Šumava I Editorial. František Krejčí, ředitel Správy NP a CHKO Šumava frantisek.krejci@npsumava.cz

Transkript

1

2 Šumava I Editorial František Krejčí, ředitel Správy NP a CHKO Šumava frantisek.krejci@npsumava.cz Vážené čtenářky, vážení čtenáři. Pro dlouhé podzimní večery jsme pro vás připravili nové číslo našeho časopisu. Podzim dynamického roku 2009 se pro nás zaměstnance Správy NP a CHKO Šumava je ve znamení velkého pracovního vypětí při dokončování prací v lese při jeho ochraně proti kůrovci a zahájení příprav na kůrovcovou situaci, kterou očekáváme v roce Podzim pro nás znamená také období příprav na zimní sezonu, která je pro území i Správu Národního parku Šumava důležitá podobně jako ta letní. Právě nyní, na podzim, letní sezonu hodnotíme. Zatím se nám jeví jako velmi úspěšná a co do návštěvnosti jako rekordní. Letošní podzim přinesl také velkou úrodu semen lesních dřevin, proto jsme zorganizovali jejich sběr a přípravu pro pěstování nových sazenic ve větším objemu. Po třech létech kalamit je nutné v šumavských lesích dále zvýšit výsadbu velkého množství buků, jedlí, javorů, břízy či jeřábu. Letošní podzim se pro obě Správy národních parků Bavorský les a Šumava nese i v slavnostním duchu. Zástupci našich Správ ve Švédsku převzali od Federace národních a přírodních parků Evropy Europarcu významný certifikát jako přeshraniční parky. Tento certifikát je pro nás určitým potvrzením toho, že je naše práce v zahraničí uznávána. Že kvalitní ochrana přírody, spolupráce s regionem při trvale udržitelném rozvoji a péče o hosty obou národních parků jsou prováděny v kontextu s cíli evropské ochrany přírody v národních parcích. Závěrem mi dovolte, abych poděkoval veškerému venkovnímu personálu za práci při zajištění jak letní sezony, tak i ochrany lesa proti kůrovci v těch částech NP, kde je naší povinností tuto ochranu zajistit. Přeji všem našim místním lidem a hostům barevný a příjemně zádumčivý podzim v Národním parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. Nosnými tématy naší práce v letošním roce jsou: Horská smrčina: Na Šumavě se nachází cca 20 % z celkové výměry těchto smrčin v Česku. Tento typ přírodního smrkového lesa vyžaduje speciální péči, odlišnou od uměle založených smrčin v nižších polohách našeho NP. Tuto rozdílnost obou typů smrčin je nutné neustále zdůrazňovat a trpělivě objasňovat. Šumavský domov: Mezi povinnosti zaměstnanců Správy nepatří jen péče o horské smrčiny a zvířata, ale i spolupráce s místními samosprávami a obyvateli při péči o zachování tváře našeho společného šumavského domova lidí, rostlin, zvířat a jejich prostředí. Lidská obydlí a sídla mají v našich horách své specifické rysy, které je nutné zachovat. Zelená Šumava: Šumavské lesy nejsou jen horské smrčiny, které rostou v jejích nejvyšších polohách, ale i ostatní lesy. Tyto ostatní, dříve smíšené lesy (se zastoupením jedle, buku a smrku), nyní s nepřirozenou převahou smrku, vyžadují dlouhodobou citlivou péči, aby i naše generace mohla svým nástupcům předat zelenou Šumavu. Šumavská řeka: Toto téma je nutné zdůraznit právě v tomto roce, kdy byla stanovena nová pravidla pro péči o vodní toky NP, která budou daleko lépe odpovídat skutečným hodnotám našich řek. Nejedná se jen o zkvalitnění organizace splouvání, ale i o lepší koncepci rybářství (včetně zarybňování potoků a řek) či o sledování kvality povrchových vod v NP. Telemetrický výzkum: Toto logo vás upozorní na aktivity a výsledky telemetrického výzkumu velkých savců a ptáků na Šumavě. Projekt je realizován týmem zoologů ze správ národních parků Šumava a Bavorský les. Viz též Zoologický program: Náš NP je evropsky významným domovem několika velkých druhů savců, např. rysa, jelena, losa, a dokonce i několika jedinců vlka, a ptáků (tetřev, datlík, čáp černý, tetřívek). I tato zvířata zde přispívají k udržení přírodní rovnováhy. Poznávání jejich způsobu života je velmi důležité pro každého z nás. Foto Jiří Kadoch

3 Šumava I Obsah 03 I 2009 VYDAVATEL: Správa NP a CHKO Šumava ADRESA REDAKCE: Správa NP a CHKO Šumava 1. máje 260, Vimperk tel.: , fax: sumava@npsumava.cz REDAKČNÍ RADA: František Krejčí (předseda redakční rady) Jiří Kadoch (redaktor časopisu) Pavel Hubený Zdeňka Křenová Michal Valenta David Albrecht Iveta Štefanová Vladimír Just Jan Podlešák (jazyková korektura) FOTO NA TITULNÍ STRANĚ: Markéta Rudlová - Z Boubínského pralesa FOTO NA ZADNÍ STRANĚ: Ivan Dudáček - Skorec vodní /Cinclus cinclus/ GRAFICKÁ ÚPRAVA: MONELLO design atelier TISK: Typodesign s.r.o. DISTRIBUCE: Transpress Praha, Mediaprint Kapa, Mapcentrum České Budějovice a další drobní distributoři. Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s.p., ředitelstvím odštěpného závodu Jižní Čechy v Českých Budějovicích, j.zn.: P-2986/96 ze dne 6. června PŘEDPLATNÉ: Vyřizuje redakce, časopis vychází čtyřikrát ročně, cena 1 výtisku 43 Kč, celoroční předplatné 140 Kč. Uzávěrka čísla: Datum vydání: Registrační číslo: MK ČR E 7518 Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. 04 Návrh Vize Šumava Ministr Ladislav Miko ke společným cílům regionu. 08 Smrčina Hraničník Jsou porosty na těchto šumavských vrcholech jen obyčejnými lesy? 10 Stabilizace lesů v Národním parku Šumava Základem je podpora přirozené obnovy lesa ochranou přírodních procesů. 12 Do korun stromů Nová atraktivita - nejdelší stezka svého druhu na světě. 14 VLK na Šumavě? Historie i současnost obávané šelmy. 16 Invazní rostliny Národního parku Šumava Původní rostliny našich zahrádek jsou postrachem současné flóry. 18 Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko Unikátní území aspirující na vyhlášení našeho 5. národního parku. 20 Úhlavský luh Území dávno opuštěných luk, divokých lesů a mokřin kolem potočních ramen. 22 Vimperský zámek I Projekt Mezinárodního environmentálního vzdělávacího centra. 1. část - pohled do historie. 24 Šumavou nově a jinak Letošní návštěvníky čekala některá zlepšení nabídky. 26 S průvodci za šumavskou divočinou Druhý ročník odborných doprovodů s průvodci do míst kde vládne sama příroda. 28 Dny pro rašeliniště Možnost bezprostřední účasti na záchraně ohrožených šumavských rašelinišť. 30 Infocentrum Zelený bod Strašín O téměř zapomenutém malebném koutu Šumavy a činnosti občanského sdružení. 32 Ing. Miroslav Vaněk, CSc., Vzpomínka na lesníka a ochranáře, jehož láskou byly šumavské lesy. 34 Aktuality 04 Návrh Vize Šumava 16 Vlk na Šumavě? 28 Vimperský zámek I. podzim

