ve svodiči krátkodobým spojením fázového vodiče se zemí přes minimální impedanci či výbojem (obloukem) to musí vzniknout dostatečně rychle, aby se přepětí nedostalo za svodič. Do země pak teče proud v řádu desítek A až stovek ka. Toto spojení se po svedení náboje přepětí do země, kdy svodičem protéká již jen menší, tzv. následný proud vyvolaný síťovým napětím, přeruší. 10. Svodiče přepětí Účel použití svodičů: snížit přepětí vzniklé účinkem blesku (atmosférické) nebo vlivem provozu sítě (spínací) na hodnotu, která nepoškodí elektrická zařízení; svést proud vyvolaný přepětím do země. Princip: svodič se připojí mezi fázový (i střední) vodič a zem. Jeho impedance je velmi vysoká. Při vzniku přepětí se sníží impedance rychle na minimální velikost, jde prakticky o zkrat. Náboj přepětí se prostřednictvím proudu odvede svodičem do země. Poté se impedance svodiče opět zvýší na původní hodnotu, čímž se přeruší následný proud vyvolaný sítí a obnoví se izolační stav. Svodiče přepětí nízkého napětí Důležité pojmy: svodič přepětí SPD (Surge Protective Device); zóny ochrany před bleskem - LPZ (Lightning Protection Zone); zbytkové napětí, napěťová ochranná hladina nejvyšší napětí, které se může objevit na svodiči; maximální impulsní proud nejvyšší hodnota proudu, který svodič spolehlivě odvede; následný proud proud tekoucí svodičem ze sítě po svedení přepětí do země; proudová rázová vlna amplituda proudu, doba čela a týlu, nejblíže přírodnímu průběhu bleskového proudu je vlna 10/350. Elektrické přístroje 9

10 Koordinace svodičů: Při ochraně budov je nutno svodiče odstupňovat (koordinovat); jen tak se zaručí svedení větší části náboje do země a postupné snížení ochranné hladiny na potřebnou mez. Koordinace vychází z rozdělení chráněného objektu na zóny ochrany před bleskem (LPZ Lightning Protection Zone). SPD typ 1 (svodič bleskových proudů): umisťuje se na rozhraní LPZ 0 a LPZ 1, tj. na vstup do budovy, kde je hlavní rozváděč. Svede velký impulsní proud (odvede do země nejvíc energie), ale vykazuje i vysokou napěťovou ochrannou hladinu (např. 4 kv). Poskytuje základní stupeň ochrany před bleskem a přepětím. SPD typ 2: umisťuje se na rozhraní LPZ 1 a 2, např. v podružných rozváděčích uvnitř budovy, kde jsou již účinky přepětí zmírněny. Nemusí se dimenzovat na tak velký impulsní proud, mají nižší ochrannou napěťovou hladinu (2,5 kv). Pro správnou koordinaci ochran se předpokládá mezi SPD typu 1 a 2 vedení s jistou minimální indukčností (délkou), které lze nahradit přídavnou tlumivkou. Dnes se nabízejí i kombinované ochrany typu 1 a 2 jako jeden přístroj. SPD typ 3: může poskytovat jemnou ochranu koncových zařízení, např. jednotlivých zásuvkových obvodů nebo jednotlivých spotřebičů. Umožňuje další snížení ochranné napěťové hladiny (1,5 kv). v podružných rozvaděčích. Součástky používané ve svodičích: Přepěťová ochrana obsahuje alespoň jeden nelineární, napěťově závislý prvek. Často se používá kombinace několika prvků dohromady, aby se zajistily optimální vlastnosti. Nelineárním prvkem může být součástka s voltampérovou charakteristikou podle obrázku vpravo. Jsou dvě možnosti provedení: A prvek spínající, např. jiskřiště, plynem plněná výbojka (bleskojistka) B prvek omezující napětí, například varistor nebo supresorová dioda. Elektrické přístroje 10

