Výkon trestu odnětí svobody v ČR

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Práva a veřejné správy Výkon trestu odnětí svobody v ČR Bakalářská práce Autor: Ivana Kaplánková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Miroslav Čapek Praha Červen, 2015

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Unčíně, dne 30. června 2015 Ivana Kaplánková

3 Poděkování Ráda bych poděkovala panu JUDr. Miroslavu Čapkovi za jeho cenné rady vycházející z jeho pracovních a ţivotních zkušeností a poskytnuté konzultace. Moje poděkování zároveň patří všem osloveným respondentům, bez kterých by nemohla vzniknout praktická část této práce.

4 Anotace Tato práce popisuje výkon trestu odnětí svobody v ČR vzhledem k pozitivnímu právu a utváří pohled na danou problematiku se zaměřením na trest jako takový, s moţností vyuţití alternativních trestů. První část je věnována teoretickému vymezení jednotlivých pojmů trestního práva i jeho pramenům pomocí deskriptivní metody. Druhá část tvoří meritum práce a je tvořena empirickým kvantitativním výzkumem zaměřeným na názory respondentů k problematice trestního práva. Klíčová slova: empirický výzkum, trest, trestní zákoník, věznice, výkon trestu. Annotation This thesis describes the imprisonment in the Czech Republic due to the positive law, it creats a view on the issue, focusing on punishment as such, with the possibility of alternative punishment. The first part is dedicate to the theoretical definition of the cencepts of crimminal law with usage a descriptive methods. The second part creates the merits of the thesis and is set up of empirical quantitative and qualitative research focused on the respondent s views of the issue of criminal law. Keywords: empirici research, punishment, criminal code, prison, imprisonment

5 OBSAH Úvod... 9 Zvolené metody zpracování Trestní právo a trest Pojem trestního práva Funkce a účel trestního práva hmotného Prameny trestního práva Zásady trestního práva Penologie a penitenciaristika Penologie Penitenciaristika Kriminologie Trest v pojetí trestněprávním Účel trestu Druhy trestů Trest odnětí svobody Nepodmíněný trest odnětí svobody Nepodmíněný trest odnětí svobody u mladistvých Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody s dohledem Domácí vězení Obecně prospěšné práce Propadnutí majetku Peněţitý trest Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Zákaz činnosti Zákaz pobytu Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce

6 Ztráta čestných titulů a vyznamenání Ztráta vojenské hodnosti Vyhoštění Alternativní tresty Odklon v trestním řízení Mediační a probační sluţba Výkon trestu odnětí svobody Zásady pro výkon trestů a ochranných opatření Místo výkonu trestu odnětí svobody - obecně Vazební věznice Charakteristika zařízení Vyuţití vazebních věznic Věznice Členění věznic Věznice s dohledem Věznice s dozorem Věznice s ostrahou Věznice se zvýšenou ostrahou Zařazení do typu věznice Přeřazení do jiných typů věznic Propuštění Podmíněné propuštění Vyuţití věznic Detenční ústav Charakteristika zařízení Vyuţití detenčních ústavů Výkon trestu odnětí svobody u mladistvých Práva a povinnosti odsouzených Práva odsouzených

7 3.2 Povinnosti odsouzených Trestní politika v České republice Praktická část - výzkum Předvýzkum Kvantitativní výzkum Výzkumný soubor Struktura výzkumného souboru dle pohlaví respondentů Struktura výzkumného souboru dle věku respondentů Struktura výzkumného souboru dle vzdělání respondentů Struktura výzkumného souboru dle spáchání trestného činu Struktura výzkumného souboru dle oběti trestného činu Struktura výzkumného souboru respondentů dle oběti trestného činu osoby blízké Analýza dat Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Hodnocení Otázka č Hodnocení Otázka č Otázka č Otázka č Otázka č Hodnocení Otázka č Otázka č Otázka č Hodnocení Otázka č Otázka č

8 5.3 Hodnocení výzkumu Závěr Zdroje Literatura Internetové zdroje Zákony

9 ÚVOD Co ve skutečnosti znamená trest odnětí svobody? Je to trest - vynucené odčinění viny, který nemá pouze represivní povahu. Ale má mít zároveň i výchovný charakter a neměl by být pouze chápán jako msta za provinění vzhledem k pachateli. Jedná se o právní termín, který je spjat se trestním soudnictvím a respektováním zákonů. 1 Po spáchání zločinu a jeho prokázání následuje trest, kterým v našich podmínkách bývá nejčastěji odnětí svobody. Kaţdý si pod tímto pojmem můţe představit něco jiného. Jsme lidé rozdílných povah, odlišných kultur i odchylných názorů a na naše bytí působí různá prostředí, ve kterých se pohybujeme. Veškeré tyto vlivy nás formují a utváří. Z těchto důvodu máme nejen na trest odnětí svobody odlišná hlediska a názory. V zájmu celé společnosti však je, aby výkon trestu odnětí svobody byl chápán nikoliv jen jako trest, ale aby se tím uskutečnil i smysl a účel trestu. Základním cílem trestu je ochrana společnosti před trestnými činy a jejich pachateli, což představuje smysl existence samotného trestního práva. Tato ochrana je pak realizována prostřednictvím individuální represe, individuální a generální prevence. 2 Téma bakalářské práce jsem si zvolila pro jeho rozmanitost i diskutabilnost a zároveň jsem byla vedena osobními pohnutkami provést výzkum respondentů, z důvodu proniknutí do názorového spektra problematiky trestního práva společnosti. Práce je rozdělena na dvě části v podobě teoretické a praktické. V teoretické části se práce zabývá seznámením s trestním právem jako takovým, pojetím trestu, způsobem trestání s návazností na místo výkonu trestu, přiblíţením konkrétní okolnosti výkonu trestu ve věznicích. Při zpracování bylo vyuţito platných právních úprav trestního práva, především primárního pramene zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, kniţních pramenů i internetových zdrojů. Cílem práce je charakterizovat výkon trestu a odnětí svobody. Definovat trest, jeho druhy a funkce, přiblíţit rozdělení typů věznic, alternativní tresty, práva a povinnosti odsouzených. Pomocí kvantitativního výzkumu ozřejmit názory společnosti prostřednictvím komparace odpovědí respondentů. 1 MICHÁLEK, Emanuel. Pomsta a trest. Naše řeč [online]. 1978, roč. 61, č. 3 [cit ]. Dostupné z: 2 KRATOCHVÍL, Vladimír. Kurs trestního práva: trestní právo hmotné: obecná část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, xxxvii, 797 s. Právnické učebnice (C. H. Beck). ISBN , s

10 ZVOLENÉ METODY ZPRACOVÁNÍ V teoretické části práce je vyuţita deskriptivní metoda zpracování literární rešerší s vyuţitím rozmanitých zdrojů. Praktická část je zaměřena na empirický výzkum kvantitativního rázu. Kvantitativní bádání proběhlo v několika etapách, které se mohou časově překrývat. Dle doporučení Gavory se jednalo o tyto fáze: - stanovení výzkumného problému jeho formulace - informační příprava výzkumu studium zdrojů - příprava výzkumných metod tzv. předvýzkum - sběr a zpracování údajů - interpretace údajů vysvětlení. 3 Zvoleným nástrojem pro sběr dat byl anonymní dotazník obzvláště s uzavřenými polytomickými (více moţností odpovědí) přímými otázkami. Jelikoţ kvantitativní výzkum pracuje s číselnými údaji, pro jejich zpracování bylo vyuţito MS Excel 2007 s vyuţitím popisných statistických analýz. 3 GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Překlad Vladimír Jůva. Brno: Paido, 2000, 207 s. Edice pedagogické literatury. ISBN , s

11 1. TRESTNÍ PRÁVO A TREST Proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno. Ovidius Naso Publius Pojem trestního práva Trestní právo je součástí právního řádu České republiky (dále jen ČR), patří mezi jeden z elementů práva veřejného. 5 Jedná se o souhrn právních norem o trestání osob za závaţná provinění (trestné činy) proti chráněným společenským a individuálním zájmům. 6 Trestní právo je rozděleno na hmotné a procesní. Trestní právo hmotné, neboli materiální, předepisuje, co je trestním činem a jaký trest se za spáchaný čin uloţí. Trestní právo procesní neboli formální, upravuje postup orgánů v trestním řízení při odhalování, zda byl trestný čin spáchán, zda je tento skutek trestným činem, 7 kdo je jeho pachatelem a jaká sankce ho za to postihne. Sankce je uloţena dle zákona, který je účinný v dané době, kdy byl trestný čin spáchán, můţe se posoudit i podle zákona pozdějšího, ale jen pokud je pro pachatele příznivější. Je potřebné poznamenat, že jak trestní právo hmotné, tak i trestní právo procesní nemůže existovat osamoceně. Ochrana jakéhokoli hmotného práva se realizuje vždy prostřednictvím práva procesního. Obě tato právní odvětví jsou nerozlučně spjata. 8 Trestní právo je odvětví, které je součástí naše právního řádu a i v něm vznikají různé vztahy. Mezi základní trestněprocesní vztah můţeme zařadit vztahy mezi orgány činnými v trestním řízení a osobou, proti níţ se trestní řízení vede. I v takové vztahu existují na kaţdé straně práva a povinnosti. Základním povinností na straně orgánu je provádět proti obviněnému trestní řízení a uţít proti němu podle potřeby opatření přípustná podle trestního řádu. Na straně obviněného musíme zmínit základní povinnost a to podrobit se opatřením Mimo trestněprocesní vztahy vznikají v trestním právu i vztahy trestněprávní, které je nutné odlišovat. Trestněprávní vztah je vztah hmotněprávního charakteru a vzniká spácháním protiprávního úkonu trestného činu. Obsahem tohoto vztahu je povinnost státu uloţit pachateli tresty 4 Citáty. Cituj.cz: největší český archív citátů a přísloví [online]. [cit ]. Dostupné z: 5 FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné a procesní. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2007, 420 s. ISBN , s Trestní právo. DOBEŠ, Petr. Společenskovědní revue [online]. [cit ]. Dostupné z: 7 FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné a procesní. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2007, 420 s. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s

12 a ochranná opatření. Subjektem vztahu trestněprocesního je jedině pachatel trestného činu a subjektem trestněprávního vztahu je ten, proti němuţ je na základě podezření z trestného činu vedeno trestní řízení, tudíţ to můţe být i ten, kdo trestný čin nespáchal Funkce a účel trestního práva hmotného Jako kaţdé odvětví i trestní právo má svoji funkci a účel. Účel je poměrně jednoznačný a to ochranu obyvatelstva. Na tom, aby trestní právo ve státě fungovalo, má především zájem společnost. Ale aby mohlo fungovat, musí být zakotveno v ústavním zřízení České republiky. Účelem je tedy ochrana oprávněných zájmů fyzických a právnických osob. 10 Mezi funkce můţeme v trestním právu hmotném zařadit zejména funkce: regulativní spočívá v co nejpřesnějším zákonném vymezení podmínek (základů) trestní odpovědnosti, jakoţ i ukládání trestů a ochranných opatření pachatelům trestných činností a předpokládá aplikaci ochranných opatření i u pachatelů činů jinak trestných. ochranná trestní právo je krajní a podpůrný prostředek ochrany jednotlivce a společnosti před společensky nejvíce nebezpečnými útoky fyzických osob a chráněné objekty. Doplňuje tak právní ochranu danou normami jiných odvětví práva. preventivní trestní právo sleduje ochranu společnosti předcházením trestné činnosti. Tzv. individuální prevence je zaměřena na konkrétní pachatele a má působit zejména pozitivně výchovně. represivní tato funkce trestního práva směřuje k jeho ochrannému cíli výlučně cestou individuálního represivního působení na pachatele trestného činu. 11 Trestní právo stanovuje, která společensky škodlivá jednání jsou trestné činy, vymezuje za ně tresty a ochranná opatření společně s podmínkami jejich ukládání a vykonání. 9 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN Tamtéţ. 11 FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné a procesní. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2007, 420 s. ISBN , s

13 1.3 Prameny trestního práva Mezi základní prameny trestního práva zařazujeme: ústavní zákony zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném znění zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, v platném znění mezinárodní smlouvy - které jsou Českou republikou ratifikovány a vyhlášeny, mají přednost před zákonem zákony: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v platném znění zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, v platném znění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění zákon č. 279/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, v platném znění - zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe, v platném znění - zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační sluţbě, v platném znění podzákonné právní normy například: - vyhláška č. 345/1999 Sb., řád výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění - vyhláška č. 109/1994 Sb., řád výkonu vazby, v platném znění 12 - amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky - rozhodnutí Ústavního soudu ČR, která mají normativní povahu - právní předpisy Evropské unie Mezi prameny trestního práva však nezahrnujeme právní obyčej ani judikaturu (soudní rozhodnutí) niţších soudů. V České republice neexistuje precedenční právo jako v oblastech anglosaského práva. Judikáty můţeme povaţovat za jakýsi bod a zdroj pro stabilitu právní jistoty, nebo pro spravedlivé očekávání. Jedná se o moţnost podkladu pro podobné rozhodnutí, 12 FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné a procesní. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2007, 420 s. ISBN , s

14 ale pro soud není nijak závazné. Jedná se o zdroje, ze kterých je moţné čerpat inspiraci, znalosti a zkoumat postup rozhodování soudu. Mezi velice kvalitní zdroj můţeme samozřejmě také zařadit vědecké publikace vysokých škol, odborné články nebo sborníky z odborných konferencí Zásady trestního práva Zásady jsou důleţitými právními principy, na kterých je zaloţeno trestní právo hmotné. Vycházejí z principu právního státu. Jedná se o základní kámen, o projev politických i jiných přístupů, na kterém je postavena koncepce trestní odpovědnosti. Zásady mají především důleţitý aplikační, poznávací a interpretační význam. Základní zásady nalezneme v celém trestním zákoníku, trestním řádu i v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe. Za základní zásadu v trestním právu můţeme zařadit nullum crimen sine lege skripta, nullum crimen sine lege praevia, která je obsaţena v 3 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe. 13 Další důleţitou zásadou je zásada subsidiarity trestní represe. Tato zásada poukazuje na to, ţe trestní právo má být aţ tím nejkrajnějším prostředkem (princip ultima ratio). Stát musí uplatňovat prostředky trestního práva zdrţenlivě a musí je uplatňovat opravdu jen v případech společensky škodlivých, kde nestačí jiné prostředky. Další důleţitou zásadou je zásada odpovědnosti za spáchání trestného činu, zákaz retroaktivity, nepřípustnost analogie, zásada individuální trestní odpovědnosti nebo zásada humanismu. Zásada humanismu vychází především z ustanovení čl. 10 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, z čl. 5 a 7 Ústavy a čl. 7 odst. 2 Listiny. Projevem zásady humanismu je nepřípustnost trestu smrti nebo poniţujícího, nelidského, krutého zacházení. 14 Dle mého názoru patří zásada humanismu a zásada zákonnosti mezi ty nejzákladnější zásady. I kdyţ se jedná o pachatele trestných činů i oni musí mít jistotu svých základních právo, které se mohou opřít a které nesmí být jednáním státu nijak dotčeny. 1.4 Penologie a penitenciaristika Součástí trestního práva jsou i jiné související odvětví, které bych v této práci chtěla zmínit. Dle mého názoru jsou pevnou a důleţitou součástí trestního práva jako takového a díky nim máme moţnost zkoumat trestní právo z dalších zajímavých hledisek Penologie Penologie je vědní obor, který se zabývá a zkoumá tresty a trestání nebo jej můţeme také nazvat jako vědu o výkonu trestu a jeho účincích. Zabývá se samotným reálným výkonem 13 JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, 904 s. Student (Leges). ISBN Tamtéţ. 14

15 trestů a ochranných opatření a mimo jiné se zabývá i alternativními sankcemi. 15 Penologii bychom mohli také definovat jako jakési odvětví vězeňské psychologie, jelikoţ penologie zkoumá psychologické procesy, vztahy a jevy, které vznikají aplikací trestu. Zkoumá přístupy výchovného zacházení s odsouzenými, zda bylo vůbec dosaţeno účelu trestu Penitenciaristika Penitenciaristiku můţeme definovat jako proces. Proces, který by měl mít pozitivní vliv, tedy polepšení, nápravu, pozitivní změny v chování odsouzeného. Jedná se o vězeňství, o výkon a účinky trestu odnětí svobody Kriminologie Kriminologii můţeme definovat jako odvětví, které se zabývá zločinností. Jedná se o samostatnou společenskou disciplínu. Kriminologie je věda empirická, to znamená, ţe je zaloţena hlavně na výzkumu a na přezkoumatelnosti poznatků, které jsou zjištěny z výzkumu. Kriminologie se například zabývá zkoumáním osoby pachatele, typologií pachatele, analyzuje pachatele na základě pohlaví, věku nebo národnosti. 17 Kriminologii můţeme povaţovat za poměrně důleţitou disciplínu a to hlavně z důvodu statistik a výsledků jejich zkoumání a analýz. Díky nim je moţné určit, jaké skupiny lidí jsou nejnebezpečnější nebo u kterých skupin je velká pravděpodobnost, ţe v budoucnu budou páchat trestné činy. Nebo naopak, které skupiny jsou nejčastějšímu oběťmi trestných činů, jak provádět prevenci kriminality. Kriminologie má i svoji zvláštní část, ze které můţeme zmínit oblasti jako násilná kriminalita, mravnostní kriminalita nebo kyberkriminalita. 15 RASZKOVÁ, Tereza a Stanislava HOFERKOVÁ. Kapitoly z penologie. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2013, 125 s. ISBN Tamtéţ. 17 GŘIVNA, Tomáš, Miroslav SCHEINOST a Ivana ZOUBKOVÁ. Kriminologie. 4., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 536 s. ISBN

16 1.6 Trest v pojetí trestněprávním Nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege Kaţdá společnost reaguje na porušení zavedených pravidel z důvodu ochrany svých hodnot. Ať uţ jde o hodnoty jedince nebo celé společnosti, musí vţdy následovat trest za spáchaný čin. 18 Co se myslí pojmem trest, se v trestním zákoníku nedozvíme. Trestní zákoník pouze v 36 definuje druhy trestních sankcí. Je to prostředek, který chrání ostatní před pachateli trestného činu. Trest můţe být výhradně uloţen soudem a to výlučně pachateli trestného činu. Tyto základní pravidla při ukládání trestu vychází z čl. 90 Ústavy a z čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje mnoho různých definicí trestu, já bych trest definovala jako: Trest můţeme chápat jako prostředek ochrany jak společnosti, tak pachatele, prostředek represe a prevence, prostředek nápravy. Ochranu pachatele myslím tak, ţe i on sám si můţe být někdy nebezpečný. Nemusí být nebezpečný jen pro společnost. I kdyţ si to sám nemusí uvědomovat, je vlastně nebezpečný hlavně pro sebe. Část pachatelů, kteří spáchají trestný čin, si neuvědomují, co vlastně páchají a rozumově jim nedochází, ţe porušují předpisy. Trest proto můţe být v některých případech nejen prostředek prevence, ale i momentu uvědomění si. Trest je ve společnosti důleţitým institutem, který je projevem řádu a pravidel. Pojem trestu je druhým nejzákladnějším pojmem trestního práva, vedle trestného činu v širším smyslu, který povaţujeme za první nejzákladnější pojem, jehoţ významným znakem je trestnost, porušení pravidel a zákonů. 19 Je jedním z důleţitých prostředků státního donucení, jímţ se realizuje především ochranná funkce trestního práva ve společnosti 20 a zároveň se jím vyjadřuje i morální odsouzení pachatele. 21 Prolínají se zde tedy dva základní prvky. Jsou jimi veřejně vyslovený, sociálně etický odsudek a újma, která obsahuje zásah do občanských práv a svobod zaručených ústavním pořádkem, mající záměrný charakter, tedy uloţení a výkon mají pachatele společně s veřejností odvracet od páchání trestné činnosti. Přísnost uloţeného trestu pak vyjadřuje stupeň nesouhlasu se spáchaným činem KUCHTA, Josef a Helena VÁLKOVÁ. Základy kriminologie a trestní politiky. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2005, xxiv, 544 s. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN , s SOLNAŘ, Vladimír. Tresty a ochranná opatření. 1. vyd. Praha: Academia, s, s KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné: obecná část. 3. přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 571 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č ISBN , s CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha: Linde, 2007, 246 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN s Vyd. 1. Praha: Novatrix, 2009, [942] p. ISBN , s