4 Šumava I Návrh Vize Šumava 2020 Text František Krejčí Patrně množství milovníků a hostů Šumavy. Možná její velikost a význam v rámci Čech a střední Evropy nebo historie jejího lidského osídlení nebo vše toto a mnoho dalšího namícháno podle naší vnímavosti nenechá nikoho z nás netečným při hledání další cesty rozvoje Šumavy. Současný ministr životního prostředí Ladislav Miko předložil smysluplný návrh Vize Šumavy Návrh společných cílů a cest k jejich naplnění. Návrh Vize Šumava Region Národního parku Šumava tvoří plocha správního území 22 obcí, které je buď zcela, nebo větší či menší měrou pokryto výměrou národního parku. Region tohoto typu hraje právě díky přítomnosti nejvyšší kategorie velkoplošného chráněného území v ČR specifickou roli. Proto je vhodné na jeho běžný život i očekávaný rozvoj pohlížet z trochu jiného úhlu. Většina starších členských zemí EU na tuto specifičnost již přišla a věnuje podobným regionům velkou pozornost. Specialisté pracující v oblasti regionálního nebo socioekomického rozvoje již před řadou let zjistili a doložili, že dobře řízený a vládou vhodně podpořený národní park je pro svůj region jasnou výhodou. Samozřejmě není jednoduché život podobného regionu sofistikovaně uspořádat, nastavit hlavní témata obživy, najít finanční zdroje pro zajištění kvalitní infrastruktury životního prostředí místních lidí. Jde o to, celkově sladit názorovou hladinu veřejného mínění k pochopení a přijetí myšlenky národního parku uprostřed obydlené Evropy. Podobné myšlenky totiž bez podpory širší veřejnosti nelze realizovat. Jednak se tak děje za peníze daňových poplatníků a jednak jde o soulad mezi potřebami obyčejných lidí a vůlí státu ovlivňovat progresivně i rozvoj těchto v minulosti opomíjených území. Jakékoliv vedení či směřování určitého týmu lidí vyžaduje mít jasnou společně přijatou vizi. Stanovení jasných cílů a cest, kterými se jich dobrat. Návrh Vize Šumava 2020 vychází z jasné motivace pomoci pochopit a doložit výhodnost Národního parku Šumava široké veřejnosti. Rozvoj věcného dialogu nad dalším směřováním rozvoje Regionu NP Šumava staví na vzájemné důvěře regionálních partnerů. Podpora regionálního rozvoje Uvedený návrh obsahuje body, které lze dále rozpracovat a společně se zástupci místních a regionálních partnerů přijmout. Pro další společný rozvoj obcí a regionu pan ministr předložil návrh konkrétních záměrů 04 podzim 2009

5 Projekt Zelené autobusy Foto: Tomáš Jiřička Foto: Vladislav Hošek Filipova Huť Šumava je rájem cyklistů Foto: Vladislav Hošek 2020 a témat. Jedná se například o zkvalitnění a zefektivnění svozu odpadů vznikajících na území národního parku a další nakládání s ním, o zkvalitnění společné přípravy běžkařských tras, o zajištění projektu tzv. Bezpečná Šumava při prevenci a ochraně lidského zdraví a života, o zkvalitnění návštěvnické infrastruktury (formou budování cyklostezek, návštěvnických center v rámci zoologického programu Správy, dopravy hostů NP přes státní hranici, ale i uvnitř národního parku apod.). Významnou pozornost pan ministr věnuje pořizování a zkvalitňování infrastruktury životního prostředí v obcích (formou budování ČOV a kanalizací, využívání obnovitelných zdrojů energie při výrobě tepla a teplé užitkové vody, podpory úspor energie). Řada těchto záměrů a projektů je již zahrnuta do společné přípravy tzv. Master planu Šumava, jakožto významného nástroje pro zvýhodnění regionu Národního parku Šumava při hledání a získávání finančních zdrojů. Podpora zaměstnanosti Návrh společné vize významně mění přístup MŽP a Správy v oblasti zaměstnávání lidí při péči o ekosystémy národního parku (jak o lesy, tak o části luk a pastvin). Zadávání těchto prací návrh doporučuje pro příští rok jasněji rozdělit do tří základních skupin. První skupinou jsou tzv. osvědčení dodavatelé pro drobné zakázky prací, které generují právě specifické podmínky péče o ekosystémy národního parku. Jedná se například o odstraňování rizikových stromů a souší, speciální podsadby lesních dřevin, pomocné odborné práce při monitoringu přírody, při údržbě specifické infrastruktury poválky, mostky, lávky, značení, stezky pro pěší apod. Druhou navrhovanou, svým objemem prací větší skupinu budou tvořit dodavatelé zajišťující dodávky při péči o ekosystémy národního parku formou rámcových smluv. Návrh řeší další rozdělení tohoto typu dodavatelů na dodavatele vykonávající práce v běžných podzim

6 Šumava I Návrh Vize Šumava 2020 PŘEHLED TYPŮ PÉČE O LESY NP ŠUMAVA provozních podmínkách a v kalamitních podmínkách. Nyní, ve druhém roce po orkánu Kyrill, očekáváme v národním parku pokračování zvýšeného (kalamitního) rozvoje kůrovcových populací. Očekáváme jej ale i v příštím roce. Proto je nutné na tuto okolnost reagovat již nyní. Stabilizace péče o ekosystémy národního parku Podle mého názoru přinesl pan ministr následujícím návrhem nejdůležitější důvod pro zavedení důvěryhodného a věcného dialogu na Šumavě v oblasti péče o lesy. Tento návrh se týká stabilizace současné rozlohy území ponechaného samovolnému vývoji. Současná platná rozhodnutí státní správy ochrany přírody a bývalého ministra ŽP Martina Bursíka jsou uváděna do provozní praxe Správy formou vnitřních příkazů a směrnic. Výsledkem je současná výměra 21 % území NP s převažujícím samovolným vývojem a 9 % území, které lze do tohoto režimu převést během 10 let, tzn. do roku Navrhuje se další rozšiřování zatím nepřipravovat a spíše se shodnout na kritériích pro zařazení dalších ploch do tohoto bezzásahového režimu v dalších desetiletích po roce Ovšem vždy po dohodě se zástupci obcí. Pro naplnění mezinárodních kritérii hodnocení ochrany přírody pan ministr navrhl v rámci těchto území s převahou samovolného vývoje vytvořit 4 až 5 jádrových území s jasnou definicí jádrových území. Kolem nestátních majetků pak navrhl vytvořit podzim 2009 až 500 metrů široké ochranné pásmo. Zbývající území cca 70 % výměry národního parku pak navrhl spravovat přírodě blízkými způsoby. Významným faktem je i návrh k diskusi nad obydlenými enklávami uvnitř národního parku. Tato území sídel slouží k trvale udržitelnému rozvoji a je nutné další rozvojové limity co nejlépe definovat. Mezinárodní spolupráce Od září letošního roku jsou oba národní parky Šumava a Bavorský les nositeli certifikátu Federace národních a přírodních parků Evropy Europarcu jako dvojice Přeshraničních parků. Nejen proto pan ministr navrhuje Správě českého člena této dvojice parků ve spolupráci se zástupci obcí synchronizovat a koordinovat spolupráci obou parků všude tam, kde je to možné. Hlavní důraz klade na péči o ekosystémy, hlavně při přechodu k samovolnému vývoji, na péči o volně žijící a přes státní hranici migrující zvířata a na podporu měkkého turismu.

