Obsahové teze lekce. Regionální management. Proč regionální management. Typy regionálního managementu. Aktivity regionálního managementu

Transkript

1 Obsahové teze lekce Lekce: 4 Regionální management Doc. Ing. Alois Kutscherauer, CSc. Regionální management, typy regionálního. Orientace regionálního a jeho specifika. Frekventovaná terminologie regionálního. Proč regionální management Regionální management byl jako fenomén zaveden na základě potřeby řešit některé specifické problémy současné společnosti. Souvisí s regionální orientací prostorové politiky ve vyspělých zemích ve druhé polovině minulého století, jako důsledek demokratizačních a decentralizačních procesů. Stále ještě chybí fundamentální teorie regionálního. Dodnes je tato teorie neurovnaná, útržkovitá, založená převážně empiricky. Typy regionálního Podle míry zasahování státu (což může být centrální vláda a jí či ministerstvy vytvořené centrální instituce) a míry reálného uplatňování principu subsidiarity, můžeme rozlišit tři základní typy regionálního : Centralistický typ Liberální typ Smíšený typ Současné uspořádání regionálního v ČR lze označit za regionální management smíšeného typu. Aktivity regionálního Pojem Regionální management zahrnuje velkou množinu strukturovaných manažerských aktivit (řídicích činností). Mezi některými činnostmi jsou velmi těsné systémové a funkční vazby, některé jsou relativně autonomní. Seskupíme-li činnosti s těsnými vazbami, lze v rámci regionálního definovat několik specificky orientovaných skupin manažerských činností dílčích managementů. Na úrovni kraje či obce, jako samosprávných organizací, lze definovat tyto dílčí managementy: 1. Management správní (výkon státní správy a samosprávy) 2. Management strategický 3. Management finanční 4. Management podnikatelský 5. Management rozvoje člověka (lidského potenciálu) 1

2 Jiná pojetí regionálního Charakteristiky regionálního uváděné v ČR v posledním desetiletí jej pojímají podstatně úžeji. Dle Adamčíka (2000) je regionální management: cesta k akčnímu a projektově orientovanému regionálnímu rozvoji a politice, institucionální model regionálního rozvoje, jehož těžiště leží v utvářecí, jednací a prostorové orientaci. Ježek (1998, 2007) pojímá regionální management šířeji, ale také v jeho charakteristice chybí jeho podstatné (lze říci dominantní) části management správní a finanční. Ježek definuje úkoly a cíle regionálního takto: iniciování a řízení rozvojových impulsů a procesů, vytváření regionálního konsensu vedoucího k posílení regionální identity a konkurenční schopnosti regionu, zpracování vizí, scénářů a rozvojových strategií, spojování a koordinování regionálních zdrojů z věcného, personálního a organizačního hlediska a přispívání k vytváření synergických efektů, aktivizování lidského kapitálu regionu, jeho posilování a zhodnocování ve prospěch regionálního a lokálního rozvoje, mobilizování regionálního, lokálního a sektorového inovačního potenciálu, napomáhání přenosu informací o lokálním a regionálním rozvoji a jejich využívání podle adresátů (cílových skupin), přispívání k větší transparentnosti a dostupnosti těchto informací, poradenská pomoc a pomoc při rozhodování (doporučení pro jednání regionálních a lokálních politických aktérů, odborné expertízy atd.), realizace konkrétních plánů, opatření a projektů prostřednictvím projekčního, přinášení mechanismů a přístupů, které vedou k urovnání konfliktů a vytváření konsensu (management konfliktů), přispívání k vytváření inovativního a kreativního regionálního a lokálního rozvoje, kontinuální evaluace a nepřetržitý controlling jako prostředek vedoucí k zodpovědnosti a sebeřízení. Specifika regionálního Efektivní aplikování teorie by mělo být samozřejmostí ve všech typech organizací, bez ohledu na to, zda jejich výstupem jsou hmotné produkty (automobily, obráběcí stroje), nebo nehmotné produkty (obchod, zdravotnictví, státní správa, veřejné služby). Každý obor má však svá specifika, která je nutno respektovat a manažerské aktivity tomu adekvátně přizpůsobovat. Základní teoretická, systémová a metodická východiska strategického řízení a plánování platí pro úroveň kraje a obce, stejně jako pro všechny jiné úrovně řízení, nebo typy organizací. Management kraje nebo obce však má vzhledem k převážně nehmotným výstupům řízeného subjektu a jeho samosprávnému charakteru některá významná specifika. 2