17 Účelem uloţení trestních sankcí je zabránit recidivě, nikoliv zavrţení pachatele. 23 Sankce by neměla pachatele odsoudit, ale měla by být zvolena tak, aby mu umoţnila moţnost nápravy. Je-li trestem naplněn jeho účel, je nutné, aby uloţený trest byl spravedlivý a úměrný. Odstrašení pachatele trestem nezaručuje jeho budoucí nápravu. Naopak pokud se u pachatele podaří změnit postoj k trestnému činu, je niţší riziko opakování trestné činnosti. Při uloţení trestu je velice důleţité rozpoznat, která sankce obsahuje pro pachatele správné rehabilitační prvky. Moţnost nápravy nevyuţijí všichni pachatelé a velká část odsouzených po propuštění dále recidivuje. 24 Sankce lze dělit: absolutně určité - je konkrétně vymezen druh trestu i jeho přesná výměra relativně určité - je stanoven druh trestu, ale výměra se můţe pohybovat v daném rozsahu, které je uvedeno v ustanovení ve zvláštní části trestního zákoníku absolutně neurčité - potrestání bude přiměřené - opatření ukládaná mladistvým - rakouský zákoník. 1.7 Účel trestu Historie nám nabízí mnohé teorie, které se zabývají trestáním, mezi nejhlavnější patří: Absolutní teorie trestu Tato teorie se dá označit jako historicky nejstarší, někdy je nazývána jako teorie retributivní. Absolutní teorie vychází z myšlenky, ţe jediný smysl trestu je, ţe zlo má být odplaceno zlem. Z toho plyne, ţe trest je prostředek spravedlivé odplaty Punitur, quia peccatum est - trestá se, protoţe bylo spácháno zlo. Trest se můţe uloţit jen tomu, kdo spáchal zločin a následná sankce za spáchaný trestný čin musí být zaslouţená. Výše zaslouţeného trestu podléhá jen spáchanému trestnému činu a odpovídá závaţnosti tohoto činu a není mu přikládána ţádná sociální funkce. 25 Relativní teorie trestu Tato teorie se naopak zabývá o budoucí následky uloţeného trestu. Občas je relativní teorie pojmenována jako teorie utilitární. V této teorii je formulována myšlenka Punitur, ne peccetur - trestá se, aby nebylo spácháno zlo. Je třeba pachateli uloţit takový trest, který by zabránil budoucím zločinům, nebo jejich opakování. Proto se kladou rozlišné 23 LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: LexisNexis, 2007, 114 s. Knihovnička LexisNexis. ISBN , s LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: LexisNexis, 2007, 114 s. Knihovnička LexisNexis. ISBN , s NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M. a kol. Trestní právo hmotné I. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, ISBN , s

18 důrazy na jednotlivé aspekty, jako je převýchova, odstrašení, nebo izolace obviněného anebo mít vliv výchovně i na společnost, protoţe významně působí na vybraný druh a výši trestu. Relativní teorie oproti absolutní klade hlavní důraz na sociální funkci. 26 funkce odplatná, funkce odstrašující - individuální prevence - odvrátit pachatele, aby se dopouštěl následující trestné činnosti - generální prevence - potrestáním pachatele budou odrazeni další eventuální pachatelé, 27 funkce nápravná a resocializační - rehabilitační - pachatel jiţ nepáchá další trestnou činnost, ne z obavy před sankcí, nýbrţ z mravních důvodů. Pachatelova snaha o nápravu má za následek podřízení výkonu a trvání trestu, funkce izolační - eliminační - nejbezpečnější podobou prevence pro společnost je, poţadována izolace aby pachatel nepáchal další trestnou činnost, funkce restituční - odstraňuje důsledek trestného činu, nejčastěji se jedná o náhradu škody. 28 Výše popsané teorie jsou uplatňovány vedle sebe a jsou vzájemně propojené. Smíšené teorie trestu O této teorii můţeme mluvit či ji nazývat teorií slučovací. Slučovací teorie jsou kompromisem mezi absolutní a relativní teorií trestu, jenţ rozdílným postupem kombinuje zásady teorie utilitární - odplaty a retribuční - prevence. Smíšená teorie se snaţí sloučit retributivní a utilitární teorii do své individuální smíšené teorie, aby se předcházelo v páchání trestných činů. Současný trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) neupravuje účel trestu, respektive není v něm výslovně vyjádřen, jak tomu bylo do ve znění trestního zákona č. 140/1961 Sb., kdy byl účel trestu definován v 23 a ze kterého jasně vyplývalo, ţe účelem trestu není odplata, ale ochrana společnosti před pachateli trestného činu. Je moţné tedy učinit (s přihlédnutím k výše uvedeným teoriím) závěr, ţe v současné době trestní zákoník je postaven na základech teorie smíšené. K podpoře tohoto tvrzení lze pouţít jedno rozhodnutí Ústavního soudu, ve kterém se říká, ţe trest nesmí být prostředkem 26 CIBULKA, Karel a Veronika CIBULKOVÁ. Trestní právo: trestní odpovědnost, tresty a ochranná opatření, stíhání mladistvých, trestné činy, úkony v trestním řízení, vyšetřování trestných činů, řízení před soudem. 1. vyd. Brno: Sokrates, 2005, 181 s. Advokát do kapsy. ISBN , s FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné - obecná část. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2008, 173 s. Právo (Key Publishing). ISBN , s LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: LexisNexis, 2007, 114 s. Knihovnička LexisNexis. ISBN , s

19 k řešení jiných společenských problémů nebo nástrojem společenských přeměn (ÚS 47/1998). 29 Autoři kodifikovaného trestního zákoníku (provedeného zákona č. 40/2009 Sb.) dospěli k závěru, ţe vymezení účelu trestních sankcí bude ponecháno trestní nauce a v zákoně je nahrazeno promítnutím obecných zásad trestání do jednotlivých ustanovení o trestních sankcích. Tyto zásady, formulované jak obecně pro všechny trestní sankce ( 37 a 38), tak i speciálně pro tresty ( 39 aţ 45) a pro ochranná opatření ( 96 a 97), budou na rozdíl od proklamativního účinku sankcí přímo aplikovatelné na konkrétní případy. Účel trestu pak vyplývá nejen z těchto obecných zásad, ale i z celkového pojetí trestního zákoníku a zejména pak z jednotlivých ustanovení upravujících ukládání trestních sankcí Druhy trestů Trestní zákoník (zákon č. 40/2009) má taxativně vymezeny druhy trestů dle 52, které lze soudy uloţit za spáchané trestné činy. 31 Systém trestů se dělí na pravidelné tresty a výjimečné tresty. Pravidelné tresty odnětí svobody domácí vězení obecně prospěšné práce propadnutí majetku peněţitý trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty zákaz činnosti zákaz pobytu zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce ztráta čestných titulů nebo vyznamenání ztráta vojenské hodnosti vyhoštění VICHEREK, Roman. Účel trestu. EPRÁVO.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online] [cit ]. Dostupné z: 30 Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku. Trestní zákoník [online]. [cit ]. Dostupné z: In: VICHEREK, Roman. Účel trestu. EPRÁVO.cz: Sbírka zákonů, judikatura, právo [online] [cit ]. Dostupné z: 31 Česká republika. Zákon. In: Sbírka zákonů. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2009, roč. 2009, 40/2009, 11, s ISSN Česká republika. Zákon. In: Sbírka zákonů. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2009, roč. 2009, 40/2009, 11, s ISSN

20 Uspořádání jednotlivých trestů odpovídá jejich závaţnosti. Na nejvyšším místě je trest, který je nejzávaţnější, a to trest odnětí svobody, následně pak postupují méně závaţné tresty. Tresty, nabízející jinou moţnost potrestání pachatele neţ je uloţení trestu odnětí svobody, jsou označovány jako alternativní. Jednotlivé druhy alternativních opatření neexistují v rámci trestního práva pouze jako jednotlivé prvky, ale vytvářejí určitý systém, který je charakterizován v prvé řadě svým stejným účelem, tj. nahrazovat trest odnětí svobody. 33 Výjimečné tresty 34 odnětí svobody nad 20 aţ do 30 let lze uloţit pouze tehdy, jestliţe závaţnost zvlášť závaţného zločinu je velmi vysoká a náprava je obzvláště ztíţena (dle 54 odst. 2 TZ) odnětí svobody na doţivotí lze uloţit pachateli, který spáchal zvlášť závaţný zločin (dle 54 odst. 3 TZ): vraţdy ( 140 odst. 3 TZ) obecného ohroţení ( 272 odst. 3 TZ) vlastizrady ( 309 TZ) teroristického útoku ( 311 odst. 3 TZ) teroru ( 312 TZ) genocidy ( 400 TZ) útok proti lidskosti ( 401 TZ) pouţití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje ( 411 odst. 3 TZ) válečné krutosti ( 412 odst. 3 TZ) perzekuce obyvatelstva ( 413 odst. 3 TZ) zneuţití mezinárodně uznávaných a státních znaků zavinil úmyslně smrt jiného člověka ( 415 odst. 3 TZ). 35 Vedle primárního třídění trestů je moţné tresty třídit i na základě dalších kritérií: hlavní (např. odnětí svobody) vedlejší (ztráta čestných titulů a vyznamenání) s náhradou (jenom peněţitý trest) 33 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. Teoretik. ISBN , s Podle českého trestního práva tedy nelze jako výjimečný trest uloţit trest smrti. 35 Česká republika. Zákon. In: Sbírka zákonů. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2009, roč. 2009, 40/2009, 11, s ISSN

21 bez náhrady výchovné (podmíněné odsouzení) represivní (nepodmíněný trest odnětí svobody) majetkové (propadnutí majetku, věci, peněţitý trest) nemajetkové (nepodmíněné tresty, zákaz pobytu, obecně prospěšné práce, vyhoštění) tresty nespojené s odnětím svobody (ztráta čestných titulů a vyznamenání, ztráta vojenské hodnosti) tresty spojené s odnětím svobody absolutně určité (odnětí svobody na doţivotí); relativně určité (odnětí svobody nad 20 aţ do 30 let, peněţitý trest ( 67 a 68 TZ)) 36 Stanoví-li trestní zákon u trestného činu moţnost uloţení několika trestů, je moţné nejen uloţit kaţdý tento trest samostatně, ale i více těchto trestů vedle sebe. 37 Tresty, které jdou uložit vedle sebe: trest odnětí svobody a trest zákazu činnosti, propadnutí majetku a ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, obecně prospěšné práce a zákaz činnosti, Tresty, které nejdou uložit vedle sebe: obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněţitý trest vedle propadnutí majetku, zákaz pobytu vedle vyhoštění Trest odnětí svobody V jednotlivých historických obdobích převládal ten či onen druh trestu: tresty na životě a na těle, tresty na majetku. Teprve vývoj civilizace a požadavek humanizace trestu vyzvedl do popředí trest odnětí svobody. 39 Trest odnětí svobody je trestem: univerzálním je obsaţen v kaţdé skutkové podstatě ve zvláštní části trestního zákoníku (lze jej uloţit kterémukoliv pachateli za kaţdý trestný čin) 36 KRATOCHVÍL, Vladimír. Trestní právo hmotné: obecná část. 3. přeprac. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 571 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č ISBN , s FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné a procesní. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2007, 420 s. ISBN , s FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné - obecná část. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2008, 173 s. Právo (Key Publishing). ISBN , s SOLNAŘ, Vladimír. Tresty a ochranná opatření. 1. vyd. Praha: Academia, 1979, s

22 nepřísnější z trestů pravidelných ve srovnání s dalšími druhy trestů nejvíce zasahuje do základních práv a svobod jedince základním nezastupitelným u některých pachatelů nepřichází v úvahu jiný způsob potrestání neţ izolace od společnosti. 40 K ochraně společnosti před pachateli trestných činů slouţí zejména trest odnětí svobody především tím, ţe jsou pachatelé trestných činů izolování ve věznici. Sama pohrůţka tresty, jejich ukládání a výkon působí výchovně i na ostatní členy společnosti tak, aby se zdrţeli páchání trestné činnosti. 41 Jako jediný druh trestu, má rozpětí trestní sazby uvedený zvlášť za kaţdý trestný čin ve zvláštní části TZ, a proto slouţí k určení typové závaţnosti kaţdého trestného činu a přísnosti trestnosti toho kterého trestného činu. Rozpětí mezi dolní a horní hranicí trestu odnětí svobody pak dává prostor pro konkretizaci povahy a závaţnosti trestného činu, jako základního kritéria pro stanovení výměry trestu a pro zohlednění všech dalších hledisek. 42 Výběr druhu trestu a stanovení jeho výměry závisí nejen na povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu, ale také na osobě pachatele. Zároveň tak dochází k posilování důvěry veřejnosti v trestní právo ukládáním adekvátních trestů. 43 Trest odnětí svobody můţeme zařadit také mezi nejzávaţnější a nejcitelnější, co se týče zásahu do základních lidských práv a to do jeho osobnostních práv právo osobní svobody. Trest odnětí svobody ale nezasahuje pouze do osobnostních práv pachatele, ale také do práv jeho nejbliţších tím, ţe narušuje rodinné vztahy. 44 Trest odnětí svobody dělíme dle formy trestu na: nepodmíněný trest odnětí svobody podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody jde o formu podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody se zkušební dobou podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s. (Spisy PrF MU v Brně. Řada teoretická; sv. 260). ISBN , s NOVOTNÝ, F. a kolektiv. Praktikum trestního práva hmotného 2. upravené vydání, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s NOVOTNÝ, F. a kolektiv. Praktikum trestního práva hmotného 2. upravené vydání, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. ISBN , s NOVOTNÝ, František a Josef SOUČEK. Trestní právo hmotné. 3. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, 393 s. ISBN Česká republika. Zákon: Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2009, roč. 2009, 40/2009, 11, s ISSN

23 Nepodmíněný trest odnětí svobody Nepodmíněný trest odnětí svobody je upraven jednak v trestním řádu, jednak v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody (zákon č. 169/1999 Sb.) a také v Řádu výkonu trestu odnětí svobody (vyhláška MS ČR č. 345/1999 Sb.) nebo v Jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (vyhláška MS ČR č. 37/1992 Sb.) 46 Nepodmíněný trest odnětí svobody můţe být uloţen v rozpětí jednoho celého dne do nejvyšší hranice 20 let ( 55 odst. 1 TZ). Jde o obecnou maximální moţnou délku trestu odnětí svobody, jejíţ překročení je moţné pouze ve výjimečných případech u nejzávaţnějších trestných činů. 47 Zvýšení hranice trestu odnětí svobody: mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody ( 59 TZ), horní hranice pak činí 30 let ukládání trestu odnětí svobody při spáchání trestného činu ve prospěch organizované zločinecké skupiny ( 108 TZ), kdy horní hranice činí taktéţ 30 let výjimečný trest ( 54 TZ) nad 20 let do 30 let doţivotí. 48 Uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody je omezeno ustanovením 55 odst. 2. TZ, ukládá-li soud trest za trestné činy, u nichţ horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje 5 let, můţe uloţit nepodmíněný trest svobody jen za podmínky, ţe by vzhledem k osobě pachatele uloţení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný ţivot. 49 Výjimečně lze uloţit trest odnětí svobody i pod hranici zákonem stanovené sazby. Odpovídající antecedence mimořádného sníţení tohoto trestu upravuje 58 TZ: v případě má-li rozhodnutí soudu pouţití trestní sazby za nepřiměřeně přísné a lze dosáhnout nápravy pachatele kratším trváním (odst. 1) pachatel, který napomohl zabránit trestnému činu, jenţ jiný připravoval nebo se o něj pokusil (odst. 2) pachatel, spolupracující obviněný ( 178a odst. 1 TŘ) a podal-li úplnou a pravdivou výpověď o skutečnostech v přípravném řízení a řízení před soudem k objasnění zločinu 46 JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád: s poznámkami a judikaturou: zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, advokátní tarif. 5. aktualiz. vyd. podle stavu k Praha: Leges, 2014, 1246 s. Glosátor. ISBN CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s Česká republika. Zákon. In: Sbírka zákonů. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2009, roč. 2009, 40/2009, 11, s ISSN CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s

24 spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny (odst. 4) pachatel, odsuzovaný za přípravu k trestnému činu nebo za pokus a hranice by byla nepřiměřená (odst. 5) pachatel jednal v právním omylu, ale mohl se tohoto omylu vyvarovat ( 19 odst. 2), spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniţ byly zcela splněny podmínky krajní nouze ( 28) nebo nutné obrany ( 29), anebo překročil meze přípustného rizika ( 31) nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost odst. 3 pak omezuje sníţení trestu u odst. 1 a 2 a nelze uloţit trest pod 5 let, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň 12 let pod 3 léta, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň 8 let pod 1 rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň 5 let. 50 Výkon daného trestu je realizován ve věznici nebo ve zvláštním oddělení vazební věznice. 51 Podle Sochůrka uvěznění pro odsouzené znamená: zátěţovou situaci ze ztráty svobody, obav z budoucnosti, nejistoty výrazný ţivotní zlom, zejména u prvovězněných společenskou stigmatizaci (nálepka kriminálníka), spojená s moţnými sociálními dopady (rozpad rodiny, ztráta zaměstnání, ztráta přátel, výčitky rodiny) frustraci sekundárních potřeb (nemoţnost uplatnění zájmů) nutnost strpění řady zátěţových situací (pobyt v malém prostoru, souţití s různými lidmi, strpění nepříjemných úkonů - například osobní prohlídky ztrátu soukromí a intimity. 52 Při ukládání trestu odnětí svobody musíme přihlíţet i k zásadám, které se k ukládání tohoto trestu váţou a to jmenovitě k zásadám, které obsahuje trestní zákoník v 37, 38, 39, 41 a 42. Základními zásadami tedy jsou zásada zákonnosti trestních sankci, zásada humánnosti trestních sankcí, zásada přiměřenosti a zásada subsidiarity. Při ukládání trestů musí mít soudce na zřeteli také účel trestu, kterého by měl obviněný výkonem trestu dosáhnout. Je zde mnoho faktorů, které poté celkově utváří trest jako takový. Při ukládání trestu odnětí svobody je pravděpodobně nejdůleţitější zásadou zásada subsidiarity. Projev zásady subsidiarity objevíme v 38 odst. 2 trestního zákoníku a to: Tam, kde postačí uloţení trestní sankce 50 Česká republika. Zákon. In: Sbírka zákonů. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2009, roč. 2009, 40/2009, 11, s ISSN CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s SOCHŮREK, Jan. Úvod do penologie. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007, 80 s. ISBN , s

25 pachatele méně postihující, nesmí být uloţena trestní sankce pro pachatele citelnější. 53 Z hlediska ukládání trestní sankcí je nutné myslet na individuální okolnosti případu. Sankce nesmí přesahovat míru, která uţ není s ohledem na pachatele, okolnosti případu a závaţnosti činu přiměřená a neměla by zbytečně zasahovat do práv pachatele Nepodmíněný trest odnětí svobody u mladistvých Odnětí svobody u mladistvých je upraveno v 31 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe (dále jako ZSM ) a to tak: Trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoníku se u mladistvých sniţují na polovinu, přičemţ však horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. Jako v trestním zákoníku i zde, a tady především, se k uloţení nepodmíněného odnětí svobody přichází aţ k jako poslední moţnosti, pokud by jiné trestní opatření zjevně nepostačovalo k dosaţení účelu zákona. V 31 odst. 3 ZSM zákonodárce uvádí hranici odnětí svobody na pět aţ deset let v případech, za které trestní zákoník dovoluje uloţení výjimečného trestu. Následující odstavce 31 odst. 4 a 5 poukazují na mírnější přístup k mladistvým pachatelům. Pachatelů, kteří nepřekročili devatenáctý rok svého věku, vykonávají svůj trest odděleně od ostatních odsouzených ve věznicích nebo ve zvláštních odděleních pro mladistvé. 54 Obecně se k mladistvým přistupuje mírněji a to v průběhu celého trestního řízení. Jako příklad můţe být zadrţení mladistvého, kdy v případě zadrţení nebo vazby musí být dle mezinárodních dokumentů zadrţení modifikováno vůči mladistvým pachatelům. Mladiství musí být umístěni odděleně od dospělých v policejních celách ( 30 b), zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR). Moţnost vazby u mladistvých je podle ZSM velmi omezen. V jednání s mladistvým se musí respektovat také ochrana soukromí mladistvého, které se reflektuje v neveřejnosti jednání a vázanost mlčenlivostí Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody je významných prostředkem převýchovy či výchovného ovlivnění pachatelů, jehoţ podstata spočívá v tom, ţe soud sice vynese odsuzující rozsudek, ve kterém uloţí trest odnětí svobody, avšak výkon trestu odloţí, respektive promine, pod podmínkou, ţe se bude odsouzený během stanovené zkušební doby řádně chovat a vyhoví stanoveným poţadavkům. Jeho význam je dán tím, ţe přes vyslovení 53 VRŠANSKÝ, Robert. Nepodmíněný trest odnětí svobody. Praha, Dostupné z: Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta. Vedoucí práce JUDr. Jaromír Hořák, Ph. D. 54 JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád: s poznámkami a judikaturou: zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, advokátní tarif. 5. aktualiz. vyd. podle stavu k Praha: Leges, 2014, 1246 s. Glosátor. ISBN ŢATECKÁ, Eva. Trestní řízení ve věcech mladistvých ve vybraných státech Evropské unie z pohledu harmonizace evropského práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Scientia: Spisy právnické fakulty Masarykovy univerzity, řada teoretická, sv. č. 508, 117 s. ISBN

