UNIVERZITA JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA DIPLOMOVÁ PRÁCE. Petr Kalinovský. Vzájemný přesah mezi andragogikou a politickými systémy

Transkript

1 UNIVERZITA JANA AMOSE KOMENSKÉHO PRAHA MAGISTERSKÉ PREZENČNÍ STUDIUM DIPLOMOVÁ PRÁCE Petr Kalinovský Vzájemný přesah mezi andragogikou a politickými systémy Praha 2014 Vedoucí diplomové práce: Doc. Dr. Milan Beneš

2 JAN AMOS KOMENSKY UNIVERSITY PRAGUE MASTER FULL-TIME STUDIES DIPLOMA THESIS Petr Kalinovsky Reciprocal overhand between andragogy and policy systems Prague 2014 The Diploma Thesis Work Supervisor: Doc. Dr. Milan Benes

3 Prohlášení Prohlašuji, že předložená diplomová práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpal, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použitých zdrojů. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v univerzitní knihovně. V Praze dne.. Jméno autora...

4 Anotace Diplomová práce se zaobírá hledáním styčného pásma mezi andragogikou a politologickým zvažováním, a to specifickými náhledy na totožná témata veřejného zájmu. Naznačuje, že mnohdy stačí zaměnit klíčová slova a výsledky oněch úhlů pozorování jsou vzájemně zužitkovatelné, ne-li doplňující se. Od teoretického pojmosloví, přes induktivní vývody, až po obranu konkrétního politického systému před destabilizačními výkyvy. Závěrem práce rozebírá přímo spojnicový jev předchozích pasáží, jehož pevné místo pro vypořádávání je nepopiratelné jak v rámci andragogiky, tak palety státověd. Klíčové pojmy Analýza, autocenzura, cenzura, deskripce historických vývojů, Holocaust, induktivní hledání pravidel, manipulace, politické systémy, propaganda, sankce.

5 Annotation Diploma thesis seeks contact zones between andragogy and political science with specific view on the same topics of public interest. It indicates often is possible change discipline s terminology and resultes these view are usefull together. May be supplement. It going from theory over inductive discovery to the form of defense policy system before destabilisation influence. At the end thesis analyses joint phenomenon with hard place into andagogy just as political science. Key words Analysis, censorship, deskripcion of history evolution, inductive looking for rules, Holocaust, manipulation, political systems, propaganda, sanctions, self-censorship.

6 OBSAH ÚVOD...8 Teoretická část Pásma pro uvažování Stručný nárys oblasti Časové mezníky vývoje komunikačních kanálů Kategorizování metod V kontextu politického využití Neodmyslitelnost úlohy médií v občanském vzdělávání...22 Empirická část Induktivní hledání pravidel kampaní Informální politické učení se pomocí zábavního průmyslu Informální učení se pomocí zpravodajství a publicistiky Cenzura Letmý historický vývoj Autocenzura Kterak snadno přejít k nástinu sankcí Sankce Politika není toliko bonton doby Skutkové podstaty Kvantitativně kvalitativní analýza Holocaustu v MfD (2013) Obecné souvislosti Vývojový náznak Přiklonění se k papírovým vydáním Parametry výzkumu Design výzkumu Vyhodnocení ročního monitoringu Letmé zmínky před samotným vyhodnocením Kontrola pomocí klíčových slov Ověření hypotéz V hypotézách nevymezené oblasti Naše kategorizace Dle jednotlivých pisatelů MfD Ostatní...89 ZÁVĚR...93 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...95 SEZNAM PŘÍLOH...99

7 ÚVOD Předně je nutno zvýraznit, že diplomová práce je psána rukou absolventa odlišného bakalářského společenskovědního oboru (politologie), byť vystudovaného na půdě blízké andragogice (PdF UHK). Což vysvětluje prolnutí oborových prizmat, pozorovatelné i v názvu. Právě ono propojování bývá osvědčenou cestou k žádoucí exkluzivitě předkládaného. Stejně tak jedenáctiletá studijní proluka, chcete-li orientace na praktickou stánku života, se zrcadlí v tendencích nedokazovat empirií již zesamozřejmělé. Zjevné i na poměrech jednotlivých částí. Aktuálnost tématu je dána nejen exponenciálním technologickým rozvojem naší éry, především pak v posledním čtvrtstoletí turbulencí politickou. Obdobně: andragogické možnosti ve veřejných tématech jsou spoluurčovány jak potenciálem moderních prostředků, ale i dobou vytýčenými mantinely. Ovšem taktéž i čerstvě se zjevivšími magnety veřejného zájmu, které si vyžadující příslušné reakce. Název práce jest zvolen neurčitěji nikoliv snad z pokoutných důvodů následné snadnosti zpracování množstvím vtažitelných řádků, nýbrž pro počáteční nejistotu. Nejistotu danou teprve startem hlubšího seznamováním se se stavebnicovými dílečky tušeného celku, po kterém je až následně určován i pevný koncový tvar. Totéž se týká tápání při sestavování prvotní písemné osy uvedené v přihlášce k DP. Nezbytné zadefinování obecných kategorií politických procesů úhlem pojmů využívatelných i andragogikou je zde umístěno coby terminologický odrazový můstek. Kratičké historické expozé o metodách předávání informací upozorňuje právě na proměnu prostředků v toku času. Pakliže se pokračuje uvedením do technik přeformulovávání politických významů na cestě od původního zdroje informace k jejímu koncovému konzumentovi, pak pro dokladování i onoho druhého činitele v andragogice občanských témat tj. politického kýžení. Přijmutí oné dvojice teprve umožňuje cestu dále. 8

8 Empirická část je prolnuta reálnými úkazy. Už jejich neskrývané uvědomění, či dokonce následné načrtnutí, zaručeně stimuluje používání termínu KONTROVERZE. Výhodou takovýchto úkazů pak je jejich současná nižší míra zpracování, kterážto přebíjí nevýhody linoucí se z narušení společenských tabu. Při zamyšlení se nad abstraktním vyjádřením vztahů mezi časem, politickým podhoubí, vkusem, konvenčností apod., je možno spekulovat o lokalizaci bodu společenské posvátnosti. V práci bude naznačena podobnost v politických výchovně-vzdělávacích produktech normalizačního minula i současna, okořeněná tužbou skicovanou z Hollywoodu. Ale rovněž i selekční uvedení umlčovacích opatření, soudobých trestně-právních sankcí, za uvedení nežádoucích politických tezí. Takřka coby druhá strana podobné mince technologie cenzury. Dochucovadlem pak jsou odstavce o fenoménu autocenzury. Jakési přikořeňování se táhne celou prací. Ať ve vlastním textu, či v poznámkách umístěných pod čarou. Vkládání citací jinak odvislých od pomyslné ústřední nitě architektury subkapitol je používáno k zesílení autorského vyjádření. Jako nejpřínosnější mohou být nalézán tvrdá data v části zaobírající se zmapováním Holocaustu v Mladé frontě DNES (2013). A to nikoliv z ješitnosti nad úsilím, vyjádřitelného časem stráveným nad získáním materiálů nezbytných k jejímu vypracování. Vlastní hodnota spočívá v jejich analýze, která by mohla odvozeně vypovídat o dodávaném vyznění k submisivnímu konzumentovi. Nejsme ani historiky zkoumajícími fakta minula, ale ani nepředkládáme závěrečnou práci z politologie, abychom se ohlíželi po dopadech minula na současnost. Práce je z oboru andragogika, tudíž pozornost je věnována vlastní technice, kterak je populaci ono téma předestíráno. Nikoliv náhodou je ona kapitola řazena coby poslední. Má být názorným vyjádřením jevů vyskytujících se na stránkách předchozích. 9