3 Za nejvýraznější specifika regionálního lze označit principy samosprávnost, partnerství a koexistenci voleného a profesionálního. Kraj i obec jako subjekty (organizace) fungují na samosprávném principu. V řízení na regionální a municipální úrovni je nezbytné uplatňování principu partnerství. V řídicí struktuře kraje/obce dochází ke koexistenci dvou typů voleného a profesionálního. Volený a profesionální management Volený management (zastupitelstvo, rada, hejtman, primátor, starosta) se mění ve čtyřletém časovém intervalu (funkčním období). Volený management není pro výkon své funkce speciálně odborně vzděláván. Volený management rozhoduje o orientaci a cestách rozvoje kraje/obce a v jeho kompetenci jsou všechna závažná rozhodnutí v samostatné působnosti, včetně schvalování rozpočtu. Profesionální management (krajský úřad, úřad obce, ředitel úřadu resp. tajemník, vedoucí útvarů) samostatně rozhoduje ve věcech fungování obce a její správy a ve věcech přenesené působnosti (v jeho kompetenci jsou prakticky všechna správní rozhodnutí). Profesionální management by měl být stabilizující složkou kraje/obce. Profesionální management je na výkon své funkce dlouhodobě odborně připravován. Profesionální management také připravuje různé dokumenty (např. Strategie a Programy rozvoje), pro jejichž schválení má rozhodovací pravomoc jen volený managementem. Uplatňování principu partnerství Uplatňování principu partnerství se v ČR dosud omezovalo na informování veřejnosti o aktivitách obce (zpravidla ex post). V posledních letech je v uplatňování tohoto principu patrný značný pokrok a je třeba očekávat další rozvíjení tohoto atributu regionálního ale zejména municipálního řízení. Hledány jsou cesty účinné účasti na řízení nejen prostřednictvím NNO, ale také přímé účasti občanů. V ČR tento proces nejdále dospěl při tvorbě strategických a programových dokumentů. Širší orientace regionálního Kromě uplatňování standardních prostředků a nástrojů řízení má regionální a municipální management i řadu dalších úkolů: podněcovat rozvoj podnikatelských aktivit, vytvářet komparativní výhody (např. snižováním, nebo naopak využíváním disparit), zvyšovat přitažlivost regionu či obce apod. vyhledávání nových kapitálových příjmů operacemi s movitým i nemovitým majetkem, operacemi na finančním trhu, nákupem a prodejem pozemků, bytů apod., emitováním akcií a dluhopisů a operacemi s nimi apod., vyhlašování či omezování místních daní a poplatků s cílem zvýšit přitažlivost regionu, obce (města) pro podnikání, vytváření komparativních výhod regionu a obce (města), založených na rozvoji podnikatelských schopností obyvatel. 3