7 SCHÉMA REGIONÁLNĚ VÝZNAMNÝCH ROZVOJOVÝCH PROJEKTŮ SPRÁVY SOUČASNÁ ZONACE NP ŠUMAVA A BAVORSKÝ LES Zachování krajinného rázu Velkou pozornost pan ministr ve svém návrhu věnoval také zachování krajinného rázu. Vyjádřil svoji podporu již zahájenému projektu Správy v tomto oboru její činnosti. Projekt řeší zpracování zonace architektonické náročnosti regionu, zmapování urbanistické charakteristiky. Klade si za cíl po projednání se zástupci obcí definovat zásady a doporučení pro další směřování Šumavy. Součástí projektu je i vytvoření pracovní skupiny šumavských architektů a urbanistů, kteří by v rámci bezplatného poradenství zástupcům obcí, soukromým investorům, ale i Správě radili po dobu několika let, jak uvádět do reality výše uvedené závěry. Navrhovaná vize se může stát dobrou zárukou vytvoření souladu mezi kvalitní ochranou přírody a trvale udržitelným rozvojem obcí regionu Národního parku Šumava. Pomocí realizace větších či menších projektů se můžeme všichni společně přesvědčit, že je národní park výhodou pro náš šumavský domov a chloubou pro český národ jako ukázka kulturní, sociální a etické vyspělosti. František Krejčí ředitel Správy NP a CHKO Šumava frantisek.krejci@npsumava.cz Přirozeně zmlazující se porost u Plešného jezera Foto: Vladislav Hošek podzim

8 Šumava I Smrčina Hraničník Text Pavel Hubený Smrčina Hraničník obyčejné šumavské lesy? Lesy Smrčiny a Hraničníku jsou poslední léta středem zájmu. Právě prochází dramatickým vývojem. Zkusili jsme zalovit v paměti těchto lesů, podívat se, jaká je skutečně jejich minulost, jak jsou staré, co pamatují a jak reagovaly na vlivy dávné, možná už zapomenuté. Zkoumali jsme lesy ve výseči mezi Klápou, Hraničníkem a Smrčinou, tedy na ploše cca 340 ha. Hlavním vodítkem na naší cestě byly skutečně zjištěné věky stromů na pařezech. Co říkají mapy V mapě z I. vojenského mapování ( ) je celý svah porostlý lesem zhruba po úroveň současného Schwarzenberského kanálu a vykácené jsou pouze plochy podél potoků. Z tohoto období dodnes přežívají jednotlivé stromy (8 %-18 % úrovňové populace) v pralesovitých zbytcích. V mapě z II. vojenského mapování ( ) je celý hřbet zalesněný až na malou odlesněnou enklávu, ohraničující území huti pod Alpou. Odlesněný prostor nad kanálem sahá však relativně vysoko, cca o 100 a místy až o 200 m výše než v předchozím mapovém díle na této ploše jsou naznačeny pastevní lesy. Mapa ze III. vojenského mapování ( ) není k dispozici. Může ji však částečně nahradit lesní porostní mapa z roku Přepis lesní porostní mapy revíru Plešný (Josef Jelínek: Od Jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy), datovaný k roku 1873, zachycuje porosty na Smrčině a Hraničníku. Těsně nad kanálem jsou vymapované porosty mladší 40 let, od kanálu do nadmořské výšky cca 1100 m let staré porosty, ve výšce 1100 až 1200 m převažují porosty stodvacetileté a starší a na vrcholech a hřbetu už je pouze pastvina s rozptýlenými smrky. V přepisu Josefa Jelínka je však sporné datování, které v originální mapě pracuje s dvacetiletými věkovými třídami, autor však použil starší členění používající čtyřicetileté věkové třídy. Podle původních map by nejstarší porosty byly označeny jako osmdesátileté a starší, zatímco v Jelínkově přepisu jsou tytéž porosty stodvacetileté a starší. Věk nejstarších lesů sahal určitě před rok 1793, pravděpodobně ještě hlouběji do minulosti. V dnešních porostních mapách lze najít etážovité porosty starší 140 let (vzniklé před rokem 1860) ve vrcholové části Smrčiny, 08 podzim 2009

9 Srovnání věkové struktury porostu vytěženého na počátku 20. století ( 162A) a současné věkové struktury navazujícího nejstaršího porostu na hřbetu mezi Hraničníkem a Smrčinou. Alpy a Hraničníku, rozčleněné mlazinami po kalamitách. Jak uvidíme dále, jejich věk je ve skutečnosti vyšší, odpovídající sdělením staré porostní mapy. Svahy pokrývají porostní skupiny mladší, ve věku let, pouze při Horském potoce se objevují porostní skupiny ve stáří let. Nad plavebním kanálem a rozptýleně po lesích zejména v místech rozpracování porostů náseky se vyskytují porosty ve stáří let. A co na to pařezy? Letokruhy na pařezech a zlomech zachycují životní epizody jednotlivých stromů. Zda rostly na světle a měly velké přírůsty, nebo zda živořily a přirůstaly jen velmi pomalu... Soubor těchto osudů zjištěných na řadě pařezů v jediném lese vypovídá o životě celého společenství. Porosty, o kterých je tento článek, tvoří nejčastěji lesy první a druhé generace po pralese, nejspíše vzniklé z přirozené obnovy původního lesa, ale místy také skutečné pralesovité zbytky. Pouze v těsné blízkosti kanálu jsou mladé kultury, popř. zbytky pastevních lesů s mnohokmennými buky z pařezin. U převážné většiny porostů lze pozorovat pokračování původní druhové skladby tedy genetickou původnost lesa. Rozhodně se nejedná o obyčejné hospodářské lesy, i když se tak na první pohled mohou zdát zvláště v kontextu okolních šumavských lesů. Na Smrčině a Hraničníku máme lesy, jejichž stáří a původnost jsou přímo úměrné vzrůstající nadmořské výšce. Zatímco dole u kanálu se setkáváme s lesy vzniklými před cca 100 lety, často na zemědělsky obhospodařované půdě, nad úrovní 900 až 950 m máme lesy vzniklé po vykácených prvních lesích po pralese, nebo dokonce první lesy po pralese. A nad 1100 m se tu mísí plochy starého původního lesa snad nikdy zcela nevykáceného, s porosty vzniklými po těžbě na počátku 20. století. Foto: Jiří Kadoch Posledně jmenované porosty tvoří dvě věkově oddělené populační vlny, které nelze v porostu opticky rozlišit. Starší je ve věku let (50 %), mladší let (50 %). Hektarová hustota velmi starých pařezů se pohybuje mezi Letokruhy těchto stromů již nelze objektivně přečíst, kdybychom ale aplikovali současný průměrný přírůst (2 mm/rok na poloměru) a vydělili bychom jím změřené poloměry starých pařezů, zjistíme, že nejstarší stromy byly cca 140 let staré (dnes by byly tedy cca 230 let staré). Tento les byl pravděpodobně vykácen v době stavby kanálu a jeho potomci opět kolem roku Odhadovaný věk tohoto zaniklého lesa odpovídá i staré porostní mapě z roku 1873, která jeho vznik řadí do období Podle charakteru pařezů i současné druhové skladby se zdá, že se vždy obnovoval z přirozené obnovy (čtvrtina smrků tu dnes roste na zbytcích původních stromů, na velmi starých pařezech jsou také patrné chůdovité kořenové náběhy). Nad 1200 m (místy i mnohem níže) už máme téměř výhradně přírodní lesy, jejichž vznik sahá do počátku 19. místy i 18. století. Do lesů, jejichž charakter napovídá, že prodělaly svou generační obměnu někdy v polovině 19. století, zřejmě podobnou, jakou prožívají dnes. Asi tu proběhla větrná nebo kůrovcová kalamita, možná spojená s těžbou. Jde o lesy stejně původní, jaké nacházíme dodnes na svazích Maarberka, Špičníku, Trojmezné, Polomu či Jezerní hory. Je pro ně typická skupinová rozrůzněnost, ve které se střídají skupiny lesa relativně mladého ( leté) a lesa velmi starého, v nichž se věk stromů pohybuje od 100 do 290 let. Na pařezech nejstarších stromů je patrný pomalý růst zhruba do konce 18. století, což naznačuje jejich růst v podrostu pod původním smrkovým lesem později prosvětleným. Zda těžbou, kůrovcem nebo vichřicí to už dnes asi nezjistíme Foto Smíšené porosty na Hraničníku a Smrčině. Pavel Hubený Správa NP a CHKO Šumava pavel.hubeny@npsumava.cz podzim

