Veřejné opatrovnictví

Transkript

1 Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky základní škola a mateřská škola MILLS, s.r.o. Čelákovice Veřejné opatrovnictví Sociální práce Vedoucí práce: JUDr. Jana Mazánková Vypracovala: Dana Lejsková Čelákovice 2016

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.... V Čelákovicích, Dana Lejsková 2

3 Poděkování Ráda bych tímto poděkovala JUDr. Janě Mazánkové za cenné rady, věcné připomínky, vstřícný přístup a trpělivost při vedení mé absolvenské práce. Dále bych chtěla poděkovat mé rodině za podporu a trpělivost po celou dobu mého studia. 3

4 Obsah Úvod Cíl absolventské práce Hlavní cíl Dílčí cíle Teoretická část Současné právní předpisy Nový občanský zákoník Základní zásady a pojmy Osoby v novém občanském zákoníku Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a způsobilost k právním úkonům v porovnání s novým občanským zákoníkem a svéprávností Podpůrná opatření Opatrovnictví člověka, opatrovnická rada Obecné zásady Opatrovnictví, důvod, jmenování, opatrovníci Opatrovnická rada Veřejné opatrovnictví Opatrovník Výkon veřejného opatrovnictví Povinnosti opatrovníka Finance Odpovědnost Praktická část Kazuistiky Kazuistika Kazuistika Kazuistika Dotazníkové šetření Grafické zpracování výsledků dotazníkového šetření

5 4 Diskuze...47 Závěr...49 Резюме...51 Bibliografie...53 Přílohy 5

6 Úvod Od roku 2010 pracuji na Městském úřadě ve Velkých Hamrech na sociálně správním odboru. Do kompetence obcí je zahrnuta agenda výkonu veřejného opatrovnictví. Veřejným opatrovníkem je v určitých případech jmenována obec. Práci veřejného opatrovníka pak vykonává starosta, nejčastěji však spadá pod sociální odbor. Byla jsem pověřena výkonem funkce veřejného opatrovníka. Zkušenost výkonu opatrovníka mě ovlivnila k výběru tématu mé absolventské práce Veřejné opatrovnictví. V roce 2010, kdy jsem začala funkci opatrovníka vykonávat, se opatrovnictví řídilo několika zákony, neexistovala právní norma, která by se výkonem veřejného opatrovnictví podrobně zabývala. Nebylo definováno, jaká jsou práva a povinnosti opatrovníka. Proto jsem své zkušenosti a informace čerpala z různých zdrojů, hlavně ze školení, a také za pomoci zkušeností jiných úředníků, vykonávajících opatrovnictví v jiných obcích. Problematika veřejného opatrovnictví v sobě zahrnuje práci s občany, kteří jsou omezeni ve svéprávnosti. Jsou to lidé často duševně nemocní a zdravotně hendikepovaní, kteří mají problémy s komunikací, chováním, nefunkční rodinné zázemí a často i lidé žijící na pokraji sociálního vyloučení. Opatrovník pomáhá lidem při řešení jejich životní situace, při orientaci v každodenním a běžném životě. Řeší majetkovou, právní, zdravotní, finanční a sociální situaci opatrovance. V mnoha případech se práce opatrovníka velmi podobá práci sociálního pracovníka. Za období, co tuto práci vykonávám, došlo k řadě změn. Zvláště v roce 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nový občanský zákoník). Nový občanský zákoník v sobě zakotvuje nové principy rozhodování ve věcech svéprávnosti, nová pravidla výkonu opatrovnictví, nové koncepce a povinnosti opatrovníka. V teoretické části mé absolventské práce bych chtěla zpracovat změny a představit nové principy rozhodování, týkající se veřejného opatrovnictví s nástupem nového občanského zákoníku. 6

7 V praktické části bych chtěla pomocí kazuistiky přiblížit práci veřejného opatrovníka s klientem a popsat, co znamená přechod k novému systému v praxi. Dále bych chtěla pomocí dotazníkového šetření shromáždit informace od veřejných opatrovníků a popsat nástup nových změn v praxi. Ráda bych pomocí mé absolventské práce přiblížila opatrovníkům a veřejnosti nové informace, poznatky a postupy v problematice výkonu veřejného opatrovnictví. 7