26 viny soud současně projeví odsouzenému určitou důvěru v jeho nápravu i bez uloţení trestu a umoţní mu k tomuto cíli vlastním přičiněním dostát. 56 Podmíněné odsouzení vychází z předpokladu, ţe jiţ odhalení trestného činu, trestní stíhání pachatele, negativní zhodnocení jeho osoby a jeho činu rozsudkem a společností, hrozba budoucího eventuálního výkonu trestu a omezení a povinnosti stanovené pro jeho chování v průběhu zkušební doby mohou mít samy o sobě z hlediska individuální i generální prevence účinky, které má jinak jen výkon uloţeného trestu odnětí svobody. 57 Podmíněné odsouzení je jednou z forem trestu odnětí svobody, který se uplatní jako alternativní řešení krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody tam, kde to trestní zákon umoţňuje. Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody upravuje 81 TZ a následující. Soud můţe podmíněně odloţit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliţe je vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu ţivotu a prostředí, ve kterém ţije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, ţe k působení na pachatele, aby vedl řádný ţivot, není třeba jeho výkonu. Zásadní podmínkou je výše uloţeného trestu odnětí svobody, která nesmí překročit tři roky. Rozhodující je konkrétní výše trestu odnětí svobody uloţené rozsudkem. Podmíněný odklad znamená dočasné odloţení výkonu tohoto trestu, tudíţ je nutné, aby soud stanovil zkušební dobu, po kterou je na odsouzeného výchovně působeno. Ustanovení 82 TZ odst. 1 určuje délku zkušební doby na jeden rok aţ pět let. Rozmezí je pevné a neměnné za ţádných okolností a můţe být určena nejen na celé roky, ale také na měsíce. 58 Jestliţe podmíněně odsouzení vedl ve zkušební době řádný ţivot a vyhověl uloţeným podmínkám, vysloví soud dle 83 odst. 1 TZ, ţe se osvědčil. Rozhodnutí o tom, ţe se odsouzený osvědčil, můţe soud učinit vţdy aţ po uplynutí zkušební doby. Rozhodnutí o osvědčení v průběhu zkušební doby by zkrátilo její délku v pravomocném rozsudku, jímţ byla vyslovena. Podmíněné odsouzení můţe být ukončeno, a to popřípadě jiţ během zkušební doby, rozhodnutím soudu o tom, ţe se trest vykoná nebo výjimečně můţe soud vzhledem k okolnostem: 59 stanovit nad odsouzeným dohled přiměřeně prodlouţit zkušební dobu, ne však o více neţ dvě léta, přičemţ nesmí překročit horní hranici (5 let) 56 CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s

27 stanovit dosud neuloţená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k vedení řádného ţivota ( 48 odst. 4) podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podrobit se vhodným programům psychologického poradenství zdrţet se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami zdrţet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob zdrţet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek zdrţet se poţívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek uhradit dluţné výţivné nebo jinou dluţnou částku veřejně se osobně omluvit poškozenému, nebo poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění. 60 Posouzení toho, zda se podmíněně odsouzený osvědčil či nikoli, závisí pouze na jeho chování v průběhu zkušební doby, v ţádném případě nesmí být přihlíţeno k jeho chování před právní mocí rozsudku, jímţ byl podmíněný trest uloţen Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody Podstata uloţení podmíněného trestu odnětí svobody spočívá v tom, ţe po vynesení odsuzujícího rozsudku soudem a uloţení trestu odnětí svobody je tento trest odloţen s podmínkou, ţe se odsouzený bude během zkušební doby řádně chovat a vyhoví soudem uloţeným omezením. 61 Podle platné právní úpravy 81 zákon TZ, můţe soud podmíněně odloţit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšující tři léta, jestliţe vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu ţivotu a prostředí, ve kterém ţije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, ţe k působení na pachatele, aby vedl řádný ţivot, není třeba jeho výkonu Česká republika. Zákon. In: Sbírka zákonů. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2009, roč. 2009, 40/2009, 11, s ISSN o so. 1. vyd. podle stavu k Praha: Leges, c2009, 1216 p. ISBN Česká republika. Zákon. In: Sbírka zákonů. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2009, roč. 2009, 40/2009, 11, s ISSN

28 Podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody s dohledem Jedná se o druhou a přísnější variantu podmíněného odsouzení, který upravuje 84 a následující TZ. Dohled je moţno nad pachatelem vyslovit jen tehdy, pokud je třeba zvýšeně sledovat a kontrolovat jeho chování a poskytnout mu potřebnou péči a pomoc ve zkušební době, a to s ohledem na jeho zvýšenou rizikovost spočívající zejména v jeho osobních vlastnostech, v nedostatečném sociálním a rodinném zázemí, jako i v dalších rizikových faktorech, jako je například podléhání vlivu party nebo jiné rizikové komunity, zneuţívání návykových látek, dlouhodobá nezaměstnanost, nedostatečné zdroje k obţivě apod. Obsahem probačního dohledu je dlouhodobá práce s podmíněně odsouzeným, v rámci níţ je mu stanovena povinnost být v průběhu zkušební doby v kontaktu s probačním pracovníkem. Obsah probačního dohledu je třeba pojímat nejen jako pomoc odsouzenému, aby snáze překonal různé obtíţe rodinného, sociálního i pracovního charakteru, a proto metody práce a přístup k němu obsahují prvky sociální, psychologické a pedagogické pomoci a poradenství, ale i jako účinnou kontrolu nad jeho chováním, včetně plnění stanovených přiměřených omezení a povinností směřující k tomu, aby vedl řádný ţivot. 63 Podmínky podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody s ohledem se od podmínek prostého podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody liší pouze obligatorním stanovením dohledu jiţ při ukládání trestu. Zkušební doba je stanovena v délce jednoho roku aţ pěti let a počíná právní mocí rozsudku. Soud můţe podmíněné odsouzenému, nad kterým byl stanoven dohled, uloţit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v 48 odst. 4 TZ směřující k tomu, aby vedl řádný ţivot. Zpravidla mu téţ uloţí, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil Domácí vězení Trest domácího vězení je novým druhem trestu, který byl do českého právního řádu zařazen s účinností od Účelem je zachování pozitivních rodinných a pracovních vazeb přes uloţení poměrně přísného trestu. Jedná se o druhý nejpřísnější druh trestu a alternativní formu především k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Jeho pozitivem by mělo být ekonomické hledisko vztahující se k výkonu takového trestu. Zákonná úprava trestu je zařazena do 60 a 61. Soud můţe uloţit tento druh trestu aţ na dvě léta, odsuzuje-li pachatele přečinu, jestliţe: 63 CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s Tamtéţ s

29 vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele lez mít důvodně za to, ţe postačí uloţení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu, a pachatel dá písemný slib, ţe ve stanovené době bude zdrţovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Základní podmínkou uloţení trestu domácího vězení je spáchání přečinu ( 14 odst. 2 TZ). Dopustí-li se pachatel zločinu dle 14 odst. 3 TZ, nemůţe mu být trest domácího vězení uloţen a musí být ukládán jiný druh trestu. Maximální výměra je ve výši dvou let a spodní hranice trestu stanovena není. Místem výkonu trestu bývá zpravidla obydlí odsouzeného v místě trvalého pobytu nebo v místě, kde se odsouzený zdrţuje. V případě zaměstnání je moţné přihlédnout k místu výkonu zaměstnání a k moţnostem dopravy do zaměstnání. Kontrola je zajištěna Probační a mediační sluţbou ve spolupráci s provozovatelem elektronického kontrolního systému, umoţňujícího detekci pohybu nebo namátkovou kontrolou prováděnou probačním úředníkem. Trest spočívá v povinnosti odsouzeného zdrţovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od hodin do hodin, nebrání-li mu v tom důleţité důvody (výkon zaměstnání nebo povolání, poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku onemocnění). Mohou být stanoveny soudem rozdílné podmínky s ohledem na konkrétního pachatele a spáchaný přečin Obecně prospěšné práce Trest obecně prospěšných prací je další významnou alternativou trestu odnětí svobody, neboť s nevykonáním obecně prospěšných prací, případně s porušením dalších podmínek tohoto trestu, je spojováno právě uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Současně se však jedná o obecný druh trestu a můţe být uloţen i bez toho, ţe by to výslovně uváděla zvláštní část trestního zákoníku. 66 Svojí podstatou jde o určitý druh legální nucené práce prováděné k obecnému prospěchu. Újmu pro pachatele představuje především citelný zásah do jeho volného času a povinnost pachatele pracovat bez nároku na odměnu CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s ŠÁMAL, Pavel, František PÚRY a Stanislav RIZMAN. Trestní zákon: komentář. 5. přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003, xx, 1582 s. Beckova edice Komentované zákony. ISBN S. 363 In: CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s

30 Právní úpravu trestu obecně prospěšných prací nalezneme v 62 aţ 65 TZ a spočívá v povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům spočívající v: údrţba veřejného prostranství úklid a údrţba veřejných budov a komunikací jiné činnosti ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které se zabývají vzděláním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, poţární ochranou, ochranou ţivotního prostředí, podporou a ochranou mládeţe, ochranou zvířat, humanitární, sociální a charitativní náboţenskou, tělovýchovou a sportovní činností. Společný jmenovatel prací je jejich obecná prospěšnost a nesmí slouţit k výdělečné účelům odsouzeného. Uloţen můţe být pouze v případě, ţe odsuzuje pachatele za přečin, který je obecně méně společensky škodlivý a zpravidla ho neuloţí, jde-li o pachatele, kterému byl trest obecně prospěšných prací v době tří let předcházejícího uloţení tohoto druhu trestu přeměněn na trest odnětí svobody. Můţe být uloţen jako samostatný trest, přičemţ je vyloučeno jeho uloţení vedle testu domácího vězení a trestu odnětí svobody. Trest můţe být uloţen ve výměře od 50 do 300 hodin. Hranice trestu jsou určeny napevno a nelze je modifikovat. Ukládají se na celé hodiny, a to především z důvodu případné přeměny na trest odnětí svobody nepodmíněný Propadnutí majetku Trest propadnutí majetku je nejpřísnější majetkovou sankcí, kterou trestní zákoník umoţňuje uloţit. Představuje výjimku z ústavní ochrany nedotknutelnosti majetku jako základního občanského práva. Z tohoto důvodu můţe být uloţen pouze za nejzávaţnější trestné činy za současného splnění dalších omezujících podmínek. Podrobnosti ukládání trestu propadnutí majetku stanovuje 66 TZ. Soud můţe vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele uloţit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu anebo odsuzuje-li jej za zvlášť závaţný zločin, jímţ pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snaţil získat majetkový prospěch. Za majetkový prospěch je povaţováno, jak zvýšení majetku pachatele (např. zpronevěra), tak jeho nesníţení (např. zkrácení daně). Tento trest můţe být uloţen pouze v případě spáchání zvlášť závaţného zločinu ( 14 odst. 3 TZ), anebo je-li ukládán výjimečný trest ( 54 TZ). 68 CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s

31 Vztahuje se pouze na majetek, jehoţ vlastníkem byl pachatel v den, kdy rozsudek o uloţení trestu nabyl právní moci. Později nabytý majetek být předmětem trestu propadnutí majetku nemůţe. Jsou zcela vyloučeny prostředky nebo věci, jich je nezbytně třeba k uspokojení ţivotních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichţ výţivu nebo výchovu je odsouzený podle zákona pečovat. Výrokem o propadnutí majetku zaniká společné jmění manţelů, a to přímo ze zákona. Propadlý majetek připadá státu ( 66 odst. 5 TZ), který se jeho vlastníkem stává dnem právní moci rozsudku o uloţení trestu propadnutí majetku Peněžitý trest Peněţitý trest je důleţitou alternativou krátkodobých trestů odnětí svobody a současně je jedním z často vyuţívaných druhů trestů nespojených s odnětím svobody. Trestní zákoník jej upravuje v 67 aţ 69 TZ. Jeho podstatou je způsobení majetkové újmy pachateli trestného činu, nemusí se však jednat pouze o trestný čin majetkové povahy. Soud můţe tento trest uloţit, jestliţe pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snaţil získat majetkový prospěch. Můţe být uloţen samostatně nebo vedle jiného druhu restu, nikdy však vedle trestu propadnutí majetku. Samostatně uloţen mţe být, jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uloţení jiného trestu není třeba ( 67 odst. 3 TZ). V souladu s 67 odst. 2 TZ můţe soud uloţit peněţitý trest i v případě, ţe nejde o úmyslnou trestnou činnost a pachatel nezískal ani se nesnaţil získat majetkový prospěch, ale pouze jestliţe a) trestní zákon uloţení tohoto trestu za spáchaný trestný čin dovoluje nebo b) jej ukládá za přečin a vzhledem k povaze závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele neukládá současně nepodmíněný trest odnětí svobody. 70 Podle právní úpravy platné do bylo moţné peněţitý trest uloţit ve výměře 2.000,- Kč aţ ,- Kč. Nový trestní zákoník od upravuje ukládání peněţitého trestu odlišnou metodou. Soud nařizuje peněţitý trest v tzv. denních sazbách. Soud tedy určí, ţe se ukládá peněţitý trest v určitém počtu denních sazeb. Konkrétně můţe uloţit peněţitý trest v rozmezí od 20 do 730 denních sazeb, přičemţ denní sazba činí nejméně 100,- Kč a horní hranicí je částka ,- Kč. Celkový peněţitý trest je pak násobkem uloţeného počtu denních sazeb a výše stanovené denní sazby, tzn., ţe nepřekročitelné hranice jsou v rozmezí od 2.000,- Kč do ,- Kč. Počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu. Výši jedné denní sazby stanoví soud se zřetelem 69 CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s

32 k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Vychází přitom zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den. Peněţitý trest je vykonán okamţikem, kdy byl odsouzeným řádně zaplacen v celé uloţené výši na výzvu soudu ve stanovené lhůtě Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty patří vedle trestu propadnutí majetku a peněţitého trestu k majetkovým trestům. Jeho hlavním účelem je zneškodnit věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která by mohla slouţit dalšímu páchání trestné činnosti, ztíţit pachateli podmínky pro páchání dalších trestných činů a v neposlední řadě odejmout pachateli prospěch z trestné činnosti. 72 Podstata trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty spočívá v tom, ţe se výrokem soudu (pravomocného odsuzujícího rozsudku) odnímá vlastnické právo pachatele k věcem, které jsou v určitém vztahu k jím spáchanému trestnému činu a toto vlastnické právo k propadlé věci nebo jiné majetkové hodnotě připadá ke dni právní moci rozsudku státu. 73 Za věc je povaţován kaţdý ovladatelný hmotný předmět, který slouţí potřebám lidí, a je proto předmětem vlastnického práva (např. střelná zbraň, cenné papíry). Jinou majetkovou hodnotu se v souladu s 134 odst. 2 TZ rozumí majetkové právo nebo jiná penězi ocenitelná hodnota, která není věcí (např. obchodní podíl, pohledávka). 74 Soud můţe podle 70 odst. 1 TZ uloţit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a) které bylo uţito k spáchání trestného činu, b) která byla k spáchání trestného činu určena, c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo d) kterou pachatel, byť jen z části, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Linde, ISBN , s ŠÁMAL, Pavel, František PÚRY a Stanislav RIZMAN. Trestní zákon: komentář. 5. přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003, xx, 1582 s. Beckova edice Komentované zákony. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s k Praha: Leges, c2009, 1216 p. ISBN , s vyd. podle stavu 32

33 Je-li věc nebo jiná majetková hodnota, byť i jen z části, znehodnocena, učiněna neupotřebitelnou nebo odstraněna, můţe soud uloţit propadnutí náhradní hodnoty vedle propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Propadlá náhradní hodnota připadá stejně jako propadlá věc nebo jiná majetková hodnota státu Zákaz činnosti Podstatou trestu zákazu činnosti, jehoţ úprava je zakotvena v 73 a 74 TZ, je zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti tím, ţe mu znemoţní vykonávat činnost, která by mohla vytvářet podmínky pro páchání určité trestné činnosti. Jeho smyslem je dočasně vyřadit odsouzeného z moţnosti zastávat a vykonávat určité zaměstnání, povolání nebo funkce nebo vykonávat činnosti, k nimţ je zapotřebí zvláštního povolení nebo jejichţ výkon upravují zvláštní předpisy. 77 Trest zákazu činnosti spočívá v tom, ţe se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ve které je třeba zvláštního povolení nebo jejíţ výkon upravuje jiný právní předpis. Je moţné zakázat odsouzenému pouze činnost, v jejíţ souvislosti se dopustil trestného činu. Současně se musí jednat o činnost, k jejímuţ výkonu je zapotřebí určitého povolání, tedy nikoli běţnou činnost (např. jízdu na kole). Trest zákazu činnosti můţe být uloţen i pachateli, který neměl příslušné oprávnění, v takovém případě má pak tento trest za následek to, ţe pachatel po dobu zákazu činnosti nemůţe uvedené oprávnění nebo souhlas získat. 78 Trest zákazu činnosti můţe být uloţen jako trest vedlejší i jako trest samostatný. Samostatně jej můţe soud uloţit pouze za současného splnění dvou podmínek, a to a) jestliţe TZ uloţení tohoto trestu za spáchaný trestný čin dovoluje a b) jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uloţení jiného trestu není třeba. Do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody. Naproti tomu se však započítává doba, po kterou byla pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci nesměl jiţ tuto činnost vykonávat. Nedodrţí-li odsouzený uloţený trest zákazu činnosti, dopouští se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázaní dle 337 odst. 1 písm. a) TZ a hrozí mu trest 76 CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN s JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Linde, ISBN , s Tamtéţ, s

34 odnětí svobody aţ na 3 roky. Byl-li trest zákazu činnosti vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen ( 74 odst. 2 TZ) Zákaz pobytu Trest zákazu pobytu patří mezi druhy trestů omezující svobodu pobytu a pobytu pachatele zaručenou v čl. 14 LZPS. Podstata trestu zákazu pobytu spočívá v tom, ţe se odsouzený nesmí po dobu výkonu tohoto trestu zdrţovat na určitém místě nebo v určitém obvodu, s nímţ souvisí jeho trestná činnost nebo kde je potencionální riziko další trestné činnosti odsouzeného. Trest zákazu pobytu se nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němţ má pachatel trvalý pobyt. Rozhodující přitom není formální přihlášení k trvalému pobytu na určité adrese, ale spíše místo, kde se odsouzený trvale zdrţuje (např. z důvodu pracovních, zdravotních, rodinných apod.). K přechodnému pobytu na zakázaném místě nebo v zakázaném obvodu v nutné osobní záleţitosti je třeba povolení, které uděluje policejní orgán. Nutnou osobní záleţitostí můţe být např. úřední jednání, návštěva zdravotního zařízení, promoce člena rodiny apod. 80 Podle 75 odst. 2 trest zákazu pobytu můţe být uloţen jako samostatný trest za trestný čin, na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehoţ horní hranice trestní sazby nepřevyšuje 3 léta, jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uloţení jiného trestu není třeba. 81 Soud můţe uloţit trest zákazu pobytu na jeden rok aţ deset let za úmyslný trestný čin, vyţaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob ţivota pachatele a místo spáchání činu ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku. Podmínkou je, ţe se pachatel dopustí trestného úmyslného činu, neboť trest zákazu pobytu nemůţe být uloţen za nedbalostní trestný čin. Do doby výkonu trestu zákazu pobytu se nezapočítává doby výkonu trestu odnětí svobody Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce je dalším novým druhem trestu vedle trestu domácího vězení, který byl do českého právního řádu zařazen s účinností od CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s Česká republika. Zákon: Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2009, roč. 2009, 40/2009, 11, s ISSN CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s

35 Trest spočívá v zákazu účasti odsouzeného na soudem stanovených akcích. Během výkonu trestu je odsouzený také povinen spolupracovat s probačním úředníkem, vykonávat stanovené programy sociálního výcviku a převýchovy, programy psychologického poradenství. V rámci trestu je klíčová oblast spolupráce s Policí České republiky, Probační a mediační sluţbou ČR, organizátory zakázaných akcí (zejména Českomoravského fotbalového svazu) a poskytovateli specifických programů, jejichţ absolvování můţe být odsouzenému stanoveno. Pokud povaţuje probační úředník za potřebné, je odsouzený povinen dostavovat se podle jeho pokynů v období bezprostředně souvisejícím s konáním zakázané akce k určenému útvaru Policie České republiky. 84 Spodní hranice tohoto trestu není určena a bude záleţet na závaţnosti spáchaného trestného činu, osobě pachatele a dalších okolnostech trestné činnosti. Horní hranice deseti let nemůţe být překročena Ztráta čestných titulů a vyznamenání Trest ztráty čestných titulů a vyznamenání patří mezi méně přísné druhy trestů, čemuţ odpovídá i jeho zařazení v taxativním výčtu druhů trestů 52 odst. 1 TZ. 86 Tento trest zasahuje do nemajetkových práv pachatele spočívající v určitém ocenění pachatelovy osobnosti a jeho činnosti. 87 Zákonná úprava trestu ztráty čestných titulů nebo vyznamenání je obsaţena v 78 TZ. Soud můţe tento trest uloţit, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ze zvlášť zavrţeníhodné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta. Trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání můţe být tedy uloţen pouze jako vedlejší trest, a to jen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody v délce alespoň dvou let. Jako trest samostatný nemůţe být uvedený trest uloţen za ţádných podmínek. 88 Zvlášť zavrţeníhodná pohnutka musí být co do charakteru a závaţnosti natolik významná, ţe není slučitelná se smyslem a významem těch čestných titulů a vyznamenání, jejichţ nositelem je pachatel (např. zištné zneuţití vědecké kvalifikace k nehumánním cílům) Trest zákazu vstupu. Probační a mediační služba [online] [cit ]. Dostupné z: 85 CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s Tamtéţ, s JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Linde, s. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s ŠÁMAL, Pavel, František PÚRY a Stanislav RIZMAN. Trestní zákon: komentář. 5. přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003, xx, 1582 s. Beckova edice Komentované zákony. ISBN , s