9 Teoretická část 1 Pásma pro uvažování 1.1 Stručný nárys oblasti1 Obdoba jevů při bádání ohledně masové komunikace (z latinského communis = společný) a v dějinách politiky především politiky posledních dvou uplynulých století je nalezitelná. Zvláště pokud bude vzata v potaz skutečnost, že zintenzivnění politiky se širokým zapojením celého společenství (lidu, občanů, národa, třídy, ), se chorologicky podobá růstu technologického potenciálu doby. Liessmann, interpretujíc Tönniese, sociologa konce XIX. st., chápe společenství jako sociální prostor s následujícím znakem: Kdo žije ve společenství, ví už vždy, oč jde. Společenství nemusí svým členům pořád něco vysvětlovat, fungující společenství nemusí být také stále poučováno. Ve společenstvích tvoří pocit příslušnosti a vědění, oč ve společenství jde, jednotu. To platí pro rodiny a klany, stejně jako pro společenství náboženská. 2 Oproti termínu společnost, kde je dominantní svoboda subjektu. Zatímco společenství svazuje, společnost lidi osvobozuje. 3 Nicméně v předkládané práci nám půjde především o odpovědnost dobrovolnou či vynucovanou vůči celku, nikoliv na prvém místě o libosti svobody. (Tj. o bažení jednotlivce, který je limitován pár desetiletími vlastního života.) 1 Hrubé podklady pro kapitolu čerpány z: POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociální-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, s ISBN LIESSMANN, K.P. Hodnota člověka. Praha: Malovaný kraj Břeclav, s ISBN LIESSMANN, K.P. Hodnota člověka. Praha: Malovaný kraj Břeclav, s ISBN Ostatně ani Liessmann společnosti / svobodě nepředkládá maximální optimismus. Členové nějaké společnosti mají zájmy, které sledují, a jiné lidi vidí buďto jako podmínku pro uspokojení těchto zájmů, nebo jako konkurenty. Ve shodě s tím uzavírají jen strategická, časově omezená spojení; formální podobou jejich vztahů je smlouva, rozhodující podobou jejich komunikace je výměna a médiem jsou peníze. Maximou jejich jednání je vypočítavost a ze zvážení zájmů a potřeb vychází jejich hodnota. LIESSMANN, K.P. Hodnota člověka. Praha: Malovaný kraj Břeclav, s ISBN

10 Moderní masmédia pak nepochybně sehrála nemalou roli pro vtažení širší populace do účastenství ve veřejných tématech. Hned zpočátku se sluší zadefinovat účastnictvo, jednotlivé prvky procesu komunikace, potažmo politické komunikace: Komunikátor (ten, kdo něco sděluje; zdroj informací) byl k nalezení pochopitelně i v dřívějších dobách. Onen termín by šlo stoupenci mediokratického vidění obkreslit jako ten, kdo má moc. Jako ten, kdo disponuje nezbytnými mocenskými prostředky, kterak prosadit své zájmy. V průběhu dějin však nastává i u něj proměna v důsledku přerodů společnosti a jejích technologií. I komunikát (co je předáváno; sdělení) šel s dobou. V časech s dominancí náboženských autorit bývala s politikou spjatá sdělení jiného zaměření, než v éře rozvolňování vztahu moci církevní a světské. Obdobně rozdíl dob mírových a válečných. Komunikát může být jak okolí vybuzující, tak i masy tlumící. Dispozitivnost v nejčistším slova smyslu. Z politologického náhledu na misce jedné volební urna, na misce druhé pak nabídnutý předvolební program politických stran a následně povolební programové prohlášení vlády. Ryzost bývá pouze teoretická, protože obsah komunikátu je kontaminován nejen volebními systémy, ale i momentální atmosférou ve společnosti. Zato komunikant4 (kdo přijímá; příjemce) prošel vývojem zásadním. Dle váhy jeho důležitosti v celém procesu. Pokud postačovala k ovládání mas náboženská dogmatika hlásaná skrze tandem lokálního vyslance z centralizované církevní struktury + ozbrojenou moc světskou, a pro zklidnění neposlušnosti poddaných postačovalo nařčení od místní autority z odpadlictví,5 faktor komunikanta byl zanedbatelnější. Politická komunikace byla vůči mase ryze jednostranná. Pokud se legitimita státu vyloží dnešním způsobem, pak komunikant coby osoba s aktivním volebním právem. Komunikační kanály ( pomocníci, kteří umožňují sdělení přenést) se vývojem lidstva otřásly v základech. Za povšimnutí na abstraktním nástinu pak bude stát jev 4 U masové mediální komunikace ekvivalent recipient. S nezbytnou podmínkou předchozí identifikace se širšího okolí s onou autoritou; modelujeme na teoretickém příkladu. 5 11

11 exponenciálního tvaru křivky, kdy na ose X je časová datace, na ose Y pak vyspělost komunikačních kanálů (především pak v jejich účinnosti). Účinnost se nemusí rovnat pouze všudypřítomnosti, mimo jiné by šla zmínit i emocionální účinnost, kterou informace na konzumenta působí. Doba strmějšího nárůstu možností zprostředkovávat informace připomíná éru prudkosti dějinných politických otřesů. 1.2 Časové mezníky vývoje komunikačních kanálů Níže uvedená historická data budiž jedním z argumentů pro zaměření této práce toliko na časové rozpětí životů několika posledních generací. Při náhledu na chronologii je zajímavé si uvědomit i časovou rozdílnost vzniku a širšího uplatnění novodobých komunikačních kanálů (médií), přičemž rozestup vzniku a uplatnění se v dobách nám bližším smršťuje. Zatímco dnes, po několika málo letech existence sociálních sítí, se již vedou vážně míněné disputace ohledně závislostí na nich, zlatník Gutenberg, který přišel na nápad, jak vyrobit pilováním vzor jednotlivých písmen a zdokonalit a přepracovat princip vinohradského lisu pro potřeby tisku (sám vyrobil 200 exemplářů slavné Bible), zemřel v bídě a vůbec se nedozvěděl, jak významnou roli sehrál ve vývoji společnosti jeho vynález př.n.l. člověk začíná mluvit 7; př.n.l. z Mezopotámie dochovány psané záznamy na hliněných tabulkách; př.n.l. Egypťané používají papyrus. Předlouhá pauza, kde se zcela revoluční změna v technologii komunikačních kanálů nevyskytla. Pominuty změny materiálů určených k záznamu, typy písma či přepisování textů, vykonávané mj. i v manufakturních klášterech. 6 POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociálně-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, s ISBN POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociálně-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 12. ISBN Odkaz se vztahuje na tento i následné odstavce podkapitoly. Datace onoho období zřejmě bude velmi různorodá, např. je k nalezení coby epocha mluvení a jazyka let BEDNAŘÍK, P., JIRÁK, J. a B. KÖPPLOVÁ, Dějiny českých médií od počátku do současnosti. Praha: Grada Publishing, 2011 s. 34. ISBN