8 1 Cíl absolventské práce 1.1 Hlavní cíl Cílem práce je zpracovat změny a představit nové principy rozhodování, týkající se veřejného opatrovnictví s nástupem nového občanského zákoníku. 1.2 Dílčí cíle Pomocí tří kazuistik přiblížit práci veřejného opatrovnictví s klientem a popsat co znamená přechod k novému systému v praxi. Pomocí dotazníkového šetření shromáždit informace od veřejných opatrovníků a popsat nástup nových změn. 8

9 2 Teoretická část Každý z nás má právo na důstojný život ve svém přirozeném prostředí. Samostatně jednat a rozhodovat v běžných záležitostech každodenního života. Existují ale osoby, které v důsledku duševní poruchy nebo nemoci nejsou schopny rozhodovat ve svých záležitostech a chápat důsledky svého jednání. Tyto osoby jsou z těchto důvodů rozhodnutím příslušného soudu omezeny ve svéprávnosti v různém rozsahu. Soud ustanoví těmto osobám opatrovníka, který chrání a zajišťuje práva těchto osob. Opatrovník se tak stává nedílnou součástí života opatrovance. V teoretické části představím současné právní předpisy týkající se výkonu veřejného opatrovnictví. Zpracuji změny, které nastaly na začátku roku 2014, kdy vstoupil v účinnost nový občanský zákoník. Zaměřím se na nové koncepce, principy rozhodování a povinnosti opatrovníka. 2.1 Současné právní předpisy Úmluva o právech osob se zdravotním postižením Úmluva o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006, v ČR publikována jako zákon č. 10/2010 Sb. m. s. (dále jen úmluva ). Česká republika ratifikovala tuto úmluvu v roce Úmluva popisuje osoby se zdravotním postižením. Osoby, které mají dlouhodobé duševní, mentální, fyzické postižení, které jim brání k rovnoprávnému zapojení do společnosti s ostatními. Úmluva upravuje problematiku právní způsobilosti u osob se zdravotním postižením na základě rovnoprávného postavení s ostatními ve všech oblastech života. Úmluva se zabývá podporou osob se zdravotním postižením a zajištěním přístupu k asistenci, kterou mohou tyto osoby potřebovat pro uplatnění právní způsobilosti [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013]. Ústava České republiky Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Článek 1 nám říká: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech [ Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., 2013, čl.3] 9

10 Listina základních práv a svobod Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod říká, že každý člověk má schopnost mít práva nebo povinnosti, a to i člověk omezený ve svéprávnosti. Článek 5 říká: Každý je způsobilý mít práva. [Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., 2013, čl.5] Nový občanský zákoník Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Upravuje nově oblast opatrovnictví a fyzických osob zejména k možnosti omezit svéprávnost. Přináší nové formy zákonného zastoupení a nové formy rozhodování. Nový občanský zákoník více dbá na ochranu práv osob a na svobodu jednání jednotlivce. Je postaven na základních zásadách Listiny základních práv a svobod [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. Více o novém občanském zákoníku v kapitole 2.2. Občanský soudní řád Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Občanský soudní řád, je základním zákonem civilního procesu a klade důraz na vyjádření soukromých práv. Tento zákon upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachování zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob [JURÍČKOVÁ, IVANOVÁ, FILKA, 2014, s. 29]. Občanský soudní řád řeší tak zvaná řízení sporná. Zákon o zvláštních řízeních soudních Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o zvláštních řízeních soudních upravuje nesporná řízení a jiná zvláštní řízení. Upravuje základní ustanovení o řízení a řízení o některých otázkách týkajících se fyzických osob, řízení o podpůrných opatřeních, řízení o svéprávnosti a řízení opatrovnické. 10

11 Správní řád Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Veřejný opatrovník je povinen založit a vést spisovou dokumentaci osobního spisu opatrovance. Vedení spisu však zcela vychází ze zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů [ 12]. Zákon o sociálních službách Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Upravuje podmínky pomoci a podpory prostřednictvím sociálních služeb. 2.2 Nový občanský zákoník Nový občanský zákoník byl zákonodárci schválen na počátku roku Účinnosti nabyl od 1. ledna Nahradil tak dosud platný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen starý občanský zákoník), který platil společně s novelami do konce roku Je novým základním kodexem soukromého práva, ruší několik doposud platných norem [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013] Základní zásady a pojmy Nový občanský zákoník vyšel z nových principů, z přirozeného pojetí práva. Klade větší důraz na lidská práva, na svobodu jednání, na autonomii vůle osobnosti. Rozvíjí princip přirozené svobody člověka a jeho rozhodování. V novém občanském zákoníku nalezneme nové možnosti založené na modelu podpory, které mají být použity přednostně před zásahem do svéprávnosti. Nový občanský zákoník přinesl i zcela nové pojmy jako je nápomoc při rozhodování a zastoupení členem rodiny, předběžné prohlášení a opatrovnická rada. Nový občanský zákoník přinesl změnu některých základních právních pojmů ve vztahu k opatrovnictví a omezení osoby v jejím právním jednání [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. 11

