ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 43Ad 61/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým v právní věci žalobkyně: L. S., bytem x, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne , čj. x I. Žaloba se zamítá. t a k t o : II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se žalobou podanou Krajskému soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své předchozí rozhodnutí ze dne , čj. x, kterým podle 56 odst. 1 písm. a) a 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 155/1995 Sb. ), odňala od žalobkyni invalidní důchod s tím, že podle posudku OSSZ Praha-východ již žalobkyně není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20%. Žalobkyně v žalobě namítla, že napadané rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, protože nebylo přihlédnuto k lékařským zprávám odborných lékařů ani jejím tvrzením, že není schopná fyzické námahy, neboť jí způsobuje velký únavový syndrom a s tím spojené problémy. Žalobkyně je přesvědčena, že její pracovní schopnost poklesla minimálně o 35 %, a navrhla proto soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení a uvedla, že se v předmětné věci jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je napadené rozhodnutí závislé především na odborném lékařském posouzení a navrhla provedení důkazu posudkem příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen posudková komise ).

2 - 2 - Při jednání u soudu žalobkyně nad rámec písemného vyhotovení žaloby zdůraznila, že doposud nebyla vyléčena a jednoroční léčba, která pro ni byla fyzicky i psychicky značně vyčerpávající, nebyla zcela úspěšná, neboť virémie se pouze snížila a hodnoty mají opětovně vzestupnou tendenci. Podle vyjádření lékařů, kteří o žalobkyni pečují, již k použité léčbě není další alternativa. Zdůraznila, že není schopna vydržet 8 hodin v pracovním procesu, má navíc v péči nezletilé dítě, přičemž danou nemoc si nezpůsobila sama, ale jedná se o uznanou nemoc z povolání. Uzavřela, že závěr o poklesu pracovní schopnosti o 20% neodpovídá jejímu zdravotnímu stavu, přičemž nebyla posudkovými lékaři hodnocena individuálně. Ze správního spisu soud ověřil, že zdravotní stav žalobkyně, které byl přiznán invalidní důchod prvního stupně, byl vyšetřen OSSZ Praha-východ, podle jejíhož posudku ze dne , čj. LPS/2015/656-PY_CSSZ, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20% a nejde již v jejím případě o invaliditu prvního stupně s tím, že den zániku invalidity byl stanoven na a jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo stanoveno zdravotní postižení uvedené v kapitole I., položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Na základě tohoto posouzení vydal žalovaný své shora již označené rozhodnutí, kterým žalobkyni od invalidní důchod odňal. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne námitky s tím, že její pracovní schopnost poklesla minimálně o 40%. V rámci řízení o námitkách pak žalovaný nechal zpracovat další posudek (ze dne , čj. LPS/2015/543-NR-STC_CSSZ), který se, pokud jde o míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně i rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotní stavu, shodl s posudkem OSSZ. Žalovaný v návaznosti na to rozhodnutím napadeným nyní projednávanou žalobou námitky žalobkyně zamítl a své prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. )]. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Relevantní právní úpravu v dané věci představuje 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle 56 odst. 1 písm. a) téhož zákona, zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Žalobní námitky vznesené žalobkyní v projednávané věci směřují především do posouzení jejího zdravotního stavu, a proto si soud i v rámci řízení o projednávané žalobě (v souladu s návrhem žalovaného) vyžádal posudek posudkové komise. V této souvislosti je přitom nutno zdůraznit, že pro posouzení projednávané žaloby je určující zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí a případné pozdější změny (zhoršování) jejího zdravotního stavu (na něž upozornila např. při jednání u soudu) jsou ve vztahu k přezkumu napadeného rozhodnutí žalovaného bez významu a mohou být pouze předmětem nového posouzení zdravotního stavu žalobkyně při podání nové žádosti. K výše uvedenému je pak nutno dále uvést, že posouzení toho, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav či posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, je otázkou odbornou a soud si o něm nemůže učinit úsudek sám; tedy sám zdravotní stav žalobkyně nepřezkoumává, ani tak činit nemůže.