12 Polovina XV. století vynalezení knihtisku Johannem Gutenbergem z Mohuče.8 Postupný nástup politicky aktualizovaného tisku se širším dosahem na populaci vynález fotografie; 1844 Samuel F. B. Morse spouští drátové telegrafické spojení mezi Washingtonem a Baltimore; 1876 Alexander Bell a přenos lidského hlasu na dálku; 1877 Edison a jeho fonofrag; 1879 Marconiho bezdrátový telegraf; 1891 Edisonův kinematoskop; 1906 radiotelefon (R. A. Fessenda); 1920 první radiostanice 8K s pravidelným vysíláním hudby (Frank Conrad)10; 1923 Skorikinův ionoskop (optická iluze na obrazovce); 1925 Jenkinsův přenos obrazu na dálku; 1936 oficiální televizní vyslání BBC11; Arpanet coby předchůdce 1954 barevné TV vysílání v USA; telematických / interaktivních médií 1969 (novum v decentralizaci obsahu, vysoké kapacitě, interaktivitě, flexibilitě formy a obsahu; taktéž způsobu používání nových médií); 1997 sociální síť Sixdegrees; předchůdce podstatně známější sociální sítě Facebook. Od provopočáteční orální společnosti, přes společnost odhalivší kouzlo záznamu komunikátu, dále na hromadně šířená písmena, přes společnost zrakem připoutanou k pohyblivým obrázkům, až po společnost interaktivní tedy možnost sám do komunikátu zasáhnout a stát se sám komunikátorem. Mohlo by se tudíž pozdávat, že současná lidská společnost je prozatím i u vrcholu svého představitelného informačního 8 Nicméně prosté otiskováním kompaktně vytvořených podkladů použitelných tudíž pouze pro otiskování nezměnitelných matic bylo použito již kolem 800 n.l. v Číně. Vzhledem k současným náladám částí západní společnosti hledat ideál mimo dosah svého civilizačního okruhu, nutno připomenout neskonale slabší možnosti využití oné čínské technologie. 9 XVI. st. benátská vláda vydává malý zpravodajský leták, který bylo možné si koupit za gazetu (malou minci) v Anglii vydávány první nepravidelné noviny Corantos; 1622 první pravidelní týdeník Weekly News; 1631 ve Francii vydáván list La Gazzete; 1690 na americkém kontinentu vychází Public Occurrences ovšem širší populaci cenově nedostupné; 1833 New Your Sun penny press, přezdívka plně vystihující dostupnost, přeložitelné jako noviny za šesták (tamtéž, s.129); příznačné je složení obsahu: hlavně zpravodajství, lidsky dojímavé příběhy a zprávy ze soudních síní české země: Noviny leta božieho 1495, dnešním historikům též známé jako Jindřichohradecké noviny. Nejednalo se samozřejmě o periodikum, byly to dva listy se 14 politickými zprávami úřední povahy. Je sice troufalé tuto skutečnost uvádět v seznamu přelomových údajů pro dějiny komunikace, leč zdejší umístění je pouze jako kuriozita pro slůvko uvedené v názvu Ordinari Postzeitungen. Německy psané, vycházivší na území českých zemí Pražské noviny. Karel František Rosenmüller. Dvakrát týdně, čtyřstránkové. ; 1789 Krameriusovy c.k. pražské poštovské noviny. Pravidelné rubriky, rozhovory, povídky, kritiky divadla a knih, válečné a politické zpravodajství (zahraniční přebíráno z německého tisku) 10 Československý rozhlas od 1923; hlavně odborné přednášky, především funkce vzdělávací a osvětová, tedy souvislost s andragogikou zřejmá. Zpravodajství přebíráno z ČTK. 11 První pokusné už 1931 v SSSR; v ČSR první pokusný přenos už při Všesokolském sletu 1948; od pak v ČSR víkendové vysílání a od 1958 vysílání každodenní. 13

13 potenciálu. Tedy alespoň co se týče šíře případného politicky zužitkovatelného (zneužitelného) dosahu. O tom následné kapitolové celky. Bez okolků se dá přejít k nenapadnutelného tvrzení, že určité procento veřejného komunikátu vždy bylo ryze mocenské, tj. politické. Pochopitelně každý vladař (panující uskupení) zdůrazňoval přínosy vlastního panování. Pro efektivní řízení postačovala shoda pouze v témž patře pomyslné sociální pyramidy. Následně příslušnému vyššímu oddělení bylo záhodno nalézt shodu s relativně úzkým dosažitelným počtem prvků v patře sousedně nižším. Stabilně byla s to zajišťovat mocenská komunikace tváří v tvář (face to face; F2F); popřípadě pomocí jakýchsi osobních pověřenců. 1.3 Kategorizování metod V momentu narušení striktní a přehledné společenské hierarchie pak narůstá potřebnost metody jiné, propagandy (z latinského propagare = rozšiřovat). Je možno najít nepřeberné množství definic termínu. První tři si vypůjčujeme z určitého světového souhrnu, uspořádaného Ilowieckim a Žantovským: 1) Propaganda je záměrný a systematický pokus ovlivňovat chápání, manipulovat smýšlením a bezprostředním jednáním lidí s cílem dosáhnout reakce, které budou shodné se záměrem propagátora. 12 2) Umění nutit dělat lidi to, co by neudělali, kdyby měli k dispozici všechny údaje o předmětu ILOWIECKY, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. Praha: UJAK, s. 15. ISBN ILOWIECKY, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. Praha: UJAK, s. 30. ISBN (originál z: Frazer, L., Propaganda, London : 1967; bližší údaje neuvedeny) 14