12 Z nejdůležitějších uvádím: Právní osobnost Nový občanský zákoník vymezuje v paragrafu 15 odstavci 1 nově pojem právní osobnost, který nahradil pojem způsobilost k právům a povinnostem používaný ve starém občanském zákoníku [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 12]. Svéprávnost Nový občanský zákoník vymezuje v paragrafu 15 odstavci 2 nově pojem svéprávnost, tento pojem nahradil způsobilost k právním úkonům [ [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s.12]. Právní jednání Nově pojem právní jednání nahrazuje pojem právní úkon [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 12]. Pro lepší orientaci uvádím ještě některé další termíny, které budou v mé práci používány a vztahují se k dané problematice. Opatrovnictví Opatrovnictví je formou přímého zákonného zastoupení opatrované osoby opatrovníkem na základě rozhodnutí soudu. Opatrovník jedná za opatrovance jeho jménem v rozsahu, který mu vymezil soud. Opatrovník Opatrovník je fyzická nebo právnická osoba, která zastupuje a hájí práva opatrovance. Veřejný opatrovník Veřejným opatrovníkem je právnická osoba, povětšinou obec, kde má opatrovanec bydliště nebo právnická osoba zřízená obcí k plnění úkolů tohoto druhu. Obec je pověřením soudu ustanovena opatrovníkem v případech, kdy u osoby nebyl nalezen vhodný opatrovník z řad osob blízkých, z rodiny nebo z řad příbuzných osobě opatrovance. 12

13 Opatrovanec Osoba omezená ve svéprávnosti. Zastoupená a opatrovaná opatrovníkem. Svéprávnost Svéprávnost se nabývá zletilostí, jedná se o způsobilost mít práva a povinnosti podle schopností a vyspělosti jedince. Částečné svéprávnosti se nabývá postupně s ohledem na rozumovou a volní vyspělost, má ji tedy v různém rozsahu již dítě. Částečnou svéprávnost má člověk už třeba od 10 let, kdy je schopen jít a koupit si rohlík Osoby v novém občanském zákoníku Jak jsem již zmínila, nový občanský zákoník klade důraz na právní postavení člověka, na jeho zájmy, schopnosti samostatného rozhodování, přání a emancipovanost. Nový zákoník věnuje velkou pozornost fyzickým osobám, asi 100 zákonných ustanovení. U fyzických osob zavedl nový občanský zákoník také nový způsob, jakým lze dosáhnout přiznání svéprávnosti. Pokud člověk dovrší 16 let a je schopen se sám uživit a obstarat si své běžné každodenní záležitosti, může mu být se souhlasem zákonného zástupce nezletilého a na základě rozhodnutí soudu jako nezletilému přiznána svéprávnost. Právní úprava zakotvuje ještě další způsob nabytí plné svéprávnosti. Nezletilí mohou podle nového občanského zákoníku nabýt svéprávnosti zplnoletněním v případě manželství. Svéprávnosti se však nelze vzdát a to ani zčásti [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a způsobilost k právním úkonům v porovnání s novým občanským zákoníkem a svéprávností Podle starého občanského zákoníku byly osoby se zdravotním postižením, duševní poruchou, která nebyla přechodná, a která jim bránila samostatně právně jednat a rozhodovat se, zbaveni způsobilosti k právním úkonům [ 1] 13