36 Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání spočívá v tom, ţe odsouzený ztrácí vyznamenání, čestná uznání a jiné čestné tituly udělené podle vnitrostátních právních předpisů. Veškeré čestné tituly nebo vyznamenání, jejichţ nositelem je odsouzený v době rozsudku, jsou mu odejmuty, přičemţ ztráta titulů a vyznamenání je trvalá. Nic však nebrání odsouzenému, aby ztracené tituly a vyznamenání opětovně nabyl, neboť způsobilost je znovu nabýt odsouzený neztrácí Ztráta vojenské hodnosti Trest ztráty vojenské hodnosti upravuje 79 TZ a stejně jako trest ztráty čestných titulů a vyznamenání nemůţe být uloţen samostatně, ale pouze jako vedlejší trest. Jeho podstata spočívá v tom, ţe se odsouzenému sniţuje hodnost v ozbrojených silách na hodnost vojína. 91 Vojenská hodnost je výrazem morálních kvalit, vojenských znalostí, zkušeností a schopnosti velet ozbrojeným silám nebo vykonávat funkce ve štábech a zařízeních ozbrojených sil. Trest ztráty vojenské hodnosti se omezuje jen na ozbrojené síly (dříve vojsko), neboť v ozbrojených sborech má hodnost zcela jiný charakter a hodností označení je odlišné od hodností vojenských v ozbrojených silách (srov. i zákon 361/2003 Sb., o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve znění pozdějších předpisů). 92 Soud můţe uloţit trest ztráty vojenské hodnosti, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ze zvlášť zavrţeníhodné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta. Podmínky pro uloţení tohoto trestu jsou shodné s podmínkami ztráty čestných titulů a vyznamenání. Trest ztráty vojenské hodnosti můţe být uloţen také vedle jiného trestu, jestliţe to vzhledem k povaze spáchaného trestného činu vyţaduje kázeň a pořádek v ozbrojených silách. 93 Uloţení trestu ztráty vojenské hodnosti bude na místě u pachatelů, kteří vzhledem k povaze spáchaného trestného činu neodpovídají poţadavkům kladeným na nositele vojenské hodnosti. Pachatel musí být v době rozhodování o tomto trestu stále nositelem vojenské hodnosti, neboť pokud by jiţ nositelem vojenské hodnosti nebyl, nemohl by mu být uloţen trest její ztráty CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s Tamtéţ, s Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku. Trestní zákoník [online]. [cit ]. Dostupné z: 93 CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s ŠÁMAL, Pavel, František PÚRY a Stanislav RIZMAN. Trestní zákon: komentář. 5. přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003, xx, 1582 s. Beckova edice Komentované zákony. ISBN , s

37 Hodnost vojína je nejniţším stupněm u příslušníků ozbrojených sil, a proto nemůţe trest ztráty vojenské hodnosti uloţen vojákovi, který je jiţ nositelem hodnosti vojína Vyhoštění Trest vyhoštění obdobně jako trest zákazu pobytu patří mezi druhy trestů významně zasahujících do svobody pobytu a pobytu pachatele zaručené v čl. 14 LZPS. Toto ustanovení obsahuje zásadu, ţe kaţdý občan ČR má právo na svobodný vstup na její území a nemůţe být nucen k opuštění své vlasti. Vyhoštění se tedy nemůţe týkat občanů ČR, ale pouze cizinců. Moţnost vyhoštění cizinců z území ČR je rovněţ zakotvena v LZPS, ale pouze v případech stanovených zákonem. 96 Účelem trestu vyhoštění je zabránit pachateli trestného činu, který je cizincem, v páchání další trestné činnosti na území ČR. Vyhoštěním se rozumí odnětí práva cizince k dalšímu pobytu na území ČR a jeho faktické fyzické přemístění na území jiného státu (nejčastěji domovského státu cizince, i kdyţ to není obligatorní postup). 97 Úprava trestu vyhoštění je v ustanovení 80 TZ. Soud můţe uloţit pachateli, který není občanem ČR, trest vyhoštění z území ČR, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyţaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem. Nemůţe být však uloţen vedle trestu zákazu pobytu. Jako samostatný trest můţe být test vyhoštění uloţen, jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uloţení jiného trestu není třeba. Soud můţe uloţit trest vyhoštění od jednoho roku do deseti let anebo na dobu neurčitou. Při stanovení výše trestu soud přihlédne k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu, moţnosti nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohroţení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu. 98 Podle 80 odst. 3 TZ není moţné uloţit trest vyhoštění v taxativně uvedených případech, jestliţe a) se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele, b) pachateli byl udělen azyl nebo doplňková ochrana podle jiného právního předpisu, c) pachatel má na území ČR povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uloţení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin, 95 k pojm. voják srov. 114 TZ 96 CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 3., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Linde, s. ISBN , s CHMELÍK, Jan. Trestní právo hmotné - obecná část. Praha: Linde, 2009, 292 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN , s

38 d) hrozí nebezpečí, ţe pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboţenské smýšlení, nebo jestliţe by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či jiného nelidského nebo poniţujícímu zacházení anebo trestu, e) pachatel je občanem Evropské unie, nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu na státní příslušnost a má na území ČR povolen trvalý pobyt anebo je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území ČR podle jiného právního předpisu, neshledá-li váţné důvody ohroţení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, f) pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetrţitě pobývá na území ČR, neshledá-li váţné důvody ohroţení bezpečnosti státu, nebo g) pachatel je dítě, které je občanem Evropské unie, ledaţe by vyhoštění bylo v jeho nejlepším zájmu. 99 V případě nerespektování uloţeného trestu vyhoštění tím, ţe se odsouzený zdrţuje na území ČR, můţe být stíhán, pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle 337 odst. 1 písm. b) a můţe mu být uloţen trest odnětí svobody aţ na tři roky, bude-li uznán vinným. 1.9 Alternativní tresty Postupem času se i oblast trestání musí vyvíjet a přizpůsobovat novým trendům, jak co nejlépe postihovat pachatele trestných činů. Moderní přístup v trestání je především v tom, ţe se snaţí pachatele nechat ve svém přirozeném sociálním prostředí a nevytrhnout ho do zcela odlišného izolovaného světa věznice. Mimo to, ţe jsou alternativní tresty lepší pro pachatele, jsou zde další výhody a to především ekonomická stránka. Alternativní tresty šetří peníze státu i daňovým poplatníkům. Je zde problém přeplněnosti věznic, který díky alternativním trestům je moţné částečně vyřešit. Nemusí se stavět věznice nové a na víc alternativní trest umoţňuje lépe pachateli nahrazovat škodu poškozenému. Alternativní tresty jsou mnohdy lepším trestem neţ odnětí svobody a to u méně závaţné trestné činnosti, kdy lze předpokládat, ţe pachatel dosáhne nápravy a resocializační efektu i tak. Systém alternativních opatření není rozdělen na jednotlivé prvky, ale celkově utváří systém, který je definován především svým účelem, coţ je nahradit nepodmíněný trest odnětí svobody. 99 Česká republika. Zákon: Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů. Praha: Tiskárna Ministerstva vnitra, 2009, roč. 2009, 40/2009, 11, s ISSN

39 Alternativní opatření můţeme dělit na: a) Hmotněprávní alternativní opatření, a v jejich rámci a. Alternativní tresty b. Alternativy k potrestání b) Procesní alternativní opatření, tj. tzv. odklony v trestním řízení 100 U trestných činů, u kterých horní hranice trestní sazby nepřevyšuje tři roky, je moţné zvolit z procesních alternativ institut podmíněného zastavení trestního stíhání, u mladistvých i odstoupení od trestního stíhání, narovnání a do budoucna by zde mohla být i moţnost podmíněného zastavení trestního stíhání po provedení obecně prospěšných prací. Z alternativních trestů by bylo moţné uloţit obecně prospěšné práce. U trestných činů, u kterých horní hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let, je moţné uloţit trest domácího vězení nebo například trest peněţitý. U alternativního trestání je důleţité myslet i na tzv. sekundární sankcionování, tím je myšleno, ţe pokud se k alternativnímu trestání přistoupí, tak trest, který by hrozil, v případě řádného neplnění alternativního trestu musí být přísnější. Alternativní trestání by mělo slouţit především jako výstraha. Musí zde tedy být adekvátní sekundární sankcionování, tak aby pro pachatele nebylo výhodnější neplnit řádně trest alternativní s tím, ţe je to pro něj lepší varianta, aby se uchýlil k trestu, který mu hrozí v případě neplnění alternativy. Alternativní tresty jsou z mého pohledu důleţitým faktorem v trestání, je to institut, který můţe vyplňovat mezery a hlavně flexibilně reagovat na situace v případě trestných činů. U některých trestných činů je jistě postačující a pro pachatele moţná i někdy horší trest domácího vězení na delší dobu, neţ trest odnětí svobody na dva měsíce. Alternativní tresty jsou jistě budoucností v trestání trestných činů a to hlavně z důvodu nedostatečné kapacity věznic a někdy i v nedostatečném naplnění účelu trestu u odsouzených k nepodmíněnému trestu odnětí svobody Odklon v trestním řízení Odklon se v české odborné literatuře nejčastěji charakterizuje jako odchylka od typického, pravidelného průběhu trestního řízení, jedná se o alternativu ke standartním postupům. 101 Odklon můţeme také definovat jako odchýlení, které je spojeno s rozhodnutím o upuštění od trestního stíhání. Odklon je spojován s určitým výchovným efektem, ale i odklon 100 ŠČERBA, Filip: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2 vyd. Praha: Leges, 2014, s. 464, ISBN , s Suchý, O.: Odklon v trestním řízení. Právník 1991, č. 3, s

40 je chápán jako sankční opatření. Pod odklon je moţné zařadit institut fakultativního zastavení trestního stíhání upravený ustanovením 172 odst. 2 trestního řádu, nebo v širším slova smyslu i postoupení věci jinému orgánu ( 171 trestního řádu). Do odklonu ale zařazujeme i podmíněné zastavení trestního stíhání ( 307 a 308 trestního řádu), podmíněné odloţení podání návrhu na potrestání ( 179g a 179h trestního řádu), narovnání ( 309 trestního řádu) a také odstoupení od trestního stíhání ( 70 ZSM) Mediační a probační sluţba K alternativnímu trestání patří i instituce mediační a probační sluţby. Která slouţí k dohledu nad pachateli, k jednodušší komunikaci mezi pachatelem a poškozeným, která vede k nápravě způsobené škody. Mediace můţe být definována jako činnost, která je realizována v přípravné fázi trestního řízení před rozhodnutím státního zástupce či soudce a jejím cílem je urovnání konfliktního vztahu mezi obětí a pachatelem. Jedná se o dobrovolné, osobní a přímé setkání obětí a pachatele trestného činu za účasti mediátora. 103 Probace a mediace je upravena zákonem č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě. Probace je definována jako organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, kontrole výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uloţených povinností a omezení, a o sledování chování odsouzeného ve zkušební době, dále do definice můţeme zařadit i individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný ţivot. 104 Mediační a probační sluţbu povaţuji za významný a důleţitý institut, který můţe zjednodušit trestní řízení a komunikaci v trestním řízení obecně. Navíc probační sluţba je výborným řešením, která nezatěţuje jiné policejní nebo sociální orgány, které by jinak dohled nad obviněnými musely vykonávat samy. Vyčleněný systém, který má pouze jeden jednoznačný úkol je v tak sloţitém systému trestního práva a trestání podstatným prvkem. 2. VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY Trestem odnětí svobody je výrazně zasaţeno do základních lidských práv a svobod. Proto hranice a pravidla pro výkon trestu odnětí svobody musí být přesně stanovena zákonem. Zacházení s odsouzenými je v souladu s LZPS. Uloţí-li soud v rámci soudní individualizace 102 ŠČERBA, Filip: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2 vyd. Praha: Leges, 2014, s. 464, ISBN , 103 ŠTERN, Pavel: Probace a mediace: Moţnosti řešení trestných činů, 1. Vyd. Praha: Portál, 2010, s ISBN ŠČERBA, Filip: Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2 vyd. Praha: Leges, 2014, s. 464, ISBN , 40

41 nepodmíněný trest odnětí svobody jakoţto krajní prostředek ochrany společnosti, nezabezpečí tím ještě splnění účelu trestu. Musí nastoupit individualizace penitenciární, tedy individualizovaný výkon trestu ve vztahu k jednotlivým odsouzeným. Jinak řečeno, nestačí trest odnětí svobody jen uloţit, ale je třeba zabezpečit jeho efektivní výkon. 105 Trest se vykonává ve věznici nebo ve zvláštním oddělení vazební věznice. Věznice zřizuje a zrušuje ministr spravedlnosti a jejich správu vykonává Vězeňská sluţba podle zvláštního zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské sluţbě justiční stráţi České republiky. 106 Vězení jako výkon trestu se začalo šířit od poloviny 16. století v souvislosti s rozvojem renesančního myšlení a změnami postoje k lidskému ţivotu. 107 Právní uspořádání výkonu trestu odnětí svobody je dána zákonem č. 169/1999 Sb. 108, o výkonu trestu odnětí svobody a vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., řád výkonu trestu odnětí svobody i zákonem č. 141/1961. Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v 320 a následujících. Přijmout odsouzené do výkonu trestu lze jen na základě písemného nařízení výkonu trestu vyhotoveného soudem ( 6 odst. 1). Při přijetí do výkonu trestu musí být odsouzený prokazatelně seznámen se svými právy a povinnostmi podle zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody ( 6 odst. 2) a podle řádu výkonu trestu a s vnitřním řádem věznice Zásady pro výkon trestů a ochranných opatření Trestní řád upravuje některé zásady, které mají být při ukládání tretů brány v potaz a mají dle něj soudci při ukládání trestů postupovat. Mezi všeobecné zásady ukládání trestů patří především předpoklad pro výkon rozhodnutí a to je vlastní rozhodnutí soudu. Musí tedy existovat rozhodnutí soudu, na základě kterého, bude výkon proveden. Samotné rozhodnutí musí být vykonatelné ( 139, 140). Vykonatelnost znamená vynutitelnost proti tomu, komu rozhodnutí ukládá nějakou povinnost. Rozhodnutí, kterým se ukládá trest nebo ochranné opatření, má být ihned vykonáno. 110 Další základní zásady jsou uvedeny v 2 zákona 105 KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 272 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv ISBN , s , c2012, 228 p. ISBN , s KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s. (Spisy PrF MU v Brně. Řada teoretická ; sv. 260). ISBN Zákon č. 169/1999 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2000 a nahradil předchozí právní úpravu, účinnou více jak 35 let. 109 Česká republika. Zákon, o výkonu trestu odnětí svobody. In: Sbírka zákonů. Tiskárna Ministerstva vnitra, 1999, roč. 1999, 169/1999, 58, s , Jan.. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, 509 pages. ISBN

42 č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. K odsouzeným ve výkonu trestu by se mělo jednat tak, aby bylo zakováno jejich zdraví. Mají být vytvořeny podmínky ve výkonu tak, aby bylo pachatelům umoţněno podpory postojů a dovedností, které jim pomohou k návratu do společnosti a umoţní vést normální, soběstačný ţivot, který bude v souladu se zákonem. Další zvláštní principy se uplatňují u odsouzených k doţivotnímu či dlouhodobému trestu odnětí svobody. Mezi tyto zásady můţeme zařadit: Princip individualizace, princip normalizace, princip odpovědnosti, princip bezpečí a bezpečnosti, princip neoddělování a princip postupu Místo výkonu trestu odnětí svobody - obecně Vykonání trestu odnětí svobody spočívá z velké části na vězeňském systému. Vězeňský systém má za hlavní úkol společenské navrácení odsouzených a jejich úspěšné začlenění do společnosti, sníţení opakovanosti trestních přestupků, a tím i ochranu společnosti před kriminalitou. Kaţdý vězeňský systém, jeho utváření, styl a kvalita, vychází z určitých vnitrostátních pravidel, podmínek a zkušeností jednotlivých států a je odrazem vývoje, kulturní a ekonomické úrovně celé společnosti. 112 Československé a České vězeňství podstoupilo a nadále podstupuje podstatná stádia vývoje. Česká republika má v nynější době 35 věznic, z toho je 10 vazebních věznic a 2 jsou detenční ústavy. věznice - odsouzení, kteří jiţ vykonávají výkon trestu odnětí svobody vazební věznice - obviněný, které soud vzal do vazby detenční ústav - pachatelé psychicky nebo sexuologicky nemocní 111 RASZKOVÁ, Tereza a Stanislava HOFERKOVÁ. Kapitoly z penologie. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2013, 125 s. ISBN KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 272 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv ISBN , s

43 Obrázek 1: Mapa věznic, vazebních věznic a detenčních ústavů v ČR k Zdroj: Na základě 7 VTOS při umísťování odsouzených se odděleně umísťují muţi od odsouzených ţen a dále se odsouzení umísťují odděleně: mladiství od dospělých recidivisty od odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé za úmyslné trestné činy od odsouzených za trestné činy z nedbalosti trvale pracovně nezařaditelné s poruchami duševními a poruchami chování s uloţeným ochranným léčením a zabezpečovací detencí. 114 V rámci jedné věznice mohou být zřízena oddělení různých typů, pokud tím nebude ohroţen účel výkonu trestu. 115 Ve vybraných typech věznic pak existují specializovaná oddělení pro výkon trestu specifických skupin vězňů: věznice pro mladistvé věznice pro odsouzené za nedbalostní trestné činy 113 Mapa věznic, vazebních věznic a detenčních ústavů. In: Vězeňská služba České republiky [online] [cit ]. Dostupné z: Česká republika. Zákon, o výkonu trestu odnětí svobody. In: Sbírka zákonů. Tiskárna Ministerstva vnitra, 1999, roč. 1999, 169/1999, 58, s Úplné Znění číslo: 930. Výkon trestu odnětí svobody. č. 169/1999 Sb. Sagit, a.s. s ods. 3. ISBN

44 věznice pro matky s dětmi věznice pro ţeny oddělení pro odsouzené sexuální devianty oddělení pro odsouzené závislé na alkoholu nebo drogách oddělení pro odsouzené trpící poruchami osobnosti oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné vězně oddělení pro vězně se závaţnými poruchami chování oddělení pro mentálně retardované vězně cizinci vězni odsouzení na doţivotí, výjimečným nebo k dlouhodobým trestům vězni z prostředí organizovaného zločinu vězni umístění do bezdrogové zóny multirecidivisté. 2.3 Vazební věznice Charakteristika zařízení Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby modifikuje podmínky výkonu vazby a vytyčuje práva a povinnosti jedince ve vazbě. Zákon definuje postavení Vězeňské sluţby při zabezpečování výkonu vazby a upravuje kontrolu nad tímto výkonem. Vazba se vykonává ve vazební věznici nebo ve zvláštním oddělení věznice. 116 Obviněný smí být vzat do vazby pouze, za podmínky ţe z jeho konání či následujících konkrétních skutečností plyne odůvodněná obava, ţe uprchne nebo se bude skrývat ţe bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné ţe bude opakovat trestnou činnost, pro niţ je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. 117 Vazba je značně závaţným zásahem do civilních práv a svobod člověka obviněného ze spáchání trestného činu. Na základě LZPS jsou ve výkonu vazby omezena základní lidská a občanská práva. Například právo svobodného pohybu, shromaţďování se, kontrola korespondence, práva podnikat, zastávat veřejné funkce. Kontrola korespondence je nepřípustná mezi obviněným a jeho obhájcem, mezi obviněným a státními orgány České republiky. 118 Obviněný smí být podroben jen takovým omezením, 116 Úplné Znění číslo: 930. O výkonu vazby. č. 293/1993 Sb. Sagit, a.s. s ISBN SOCHŮREK, Jan. Kapitoly z penologie. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007, 77 s. ISBN , s