14 3) Propaganda je proces kontroly toku informací, řízení veřejného mínění a manipulování vzorci jednání. 14 4) Spálová uvádí, že H.D.Lasswell chápal propagandu jako manipulaci s veřejným míněním prostřednictvím politických symbolů nebo řízením kolektivních postojů pomocí manipulace s důležitými symboly. 15 5) Výčet bude vhodné uzavřít co nejobecnějším vymezením, kdy propaganda je rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání nebo podpoření určitých postojů nebo jednání. 16 (+ zkreslování faktů + zdání vyššího cíle + využití lidské vášně, strachu, nenávisti; pozn. P.K.) Dnes se pociťuje nevhodnost používání slova propaganda, a to vzhledem ke kontextům výskytu onoho termínu ve XX. věku17. Což se odráží v připouštění, že propaganda je starší název pro mediální manipulaci. 18 Případně se naskytuje možnost termín propaganda opisovat souslovím přesvědčovací komunikace.19 Propaganda by se dala rozdělit i dle obsahu, který má za úkol šířit. J. Thompson, citovaný Polákovou, použil sedm kategorií: - Politická propaganda se zaměřením na udržení nebo získání politické moci. - Ekonomická propaganda jako přesvědčovací mechanismus pro užití na tržním kolbišti, kdy se z občanů stávají zákazníci / prodejci zboží a služeb. Svou účastí v liberální ekonomice se pak zároveň stávají důvěrostrůjci moci politické. - Vojenská propaganda pak bývá zaměřená primárně vně. Tedy k demoralizování nepřítele. Pokud je zaměřená dovnitř, pak pochopitelně naopak má vybuzovat 14 ILOWIECKY, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. Praha: UJAK, s. 30. ISBN SPÁLOVÁ, L. in: POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociálně-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, s ISBN SPÁLOVÁ, L. in: POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociální-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, s ISBN část v závorce zobecnil P.K. 17 Posledním, autorem předkládané práce zaznamenaným, oficiálním použitím slova propaganda pro vlastní činnost daného režimu na území českého státu, byl Sjezd novinářů v polovině roku 1989; viz kapitola SPÁLOVÁ, L. in: POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociálně-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, s ISBN ILOWIECKY, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. Praha: UJAK, s. 16. ISBN

15 morálku u vlastního obyvatelstva. Zároveň i určovat obsah pojmů přítel versus nepřítel. - Diplomatickou propagandu lze chápat jako specializovanou formu působení zaměřeného na mezistátní vztahy; dle potřeby konstruktivní jedním směrem (nebývá výjimkou zároveň destruktivita takových směrem jiným). - Didaktická propaganda coby forma výchovy populace a prosazování společensky žádoucích jevů. 20 Ohledně didaktické propagandy (tedy alespoň takové didaktické propagandy, která by nenarušovala vychovatelské svědomí samotných vychovatelů): neměl by být ustanoven naprosto přesný ideál, ke kterému je třeba veřejnost vésti. Nyní přesto panuje hrubý všeobecný ideál s adjektivem demokratický, ku kterému je nutné masy vychovávat. Proto je vhodné ve výčtu uvést ještě náčrty zbývajících dvou Thompsonových kategorií: - V ideologické propagandě je dogma21 stanoveno. Taková usiluje o šíření komplexních systémů idejí nebo náboženské víry, často se snaží zneužívat emoce a nadšení k násilné změně názorů či přesvědčení a usiluje o názorovou konverzi jednotlivců nebo celých společenských skupin. - Eskapistická propaganda je pak jevem zřejmě nejvýživnějším. Odvádění pozornosti veřejnosti od témat mocným kruhům nepříjemným, k tématům neškodným. Jakési prohlubování celospolečenského klidu. 22 Vedle opisného (a Ilowieckim doporučovaného) ekvivalentu23 skryté přesvědčování24 pro propagandu, se nabízí slovo manipulace. Manipulace se dá rozlišit na: 20 POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociálně-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, s ISBN Postihování porušení dogmatu současnosti nastíněno kapitolou 2.3, dříve i kap SPÁLOVÁ, L. in: POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociálně-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, s ISBN Opět rozdíly hledejme spíše v jazykové diplomacii, resp. v prizmatu oboru, který je kontextuálně vhodnější. 24 ILOWIECKY, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. Praha: UJAK, s. 16. ISBN

16 1) Manipulaci prováděnou za pomoci přesvědčování / skrytého přesvědčování (persuaze / skryté persuaze). Samotná etická čistota metody obtížněji stanovitelná. Pro posouzení ani tak není podstatný konkrétní úkon, nýbrž etiku určuje kdo a co se jménem blaha předestírá. 2) Manipulaci prováděnou nátlakem je myšlena okamžitá či budoucí možnost nátlaku formou ekonomickou či právní. Jakési malování čerta na zeď. Tedy pokud se adresát nezachová tak, jak mu manipulace naznačuje. Nátlak ovšem nemusí být toliko pesimistický, nýbrž naznačuje při dodržení hlásaných rad budoucí výhody oproti současnému finančnímu stavu. Obdoba pesimismu / optimismu pak k tématům právní ochrany (byť obvykle s ekonomickým blahem více či méně související). 3) Manipulaci prováděnou násilím. Za násilí možno pokládat i veřejné soudní procesy a následné výkony trestů. Odstrašující prvek pro ostatní. Nutno upozornit, že označení manipulace je natolik vágní, že pod ním budou rozuměny všechny zmiňované polohy. Pouze bude v druhé části práce příležitostně upozorňováno, kde některý z oněch bodů vyčnívá. 1.4 V kontextu politického využití Metod mediální manipulace (tj. nakládání s informacemi) se vyskytuje v soudobém prostředí nepřeberná škála. V této části textu by bylo vhodné uvést alespoň jakési hrubé členění (poplatné především při předávání politických informací masám): 1) Určení pořádku prezentace už jenom to naznačuje významnost aktuality. I nepříliš důležitá informace, pokud je uvedena hned první v pořadí, dostává nádech podstatnosti. Ne náhodou je ona metoda využívána v masmediálních zpravodajstvích všech druhů.25 Při využití oné by měla být recipientova mysl ostražitější k událostem servírovaným následně. Jen je rozpoznat. Komplikované ale je, kterak tímto náhledem nepřekročit práh nezdravé paranoii. 25 Byť pracovníci médií pořádek prezentace dokáží zracionalizovat jinak. 17

17 2) Jev spirály mlčení absolutní masmediální nereagování na určitou typologii událostí. I v relativně volných politických poměrech může vznikat mediální bojkot. Metoda médii snadno uhájitelná slovem nepodstatnost. 3) Efekt třetí osoby pokud zprávu máme nejen z médií, ale zároveň i od třetí osoby. Tato metoda nelze bez dalšího subčlenění přeskočit: 3.a) pokud recipienta přímý svědek události se zprávou seznámí dříve, než ji recipient vstřebá z oficiálních médií v takové případě bude samotné oficiální sdělení většinou jen pouhou ilustrací k informaci, kterou si již onen nezúčastněný stačil uspořádat v rámci svého nitra. Pokud nastanou určité nuance mezi sdělením od očitého svědka a jazykem sdělení z médií, pak tato mediální sdělení budou vnímána jen jako zpestřující doplnění. 3.b) u větších odchylek pak bude záležet na míře sumbisivity. Buď vůči živému zprostředkovateli či naopak vůči hlásné troubě s puncem profesní zasvěcenosti. Vůči pramenu s licencí na investigativitu.26 3.c) mohou se naskytnout tzv. oficiální lži, kterým je nepohodlné nevěřit. Téměř všichni sice vědí, jak to je s jejich výkladem, avšak informace od třetí osoby sehrává svou roli jen na neveřejné půdě. Jinak spjato s potížemi.27 4) Efekt skrytého přesvědčování např. pokud nezpochybnitelně někdo vysoce profesionálně zdatný ve svém oboru náhle předsune něco z úplně jiného oboru tento bod by šel shrnout termínem veřejná autorita. Osoba mající vážnost za zásluhy ve své specifické oblasti, která je ale zautomatizovaně přenášena i do oborů odlišných, až dokonce k tématům naprosto nesouvisejícím. Zatímco média tak činí zpočátku pro vyplnění případně ozvláštnění jakéhosi tématu, recipienti si posléze naprosté odlišnosti tematického prostředí, v němž oslovená a veřejnosti známá osoba cokoliv proklamuje, až téměř nepovšimnou. V kontextu devadesátých Ironické výrazivo. Blíže pasáže o autocenzuře. (kap ) 18

