VSTUPNÍ VZDĚLÁVÁNÍ. Studijní materiál k e-learningovému kurzu. Veřejná správa Právo Ekonomie Etika Informační systémy Administrativa

Transkript

1 Studijní materiál k e-learningovému kurzu VSTUPNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Veřejná správa Právo Ekonomie Etika Informační systémy Administrativa Autorský tým: RENTEL a. s., 03/2015 Mgr. Jan Vystrčil Ing. Bc. Jan Jaroš, DiS. Bc. Jan Kubišta

2 Obsah Obsah...2 Informace o kurzu...11 Informace o studiu...11 Autorský tým Veřejná správa Pojetí veřejné správy, principy, funkce a členění Pojetí veřejné správy Principy veřejné správy Funkce veřejné správy Členění veřejné správy Územně správní uspořádání ČR Územně správní jednotky Model a vymezení VS v ČR Model a subjekty veřejné správy v ČR Vymezení VS v právním řádu ČR Státní správa Vykonavatelé státní správy Samospráva Územní samospráva Zájmová samospráva Samostatná působnost územní samosprávy

3 1.7 Přenesená působnost Rozsah výkonu přenesené působnosti Obce Postavení obcí Městys, město a statutární město Názvy obcí, jejich částí, ulic a veřejných prostranství, číslování budov, znak a vlajka Občané obce a jejich práva Orgány obce Zastupitelstvo obce a jeho pravomoc Rada obce Starosta Obecní úřad Orgány zastupitelstva a rady Kraje Orgány kraje Zastupitelstvo kraje a jeho pravomoc Rada kraje Hejtman Krajský úřad Orgány zastupitelstva a rady Kontrola a dozor nad výkonem samostatné a přenesené působnosti PRÁVO Vývoj práva

4 2.2 Klasifikace práva Právo soukromé a právo veřejné Právo hmotné a právo procesní Právní zásady Obecné zásady právní...51 Princip spravedlnosti...51 Zásada nikomu neškodit ( Neminem laedere )...51 Zásada rovnosti před zákonem...51 Zásada právní jistoty...51 Neznalost práva neomlouvá ( Ignorantia iuris non excusat )...51 Zákaz odmítnutí spravedlnosti Zásady práva soukromého...52 Zásada autonomie vůle...52 Zákaz zneužití práva...52 Dohody se mají dodržovat ( Pacta sunt servanda )...52 Právo přeje bdělým ( Vigilantibus iura scripta sunt )...52 Zásada rovného zacházení Zásady práva veřejného...53 Princip legality...53 Zákaz zpětné účinnosti zákona ( Lex retro non agit )...53 V pochybnostech ve prospěch obviněného ( In dubio pro reo )...53 Zásada rychlosti a hospodárnosti...53 Zásada předpokladu správnosti správních aktů

5 2.3.4 Principy demokratického státu Prameny práva Ústavní pořádek Mezinárodní smlouvy Zákony Normativní smlouvy Precedenty Právní normy Struktura právních norem Klasifikace právních norem Působnost právních norem Evropská unie a právo Prameny práva Evropské unie Právo Evropské unie Orgány EU Právo mezinárodní, NATO a OSN Mezinárodní právo NATO OSN Správní právo Zásady správního práva Prameny správního práva Diskreční pravomoc

6 2.8.4 Správní právo trestní Právní akty veřejné správy Nařízení jako norma státní správy Normativní akty územních samospráv Správní akty Náležitosti správního aktu Vlastnosti správního aktu Postupy při vydávání správních aktů a jejich přezkum Právní předpisy, upravující postavení úředníka EKONOMIE Základní pojmy ekonomie veřejného sektoru a veřejných financí Základní pojmy ekonomie veřejného sektoru Makroekonomické ukazatele Definice pojmu veřejný sektor Definice pojmu veřejný statek Definice pojmu veřejný zájem Kriteria 3E aneb ne všechna Éčka jsou škodlivá Základní pojmy veřejných financí Definice veřejných financí Principy a funkce veřejných financí Fiskální federalismus Mandatorní výdaje Základní právní předpisy

7 3.4 Model soustavy veřejných rozpočtů v ČR Rozpočet a jeho funkce Typy veřejných rozpočtů a jak na ně nahlížet Rozpočtové zásady Rozpočtové určení daní Daně sdílené Daně svěřené Hospodaření státu ve znění velkých rozpočtových pravidel Střednědobý výhled Co státní rozpočet, to zákon Příjmy státního rozpočtu Výdaje státního rozpočtu Saldo státního rozpočtu Rozpočtový proces na centrální úrovni Rozpočtové provizorium Státní závěrečný účet Hospodaření územně samosprávných celků (ÚSC) ve znění malých rozpočtových pravidel Rozpočet ÚSC (obce, kraje) Příjmy rozpočtu ÚSC Výdaje rozpočtu ÚSC Saldo rozpočtu ÚSC Rozpočtový proces ÚSC Rozpočtové provizorium

8 3.7.7 Rozpočtový výhled ÚSC Závěrečný účet ÚSC Hospodaření organizací zřizovaných ÚSC Státní dluh, dluh veřejného sektoru Státní pokladna Rozpočet Evropské unie Příjmy rozpočtu EU Výdaje rozpočtu EU Rozpočtový proces Veřejnosprávní a finanční kontrola aneb kázeň musí být, tak je to správné Transfery a veřejná podpora Definice transferu a jeho příjemci Porušení rozpočtové kázně Veřejná podpora ETIKA A BOJ PROI KORUPCI Zákonné povinnosti úředníka Etika a etický kodex Trestněprávní jednání ve veřejné správě Zneužití pravomoci a maření úkolu Korupce Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby Nezákonné a nesprávné postupy ve veřejné správě Střet zájmů

9 4.5 Důsledky nesprávného nebo nezákonného postupu INFORMAČNÍ SYSTÉMY Základní pojmy bez nich to nejde Úvod do egovernmentu Základní registry Proč základní registry? Registr obyvatel ROB Registr osob ROS Registr územní identifikace adres a nemovitostí RUIAN Registr práv a povinností RPP Převodník ORG Informační systém základních registrů Základní registry z pohledu úředníka Czech POINT Co to je Czech POINT? Co Czech POINT poskytuje? Kde Czech POINT najdeme? Co to je CzechPOINT@office? Co to je CzechPOINT@home? Elektronický podpis Datové schránky a autorizovaná konverze dokumentů Co je to datová schránka Datová zpráva

