Masarykova Univerzita. Filosofická fakulta. Ústav hudební vědy. Teorie interaktivních médií. David Melcher. Bakalářská práce

Transkript

1 Masarykova Univerzita Filosofická fakulta Ústav hudební vědy Teorie interaktivních médií David Melcher Bakalářská práce Digitalizace brněnských kin Vedoucí práce: Mgr. Marika Kupková 2016

2 Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracoval samostatně. Při její tvorbě jsem vycházel jen ze zdrojů a literatury zde uvedených. Všechny uváděné rozhovory a poskytnuté dokumenty jsou zde zveřejněny s vědomím a svolením autorů.

3 Děkuji Mgr. Marice Kupkové za odborné vedení mé práce, za vstřícnost a trpělivost, s níž konzultovala její postup. Jméno a příjmení autora: David Melcher

4 Název diplomové práce: Název práce v angličtině: Vedoucí diplomové práce: Digitalizace brněnských kin Digitalization of cinemas in Brno Mgr. Marika Kupková Rok obhajoby: 2016 Anotace: Tématem této bakalářská práce je nástup nové technologie v kinematografii - digitální projekce - a širší společenský kontext této inovace. Text usiluje postihnout i roli státu při stanovení koncepce rozvoje české kinematografie, míru a formy podpory státu v procesu digitalizace kin. Zaměřuje se přitom na tři konkrétní kina v Brně Lucernu, Scalu a Art, jež se liší svým zaměřením a provozovateli; popis konkrétních okolností při modernizaci promítacího zařízení skýtá možnost srovnání případných odlišností, jež mohou mít určitou výpovědní hodnotu. Annotation: Theme of this bachelor work is a start of new technology in cinematography- digital projection and wider social context of the innovation. The text strives to apprehend a role of the Czech state in determining the conception of development of the Czech cinematography and scale or forms of its support in these processes. It focuses on the three cinemas in Brno - Lucerna, Scala and Art, which differs in its concepts and operators. Description of particular circumstances in the modernization of these cinemas might provide us an occasion to compare possible differences, which could have some cognitive relevance. Klíčová slova: Digitalizace, DCI, brněnské kino, multiplex, Scala, Art, Lucerna Keywords: Digitization, DCI, cinemas in Brno, multiplex, Scala, Art, Lucerna

5 Obsah Úvod Digitalizace nová technologie projekce obrazu a zvuku v kině Technické standardy digitalizace Aktéři technické realizace digitalizace kin v ČR AV MEDIA Finanční náročnost digitalizace kin Role státu při digitalizaci české kinematografie Právní úprava procesu digitalizace v ČR Ministerstvo kultury České republiky Státní fond kinematografie Národní filmový archív Odbor médií a audiovize Mezinárodní instituce Fond Eurimages Program Media Státní podpora digitalizace kin Modely financování digitalizace kin Brněnská kina Lucerna nejstarší brněnské kino Z historie kina Lucerna tradiční kino Scala univerzitní kino Z historie kina Digitalizace kina Scala Současná podoba kina Scala Art kino náročného diváka Z historie kina Specifika artového kina Digitalizace kina Art a současné zachování 35 mm formátu Stručné srovnání popisovaných sledovaných kin z hlediska průběhu jejich digitalizace. 35 Závěr Seznam použité literatury... 39

6 Úvod Ve své bakalářské práci se zabývám problematikou zavádění digitální technologie do kin v České republice. Vedle obecného pojednání problematiky, zahrnujícího technickou stránku a společenský kontext digitalizace, se zaměřuji se na situaci ve městě Brně, kde zkoumanou problematiku demonstruji na příkladu tří vybraných kin. V úvodní kapitole zmíním stručně podstatu technické inovace a její smysl. Vysvětlím obecný rozdíl mezi analogovými a digitálními systémy a zdůvodním nevyhnutelnost digitalizace kinematografie. Ta představuje realitu, týkající se nejen České republiky, ale celé Evropy a světa vůbec; otázkou vůbec není, zda digitalizovat, ale jakými kroky zavádění této technologie podpořit, usnadnit, jaké podmínky pro ni připravit. Druhý výchozí okruh otázek se pak týká různých dopadů digitalizace na různé subjekty. Těžiště práce by tedy mělo ležet v nastínění kulturních, společenských a politických souvislostí proměny této součásti mediální reality. Ve filmové produkci se zcela specificky setkávají podmínky technické a společenské; produkce je průmyslovým odvětvím stejně jako uměleckou tvorbou; úspěšnost produkce je měřena ziskem a návštěvností a stejně tak i cenami z festivalů a uměleckých soutěží. Máme-li zhodnotit perspektivy digitalizace, nelze se zcela vyhnout připomenutí základních technických parametrů projekce a porovnání technologií digitální a analogové. Popis dílčích aspektů sebou nese také přiblížení užívané terminologie, zejména zkratek. K pochopení povahy procesu digitalizace přispěje i popis dílčích kroků procesu; tím se budu zabývat v první kapitole, kde představím jednotlivé druhy zařízení, jejich výrobce a firmy, které se zabývají distribucí a instalací těchto zařízení. V další kapitole přistoupím k načrtnutí rámcového kontextu zavádění této technologie, zejména tedy aspektů sociálně-politických. Přiblížím platnou právní úpravu, na jejímž základě je digitalizaci kin, převážně příspěvkových organizací státu, prováděna. Představím instituce, které se v České republice problematikou digitalizace zabývají a jejichž úkolem je jak informovat o postupech, tak a to zejména, zpracovávat plány a koncepci digitalizaci kin ve všech regionech republiky. První ucelený plán digitalizace na našem území se vztahuje k letům , zmapuji tedy, jakým způsobem se podařilo docílit plánovaných bodů, příp. jaké další kroky v souvislosti s reálným zaváděním digitalizace do kin následovaly. 6