14 Tyto osoby byly na základě znaleckého posouzení, soudního řízení a vynesením rozsudku omezeni nebo zcela zbaveni způsobilosti k právním úkonům. V případě, kdy se jednalo o omezení způsobilosti, byl definován rozsah omezení. A to tak, aby bylo zřejmé, co může opatrovanec činit sám např. hospodařit s částkou 300,-Kč. Pokud byl opatrovanec zcela zbaven ve svéprávnosti, byl zbaven i samostatného jednaní v běžných záležitostech každodenního života. V činnostech, jako např. nákup potravin, rozhodování o tom co si obléknu, o procházce s domácím mazlíčkem, návštěvě divadla a dalších úkonech každodenního života. Nový občanský zákoník neumožňuje úplné zbavení svéprávnosti, omezení ve svéprávnosti je možné. Nelze nikoho zbavit svéprávnosti v možnostech jednat v běžných záležitostech právní i neprávní povahy. Osoba, která byla podle starého občanského zákoníku zbavena způsobilosti k právním úkonům, je podle 3033 nového občanského zákoníku považována ode dne kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník za osobu omezenou ve svéprávnosti. Rozsah omezení svéprávnosti, podle kterého budou moci tito lidé právně jednat a rozhodovat v běžných záležitostech každodenního života, je dán ustanovením 64 nového občanského zákoníku [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. To se netýká omezení v dalších oblastech nikoli právního jednání, které zákon jinak umožňuje v souvislosti s rozhodnutím o svéprávnosti, např. v oblasti uzavření manželství, rodičovské odpovědnosti atd. Osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům před rokem 2014 tedy není automaticky zbavena práva uzavřít sňatek, pečovat o dítě, práva volit atd. i po roce O takovém omezení by musel nově rozhodnout soud. Pokud takto soud nerozhodl, může tato osoba sňatek uzavřít, případně mít rodičovskou odpovědnost v rozsahu plném, vyjma těch právních úkonů, které nemůže činit sama [ 2]. Nový občanský zákoník považuje zásah do svéprávnosti člověka za krajní řešení. Tedy za nutné řešení pouze v případě, kdy má člověk dlouhodobé duševní postižení a není schopen činit samostatné právní úkony, a kdy člověku z tohoto důvodu hrozí závažná újma. Nový občanský zákoník výslovně uvádí, že k omezení svéprávnosti lze přistoupit 14

15 jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s 16]. Nový občanský zákoník stanovuje omezení svéprávnosti jako dočasné, nejdéle na tři roky. Po uplynutí 3 let účinky omezení zanikají. Soud zahájí řízení o prodloužení doby omezení. Nový občanský zákoník upřednostňuje před omezením svéprávnosti méně omezující a mírnější opatření, jako je předběžné prohlášení, nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013] Podpůrná opatření Jak jsem se již zmínila, přináší nový občanský zákoník do praxe i nové formy zákonného zastoupení. Předběžné prohlášení Předběžné prohlášení je opatřením, o které může projevit vůli například člověk dosud duševně zdravý, ale který na sobě pozoruje postupně rozvíjející se duševní poruchu a očekává v budoucnu vlastní nezpůsobilost právně jednat. Tento člověk může určit osobu, která by se v budoucnu, kdy ztratí schopnost spravovat své záležitosti, stala jeho opatrovníkem a spravovala jeho záležitosti určitým způsobem. Člověk, který má být ustanoveným opatrovníkem, musí s tímto vyslovit souhlas. Předběžné prohlášení vzhledem ke své závažnosti musí být učiněno písemně. Může být učiněno formou veřejné listiny ověřené notářem, anebo formou soukromé listiny s dvěma svědky. Soud je vázán předběžným prohlášením při rozhodování o ustanovení opatrovníka. Soud může rozhodnutí zrušit nebo změnit ve výjimečném případě [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. Nápomoc při rozhodování Nápomoc při rozhodování je poskytována člověku svéprávnému, kterému duševní porucha působí potíže při rozhodování. Je to forma dopomoci tzv. podpůrcem. 15