10 5.6.3 Uživatelé datových schránek Doručování datovou schránkou Dokument dodaný do datové schránky Autorizovaná konverze dokumentů Portál veřejné správy Základní vlastnosti Informační obsah Další funkcionality Veřejné seznamy a vyhledávání informací Administrativa Základy úpravy písemností Spisová služba a zacházení s písemnostmi Spisová služba obecný náhled Základní legislativa Rozsah vedení spisové služby Dokument Příjem a evidence Dokument Vyřízení a odesílání Podpisy a razítka

11 Informace o kurzu Kurz Vstupní vzdělávání je určen pro všechny osoby, které získají zaměstnání jako úředníci veřejné správy, počínaje ústředními orgány státní správy a konče samosprávou na malých obcích. Těmto osobám má kurz za cíl poskytnout komplexní a přehledný soubor informací, které jsou nebytné pro výkon pracovní náplně a pro pochopení odpovědnosti, která je s prací úředníka spojená. Kurz je rozdělen do kapitol, které účastníka provedou organizací veřejné správy, poskytnou mu základní informace z oblasti práva s orientací na právo správní, klíčové informace o ekonomii, etických pravidlech, která s pozicí úředníka souvisí, a informačních systémů zabezpečujících výkon správních činností. Další kapitoly pak popisují nástroje řízení a komunikace a administrativu, která tvoří hlavní náplň úřednické funkce. Absolvováním kurzu by měl jeho účastník nabýt a prokázat znalosti a schopnosti, potřebné pro kompetentní a odborně zdatný výkon veřejné správy. Měl by porozumět hierarchii veřejné správy a svému postavení v ní, právním předpisům, s nimiž bude pracovat a ekonomickým pravidlům, podle nichž je nakládáno s veřejnými prostředky. Tento kurz by měl být srozumitelným, přesto však obsahově bohatým minimem, které pomůže každému účastníkovi co nejrychleji se zapracovat do nové role a pochopit, jaká práva a povinnosti přináší. Informace o studiu Studijní text je koncipován tak, aby na sebe jednotlivé kapitoly navazovaly, v případě odkazu na materii v jiné kapitole je však možné prostřednictvím odkazů přecházet mezi kapitolami, což by mělo umožnit snazší orientaci. V závěru každé části kurzu je obsažen cvičný test, který prověří znalosti účastníka o prostudované látce. Po pročtení všech kapitol budou znalosti účastníka prověřeny závěrečným testem. Autorský tým Mgr. Jan Vystrčil narozen absolvent Právnické fakulty University Karlovy ve veřejné správě působí od roku 2007 jako referent Ministerstva dopravy, poté vedoucí Přestupkového oddělení Magistrátu města Jihlavy a v současné době jako vedoucí Správního odboru tamtéž. 11

12 Mgr. Bc. Jan Jaroš, DiS. narozen absolvent Fakulty bezpečnostního managementu Policejní akademie ČR absolvent Západomoravské vysoké školy, o. p. s. v oboru Hospodářská politika a správa ve veřejné správě působí od roku 2005 nejprve jako referent Krajského úřadu Kraje Vysočina, poté vedoucí ekonomického odboru Městského úřadu Třešť a v současné době působí na Magistrátu města Jihlavy taktéž jako vedoucí ekonomického odboru. Bc. Jan Kubišta narozen absolvent Bankovního institutu vysoké školy Praha ve veřejné správě působí od roku 1998 nejprve jako referent obecního živnostenského úřadu Magistrátu města Jihlavy, od roku 2005 jako vedoucí registračního oddělení a nyní jako vedoucí obecního živnostenského úřadu. Člen pracovní skupiny Magistrátu města Jihlavy pro implementaci egovernmentu v území ORP Jihlava. Za autorský tým Vám přejeme úspěšné absolvování kurzu a věříme, že Vám poskytne cenné a praktické poznatky pro Vaši práci. 12

13 1 Veřejná správa Cílem modulu je získání základních znalostí týkající se problematiky veřejné správy v ČR. Čtenář bude seznámen se základními pojmy v této oblasti, způsobem členění veřejné správy, základními právními předpisy, funkcemi a činnostmi veřejné správy v ČR. 1.1 Pojetí veřejné správy, principy, funkce a členění Pojetí veřejné správy Principy veřejné správy Pojem veřejná správa rozlišujeme významově v materiálním a formálním pojetí. V materiálním pojetí je veřejná správa chápána jako činnost státních nebo dalších orgánů veřejné moci, nebo veřejnoprávních korporací, kterým byl výkon veřejné správy propůjčen za účelem plnění konkrétních úkolů. Ve formálním pojetí je veřejná správa označována jako soustava jednotlivých správních úřadů nebo orgánů samosprávy, co by vykonavatelé veřejné správy v materiálním pojetí. Veřejná správa je taktéž chápána jako služba veřejnosti a oporu k tomuto tvrzení můžeme nalézt v úvodních paragrafech správního řádu! Materiální pojetí = činnost veřejné správy, formální pojetí = organizace veřejné správy. Principy veřejné správy můžeme chápat jako základní pravidla architektury veřejné správy. Rozlišujeme principy: Ústavnosti soulad činností a organizace veřejné správy s ústavním pořádkem ČR; Legality vázanost veřejné správy zákony, subjekty veřejné správy vykonávají jen činnosti, které jim zákon stanoví; Legitimity charakterizuje oprávněnost subjektů veřejné správy k výkonu veřejné správy v určeném rozsahu; Centralizace a decentralizace - centralizace je činnost státu, jako subjektu veřejné správy nebo jeho orgánů. V případě přenosu části výkonu činností jiným subjektům mluvíme o decentralizaci (výkon státní správy subjekty územní samosprávy); Koncentrace a dekoncentrace - jedná se o rozdělení kompetencí mezi úrovně jedné organizační soustavy. Rozlišujeme koncentraci a dekoncentraci horizontální a vertikální. Nadřízenosti a podřízenosti (nepodřízenosti) ve smyslu výše a níže postavených vykonavatelů veřejné správy mezi sebou a zároveň v rámci jednotlivých útvarů uvnitř jednoho orgánu. V případě samosprávy se uplatňuje princip nepodřízenosti mezi jednotlivými subjekty; Volební a jmenovací způsob ustanovování správních orgánů (volbou typické pro samosprávu, jmenováním typické pro státní správu) Monokratický a kolegiální princip se váže ke složení a způsobu rozhodování orgánu veřejné správy. Monokratický princip je představován jednou osobou (např. ministerstvo ministr), kolegiální princip je představován více osobami (např. Česká národní banka nebo zastupitelstvo obce). 13