7 Digitalizace je finančně náročnou inovací technického vybavení kin. Bez státní podpory by byla pro mnoho kin nedostupná. Popíši, za jakých podmínek bylo a je možné čerpat podporu a to jak z institucí České republiky, tak z dotací Evropské unie. Poukážu na dílčí parametry kin, jež byly výchozími body v rozhodovacím procesu případného poskytnutí finanční podpory státu, a krátce shrnu, co bylo od provozovatelů kin jako žadatelů dotací očekáváno. Vytvořím aktuální přehled kin, která prošla procesem digitalizace a případně kin, jež se jí nezúčastnila. Jelikož nedílnou součástí digitalizace kin je i změna způsobu distribuce, zaměřím se na tuto problematiku z hlediska odpovědnosti distributorů za průběh digitalizace a archivace digitálních kopií děl. Ke společenskému a kulturnímu významu digitalizace neodmyslitelně patří i dostupnost stávajícího filmového dědictví; nejde tedy jen o otázku digitalizace kin, ale také o digitalizaci starších filmů, aby byly dostupné v situaci, kdy již nebudou užívány analogové projektory. I to je ekonomicky a organizačně náročná součást procesů digitalizace kinematografie a jeden z důvodů státní podpory. Podrobněji se chci v závěru věnovat digitalizaci tří brněnských kin: Lucerny, Scaly a Artu, jež jsou jedinými jednosálovými kiny v Brně ještě provozovanými. Pokusím se vypátrat okolnosti rozhodování o jednotlivých aspektech digitalizace, identifikovat specifické podmínky jednotlivých pracovišť, popsat průběh digitalizace, a bude-li to možné, posoudit i finanční náročnost přechodu na tuto technologii. Předpokladem zvládnutí této části práce je dostupnost informací a nalezení aktérů ochotných poskytnout informace. Závěrem shrnu výhody, které tato změna přinesla českým kinům a do jaké míry výhody digitalizace naplňují očekávání jednotlivých zmiňovaných brněnských kin. V práci budu čerpat informace k tématu především z internetových zdrojů a dále z osobních kontaktů s lidmi, kteří se s problematikou digitalizace setkávali ve své profesní praxi. Vzhledem k tomu, že zkoumaná problematika je aktuální (digitalizace je stále probíhající proces) a mnohokrát již, z různých úhlů zpracovávaná, pokusil jsem se přiblížit ji prostřednictvím rozhovorů s lidmi z provozu kin. 7

8 1. Digitalizace nová technologie projekce obrazu a zvuku v kině Jakkoli žijeme v době rozmachu digitálních nových médií, neuškodí připomenout specifika digitální technologie proti analogové. Zatímco záznam analogový pracuje s přenosem spojitého proměnného signálu, digitální komunikace pracuje s přenosem diskrétních zpráv (hodnota nabývá několika definovaných stavů). Pro digitální záznam musí být informace převedena do číselných hodnot (např. binární soustavy tvořené jedničkami a nulami), aby mohla být elektronicky přenášena. Digitální kód sebou nese dva základní důsledky: 1. Neomediální dílo může být formálně (matematicky) popsáno. Například obraz nebo tvar lze popsat matematickou funkcí. 2. Neomediální dílo je předmětem algoritmické manipulace. Uplatněním vhodného algoritmu můžeme kupříkladu automaticky odstranit zrnitost z fotografie, vylepšit její kontrast, ovlivnit kompozici nebo změnit proporce. Řečeno ve zkratce, médium se stává programovatelným. 1 Zvuk i obraz pak lze zpracovávat, upravovat v počítači, kopírovat a množit či distribuovat. A co je důležité, zatímco analogové záznamy se časem a užíváním opotřebovávají, digitální záznam neztrácí na kvalitě. Navíc jej lze komprimovat (což je i nutné, vzhledem k objemu dat); jedním kanálem lze pak také přenášet několik záznamů. Tomu všemu, jak je zřejmé, nemohou analogové technologie konkurovat. Záznam pořízená analogově lze ovšem převézt na digitální záznam procesem tzv. digitalizace 2 (A/D převod), což je zásadní. Zatímco běžní uživatelé audio-vizuálních zařízení ve svých domácnostech již nějaký čas využívají digitálních technologií (připomeňme jen nástup CD na konci 80. let a DVD na konci 90. let či digitalizaci rozhlasového a televizního vysílání po roce 2005), projekční zařízení v kinech ještě před deseti lety pracovala výhradně s filmovými cívkami a projektory na film šířky 35mm, tedy s technologií analogovou, ačkoli již bylo zřejmé, že přechod na digitální techniku by přinesl zkvalitnění práce. Zavádění digitální technologie brzdila nezbytná komplexnost takového přechodu v relativně krátkém čase by se musely přizpůsobit všechny 1 Manovič, Lev (2001): Principy nových médií in: DVOŘÁK Tomáš (ed.): Kapitoly z dějin médií. Akademie výtvarných umění v Praze. Vědecko-výzkumné pracoviště. Praha Pojem digitalizace je trochu dvojznačný: znamená jak přechod celého systému na digitální technologie, tak převedení konkrétního záznamu z analogové formy na digitální. V textu používám toto slovo takřka výhradně v prvním z uvedených významů 8

9 stupně kinematografického průmyslu, počínaje producenty filmů přes distributory až po jednotlivé projekce. Tak velká, náročná změna, vedla mnohé až k přirovnávání k revolučnosti zvratu, jímž byl svého času přechod od němého filmu ke zvukovému (v letech 1927 až 1930); rozdíl je nicméně markantní; z hlediska diváka, z hlediska vnímání filmu a jeho estetické struktury se digitalizací zas tak mnoho na filmech nemění. Divák ani nemusí digitalizaci svého kina ani postřehnout. 3 Proto také Dennis Vetter 4 referuje o digitalizaci jako o neviditelné proměně. Neznamená to ale v žádném případě, že by důsledky nové technologie byly také neviditelné. Nicméně, kvalitativní přínos nové technologie je značný. Film získává na barevnosti, jasu a ostrosti. Jeho kvalita se přitom neztrácí s časem a intenzitou užívání. Digitálně promítaný obraz nemůže být poškrábaný, ani se nemá kde, na čem, usazovat prach či nečistoty, film se nemůže přetrhnout apod. Jelikož projektor neobsahuje pohyblivé části, je obraz stabilní, nemůže se roztřást. Vedle kvality, jíž digitalizace přináší pro filmy kreslené a filmy se zvláštními efekty je tu významná možnost nést 3D záznam. Vzhledem k tomu, že dnes ve vytváření filmů hraje čím dál větší roli postprodukce (dodatečné úpravy natočeného materiálu), je zřejmé, že digitální záznam, který lze upravovat počítačově, skýtá větší možnosti manipulace zejména obrazové složky. Ale také kamery pro digitální záznam mají mnohem větší možnosti než kamery pro klasický (analogový) záznam. I laik si může udělat představu ze srovnání technických možností klasické a digitální fotografie. Pokud jde o filmová studia, některá z nich budou patrně i v budoucnu natáčet na 35mm film. Poté však bude muset být dílo převedeno na digitální formát a tento převod je finančně náročný. Výhodná je stabilita tohoto formátu a zajištění filmů i pro budoucí generace prostřednictvím digitální restaurace obrazového a zvukového záznamu. Pozitiva digitalizace Výhody digitální technologie pro provozovatele kin začínají u manipulace s nosiči filmového záznamu; tzv. DCP (Digital CinemaPacket) je nosič, který slouží pro přesun filmu od distributora do projektoru kina. Tyto krabičky, obsahující záznam celého filmu, jsou malé a lehké jejich přeprava se tak zjednodušuje a zlevňuje. Tím, že jde o jakousi obdobu USB 3 Jak ale říká v rozhovoru Ing.Peprný (viz příloha), bystřejší divák ji pozná z detailů jako jsou ostřejší titulky. 4 Vetter, Dennis: Neviditelná proměna. Kdo si všímá digitalizace. Cinepur.2012, č. 83, s