18 let by zde mohlo padnout jméno Vladimíra Železného s jeho pořadem Volejte řediteli. 5) Efekt mediální inscenace zpravodajství, realita dvojitého dna metoda by se zdála jako nejméně záškodná. Snadno ale zachází k hranicím citového vydírání. Případně tyto překračuje. Dramatické nadání reportérů se rozvíjí i v souvislostech, kde se naopak očekává objektivní rozměr informace. Pokud Poláková uvádí, čím média jsou, jistě ne nadarmo se v prvním pořadí objevuje zdroj moci. Další charakteristiky médií (zdroj informací o dění na úrovní národní a mezinárodní; zdroj výkladů sociální reality a představ o ní; podmínka všeobecné popularity a slávy známých osobností; zdroj veřejně sdílených a akceptovaných významových soustav, které určují, co je ve společenském kontextu přijatelné a co ne; zdroj zábavy a nejběžnější výplní volného času) 28 jsou už víceméně odvislé od položky moc. Jiným úhlem: v tématu se vyskytují termíny persuader a recipient. Český jazyk by sváděl k přidělení striktního činného či trpného rodu pro ony skupiny. Přesvědčující skrze médium a přesvědčovaný (čtenář, posluchač, divák). Avšak Poláková svým následujícím výčtem úkazů naznačuje, že oddělování rodů je ošemetnější.29 - Rozhodující pro utváření postojů a názorů je konkrétní reálné prostředí, ve kterém člověk žije. (1) - Na změny v postojích a názorech má větší vliv komunikace interpersonální než masová. (2) - Masová média neovlivňují příliš to, co si myslíme, do značné míry však určují, o čem přemýšlíme. (3) - Masová komunikace spíše posiluje existující postoje, než aby zásadně měnila veřejné mínění. (4) 28 POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociálně-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, s ISBN POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociálně-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, s ISBN

19 - Výraznější vliv pozorujeme v těch příkladech, kdy média podávají informaci či názor o tématu, ke kterému si recipient postoj či názor zatím nevytvořil. (5) - Mezi vzdělanějšími lidmi vede ke změně postojů spíše prezentace obou stránek, pozitivních i negativních, předstíraného problému. (6) - Obecně přístupnější ovlivňování jsou ženy, mladí lidé, lidé s menší inteligencí. (7) - S poklesem zájmu o textová média klesá i podíl kritického myšlení, přehodnocování mediálních informací a roste sklon k pravděpodobnější manipulaci.(8) 30 Zde budiž náš troufalejší vlastní náhled. Jednak právě proběhlým zvýrazněním klíčových slov v uvedených tezích a především vlastní interpretací citovaného textu: Ad 1: Autorka se snaží odlišit různost prostředí osobního a mediálního, kdy domácí půdou pro každého je především jeho nezcizitelná zóna, ve které jsou média toliko hostem. Je ale opominut fakt takřka stálosti hosta v onom osobním prostředí. Tudíž prostředí, ve kterém člověk žije, je automaticky i prostředím včetně soustavné přítomnosti médií. Ad 2: I pokud by se nalezl tvor, který se dokonale izoluje od přímé mediální konzumace informací, v komunikaci interpersonální je zaručeně druhá strana vlivem médií ovlivňována. Reálnějším je ale úkaz ovlivnění všech stran interpersonální komunikace, byť mnohdy větší měrou jedné ze stran Ad 3: z čehož mnohdy vznikají absurdní situace, kdy se strany mohou začít zarputile trumfovat, která z nich je méně ovlivněna mediálním podáním. Přičemž ani jedna by bez přímého / nepřímého mediálního vlivu nadnesené téma nepočala rozebírat. 30 POLÁKOVÁ, E. et al. Efektivní sociálně-mediální komunikace. Ostrava: Ostravská univerzita, s ISBN Grafické pozměnění termínů, které jsme vyhodnotili coby klíčové. Číslovky přidány P.K.; toliko jako vodítko k našim následným interpretacím, nikoliv dle stupňů důležitosti. 20

20 Ad 4: Přízemním by bylo polemizování nad skutečností, že veřejné mínění se skládá z postojů jednotlivců. Poláková zde možná naznačuje fenomén dlouhodobého naučení se mas žádoucích vnějších odpovědí. Takových odpovědí, u kterých je široce chápána jejich požadovanost, kteroužto masy při stabilizovaných společenských poměrech respektují. Postrádáme v této části citace termín náhlost. Ad 5: Záměrně jsou graficky zvýrazněna slůvka hned dvě. Téma a zatím. Co je společenské téma a co není, to jednoznačně určuje lidské společenství, kterého jsou média příslovečným nastaveným zrcadlem. Slůvko zatím určuje pouze moment, kdy se téma v budoucnu stane tématem. U tohoto bodu se dá pozorovat současná již téměř významová identita slůvek téma a zatím. Tématem může být učiněno cokoliv, pouze zatím se tak nestalo. Ad 6: Nelze nalézt problém, který by při patřičné míře cynismu neměl své výhody. Polákovou citovaným jazykový obrat spíše nechtěně navozuje jinou spekulaci. A to nakolik se chce konzument sám o sobě domnívat, že zrovna on je opakem člověka vzdělanějšího.31 Jakési šidítko ala předvedení druhé strany problému, které nebude zároveň nepříjemné dominantním zájmům, se tvůrčím médiím vždy už nějak podaří nalézt. Ad 7: Poláková v tomto bodu bohužel nezabíhá k rozměru vypjatější emotivnosti, který by byl možná výstižnější pro popis živelnost jmenovaných skupin. Žen, mladých lidí a osob s menší inteligencí. Naše vážnější výtka ale směřuje vůči opomenutí sklouzávání k blokaci (až k vědomé a priori blokaci) k tématům již dlouhodoběji citově předvydíraným. Úkaz se vyvolává snadněji právě u takto emotivněji stavěných bytostí. Ad 8: Závěrem uvedená dekadence způsobená technologickým rozvojem nosičů kultury se mnohému čtenáři může jevit jako z vlastní duše promlouvající. 31 V diplomové práci z oboru andragogika je sice troufalostí klást (nesprávně!) rovnítko mezi termín vzdělaný a inteligentní. Avšak v konkrétním kontextu je připodobnění významu termínů takto částečně míněno. Koneckonců i v průzkumech veřejného mínění jsou respondenti kategorizováni dle dosaženého vzdělání. Nikoliv, že by dotazníkovou součástí býval pravidelně připojený i relevantnější IQ test. 21