11 Jiskřiště Jiskřiště tvoří elektrody, na kterých vzniká oblouk; ten se musí jako následný proud spolehlivě uhasit. Otevřené jiskřiště - vyfukuje oblouk, musí se na to brát ohled při instalaci. Zapouzdřené jiskřiště - nevyfukuje oblouk, jsou různé konstrukce, např. s klouzavým výbojem, zhášeným zplynující látkou (obr. vlevo). Řízené jiskřiště má pomocný zapalovací obvod, tím se zmenšuje zpoždění při zapálení (obr. uprostřed a vpravo). Výhody: Odolnost proti dočasným přepětím (nezapálí při nich), svádí velký impulsní proud. Nevýhody: vysoká napěťová ochranná hladina, následný proud. Užití: SPD typ 1, svodič bleskových proudů. např. 50 ka, 4 kv; je vhodné předjištění pojistkou. Varistor Je to nelineární odpor, který s rostoucím napětím klesá. Je tvořen hmotou - spékaným granulátem ZnO s příměsemi. Výhody: vysoká rychlost působení, není problém s následnými proudy. Nevýhody: trvalý, i když malý proud; omezená schopnost odolat impulsním proudům, žádná odolnost proti dočasným přepětím; omezená živostnost, kdy při častějším působení či stárnutím klesá odpor, roste klidový proud a vzniká oteplení. Proto mívá tepelnou pojistku a indikátor stavu (na schématu vpravo). Modul varistoru v přístroji může být výměnný (obrázek). Užití: SPD typ 2, v kombinaci s jiskřištěm i typ 1. Plynová výbojka Je to uzavřené jiskřiště plněné inertním plynem se sníženým tlakem. Tím se dosahuje nízkých ochranných hladin při nízkých impulsních proudech. Užití: SPD typ 3, ochrana datových sítí. Supresorová dioda Má podobné vlastnosti jako Zenerova dioda v obou směrech. Je velmi rychlá, má nízkou ochrannou napěťovou hladinu, např. 1 kv. Užití: ochrana datových sítí. Kombinovaná přepěťová ochrana Je tvořena například jiskřištěm a varistorem, plynovou výbojkou a supresorovou diodou (schéma) apod. Elektrické přístroje 11

12 Provedení přepěťových ochran Konstrukčně mohou být přepěťové ochrany řešeny jako samostatné přístroje obsahující jeden nebo více svodičů (pólů). Často jsou určeny k montáži na lištu DIN a tvarově jsou přizpůsobeny jiným takto instalovaným přístrojům jističům, chráničům apod. SPD typu 3 mohou být ve vestavném provedení, určené k zabudování do chráněných zařízení. Umísťují se také přímo do instalačních krabic nebo zásuvek zde mohou být společně přepěťové ochrany síťového i datového rozvodu. Nabízejí se i kombinace přepěťové ochrany typu 3 s vysokofrekvenčním odrušovacím filtrem. Svodiče přepětí vysokého a velmi vysokého napětí Omezovače ZnO V současné době hlavní ochranné prvky, které vytlačily starší ventilové, popř. vyfukovací bleskojistky. Hlavní aktivní hmotou jsou zrna ZnO s obalem ze speciálních sloučenin, která se chovají jako nelineární odpor při zvyšování napětí klesá odpor. Vyhovují tak spolehlivě v oblastech spínacích i atmosférických přepětí. Délka sloupce omezovače je úměrná napětí soustavy. Další svodiče zajišťují jen záložní nebo velmi hrubou ochranu: Zemnící lana Na vrcholech příhradových stožárů; zabraňují přímému úderu blesku do fázových vodičů. Koordinační jiskřiště Na izolátorech; záměrně zeslabená izolační hladina sítě; při selhání svodičů na nich vzniká oblouk. 11. Odpojovače a odpínače Odpojovače Odpojovače jsou spínací přístroje vn a vvn, které spínají el. obvody bez zatížení, popř. s proudem podstatně menším než jmenovitým. Nemají zhášecí systém. Slouží k bezpečnému a viditelnému odpojení části sítě. V zapnutém stavu musí bez poškození snést zkratový proud. Ve vypnutém stavu nesmí dojít k přeskoku ani při přepětí. Provedení: vnitřní (vn), venkovní (vn i vvn). Kontakty: nožové, lamelové, kontaktní tělesa různých tvarů. Pohon: motorový (přímý převod momentu motoru na kontaktní systém), ruční (nouzový), tlakovzdušný (zastaralý). Hlavní druhy: sklápěcí, posuvné, rotační, pantografické. Zvláštní provedení: uzemňovač (mají uzemňovací kontakt) Příklady: vnitřní sklápěcí vn venkovní rotační vvn pantografický vvn Odpínače Odpínače jsou spínací přístroje vn, které spínají el. obvody při zatížení až do své vypínací schopnosti. Nemohou vypínat zkraty. Ve vypnutém stavu splňují bezpečnou vzdálenost jako odpojovače. Provedení: vnitřní, venkovní. Elektrické přístroje 12