14 1.1.3 Funkce veřejné správy Funkce veřejné správy lze charakterizovat jako směry či zaměření činnosti veřejné správy, v rámci nichž se realizují základní úkoly směřující k dosažení cílů veřejné správy. V obecném vyjádření jsou funkcemi veřejné správy: Mocenská (normativní) - nepřenositelná funkce související s tvorbou právních norem; Ochranná povinnost zajištění a organizace vnitřní i vnější bezpečnosti a pořádku; Organizační spočívající v uspořádání subjektů a adresátů působení veřejné správy, vztahů mezi nimi a postavení a vztahů vůči dalším subjektům; Regulační veřejná správa vytváří systém řízení společnosti založený na demokratických principech; Služba veřejnosti činnosti veřejné správy jsou poskytované ve veřejném zájmu Členění veřejné správy V širším pojetí je veřejná správa představována mocí: Zákonodárnou Parlament ČR (dvoukomorový parlamentní systém Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Senát Parlamentu ČR); Výkonnou prezident, vláda (složena z premiéra a ministrů, správní úřady); Soudní - soustava soudů (městské, okresní, krajské, vrchní, nejvyšší, nejvyšší správní soud, ústavní soud). V užším pojetí je pak veřejná správa dělena mezi státní správu a samosprávu: 14

15 O jednotlivých subjektech (vykonavatelích veřejné správy) budeme hovořit v následujících podkapitolách. 1.2 Územně správní uspořádání ČR ČR prošla od roku 1989 zásadními územně správními změnami. Po rozpadu Česko-Slovenska je ČR unitárním státem (tedy jeho území není dělené a má jednu soustavu státních orgánů). Reálnou reformu veřejné správy a s tím spojené změny provedla ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi jako jedna z posledních. V průběhu prvních let po Sametové revoluci sice došlo k dílčím změnám, ty podstatné se však odehrály až v roce 2001, kdy zahájilo činnost 14 nových krajů a v roce 2003, kdy byly zrušeny okresní úřady (okresy jako územní celky stále fungují, neboť se na ně odvolávají některé zákony, jako na územněorganizační celky). 15

16 K definování územní působnosti orgánů veřejné správy však neexistuje jednotný přístup, což má za následek ne zcela přehlednou strukturu výkonu veřejné moci v určitém území. Problematika vymezení a sladění územního členění se správním je dosti obsáhlá, a proto nebudeme tuto oblast dále rozebírat, jen si řekneme a ukážeme územní a správní jednotky a případné odlišnosti Územně správní jednotky Pomineme-li stát, jakožto jeden územně správní celek, je ČR administrativně členěna následovně: Kraje Zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů, vznikly kraje s tím, že reálně začali fungovat od Krajů máme 14 včetně schizofrenní Prahy, na kterou je pohlíženo jak na město, tak na kraj. Kraje jsou samosprávné celky spravující své území. Pro stát vykonávají v rámci své působnosti státní správu v přenesené působnosti. Zároveň však zůstávají nadále územní jednotkou kraje existující před rokem 1990, a to i v důsledku vymezení působnosti některých orgánů a institucí. Příklad: Nově byl vytvořen Kraj Vysočina, avšak soustava soudů toto nové uspořádání nerespektuje. Krajské soudy zůstaly postaru, a tak je území Kraje Vysočina v působnosti tří krajských soudů (Krajský soud v Brně, Hradci Králové a Českých Budějovicích. Podobná situace panovala také u krajských ředitelství Policie ČR. Tato nesrovnalost byla již příslušnou úpravou odstraněna a v kraji vzniklo nové policejní ředitelství. 16

17 Okresy I po zrušení okresních úřadů a převedení jejich pravomocí na obce s rozšířenou působností, zůstávají okresy součástí územně správního členění. Je to podobné jako u krajů některé orgány a instituce mají i nadále své okresní správy. Např. státní zastupitelství, soudy, policie. Okresy jsou dále využívány jako statistická jednotka Českým statistickým úřadem. ČR je členěna do 76 mimopražských okresů. Hl. město Praha je členěna do obvodů a někdy je považována za další okres. Obce Obce jsou základní územně správní jednotkou. ČR je rozdělena do území obcí včetně vojenských újezdů, které jsou na stejné úrovni. Obce dále rozdělujeme, a to dle kritéria Velikostního Obec; Městys; Město; Statutární město. Výkonu státní moci za stát v rámci přenesené působnosti Obec I. typu obec se základním rozsahem přenesené působnosti; Obec II. typu obec s pověřeným obecním úřadem; Obec III. typu obecní úřad obce s rozšířenou působností. Praha má specifické postavení. Obcemi a kraji se budeme zabývat i v další podkapitole zaměřené na výkon přenesené působnosti. Pro nadšence: Máte-li zájem se dopodrobna a ne moc s velkým úsilím seznámit se správním uspořádáním ČR, podívejte se na tento odkaz, pod kterým se skrývá dynamická mapa zobrazující uspořádání ČR. Po kliknutí do mapy si lze zobrazit jednotlivý kraj či obec. Na stránkách Ministerstva vnitra jsou pak zveřejněny přehledy se změnami v územní organizaci, v názvech obcí a jejich částí. 17

18 Nomenklatura územních statistických jednotek (Nomenclature of Units for Territorial Statistics - NUTS) Mimo uvedeného správního zřízení se členské státy Evropské unie člení na další územní celky regiony. Tato klasifikace byla vytvořena pro účely statistického úřadu EU Eurostatu pro porovnávání a analýzu ekonomických ukazatelů a hodnocení regionální politiky členských zemí. Slouží zároveň pro příjem evropských dotací, a to zejména na úrovni NUTS II, tzv. regiony soudržnosti. Klasifikace NUTS má několik úrovní. Kritériem pro zařazení do jednotlivé úrovně NUTS je zásadní počet obyvatel v určeném intervalu. Kromě jedné úrovně se klasifikace NUTS odráží v územním členění ČR. Tou úrovní je NUTS II. Protože v ČR celky na úrovni definované pro příjem většiny dotací nebyly zřízeny, došlo k jejich vytvoření. ČR je tak členěna do 8 regionů soudržnosti NUTS II. Úroveň Název Počet jednotek v ČR NUTS I Stát 1 NUTS II Regiony soudržnosti 8 NUTS III Kraje 14 LAU I Okresy pražských obvodů LAU II Obce Kromě tří úrovní NUTS ještě existují dvě nižší úrovně územněsprávního statistického členění, které však již nejsou určující pro rozdělení prostředků z fondů EU. Jedná se o tzv. místní administrativní jednotky (Local Administrative units - LAU). 1.3 Model a vymezení VS v ČR Model a subjekty veřejné správy v ČR Již víme, že veřejná správa je členěna na státní správu a samosprávu vykonávanou příslušnými správními orgány, které mají postavení orgánů veřejné správy. Je to veřejná správa, která je uskutečňována státem (přímo či zprostředkovaně samosprávou na základě zmocnění v čl. 105 Ústavy) a je odvozena od podstaty postavení a 18