16 Podpůrce jedná společně s podporovaným (nikoli za něj). Podpůrce podporovaného neovlivňuje, ale ctí vůli a rozhodnutí podporovaného. Napomáhá podporovanému porozumět situaci, nalézt řešení a pomoci rozhodnout v souladu s přáním a vůlí podporovaného. Podpůrce nemá právo jednat osobně jménem podporovaného a nesmí se bezdůvodně obohatit na podporovaném. Nápomoc se poskytuje na základě písemné smlouvy schválené soudem [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013]. Zastoupení členem domácnosti Ve středověku bylo zcela přirozené, že pomoc a podpora v situacích nouze a nemoci byla poskytována v rámci rodiny, nejbližších. Bylo to dáno tím, že fungovaly osobní a rodinné vztahy, a všichni tak věděli, kdo pomoc potřebuje [MATOUŠEK, 2007]. V novém občanském zákoníku je také více využíváno modelu přirozené podpory z nejbližšího okolí člověka. Zastoupení členem domácnosti je využíváno v případě člověka s duševní poruchou, která mu brání samostatně právně jednat, a tento člověk nemá jiného zástupce. Pokud tomu tak je, může si tento člověk zvolit svého zástupce z řad domácnosti. V paragrafu 49 nový občanský zákoník stanovuje za okruh osob z řad domácnosti manžela nebo partnera, sourozence, předka, potomka nebo osobu, která žila se zastoupeným ve společné domácnosti před vznikem tohoto zastoupení alespoň po dobu tří let [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. Ke vzniku zastoupení je nutné, aby zástupce srozumitelně a jasně vysvětlil zastoupenému, že ho bude zastupovat a také důsledky zastoupení. Zastoupení vyžaduje schopnost projevit přání zastoupeného být zastupován a jeho vznik dále vyžaduje schválení soudu. Zástupce zastupuje zastoupeného pouze v obvyklých záležitostech v životě. Zástupce dbá ochrany práv, přání a schopností zastoupeného. Zastoupený může mít i více zástupců. Zástupce může nakládat s peněžními prostředky pouze v rozsahu, který nepřesahuje měsíčně výši životního minima jednotlivce [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. 16

17 V případě, že není možné využít žádného z podpůrných opatření, v zájmu člověka trpícího duševní poruchou, která není přechodná, přistoupí soud k omezení svéprávnosti. 2.3 Opatrovnictví člověka, opatrovnická rada V životě každého člověka může nastat situace, kdy ať už z důvodu věku, zdravotního stavu, onemocnění, přestane být schopen řešit své základní potřeby. Opatrovnictví člověka, jak už jsem se v práci zmínila, je ochranou zájmů a práv osob se zdravotním postižením, hlavně pak osob s duševním, mentálním nebo smyslovým postižením Obecné zásady V novém občanském zákoníku bylo opatrovnictví člověka na základě připomínkového řízení uvedeno do souladu s Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením (dále jen úmluva ). Sdělení Ministerstva zahraničních věcí: Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že 13. prosince 2006 byla v New Yorku přijata Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 30. března S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České Republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 28. září Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 45 odst. 1. dne 3. května Pro Českou republiku vstoupila v platnost podle odst. 2 téhož článku dne 28. října 2009 [ 3] Tato úmluva v článku 1 stanoví okruh osob se zdravotním postižením, kterých se úmluva týká: Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními [ 4]. Mezinárodní klasifikace nemocí k osobám, které mají dlouhodobé postižení, řadí i osoby závislé na psychotropních 17

18 látkách, a také osoby závislé na patologickém hráčství. Vágnerová uvádí, že užívání psychoaktivních látek a gambling, tj. patologické hráčství, podstatným způsobem změní osobnost člověka a jeho chování. Závažnější duševní poruchy, psychické a somatické změny, jsou vytvářeny právě jako důsledek dlouhodobého užívání psychoaktivních látek a patologického hráčství [VÁGNEROVÁ, 2008]. V novém občanském zákoníku jsou osoby se zdravotním postižením vnímány stejně jako v úmluvě. Nový občanský zákoník stejně tak jako úmluva požaduje jako zásadnější pro opatrovnictví člověka ochranu práv, zájmů a potřeb opatrovaného. Z těchto důvodů již není možné člověka zbavit svéprávnosti, ale pouze omezit a to tak, aby člověku zůstalo právo na správu běžných každodenních záležitostí. Toto omezení je tak pouze na omezenou dobu tří let [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013] Opatrovnictví, důvod, jmenování, opatrovníci Paragraf 467 nový občanský zákoník: Soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li to potřeba k ochraně jeho zájmů, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Soud jmenuje opatrovníka zejména tomu, koho ve svéprávnosti omezil, tomu, o kom není známo, kde pobývá, neznámému člověku zúčastněnému při určitém právním jednání nebo tomu, jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv [ 5]. Řízení o svéprávnosti a ustanovení opatrovníka je zahájeno na základě podnětu nebo návrhu na omezení svéprávnosti. Navrhovatelem k zahájení řízení může být rodinný příslušník, osoba blízká, státní orgán, zdravotnické zařízení, nebo jakýkoliv člověk. Řízení může být zahájeno i bez návrhu z vlastní iniciativy soudu. Soud při řízení o omezení svéprávnosti a ustanovení opatrovníka posuzuje duševní způsobilost vyšetřované osoby. Soud dále zkoumá poměry posuzované osoby v místě bydliště. A to poměry rodinné, majetkové, finanční, sociální a další. Soud se při svém rozhodování opírá vždy o znalecký posudek. Nový občanský zákoník požaduje, aby soud zhlédl osobu, které má 18