10 flash disku, 5 lze premiérový film rychle překopírovat na množství nosičů, které se pak mohou souběžně dostat do distribuce. Na rozdíl od filmových pásů, jež bylo třeba (v relativně velkých krabicích) po promítání převážet k dalším provozovatelům, digitální nosič filmu může být v konkrétním kině libovolně dlouho, aniž by tím znemožnil promítání téhož snímku v jiném kině. Další kina mohou mít týž snímek současně. Na druhé straně samo disponování nosičem k promítání nestačí, je třeba, aby distributor poskytnul tzv. klíč (KDM, Keydeliverymessage), který jeho promítání (v určitém množství projekcí) umožní. DCP nosič je totiž zabezpečen tak, že jej nelze přehrát na jiném zařízení, než pro které bylo určeno a ve sjednaném (zaplaceném) počtu projekcí. Stačí ovšem opětovné zaslání klíče a je možno film opět promítat. KDM je softwarový soubor, mailem (či přenosným médiem) distribuovaný, který nese informaci o kině, jeho serveru s vymezení počtu i termínů projekcí Digitální kopie se užíváním nepoškozuje, je tudíž stejně kvalitní i po nekonečném počtu projekcí. Při zavedení klíče může systém obsluhovat víceméně laik; není tedy třeba zvlášť kvalifikovaný promítač. Svoji odbornost promítač analogového filmu obvykle dosvědčoval při výměně cívek (jeden celovečerní film je na několika 6 cívkách a projektory musí být proto dva, aby další díl hladce naběhl a divák změnu cívek nepostřehnul). Tato operace samozřejmě u digitalizovaného záznamu odpadá. Také může odpadnout nutnost zasílat hlášení distributorovi, neboť to systém umí sám o sobě. 7 Potvrzuje se obecné pravidlo, že u moderních technologií pro záznam a přenos reprodukovaného obrazu a zvuku, klesají požadavky na kompetenci obsluhy. Je tedy zřejmě, že jakkoli se hlavní výhodou digitalizace zdá být garantovaná technická kvalita produkce, je zde také řada výhod týkajících se provozu zařízení, systému distribuce i požadavků na kompetence uživatelů. Distributorům přináší digitalizace velké úspory při zhotovování distribučních kopií. I když po nástupu digitální projekce klesla cena filmové suroviny, náklady na vytvoření klasického filmového pásu jsou stále několikanásobně vyšší než na zhotovení kopie digitální. Vlastně je výroba další kopie filmu jen cenou za další DCP nosič; tím, že film na HDD může rotovat po všech kinech v předstihu a ta si je mohou nahrát do svého serveru a poslat dál, je možné při velmi nízkých nákladech premiérovat film v jeden den třeba ve všech digitálních kinech najednou. Klesající ceny digitalizovaných kopií 5 O profanaci svátostného charakteru filmové projekci píše Vetter (2012), který mj. zmiňuje, že k uchování DCP kopie pro 90 min film stačí 80 GB volného místa na počítači. 6 Obvykle jde o šest svitků na jeden film, tedy o dva přepravní boxy (vážící kg), které putují poštou nebo po železnici od kina ke kinu. 7 Po projekci provozovatel kina nahlásí tržby a počty návštěvníků distributorovi filmu. 10

11 vedou k předpokladu, že se do kin může dostat i řada filmů, které by byly jinak šířeny pouze na DVD např. dokumenty, nezávislá tvorba a další krátké filmy. Ze strany distributorů je tak vyvíjen velký tlak na přechod k digitálním kopiím DCP. Hlavní důvody, proč se velcí světoví distributoři rozhodli přistoupit k digitální projekci obrazu a zvuku lze tedy shrnout následovně: - úspora finančních prostředků - kvalita filmové projekce - dostupnost filmů - ochrana před pirátstvím - rozmanitost programové nabídky Digitalizovaná projekce znamená, že lze divákům v kvalitě kinu přiměřené (což se týká hlavně světelného výkonu a ostrosti obrazu) promítat i další obsahy (které by pravděpodobně nemohly být natočeny na 35mm film). Digitalizovaným kinosálům se tak otvírá možnost prostředkovat vedle celovečerních filmů i alternativní programy (přímé přenosy opery, populární hudby, divadelních představení, sportovní přenosy, amatérská a lokální tvorba, videoart, vzdělávací pořady, dokumenty atd.). V České republice ovšem takový alternativní obsah nabízí pouze společnost Aerofilms. 8 Jak jsem již zmínil, způsob distribuce umožní nasazení filmu ve více kinech zároveň, což pomůže menším kinům, do nich by jinak doputoval premiérový film mnohem později, než do velkých městských kin (multiplexů). Sníží se rovněž možnost pirátství, neboť pirátská kopie se může rozšířit až poté, co kina film odehrají. To se v digitalizovaném provozu odehraje v krátkém čase ve většině kin najednou. Dnes je častým jevem, že než menší kino obdrží kopii filmu, lze jej již stáhnout z internetu. Digitální záznam je chráněn proti nelegálnímu kopírování a to na více úrovních. Již zmíněný klíč (KDM) nepovolí jinou projekci, než pro kterou je určen. Digitální kopie ve standardu 8 Tato česká distribuční společnost vzešla ze spolupráce a rozšířené aktivity dvou pražských artových kin, Aera a Světozoru. Aerofilms se podle vyjádření na vlastních webových stránkách ( orientuje na hodnotné a atraktivní hrané i dokumentární filmy, které chce distribuovat v kinech, nabízet na DVD či nabízet TV vysílání. K výhodám tohoto distributora pro jednání s kiny patří jeho důvěrná znalost artového prostředí a publika. V alternativním programu figurují záznamy koncertních a divadelních vystoupení, opery, klasického baletu apod. z českých i mezinárodních prostředí ( Aerofilms půjčuje také DVD. 11