19 poslání státu a způsobů realizace státní moci. Svým charakterem je státní správa zvláštním druhem společenského řízení uskutečňovaného státem 1. Samospráva, jako projev výkonné moci ve státě, je nezávislá a státní správě nepodřízená, vykonávána samosprávnými (veřejnoprávními) korporacemi 2. Zjednodušeně řečeno se tak veřejná správa skládá ze státní správy, realizované státem, a územní samosprávy, vykonávané územními samosprávnými celky, kterými jsou obce a kraje. Stát může výkon státní správy přenést částečně i na obce a kraje, v takovém případě hovoříme o výkonu přenesené působnosti státu (klasickým příkladem by mohlo být vydávání občanských průkazů, které pro stát fakticky vykonávají úřednice na obcích). Výkon samosprávy, tedy obstarávání záležitostí obce či kraje, je pak výkonem samostatné působnosti. Protože se v ČR na úrovni samosprávných celků střetává výkon samostatné i přenesené působnosti, jedná se o tzv. spojený model veřejné správy. Členění samosprávy má svoji podstatu v organizačním pojetí územní samospráva je členěna územně, zájmová samospráva je členěna věcně. Územní samospráva je vázána k určitému území s tím, že na jednom území může působit více územních samospráv různých stupňů (obec i kraj). Základním stupněm územní samosprávy je obec, vyšším územním celkem rozumíme kraj. Ve větších městech může existovat i samospráva na úrovni městských částí. Územní samospráva je spravování určitého území menšího než je stát na základě zákonem stanovené působnosti a ekonomických podmínek. O struktuře územní samosprávy hovořím podrobněji, a to z důvodu objasnění modelu veřejné správy, která úzce souvisí s organizací územní samosprávy. Můžeme konstatovat, že struktuře územní samosprávy se přizpůsobuje výkon státní správy. Existují tři uznávané modely: Angloamerický systém - územní samosprávné orgány mají výlučné postavení v nižších správních jednotkách; Francouzský systém na nižší správní úrovni funguje vícestupňová územní samospráva (jako forma veřejné vlády a veřejné správy), která zajišťuje samosprávní funkce, a tzv. dekoncentráty (tzn. decentralizované orgány státní správy), které na místní úrovni zajišťují státní správu; Smíšený systém - obce a další jednotky územní samosprávy vykonávají vlastní samosprávu, tzv. samostatnou působnost, a v mezích zákona i některé úkony státní správy, tzv. přenesenou působnost. V ČR máme zavedený smíšený systém a v této souvislosti hovoříme o dvojkolejnosti veřejné správy, čili jeden orgán vykonává obě působnosti najednou. Pro nadšence: Evropská charta místní samosprávy Podle Evropské charty místní samosprávy (čl. 3 odst. 1) místní samospráva označuje právo a schopnost místních společenství, v mezích daných zákonem na svou odpovědnost a v zájmu místního obyvatelstva, upravovat a spravovat podstatnou část věcí veřejných. Toto právo vykonávají rady nebo shromáždění složené z členů, kteří byli svobodně zvoleni tajným hlasováním na základě přímého, rovného a všeobecného volebního práva a které mohou mít výkonné orgány, které jim jsou odpovědné (viz Evropská charta místní samosprávy čl. 3 odst. 2). Podstatné je vymezení principu subsidiarity (v čl. 4 odst. 3). Na základě tohoto principu nesou 1 2 Viz PRŮCHA, P., POMAHAČ, R. Lexikon, Správní právo. 1. vyd. Ostrava: Sagit, s. ISBN s Viz KADEČKA, S. Právo obcí a krajů v České republice. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, s. ISBN s

20 odpovědnost za věci veřejné orgány, které jsou občanu nejblíže. Jinému orgánu se odpovědnost svěří tam, kde to odpovídá rozsahu a povaze úkolu a požadavkům efektivnosti a hospodárnosti. Subjekty veřejné správy v ČR Subjekty veřejné správy v ČR jsou: Stát; Veřejnoprávní korporace (obce, kraje, profesní a zájmové komory); Veřejné ústavy; Nadace a nadační fondy; Státní fondy; Veřejné podniky; Obecně prospěšné společnosti Vymezení VS v právním řádu ČR Stěžejní ukotvení organizace veřejné správy nalezneme v: Ústavě ČR (zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) v rámci hlavy I. je důležité ukotvení ČR jako demokratického právního státu, vč. zásady legality, čl. 8 zaručující územní samosprávu, či čl. 10, 10a upravující postavení mezinárodních smluv. Preambule Ústavy ČR: Hlava II. upravuje moc zákonodárnou; Hlava III. upravuje moc výkonnou; Hlava IV. upravuje moc soudní; Hlava VII. upravuje územní samosprávu. Pro nadšence: Více k Ústavě ČR naleznete např. ZDE. Listině základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) stanovením základních práv vymezuje (omezuje) výkon veřejné správy dle demokratických principů; Zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů je právní úpravou, která upravuje organizaci samosprávy; Ústavní pořádek doplníme ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, ve znění pozdějších předpisů; Z běžných zákonů jmenujme: Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (tzv. kompetenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, upravující okruh činností (kompetence, odpovědnost) mezi jednotlivé vykonavatele veřejné správy; 20

21 Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů; Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Zájmovou samosprávu upravují zvláštní zákony, např. zákon o advokacii. Pro nadšence: Zmiňované právní předpisy lze dohledat např. na webových stránkách vyhledávání v zákonech. 1.4 Státní správa Státní správa je veřejnou správou uskutečňovanou státem a svým charakterem představuje realizaci moci výkonné. Stát pak jako subjekt veřejné správy vykonává státní správu prostřednictvím k tomu zřízených orgánů (vykonavatelů státní správy), na které výkon státní správy deleguje zákonem, nebo prostřednictvím jiných subjektů veřejné správy. Vykonává-li nějaký subjekt státní správu děje se tak v přenesené působnosti, protože stát na něj přenesl určité kompetence. Protože například územně samosprávné celky vykonávají jak samostatnou, tak i přenesenou působnost, hovoříme o tzv. dvojkolejnosti veřejné správy. Nezřídka se stává, že se subjekt veřejné správy vykonávající státní správu stane osobou soukromého práva (klasicky mohou být právnickou osobou například nadace nebo právnické a fyzické osoby plnící úkoly veřejné správy v oboru služeb či správy majetku typicky technické služby). Každý ze subjektů vykonávající státní správu musí mít určeno, jaké úkoly má řešit působnost subjektu státní správy (působnost rozlišujeme na věcnou a územní) a jakými prostředky toho stavu může dosáhnout pravomoc subjektu státní správy Vykonavatelé státní správy Vykonavatele státní správy dělíme následovně: Přímí vykonavatelé státní správy Vláda ČR; Ministerstva; Ostatní ústřední správní úřady (řízené vládou x řízené ministerstvy); Správní úřady s celostátní a územní působností; Nepřímí vykonavatelé státní správy Orgány obcí obecní úřady, pověřené obecní úřady, obecní úřady s rozšířenou působností; Orgány krajů krajské úřady; Zvláštní orgány obcí a krajů např. přestupkové komise; Právnické a fyzické osoby soukromého práva. Prezident; Veřejné bezpečnostní sbory, jiné veřejné sbory. 21