45 která jsou potřebná ke splnění účelu vazby i ze stránky dodrţování interního řádu věznice. Nesmí docházet k poniţování humánní důstojnosti, nesmí být podrobován jakémukoliv fyzickému nebo psychickému naléhání. Donucovací prostředky a kázeňské tresty smí být pouţity jen za podmínek přísně vymezených příslušnými předpisy. Jedinec, který se nalézá ve výkonu vazby, nemůţeme uznat vinným, dokud není pravomocným, odsuzujícím rozsudkem pronesena jeho vina. Obviněný se přijímá do výkonu vazby na písemný příkaz soudu. Při umisťování obviněných do cel se dodrţuje zásada mravního a jiného ohroţení obviněných. Umísťování odsouzených jsem jiţ ve své práci popsala v části 3.1. Dále se mohu zmínit o obviněných, kteří soustavně porušují vymezený řád věznice, anebo díky svému útočnému chování ohroţují sebe nebo ostatní. Pro tyto obviněné jsou vybudována ve věznicích krizová oddělení, kam jsou tito jednotlivci zařazováni na dobu nezbytně nutnou. Dozor nad výkonem vazby provádí příslušné státní zastupitelství, v jehoţ obvodu se věznice nachází. Dozorující státní zástupce má právo vstupu do všech prosto vazební věznice, kde jsou obvinění. Vazební věznice musí státnímu dozorujícímu zástupci předloţit například osobní spisy obviněných, kázeňské lístky atd Využití vazebních věznic Ubytovací kapacity ve vazebních věznicích České republiky k byly oznámeny Vězeňskou sluţbou ČR ve výši osob. Jejich vyuţití popisuje tabulka č. 1, která rozděluje obviněné podle pohlaví a dosaţeného věku. Obviněných ţen bylo k tomuto dni umístěno 143, z nichţ 3 osoby můţeme řadit mezi mladistvé a 140 jednotlivců mezi dospělé. Počet obviněných muţů činil 2 141, a to v počtu dospělých a 35 mladistvých. Při tomto obsazení činila naplněnost vazebních věznic 90,7%. Obrázek č. 2 znázorňuje stav obviněných ve výkonu vazby k danému datu podle pohlaví v celkovém vyuţití v počtu Tabulka 1: Stav obviněných ve výkonu vazby ke dni ţena muţ celkem dospělí mladiství celkem Zdroj: autor 118 Úplné Znění číslo: 930. O výkonu vazby. č. 293/1993 Sb. Sagit, a.s. s odst. 3. ISBN SOCHŮREK, Jan. Kapitoly z penologie. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007, 77 s. ISBN , s

46 Obrázek 2: Graf obviněných ve výkonu trestu dle pohlaví k Zdroj: autor 2.4 Věznice Střeţení odsouzených, dozor nad nimi, metody zacházení s odsouzenými a stanovené podmínky výkonu trestu zajišťuje Vězeňská sluţba ČR. 120 Vězeňství je součástí sociálního systému zacházení s kriminální populací, neboť v rámci penitenciárního působení vytváří podmínky k obnovení těch vlastností, sociálních dovedností a hodnot vězněného, které mohou být základem jeho integrace do společnosti pro propuštění z výkonu trestu. To vyplývá z formulovaného účelu trestu, jímţ je příprava jedince na ţivot na svobodě jako občana, který bude schopen vést řádný ţivot. 121 Vězeňská sluţba se klasifikuje na: Vězeňskou stráţ - předvádí a dohlíţí na pachatele, zajišťuje kázeň a pořádek Justiční stráţ - obstarává bezpečnost a pořádek v soudních síních a státních zastupitelství 120 Úplné Znění číslo: 930. Výkon trestu odnětí svobody. č. 169/1999 Sb. Sagit, a.s. s ods. 1. ISBN ČERNÍKOVÁ, Vratislava a Vojtěch SEDLÁČEK. Základy penologie pro policisty. Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky, 2002, 148 s. ISBN , s

47 2.4.1 Členění věznic Věznice se klasifikují podle diferenciace výkonu trestu odnětí svobody, podle rozsahu vnější ostrahy, zajištění bezpečnosti a uplatňování resocializačních programů do čtyř výchozích stupňů Věznice s dohledem Soud zařadí odsouzeného do věznice typu s dohledem za trestný čin spáchaný nevědomě, bez úmyslu ublíţit. Zároveň musí splnit podmínku, ţe dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. 122 Tato věznice je nejmírnější, vězni se mohou pohybovat bez omezení a bez doprovodu zaměstnance. V době svého osobního volna mohou navštěvovat kulturní, sportovní a osvětové akce nebo bohosluţby. Odsouzení obvykle pracují mimo věznici s dohledem vychovatele, který provádí dozor nad jejich činností minimálně jedenkrát týdně. Návštěvy jsou prováděny většinou bez dozoru zaměstnance Vězeňské sluţby ČR (dále jen VS) a je zde i eventualita, v souvislosti s návštěvou, schválit řiditelem věznice odsouzenému jednou za dva týdny dočasně se vzdálit z věznice, nejdéle avšak na dobu 24 hodin Věznice s dozorem Soud zařadí odsouzeného do věznice typu s dozorem za trestný čin, který byl spáchán z nedbalosti, a který jiţ byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uloţen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující tři léta a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. 124 Pohyb vězňů v prostorách věznice je organizovaný zpravidla pod dozorem zaměstnance VS. Někteří mohou mít povolení na pohyb bez dozoru, zpravidla při plnění zaměstnaneckých úkolů uvnitř věznice, nebo na povolení ředitele věznice, ale jen v případě, pokud lze předpokládat, ţe toho odsouzený nezneuţije. Vybraní vězni mohou v době svého volna navštívit mimo věznici kulturní, sportovní, osvětové akce nebo bohosluţby, vţdy však v doprovodu zaměstnance VS. Odsouzení pracují na nestřeţených pracovištích mimo věznici, zaměstnanec VS provádí 122 ČERNÍKOVÁ, Vratislava a Vlasta MAKARIUSOVÁ. Sociální ochrana. 2., upr. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky, 1996, 156 s. ISBN X, s SOCHŮREK, Jan. Kapitoly z penologie. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007, 77 s. ISBN , s ČERNÍKOVÁ, Vratislava a Vlasta MAKARIUSOVÁ. Sociální ochrana. 2., upr. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky, 1996, 156 s. ISBN X, s

48 výhradně namátkovou kontrolu. Návštěvy se provádějí obvykle bez odhledu zaměstnance VS, jednou za měsíc můţe ředitel svolit, aby odsouzený opustil věznici aţ na 24 hodin Věznice s ostrahou Soud zařadí odsouzeného do věznice typu s ostrahou, kterému byl trest uloţen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody s dohledem nebo s dozorem. 126 V této věznici je zabezpečení vyšší, neţ u předcházejících dvou typů věznic. Pohyb odsouzených v prostorách věznice je organizovaný a pod odhledem pracovníka VS. Práci odsouzení provádějí na pracovištích umístěných uvnitř věznice nebo na pracovištích vně věznice s dohledem. Kontrola nad pracovní činností je nejméně jednou za 45 minut. Návštěvy se realizují zpravidla pod dohledem příslušníka VS. Dočasně je moţné věznici jedenkrát za dva měsíce, s povolením ředitele, na 24 hodin opustit Věznice se zvýšenou ostrahou Soud zařadí odsouzeného do věznice typu se zvýšenou ostrahou, kterému byl uloţen výjimečný trest, trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny, kterému byl za zvlášť závaţný zločin uloţen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl z vazby nebo z výkonu trestu. 128 Tato věznice je vybavena maximálním zabezpečením. Pohyb odsouzených v prostorách věznic je organizovaný a pod dohledem příslušníka VS. Odsouzeným se nepovoluje volný pohyb po věznici, a to ani při vykonávání pracovní činnosti. Pracují uvnitř věznice nebo v celách s dohledem jedenkrát za 30 minut. Návštěvy jsou zpravidla pod dohledem příslušníka VS. 129 Vládou v roce 2013 prošla úspěšně novela o zavedení pouze dvou typů věznic a to věznice a věznice se zvýšenou ostrahou. Pod věznice mají spadat věznice s dohledem, dozorem a ostrahou. 130 Ovšem v průběhu roku 2014 ministryně Válková stáhla návrh na redukci typů 125 SOCHŮREK, Jan. Kapitoly z penologie. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007, 77 s. ISBN , s ČERNÍKOVÁ, Vratislava a Vlasta MAKARIUSOVÁ. Sociální ochrana. 2., upr. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky, 1996, 156 s. ISBN X, s SOCHŮREK, Jan. Kapitoly z penologie. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007, 77 s. ISBN , s Úplné Znění číslo: 930. Trestní zákoník. č. 40/2009 Sb. Sagit, a.s. s ods. 2. pis. d. ISBN SOCHŮREK, Jan. Kapitoly z penologie. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007, 77 s. ISBN , s JANUŠ, Jan. Vláda chce, aby existovaly jen dva typy věznic. In: Právní rádce [online]. [cit ]. Dostupné z: 48

49 věznic. Redukce pouze na dva typy věznic měla vést především k ulehčení agendy soudů, ke sníţení výdajů a celkovém ulehčení Zařazení do typu věznice Zařazení odsouzeného do kategorického typu věznice je realizováno na základě rozhodnutí soudu a je nedílnou součástí rozsudku, jenţ se odsouzenému nařizuje výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody. Soud má moţnost umístit pachatele do jiného typu věznice, má-li stanovisko na významu trestného činu a na úrovni a charakteru narušení pachatele za to, ţe bude jeho náprava v odlišném typu věznice zajištěna. Po nástupu do příslušné věznice je odsouzený zařazen na vstupní oddělení, kde jsou vězni drţeni izolovaně od ostatních. Zde je detailně vyšetřen psychologem, sociálním pracovníkem a speciálním pedagogem. Po vstupní prohlídce je odsouzenému předepsán program zacházení a zařadí se do výchovné skupiny. Tento proces se nazývá vnitřní diferenciace a provádí ji vězeňská sluţba sama, a to právě na základě komplexních zpráv o dospělých odsouzených. 131 Program zacházení s odsouzenými se člení na: pracovní aktivity zaměstnávání, práce potřebná k zajištění kaţdodenního provozu věznice, pracovní terapie vedená zaměstnanci VS s potřebným odborným vzděláváním, vzdělávací aktivity vzdělávání organizované nebo realizované středním odborným učilištěm, učilištěm a odborným učilištěm, dále vzdělávání vedeného či kontrolovaného zaměstnanci oddělní výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), vzdělávání v korespondenčních kursech a v síti základní, středních, vyšších odborných nebo vysokých škol ČR, speciální výchovné aktivity individuální a skupinová speciální pedagogická a psychologická působení vedená kompetentními zaměstnanci, zejména terapeutická (např. sociální výcvik, psychoterapie, arteterapie, pohybová terapie), sociálně-právní poradenství a trénink zvládání vlastní agresivity, zájmové aktivity nejrůznější formy individuální a skupinové zájmové činnosti organizované a vedené zaměstnanci s potřebným odborným vzděláním, které rozvíjí v souladu s účelem výkonu trestu schopnosti, vědomosti a sociální dovednosti odsouzených. oblast utváření vnějších vztahů NĚMCOVÁ, Jana. Vnitřní řády věznic z hlediska jednoduchého a ústavního soudu. Brno, Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra trestního práva, s ŠTĚRBA, Vladislav. Penologie. Vyd. 1. Praha: Armex, 2007, 148 s. Skripta pro střední a vyšší odborné školy. ISBN X, s

50 Programy zacházení s jednotlivými odsouzenými schvaluje ředitel věznice nebo jeho zástupce. Cíle programu zacházení s odsouzenými jsou pravidelně vyhodnocovány ze strany kompetentních zaměstnanců věznice. Hodnocení úspěšnosti plnění programu zacházení je základem pro návrh na přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu a na podmíněné propuštění. Volba a způsob naplňování cíle programu zacházení je vedle chování, jednání postojů ke spáchanému trestnému činu a výkonu trestu jednou z rozhodujících skutečností při zařazování odsouzeného do některých ze zpravidla tří prostupných skupin vnitřní diferenciace. 133 Předpokladem funkčnosti a úspěšnosti diferenciace je investování zvláštního úsilí (např. specializované zacházení) především do těch odsouzených, u nichţ toto zvláštní úsilí povede ke změně (tj. kteří jsou pozitivně ovlivnitelní) a kde tato změna povede ke sníţení nebezpečnosti pro společnost (riziko recidivy). Proto pro další členění je základním principem diferenciace posouzení dle míry rizika ( nebezpeční vs. méně nebezpeční ) a ovlivnitelnosti ( napravitelní vs. nepolepšitelní ). Riziko se skládá z řady komponentů, z nichţ nejvýznamnějšími jsou tzv. statické (dané, jiţ zpětně neovlivnitelné) rizikové faktory (věk, pohlaví, začátek trestné činnosti, počet odsouzení apod.) a dynamické (aktuální, ovlivnitelné) rizikové faktory (např. vztahy, bydlení, zaměstnání, finanční situace či postoje). Součástí rizika je rovněţ nebezpečnost vězně, jakou je tendence k autoagresivnímu či heteroagresivnímu jednání v průběhu výkonu trestu. Ovlivnitelnost sytí protektivní faktory, jejichţ součástí je rovněţ motivace vězně ke změně. 134 Do první prostupné skupiny vnitřní diferenciace se zařazují odsouzení, kteří převáţně aktivně plní program zacházení i své další povinnosti a chovají se a jednají v souladu s vnitřním řádem. Do druhé skupiny se zařazují odsouzení s nevyjasněným a kolísavým postojem a přístupem k programu zacházení a svým povinnostem. Jedná se také o skupinu, do které jsou v zásadě zařazováni všichni odsouzení po opuštění nástupního oddělení. Třetí a největší skupinu konečně tvoří odsouzení, jiţ převáţně program zacházení plní pasivně nebo jej odmítají, neplní své povinnosti a chovají se a jednají v rozporu s vnitřním řádem. Automaticky jsou sem zařazováni odsouzení s pouze minimálním programem zacházení ŠTĚRBA, Vladislav. Penologie. Vyd. 1. Praha: Armex, 2007, 148 s. Skripta pro střední a vyšší odborné školy. ISBN X, s JIŘIČKA, Václav. S kým zacházet - a jak?: Odborné intervenční metody s odsouzenými v penitenciární praxi. České vězeňství: Čtvrtletník pro vězeňství a kriminální prevenci. 2011, 2/2011, s Dostupné z: PANTLÍKOVÁ, Marcela. Výkon trestního opatření odnětí svobody nepodmíněného - vybrané problémy. Brno, s Diplomová práce. Právnická fakulta, Katedra trestního práva, s

51 2.4.3 Přeřazení do jiných typů věznic Ředitel věznice je povinen podat soudu návrh na přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice, má-li za to, ţe přeřazení přispěje k dosaţení účelu výkonu trestu. 136 O přeřazení do věznice jiného typu během výkonu trestu rozhoduje soud podle zákona č. 40/2009 Sb. a č. 141/1961 Sb. 137 Přeřazení do jiného typu věznice je upraveno v 57 trestního zákoníku a je moţné provést změnu věznice dle odst. 1 na základě rozhodnutí soudu o jeden stupeň. Odst. 2 upravuje věznice s mírnějším reţimem, přeřazení do tohoto typu věznice je moţné, jestliţe chování odsouzeného naznačuje, ţe přeřazení prospěje k jeho nápravě a plní své povinnosti. Odstavec třetí naopak upravuje přeřazení do věznice s přísnějším reţimem, taková situace můţe nastat, pokud odsouzený závaţným způsobem nebo opakovaně porušil stanovený pořádek nebo kázeň, nebo byl odsouzený pravomocně uznán vinným trestným činem, který spáchal během výkonu trestu. Nelze ovšem přeřadit odsouzeného, který se má podrobit ochrannému léčení v ústavní formě, nebo odsouzeného, u kterého je trestem vyhoštění. Přeřazení do jiného typu věznice je návrhový institut, musí si tedy sám odsouzený zaţádat a jeho ţádost poté případně můţe schválit soud, který poté rozhodne o přeřazení. Sám odsouzený si můţe zaţádat o přeřazení do jiného typu věznice, pokud vykonal nepřetrţitě alespoň jednu čtvrtinu uloţeného trestu, nejméně ale šest měsíců, to ale neplatí u odsouzených na doţivotí nebo ve věznici se zvýšenou ostrahou, jak nalezneme v odstavci 6 paragrafu 57. Pokud není odsouzenému vyhověno, můţe opakovat svůj pokus o přeřazení po uplynutí šesti měsíců od skončení řízení o předchozím návrhu. Ještě před rozhodnutím soudu o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody musí být odsouzený vyslechnut dle 324 odst. 2 trestního zákoníku. Návrh, jak uţ jsem výše zmínila, můţe podat sám odsouzený nebo ředitel zástupce nebo státní zástupce a dokonce sám soud můţe rozhodnout o přeřazení z vlastního podnětu. Pokud návrh zašle ředitel věznice, musí být přesvědčen o tom, ţe přeřazení opravu přispěje k dosaţení cíle výkonu trestu a na víc, k návrhu musí připojit vyhodnocení průběhu a účinnosti programu s odsouzeným ( 39 vyhláška MS č. 345/1999 Sb.), dále zhodnocení průběhu a úspěšnosti výkonu ochranného léčené, pokud bylo odsouzenému uloţeno a musí uvést další skutečnosti, které mohou mít význam pro rozhodnutí soudu. Zároveň označí všechny důkazy, které by chtěl provést. Pokud ale navrhuje ředitel přeřazení, nemusí být splněna podmínka jedné čtvrtiny splněného trestu. 136 Úplné Znění číslo: 930. Výkon trestu odnětí svobody. č. 169/1999 Sb. Sagit, a.s. s ods. 1. ISNB Úplné Znění číslo: 930. Výkon trestu odnětí svobody. č. 169/1999 Sb. Sagit, a.s. s ISBN

52 Proti rozhodnutí o přeřazení je moţná ochrana a to v podobě stíţnosti, která má odkladný účinek a její úprava je v ustanovení 324 odst. 3 trestního zákoníku Propuštění Z výkonu trestu je odsouzený propuštěn jestliţe, uplynula doba výkonu trestu, nařízení soudu nebylo doručeno k následujícímu výkonu trestu, udělení milosti, nebo věznice obdrţela písemný příkaz vydaný soudem zaloţený na jeho rozhodnutí, aby odsouzený byl propuštěn na svobodu. Ve věznicích se zřizují výstupní oddělení, do nichţ se přiměřenou dobu před očekávaným skončením výkonu trestu zpravidla umísťují odsouzení, kterým byl uloţen trest na dobu delší neţ 3 roky, a odsouzení, jimţ je třeba pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro samostatný způsob ţivota. 139 Programy zacházení s odsouzenými zařazenými do výstupního oddělení jsou zaměřeny na jejich přípravu pro samostatný způsob ţivota. 140 Věznice po období výkonu trestu odnětí svobody vytvářejí podmínky pro souvislý přechod odsouzených po propuštění z výkonu trestu do osobního ţivota Podmíněné propuštění Institut podmíněného propuštění je upraven v ustanovení 88 aţ 91 trestního zákoníku a v 331 aţ 333 v trestním řádu. Podmíněné propuštění můţeme definovat jako moţnost, která se nabízí odsouzeným, kteří v případě dobrého chování, plnění povinností znamená moţnost propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s tím, ţe mají tzv. podmínku. Podmínka je tzv. zkušební doba, po kterou se pachatel musí chovat podle zákona, nesmí mít ţádný přestupek ani nesmí spáchat ţádný trestný čin, jinak by se opět do výkonu trestu odnětí svobody vrátil. Podmíněné propuštění je bráno jako pozitivní myšlenku ve vězeňské atmosféře, dává pachatelům jakýsi stimul, cíl, snahu a motivaci, aby se chovali, tak jak mají a přispěli tak ke své resocializaci. Podmíněné propuštění je projevem zásady účelnosti a zásady ekonomie trestního práva. U podmíněného propuštění se jedná především o snahu zbytečně pachatele nedrţet ve výkonu trestu odnětí svobody, kdyţ uţ to není nutné a jiţ to nesplňuje svůj účel. K tomu, aby mohl být odsouzený podmíněně propuštěn, musí splňovat některé podmínky a to, 138 LOBOTKA, Andrej. Návrh na přeřazení do jiného typu věznice. In: [online] [cit ]. Dostupné z: Úplné Znění číslo: 930. Výkon trestu odnětí svobody. č. 169/1999 Sb. Sagit, a.s. s ods. 1. ISBN Úplné Znění číslo: 930. Výkon trestu odnětí svobody. č. 169/1999 Sb. Sagit, a.s. s ods. 2. ISBN

53 musí mít vykonaný trest z poloviny, potaţmo z dvou třetin; musí vést řádný výkon trestu odnětí svobody a musí být u pachatele předpoklad pro vedení řádného ţivota Využití věznic K přiblíţení stavu vězněných osob poslouţí popisné tabulky a grafická znázornění. Pro jejich sestavení bylo vyuţito aktuálních dat poskytovaných Vězeňskou sluţbou České republiky na jejich webových stránkách. V této kapitole (2.3.5) nejsou zahrnuty počty chovanců v detenčních ústavech a obviněných ve výkonu trestu. Jejich analýzy jsou umístěny v kapitolách pojednávajících o tomto druhu místa výkonu trestu. Tabulka 2: Stavy vězněných osob k ţena muţ celkem dospělí mladiství celkem Zdroj: autor Tabulka č. 2 rozděluje vězněné osoby podle pohlaví a věku. K bylo v našich věznicích umístěno celkem osob, z nichţ 887 odsouzených bylo pohlaví ţenského ve spektru 882 ţen dospělých a 5 ţen mladistvých. Druhou skupinu muţského pohlaví tvořilo osob, jeţ je členěna na muţů s dosaţením dospělosti a 99 mladistvých. Pohlavní spektrum vězněných osob pak znázorňuje obrázek č. 3 v celkovém počtu. Při moţné kapacitě umístění ve věznicích je pak současná naplněnost věznic ve výši 87,3 %. 141 VICHEREK, Roman. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Brno, Dostupné z: 5c.pdf. Rigorózní práce. Masarykova univerzita Právnická fakulta. 53