21 Leč neodvratný skepticismus by byl zbytečnou rezignací na aktivní stránku jedinců, přijímajících kulturní (nekulturní?) podněty z vnějšku. Dnešní doba se dá popsat jako mediální (či zmedializované pozn. P.K.) společenství. Ilowiecki jej vysvětluje takto: Zkrátka jde o společenství, jež v značné míře závisí na mediích a realitu, v níž žijeme, vnímáme tak, jak ji chápou a vysvětlují média. 32 Zde půvabné, kterak termín společenství je použit v souladu s citovanou definicí z počátku kapitoly 1.1. Pokud bude nyní odhlédnuto od v každé společnosti existujících programaticky alternativních proudů,33 může se hovořit až o globalizaci společnosti, stejně jako globalizaci komunikace. Což může mít přínosné i stinné stánky. 1.5 Neodmyslitelnost úlohy médií v občanském vzdělávání Mezi pozitivními úkazy mediálních společenství bývá uváděna dostupnost informací, posílení vědomí společenství všelidského, rychlost předávaných zpráv, možnost účastenství na kultuře, demaskování zla, možnost upozorňovat na různá nebezpečí, možnost skutečného dialogu, šíření osvědčených a dobrých vzorů, posilování politického, hospodářského a intelektuálního vývoje či pomoc jednotlivcům v uskutečňování různých těžkých rozhodnutí. K negativním úkazům se pak počítá možnost manipulace, vytváření deformované reality, vznik závislostí na potěšení a zábavě, utváření druhotného kulturního a i intelektuálního analfabetismu, zamlžování etických norem, oslabování společenských svazků na úkor společenství před TV, šíření špatných vzorů, přesvědčování o nových potřebách ILOWIECKY, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. Praha: UJAK, s. 13. ISBN Které ale také bývají chtě nechtě ovlivněny působením hlavního proudu; byť procento onoho vlivu může být o poznání nižší. Náhled by mohl sáhnout až k posměšnému prohlášení, že procento tzv. alternativních proudů je natolik většinové, že jedinou čistou alternativou k většinovosti jsou konvenční hodnoty 34 inspirováno: ILOWIECKY, M., ŽANTOVSKÝ, P. Manipulace v médiích. Praha: UJAK, s ISBN

22 Rozkategorizování Ilowieckim na přínosné a stinné stránky je sice očekávatelné u inženýrského náčrtu, v reálu však vyvstává spornost mnohých situací. Naším náhledem: U dostupnosti a rychlosti náhlého dostavení se i takových informací, bez kterých by se jedinci žilo lépe. Možnost účastnictví na kultuře přechází k zevšednění kulturna. Při demaskování zla může nastat až požadavek po odstranění zla nutného (např. armáda). Během upozorňování na různá nebezpečí nastává jak stav všudypřítomné a permanentní paniky, tak i otupělost obyvatelstva vůči skutečným nebezpečím. Adiktologicky pojato: v soustavném aranžování zel zanedbatelných stoupá konzumentská tolerance. Při možnosti přirozeného dialogu všech se všemi nahrazeného pak komunikací masmedialní se jedinec ocitá až bez soukromí. Při šíření osvědčených a dobrých vzorů může v občanech nastat dojem, že ony jsou jen mediální fikcí. Posilování vývoje přerůstá k nihilismu vůči tradičním hodnotovým soustavám, pomoc jednotlivcům v uskutečňování těžkých rozhodnutí nápadně vybízí k účelovému nasměrování. A obráceně u stinných stránek: manipulaci lze mnohdy chápat jako moudrého průvodce životem na základě zkušeností předchozích generací, deformovaná realita může být místy chápaná jako užitečná oáza klidu. Milosrdná lež. Závislost na potěšení a zábavě jako obrana společnosti před chaotickými revolučními výkyvy. Kulturní a intelektuální analfabetismus toliko odráží přirozené rozdíly mezi populací. Zamlžování etických norem reviduje jejich soudobá maximalistická pojetí, společenství před TV může částečně stmelovat stávající rozvolnění rodinných svazků alespoň společnými minutami v obýváku. Šíření špatných vzorů usnadňuje interpersonální komunikaci o špatnosti, nové potřeby pak mohou kopírovat technologický rozvoj doby. Jak vidno, striktní dělící čára mezi přínosností a stinností může být ošemetná. K popisu celistvější politické aktivizace světové populace bude brán zřetel jen k předchozím dvěma stoletím. V dobách feudálního řádu postačovala církevní dogmata, v devatenáctém věku tradiční společnosti i vlivem technologického růstu již sama o sobě nikoliv. Jak bylo patrno na předchozích odstavcích, kategorizování může působit 23

23 i nežádoucí nesnáze, tudíž termíny jako demokratizace či občanskost bude lépe přeskočit. Avšak od XIX. st. se vynořují bezesporu autority pozměněného typu, které promlouvají k masám skrze nové technologie. Stejně tak jejich témata se diverzifikují. Právě zde je prostor pro uvedení optimističtějších alternativ oproti termínům propaganda a manipulace, které tak jako tak působí často až nadbytečně mocenským dojmem. Vzhledem k pilířům soudobé západní společnosti, které si dovolujeme opsat jako liberté, égalité v limitované podobě35, se objevuje jiný pojmem: dobrovolnost. Dobrovolné aktivní občanství moderní doby se může zdát coby částečná sebeobrana před jednosměrnou propagandou / manipulací shora. Dobrovolnost se dokonce prolíná se všemi indikátory ideálního aktivního občanství. Ať už svým zmíněním či logickým odtušením: - dobrovolná činnost v organizaci - organizované aktivity pro komunitu - účast ve volbách - zapojení se do politické strany - zapojení se do zájmové skupiny - nenásilné formy protestu (petice, demonstrace, bojkot, dopis politikovi) - zapojení se do veřejné debaty (veřejná diskuse, dopis do médií) 36 Nakolik jde o účinnou obranu sebe či společnosti pomocí dalšího utopického konstruktu před přirozeným mechanismem fungování civilizace,37 luštitelné toliko ideologickými 35 Fraternité, coby vždy potenciální (!) přechodník k nacionalismu, se již tuší nezdůrazňovat. O limitaci je pak vlastně celá emirická část. 36 SMÉKAL. V. et al. Analýza občanského vzdělávání dospělých. [online]. [cit ]. Centrum občanského vzdělávání. Brno: Kap Dostupné z: roju/dokumenty/getfile.aspx?a=10614&p= Chtě nechtě antidemokratičnost. Pro usnadnění možná vhodné nahradit ono k dnešku ideologicky repulzívní slůvko jmenováním konkrétnějšího mechanismu: finance. 24