22 Vláda ČR jako vrcholný orgán výkonné moci Vláda ČR je vrcholným orgánem výkonné moci (dále rozlišujeme moc zákonodárnou a moc soudní). Vláda je složena z předsedy vlády, místopředsedy vlády a ministrů. Předsedu vlády jmenuje prezident a zároveň jmenuje na návrh předsedy vlády i její další členy a pověřuje jednotlivé ministry řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Po sestavení musí vláda požádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR a je jí odpovědná ze své činnosti. Okruh záležitostí, o kterých vláda rozhoduje je velice široký, dá se vydedukovat, že neomezený neboť ani Ústava ČR taxativně neurčuje oblasti, o kterých vláda rozhoduje. Nejdůležitějšími oblastmi jsou hospodářství státu, zahraniční vztahy, veřejný pořádek, obrana státu. Vláda je kolektivním orgánem a rozhoduje o přijatých usneseních většinou svých členů. Po splnění určitých formalit stávají se tato usnesení externími akty. Mezi ně patří např. nařízení vlády. Administrativní a odborné zázemí obstarává Úřad Vlády ČR (při Úřadu vlády vykonávají svůj mandát např. ministři bez portfeje). Ministerstva a další ústřední správní úřady Ministerstva jsou ústředním správním orgánem s dílčí věcnou působností. Ministerstev je v ČR zřízeno 14: Ministerstvo pro místní rozvoj; Ministerstvo životního prostředí; Ministerstvo práce a sociálních věcí; Ministerstvo vnitra; Ministerstvo zahraničních věcí; Ministerstvo obrany; Ministerstvo zdravotnictví; Ministerstvo spravedlnosti; Ministerstvo financí; Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy; Ministerstvo dopravy; Ministerstvo zemědělství; Ministerstvo průmyslu a obchodu; Ministerstvo kultury, V jejich čele stojí ministr. Ministerstva vykonávají dílčí věcnou působnost vymezující rozdělení veřejných úkolů na základě jejich příbuznosti vytvoření jednotlivých resortů (finance, obrana, průmysl a obchod apod.). Existuje však také funkce ministr bez portfeje, tj. ministr, který je členem vlády, ale není pověřen vést určité ministerstvo. Je pověřen řízením určitého útvaru, např. Legislativní rada vlády ČR. Další ústřední správní úřady Další ústřední správní úřady rozlišujeme dvojího typu: Řízené vládou - hlavním rozdílem mezi těmito úřady a ministerstvy je následující: V čele tohoto ústředního správního úřadu nestojí ministr; 22

23 Okruh činností, čili jejich působnost není tak široká a jedná se o působnosti odbornějšího rázu; Představitelem těchto úřadů jsou např. Český statistický úřad či Úřad pro ochranu hospodářské soutěže; Tyto úřady mohou vydávat právní předpisy. Řízené ministerstvy Tyto správní úřady jsou podřízeny jednotlivým ministerstvům; Vykonávají pro ně také odbornější činnosti. Představitelem těchto úřadů jsou různé inspekce s celostátní působností, např. Česká obchodní inspekce (podřízena ministerstvu průmyslu a obchodu); Tyto úřady nemohou vydávat právní předpisy. Odborné územní správní úřady Jedná se o správní úřady, které lze zřídit a stanovit jejich působnost pouze zákonem. Tyto úřady mají dosti omezenou věcnou a někdy též územní působnost, která nedodržuje stanovené správní členění státu. Tento stav je zapříčiněn právě věcnou působností. Již z jejich názvu lze odvodit příčinu do skupiny těchto správních úřadů patří např. báňská, plavební nebo celní správa. Mezi pravomoci přiznané zákonem těmto správním úřadům náleží vydávání povolení, kontrolovat a dozorovat právnické a fyzické osoby. Organizační podobu mají tyto úřady trojího druhu: Detašovaná pracoviště ústředních i dalších úřadů (dekoncentrace státní správy); Samostatné orgány (decentralizace státní správy); Úřady územních samospráv (delegace státní správy přenesená působnost). Ostatní úřady a instituce Vykonavatelé v této kategorii nejsou správními úřady, přesto vykonávají státní správu. Jedná se většinou o organizační složky státu, které nemají vlastní právní subjektivitu. Jako příklad lze uvést Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády ČR, Akademie věd ČR, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových apod. Veřejné bezpečnostní sbory, jiné veřejné sbory Tyto orgány jsou specializovanými útvary, které mají za úkol zajištění vnitřní i vnější bezpečnost státu. Plní také další úkoly stanovené příslušnými právními předpisy. Působí především v oblasti správního dozoru. V ČR k nim řadíme: Armáda České republiky; Policie České republiky; 23