4 Proces regionálního Proces regionálního zahrnuje stejně jako každý jiný proces tyto hlavní fáze: 1. plánování, 2. organizování, 3. vedení, 4. kontrolu. Regionální management má v posledních letech stále více akční charakter. Zejména jde o prosazování rozvojových představ formou konkrétních projektů. Jejich souhrn je zpravidla prezentován formou akčních plánů. Zdroje regionálního Mezi zdroje regionálního, počítáme především: personální zdroje, kam patří obyvatelstvo (občané), které zároveň představuje cílovou skupinu regionálního, finanční zdroje, hmotné zdroje, včetně zdrojů přírodních, strategické informace, manažerské schopnosti člověka. Terminologie regionálního Definice pojmu region Zabýváme-li se jakýmikoliv otázkami regionálního, narazíme na zásadní problémy "regionální terminologie", především chápání pojmu "region". Nejde jen o teoreticko-metodologický problém. Odlišná pojetí termínu region zakládají mnohdy zcela odlišné systémové koncepty chápání regionu, jeho smyslu, cílů, úkolů, ale i apod. Území vymezené na základě společných znaků (hospodářských, kulturních, ekologických a pod.) představující relativně uzavřený celek, odlišující se od okolí specifickými funkcemi a rolemi. Územní celek, jehož velikost je dána rozsahem vzájemné provázanosti z pohledu jednotlivých hledisek (hospodářského, sociálního, správního aj.). Hlavní problém definice regionu je, že velikost regionu se může pohyboval od malých sídel a jejich okolí až po rozsáhlé oblasti - části kontinentů a závisí na účelu jeho vytvoření. Jak vnímat termín region ČR? Tři pro regionální management aktuální definice: Hospodářský region je účelově vymezené území ve kterém se subjekty v něm působící sdružily ke splnění společných cílů, k realizaci společných zájmů apod. Typickým znakem takového území bývají těsné funkční vztahy jeho územních částí, tržní vazby, ekonomické závislosti, povaha trhu práce a významné vazby mezi subjekty regionu. Pro definování hospodářských regionů není kladena podmínka, aby pokrývaly celé území státu. Správní region je vyšší územně správní celek vytvořený za účelem výkonu státní správy a některých integrovaných funkcí samosprávy. Je-li je státní správa desagregována do správních regionů, musí tyto pokrývat celé území státu. Problémový region je území v němž došlo k velkému nárůstu strukturálních nebo výkonnostních problémů působících s takovou intenzitou, že si s nimi region s pomocí svých endogenních sil (zdrojů, kapacit, kvalifikací) není schopný poradit. Jde o region s objektivně ztíženými podmínkami, jejichž důsledkem je zaostávání hospodářského a sociálního rozvoje regionu. 4

5 Kraj Na území České republiky je vytvořeno těchto 14 vyšších územních samosprávných celků - krajů: Kraj je vyšší územní samosprávný celek (územní společenství občanů, veřejnoprávní korporace), deklarovaný ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Tento zákon vytvořil s účinností od celkem 14 vyšších územních samosprávných celků (krajů) a vymezil jejich území prostřednictvím okresů zřízených zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, a to v podobě, jakou měly tyto okresy ke dni účinnosti ústavního zákona. 1. Hlavní město Praha, vymezené územím hlavního města Prahy; 2. Středočeský kraj se sídlem v Praze, vymezený územím okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník; 3. Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích, vymezený územím okresů České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor; 4. Plzeňský kraj se sídlem v Plzni, vymezený územím okresů Domažlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov; 5. Karlovarský kraj se sídlem v Karlových Varech, vymezený územím okresů Cheb, Karlovy Vary a Sokolov; 6. Ústecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem, vymezený územím okresů Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem; 7. Liberecký kraj se sídlem v Liberci, vymezený územím okresů Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily; 8. Královéhradecký kraj se sídlem v Hradci Králové, vymezený územím okresů Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov; 9. Pardubický kraj se sídlem v Pardubicích, vymezený územím okresů Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí; 10. Vysočina se sídlem v Jihlavě, vymezený územím okresů Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou; 11. Jihomoravský kraj se sídlem v Brně, vymezený územím okresů Blansko, Brno-město, Brnovenkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo; 12. Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci, vymezený územím okresů Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk; 13. Moravskoslezský kraj se sídlem v Ostravě, vymezený územím okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město; 14. Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně, vymezený územím okresů Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín. Region soudržnosti Region soudržnosti odpovídá úrovni správního členění vymezeného územně statistickou jednotkou NUTS 2. Aby bylo pro celou EU dosaženo srovnatelnosti jednotlivých statistických celků, jsou pro jednotlivé úrovně NUTS stanoveny meze počtu obyvatel - pro NUTS 2 platí hranice minimálně 800 tisíc a maximálně 3 miliony obyvatel. 5