54 Obrázek 3: Graf stavu vězněných osob k Zdroj: autor 2.5 Detenční ústav Charakteristika zařízení Detenční ústavy spadají do spravování Vězeňské sluţby, avšak nehovoříme o detenčních ústavech jako o vězení. Korektní pojmenování je specializované zařízení se zvláštní ostrahou a s léčebnými, psychologickými, pedagogickými, rehabilitačními a činnostními programy. Podle důvodové zprávy 19 zákona č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence nejsou ústavy pro výkon zabezpečovací detence zdravotnická zařízení a ani nejsou určena k léčbě. Zdravotní péče je v ústavu zajišťována prostřednictvím smluvního vztahu mezi ústavem a zdravotnickým zařízením. 142 Soud uloţí zabezpečovací detenci, je-li splněna podmínka spáchání úmyslného trestného činu s trestní sazbou nad pět let. 143 Do výkonu zabezpečovací detence můţou být umístěni pouze pachatelé na základě soudem nařízeného výkonu, nelze tedy postupovat vůči osobě, která byla umístěna do psychiatrické léčebny na základě jiného neţ soudního rozhodnutí, a to ani tehdy porušuje-li taková osoba závaţným způsobem reţim v psychiatrické léčebně nebo jiném zdravotnickém zařízení SETLOVÁ, Petra. Postavení zabezpečovací detence v systému trestněprávních sankcí. Brno, Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra trestního práva. 143 Detenční ústavy pro nezvládnutelné pachatele trestných činů zejí prázdnotou. Český rozhlas: Politika a společnost [online] [cit ]. Dostupné z: SETLOVÁ, Petra. Postavení zabezpečovací detence v systému trestněprávních sankcí. Brno, Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra trestního práva, s

55 Zabezpečovací detence se ukládá zvlášť nebezpečným osobám, tzn., ţe jejich pobyt na svobodě je nebezpečný. Jedná se o osoby: nepříčetné (spáchaly čin jinak trestný; pro nepříčetnost je nelze trestně stíhat), osoby zmenšeně příčetné (spáchaly zločin ve stavu zmenšené příčetnosti), osoby s duševní poruchou (spáchaly zločin ve stavu duševní poruchy, i kdyţ nedosahovaly intenzity zmenšené příčetnosti nebo nepříčetnosti), osoby, které zneuţívali návykových látek (abúzus návykové látky; spáchaly opět zvlášť závaţný zločin; recidiva; ochranné léčení by nevedlo k ochraně společnosti). 145 Kategorii osob vhodných do zabezpečovací detence tvoří především pachatelé vraţd a sexuální devianti. Pachatelé vraţdy, kteří mají v ţivotní historii předchozí násilnou trestnou činnost (i vraţdu) a kteří jsou posouzeni jako nebezpeční - konkrétně: vrazi s diagnózou sexuálního sadismu (a jeho variant), patologické sexuální agresivity bez předchozí recidivy, vrazi s diagnózou defektní či hraničně defektní inteligence bez předchozí recidivy, vrazi recidivisti s rysy anetičnosti a explozivity, ostatní vrazi, kteří mají v minulosti násilí a jsou posouzeni jako nebezpeční. Sexuální devianti multirecidivisti u nichţ prokazatelně opakovaně selhala ochranná léčba, konkrétně: patologičtí agresoři recidivující pachatelé pohlavního násilí, pachatelé pohlavního zneuţívání více neţ dvakrát v minulosti trestaní bez efektu ochranného léčení, sexuální delikventi s organicky podmíněnou poruchou osobnosti, bezvýsledně léčenou Využití detenčních ústavů K dnešnímu dni Ministerstvo spravedlnosti zavedlo dva detenční ústavy, a to v Brně a Opavě. V plánu Ministerstva spravedlnosti bylo zřídit ještě jeden detenční ústav ve Vidnavě s kapacitou zhruba 250 chovanců. Od tohoto záměru, ale ministerstvo definitivně odstoupilo pro jeho nehospodárnost a nedostatek finančních prostředků. Vězeňská sluţba má však nyní podle ministerstva k dispozici tři jiné objekty ve Velkých Přílepech u Prahy, ve Vyšních 145 BLATNÍKOVÁ, Šárka. Problematika zabezpečovací detence. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010, 151 s. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN , s BLATNÍKOVÁ, Šárka. Problematika zabezpečovací detence. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010, 151 s. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN , s

56 Lhotách na Frýdecko-Místecku a v Poštorné u Břeclavi. 147 Jedná se o dočasně zakonzervované pobočky věznic 148 z důvodu rapidního úbytku vězňů po hromadném omilostnění vyhlášené Václavem Klausem, dne 01. ledna Současná kapacita činí 66 chovanců dle sdělení Vězeňské sluţby ČR a stav naplněnosti ke dni 26. června 2013 je 57,5 %. Obrázek č. 2 graficky znázorňuje počet moţnosti umístěných osob a rozděluje umístěné osoby podle pohlaví a poukazuje na jejich vyuţití. V tomto období je v detenčních ústavech umístěno celkem 38 osob, jejichţ rozloţení činí 36 muţů a 2 ţeny. Obrázek 4: Graf - Počty osob v zabezpečovací detenci ke dni Zdroj: autor Výkon trestu odnětí svobody u mladistvých Mladistvým se myslí osoba ve věku od 15 do 18 let. Mladiství mají sníţenou trestní odpovědnost. Mladistvým se dle ZSM ukládají výchovná, ochranná a trestní opatření. Mladistvému se můţe uloţit trestní opatření odnětí svobody nepodmíněně, se sníţenou sazbou, jak je jiţ výše zmíněno milionů vyhozených oknem! Kvůli amnestii detenční ústav ve Vidnavě nezřídí. Blesk.cz: Zprávy [online] [cit ]. Dostupné z: Věznice na Lounsku se ruší, odsouzených po amnestii zbylo jen 170. Lidovky.cz, ČTK: Zpravodajský server Lidových novin [online] [cit ]. Dostupné z: Data pro sestrojení grafického znázornění byla získána ze zdroje: Informační fakta: Stav vězněných osob. Vězeňská služba České republiky [online] [cit ]. Dostupné z: 56

57 Mladiství se stejně jako dospělí rozdělují do tří prostupných skupin vnitřní diferenciace věznice, ale oproti dospělým o zařazení nebo změně prostupné skupiny rozhoduje vedoucí oddělení výkonu trestu na návrh speciálního pedagoga. U mladistvého musí být uplatňován citlivý přístup, má se za to, ţe mladistvý odsouzený je více tvárný a přístupný k výchovným vlivům. Cílem je v případě mladistvých je výchova mladistvého a příprava na budoucí povolání. Mezi specifické odlišnosti u mladistvých pachatelů je například zákaz sledování pořadů a drţení materiálů s pornografickým obsahem, nemohou mimo jiné také nakupovat tabákové výrobky. U mladistvých je zaveden systém udělování odměn a kázeňských trestů. V České republice najdeme věznice pro mladistvé ve Všehrdech, oddělení pro výkon trestu odsouzených mladistvých ţen je ve Věznici Světlá nad Sázavou, pro mladistvé muţe je oddělení ve Věznici Pardubice a ve Věznici Plzeň. Nejvíce mladistvých bylo umístěno ve věznicích v roce 2009 a to celkem 174 mladistvých PRÁVA A POVINNOSTI ODSOUZENÝCH Práva a povinnosti odsouzených jsou upraveny především v zákoně č. 169/1999 Sb., VTOS. Podle 14 zmíněného zákona pro kaţdou věznici stanoví její ředitel věznice se souhlasem generálního ředitelství Vězeňské sluţby vnitřní řád, kterým je vymezen denní rozvrh věznice, činnost odsouzených a jejich podíl na řešení otázek souvisejících se ţivotem ve věznici. 3.1 Práva odsouzených Jak bylo jiţ výše uvedeno, seznam práv odsouzených nalezneme v Hlavě II VTOS. Výčet práv počíná 15, jeţ stanovuje zásadu rovnosti práv odsouzených. Dále zákon obsahuje úpravu sociálních podmínek, konkrétně stravování, ubytování, odívání, vymezení minimální doby ke spánku, osobní hygieně či vycházkám. V druhé části ustanovení pak nalezneme pravidla poskytování zdravotní péče a výše sociálního kapesného. Následuje úprava komunikace s vnějším světem, tedy vymezení práva na odesílání a přijímání korespondence, uţívání telefonu a přijetí návštěv. Do taxativního výčtu práv odsouzených dále náleţí právo na poskytování duchovních a sociálních sluţeb nebo právo na uspokojování kulturních potřeb, které stanoví moţnost objednat si na vlastní náklady knihy, denní tisk a časopisy, včetně zahraničních titulů. Upraveno je také právo na půjčování si a hraní společenských her či pouţívání dalších věcí, jeţ mají vztah k zajištění vzdělávání či zájmům 150 RASZKOVÁ, Tereza a Stanislava HOFERKOVÁ. Kapitoly z penologie II. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014, 184 s. ISBN

58 odsouzeného. V 23 VTOS, zákon stanoví podmínky pro nákup potravin a věcí osobní potřeby v prodejně věznice, dále podmínky přijetí balíčku a také přijímaní peněz a nakládání s nimi. Ustanovení 26 VTOS pak upravuje některé prostředky ochrany práv odsouzených. 151 Konečným je 27 VTOS, který omezuje a zbavuje některých práv a svobod. Z kraje letošního roku schválila vláda novelu zákonů, které rozšiřují povinnosti vězňů či obviněných ve vazbě a zároveň konkretizují jejich práva. Novela mění například pravidla pro přijímání balíčků či takzvaného sociálního kapesného. Zákon by měl také nově obsahovat pravidla výkonu trestu velmi nebezpečných odsouzených, která doposud upravovala pouze vyhláška. Podle ministerstva spravedlnosti navrhované změny zákona o výkonu vazby a zákona o výkonu trestu odnětí svobody vyplývají ze snahy o maximální ekonomické úspory a zároveň ze snahy o zvýšení bezpečnosti ve věznicích. Novelou se bude zabývat Parlament. Vězeň, který nepracuje a nedisponuje jiným příjmem, má v současné době nárok na příspěvek ve výši 100 korun měsíčně. Toto takzvané sociální kapesné ovšem vězni zneuţívají například tak, ţe za něj nakoupí cigarety, takţe jim nezbydou peníze na základní hygienické prostředky. Ty pak buď vyţadují po Vězeňské sluţbě, nebo osobní hygienu vůbec neprovádějí Povinnosti odsouzených Povinnosti vězňů upravuje 28 VTOS a dají se rozdělit do tří skupin, a to povinnost dodrţovat pořádek a kázeň, povinnost strpět úkony spojené s kontrolou Vězeňské sluţby, povinnost dodrţovat zákazy VTOS je upraveno zaměstnávání a vzdělávání odsouzených, následný pojednává o zařazování odsouzených do práce. Zákon vyjmenovává i zákaz některých prací jako např. práci odsouzených s výbušninami nebo omezuje práci s omamnými látkami atd. Bezprostředně navazující 32 a 33 VTOS upravují pracovní postavení a podmínky včetně odměny odsouzených. 34 VTOS se zaměřuje na vzdělávání odsouzených a v následných 35 a 36 VTOS je stanovena povinnost hradit náklady výkonu trestu a další náklady, např. zvýšené náklady střeţení a náklady na dopravu, předvedení do zdravotnického zařízení mimo objekty spravované vězeňskou sluţbou za určitých daných podmínek. 151 ŠVEHLOVÁ, Klára. Práva odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody a jejich dodržování. Brno, Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovo univerzity, Obor Právo, Katedra trestního práva, s Práva a povinnosti vězňů aktuálně. Vláda schválila novelu. Centrum.cz: Aktuálně.cz [online] [cit ]. Dostupné z: ČERNÍKOVÁ, V. et al. Sociální ochrana : terciární prevence, její možnosti a limity. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s

59 Z výše citovaného vyplývá, ţe: odsouzení ve výkonu trestu jsou povinni zejména: dodrţovat stanovený pořádek a kázeň plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské sluţby pracovat, pokud je jim přidělená práce a nejsou uznáni dočasně práce neschopnými nebo nejsou po dobu výkonu trestu uznáni zdravotně nezpůsobilými k výkonu práce plnit úkoly vycházející z programu zacházení šetrně zacházet se svěřenými věcmi a nepoškozovat cizí majetek dodrţovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiţ přichází do styku a odsouzený je dále povinen: podrobit se osobní prohlídce v zájmu zajišťování vnitřního pořádku ve věznici a vyloučení toho, aby u sebe neměl věc, kterou by narušoval účel výkonu trestu umoţnit zaměstnancům Vězeňské sluţby kontrolu svých osobních věcí podrobit se opatřením, která jsou nezbytná k potlačení výroby, drţení nebo zneuţívání omamných a psychotropních látek a jedů ve věznici strpět úkony, které souvisí s jeho identifikací podrobit se preventivní vstupní, periodické, mimořádně a výstupní lékařské prohlídce v rozsahu určeném lékařem včetně vyšetření, očkování. dodrţovat zásady hygieny uhradit náklady zdravotní péče. Odsouzeným je zakázáno: vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být pouţity k ohroţení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým mnoţstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví hrát hry o peníze, věci; účastnit se loterií a jiných podobných her tetovat sebe nebo jinou osobu nebo nechat se tetovat předstírat poruchu zdraví nebo se úmyslně poškozovat navazovat styky s jinými osobami přechovávat a rozšiřovat tiskoviny, nebo materiály propagující národnostní, rasovou, etnickou, náboţenskou nebo sociální nesnášenlivost prodávat, směňovat a darovat věci bez souhlasu Vězeňské sluţby 59

60 Vůči odsouzenému, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti a k nápravě nestačí výzva nebo napomenutí, uţije Vězeňská sluţba v nezbytném rozsahu prostředky povolené zákonem TRESTNÍ POLITIKA V ČESKÉ REPUBLICE Trestní politiku můţeme definovat jako systém, jako interakci mezi veřejností a trestním právem obecně ve státě. Trestní politika je oblast, která je formována a zaloţena především na základních lidských právech a občanských právech a svobodách, které jsou ve státě uznávány a dodrţovány. Hlavním pramenem je proto Ústava (zákon č. 1/1993 Sb.) a Listina základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.). Jedná se o reálnou schopnost zabezpečit základní práva státem. Je to oblast, která je zaloţena na principech demokratického právního státu, legislativě, uspořádání institucí a orgánů ve státě. Mezi principy demokratického právního státu, které se týkají trestní politiky, můţeme zařadit na příklad: ukládání povinností pouze na základě zákona, princip proporcionality, princip legality, princip rovnosti, ochranu nabytých práv, princip autonomní vůle a svobody jednání soukromé osoby, vyloučení svévole nebo princip obecnosti zákona. Můţeme sem zařadit i zajišťování uplatňování trestněprávních norem i v praktické činnosti. Trestní politika je spojena s občany a s veřejností. Občana definuje jeho vztah se státem. Je to vztah mezi fyzickou osobou a státem se kterou jsou spojena určitá práva a povinnosti. Tento vztah můţeme definovat jako příslušnost ke státu občanství. Jako občan má fyzická osoba základní práva jako právo pobytu, právo na ochranu, smí se účastnit správy věcí veřejných. Být občanem ale znamená mít zájem uskutečňovat všechna svá práva, volit své zástupce, být zainteresován v dění. Není to jen vztah formální, ale znamená to být v interakci i s kulturním základem své země, s jejími tradicemi, zvyky. Veřejnost je naopak velmi obecný a široký pojem, který by měl zahrnovat právě všechny jednotlivé občany. Je to soubor myšlenek, duchovního a fyzického prostoru, který je u veřejnosti sdílen. Existuje mezi nimi pouto se státem, které mají všichni občané společné, a tím je tvořena veřejnost jako taková. Trestní politika je o vzájemném působení mezi občany jako jednotlivci a veřejností jako celkem a trestním právem, kriminalitou a realistickou představou občanů, jak funguje systém trestního práva ve státě. Jedná se o konkrétní situace, o konkrétní data a informace, které by občané měli mít k dispozici. Je to pohled občana a moţnost jakési zpětné vazby, aby stát jako 154 ODEHNALOVÁ, Nikola. Výkon trestu odnětí svobody v českém právním prostředí. Brno, s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta, Katedra trestního práva, s

61 takový, věděl, co občan potřebuje, co mu schází. Důleţité pro trestní politiku ve státě je vzdělanost samotných občanů. 155 Trestněprávní politika zahrnuje i informační povinnost, srozumitelné sdělování občanům informace, týkající se například kriminality v jejich regionu, o tom, jak fungují v praxi orgány veřejné moci při trestním stíhání nebo k čemu slouţí státní zastupitelství. Trestní politiku bych si dovolila definovat jako obor, který se věnuje veřejnému mínění v oblasti trestu. Trestní politika se snaţí zkoumat a vyvíjet systémy, které dokáţí i předcházet a preventivně občany připravovat na dopad trestního práva a kriminality. Systémy, které dokáţí vyhledat největší problém občanů a snaţí se situaci i legislativně řešit. Trestní politika má za cíl přispívat k zajišťování právní jistoty občanů, k tomu, aby kriminalita byla potírána účinněji, přesněji a s dlouhodobými pozitivními účinky. 156 Trestní politika je z velké většiny tvořena legislativou a exekutivou ve státě. Problémem ovšem můţe být, ţe často zákonodárci podlehnou tlaku občanů, neboť občané často spoléhají a věří médiím. A jelikoţ Česká republika je demokratický stát, hlas lidu je zde povaţován za hlas boţí a občané mají právo skrz své zástupce i trestní politiku formovat a ovlivňovat. Věc druhá je, ţe média občany skrze obrazovky mohou špatně informovat a často informace, které se dovídáme, spíše vedou ke špatným závěrům a nepodloţeným úvahám, a informace jako takové jsou málo objektivní. Mezi základní prameny oblasti trestní politiky bych zařadila také dokument Bezpečnostní strategie České republiky, který byl schválen vládou České republiky 8. září Koordinátorem dokumentu bylo Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Na návrhu textu se ale podílela celá řada dalších orgánů veřejné správy. Návrh obsahu byl projednán jednotlivými výbory Parlamentu ČR a prodiskutován i s odbornou veřejností. Základní cíle, které byly nastaveny, jsou především řešení problémů kriminality zločineckých organizací, terorismus, loupeţe nebo třeba korupce a nelegální migrace. Ovšem do formování trestní politiky v ČR se zapojují kromě exekutivy a legislativy také i jiné, nevládní organizace, se kterými je nutno počítat. Nevládní organizace jsou důleţitým zdrojem informací pro zákonodárce, kteří trestní politiku vytváří. Nevládní organizace se podílejí na výzkumech, získávají informace z terénu a praxe a především se snaţí o prevenci v této oblasti. V dnešní době jsou nevládní organizace důleţitým prvkem ve společnosti, jelikoţ se na ně obrací občané v případě problémů, nebo ţádají o rady, vysvětlení, o pomoc. Pro občany můţou být v některých případech jediným východiskem z jejich problémů. Proto se jedná se o nesmírně důleţitou roli, které nevládní organizace ve společnosti zastávají. Kdo tedy trestní politiku 155 KARABEC, Zdeněk Trestní politika a její realizace v oblasti trestní justice. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 320 s. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN S ZEMAN, Petr Veřejnost a trestní politika. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 153 s. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN S.6. 61