24 Hasičský záchranný sbor; Vězeňská služba; Bezpečnostní informační služba; 1.5 Samospráva Úřad pro zahraniční styky a informace; Vojenské zpravodajství. Samosprávu můžeme charakterizovat jako výkon veřejné správy prováděnou veřejnoprávními korporacemi v oblastech, ve kterých to zákonodárce umožnil nebo na tyto subjekty přenesl. Zahrnuje takovou oblast veřejné správy, která se subjektů provádějící tuto část veřejné správy bezprostředně týká a je de facto zaměřena sama na sebe, na řešení vlastních záležitostí na určitém území (územní samospráva) nebo v určité oblasti lidského počínání (zájmová samospráva). Na rozdíl od státní správy nevystupují veřejnoprávní korporace jménem státu a z jeho vůle, ale vlastním jménem, vůle a zájmu. Platí zásada, že objektem působnosti konkrétní veřejnoprávní korporace nemůže být nikdo, kdo by územně, věcně a osobně stál mimo její okruh. Přenos výkonu státní správy ze státu na veřejnoprávní korporace je jedním ze znaků decentralizace státní moci, kdy je výkon státní správy přenesen na: Orgány územní samosprávy (obce a kraje); Orgány zájmové samosprávy (např. profesní komory); Právnické a podnikající fyzické osoby. Veřejná správa vykonávaná veřejnoprávními korporacemi je založena na stejných zásadách a principech fungování jako výkon státní správy státem. I ona je podzákonného charakteru s výkonnými a nařizovacími prvky. Na rozdíl od státní správy však výkon veřejné správy zajišťuje jako svůj sekundární úkol a v praxi tak může působit ve dvojím postavení. Příklad: Obec resp. její orgán obecní úřad - vykonává v přenesené působnosti výkon státní správy na úseku stavebního řádu (většinou je v organizační struktuře obecního úřadu zařazen jako odbor Stavební úřad ). Obecní úřad (odbor Stavební úřad) zde vystupuje jako správní úřad a v případě, že se tato obec chystá postavit novou školku, podá si žádost o stavební povolení právě k němu. Na první pohled se zdá, že obec sama sobě vydá povolení, ale to je zavádějící, neboť povolení vydává dotyčný odbor v rámci přenesené působnosti. To je teorie, v praxi může dvojkolejnost veřejné správy znamenat i určitá rizika: Josef Novák je starostou obce Horní Dolní. František Snažil je tajemníkem obecního úřadu, Stanislav Hráblo je vedoucím odboru Stavební úřad. Zastupitelstvo obce schválí záměr stavby školky, což mělo ve volebním programu, a stanoví odpovědnost za realizaci akce Investičnímu odboru, který vede Zdeněk Popleta. Z. Popleta podá jménem obce žádost o stavební povolení svému kolegovi, S. Hráblovi z odboru Stavební úřad. Po projednání žádosti má objektivně S. Hráblo za to, že na základě této žádosti nemůže povolení vydat, o čemž se zmíní neoficiálně na obědě tajemníkovi F. Popletovi. F.Popleta sdělí neoficiálně tuto informaci starostovi J. Novákovi. Ten samozřejmě nadšen není, protože postavit školku slíbili svým voličům a naznačí tajemníkovi, že takhle by to nešlo. A nyní: Otázka č. 1: Kdo rozhoduje o případných odměnách vedoucího odboru Stavební úřad S. Hrábla? Ano, tajemník F. Snažil, je správné odpověď. Otázka č. 2: kdo rozhoduje o případných odměnách tajemníka F. Snažila? Ano, starosta J. Novák, je správná odpověď. 24

25 A zde je dle mého kámen úrazu, kdy i úředníci vykonávající přenesenou působnost (státní moc) jsou úředníci (zaměstnanci) obecního úřadu, jejich nadřízený je tajemník a ten je zase podřízen starostovi obecního úřadu. Jak starosta, tak případně tajemník může vyvíjet tlak na příslušného úředníka, aby to nějak udělal. Decentralizací státní správy směřující k přenosu výkonu veřejné správy na veřejnoprávní korporace se tak snižuje možnost kontroly a zvyšuje se riziko nezávislého a objektivního výkonu státní správy nezávisle na vůli čím dál menší skupiny osob, stojící v čele veřejnoprávní korporace Územní samospráva Fosterův zákon: Jediní lidé, kteří nacházejí to, co v životě hledají, jsou notoričtí šťouralové. Murphy Územní samospráva je ta část samosprávy, která je vykonávána územně samosprávnými celky na daném území. Jedná se o veřejnoprávní korporace s vlastním majetkem, které jsou právnickými osobami a vystupují v právních vztazích svým jménem a na svojí odpovědnost. Vykonavateli územní samosprávy jsou: Kraje vyšší územně samosprávné celky; Obce základní územně samosprávné celky Zájmová samospráva Zájmová samospráva je ta část samosprávy, která je vykonávána ve věcném pojetí, tj. neváže se na konkrétní území, ale na specifickou lidskou činnost. Jedná se o různá sdružení občanů založených na platformě společných věcných zájmů. Ústava ČR jinou formu, než je územní samospráva, nedefinuje, ale zároveň ji nevylučuje. Listina základních práv a svobod, která patří do ústavního pořádku ČR, však v Hlavě čtvrté, Hospodářská, sociální a kulturní práva, čl. 27 odst. 1 odkazuje na právo svobodně se sdružovat s jinými. Formy takto organizované samosprávy jsou zakotveny v různých zákonech s označením zájmová samospráva. Představují tak další možný směr přenosu státní správy na jiný subjekt (veřejnoprávní korporaci). První skupinou zájmové samosprávy jsou profesní komory, např.: Hospodářská komora ČR; Česká advokátní komora; Exekutorská komora ČR; Komora soudních znalců ČR; Komora auditorů ČR; Komora daňových poradců ČR; Agrární komora ČR; Komora soudních tlumočníků. 25

26 Jsou zřízeny na základě zákona a jsou samostatnými právnickými osobami, které vlastní svůj majetek a hospodaří dle svého rozpočtu. Důležitým znakem je to, že členství v těchto komorách je povinné. To znamená, že pokud se budete věnovat výše uvedenému oboru, musíte být členy příslušné komory. Bez toho nemůžete tuto činnost vykonávat, neboť komory jsou ty instituce, které stanovují podmínky a připravují zkoušky pro uchazeče, kteří se chtějí věnovat specifické profesi. Dalším příkladem zájmové samosprávy jsou např.: Školské rady zřízené většinou na nižších stupních školství; Akademické senáty vysokých škol a fakult tvořeny jsou ze zástupců z řad akademických pracovníků, tak studentů. Akademický senát vysoké školy schvaluje statut vysoké školy, rozdělení finančních prostředků, navrhuje kandidáty na rektora apod. Akademický senát fakulty volí děkany, schvalují rozdělení finančních prostředků pro jednotlivé katedry, studijní programy apod.; Rada vysokých škol samosprávný orgán vystupující vůči Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a vyjadřující se ke koncepčním otázkám v oblasti vysokého školství. Skládá se ze zástupců akademických senátů vysokých škol; Akademie věd ČR - veřejná neuniverzitní výzkumná instituce. 1.6 Samostatná působnost územní samosprávy Působnost můžeme definovat jako okruh činností, které jsou danému subjektu svěřeny k plnění jejich úkolů. Samostatná působnost vymezujeme jako správu záležitostí, které jsou vykonávány veřejnou korporací vlastním jménem, ve vlastním zájmu a na vlastní odpovědnost, přičemž se řídí zákony a obecně závaznými právními předpisy. Např. zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje, že pokud nějaký zákon upravuje působnost obce a nevyplývá z něj, že jde o přenesenou působnost, jde vždy o samostatnou působnost. Samostatná působnost je činnost vlastní veřejnoprávní korporaci, přenesená působnost činnost cizí, vykonávaná proto, že jí tak nakazuje zákon. Výkonem samostatné působnosti se obecně rozumí správa záležitostí na vymezeném území, zejména uspokojování potřeb svých občanů v oblasti bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Pro nadšence: Konkrétní činnosti jsou uvedeny v zákonu č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů a č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. V prvně jmenovaném zákoně se jedná o ustanovení paragrafů 84, 85 a 102. Nutno ale podotknout, že pojem samostatná působnost městských částí vyskytujících se např. v zákoně o hlavním městě Praze nemá oporu v Ústavě ČR, která hovoří o územní samosprávě pouze ve spojení s územním samosprávným celkem, což městská část není! Při výkonu samostatné působnosti můžeme nalézt dvojí rozdělení činností a z nich vyplývajících úkolů, a to úkoly obligatorní (povinné) a fakultativní (nepovinné). Obligatorní úkoly 26