12 DCI jsou zašifrované a obsahují watermark (v obrazové informaci jsou jako určitý vodoznak skryté informace o původci kopie filmu lze tedy dohledat zdroj kopírování). V neposlední řadě přináší digitalizace opětovně do jedno-sálových kin kinoreklamu. Když se totiž návštěvnost začala přelévat do multikin, zadavatelé reklamy logicky přesunuli svoji reklamu do těchto vícesálových kin. Ta si časem sama začala vytvářet reklamu. Nyní se rýsuje možnost návratu reklamy do kamenných, což může zase přispět k zisku z projekce a pomoci kinům v konkurenci multikin. Negativa digitalizace Technologická a provozní výhodnost digitalizace kinematografie je tedy zcela jednoznačná. Je otázkou, zda sebou taková kvalitativní změna nese i nějaké nevýhody a v jaké oblasti je lze spatřovat. Zřejmým negativem je nutnost investovat nemalé prostředky do digitální technologie což je zásadní aspekt této změny. Jde o celý obrazový řetězec (digitální projektor, kino-server a příslušenství), často je ale třeba zmodernizovat i zvukový systém na standard CDI. Tím ekonomická náročnost nekončí. Podle Petra Vítka lze předpokládat i vyšší náklady na pozáruční opravy oproti 35mm technologiím a obecně kratší životnost digitálních projekčních zařízení. Dále je tu také jistá nutnost přeškolení zaměstnanců na nové postupy práce, - jak jsem už ale zmínil, nižší požadavky na kompetenci obsluhy znamenají, že práci promítače může zastat i narychlo zaškolená pracovní síla. Tak jako automatizace pracovní činnosti obecně, také digitalizace projekce v kinech vede ke snižování počtu zaměstnanců. Místo kvalifikovaného promítače (s atestací nabytou ve zvláštním kurzu) může být přijat brigádník, jehož postačující odbornou dispozicí je vcelku běžná zkušenost s prací na počítači. 9 To je sice ekonomické pozitivum, ale na straně druhé to představuje i skrytý negativní aspekt a jisté ochuzení společnosti; lidí se znalostmi a schopnostmi potřebnými pro obsluhování promítačky pro formát 35mm bude ubývat. 9 Jak ovšem vyplynulo z rozhovorů, kvalifikačním předpokladem je tu spíše znalost angličtiny, neboť pokyny k promítání přicházejí v angličtině (viz rozhovor s Ing. Dušanem Peprným). Zapojování brigádníků bylo nicméně zmíněno v rozhovorech jak s Ing. Peprným, tak s Radkem Pernicou. 12

13 Digitalizace nepochybně znamená hrozbu pro velké množství jednosálových kin; ta kina, která nedosáhnou na dotace a nebudou mít dostatek prostředků na nákladnou technologii, dříve či později zaniknou. Lze předpokládat, že se to bude týkat kin spíše v malých obcích. Je otázka, zda to pro tyto obce bude znamenat výraznější ochuzení kulturního života (leckde není problém zajet si na čerstvě uváděný premiérový film do většího města, nebo se dostat k DVD nosičům). Na druhé straně, je možná ziskem pro takovou obec, pokud se uvolní sál pro tradičnější či aktivnější formy kultury či zábavy, plesy apod. Obavy jsou vyslovovány také ve vztahu ke starším filmům, především tzv. Zlatému fondu české kinematografie, ale i ke starším klasickým filmům obecně. Samozřejmě je po přechodu na digitální technologie nebude možno promítat. Digitalizaci starších filmů je ovšem věnována velká pozornost (k technickým aspektům, zejména DRA, viz níže). Lze se domnívat, že drahé a náročné bude restaurování opotřebených a velmi starých filmů, ale samotné kopírování (jemuž se věnuji níže) nebude tak nákladné 1.1. Technické standardy digitalizace Pochopitelná potřeba koordinace vedla hlavní americká studia 10 k počinu známému pod zkratkou DCI (Digital CinemaIniciative), tedy k pokusu vyjednat a sjednotit pravidla přechodu ze systému 35mm na digitální systém. 11 V roce 2005, tj. tři roky po založení, předložila tato mocná sedmička hollywoodských studií první 12 vypracovaný soubor požadavků nazvaný DCI specification, který se měl stát společným standardem pro digitalizaci s předpokladem, že na ni přistoupí nejen další filmové společnosti ale i všichni distributoři a provozovatelé kinosálů. Kina, jejichž systémy odpovídají specifikaci DCI, jsou označována jako D-cinema. 13 Jakkoli je DCI jenom návrhem, stal se natolik vlivným doporučením, že mu ti, kdo stojí o fungování v digitalizované kinematografii nemohou odolat a orientují se podle jeho specifikací. Ty jsou ovšem vedeny zájmem zajistit jednotnou a vysokou úroveň technického výkonu, spolehlivosti a kontroly kvality. 14 Na tento 10 Skupinu hlavních amerických filmových společností, tzv. majors, tvoří: Disney, Fox, Metro-Goldwyn-Mayer (MGM), Paramount Pictures, Sony Pictures Entertainment, Universal Studios a Warner Bros.Studios. 11 DCI a DCSS (Digital Cinema System Specification) lze nalézt na stránkách: 12 Tato norma je každoročně aktualizována, aktuální specifikace jsou též na: 13 Vedle toho byl zaveden koncept E-cinema pro kina digitalizovaná, ale pod úrovní DCI specifik, jež umožňují levněji provozovat digitalizovanou projekci z různých nosičů (DVD, Blue-Ray příp. VHS, BETACAM). Jde o formu přechodu k digitalizaci projekce, jejíž uplatnění se do budoucna posouvá zejména do oblasti doplňkových, alternativních obsahů v programech kin. 14 vizhttp:// 13

14 americký podnět musela Evropa zareagovat. Digitalizace zdá se být perspektivně výhodná pro všechny. Evropská unie K tradičnímu postoji 15 evropských států ovšem patří hájení vlastního mediálního prostoru z důvodů nejen ekonomických, ale ještě spíše z důvodů kulturně-politických. Jestliže je film v USA vnímán vesměs jako záležitost ekonomického podnikání, v Evropě je silný vztah ke kulturnímu a edukačnímu potenciálu filmové produkce. Evropa se proto zabývá programovou podporou evropského filmu na nejvyšší úrovni. V roce 2008 na zasedání Rady Evropské unie vystoupila ustanovená expertní skupina, která poukázala na nutnost podpořit digitalizaci kin z veřejných zdrojů (sice na úrovni národních států ale koordinovaně). 16 Standardy DCI byly, nicméně, z pochopitelných důvodů akceptovány jako technická norma i v Evropě (i když se může Hollywood některým Evropanům jevit jako synonymum americké komerční zábavy, bez jeho produkce by evropská kina zela po většinu času prázdnotou). 17 Materiál Ministerstva kultury ČR z dubna zmiňuje příklady přístupu v zahraničí. Určitá specifika má Francie s řadou institucí podporujících domácí kinematografii Aktéři technické realizace digitalizace kin v ČR AV MEDIA Na zavádění nové technologie do kin se v ČR podílí zhruba desítka firem, jako je např. ALTEI, D-Cinema, s.r.o., XCData, KES, CINE servis aj 19. Asi nejvýraznějším subjektem provádějícím digitalizace kin v České republice je firma AV MEDIA. Tato velká společnost založená již v roce 1992 podniká v oblasti prezentační, projekční a audiovizuální techniky. 15 Vacková (2013) připomíná iniciativu z 20. let minulého století, nazvanou Film Europe, jež usilovala (ovšem v podmínkách němého filmu) - formou kvót stanovující poměr domácích filmů vůči americkým, bránit evropský film před expanzí Hollywoodu. 16 Českou republiku na jednání ( ) zastupoval tehdejší ministr kultury Václav Jehlička (MK ČR: Digitalizace kin v ČR. Informace o přechodu na digitální projekci obrazu a zvuku.; duben 2009.). 17 Petr Vítek zmiňuje v rozhovoru pro Respekt ze dne francouzskou normu AFNOR, jež přebírá a zjednodušuje část DCI požadavků, s tím, že ale celosvětově relevantní není (mají-li hrát filmy od majors, musí ale francouzská kina splnit požadavky DCI. Jinak digitální kopii nedostanou) MK ČR: materiál nazvaný Digitalizace kin v ČR. Informace o přechodu na digitální projekci obrazu a zvuku.; duben Soupis výrobců projektorů a výrobců serverů je součástí Materiálu MK (MK ČR: materiál nazvaný Digitalizace kin v ČR. Informace o přechodu na digitální projekci obrazu a zvuku.; duben