10 Šumava I Stabilizace lesů v Národním parku Šumava Text a foto Petr Kahuda a Adam Jirsa Stabilizace lesů v Národním parku Šumava Lesnický management našeho největšího národního parku není pouze otázkou kůrovce a zasahování či nezasahování proti němu. Lesníci v NPŠ plní při péči o svěřený lesní majetek další množství úkolů, které mají za cíl zejména postupnou dlouhodobou přeměnu druhové skladby části šumavských lesů. S tím souvisí i téma tohoto příspěvku úkolem pracovníků Správy je totiž postupná stabilizace lesních porostů v dříve založených kulturních smrčinách s důrazem na zvýšení odolnosti proti biotickým i abiotickým činitelům. 10 podzim 2009 Lesní školky Pro naplnění tohoto cíle je nutné v první řadě vypěstovat dostatek geneticky vhodných a na šumavské klima alespoň do určité míry adaptovaných sazenic. Správa NP a CHKO Šumava pěstuje proto sadební materiál výhradně z osiva získaného sběrem z geneticky kvalitních zdrojů na svém vlastním území a veškerý sadební materiál dopěstovává ve vlastních školkách. V těchto školkách se pěstují zejména ty druhy dřevin, které v člověkem ovlivněných porostech Šumavy, co se zastoupení týče, ustoupily ve své době propagovanému smrku a v současnosti se do zčásti monokulturních smrčin opět navracejí. Jedná se zejména o jedli bělokorou, buk lesní a javor klen. Dále jsou to borovice lesní, jilm horský, jeřáb ptačí a tis červený. Pro zalesňování kalamitních ploch a pro podsadby prováděné v geneticky nevhodných a nepůvodních porostech je také pěstováno potřebné množství smrkových sazenic téměř výhradně osmého lesního vegetačního stupně (LVS). Produkován je sadební materiál prostokořenný i krytokořenný (obalovaný) v poměru cca 3:2. Produkce sazenic v obalech má v šumavském národním parku své opodstatnění lesní porosty s naplánovanou umělou obnovou se totiž často nacházejí v nadmořských výškách s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou, a tak je zde oddálení provedení výsadby jednoduše nutností (v době provádění prací již narašené prostokořenné sazenice vysazovat nelze). Z hlediska rozlohy i objemu vyrobených sazenic jsou strategicky nejdůležitější lesní školky Staré Srní a Klášterec u Vimperka. Produkce v těchto dvou lesních školkách pokrývá zhruba tři čtvrtiny produkce sazenic v NPŠ a jejich sazenice jsou distribuovány do lesů po celém národním parku. Prakticky veškerá produkce všech lesních školek je s ohledem na naplánované úkoly určena pro vlastní spotřebu. S ohledem na očekávané úkoly do budoucna byla schválena koncepce produkce sadebního materiálu v NP s navýšenou roční produkcí až 550 tisíc kusů sazenic.

11 Obnova lesa Na území, které bylo vyčleněno pro samovolný vývoj, Správa NP a CHKO Šumava do přirozených procesů nezasahuje. Přirozená obnova je v celé ploše monitorována. Výsledky ukázaly uspokojivý počet mladých semenáčků. Cílem obnovy lesa je zvýšení zastoupení jedle, buku a ostatních listnatých dřevin. Tyto cíle jsou zakotveny v Plánu péče o národní park a rozpracovány do směrnic Správy NP a CHKO Šumava, například do Směrnice pro obnovu lesa nebo Obecných zásad diferencovaného přístupu k lesům. Prioritou obnovy lesa v NP je přirozená obnova, to znamená jedinci vyrostlí ze semen přirozeně rozšířených po lese (napadaných pod stromy, roznesených větrem, ptactvem, případně hlodavci). Pro přirozenou obnovu se v Národním parku Šumava půdní povrch úmyslně nenarušuje. Podpora přirozené obnovy spočívá zejména v ochraně přírodních procesů, v uplatňování bezeškodných technologií při zpracování nahodilých těžeb a také v ochraně vzešlých semenáčků před zvěří. Základním předpokladem je udržení únosných stavů jelení a srnčí zvěře, významnou roli ve vztahu k srnčí zvěři hraje na Šumavě přítomnost rysa ostrovida. Tam, kde se přirozená obnova nedostavuje nebo některá z vhodných dřevin chybí, je zastoupení dřevin řešeno obnovou umělou. Tu lze provádět síjí nebo sadbou. Síje jako způsob nového zalesnění se v NP Šumava používala do minulého roku v malém rozsahu. Do malých připravených plošek nebo na vývratiště se vysévá jeřáb a bříza, pod porost jedle. Výsadba sazenic se provádí neschematicky. Sází se do bezprostředního okolí pařezů, stojících souší nebo podél ponechaných kmenů. Stromky jsou tak částečně chráněny a na jaře mají více tepla, protože kolem pařezů či ponechaného dřeva odtává sníh dříve. Cílem péče o lesní ekosystémy v NP Šumava jsou lesy s přírodě blízkým zastoupením dřevin, bohatě prostorově a výškově rozrůzněné. V praxi to znamená, že se uměle neosazuje 100 % holin, ale v části ploch se ponechává prostor a čas přirozené sukcesi. Tím je dán předpoklad pro vývoj lesa s větší biodiverzitou. V umělé obnově převládají oproti výsadbám na holině podsadby porostů. Jsou vhodné především pro buk a jedli, protože tyto druhy v mládí vyžadují zastínění. Pomalejší růst pod ochranou dospělých stromů dává mladým jedincům čas na důkladné zakotvení v ekosystému. Podsadby umožňují doplňovat stinné dřeviny do lesních porostů s předstihem, dříve než dojde k rozsáhlým disturbancím lesa. Plocha přirozené obnovy je evidována při odstranění dospělých stromů (nahodilou těžbou nebo polomem). Pro vykazování přirozeného zmlazení pod porostem byla zpracována metodika až v letošním roce. V dosavadní praxi byl rozsah přirozené obnovy pod porostem zjišťován při zpracování lesního hospodářského plánu jedenkrát ze deset let a zanesen jako nová etáž lesního porostu. rok Obnova lesa v NP Šumava v období v hektarech umělá obnova z toho podsadby přirozená obnova ,7 64,06 0, ,55 41,15 27, ,77 107,72 11, ,45 97,05 44, ,74 30,1 11, ,91 25,5 19,43 Foto vlevo - Lesní školka Soumarský Most Foto nahoře - Výsadba jedle do lesních porostů nerušených Kyrillem. - Umělá obnova jedle. Petr Kahuda, Adam Jirsa Správa NP a CHKO Šumava petr.kahuda@npsumava.cz adam.jirsa@npsumava.cz podzim