27 je veřejnoprávní korporace povinna plnit, neboť je to dáno příslušným právním předpisem, ale výkon těchto úkolů zůstává právem veřejnoprávní korporace v její samostatné působnosti. Fakultativní úkoly jsou klasickým projevem výkonu samosprávy, kdy si veřejnoprávní korporace sama určí, zda úkol vykoná či nikoliv. Právní předpisy rámcově upravují konkrétní problematiku a dávají možnost (oprávnění) celou záležitost upravit. Typickým příkladem u obcí je úprava místních poplatků. O způsobu výkonu činností v rámci samostatné působnosti si rozhoduje veřejnoprávní korporace sama, ale i tento výkon je omezen právní úpravou. Zákonodárce může stanovit veřejnoprávní korporaci úpravu určité záležitosti i způsob, jak daného cíle dosáhnout. Do výkonu záležitostí samostatné působnosti smí stát zasahovat však pouze způsobem a v rozsahu daným zákonem. Příklad: Zákonodárce přijal zákon, kterým upravuje oblast místních poplatků (místním poplatkem je např. poplatek za psa, z ubytovací kapacity, za systém s nakládání odpadu apod.), a to v tom smyslu, že stanoví, jaké místní poplatky se mohou vybírat, definuje okruh poplatníků, maximální výši či algoritmus vpočtu atd. Na obci resp. na zastupitelstvu obce je, zda se rozhodne místní poplatek vybírat či nikoliv. Statutární město Jihlava např. vybírá poplatek za psa, z ubytovací kapacity, za systém s nakládání s odpady ( popelnice ), za užívání veřejného prostranství. Za tímto účelem vydá obecně závaznou vyhlášku, ve které stanoví konkrétní podmínky pro území v působnosti statutárního města Jihlavy. 1.7 Přenesená působnost Přenesená působnost je logicky na rozdíl od samostatné působnosti výkonem záležitostí, které jsou vykonávány jako nepřímý výkon státní správy a pro veřejnoprávní korporaci je tento výkon povinností stanovenou zákonem (Ústava ČR čl. 105: Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanovíli tak zákon.) Oproti samostatné působnosti je výkon přenesené působnosti cizí správou (vedlejší činností), jakousi službou státu, na kterou mu stát poskytuje finanční příspěvek. Při výkonu přenesené působnosti jsou veřejnoprávní korporace resp. jejich orgány vázány zákony a také jinými právními předpisy, v ostatních případech též usneseními vlády a směrnicemi ústředních správních úřadů (tato usnesení a tyto směrnice nemohou orgánům veřejnoprávních korporací ukládat povinnosti, pokud nejsou zároveň stanoveny zákonem; podmínkou platnosti směrnic ústředních správních úřadů je jejich publikování ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí) a opatřeními příslušných orgánů veřejné správy přijatými při kontrole výkonu přenesené působnosti podle zákona o obcích (o krajích). Při výkonu přenesené působnosti vydávají obce a kraje normativní správní akty obecné povahy nařízení. Pro nadšence: Tento finanční příspěvek je stanovován každoročně při návrhu státního rozpočtu a je účelově vázán na plnění úkolů v přenesené působnosti. V rámci rozpočtu bychom ho našli jako souhrnný dotační vztah v kapitole Všeobecná pokladní správa. Přestože i Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné financování 27

28 výkonu státní moci v přenesené působnosti totiž ohrožuje samotnou existenci funkční územní samosprávy. 3, realita je taková, že stát neposkytuje tuto finanční kompenzaci ve výši 100 % nákladů veřejnoprávní korporace. Princip subsidiarity Výkon přenesené působnosti úzce souvisí s principem subsidiarity ve veřejné správě. Veřejná správa není ve většině států vykonávaná centralizovaně. Převládá názor, že veřejnou správu je třeba realizovat v souladu s organizačními principy decentralizace a dekoncentrace. To v praxi znamená, že správní úkoly, pravomoc, ale i odpovědnost jsou centrem delegovány na nižší úroveň. Subsidiarita předpokládá, že je vhodné přenést určité funkce centrálních orgánů státu na nižší útvary, či dokonce mimo oblast veřejné správy do soukromé správy, pokud je mohou nové složky zajišťovat v lepší či alespoň přibližně stejné kvalitě orgány, které je dosud zajišťovaly Rozsah výkonu přenesené působnosti Rozsah výkonu přenesené působnosti nalezneme ve zvláštních zákonech (ve vztahu k zákonu o obcích a o krajích) upravujících jednotlivé okruhy činnosti (odvětví) státní správy. V těchto zákonech je pak třeba hledat rozsah výkonu přenesené působnosti. Na úrovni vyšších územně samosprávných celků (krajů) je tento výkon víceméně definován jednoznačně a souhrnně pro všechny kraje zároveň, tj. že všechny kraje vykonávají přenesenou působnost v podobném rozsahu v rámci zákonem stanovených odvětví. Přenesenou působnost vykonává krajský úřad, zvláštní orgány kraje (přestupková komise, povodňová komise, ). U obcí je výkon přenesené působnosti trochu složitější, a to z důvodu diferenciace rozsahu výkonu přenesené působnosti. U obcí je rozsah přenesené působnosti vymezen ve třech úrovních a dle těchto úrovní se také nazývá příslušný obecní úřad. Zákon o obcích stanovuje výkon přenesené působnosti v základním rozsahu, v rozsahu pověřeného obecního úřadu a v rozsahu obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Obce s pověřeným obecním úřadem a obce s rozšířenou působností jsou stanoveny zákonem č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí pověřený obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů a jejich správní obvody jsou určeny příslušnou vyhláškou. Všechny obce vykonávají přenesenou působnost v základním rozsahu. Některé z nich pak vedle přenesené působnosti v základním rozsahu vykonávají na základě zákony jim svěřených kompetencí přenesenou působnost v širším rozsahu. Tu pak vykonávají nejen na území své obce, tzn. pro své občany, ale zpravidla také pro občany jiných obcí, tzn. pro občany obcí spadajících do jejich správního obvodu. Jedná se o: 3 Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 34/02 28