13 Kontakty: hlavní např. nožové vedou v zapnutém stavu; opalovací zháší se na nich oblouk. Pohon: ruční, motorový. Zhášecí systém: vzniklý oblouk je zhášen působením plynů vznikajících žárem oblouku ze zplynující látky (nejnovější systém); proudem vzduchu vyvolaným pohybem pístu ve válci při vypínacím pohybu; ve vakuové nebo máloolejové zhášecí komoře. Po uhašení oblouku musí kontakty dosáhnout bezpečnou a viditelnou vzdálenost. Kombinací odpínače s výkonovou pojistkou vn vznikne pojistkový odpínač, který může vypínat provozní proudy i nadproudy a nahradí tak dražší výkonový vypínač. Příklady: venkovní plynotvorný vnitřní vzduchový růžkový úsečník Úsečníky Úsečníky (úsekové odpínače) jsou přístroje podobné venkovním odpínačům. Slouží k odpojení úseků vedení. Umisťují se na stožár vn, oblouk se přenáší z hlavních kontaktů na růžkové opalovací a zháší volně ve vzduchu. Pohon je ruční pákou ze spodku stožáru. Používají se též v el. trakci; pojem úsečník a odpínač někdy splývá. 12. Výkonové vypínače Výkonové vypínače jsou spínací přístroje vn a vvn, které spínají el. obvody při zatížení i nadproudech. Mohou vypínat i zkraty, a to až do své vypínací schopnosti. Nezaručují však bezpečnou a viditelnou odpojovací vzdálenost. Musí být konstruovány tak, aby spolehlivě odolávaly elektrickým, mechanickým a tepelným vlivům při své funkci. Rozdělení se zpravidla provádí podle zhášecího systému. Tlakovzdušné vypínače oblouk je ve zhášecí komoře podélně ofukován proudem stlačeného vzduchu; jsou zastaralé, již se nevyrábějí. Máloolejové vypínače oblouk je příčně ofukován plyny a parami vznikajícími žárem oblouku z oleje; zastaralé. V současné době se používají zejména na vvn tlakoplynové vypínače a na vn vakuové vypínače. tlakoplynový vypínač vvn vakuový vypínač vn Elektrické přístroje 13

14 Tlakoplynové vypínače zhášecím médiem je plyn fluorid sírový SF 6, který má vynikající elektroizolační vlastnosti. Zhášecí komora je jím naplněna pod tlakem. Používá se tzv. autopneumatické zhášení oblouku, při kterém plyn proudí vzhledem k oblouku. Popis zhášení oblouku (obr): Po rozpojení hlavních kontaktů 7 a 8 se oddálí i opalovací kontakty 2 (pevný) a 3 (pohyblivý). Přitom se uvede do pohybu válec 9 proti pístu 11, čímž se stlačuje plyn ve vnitřní části komory; plyn proudí do části komory s nižším tlakem, přičemž ofukuje oblouk. Na vyšší napětí se zhášecí komory řadí sériově. Pohon: obvykle střadačový; motor napíná pružiny, které akumulují dostatek energie nejen na mžikové vypnutí, ale na tzv. cyklus opětovného zapínání (OZ), tedy vyp zap vyp. Použití: zejména v oblasti vvn pro nejvyšší vypínací parametry. Vakuové vypínače vypínání probíhá ve vakuové zhášecí komoře. Pohyblivý kontakt je připojen vlnovcem, aby se zachovalo vakuum. Popis zhášení oblouku: Po oddálení kontaktů může oblouk hořet jen v parách materiálů kontaktů, neboť ve vakuu chybějí plynné ionty. Dochází proto k odtržení a rychlému uhašení oblouku. Při odtržení vzniká spínací přepětí. Speciální úpravou kontaktů lze dosáhnout prodloužení doby hoření oblouku až do návratu proudu k nule a omezit tak přepětí. Vakuové komory se vyznačují malým zdvihem kontaktů, kompaktností, spolehlivostí a malými rozměry. Pohon: obvykle střadačový, někdy elektromagnetický. Použití: vakuové zhášecí komory zhášedla převládají v oblasti vn jak u samostatných vypínačů, tak v zásuvných modulech pro skříňové rozváděče, též ve vakuových stykačích. 13. Rozvaděče Rozvaděč je zařízení, které slouží k ekonomickému a bezpečnému rozvodu el. energie. V současné době se používají výhradně skříňové rozvaděče, vyrobené obvykle z ocelového plechu s povrchovou úpravou, menší i z plastu. Rozvaděče se často vyrábějí modulárním způsobem a požadovaná konfigurace přístrojů se dá vytvořit jednoduše. Přípojnice skupiny vodičů, jimiž se přivádí energie do skříní; bývají rozvaděče s jedním nebo dvěma systémy přípojnic. Pole představuje jednu skříň rozvaděče, nejčastěji je vývodové, vychází z něj kabel. Další druhy polí: měřicí pole, transformátorové pole, pole spojky přípojnic. Elektrické přístroje 14