12 Šumava I Do korun stromů Text Rainer Pöhlmann Národní park Bavorský les získal v r novou návštěvnickou atraktivitu - visutou stezku do korun stromů u návštěvnického centra v Neuschönau. Stezka o délce 1300 metrů s vyhlídkovou věží je nejdelší svého druhu na světě. Do korun stromů 12 podzim 2009

13 Stezka v korunách stromů u návštěvnického centra NP Bavorský les Hans Eisenmann Haus u Neuschönau zažila v den otevření pro veřejnost, 8. září 2009, velkolepý start do života. Představitelé provozovatele stezky Die Erlebnis Akademie z Bad Kötztingu přivítali při této příležitosti na 200 pozvaných hostů, mezi nimi i bavorského ministra zemědělství a lesů Brunnera, předsedu dolnobavorské vlády Grunwalda, představitele obou parkových okresů Wölfla a Lankla a starosty obcí národního parku. Při procházce po 1300 metrů dlouhé visuté stezce v korunách stromů i návštěvě 44 metrů vysoké vyhlídkové věže se mohli hosté přesvědčit o tom, že starší část národního parku kolem Luzného se dočkala velmi atraktivního zařízení pro návštěvníky. Provozovatel stezky investoval přibližně 3,2 mil. EUR a dal tím regionu národního parku novou dominantu, jejíž ekonomický přínos je vysoce hodnocen. Jak se už nyní ukazuje, nová atrakce pro návštěvníky přitahuje hosty z dalekého okolí. Navíc je i přes své obrovské rozměry bezbariérová stoupání trasy nikde nepřekračuje 6 %. Nová stezka umožňuje procházet se 8 až 25 metrů nad zemí, v příjemném lesním prostředí, a vychutnávat si z nové perspektivy jedinečné výhledy jak na lesy národního parku Bavorský les s nepřehlédnutelnými fenomény lesní divočiny, tak na kulturní osídlenou krajinu předpolí Bavorského lesa. Průběh stezky Stezka začíná u parkoviště P2 u obůrek se zvěří. Nejprve se vystoupá na 10 metrů vysokou věž. Nástupní věž je vybavena výtahem, který umožní pohodlný a snadný přístup i důchodcům, vozíčkářům a rodičům s kočárkem. Dále cesta vede po lávce přes silnici k občerstvení u infocentra Hans Eisenmann Haus, kde u rybníčku klesá zpět na zem. Na tento úsek je vstup zdarma a slouží jako vstupní cesta na zkoušku, ale i jako propojení mezi parkovištěm, občerstvením a centrem Hans Eisenmann Haus. Stezka dále pokračuje výjimečnou dřevěnou vyhlídkovou věží s plošinou ve výšce 44 metrů, vrcholným architektonickým kouskem. Věž je konstruována tak, že obklopuje skalní útvar se skupinkou stromů a 35 metrů vysokou jedlí a zpřístupňuje očím návštěvníků nejrůznější fenomény nacházející se v koruně stromu. Od úrovně kmenů až do vrcholků korun spatříte bezpočet životních forem od mechů, hmyzu až po drobné živočichy či ptáky, to vše pozorované z neopakovatelné perspektivy. Život lesa ze zcela nové perspektivy můžete poznat buď sami, nebo v doprovodu průvodce. Lávka vede i kolem odumřelých stromů a dále do korun lesního porostu. Stezka korunami stromů je vybudována převážně ze dřeva, tedy z obnovitelného zdroje. Ocelové elementy jsou nutné z důvodů statiky, pevnosti a životnosti, v rámci celé konstrukce však představují minimální množství materiálu. Lávka je široká 1,5 až 2 metry, u didaktických nebo zážitkových stanovišť je rozšířena na potřebné rozměry. Zábradlí je doplněno jemným drátěným pletivem, které umožňuje volný výhled na les ve všech jeho úrovních. Poučení na Stezce korunami stromů Na stezce jsou živě zachycena a návštěvníkům prezentována témata ze života v horském smíšeném lese. Během výstupu vyhlídkovou věží jsou popsány místní druhy stromů a rozdílné životní podmínky od úpatí kmene až do jejich korun. Biologická rozmanitost horského lesa, procesy probíhající v pralesovitých lesích, vědecký výzkum korunového prostředí stromů a boj o světlo, to jsou témata dalších informačních stanovišť, na kterých se návštěvníkům nabízí zajímavé nahlédnutí do říše stromů nejen zrakem, ale i hmatem. Možnost zažít malá i velká dobrodružství, několik dní odpočinku a rekreace v přírodním, poutavém a zároveň bezpečném prostředí, to vše táhne lidi stále více do přírody. Poskytnout příležitost pohybovat se v jiném než všednodenním prostředí, vnímat nové perspektivy a objevovat jednoduše a bez rizika lesní prostředí právě to bylo motivací pro vybudování stezky v korunách stromů bohaté na didaktické prvky, ale i na zážitky. Foto Stezka zprostředkuje návštěvníkům řadu nevšedních zážitků spojených s poznáním pro nás nezvyklého prostředí korun stromů. Rainer Pöhlmann Správa NP Bavorský les Grafenau podzim

14 Šumava I VLK na Šumavě? Text Pavel Šustr VLK na Šumavě? Historie i současnost obávané šelmy Vlk obecný (Canis lupus) byl běžným druhem obývajícím Šumavu ještě v 18. století. Díky obavám obyvatel Šumavy a následnému tlaku lovců však tato psovitá šelma byla i zde postupně vytlačována a nakonec vyhubena. Stalo se tak údajně v revíru Lipka, jak dokazuje i malý pomníček umístěný v místě ulovení. Ještě několik následujících let existují sice ojedinělá pozorování, faktem ovšem zůstává, že člověk svůj boj s vlkem vyhrál a konec devatenáctého století znamená jeho konec na Šumavě. Z první poloviny dvacátého století existuje jen naprosté minimum údajů, což může být způsobeno buď nedostatkem dat, nebo skutečnou absencí vlka v tomto období. Nová pozorování vlka jsou zaznamenána na Šumavě v 70. a 80. letech, tato pozorování ovšem souvisí velmi pravděpodobně s útěkem osmi jedinců vlka z výběhů u Altschönau na bavorské straně Šumavy v zimě 1975/1976. Tito jedinci byli v následujících letech opakovaně pozorováni a postupně odloveni. Teprve v relativně nedávné době (od 90. let 20. století) dochází opět k nárůstu pozorování vlků. V tomto případě se však jedná pravděpodobně o migrující jedince. Pravděpodobný zdroj těchto migrací jsou 14 podzim 2009