15 Její nabídka služeb 20 zahrnuje vedle široké škály produktů, projektové činnosti, zaškolování personálu i kompletní servis instalovaných zařízení. AV MEDIA se v České republice podílela na digitalizaci 290 sálů 21. Podle údajů, jež na svých stránkách firma zveřejňuje, je v České republice k lednu 2016 celkem 464 digitalizovaných kin. Na svoji digitalizaci ještě čeká dalších 300 kin; ale vzhledem k tomu, že řada z nich jsou menší kina, na vesnicích a maloměstech, je jisté, že většina z nich nebude mít na modernizaci projekce prostředky. Předpokládáme tedy, že digitalizací projde ještě odhadem 100 sálů, říká na stránkách firmy Miloš Tourek ze společnosti AV MEDIA. AV MEDIA nabízí projektory ve standardu DCI renomovaných výrobců jako je: CHRISTIE, Barco, NEC, SONY Digital; jde o specializované projekční systémy umožňující projekci 2D i 3D filmů. Projektory jsou dodávány buď ve vysokém rozlišení 2K nebo ultra-vysokém rozlišení 4K. 22 Projektory zmíněných dodavatelů vyhovují nárokům na kvalitu obrazu, zejména pokud jde o vysoké rozlišení, ale i věrné podání barev v celém spektru či kontrastní poměr Finanční náročnost digitalizace kin V procesech digitalizace leží asi největší zátěž (finanční i rozhodovací) na provozovatelích kin. Jejich obavy z velké investice a její návratnosti ještě prohlubují pochybnosti o přiměřenosti vznášených nároků na vybavení (DCI). Zkušenost s rychlým vývojem techniky (a poklesem její ceny), mohou vést k odkladům digitalizace. Potřeba vysoké kvality je ovšem zřejmá nejde přitom jen konkurenci multiplexů; pokud by domácí kina (homecinema) byla na vyšší či srovnatelné technické úrovni, jednosálová kina by jim nedokázala konkurovat. Provozovatelé kin jsou pod tlakem produkčních a distribučních společností, jejichž ekonomické strategie vyžadují, aby kina vlastnila digitální technologii pro 3D a úroveň, pokud možno 4K. Přechod k digitálním kopiím DCP (Digital CinemaPacket) je pro ně důležitý, protože dnešní strategie počítá s premiérovým nasazením velkého množství kopií do premiérových kin. 23 vytvářejí distributoři, kteří výrazně ušetří při výrobě filmových kopií. 20 O nabídce společnosti lze získat přehled na stránkách: K má rozlišení 2048x1080 pixelů a 4K má rozlišení 4096 x 2160 pixelů 23 Epstein, Edward, Jay (2011): (Ekonomika Hollywoodu. Skrytá finanční realita v pozadí filmů. MF, Praha. 15

16 Podstatnou úlohu hrají investoři, přesněji řečeno zprostředkovatelé (dodavatelé) technického vybavení digitálních kin. Náklady se dále odvíjí od dalších veličin např. od velikosti sálu (výkon projektoru) a počtu sedadel (počet brýlí). Z této ceny připadnou cca 2/3 na základní digitalizaci (tj. 2D obsah) a 1/3 na 3D nadstavbu a alternativní obsah (satelitní přenosy). Další přibližně 1 milion Kč stojí digitální zvuk. Skrytou položkou digitalizace je nutnost převést starší české filmy (Zlatý fond české kinematografie) na digitální formát systémem tzv. DRA (digitálně restaurovaná autorizát). Klasické filmy jsou při této příležitosti restaurovány, zbaveny nečistot, škrábanců apod. Snímku je přitom navrácena původní barva, která se časem opotřebovala, změnila. Celý proces digitalizace je sledován restaurátorem, který dbá na to, aby nevznikalo nové dílo, ale pouze bylo navráceno do původního stavu. I tak je ovšem otázka, zda dílo nepřichází o svoji autentičnost, je-li z něj odečten čas, odstraněny všechny vlivy, jež o něm vypovídají. Je to otázka určité etiky nebo filosofie omlazování. 2. Role státu při digitalizaci české kinematografie V České republice jsou asi oproti staré Evropě ve věci podpory kinematografie stanoviska asi méně jednotná. Na jedné straně jsou zastánci filmové kultury, kteří argumentují tím, že film nemůže vznikat bez podpory státu a ti mohou poukazovat na podporu, jež se filmu dostává v jiných, štědřejších zemích a konečně i na přínos národní kinematografie pro stát v řadě aspektů neekonomických. Na druhé straně představitelé liberální politiky jsou přesvědčení, že film je odvětví průmyslové produkce jako každé jiné (nebo umění jako každé jiné), jež se má o sebe postarat samo. Zdá se ale, že posun je spíše ve smyslu kultury; podpora českého filmu by vládě připadala žádoucí, pokud by mechanismy podpory české kinematografie byly dostatečně transparentní Právní úprava procesu digitalizace v ČR Ve všech evropských zemích stát kultivuje film pomocí tří základních filmových institucí fondu, archívu a filmového centra. V České republice mají zmíněné instituce nelogické a vzájemně nesouměřitelné institucionální i finanční postavení. 16