15 Popis typického vývodového pole rozvaděče vn izolovaného vzduchem (pohled ze strany): 15 systém přípojnic 16 - průchodka 17 průchodkový přístrojový transformátor proudu 18 uzemňovač - zkratovač 19 připojení kabelu pohon vakuového vypínače 26 kontakty vakuového vypínače 25 E skříň nn s ovládacími obvody Přístrojové transformátory proudu a napětí napájejí měřicí přístroje (měřicí) nebo ochrany (jisticí). Slouží ke galvanickému oddělení silových obvodů od měřicích a přizpůsobení jejich napětí a proudu měřicím přístrojům a ochranám (ty mívají 5 A nebo 1 A a 100 V). Ochrany chrání zařízení vn a vvn před poruchovými stavy, např. nadproudy. Z přední strany (obr.) se ovládají veškeré přístroje při uzavřených dveřích a bývá zde jednopólové schéma zapojení pole s vyznačením aktuálního stavu. Rovněž lze odečítat měřené veličiny, eventuálně se lokálně připojit na sběrnici. Další volitelné příslušenství skříňových rozvaděčů: pomocné pohony, pojistky vn, blokování aj. Rozvaděčové systémy bývají často pomocí sběrnic napojené na centrální měřicí a řídicí systém a provádění úkonů může být dálkové. Zapouzdřené rozvaděče: většina aktivních částí je hermeticky uzavřena v prostoru naplněném plynem SF 6. To přináší zmenšení rozměrů a zvýšení bezpečnosti. 14. Rozvodny velmi vysokého napětí Rozvodny vvn slouží k propojování částí sítí vvn navzájem. Jde o páteřní sítě elektrizační soustavy. Rozvodny tvoří nejpodstatnější část elektrických stanic (ty se dají rozdělit podle účelu na transformovny, spínací stanice a měnírny). Podobně jako rozvaděče i rozvodny vvn jsou izolované vzduchem nebo zapouzdřené. Převážná většina rozvoden je venkovních izolovaných vzduchem, protože jsou nejlevnější. Těmi se budeme zabývat. Rozvodny vvn obsahují: systémy přípojnic, přívodová, vývodová i jiná pole; v polích jsou spínací přístroje (odpojovače, uzemňovače, výkonové vypínače); jisticí prvky (omezovače přepětí); měřicí zařízení (přístrojové transformátory napětí a proudu). Elektrické přístroje 15

16 Další elektrická zařízení stanic mohou tvořit transformátory, měniče aj. Stanice bývají doplněny budovami s dozornami s měřicími a řídicími přístroji a ochranami, akumulátorovnami a dalším zařízením. Dnes již je většina stanic bezobslužných, dálkově řízených z dispečinků. Popis typického vývodového pole rozvodny vvn: 1 přípojnice 2 přípojnicový odpojovač 3 výkonový vypínač 4 přístrojový transformátor proudu 5 přístrojový transformátor napětí 6 vývodový odpojovač 7 uzemňovač 8 omezovač přepětí 9 vývod Výkonový vypínač musí mít z obou stran odpojovače, aby bylo možno po vypnutí na něm pracovat, provést revizi apod. Rozvodny mívají obvykle dvojitý systém přípojnic, který je spolehlivější než jednoduchý. Musí být vybaven příčným spínačem přípojnic, aby se převedení vývodů na druhý systém mohlo provést bez přerušení provozu. Výjimečně se používá i trojitý systém přípojnic. Zjednodušené schéma rozvodny s dvojitým systémem přípojnic W1 a W2 (obr.): Elektrické přístroje 16