62 vytváří? Konečnou podobu jí dává Parlament ČR a schvaluje ji vláda ČR. Její obsah ale tvoří veškeré rezorty, které k tématu mají co říci, jak jednotlivá ministerstva, tak občané, nevládní organizace nebo jiné organizace, které se podílejí nebo jinak přichází do styku s kriminalitou, vězeňstvím nebo samotnými pachateli po propuštění z vězení. Takovým způsobem, jakým se vytváří plán trestní politiky, by měl být podle mne tvořen kaţdý zákon. Je důleţité vědět, co si občané myslí a vytvořit tak obsah, který je pro všechny přijatelný a jsou v něm zahrnuty všechny důleţité problémy, které občané opravdu řeší a ne jen ty, které vidí někteří z určitých pozic. Pro společnost je jen přínosem, ţe existují různé organizace, které jsou v bliţším spojení s problémy mezi občany a poté zprostředkovávají informace dál k těm, ke kterým by se tyto informace měli dostat. Čím víc by bylo takových komunikačních kanálů, tím lépe by mohla fungovat interakce mezi zákonodárci a občany a mohla by se situace lépe definovat. Čím je definice problému lepší a jednodušší, tím lépe je moţné na problém najít účinnější řešení. Do oblasti trestní politiky můţeme zařadit problémy týkající se jak přeplněných věznic, nebo rozdělení dle druhu věznic, tak efektivity řízení před soudem, hospodárnost a efektivnost trestního řízení. To vše a další problémy, se kterými se aktuálně stát potýká, by měly být řešeny skrz oblast odvětví trestního práva - trestní politiky. 157 Jedním ze stále aktuálních problémů je přeplněnost věznic. Ze zprávy veřejného ochránce práv se dozvídáme, ţe přeplněnost věznic je dlouhodobý problém, který nelze vyřešit jednorázovou amnestií. Je to problém, který se musí řešit jiným a účinnějším způsobem. Veřejný ochránce poukazuje na moţnosti alternativních řešení trestání nebo zmiňuje i problém zbytečného trestání některých trestných činů nebo přestupků. Zbytečným myslí veřejný ochránce práv to, ţe v některých případech je trestný čin špatně kvalifikován a mohlo by na něj být pohlíţeno jako na přestupek s niţší sazbou trestu. Jako řešení navrhuje právě změnu trestní politiky státu a větší otevřenost k novějším postupům. 158 K názoru veřejného ochránce se řadím i já. Podle mne je nutné zvýšit počet trestaných dle nových postupů a trestů a neřešit stále problém tím, ţe se pachatel zavře do izolace věznice. Samotný trest má vést, mimo jiné, i k nápravě jedince a to se v případě věznice z mého pohledu neděje. Ve věznici se jeho deviace a sklony k trestné činnosti spíše prohlubují a dochází často k recidivě. Jako společnost musíme myslet na následky, které z konání mohou vyplynout. Nelze myslet pouze na jednání v aktuálním momentu a na co nejrychlejší a nejjednodušší 157 KARABEC, Zdeněk. Proměny trestní politiky v České republice. Příspěvek na konferenci k 50 výročí existence IKSP, Praha Veřejný ochránce práv Evropský soud pro lidská práva: Itálie musí řešit problém přeplněnosti věznic. In: Veřejný ochránce práv [online]. [cit ]. Dostupné z: 62

63 způsob vyřešení problému, ale musíme myslet na budoucnost, na to co se stane poté, aţ pachatel svůj trest vykoná a zda opravdu bude schopen být důleţitý a bezproblémový prvek v naší společnosti, který bude schopný vlastní obţivy. Obecně bych problém vězeňství označila za začarovaný kruh. Na jedné straně jako společnost chceme, aby věznice nebyly přeplněné, a na straně druhé chceme, aby systém vězeňství jako takový fungoval a všechny pachatele spravedlivě potrestal. Stále ale musím přemýšlet nad tím, kde problém jako takový opravdu vzniká. Napadá mne za prvé špatně nastavené limity a cesty řešení problému. Za druhé špatný způsob trestání a za třetí špatný personální základ institucí. Dokud nebude správně nastavený právní systém, směrnice a vhodná doporučení, jasně vymezená pravidla, jak se potýkat s takovými problémy, jak je řešit a jaké další vhodné alternativy řešení problémů mohou existovat. Dokud nebude v těchto institucích, a to i na policii, vzdělaný personál, který si je vědom svého postavení a který bude dělat vše proto, aby své postavení vykonával s co největší svědomitostí. Nemůţeme čekat ţádné velké změny. Ano, dokument Bezpečnostní strategie České republiky je podstatný dokument, ale chybí mi k němu další dokumenty, které naznačují nebo přímo ukazují cestu k nastaveným cílům ve výše zmíněném dokumentu. Je nutné cesty hledat, neříkám, ţe je to jediné správné řešení, ale tím, ţe problém definujeme a označíme, neznamená řešení celého problému. Znamená to začátek dlouhého procesu, který vede nebo by alespoň mohl vést ke zdárnému konci. Jako vhodné alternativy povaţuji níţe zmíněné nevládní organizace, spolky, které se snaţí zapracovat na prevenci mezi občany, alternativou by určitě mohly být i nové druhy trestů, které neposílají obviněného do věznice. Cestou by mohl být i lepší systém ve věznici, který by vytvářel takové prostředí, které by vězně připravilo na ţivot ve společnosti tak, aby se do věznice zase nevrátil. Jako velice dobrý nápad k tomu, aby se pachatelé nestávali recidivisty a byl pro ně návrat do společnosti jednodušší. A kdyţ systém věznic nefunguje v tomto směru stoprocentně, jsou vhodné a účinné neziskové organizace a církev jako mezistanice do normálního ţivota. Jednou z neziskových organizací, které se zabývají pomoci reintegrace bývalých vězňů, je nezisková organizace Rubikon centrum. Snaţí se vězňům najít zaměstnání, řešit jejich finanční situaci, poradit a zařídit vše potřebné k novému vstupu do ţivota. Další organizací, která je zaměřena spíš duchovně, je nezisková organizace Za Branou. Z mého pohledu existuje ale stále docela málo takových neziskových organizací na to, kolik vězňů kaţdý rok věznice opustí. Dle mého názoru by mělo takových organizací být více a moţná by mohlo být i povinností pro vězně stát se členem nějaké takové organizace po propuštění z vězení. Mohl by to být pozitivní impuls, který většina nemá a spíše se vrací k páchání trestných činů, jelikoţ vlastně nic jiného nezná a neví, ţe je moţnost obţivy i jiným způsobem. I to by mohlo být jedním z cílů nové 63

64 trestní politiky státu. Velice zajímavý projekt funguje na Litoměřicku. Diecéze v Litoměřicích společně s vězeňskou sluţbou a Agenturou pro sociální začleňování v loňském roce vytvořili zemědělskou sociální farmu na Českolipsku, kde budou moc pracovat propuštění vězni. Vězně mají vytipovat vězeňští kaplani tak, aby práci získali opravdu pracovití a spolehliví lidé. I církev má tedy velkou a důleţitou roli v oblasti trestní politiky. 159 Dalším aspektem, který je v trestní politice důleţitý, je pohled lidu. Občané obecně mají negativní postoj k vězeňství a k řešení této problematiky. Velice hezky na to upozornil Plk. PhDr. Martin Kocanda z Vězeňské sluţby ČR na sjezdu Veřejného ochránce práv, týkající se problematiky vězeňství v roce Podle něj se obecně mezi občany objevuje otázka: Zaslouţí si odsouzení takový servis? Která je ale dle něj špatně poloţená, spíš by se měla veřejnost ptát: Nezaslouţí si to společnost? 160 S tímto názorem souhlasím, ale musím říct, ţe jsem dlouho tvrdila opak. Byla jsem také v té skupině občanů, kteří tvrdili, ţe odsouzení se mají velice dobře ve věznici a nic jim vlastně nechybí, a proto se raději vrací k páchání recidivy, aby se do věznice vrátili. Ale začala jsem se dívat na tento problém i z jiného pohledu, který změnil můj názor na tuto problematiku. A to právě z pohledu toho, co je dobré pro společnost. Společnost potřebuje prostředí, které je bezpečné a klidné, potřebuje prostředí, kde má instituce policie své místo a dokáţe občany ochránit. Velký nátlak medií a zbytečně nafouklých mediálních kauz ale ukazuje, ţe společnost má zkreslený pohled na situaci. Společnost si myslí, ţe je nejlepší pachatele zavřít aţ do smrti ve věznici, nedávat mu jídlo, polévat ho studenou vodou a nechat ho spát na podlaze. Tento středověký pohled ale není moţné aplikovat v dnešní době. I vězení musí splňovat určité podmínky pro ţivot. Moţná by bylo vhodné to brát z druhé strany, ţe pro pachatele bude mnohem větší trest ho ve společnosti nechat, a to díky alternativním trestům. Nutit pachatele, aby se napravil i ve svém osobním a sociálním ţivotě a společnost by mu k tomu měla dát prostor. Neměl by se zavírat, ale naopak pro některé to bude mnohem horší, kdyţ bude potkávat ty lidi, které zradil nebo kterým ublíţil. Alternativní tresty by měly umoţnit pachateli uvědomit si opravdovou závaţnost jeho činu. To, ţe bude pykat tím, ţe bude muset chodit kaţdý den do práce, ţe se bude muset hlásit u probačního úředníka a ţe bude pod dohledem. Pachatelé také díky systému alternativních trestů mohou zjistit, ţe to není aţ tak špatné ţít podle pravidel a rozvrhu, ţe není tak těţké se o sebe postarat normální cestou a moţná 159 DOLEŢELOVÁ, Olivie Návrh možných opatření v české trestní politice vedoucí ke zlepšení efektivity resocializace vězněných. Praha. Dostupné také z: C4%8Desk%C3%A9_trestn%C3%AD_politice_vedouc%C3%AD_ke_zlep%C5%A1en%C3%AD_efektivity_res ocializace_v%c4%9bzn%c4%9bn%c3%bdch. Ročníková práce. 160 Veřejný ochránce práv Připravované změny vzbuzují naději pro české vězeňství, dosavadní opatření však příliš účinná nebyla. In: Veřejný ochránce práv [online]. [cit ]. Dostupné z: 64

65 dospěje sám, přirozenější cestou k tomu, ţe páchání trestných činů není nutné k tomu, aby něco získal, nebo se nějak cítil. Obecně velkým problémem v trestní politice je nedostatek finančních prostředků, nedostatek zájmu společnosti o tuto problematiku, nedostatek zájmu ze strany vlády a nedostatek vzdělaného a odborného personálu. Kdyţ uţ se jedná o zájem společnosti, jde o zájem, který je spíše často spojován s médii nebo známými jmény či osobnostmi, případně příbuznými, kteří se dopustili trestné činnosti, málo normálních občanů se zajímá o tuto problematiku. S tím souvisí další problém a to nedostatečná informovanost, která se ukazuje i v případě praktického výzkumu, která následuje v mé práci dále. Občané neznají základní informace o našem trestním systému. K tomu je navíc obecný názor občanů na problematiku kriminality a její kontroly negativní ještě v tom směru, ţe si myslí, ţe soud zbytečně zdrţuje a ţe vznikají zbytečné překáţky, které v trestním řízení být nemusí. To je další mylná představa obyvatel. Soud jednoduše musí splňovat určité časové intervaly, musí vyţadovat další informace po jiných institucích a i vyţádání můţe trvat určitou delší dobu, k tomu se mohou postupně objevovat nové skutečnosti a z větší části to jednoduše nelze urychlit. Samozřejmě jsou případy, kdy je podezření, ţe soud nebo policie zbytečně řízení prodluţuje, ale ve většině případů za to můţe jednoduše systém a nastavení lhůt. Veřejnost by ale měla mít stále na mysli, ţe i u trestního řízení musí být splněny základní práva pachatele a musí se dodrţovat postup dle zákona. 161 Veřejnost je toho názoru, ţe systém je na pachatele příliš shovívavý a trestní politiku posuzují z velké části čistě dle vlastních pocitů a ne znalostí. Problémů, se kterými se má česká trestní politika vypořádat je mnoho a jedná se o problémy dlouhodobé, které nepůjde vyřešit ihned. Dle mého názoru by primárně měla být zvýšena znalostní úroveň obyvatelstva a to ve všech směrech trestní politiky. Měli by být obeznámeni s tím, jak fungují jednotlivé orgány, co je vůbec cílem trestní politiky a trestního práva obecně. Měli by znát postupy jednotlivých řízení, o tom jak případně nastalé situace řešit. Jednou z moţností je zvýšit počet hodin práva na středních školách a moţná uţ začít s výukou i na základních školách. Dalším způsobem by mohlo být organizování přednášek zdarma, jak pro veřejnost, tak v různých nevládních organizacích, spolcích, školách. Napadá mne také na příklad vyhlašování soutěţí pro studenty, čímţ by se mohlo stát toto téma zajímavějším a atraktivnějším i mladším občanům. Nebo zajišťování různých konferencí a akcí, které budou otevřeny i pro širokou veřejnost. Vytvářet broţury, které jednoduše vysvětlí základní postupy. 161 ZEMAN, Petr Veřejnost a trestní politika. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 153 s. Studie (Institut pro kriminologii a sociální prevenci). ISBN S

66 Způsobů jak zvýšit informovanost by bylo mnoho, stačil by i krátký pořad před televizními novinami kaţdý večer. Trestní politika by měla mít také za cíl určit a nasměřovat soudce k povinnosti ukládat více alternativních trestů, snaţit se situaci řešit novými způsoby, třeba i mediací. Trestní politika je dle mého názoru v České republice stále opomíjena a nátlak k nějaké změně je spíše malý aţ nepatrný a k tomu z vlastních řad. Pokud by byl tlak větší a z řad občanů, určitě bychom nějaké výsledky viděli. Pokud ale tato problematika bude stále v pozadí a lidé o skutečných problémech, které s touto oblastí souvisí, nebudou vědět, situace se pravděpodobně nezmění. K tomu, aby se něco změnilo, nestačí pouze názor nebo návrh některého z politiků, musí zde být nátlak vnější, buď od Evropské unie, nebo od občanů. Myslím se, ţe téma bude aktuální, aţ se opravdu bude dotýkat kaţdého z nás a aţ situace dospěje do takové extrému, ţe bude kaţdého jednotlivce nějak negativně ovlivňovat. Do té doby to bude stále jen pár hlasů, které se přece jen ozvou, ale nebudou mít takovou sílu. 66

67 5. PRAKTICKÁ ČÁST - VÝZKUM Výzkum je postaven na empirickém šetření kvantitativního směru Předvýzkum Na základě doporučení odborníků byl pro výzkumné šetření kvantitativního směru proveden předvýzkum. Předvýzkum proběhl v okruhu blízkých osob autora, a to pomocí tištěné verze navrhovaného dotazníku. Zúčastnilo se ho 5 osob, jejich struktura byla v různém věkovém rozpětí (20-56 let) a členění dle pohlaví (3 ţeny a 2 muţi). Výsledky tohoto předvýzkumu nejsou zahrnuty do samotného výzkumu. Byl vyuţit pro úpravu nesprávných formulací otázek a ověření náročnosti a času zpracování dotazníku. Na základě tohoto předvýzkumu došlo k jistým opravám v dotazníku, aby otázky měly přesnou formulaci a nedocházelo k zavádějícím odpovědím. U otázky č. 5 byl doplněn návod k hodnocení podmínek vězení na principu školní klasifikace a u otázky č. 6 došlo k vymazání slova tis. v připraveném řádku odpovědí, neboť respondenti tuto zkratku v některých případech nebrali v potaz a odpovědi mohly být zavádějící. 5.2 Kvantitativní výzkum Cílem šetření bylo zmapovat názory obyvatelstva ČR na problematiku trestního práva, především pak trestu odnětí svobody. Sběr dat proběhl v období 05/2013, a to na několika místech v Ústeckém kraji. Všichni respondenti byli osloveni osobně a upozorněni, ţe se jedná o anonymní dotazník. Předem jsem respondenty poţádala, aby na otázky odpovídali bez ohledu na okolí, aby mohlo dojít ke kvalitnímu vyhodnocení získaných dat, neboť cílem není poukazovat na konkrétního odpovídajícího Výzkumný soubor Pro kvantitativní výzkum byli za statistický soubor zvoleni obyvatelé České republiky nad 15 let. Z daného pak vyplývá, ţe statistickou jednotkou je jeden obyvatel ČR. 162 Celý soubor byl tvořen 100 respondenty, jenţ lze členit dle několika kategorií. 162 POPELKA, Jan a Václav SYNEK. Úvod do statistické analýzy dat. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta ţivotního prostředí, 2009, 200 s. ISBN s

68 Struktura výzkumného souboru dle pohlaví respondentů Tabulka č. 3 a obrázek č. 5 popisují strukturu výzkumného souboru v členění dle pohlaví respondentů. Muţské pohlaví v souboru bylo zastoupeno 47 respondenty (47%) a ţenské pohlaví 53 respondentkami (53%). Tabulka 3: Struktura výzkumného souboru pohlaví Pohlaví absolutní četnost relativní četnost muţ 47 47% ţena 53 53% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 5: Graf - struktura výzkumného souboru pohlaví Zdroj: autor Z hlediska rozmanitosti pohlaví je populace ve výzkumném souboru reprezentována rovnoměrně, je heterogenní Struktura výzkumného souboru dle věku respondentů Tabulka č. 4 a obrázek č. 6 popisují a zobrazují výzkumný soubor z hlediska věkového rozpětí. Pro přehlednější popis souboru bylo zvoleno intervalové třídění dat. Nejmladší dotazovaný dosáhl věkové hranice 17 let a nejvyšší věková hranice činila u respondentů 81 let. Do intervalu v rozpětí let bylo zařazeno 20 (20%) respondentů, v intervalu

69 let se výzkumu zúčastnilo 22 (22%) osob, 26 (26%) osob bylo začleněno do intervalu let. Další skupinu výzkumu tvořili dotazovaní s hranicemi let v počtu 22 (22%) osob, následující interval byl tvořen respondenty ve věkovém rozpětí v počtu 5 jednotlivců a poslední kategorie věkového členění byla reprezentována 5 respondenty ve věku nad 71 let. V těchto věkových rozpětí výzkumného souboru byla populace dobře reprezentována, zkoumaný soubor je heterogenní. Ze sledování byly vyjmuty osoby ve věku 0-15, u kterých byl předpoklad nezájmu o problematiku trestního práva, a dle 25 TZ nejsou trestně odpovědní. Tabulka 4: Struktura výzkumného souboru věk Věk absolutní četnost relativní četnost % % % % % nad % Celkem % Zdroj: autor Obrázek 6: Graf - struktura výzkumného souboru věk Zdroj: autor 69

70 Struktura výzkumného souboru dle vzdělání respondentů Třetí charakteristikou výzkumného souboru je členění dotazovaných dle dosaţeného vzdělání, o kterém nás informují tabulka č. 5 a obrázek č. 7. Z daných zdrojů je zřejmé, ţe výzkumný soubor byl tvořen respondenty se základním vzděláváním v počtu 6 (6%) osob. Vyučených respondentů bylo do souboru zařazeno 29 (29%), středoškolského vzdělání dosáhlo 44 (44%) dotazovaných a nejvyššího, vysokoškolského vzdělání dosáhlo 21 (21%) respondentů. Tabulka 5: Struktura výzkumného souboru vzdělání Vzdělání absolutní četnost relativní četnost ZŠ 6 6% vyučen(a) 29 29% SŠ 44 44% VŠ 21 21% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 7: Graf - struktura výzkumného souboru vzdělání Zdroj: autor 70

71 Struktura výzkumného souboru dle spáchání trestného činu Tabulka č. 6 a grafické znázornění obrázku č. 8 popisují rozdělení výzkumného souboru dle spáchání trestného činu. 6 (6%) dotazovaných uvedlo, ţe bylo pachateli trestného činu. Zbývající část 94 (94%) respondentů ţádný trestný čin nespáchalo. Tabulka 6: Struktura výzkumného souboru pachatel Pachatel absolutní četnost relativní četnost ano 6 6% ne 94 94% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 8: Graf - struktura výzkumného souboru pachatel Zdroj: autor Struktura výzkumného souboru dle oběti trestného činu Zda se respondent stal obětí trestného činu, je náplní páté popisné analýzy, která je zahrnuta v tabulce č. 7 a obrázku č. 9. Z dotazovaných uvedlo 9 (9%) osob, ţe neví, zda se stali obětí trestného činu, 66 (66%) respondentů nebylo obětí trestného činu a 25 (25%) se oběťmi trestného činu stalo. 71

72 Tabulka 7: Struktura výzkumného souboru oběť Oběť absolutní četnost relativní četnost ano 25 25% ne 66 66% nevím 9 9% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 9: Graf - struktura výzkumného souboru oběť Zdroj: autor Struktura výzkumného souboru respondentů dle oběti trestného činu osoby blízké Posledním rozdělením výzkumného souboru je rozdělení jednotlivců dle stavu spáchaných trestů na osobě blízké respondenta, coţ popisují tabulka č. 8 a obrázek č (16%) respondentů uvádí, ţe neví, zda se jejich blízké osoby stali oběťmi trestných činů. 33 (33%) uvádí, ţe se blízké osoby stali oběťmi trestného činu a 51 (51%) respondentů odpovědělo, ţe osoby blízké nebyli oběťmi trestného činu. 72

73 Tabulka 8: Struktura výzkumného souboru - oběť osoba blízká Oběť příbuzní absolutní četnost relativní četnost ano 33 33% ne 51 51% nevím 16 16% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 10: Graf - struktura výzkumného souboru - oběť osoba blízká Zdroj: autor Analýza dat Otázka č. 1 Jaká je v současné době hranice nejvyšší délky nepodmíněného trestu odnětí svobody, pokud se nejedná o výjimečný trest? Tabulka č. 9 společně obrázkem č. 11 člení odpovědi na otázku č. 1. Maximální délka nepodmíněného trestu odnětí svobody dle TZ se můţe pohybovat aţ do výše 20 let. Odpovědi respondentů byli velmi různorodé. 23 (23%) uvedlo správnou hranici trestu, tzn. 20 let. 5 (5%) respondentů se domnívalo, ţe je hranice trestu pouze do 15 let. 62 (62%) uvedlo hranice 73