15 nejspíše slovenské Karpaty, kde ve stejném období došlo ke znatelnému nárůstu populace (Hell et al. 2001). V období od roku 1990 do současnosti byl vlk pozorován na české straně Šumavy cca 70krát, další pozorování pocházejí z bavorské a rakouské části Šumavy (bližší údaje viz Bufka et al. 2005). Bližší údaje o způsobu života vlka na Šumavě díky jen sporadickým údajům pochopitelně nemáme, chceme-li tedy poznat blíže jeho život, musíme se podívat jinam. Nejbližší současné populace vlka jsou tedy v již zmíněných Karpatech (a to nejen v těch slovenských blíže např. Finďo & Chovancová 2004), dále pak v oblasti severovýchodního Polska s centrem okolo národního parku Bialowieža (Jedrzejewska & Jedrzejewski 1998) a nakonec relativně nedávno vzniklá populace vlka v severovýchodním Sasku (Ansorge et al. 2006). Z výzkumů probíhajících ve všech těchto oblastech můžeme odhadnout, jak by asi dnes vlk na Šumavě žil, pokud by nebyl vyhuben. Vlk je sociálně žijící zvíře, sdružuje se do smeček. Tyto smečky mají příbuzenský základ, typická velikost smečky je 4-5 jedinců. Velikost území, které využívá vlčí smečka ke svému životu, se pohybuje okolo km 2. Podíváme-li se na tato fakta z pohledu Šumavy, je snadné vypočítat, že na území současného NP Šumava by tedy mohly žít pohodlně dvě vlčí smečky, čítající dohromady nějakých 8-10 jedinců. Můžeme se dále zamyslet nad otázkou, čím by se těchto 8-10 jedinců na Šumavě živilo? Údaje ze sousedních území ukazují, že zásadní roli v potravě vlka hraje jelen lesní, který, pokud je dostupný, je selektivně vybírán (až 83 % veškeré potravy). Pokud není jelen v daném období nebo území přítomen v dostatečných počtech, významným zdrojem potravy vlka se stává zejména srnec obecný a prase divoké. Co se týče domácích zvířat (ovce, kozy, krávy, koně), hrají tyto obvykle v jídelníčku vlka jen mizivou roli, a to konkrétně okolo 1 %. Vrátíme-li se zpět na Šumavu, kde jelen lesní je dostatečně hojným zdrojem, dá se předpokládat, že i zde by byl hlavní složkou potravy. Co se týče množství ulovených jedinců, dostáváme se k číslu cca 80 kusů jelena na jednoho vlka za rok, a to převážně mladých jedinců a laní. Při potenciálním počtu deseti jedinců vlka by tedy bylo ročně uloveno cca 800 kusů jelena lesního. Podíváme-li se na toto číslo z trochu jiného úhlu, zjistíme, že roční odlov jelena lesního na území národních parků Šumava a Bavorský les se pohybuje právě okolo 800 kusů. Zdá se tedy, že absence vlka v současném šumavském ekosystému je zřejmá a právě tato absence je následně nahrazována nezbytným regulačním lovem jelena. Otázka potenciálního návratu vlka do šumavských hvozdů však není tak jednoduchá. Z jedné strany existují studie dokazující, že Šumava je potenciálně vhodným územím pro trvalou existenci vlka z hlediska přírodních podmínek (Langhammer 1993). Jedním z problémů je ale Foto: Pavel Šustr Foto: Jiří Kadoch Foto: František Kadoch zejména izolovanost Šumavy jako relativně malého území od dalších populací. Dalším problémem i když řešitelným je též existence současných přezimovacích obůrek pro jelena lesního na území národních parků Šumava a Bavorský les, které by jistě hráli významnou roli v potravním výběru vlka. Neposlední a zatim neověřenou otázkou je míra ochoty veřejnosti akceptovat návrat šelem, a tedy i vlka do přírody. Svoji roli zde jistě hraje vcelku neoprávněný strach Červené Karkulky z velmi plaché a skrytým životem žijící šelmy. Foto odshora - Model lovící smečky vlků v informačním středisku NP Bialowieža. - Chceme vlka na Šumavě? - Pomníček posledního zástřelu vlka na Šumavě nad Lipkou. Pavel Šustr Správa NP a CHKO Šumava pavel.sustr@npsumava.cz podzim

16 Šumava I Invazní rostliny Národního parku Šumava Text Kamila Lencová Invazní rostliny Národního parku Šumava Foto: Kamila Lencová Ať se vydáte kterýmkoliv směrem šumavskou přírodou, na své cestě jistě některou spatříte. Je to postrach současné flóry, ničící přirozený ekosystém, mnohdy způsobující zdravotní problémy. Jde o invazní rostliny. 16 podzim 2009 Co jsou rostlinné invaze Každý rostlinný druh během svého vývoje vznikal na určitém stanovišti. Vytvářel si v něm úzké vazby s ostatními druhy, své nároky na podmínky stanoviště a zároveň byl limitován svými přirozenými nepřáteli, sloužícími k redukci jeho početnosti. V takovémto prostředí je to druh původní. Pokud se však, nejčastěji vlivem člověka, dostane na jiné území, hovoříme o takzvaných rostlinách zavlečených či nepůvodních. K tomuto přenosu dochází buďto úmyslně, nebo neúmyslně. V novém prostředí však velmi často selže funkce přirozeného nepřítele, regulující stavy druhu, nebo má rostlina specifickou vlastnost, která je v novém prostředí výhodná oproti ostatním obyvatelům stanoviště a díky které se šíří a převládne. V případě Šumavy a jejích nových invadujících obyvatelů se většinou jedná o rostliny původně určené pro ozdobu zahrádek, které se většinou se zahradními vyvážkami či pomocí místních potoků a říček dostaly do okolí. Nejdůležitější invazní druhy Šumavy Některé invazní druhy zatím nepředstavují pro flóru Šumavy výrazný problém, jsou každoročně likvidovány a monitorovány. Jedná se zejména o bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), návštěvníka ze západního Kavkazu. Na území vlastního národního parku se vyskytuje na jediné větší lokalitě, a to u Strážného, kde je pravidelně dvakrát do roka likvidován aplikací roztoku herbicidu a kosením. Asanace probíhá již šestým rokem a jsou zde patrné kladné výsledky i přesto, že si rostlina za dlouhá léta bez zasahování dokázala vytvořit obrovskou zásobu semen v půdě. Na Šumavě, ale i všude jinde v ČR, se můžeme setkat s u nás původním bolševníkem obecným (Heracleum sphondylium).