17 a) Státní fond kinematografie je spravován ministerstvem kultury ale financován odvody z výnosů filmového průmyslu b) Národní filmový archív je příspěvkovou organizací (jedinou v oblasti filmu) s rozpočtem v řádu desítek miliónů a mnoha desítek zaměstnanců c) České filmové centrum, které spravuje Česká filmová komora o.p.s. jakožto neziskovou činnost. Činnost ČFC je financována z prostředků asociace producentů v audiovizi a grantů. 24 Kultura je nedílnou a významnou součástí každého státu. Důležitým právním předpisem, který upravuje roli státu v kulturní sféře je zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů. Tento zákon upravuje jak povinnosti při výrobě a zpřístupňování kinematografických či jiných audiovizuálních děl, tak postavení a činnost Národního filmového archivu a Státního fondu kinematografie, jeho financování, poskytování projektů v oblasti kinematografie a pobídek filmového průmyslu. Tento zákon se vztahuje pouze na audiovizuální díla, která jsou určena ke zpřístupňování veřejnosti za úplatu. Zákon 496/2012 Sb. upravuje základní pojmy následovně: Kinematografické představení definuje zákon jako zpřístupnění audiovizuálního díla veřejnosti v kině nebo podobným způsobem. Kinematografické dílo je audiovizuální dílo určené ke zpřístupňování veřejnosti prostřednictvím kinematografických představení, přičemž za kinematografické dílo nelze považovat reklamu. Výrobce je v zákoně 496/2012 Sb. definován jako osoba, která je držitelem, nebo jedním z držitelů oprávněným k užívání audiovizuálního díla, včetně autorských děl a uměleckých výkonů v něm audiovizuálně užitých a zároveň má tato osoba práva výrobce zvukově obrazového záznamu k záznamu audiovizuálního díla nebo podíl na těchto právech. Koproducent je v zákoně definován jako každý z výrobců v případě, že je více výrobců téhož audiovizuálního díla. Distributorem se rozumí osoba, která při svém podnikání (v rozsahu oprávnění od držitelů práv k užití audiovizuálního díla) vyrobí nebo nechá vyrobit rozmnoženiny za účelem jejich rozšiřování, pronájmu nebo půjčování, a tyto rozmnoženiny také dále rozšiřuje, pronajímá 24 Uldrichová, Helena: Přiblíží se česká kinematografie standardům platným v EU? Cinepur 2006, č. 47, s

18 nebo půjčuje. Distributor také poskytuje třetím osobám oprávnění k užití audiovizuálního díla na území České republiky, tzn., že poskytuje záznam audiovizuálního díla prostřednictvím audiovizuální mediální služby nebo televizním vysíláním. Distributorem může být zároveň výrobce nebo jeden z koproducentů českého audiovizuálního díla, zabývá-li se touto činností. Pořadatelem kinematografického představení je osoba, která na své náklady a odpovědnost pořádá kinematografické představení. Pojem audiovizuální dílo je definován v Autorském zákoně v 63 následovně: Audiovizuálním dílem je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně užitých, ať již zpracovaných, či nezpracovaných, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem. 25 Zpracovat dílo a zařadit je do díla audiovizuálního lze jen se souhlasem autora Ministerstvo kultury České republiky Ministerstvo kultury České republiky je ústředním orgánem státní správy pro oblast kultury. Do jeho působnosti spadá mimo dalších oblastí, jako je např. umění, věci tisku, věci církví a provádění autorského zákona i výroba a obchod v oblasti kultury. Kinematografie je nejen účinným prostředkem k ovlivňování a výchovnému působení na lidskou populaci napříč všemi generacemi, ale rovněž kulturní hodnotou, která nám poskytuje svědectví o naší minulosti i o stavu naší společnosti. Ministerstvo kultury vypracovalo v říjnu 2010 koncepci podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu Tuto koncepci vláda v prosinci 2010 schválila. V preambuli tohoto dokumentu je uvedeno, že cílem Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu je posílit a uchovat hodnoty české filmové kultury, rozvinout český filmový průmysl a učinit jej konkurenceschopným v mezinárodním měřítku vzhledem k jeho značnému potenciálu v oblastech přístupu ke kultuře, hospodářského rozvoje a vytváření pracovních míst. Cílem je také vybudovat fungující 25 Autorský zákon zákon č.121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a změně některých zákonů 18

19 systém finanční a státní podpory, vytvořit právní zázemí, které by sloužilo k těmto účelům a bylo v souladu s předpisy EU Státní fond kinematografie Státní fond kinematografie (dále jen Fond) je zřízen 9 zákona o audiovizi. Současně se v 8 v přechodných ustanoveních téhož zákona zrušuje původní Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a Fond se stává jeho právním nástupcem. Fond je státním fondem, který je příslušný hospodařit s majetkem České republiky. Podrobnosti o činnosti, vnitřní organizaci, hospodaření Fondu a poskytování podpor kinematografie a poskytování filmových pobídek stanoví statut Fondu. Nadřízeným správním orgánem Fondu je Ministerstvo kultury České republiky. Ministerstvo předkládá návrh rozpočtu Fondu vládě, která jej schvaluje. Podporu kinematografie z Fondu je možné mimo jiných okruhů, jako je např. vývoj, výroba, distribuce, propagace, publikace kinematografického díla a další poskytnout též na projekt v oblasti technického rozvoje a modernizace kinematografie např. na digitalizaci kina. Prostředky Fondu na podporu kinematografie se poskytují žadatelům jako dotace nebo jako dotace s podílem na zisku. V případě dotace s podílem na zisku se prostředky poskytují jako nenávratné s tím, že ve smlouvě je sjednáno zvláštní ustanovení o podílu Fondu na zisku z projektu. Fond vyhlašuje dotace nejméně 4 x ročně. Při podání žádosti musí žadatel splnit předepsané formální i věcné náležitosti. Při nesplnění požadovaných náležitostí je žádost zamítnuta a dotace není poskytnuta. Z důvodu veřejné informovanosti a průhlednosti přidělování dotací Fond eviduje žadatele, žádosti a poskytnuté podpory kinematografii, a to po dobu 3 let od pravomocného rozhodnutí o podpoře kinematografie způsobem umožňujícím dálkový přístup tak, aby informace byla dostupná každému. Z výročních zpráv Státního fondu kinematografie o poskytování informací podle zákona č. 106/1999., o svobodném přístupu k informacím vyplývá, že v roce 2013 nebyla podána ze strany veřejnosti žádná žádost o informaci, zatímco v roce 2014 bylo podáno 6 žádostí. 26 MK ČR: materiál nazvaný Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu ; listopad