74 vyšší, neţ umoţňuje zákon, přičemţ 22 (22%) se domnívalo, ţe nejvyšším nezvýšeným trestem odnětí svobody je doţivotí. 22 (22%) povaţuje za správnou hranici trestu odnětí svobody 25 let a 18 (18%) pak 30 let. 3 (3%) dotazovaných se domnívá, ţe ţádná hranice neexistuje a 7 (7%) respondentů neví jaká hranice trestu existuje. Tabulka 9: Četnosti odpovědí - otázka č. 1 Odpověď absolutní četnost relativní četnost % % % % doţivotí 22 22% neexistuje 3 3% nevím 7 7% Celkem % Zdroj: autor 74

75 Obrázek 11: Graf - histogram četnosti odpovědí - otázka č. 1 Zdroj: autor Hodnocení Otázka číslo jedna je poměrně alarmujícím ukazatelem toho, ţe pouze 23% vědělo správnou odpověď. Celkový přehled v oblasti trestního práva bude jistě omezen a nepřesně uváděn díky mediálním kanálům a celkového nezájmu společnosti o něco, co se jich pravděpodobně moc netýká. Je to ale ukazatel, který by měl být brát v potaz a moţná by Ministerstvo spravedlnosti mohlo začít vytvářen novou kampaň k osvětě a vzdělávání občanů v trestním právu. Jak výše v práci zmiňuji, bylo by vhodné, aby vzdělávání v oblasti trestního práva začalo jiţ v základní škole. Začít vytvářet sérii přednášek pro veřejnost, nebo vytvořit program v televizi, který by jednoduše sdělovatl základní informace o trestním řízení, trestním právu samotném, jaká práva má občan v případě, ţe je zadrţen a podobně. Nyní je poměrně velké mnoţství příleţitostí, kde takový program prezentovat, jak v televizi, tak v internetových televizích a dalších podobných servrech.tento dotazník byl proveden pouze v jedné oblasti, samozřejmě více vypovídající by byl výzkum celorepublikový, ale i tak je takový výsledek nepopiratelným důkazem, ţe vzdělanost naší společnosti není v této problematice vysoká. 75

76 Otázka č. 2 Domníváte se, že nejvyšší hranice délky nepodmíněného trestu odnětí trestu svobody (20 let) je dostatečná? Tabulka č. 10 a obrázek č. 12 rozdělují odpovědi respondentů na otázku č. 2. S nejvyšší hranicí 20 let souhlasí 32 (32%) respondentů, a to v členění plného souhlasu u 5 (5%) respondentů a souhlasu u 27 (27%) dotázaných. 7 (7%) nemá na tuto otázku názor a 61 (61%) respondentů se domnívá, ţe daná hranice délky trestu není dostatečná, a to v rozmezí 26 (26%) plně nesouhlasí s délkou a 35 (35%) nesouhlasí. Tabulka 10: Četnosti odpovědí - Otázka č. 2 Odpověď absolutní četnost relativní četnost plně souhlasím 5 5% souhlasím 27 27% nemám názor 7 7% nesouhlasím 35 35% plně nesouhlasím 26 26% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 12: Graf četnosti odpovědí - otázka č. 2 Zdroj: autor 76

77 Hodnocení Díky této otázce se opět poukázuje na problém, kdy většina nesouhlasí, ale je těţké něco odhadovat a nad něčím přemýšlet, kdyţ neznáme další pohnutky pro takové rozhodnutí u respondentů. Tento výsledek můţe být ukázkou neznalosti, obecné nespokojenosti nebo jen tak, z lidského pocitu. Jedná se o otázku, která bude pravděpodobně velice ovlivněna lidským pocitem a sympatiemi či antipatiemi, proto je těţké ji hodnotit nebo statisticky zařazovat Otázka č. 3 Domníváte se, že zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, stanovuje tresty za spáchání trestného činu? Odpovědi na otázku 3 přibliţuje rozdělení v tabulce č. 11 a grafické znázornění na obrázku č. 13. Tabulka 11: Četnosti odpovědí - otázka č. 3 Odpověď absolutní četnost relativní četnost mírné 49 49% odpovídající 14 14% přísné 2 2% nevím 35 35% Celkem % Zdroj: autor 77

78 Obrázek 13: Graf četnosti odpovědí - otázka č. 3 Zdroj: autor Z výše uvedených materiálů vyplývá, ţe 49 (49%) respondentů se domnívá, ţe v současné podobě TZ stanovuje mírné tresty za spáchání trestného činu. Oproti tomu pouze 2 (2%) uvádí, ţe tresty jsou přísné. 14 (14%) se domnívá, ţe tresty jsou odpovídající a 35 (35%) neví, jak tresty hodnotit. Hodnocení U této otázky je opět těţké hodnotit celkový názor respondentů, jedná se opět spíše o názor, lidský pocit, který není více rozebírán, proč si to myslí. Z mého zamyšlení se nad odpověďmi vyplývá, ţe celková populace České republiky je s čímkoliv, co se týká politiky, zákonů a trestů nespokojená, ale v případě, ţe se zeptáme proč, tak neví nebo nedokáţou na takovou otázku vůbec odpovědět Otázka č. 4 Domníváte se, že by tresty za spáchání trestného činu měly být? Názor na současnou podobu trestu za spáchaný čin popisují tabulka č. 12 společně s grafickým zobrazením na obrázku č (61%) dotazovaných se domnívá, ţe podoba trestů má být tvrdší, 25 (25%) respondentů soudí, ţe by tresty měly být napravovací, pouze 1(1%) respondent míní, ţe by tresty měly být kratší a 7 (7%) si myslí, ţe by doba výkonu trestu 78

79 měla být delší. 2(2%) dotazovaných by tresty ponechala ve stejné podobě a 4 (4%) na danou problematiku neprojevilo názor. Tabulka 12: Četnosti odpovědí - otázka č. 4 Odpověď absolutní četnost relativní četnost tvrdší 61 61% napravovací 25 25% kratší 1 1% delší 7 7% stejné 2 2% nemá názor 4 4% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 14: Graf - histogram četností odpovědí - otázka č. 4 Zdroj: autor 79

80 Hodnocení Tuto otázku je opět těţké hodnotit, protoţe není přesně určena výše trestu u jakého trestného činu, ale opět, i kdyţ není specifikováno, o jaký trestný čin by se mělo jednat, většina je negativní a nespokojená a nesouhlasí. Pro hodnocení by se pravděpodobně takové výsledky hodili spíše do sociologického výzkumu, který by mohl odhalit další specifika převáţně negativních odpovědí a co za takovými odpověďmi vězí. Pro tuto práci je důleţitý prvek nespokojenosti obecně, jde tedy vidět, ţe lidé jsou se systémem trestního práva nespokojení a je nutné, aby se situace změnila a společnost jako taková mohla být spokojenější a klidnější Otázka č. 5 Domníváte se, že v současné době jsou podmínky pro výkon trestu pro odsouzené v našich věznicích? (ohodnoťte známkováním jako ve škole) Odpovědi na otázku č. 5 hodnotí podmínky výkonu trestu pro odsouzené v naších věznicích. Názor na podmínky byl vyjádřen pomocí klasifikačního stupně jako ve škole, tudíţ nabízená škála byla v rozmezí výborné aţ neuspokojivé. Převáţná část dotazovaných vidí podmínky jako kladné. Na výbornou ohodnotilo stav dle tabulky č. 13 a obrázku č (35%) respondentů, následujícím stupněm chvalitebným hodnotilo 26 (26%) dotázaných. Jako dobré podmínky spatřují respondenti ve 20 (20%) odpovědích. 18 (18%) odpovědí pozoruje současné podmínky jako dostatečné a toliko 1 (1%) z respondentů se domnívá, ţe současné podmínky jsou nedostatečné. Tabulka 13: Četnosti odpovědí - otázka č. 5 Odpověď absolutní četnost relativní četnost % % % % 5 1 1% Celkem % Zdroj: autor 80

81 Obrázek 15: Graf - histogram četnosti odpovědí - otázka č. 5 Zdroj: Hodnocení Většina respondentů hodnotí podmínky ve věznicích velice kladně. Je ale zase další otázkou, jak velkou zkušenost s těmito podmínkami mají, jak ví, ţe jsou dobré, napadá mě jediná moţnost a to díky médií. Pochybuji, ţe většina věznici opravdu navštívila. Je to ale hezký ukazatel toho, ţe společnost věznice jako instituce neodsuzuje a nemyslí si, ţe by se vězni mohli mít špatně nebo dokonce by byla na příklad porušována lidská práva. Otázka č. 6 Jakou odhadujete výši nákladů na jednoho vězně měsíčně v českých věznicích? (napište odhad v tis.) Nejnovější zveřejněná statistická data Vězeňskou sluţbou České republiky k určení nákladu na jednoho vězně jsou pro rok V tomto údobí byl průměrný denní náklad na jednoho vězně 710,- Kč (tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje a FKSP). Průměrný denní náklad za celou Vězeňskou sluţbu na jednoho vězně činil 916,- Kč 81

82 (tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje, FKSP, kapitálové výdaje a sociální dávky). 163 Vycházíme-li z této průměrné celkové částky 916,- Kč, dojdeme k závěru, ţe měsíční průměrný náklad na jednoho vězně je po zaokrouhlení ve výši ,- Kč. 164 Z důvodu otevřenosti této otázky byla četnost odpovědí různorodá, na jejímţ základě došlo k intervalovému utřídění pro kvalitnější přiblíţení odhadnutých nákladů. Nejniţší odhadovanou částkou nákladu byla hodnota 2 tis. Kč a nejvyšší 150 tis. Kč (extrémní hodnota). Aritmetickým průměrem pak respondenti odhadli náklady na ,- Kč, coţ je mírně pod vypočteným průměrným nákladem. Jelikoţ se v souboru vyskytly extrémní hodnoty, upřednostňuje se pro tento soubor hodnota stanovená pomocí mediánu, která není citlivá na tyto extrémní hodnoty. Na mediánu dosáhly odpovědi hodnoty ,- Kč. Tabulka č. 14 a obrázek č. 16 segmentují odhadnuté náklady na jednoho vězně do intervalů s přiřazenou absolutní četností odpovědí. Odhadnuté náklady v intervalu 0-10 tis. Kč uvedlo 29 (29%) respondentů. Do druhého intervalu tis. patřilo 26 (26%) odpovědí respondentů. V rozpětí tis., který odpovídá skutečným nákladům, bylo zaznamenáno 30 (30%) odpovědí dotázaných. Vyšší odhadovanou hodnotu neţ skutečné náklady hodnotilo 15 (15%) respondentů, a to v členění 7 (7%) v intervalu tis., 2 (2%) v intervalu tis., 2 (2%) v intervalu tis a do posledního intervalu nad 61 tis. byli zařazeni 4 (4%) respondenti. 163 Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2012: účelová publikace [online]. odbor správní Generálního ředitelství Vězeňské sluţby České republiky, 2013, 115 s. [cit ]. Dostupné z: %C4%8Denky/Ro%C4%8Denka% pdf, s výpočet průměrných měsíčních nákladů na jednoho vězně: 365 dní x 916,- Kč = ,- Kč za rok / 12 měsíců = ,- Kč 82

83 Tabulka 14: Četnosti odpovědí - otázka č. 6 (v tis. Kč) Odpověď absolutní četnost relativní četnost % % % % % % nad % Celkem % Zdroj: autor Obrázek 16: Graf - histogram četnosti odpovědí - otázka č. 6 Zdroj: autor Hodnocení Většina respondentů odpověděla správně. Výše finančních prostředků na vězně měsíčně je tedy poměrně vysoká. Problematika vysokých nákladů na vězně je další otázkou, která vyvstává v oblasti trestní politiky. Jedná se o nutné náklady, které je těţké sniţovat, jelikoţ vězeň musí mít zajištěny základní potřeby. Proto je opět vhodné přemýšlet nad jinými způsoby trestání, které ekonomicky odlehčí finanční systém vězeňství a umoţní případné úspory investovat do moderních postupů. 83

84 Otázka č. 7 Znáte možnost udělení alternativního trestu na místo nepodmíněného trestu odnětí svobody? Tabulka č. 15 a obrázek č. 17 zpracovávají odpovědi na otázku č (54%) respondentů zná moţnost udělení alternativního trestu, 24 (24%) tuto moţnost nezná a 22 (22%) o této moţnosti neví. Tabulka 15: Četnosti odpovědí - otázka č. 7 Odpověď absolutní četnost relativní četnost ano 54 54% ne 24 24% nevím 22 22% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 17: Graf četnosti odpovědí - otázka č. 7 Zdroj: autor Hodnocení Alternativní trestání je velkým tématem, o kterém bylo hodně řečeno, je ale otázkou jaké alternativní tresty respondenti znají. Je ale pozitivní ukázkou toho, ţe ví, ţe něco jiného neţ trest odnětí svobody existuje a aplikuje se. 84

85 Otázka č. 8 Domníváte se, že domácí vězení pomůže vyřešit přeplněnost věznic? Tabulka č. 16 společně s obrázkem č. 18 zobrazují členění odpovědí dotazovaných na otázku č (62%) vyjádřilo negativní postoj k této otázce, a to s odpovědí nesouhlasím v počtu 47 (47%) a plně nesouhlasilo 15 (15%) respondentů. 30 (30%) respondentů se má za to, ţe domácí vězení pomůţe vyřešit přeplněnost věznic a to v případě 4 (4%) v plném souhlasu a 26 (26%) s odpovědí souhlasím. 8 (8%) respondentů nemá k této problematice názor. Tabulka 16: Četnosti odpovědí - otázka č. 8 Odpověď absolutní četnost relativní četnost plně souhlasím 4 4% souhlasím 26 26% nemám názor 8 8% nesouhlasím 47 47% plně nesouhlasím 15 15% Celkem % Zdroj: autor 85

86 Obrázek 18: Graf četnosti odpovědí - otázka č. 8 Zdroj: autor Hodnocení Odpovědi na tuto otázku poukazují na to, ţe si společnost nemyslí, ţe se alternativním trestem vyřeší problém přeplněnosti věznic. Je tedy vidět, ţe společnost jako taková se pravděpodobně k alternativním trestům netváří příliš pozitivně a její postoj je celkově spíše negativní. Je ale otázkou, jak by odpovídali respondenti na jiný alternativní trest Otázka č. 9 Je domácí vězení dle Vašeho názoru napravovacím trestem? Odpovědi k otázce č. 9 zpracovává tabulka č. 17 společné s obrázkem č. 19, které zobrazují četnosti odpovědí respondentů. Ţe je domácí vězení napravovacím trestem se domnívá 21 (21%). S tímto názorem souhlasím v plném rozsahu 3 (3%) respondentů a pouze souhlasí 17 (17%) dotázaných. Nesouhlas projevilo 69 (69%), a to v počtu 21 (21%) respondentů a 48 (48%) s odpovědí nesouhlasím. 10 (10%) respondentů neprojevilo ţádný názor s odpovědí nevím. 86

87 Tabulka 17: Četnosti odpovědí - otázka č. 9 Odpověď absolutní četnost relativní četnost plně souhlasím 3 3% souhlasím 18 18% nevím 10 10% nesouhlasím 48 48% plně nesouhlasím 21 21% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 19: Graf četnosti odpovědí - otázka č. 9 Zdroj: autor Hodnocení Domácí vězení je alternativou trestání, ale společnost ji jako nápravnou nevidí. Je opět otázkou, pro jaký trestný čin by domácí vězení napravovací být mohlo a pro jaký ne. Obecně si tedy společnost myslí, ţe není napravovací. Prozatím se ve všech otázkách promítá stejný jev a to pravděpodobnou neznalost a nejasnost v institutech trestního práva. 87

88 Otázka č. 10 Má trest odnětí svobody dle Vašeho názoru napravující efekt? Dle tabulky č. 18 a obrázku č. 20 respondenti na otázku č. 10 odpověděli v pozitivním smyslu ve 24 případech, a to 1 (1%) respondent v plném souhlasu a 23 (23%) s odpovědí souhlasím. Negativní postoj zaujalo 52 (52%) dotázaných, a to 11 (11%) nesouhlasí plně a 41 (41%) nesouhlasí. 24 (24%) respondentů neví, zda má trest odnětí svobody napravující efekt. Tabulka 18: Četnost odpovědí - otázka č. 10 Odpověď absolutní četnost relativní četnost plně souhlasím 1 1% souhlasím 23 23% nevím 24 24% nesouhlasím 41 41% plně nesouhlasím 11 11% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 20: Graf četnosti odpovědí - otázka č. 10 Zdroj: autor 88

89 Hodnocení Společnost si myslí, ţe ani trest odnětí svobody nemá napravovací efekt, z toho vyplývá, ţe vlastně jakýkoliv trest společnost jako taková nepřijímá jako napravovací, coţ je velice nepříjemnou ukázkou názoru společnosti a toho, jak důvěřuje celému právnímu systému, který je v České republice nastaven Otázka č. 11 Jakým způsobem by mělo fungovat vězení? Tabulka č. 19 a grafické znázornění z obrázku č. 21 rozděluje odpovědi na otázku č (19%) respondentů zastává názor, ţe by vězení mělo fungovat na středověkém principu o chlebu a vodě. 3 (3%) respondentů by mělo představu vězení ve formě školského zařízení a 6 (6%) vyhovuje současná podoba vězení. Největší skupinu odpovědí 70 (70%) tvoří respondenti, kteří by vězení přizpůsobili druhu trestu. Tabulka 19: Četnosti odpovědí - otázka č. 11 Odpověď absolutní četnost relativní četnost středověký typ 19 19% školské zařízení 3 3% současná podoba 6 6% přizpůsobené trestu 70 70% nemám názor 2 2% Celkem % Zdroj: autor 89

90 Obrázek 21: Graf četnosti odpovědí - otázka č. 11 Zdroj: autor Otázka č. 12 Domníváte se, že kdyby došlo ke snížení kvality vězení, nechtěli by se pachatelé vracet zpět? Tabulka č. 20 a obrázek č. 22 popisují odpovědi na otázku č (51%) respondentů projevilo souhlasný názor, a to v 16 (16%) případech silného souhlasu a 45 (45%) s odpovědí souhlasím. V 35 (35%) případech byla odpověď negativní. 5 (5%) respondentů plně nesouhlasilo a 30 (30%) nesouhlasilo. 4 (4%) respondenti neprojevili ţádný názor. Tabulka 20: Četnosti odpovědí - otázka č. 12 Odpověď absolutní četnost relativní četnost silně souhlasím 16 16% souhlasím 45 45% nemám názor 4 4% nesouhlasím 30 30% silně nesouhlasím 5 5% Celkem % Zdroj: autor 90

91 Obrázek 22: Graf četnosti odpovědí - otázka č. 12 Zdroj: autor Hodnocení Já osobně s respondenty ve většině také souhlasím, určitě je logické, ţe kdyţ se zhorší podmínky, pachatelé se nebudou chtít vrácet. Ale taková moţnost v dnešní době není moţná. Česká republika je demokratický právní stát, který je vázán určitými úmluvami, sám vznikl na základě Ústavy (zákon č. 1/1993 Sb.) a na základě Listiny základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.) a není tedy moţné zavádět systémy, které se provozovali ve středověku. I věznice musí splňovat úroveň, která je dle evropských kritérií a standardů nastavena Otázka č. 13 Domníváte se, že prvotrestaní získávají ve vězení špatné návyky a vlastnosti? Tabulka č. 21 a obrázek č. 23 rozdělují odpovědi na otázku č. 13, přičemţ 77% respondentů se domnívá, ţe prvotrestaní získávají ve vězení špatné návyky a vlastnosti. Silně s touto domněnkou souhlasilo 26 (26%) a čistý souhlas vyjádřilo 51 (51%) respondentů. 11 (11%) respondentů projevilo negativní názor a plný nesouhlas neprojevil ani jeden z respondentů. 12 (12%) nemá k této otázce názor 91

92 Tabulka 21: Četnosti odpovědí - otázka č. 13 Odpověď absolutní četnost relativní četnost silně souhlasím 26 26% souhlasím 51 51% nemám názor 12 12% nesouhlasím 11 11% plně nesouhlasím 0 0% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 23: Graf četnosti odpovědí - otázka č. 13 Zdroj: autor Hodnocení Z odpovědí u této otázky jde jasně vidět, ţe společnost povaţuje věznici za špatnou instituci, která spíše pachatele kazí. Bylo by proto vhodné, aby se zapracovalo na změně celkového povědomí veřejnosti tak, aby se zvýšila důvěra společnosti v instituce, v policii v zákon. 92

93 Otázka č. 14 Souhlasíte s vyhlašováním amnestií? Tabulka č. 22 a obrázek 24 poukazují na názory respondentů s vyhlašováním amnestií. Zhodnocují, ţe kladný názor projevilo 27% respondentů, z toho 2 (2%) plně souhasilo a 25 (25%) učinilo odpověď souhlasím. Odpověď u 41 (41%) byla nesouhlasím a 23 (23%) plně nesouhlasilo. 9 (9%) respondentů na vyhlašování amnestií nemá názor. Tabulka 22: Četnosti odpovědí - otázka č. 14 Odpověď absolutní četnost relativní četnost plně souhlasím 2 2% Souhlasím 25 25% Nevím 9 9% Nesouhlasím 41 41% plně nesouhlasím 23 23% Celkem % Zdroj: autor Obrázek 24: Graf četnosti odpovědí - otázka č. 14 Zdroj: autor 93