24 brýlemi pozorovatele. Snadno přejít od prvku dobrovolnost nazpět k termínu moc. Dvě strany téže mince, kde přesvědčení o své dobrovolnosti může být pouze vlastním neuvědoměním si toho, že k dobrovolnosti jsme nejprve byli nesamostatně nesměrováni propagandou, na níž se mi sami následně spolupodílíme vůči ostatním. Současnost si ale může vypomoci nově utvořeným termínem z jiného oboru (přičemž nic nebrání jej přenést z popisu žurnalistických formátů i do politologického náhledu; tato pasáž sice může mít negativní dopad na tzv. serióznost práce, 38 nikoliv ale na střízlivý popis reality): infotainment. Information + entertainment = informace + zábava. Zprávobava.39 Na jednu stranu konzumenty seznámit i s informací obtížněji stravitelnou, vypomožením si proložením takové s jistou nadlehčenosti. V televizních formátech může být berličkou akční chování reportérů ve zpravodajských příspěvcích, konverzační tón moderátorů, vyklubavší se nosorožec ihned po příspěvku o navýšení daní a snížení dávek potřebným,. Média tištěná mají prostředky podobné, pouze jiného ražení. Ohledně dopadu infotainmentu na celoživotní vzdělávání dospělé populace v politických tématech může zajímavě vypovídat zjištění, že v osmdesátých létech, tj. v dobách studené války, kolem 70% Američanů stabilně nevědělo, kdo je americkým ministrem zahraničí.40 Složka zábavy zřejmě v zahraničním zpravodajství převyšovala stránku základních informací. Pakliže dříve bylo obvyklé rozlišovat média na seriózní a bulvární, s využitím zmíněného inovativního termínu by se dalo hovořit o míře procentuálního zastoupení infotainmentu. Tato práce odmítá jednotliviny kategorizovat do přesného prostoru serióznosti a bulvárnosti. Vždyť i dřívější univerzitní extenze používaly pro oživení přednášek vložky z oblasti infotainmentu, naopak mediálně známý právník Ivo Jahelka vnáší do zábavných formátů informace seriózní. Spíše se snad dá sledovat větší zjevnost či skrytost toho či onoho prvku. 38 Chápáno poblíž označení standardnost práce. Při troše alegorie lze zaměnit vybrané informace coby nezbytnou součást uplatňování moci, zábavou pak cosi dobrovolně vyhledávaného. 40 POSTMAN, N. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. Praha: Mladá fronta, s ISBN

25 Což odpovídá dalšímu členění propagandy / manipulace, a to na zjevnou a skrytou. I ono členění částečně může korespondovat se stylem podání informace. Na nápaditost tvůrců, kterak podat tzv. občanská témata (právo, politická angažovanost, životní prostředí)41 v prolnutí s odlehčeným nádechem, si recipienti momentálních médií stěžovat nemohou. Ironie v předchozí větě přitom nemá být opěvováním úrovně minulých generací žurnalistů, pouze holým konstatováním reality: násobení se redakčních možností s technologickým pokrokem. Závěrem se sluší uvézt příklad karikující politické propagandy. Nikoliv z úrovně nádražních restaurací ala Haškův Švejk, sáhnuto budiž k noblesnější karikatuře propagand. Takový čtenář novin, řekněme z Podřipska, si nad císařovým projevem povzdechne: Vida, císař je prý v Čechách milován a že já o tom nic nevím, to asi krajané z Posázaví. A v Posázaví si řeknou že by ho zbožňovali ti Jihočeši? Ale protože lidé rádi táhnou s většinou a když jim šikovně napíšeš, co mají mluvit, ochotně tvá slova opakují, můžeš vbrzku citovat vlastní slova jako slova jejich vlastní a tak dochází k veskrze mylnému veřejnému mínění. Snad zvyk ze školy; neodpovídáme, přesně vzato, jak smýšlíme, ale abychom se dočkali pochvaly. Na káře toho takzvaného veřejného mínění se ku gilotině omylů vezeme více méně všichni, co se dá dělat; ona každá pravda v sobě skrývá v sobě nějaký omyl, a některé omyly stojí pravdě mnohem blíže než splašené pravdy, které lze použít leda jako odstrašující příklad. Čechové tedy císaře až do odvolání milují a basta fidli! Taxativní rozdělení občanských témat dle Hloušková et Pol in: SMÉKAL. V. et al. Analýza občanského vzdělávání dospělých. [online]. [cit ]. Centrum občanského vzdělávání. Brno: Kap. 3.5 Dostupné z: roju/dokumenty/getfile.aspx?a=10614&p= ŽÁČEK, J. Nesklopím očí svých. Praha: Československý spisovatel, s ISBN Omlouváme se za již několikanásobné použití onoho citátu v publikovaných či univerzitních textech, leč navzdory ne zcela historicky objektivnímu zachycení obrazu Františka Josefa I. v očích Čechů oné doby je v citátu cosi obecně magnetizujícího 26

26 Empirická část Záměrem empirické části je podložit naši domněnku, že veškerá politická uspořádání měla, mají a budou mít jádrová témata, ke kterým se pak váže přecitlivělost. O své specifické posvátnosti pečují sice ne úplně totožnými metodami, ale podobnosti péče jsou obtížně k popření. Stoprocentně se pak shodují v tom, že se pokusům o podobné komparace pohoršeně brání termínem NESOUMĚŘITELNOST. 2.1 Induktivní hledání pravidel kampaní Informální politické učení se pomocí zábavního průmyslu Sdělovací prostředky zasahují do politického vývoje natolik intenzivně, že něco podobného dokazovat by v diplomové práci působilo zvláštně. Jak bylo možno vidět v kapitole 1.2, i v dobách technologicky méně rozvinutých se nápadně prolínal faktor sdělovacích prostředků s širším vtahováním populace do politiky. Mimo jiné i informálním učením se. Nejen vědomostí, schopností, znalostí. Rovněž tak i utvářením, ovlivňováním či utvrzováním společenských (tedy politických) hodnost a postojů. Nezbývá než opětovně upozornit na nepřípustnost kontrafaktického rozvažování coby kdyby. Spíše kapitola bude věnována úkazům, ze kterých bude patrný význam sdělovacích prostředků v soudobé historii. Smyslem pak bude nápomoc k přijmutí faktu, že politika se vtěsnává všude. A obráceně všechno tak či onak zasahuje do politiky. Přičemž hranice oblastí bývají obtížně definovatelné. Pro návaznost bude ilustrativním zmínění hojně diskutovaného normalizačního seriálu Třicet případů majora Zemana. Detailnější představování produktu z let , politická tématika ilustrovaná detektivním seriálem (cyklus detektivních příběhů, do kterého je následně vtažena politická agitka?), netřeba. Součástí záměru zadavatelů nesporně byl politický dopad na dospělé recipienty, interpretace dobových kontextů pak 27