20 Poskytování podpory kinematografie je jednou z oblastí, kterou upravuje zákon o audiovizi č. 496/2012 Sb. V zákoně jsou vymezeny okruhy, na které je možno poskytnout podporu kinematografie z Fondu. Podporovanými oblastmi jsou: a) vývoj českého kinematografického díla, b) výroba českého kinematografického díla, c) distribuce kinematografického díla, d) projekt v oblasti technického rozvoje a modernizace kinematografie, e) propagace českého kinematografického díla, f) publikační činnost v oblasti kinematografie a činnost v oblasti filmové vědy, g) zachování a zpřístupňování národního filmového dědictví, h) vzdělávání a výchova v oblasti kinematografie, i) filmový festival a přehlídka v oblasti kinematografie, nebo j) ochrana práv ke kinematografickým dílům a jejich záznamům. 27 Statut Fondu stanoví výši prostředků, zejména odhad celkových výdajů Fondu za jeden kalendářní rok, a také výdaje v jednotlivých okruzích v návaznosti na jednotlivé výzvy. Dále Fond stanovuje uznatelnost nákladů a způsob prokazování nákladů. Prostředky Fondu na podporu kinematografie se poskytují jako dotace nebo dotace s podílem na zisku Národní filmový archív Národní filmový archiv (NFA) je příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky. Jeho činnost je upravena v zákoně č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi), a řídí se současně zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je specializovaným archivem pro audiovizuální archiválie. V rámci šíření filmové kultury prostřednictvím nových technologií spolupracuje s českými i zahraničními kulturními institucemi. 27 Zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi) 20

21 Vede evidenci a archivuje umělecká díla - podle výše zmíněného zákona o audiovizi je povinností výrobce kinematografického díla i distributora oznamovat Národnímu filmovému archívu každé dílo, které bylo zpřístupněno veřejnosti v České republice, oba ve stejném termínu, a to vždy do 31. ledna následujícího po kalendářním roce, v jehož průběhu bylo kinematografické dílo zpřístupněno veřejnosti v České republice. V roce 2015 se na parcele stávajících depozitářů archivu ze 70. a 90. let v obci Hradištko u Prahy začal stavět nový depozitář Národního filmového archivu. Uskladněna zde bude v budoucnu barevná produkce československé i české kinematografie od 50. let do současnosti, ale též některé cenné černobílé filmy, plakáty a fotografie, např. kolekce Jana Kříženeckého, průkopníka české kinematografie z přelomu 19. a 20. století, první vědecké filmy, sbírky české avantgardy a dokumentů a reklam firmy Baťa nebo snímky Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Kromě filmů se do depozitáře přestěhují i písemnosti, plakáty a skleněné fotografické negativy. Uložen zde bude i záznam procesu s Miladou Horákovou, který je kulturní památkou. Stavba moderních prostor archivu přijde na více než sto šestnáct milionů korun. Bude mít tři patra - jedno nadzemní a dvě pod povrchem, ta pomohou udržet ideální vlhkost a teplotu pěti stupňů pod nulou, podmínky, které zabrání zkracování životnosti uložených materiálů. Kromě prostor k ukládání až 100 milionů metrů filmového materiálu vznikne v budově i laboratoř, která bude staré snímky převádět do digitální podoby. Výhodou bude to, že se snímky nebudou muset nikam převážet. Po ukončení stavby bude trvat ještě celé jedno desetiletí, než bude kvůli nutné aklimatizace možno obrovské množství filmového materiálu v depozitáři uložit Odbor médií a audiovize Odbor médií a audiovize plní úkoly ministerstva jako ústředního orgánu státní správy pro oblast audiovize, rozhlasového a televizního vysílání, tisku a jiných informačních prostředků. Ve své působnosti vykonává mimo mnoha dalších úkolů následující činnosti: - sleduje stav kultury v oblasti médií a audiovize, - plánuje a zajišťuje propagaci české audiovize na mezinárodních festivalech a 21

22 akcích obdobného charakteru v České republice a v zahraničí, a to ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie, - ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie zabezpečuje prezentace zahraniční kinematografie v České republice, - je gestorem členství České republiky v mezinárodním fondu Eurimages a v programech Evropských společenství MEDIA, V neposlední řadě Odbor médií a audiovize vykonává funkci nadřízeného správního orgánu Státního fondu kinematografie Mezinárodní instituce V Evropě existují organizace a instituce, zaměřené na podporu kultury obecně a na podporu kinematografických děl. Nejvýznamnější podporu poskytují kinematografickým dílům program Kreativní Evropa Media a Fond Eurimages, které se zaměřují na podporu uměleckých děl jednotlivých států Evropy Fond Eurimages Již v roce 1989 byl v rámci Rady Evropy založen fond na podporu evropské kinematografie, pojmenovaný Eurimages. 28 Fond, který sídlí ve Štrasburku, dnes sdružuje 47 členů; Česká republika se stala jeho členem k Koordinátorem je na české straně Oddělení médií a audiovize při Ministerstvu kultury České republiky. Hlavní smysl této nadace byl vymezen jako podpora evropské audiovizuální produkce a podpora spolupráce mezi kinematografiemi evropských zemí, tj. koprodukce. Činnost fondu je financována z příspěvků jednotlivých členských států a nejvíce finančních prostředků jde na právě na podporu koprodukce - téměř 90%. Podpora je směřována do čtyř okruhů: a) Koprodukce b) Distribuce c) podpora kin/promítání d) digitalizace

23 V rámci digitalizace Fond Eurimages podporuje výrobu digitálních masterů určených pro promítání v digitálních kinech. O podporu mohou žádat výrobci filmů, jakmile mají k dispozici zkušební kopii filmu. Dále mohou žádat i producenti v případě, že dílo bylo vyrobeno a uvedeno do distribuce před několika lety, ale dosud nebylo digitalizováno. Podpora ze strany Fondu Eurimages může činit až 80% celkových nákladů na digitalizaci do maximální výše eur. Podpora je nevratná dotace, žadatel ji nemusí vracet. Reálné průměrné náklady na digitální intermediát (digitální soubory, které jsou výsledkem skenování zdrojového materiálu filmu) se pohybují v relaci až eur Program Media Cílem programu Media je podpora, šíření a propagace evropské filmové a televizní tvorby. Program Media vznikl v roce 1991 a je realizován v pětiletých až sedmiletých obdobích, kdy finanční podporu může získat každá organizace, která splní stanovená kritéria pro jednotlivé období. Česká republika přistoupila k členským zemím programu Media v roce 2002 a na území České republiky je provozována kanceláří Media Desk se sídlem v Praze. Rozpočet na poslední ukončené sedmileté období od roku 2007 do roku 2013 činil cca EUR. Aktuálně je dílčí program MEDIA součástí současného programu Kreativní Evropa MEDIA, který byl zahájen 1. ledna 2014 a potrvá do konce roku Rozpočet činí EUR, což je 56 % z celkového rozpočtu programu Kreativní Evropa (1,462 mld. EUR). Zapojeny jsou všechny členské státy Evropské unie + Island, Norsko a Bosna a Hercegovina a legislativní úpravou je NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1295/2013, v jehož úvodu je stanoveno, že: Mnozí provozovatelé malých kin, zejména jednosálových, se stále potýkají s digitalizací kvůli vysokým nákladům na digitální vybavení. Ačkoli kultura přednostně spadá mezi 23