3 - 3 - Zdravotní stav a pracovní schopnost pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise ( 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudková činnost předpokládá odborné lékařské znalosti a znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek vypracovaný posudkovou komisí je jedním z důkazů v soudním řízení a soud jej hodnotí podle 77 odst. 2 s. ř. s. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 4 Ads 13/ , čj. 6 Ads 158/ , případně čj. 6 Ads 11/ ). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží. Posudková komise (pracoviště v Praze) vypracovala k žádosti soudu v řízení o nyní projednávané žalobě posudek ze dne , čj. 2016/325-PH, z něhož plyne závěr, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní, neboť v jejím případě nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o nejméně 35 %. Posudková komise tak potvrdila správnost závěrů posudkových lékařů OSSZ i žalovaného. Jak v posudku vysvětlila, k přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně v dubnu roku 2013 s platností na 1 rok došlo pro infekční jaterní onemocnění, zhoršení celkového stavu žalobkyně, virémii s následnou léčbou antivirotiky, únavou, hubnutím, zhoršením jaterních testů a psychickými problémy. Při kontrolní prohlídce v dubnu roku 2014 byl opět konstatován pokles o 35 %, neboť žalobkyně dosud neukončila dvouletou antivirotickou léčbu, jaterní testy se nezlepšily a přetrvávalo nechutenství a psychické obtíže, pro které byla v péči psychiatra. Oproti tomuto stavu však bylo při přezkumu zdravotního stavu žalobkyně v dubnu roku 2015 zjištěno, že ukončila antivirotickou léčbu, zlepšily se jí krevní testy i psychika. Jelikož se celkově zdravotní stav žalobkyně stabilizoval, dospěl žalovaný k závěru, že již pominuly důvody pro hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 35 % a nově pokles stanovil ve výši 20 %. Podle posudkové komise tato kvalifikace odpovídá zdravotnímu stavu žalobkyně, neboť u ní došlo k částečnému zlepšení a stabilizaci zdravotního stavu oproti době, kdy jí byl přiznán invalidní důchod. Její postižení podle přílohy vyhlášky o posuzování invalidity odpovídá bodu 1 b kapitoly I. (lehké funkční postižení, ve fázi imunoaktivní, s lehce zvýšenou biochemickou a histologickou aktivitou, s lehkými komplikacemi, s lehkým poklesem celkové výkonnosti při běžném zatížení), neboť má lehce zvýšenou histologickou aktivitu. Naopak biochemické hodnoty měla žalobkyně v normě. Podle posudkové komise proto pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 20 %. Posudková komise současně vysvětlila, proč u žalobkyně nelze využít možnosti navýšení horní hranice procentní míry poklesu pracovní schopnosti. Ve vztahu k žalobkyní namítanému nesprávnému posouzení jejího zdravotního stavu je třeba zdůraznit, že posudková komise v projednávané věci ve shora citovaném posudku odpovídajícím způsobem reaguje na námitky žalobkyně a především nikterak nezpochybňuje závěry o zdravotním stavu, z nichž žalovaná vyšla v napadeném rozhodnutí. Soud samozřejmě nikterak nebagatelizuje zdravotní postižení žalobkyně, které jí komplikovalo

4 - 4 - a komplikuje možnost pracovního uplatnění, ostatně všechny vypracované posudky shodně konstatují, že u žalobkyně nastal pokles její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jak již nicméně plyne z výše uvedeného, má-li být dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav dostatečný k přiznání invalidního důchodu, musí ve smyslu výše citované právní úpravy dosahovat určité intenzity, kterou však v dané věci k tomu povolané orgány neshledaly. Pokud jde o žalobní tvrzení o nepřihlédnutí k lékařským zprávám odborných lékařů, je k tomu nutno uvést, že žalobkyně nijak nespecifikovala, jaké lékařské zprávy dle jejího názoru žalovaný pominul, k žalobě rovněž žádné takové zprávy nepřiložila. Jak přitom plyne z citovaného posudku, posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci ošetřujícího lékaře včetně odborných nálezů, ani u jednání posudkové komise pak žalobkyně žádné další lékařské nálezy nepředložila ani neoznačila. Soud považuje citovaný posudek posudkové komise za úplný, celistvý a přesvědčivý. Posudková komise odpovídajícím způsobem odůvodnila změnu zdravotního stavu žalobkyně oproti době, kdy jí byl přiznán invalidní důchod prvého stupně, i hodnocení poklesu pracovní schopnosti na dolní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí. Za těchto okolností proti nemohl soud námitku žalobkyně o nesprávnosti posouzení jejího zdravotního stavu žalovanou shledat důvodnou. Nelze pak přisvědčit ani námitce žalobkyně, že se žalovaná nevypořádala s jejím tvrzením, že není schopná fyzické námahy. Jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí, dle provedeného přezkumu posouzení zdravotního stavu žalobkyně byl vzhledem k funkčním důsledkům jejího onemocnění lékařem sice konstatován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který však neodpovídá žádnému stupni invalidity. Posudkový lékař přitom zařadil zdravotní postižení žalobkyně pod bod 1 b kapitoly I. přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, který předpokládá lehký pokles celkové výkonnosti při běžném zatížení. Uvedené závěry pak potvrdila i posudková komise. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žádnou ze vznesených žalobních námitek za důvodnou, žalobu podle 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl v souladu s 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

5 - 5 - nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 26. října 2016 JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost: Božena Kouřimová