29 obce s matričním úřadem (stanovuje Vyhláška Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) obce se stavebním úřadem (stanovuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů) obce s pověřeným obecním úřadem; obce s rozšířenou působností. Rozšířený rozsah přenesené působnosti dále mají obce, které vydávají ověřené výstupy z informačních systémů, podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy (resp. obce s pracovišti Czech POINT) a obce provádějící vidimaci a legalizaci. Obce provádějící vidimaci a legalizaci spolu s obcemi s pracovišti Czech POINT nevykonávají tuto působnost pro konkrétně vymezený správní obvod. Tyto služby mohou občané využívat bez ohledu na svoji adresu místa trvalého pobytu. Přenesená působnost zpravidla představuje výkon vysoce specializovaných a komplexních správních agend vyžadujících práci odborně proškolených a na jednotlivé agendy specializovaných úředníků se zvláštní odbornou způsobilostí a náležitou praxí v oboru. Obec I. typu obecní úřad se základním rozsahem přenesené působnosti Přenesená působnost ve věcech, které stanoví zvláštní zákony, je v základním rozsahu svěřeném obci vykonávána orgány obce určenými zákonem o obcích nebo jiným zákonem nebo na základě zákona o obcích; v tomto případě je území obce správním obvodem. Pro nadšence: Obce I. typu (tedy základní přenesená působnost) vykonávají přenesenou působnost na základě přibližně 60 zákonů v gesci 17 ústředních správních úřadů. Nejvíc obce zaměstnává Ministerstvo vnitra přibližně s 20 zákony. Konkrétní činnosti spadající do základního výkonu přenesené působnosti: Evidence a platby místních poplatků (poplatek za psa, z ubytovací kapacity viz zákon č. 565/1990, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů); Povolení kácení stromů; Ochrana ovzduší; Evidence zdrojů malého znečištění. Obec II. typu s pověřeným obecním úřadem Tento obecní úřad vykonává přenesenou působnost v rozšířeném rozsahu i pro obce ve správním obvodu obce, který je stanoven Vyhláškou Ministerstva vnitra. Obce s pověřeným obecním úřadem stanovuje zvláštní zákon. V rámci tohoto rozsahu výkonu přenesené působnosti se konkrétně jedná navíc oproti Obci typu I.: Matrika a evidence obyvatel; Stavební úřad; Přestupky. 29

30 Obec III. typu - obecní úřad obce s rozšířenou působností Obce s rozšířenou působností jsou obce, jejichž rozsah přenesené působnosti je nejširší. Tzv. trojkové obce jsou zároveň obcemi pověřenými. Za obecní úřad obce s rozšířenou působností se považují ty obecní úřady, které vedle obvyklé přenesené působnosti stanovené v 61 odst. 2 zákona o obcích a vedle přenesené působnosti pověřeného obecního úřadu dle ustanovení 64 zákona o obcích, vykonávají ještě další přenesenou působnost, kterou jim jmenovitě, jakožto obecním úřadům obcí s rozšířenou působností svěřuje zvláštní zákon, a to ve správním obvodě určeném prováděcím právním předpisem, v daném případě vyhláškou Ministerstva vnitra. Tyto obce tedy vykonávají přenesenou působnost jak pro svoji obec, tak i pro další obce. Samozřejmé ve svém stanoveném správním obvodu. Tyto obce vykonávají zejména následující agendy navíc oproti typu Obce II.: Výdej cestovních a osobních dokladů, řidičských průkazů, technických průkazů; Živnostenská oprávnění; Sociálně-právní ochranu dětí; Vodoprávní řízení, odpadové hospodářství a ochrana životního prostředí. 30

31 1.8 Obce Postavení obcí Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů. Obec je tedy veřejnoprávní korporaci s vlastním majetkem. Každá obec je charakterizována těmito znaky: právní osobnost; vlastní území; obyvatelstvo obce; vlastní majetek a finančními prostředky a samostatné hospodaření s nimi. Obec tedy musí mít své vlastní území (jedno nebo více katastrálních území) a vlastní obyvatelstvo. Každá obec je zároveň právnickou osobou vystupující v právních vztazích svým jménem a jako taková nese vlastní odpovědnost, které z těchto vztahů vyplývají. To že se jedná o veřejnoprávní korporaci, znamená, že svou činností plní veřejné úkoly, tj. pečuje o vlastní všestranný rozvoj svého území a hájí veřejné zájmy definované jejími občany. Aby tuto svoji roli mohla vykonávat, musí mít nutně k dispozici vlastní majetek a finanční prostředky, které jsou soustředěny v jejím rozpočtu. Legislativní úpravu týkající se obcí nalezneme v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Pro nadšence: Nová obec může vzniknout pouze oddělením části z jiné obce (případně změnou nebo zrušením vojenského újezdu). Dalším kritérii, která musí nová obec splňovat, jsou: mít samostatné katastrální území - toto území musí být souvislé; sousedit s minimálně dvěma obcemi nebo jednou obcí a cizím státem; mít alespoň 1000 občanů (1000 občanů musí zůstat i původní obci po oddělení její části); rozhodnutí o oddělení musí být schváleno v místním referendu, kdy souhlas musí vyslovit nadpoloviční většinou všech osob oprávněných hlasovat (v té části obce, která se chce oddělit). TIP: Víte, že v České republice je 6253 obcí. Každá část území České republiky je součástí území některé obce s výjimkou vojenských újezdů. Vojenské újezdy jsou územím státu, která z důvodu obrany státu nebo výcviku ozbrojených sil nepatří do území žádné obce. Újezd tvoří územní správní jednotku a je spravován tzv. újezdním úřadem. V čele újezdního úřadu je přednosta, kterým je voják z povolání. Občané obce se nemohou podílet na výkonu obecní samosprávy a nemovitý majetek v újezdu může být jen ve vlastnictví státu. 31