17 Tyto dva druhy jsou si poměrně podobné a lidé si je často pletou. I náš bolševník obecný dokáže narůst do 2 metrů. Abychom je od sebe rozeznali, je třeba si prohlédnout listy, které má invazní bolševník velkolepý mnohem větší, s ostře špičatými úkrojky, a dále pak lodyhu, která je červenavě skvrnitá. Dalším druhem, který se zatím nijak výrazně nerozšiřuje, je kolotočník ozdobný (Telekia speciosa). Původní v horách jižní a východní Evropy a na Kavkaze, u nás oblíbená rostlina zahrádkářů, která velmi ochotně zplaňuje. Na území NP se vyskytuje roztroušeně, avšak na řadě lokalit, zejména kolem Srní, Českých Žlebů a osady Popelné, roste ve větším počtu jedinců nedaleko komunikací a má potenciál se dále šířit. U citlivých osob může, díky obsahu specifických látek, po dotyku vyvolávat na pokožce alergickou reakci. Netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera) je robustní rostlina s velkými růžovofialovými květy, rostoucí nejčastěji na březích řek a potoků. Domovským areálem jsou Himaláje a stejně jako její původ je velehorský, je i ona jedním z našich největších druhů. Zatím jedinou lokalitou na území parku, v současné době čítající kolem 1600 jedinců, jsou porosty podél potoka pod Srním, kde je taktéž každoročně asanována. Tento druh je velice životaschopný a dokáže rychle regenerovat. Z lodyhy okamžitě vyrazí kořínky, které jsou schopny rostlinu opět ukotvit a vyživit až do uzrání semen. Proto je nutné rostliny vytrhnout i s kořenem, přelomit a odstranit z dosahu obnažené půdy či vodního toku a lokalitu následně kontrolovat a vytrhávat přeživší rostliny. S těmito vyjmenovanými druhy má zatím Šumava boj téměř vyhraný a likvidace je celkem bez problému možná. To však bohužel neplatí o následujícím druhu. Největším problémem je a i nadále bude lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus). Tento severoamerický agresivní druh velmi rychle kolonizuje narušené porosty, bývalé skládky dřeva, intravilány obcí a vůbec všechna místa, kde došlo k narušení drnu a obnažení půdy. Velmi často se šíří podél cest a vodních toků. V případě tohoto druhu kosení není řešením, protože zpravidla vykvete a odplodí i po seči 2x za rok. Další, z našeho pohledu negativní vlastností je schopnost měnit půdní podmínky v místě výskytu. Protože patří mezi takzvané fixátory dusíku (rostliny poutající dusík pomocí symbiotických hlízkovitých bakterií na svých kořenech, obecně čeleď bobovitých), silně obohacuje půdu o tuto živinu a způsobuje tak eutrofizaci a následné snížení druhové bohatosti. V místě výskytu lupiny pak spoluroste tzv. ruderální vegetace, tedy rostliny závislé na větším množství živin v půdě, jako například kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius) a další. Dále je třeba si dát pozor na její semena, obsahují totiž specifické alkaloidy, po požití silně poškozující jaterní tkáň, nervový systém, srdce a ledviny. Velmi rozporuplnou, ale zásadní otázkou výskytu a dalšího šíření lupiny na Šumavě je Foto: Libor Ekrt Foto: Miroslav Černý její likvidace. Vzhledem k její schopnosti rychlé regenerace po pokosení, je nutné začínající porosty vytrhávat. Na rozsáhlé zarostlé plochy lze nejúčinněji použít herbicid, cíleně na jednotlivé exempláře. Tento postup schválila a doporučila i Vědecká sekce Rady NP Šumava a je třeba ho postupně implementovat do krajiny. Co dělat a nedělat V první řadě je třeba, aby návštěvníci a místní obyvatelé tyto invazní druhy, ať už vědomě, či nevědomě, sami nešířili. Je důležité pěstované rostliny na zahrádkách udržet za plotem a uvědomovat si neblahé následky jejich rozšíření do volné krajiny. Dalším nezbytným krokem je zmapování výskytu veškerých nebezpečných i potenciálně nebezpečných druhů na území parku. Samozřejmostí je osvěta a dostatečná informovanost návštěvníků i místních obyvatel a zapojení obcí a širší veřejnosti při následném potlačování šíření těchto druhů. Nutností je vytvoření ucelené koncepce nejen pro šumavský park, ale i pro přilehlé oblasti. Dalšímu šíření nezabráníme, pokud s likvidací skončíme u hranice parku či státu, kupodivu totiž invazní druhy hranice neuznávají. Foto: David Půbal Titulní foto - Květy kolotočníku ozdobného. Foto odshora - Květ a plod invazního rodu netýkavky žlaznaté. - Porost lupiny mnoholisté. - Bolševník velkolepý. Kamila Lencová Správa NP a CHKO Šumava lencova.kamila@seznam.cz podzim

18 Šumava I Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko Biosférická rezervace UNESCO Text Petr Hůla Chráněná krajinná oblast Křivoklátsko Biosférická rezervace UNESCO Křivoklátsko bylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí dne výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j /78. Již však bylo zahrnuto mezi biosférické rezervace organizací UNESCO, a to pro své vysoké přírodovědné hodnoty, přesahující významem hranice státu. Na území CHKO Křivoklátsko byly doposud pro ochranu nejvýznamnějších hodnot a nejzachovalejších ekosystémů vyhlášeny 4 národní přírodní rezervace, 16 přírodních rezervací, 5 přírodních památek a 43 památných stromů a jejich skupin. Přibližně na polovině CHKO byla v rámci soustavy NATURA 2000 vyhlášena ptačí oblast a je tu navrženo a do národního seznamu zařazeno 10 evropsky významných lokalit. CHKO Křivoklátsko leží v západní části středních Čech. Městys Křivoklát, jako střed oblasti, je vzdálen vzdušnou čarou zhruba 40 km západně od centra hlavního města Prahy. Z hlediska správního uspořádání zasahuje CHKO Křivoklátsko na území dvou krajů (Středočeského a Plzeňského) a pěti okresů (Beroun, Kladno, Rakovník, Rokycany a Plzeň-sever). Zahrnuje celkem 96 katastrálních území 69 samosprávných obcí, z nichž 57 leží přímo v CHKO nebo na jejím okraji. Celková rozloha oblasti činí 628 km². Téměř celá oblast se nalézá v Křivoklátské vrchovině a v severní části Plaské pahorkatiny s výrazným podílem polopřirozených a přirozených lesů, se zastoupením 84 druhů původních lesních dřevin a více než 1800 druhů a poddruhů cévnatých rostlin. Typickou rostlinou jarní přírody Křivoklátska je kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphillos). Ve stylizované podobě jí proto používá Správa CHKO Křivoklátsko ve svém znaku. Páteří celého Křivoklátska je údolí středního toku řeky Berounky. Pravý břeh patří ke Zbirožské vrchovině, v níž leží i nejvyšší bod oblasti - vrch Těchovín (616 m n. m.), zatímco levý břeh tvoří Lánská pahorkatina. Nejnižším místem je hladina Berounky v Hýskově (217 m n. m.). Geologicky různorodé podloží spolu s širokou škálou morfologických tvarů s rozdílnou expozicí vytváří neobyčejné bohatství výrazně odlišných a jedinečných stanovišť na malém území, z nichž mnohá jsou unikátní v rámci celé ČR. Nebývalý výskyt reliktních druhů a společenstev na Křivoklátsku je spojen s charakteristickým prolínáním říčního, vrcholového a údolního fenoménu a fenoménu sutí. Projevy říčního fenoménu jsou umocněny specifickým klimatem oblasti, které je zde zvláště v zimních měsících mírně teplejší ve srovnání s okolním územím (průměrná roční teplota činí 7,5 až 8,5 C). Srážkové poměry na území Křivoklátska jsou ovlivněny okrajově zasahujícím srážkovým stínem Krušných hor, takže roční průměrné srážky činí jen 530 mm, z čehož na vegetační období připadá jen 350 mm. V průběhu vegetační sezony se poměrně pravidelně vyskytují dlouhá období beze srážek, což dále posiluje xerotermní ráz jižně orientovaných svahů. Pro vrcholový fenomén jsou charakteristické otevřené plochy s minerálně slabšími horninami, kde na vrcholech dochází k vyplavování živin, degradaci a skeletizaci půdy, ústupu bylinného patra s acidofilní trávobylinnou vegetací. Projevuje se otevřeným bezlesím (zvláště na jihozápadních temenech některých křivoklátských vrcholů), označovaným termínem pleše, se společenstvy skalních výchozů, skeletovitých půd a teplomilných trávníků. 18 podzim 2009