6 V České republice je podle tohoto kritéria vytvořeno 8 regionů soudržnosti: 1. Praha (území hlavního města Prahy) 2. Střední Čechy (kraj Středočeský) 3. Jihozápad (kraje Jihočeský a Plzeňský) 4. Severozápad (kraje Karlovarský a Ústecký) 5. Severovýchod (kraje Liberecký, Královéhradecký a Pardubický) 6. Jihovýchod (kraje Jihomoravský a Vysočina) 7. Střední Morava (kraje Olomoucký a Zlínský) 8. Moravskoslezsko (kraj Moravskoslezský) Jestliže chceme řešit problémy regionu nestačí tedy identifikovat jen věcnou podstatu problémů, je také nezbytné se pro daný účel shodnout na jednotném výkladu pojmu region. Vzhledem k aktuálnímu krajskému a obecnímu zřízení v ČR nás bude dále zajímat regionální management na úrovni kraje, regionu soudržnosti a na úrovni municipalit (obcí s profesionálním managementem). Další frekventované termíny Nejčastěji používané termíny regionálního rozvoje v ČR: Strategie regionálního rozvoje ČR (SRR ČR) je strategický dokument, který orientuje prostorový rozvoj ČR a určuje cíle, směry a aktivity k podpoře regionálního rozvoje na vymezené období. Národní strategický referenční rámec (NSRR) strategický dokument rozpracovávající Strategické obecné zásady společenství pro soudržnost (SOZS), do podmínek členské země v rozsahu vyjednaném její vládou pro aplikaci fondů EU. Strategie rozvoje kraje (SRK) představuje základní dlouhodobý koncepční dokument, který orientuje další rozvoj územního obvodu kraje na vymezené období. Program rozvoje kraje (PRK) je střednědobým rozvojovým dokumentem komplexního rozvoje územního obvodu kraje. Regionální operační program (ROP) je plán cílených intervencí, navržený pro stimulaci nebo rozšíření ekonomického a sociálního rozvoje Regionu soudržnosti vytvořeného na bázi územní statistické jednotky NUTS 2. Regionální operační programy hrají klíčovou roli při využívání strukturálních fondů EU. Strategický plán rozvoje obce je komplexní strategický dokument dlouhodobého rozvoje obce zpracovávaný pro horizont let, obvykle zahrnující strategickou i taktickou (programovou) fázi strategie. Akční plán je realizační dokument rozpracovávající opatření strategického plánu rozvoje obce do jednotlivých let. Doporučovanou metodou tvorby akčního plánu je metoda klouzavého plánování s dvouletým časovým horizontem. Profil regionu je dílčí dokument, který je výsledkem socioekonomické analýzy regionu a představuje základní souhrn faktů a poznatků o regionu, jeho jednotlivých věcných sférách a významném okolí. Obvykle zahrnuje i SWOT analýzu. Metoda SWOT je formalizovaná metoda prezentace analytických poznatků o objektu zkoumání. Je charakteristikou relevantních silných a slabých stránek zkoumaného objektu, jeho možných příležitostí a ohrožení. 6

7 Problémové okruhy strategie (resp. programu), někdy také problémové, resp. kritické oblasti; jsou pořádacím principem strategie/programu, členícím je do systémově, metodicky a věcně zvládnutelných částí. Představují obsahové zaměření strategie/programu. Strategická vize je celostní pohled na subjekt. Charakterizuje jeho výchozí stav a představu, kam má v horizontu strategie dospět. Rámcově určuje globální cíle a výsledky rozvojového procesu v daném časovém horizontu. Globální cíl je souhrnné vyjádření stavu subjektu, jehož má být realizací strategie v daném časovém horizontu dosaženo. Strategický cíle jsou směrné indikátory jichž má být realizací aktivit jednotlivých problémových oblastí strategie v daném časovém horizontu dosaženo. Priorita (Strategický směr) je specifická, přednostně realizovaná, cesta, jejímž prostřednictvím je dosahováno strategických cílů. Opatření jsou základním nástrojem realizace strategických a programových cílů. Jsou souhrnnou věcně a logicky uspořádanou množinou aktivit, jejichž prostřednictvím je strategie realizována. Rozvojové aktivity jsou konkrétní aktivity (projekty, organizační opatření apod.), jejichž prostřednictvím jsou realizovány cíle subjektu. 7