27 okem strany s vedoucí úlohou. Názorná pomůcka pro osvětové úkony. Pro dospělé zásobárna univerzálně použitelných vět pro rozlišné schůze. Eductainment43 své doby. Že se jednalo o výtvor mezi recipienty populární, svědčí poptávka po repríze seriálu i ve změněných politických poměrech. Došlo k ní v komponovaných večer Třicet návratů ( ). Nejprve předcházel sestřih dobových filmových týdeníků (tzv. fejeton), následně běžela původní epizoda seriálu, posléze předtočený dokument mapující onu seriálovou událost bez brýlí výkladu KSČ. Večer završovaný diskusí přizvaných osob. Obá podoba uvádění normalizační i polistopadové přitom plně splývá s andragogikou. Ve smyslu vzdělávacího (včetně postojového) působení na širší konzumentstvo. K vlastní epizodě navázané polistopadové dodatky zbrušovaly původní záměr tvůrců seriálu. Spíše pro zajímavost budiž uvedena čísla z prvního (16. září 1999) ze série komponovaných večerů Třicet návratů: fejeton o roce 1945 sledovalo 22,7 %, tj. 1,9 milionu dospělých, Smrt u jezera, což je první ze 30 případů majora Zemana, vidělo 27,5 % čili 2,9 milionu diváků starších patnácti let, následný dokument Spirály zrady si nenechalo ujít 17,7 %, tedy bezmála 1,5 milionu lidí a úvodní beseda, mimochodem vysílaná až po 22. Hodině, zaujala ještě 9,4 %, tedy 788 tisíc diváků, to znamená 39 % všech diváků sledujících v jejím průběhu televizi. 44 Uvedená čísla bezpečně dokládají přitažlivost normalizačního seriálu. Zda pokles divácké obce u navazujících častí večera lze vysvětlit toliko skrze denní biorytmus populace v souvislosti s časem vysílání, či skrze snížený zájem recipientů o současné interpretace, by toliko z citovaných čísel nebylo seriózní vyvozovat. Úzce s tématem kapitoly souvisí normalizačními zhotoviteli použitá metoda: - nejprve identifikace se recipientů s hrdinou seriálu - teprve po této fázi jsou recipienti snáze náchylnější i k přebírání hlavním hrdinou vyslovených tezí Termín složen obdobně jako infotainment, kdy první část složeniny pochází od education. Přízeň diváků patří Třiceti návratům jako celku. [online] [cit ] Dostupné z: 28

28 - od tezí (zdánlivě) apolitických. Tedy ze zástěrné a recipienty vyhledávané kriminalistiky - pro větší reálnost jsou dodány i momenty mírných přešlapů, které si sám u sebe nachází každý. Například roztomilá iracionalita při výchově dcery kriminalistickým esem, či dílčí zádrhele v práci nad jednotlivými případy. Čili záměrné zběžnění osudu, snazší pro recipientskou sebeidentifikaci. Což vede k - přijatelnosti ústřední postavy pro recipienty. Avšak bez falše v osobnostním, tedy imanentně politickém, profilu hlavní postavy. K onou divácky atraktivnímu pozadí životního příběhu pak jsou pozvolna přiřazovány nejen kontroverzní vyšetřovací případy, ale především jejich spojitost s požadovaným politickým výkladem. Recipient, předpřipravený vtažením do osobního životního příběhu hlavního hrdiny, bude mít menší sebeobranu před tendenčním výkladem doby. Prizmatem andragogiky: navození vyšší míry motivace vzdělávaného - zpočátku spíše pasivní strany - ku zvýšené kooperaci během vzdělávacího procesu. Alespoň jedna příznačná ukázka z pětadvacátého dílu Štvanice (směřován do r. 1968), kdy dílčími elitami doby byla zpochybňovaná dvacetiletá role KSČ, a to na půdorysu kroků z první poloviny padesátých let.45 Takřka rigidní postoje byť částečně sebeospravedlňovací vysvětlovací kampaní46 jsou přiděleny hlavní seriálové postavě, Janu Zemanovi. Naopak politické tápání v nejvyšších patrech je normalizačním scénáristou přiřazeno prokurátoru Ševčíkovi. Zeman: Pěkně jste si to vymysleli.. Ševčík: My jsme si nic nevymysleli, já byl k tomu případu přidělen. Chápeš? Zeman: Jo chápu. Že si vyvolili zrovna Tebe. Kdo vlastně žádá o tu rehabilitaci? Ševčík: Plánický farář. Zeman: No to jsem si mohl myslet. Po tý televizní reportáži. Jak to zdůvodnil? Ševčík: Prosím tě Honzo, ale mezi námi. Víš přece, že prokurátor Vršecký, ten který zastupuje v procesu s plánickým farářem státní žalobu, spáchal sebevraždu. Zastřelil se ve staré vápence u Týnce. 45 Předložených v podobě dílu Vrah se skrývá v poli. Přitom to všechno bylo tak jasný. Tam byl nepřítel, tam jsme byli my. Vrazi zabíjeli a my jsme je za to trestali. Za zločin trest. Já nechápu, proč by to mělo dneska bejt jinak. Třicet případů majora Zemana. Štvanice. [online]. MCMLXXVIII Díl 25, od 0:52:22 [cit ]. Dostupné z:

29 Zeman: Já vím, taky jedna z obětí těch štvanic. Ševčík: Oběť, říkáš. Nic nevíš. Nemohl prostě už vydržet tu konstrukci. Svědomí zahryzalo. Zeman: Prosím Tě, co mi to tady povídáš? Farář byl přece odsouzen právem. Já se Ti divím. Copak nevidíš, co se kolem nás děje? Jedni jsou doháněni k sebevraždám, jiní k zbabělosti. Kamarády, který měl člověk léta po boku, tak najednou zklamou. A přeci zákony jsou jen jedny. A pořád platěj. Ševčík: Kdyby to bylo tak jednoznačný. To je bohužel starý výklad. To jen vy si to myslíte. Zeman: Kdo MY? Ty snad taky patříš k našim zákonům, znám Tě řadu let. Znám Tvé zásady. Znám Tvé výnosy trestů, Tvé obžaloby. A Ty mně teď budeš vykládat Pusť mě! 47 Po půlhodině následuje nenápadné připodobnění životní cesty širších tápavých vrstev Československa, ztvárněné slovy jedné z epizodických postav, dobrácké vesnické kantorky. V komunikátu má četný divák sedmdesátých let zjevně poznat sám sebe. Postava, ve které je podtextem naznačována možnost odpuštění těm, kteří pouze podlehli dílčímu uvolnění politických poměrů v roce 1968, avšak vbrzku se navrátili do lůna znormalizované společnosti. Místní kantora: Já už nemůžu spát pár neděl. Proč musíme všichni donekonečna trpět. Copak nesmíme znát pravdu? Zeman: JAKOU pravdu?! Místní kantorka: O tom, jak to ve skutečnosti bylo. Zeman: Pravda je jen jedna! 48 Předchozími díly recipienty kladně přijatá postava hrdiny Zemana je morálně očištěna už v závěru stejné epizody přepatetizovanými výkřiky z galerie soudní síně. Tam spočívá vskutku teatrální katarze životního Zemanova uzlu: 47 Třicet případů majora Zemana. Štvanice. [online]. MCMLXXVIII Díl 25 od 0:16:55 [cit ]. Dostupné z: 48 Třicet případů majora Zemana. Štvanice. [online]. MCMLXXVIII Díl 25 od 0:43:15, [cit ]. Dostupné z: (Patetická věta Jakou pravdu?! byla používána i pro upoutávkové spoty v roce 1999, zdroj na upoutávky však nedohledán. Tudíž zmínka nepřísluší do textu DP, pod čarou však je prostor mírně jiného rázu.) 30