19 Křivoklátsko a národní park Území navrhovaného NP o rozloze cca 102 km 2 (16 % území CHKO) soustřeďuje přírodní hodnoty významné na národní i nadnárodní úrovni a umožňuje vyhlášení parku s náležitostmi a režimem vyhovujícím požadavkům zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, i kritériím IUCN pro národní parky (kategorie II). Území Křivoklátska reprezentuje unikátní soubor organismů na úrovni druhů a populací, který v ČR nemá obdoby a v Evropě je zastoupen jen velmi ojediněle. Zatímco vysokohorské polohy jsou na území Evropy dostatečně chráněny, ekosystémy pahorkatinného stupně existují v zachovalé podobě jen zcela výjimečně. Jejich udržení bylo možné především historickými důvody a ne zcela optimálními předpoklady pro hospodaření. Vysoce členitý reliéf s mnoha stržemi, inverzními roklemi a svahy nedovoluje ani v současné době na mnoha místech obvykle hospodařit. Výrazný říční fenomén v kombinaci s rychle se měnícími ekologickými podmínkami (zejména výrazným střídáním geologického podkladu a změnou expozice) je důvodem zcela ojedinělé biodiverzity druhů i společenstev. Hlavním motivem ochrany by mělo být zachování pestré mozaiky stanovišť, vázané na morfologické fenomény (říční, vrcholový, suťový), prostorově spojené s kaňonem Berounky a povodími jejích přítoků. Dalším významným motivem je pak zachování velkého lesního komplexu v teplé pahorkatině středních poloh, který velikostí nemá ve vnitrozemí České republiky obdoby. V rámci České republiky je tomuto typu území nejbližší NP Podyjí, který má však v důsledku blízkosti Panonské biogeografické oblasti řadu odlišností a liší se též významně menší plochou navazujícího lesního komplexu. Pro záměr vyhlášení národního parku je příznivá řada praktických okolností (např. vysoká lesnatost, velký podíl pozemků ve státním vlastnictví, nízká hustota obyvatel a nízká úroveň střetu s hospodářskými aktivitami). Ochrana tohoto území formou národního parku může být zárukou relativně rychlého a radikálního řešení v obou těchto oblastech. Naopak je nutno varovat před nedůsledným řešením, které by konzervovalo prvky současného stavu a vedlo tak mj. k inflaci kategorie NP. Hlavními riziky pro přírodní hodnoty území jsou velmi vysoké stavy spárkaté zvěře (původní i nepůvodní) a některé postupy uplatňované při lesním hospodaření, které navzdory dílčím zlepšením nesměřují přesvědčivě k dosažení přírodě blízké druhové skladby a prostorové struktury. Foto odshora - Ještěrka zelená je na výslunných stráních relativně hojná. - Kyčelnice devítilistá je pro Křivoklátsko erbovní rostlinou. - Po Velké Pleši pobíhá v květnu a červnu na stepních trávnících stovky pestrých samců pavouka stepníka západního. Petr Hůla Správa CHKO Křivoklátsko petr.hula@nature.cz podzim

20 Šumava I Úhlavský luh Text a foto Pavel Hubený Úhlavský luh 20 podzim 2009

21 Široká niva Úhlavy jižně od nádrže Nýrsko bývala plná vlhkých luk, na nichž se dřely celé generace Králováků z královácké rychty Hamry. Území, kterému dominuje tok Úhlavy, je ohraničeno silničkou vedoucí ze Zelené Lhoty na Hamry. Uvnitř údolí se nachází několik zvláště chráněných území Zelenský luh, Lakmal, Brčálnické mokřady, Úhlavský luh a po jeho okraji vede naučná stezka. Nicméně, kdo se chce zanořit do kouzelné a divoké přírody, může stezku opustit a bloumat ostrovy dávno opuštěných luk, divokými lesy olší, lísek a bříz a mokřinami kolem starých opuštěných potočních ramen. Údolí Úhlavy bylo za posledních 800 let několikrát odlesněno a kultivováno, dílo lidských rukou však vždy znovu pohltila divočina. Na Hojsově Stráži se traduje pořekadlo, že devětkrát se tu pole a ves změnily v les. Kolonizace území začala už v polovině 14. století, kdy byl založen hrad Pajrek u nedalekého Nýrska. Na konci 14. století byl Pajrek vypálen, na počátku 16. století rekonstruován a už v polovině 16. století nadobro opuštěn. Králováci tu měli svoji svobodou rychtu prokazatelně už v 16. století. Tehdy se tu zpracovávala železná ruda přivážená od Špičáku a vznikaly tu také první sklárny. Na počátku 18. století bylo celé údolí zcela odlesněné a v celé oblasti, až po Brčálník, bylo rozptýleno asi 12 samot. Mapa 1. vojenského mapování z roku 1764 zachycuje území stále zcela bezlesé. Odlesnění pronikalo dokonce i vysoko do strání Ostrého, lesy pokrývaly jen nejstrmější svahy a vršky kopců V rezervaci Úhlavský luh a jejím blízkém okolí stálo asi 8 statků. V celém 19. století byla niva Úhlavy stále ještě odlesněná, podél jejího toku rostlo jen několik osamocených ostrůvků stromů. Na konci 19. století v dnešní rezervaci a v jejím těsném okolí stálo 11 domů, z toho 3 mlýny. Podél potoka rostlo osamoceně několik stromů a kolem nich se zelenaly rozlehlé louky. Změnu přinesla až padesátá a šedesátá léta 20. století, kdy po odsunech německého obyvatelstva v roce 1946 území zčásti zpustlo a noví národní správci a následně vzniklé zemědělské státní statky nebyly schopny obdělávat mokré lučiny, dříve sekané jen kosami. Nové traktory byly pro mokřiny příliš těžké, a tak se nevyplatilo louky dále obdělávat. Postupně je začaly zarůstat nálety dřevin. Nejdříve vrby, břízy a olše, za nimi smrky, javory, lísky, hlohy a jasany. Dnes tu najdete mozaiku lesů a otevřených ploch. Lesy jsou místy lemované křovisky a uvnitř mezi bažinami a suchými štěrkopískovými náplavami leží spousty mrtvých kmenů, které jsou kluzké a mohou být velmi nebezpečné. Pozor je třeba dávat i na stojící souše a stromy podemleté řekou ty se mohou zřítit při sebemenším poryvu větru. Při pohybu nivou je potřeba dávat pozor i na mokřiny, tůně a staré náhony, ve kterých dosud stojí hluboká černá voda. Foto odshora - V údolí Lučního potoka jsou mladé nálety dřevin. - Zatímco v okolí Úhlavy věk nejstarších stromů přesahuje 100 let. - Mapka Úhlavského Luhu Pavel Hubený Správa NP a CHKO Šumava pavel.hubeny@npsumava.cz podzim