24 pravomoci členských států, a ty by tudíž měly tuto otázku i nadále řešit na vnitrostátní, regionální a místní úrovni, existuje i možnost financování z programů a fondů Unie, zejména těch, které se zaměřují na místní a regionální rozvoj. 29 Následně jsou stanoveny dílčí priority a opatření na podporu programu Média: 1. Priority v oblasti posílení kapacity evropského audiovizuálního odvětví za účelem nadnárodního fungování jsou tyto: a) snadnější získávání a zdokonalování dovedností a schopností profesionálů v audiovizi a rozvoj sítí, včetně používání digitálních technologií s cílem zajistit přizpůsobení se vývoji na trhu, testování nových strategií budování publika a testování nových obchodních modelů Program Média podporuje mimo dalších oblastí...rozvoj komplexní škály vzdělávacích opatření, která podporují získávání a zdokonalování dovedností a schopností profesionálů v audiovizi, sdílení znalostí a iniciativ pro vytváření sítí, včetně zapojení digitálních technologií Státní podpora digitalizace kin Česká republika se na úrovni Ministerstva kultury a jím zřízených institucí zabývá finanční podporou kinematografie a je připravena podpořit digitalizaci kin. Digitalizace kin znamená nahrazení či doplnění klasických 35mm filmových projektorů v kinech digitální technologií a zároveň změnu zavedených způsobů distribuce. Kvalita digitálního promítání je srovnatelná s promítáním z 35mm, digitální kopie navíc nepodléhá mechanickému opotřebení a její kvalita tedy zůstává konstantní. Digitální projekce přinesou v budoucnu úspory zejména při výrobě kopií a jejich distribuci. Na přechodné období, kdy bude ještě souběh klasických 35mm kopií a již nových digitálních nosičů, je však 29 předpis EU nazvaný Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 1295/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí program Kreativní Evropa ( ) 30 tamtéž 31 tamtéž 24

25 třeba počítat s vyššími náklady v oblasti distribuce. Úspora se objeví až v okamžiku, kdy bude distribuce probíhat z větší části na digitálních nosičích. 32 Digitalizace tak umožňuje narovnání konkurenceschopnosti malých lokálních kin, která v minulosti musela čekat na dodání atraktivního titulu řadu týdnů, a nemohla tak soutěžit s multiplexy ve větších městech. Digitalizace může vést k rozvoji lokálních a regionálních kulturních aktivit jako celku Modely financování digitalizace kin V České republice se proces financování digitalizace od počátku odehrával ve třech možných modelech. a) model - VPF a integrátor Tento systém zavedla velká nadnárodní studia z důvodů urychlení procesu digitalizace. VPF (VirtualPrintFee) je příspěvek producenta na financování nákladů kina na pořízení technologie D-Cinema. Tento příspěvek představuje určitou část prostředků, které producent nebo distributor ušetří za kopie, které už díky digitální technologii nemusí vyrábět. Producent zpravidla tento příspěvek neposkytuje kinům přímo, ale prostřednictvím "integrátora", což je společnost financující technologii kin systémem podobným leasingu. Nevýhodou tohoto modelu je prakticky nedostupnost pro jednosálová kina, protože ta nemají k dispozici 35mm kopii na neomezenou dobu, takže převodem na digitální technologii ji nelze ušetřit b) model - obecní a krajské rozpočty Při digitalizaci kin v jednotlivých oblastech České republiky hrály a hrají významnou roli i obce, statutární města a krajské úřady, které formou přímé podpory přispívají jednotlivým kinům podle jejich místní příslušnosti jde však o nejasné a nepravidelné zdroje, které jsou významně limitovány rozpočty a rovněž politickou vůlí jednotlivých orgánů státní správy. Každé kino tak může při stejné potřebnosti být příjemcem výrazně odlišného příspěvku. Současně však jednotlivé obce, městské části, města a kraje mohou v rámci finančních prostředků, které jsou jim poskytovány státem na oblast kultury, přispívat např. i na digitalizaci kin ve svých regionech. c) model podpora Státního fondu kinematografie 32 MK ČR: materiál nazvaný Digitalizace kin v ČR. Informace o přechodu na digitální projekci obrazu a zvuku.; duben

26 Jako nejvhodnější a nejtransparentnější způsob financování digitalizace kin se jeví podpora prostřednictvím dotací ze Státního fondu kinematografie, který si stanovuje v rámci všech podporovaných okruhů v oblasti kinematografie za cíl poskytovat finanční podporu také na technický rozvoj a modernizaci kin, včetně nových technologií. K případnému dofinancování je však nezbytná účast dalších státních subjektů (obce, městské části, statutární města a kraje, včetně jimi zřízených institucí). V letech 2009 až 2012 proběhlo nejvýznamnější a na finanční prostředky nejobjemnější období poskytování dotací na podporu technického rozvoje kin, a to v té době především za účelem digitalizace. Od roku 2013 doposud probíhají prostřednictvím Státního fondu kinematografie jednotlivé výzvy na různé podporované oblasti, a to včetně podpory na technický a technologický rozvoj kin včetně digitalizace výzva č Podpora digitalizace kin v roce Alokace této výzvy (tzn. celkový objem finančních prostředků pro tuto výzvu) činila ,- Kč. Do této výzvy bylo podáno celkem 19 žádostí a všechny dotaci získaly. Průměrná předpokládaná částka na projekt byla nastavena na ,- Kč. V této vlně dotací získalo dotaci na podporu digitalizace i brněnské kino Scala. Alokace byla celá vyčerpána výzva č Podpora digitalizace kin v roce Alokace této výzvy činila ,- Kč. Do této výzvy se o podporu digitalizaci kin přihlásilo 7 projektů, přičemž ve čtyřech případech se jednalo o klasická dosud nedigitalizovaná jednosálová kina, ve dvou případech o dvě nově vznikající kina a v jednom případě o obnovu digitální technologie současně s digitalizací letního kina. V tomto období dochází také k přepisům starších českých filmů do HD (digitalizování díla) z důvodu záchrany filmového dědictví jednalo se celkem o 33 filmů např. Skřivánci na niti, Noc na Karlštejně, S tebou mě baví svět a dalších). Tuto malou digitalizaci provádí sám Státní fond kinematografie ve spolupráci s NFA výzva č Podpora digitalizace kin v roce Alokace této výzvy je ,- Kč. Výzva dosud není ukončena. Aktuálně je přihlášeno 6 žadatelů o dotaci. Celková požadovaná výše podpory je ,- Kč a zbytek ve výši ,- Kč do celkové alokace 6 milionů čeká na další zájemce o dotaci. 26