19 být zasaženo do svéprávnosti, pokud tomu nebrání nepřekonatelná překážka. Nepřekonatelnou překážkou se rozumí místo neznámého pobytu nebo zdravotní stav posuzovaného. Dalšími důkazními prostředky mohou být výslechy rodinných příslušníků, osob blízkých, osob, které podaly návrh na omezení svéprávnosti. Nový občanský zákoník dále požaduje, aby soud vyvinul potřebné úsilí a zjistil názor a potřeby posuzovaného [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013]. Důvod Jak jsem již zmínila, existují dva odlišné důvody k jmenování opatrovníka. Prvním důvodem je potřeba ochrany zájmů člověka. Je to zvláště v případech, kdy je člověk omezen ve svéprávnosti a když zdravotní stav neumožňuje člověku hájit svá práva a spravovat jmění. Druhým důvodem jmenování opatrovníka je vyžaduje-li to veřejný zájem. Jedná se o případ, kdy je člověk neznámým nebo jehož pobyt je neznámým [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. Jmenování Opatrovnictví vzniká na základě rozhodnutí soudu vynesením rozhodnutí, které musí být pravomocné. Pokud nebyly shledány podmínky pro omezení svéprávnosti, soud může řízení zastavit. V opačném případě soud vydá rozhodnutí, ve kterém kromě omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka přesně definuje rozsah omezení, tj. rozsah práv a povinností. Práva mohou být opatrovanci omezena v různém rozsahu. Nový občanský zákoník v paragrafu 62 definuje nové důležité pravidlo, kterým stanoví, že zároveň s rozhodnutím o omezení svéprávnosti musí soud rozhodnout o ustanovení opatrovníka. Tímto pravidlem se předešlo problémovým situacím, kdy člověk v minulosti omezený na svéprávnosti čekal týdny nebo měsíce na ustanovení opatrovníka. Po celou tuto dobu docházelo k porušování práv člověka, protože nikdo nebyl oprávněn hájit jeho zájmy a práva. Opatrovnictví může vznikat také ze zákona. Stává se tak v případě kdy opatrovník zemře, nebo pokud opatrovanec změní své bydliště. V těchto případech se ze zákona opatrovníkem stává obec, ve které má opatrovanec bydliště [ 6]. 19

20 Opatrovníci Jak jsem se již zmiňovala, soud na základě rozhodnutí určí osobě omezené ve svéprávnosti opatrovníka. Opatrovník by měla být osoba, která splňuje podmínky stát se opatrovníkem. Proto touto osobou musí být osoba plně svéprávná, způsobilá právně jednat. Osoba jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance. Nově soud při výběru opatrovníka nejprve přihlíží k předběžnému prohlášení a osobě určené v předběžném prohlášení. Člověk dosud duševně zdravý může v očekávání vlastní nezpůsobilosti, například z důvodu nemoci, projevit vůli, aby v případě, kdy nebude schopen spravovat své záležitosti, se určitá osoba starala o jeho záležitosti, a nebo se stala jeho opatrovníkem. Pokud tak osoba v minulosti učinila formou předběžného prohlášení, soud k tomuto přihlíží. Pokud předběžné prohlášení není: Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která, osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka podle jiného zákona [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 55]. Nový občanský zákoník v tomto paragrafu 471 odst. 2 zmiňuje vznik opatrovnictví podle jiného zákona. Předpokládá, že bude existovat opatrovnický zákon, který stanoví podmínky, pro výkon opatrovnictví [PRUDÍKOVÁ, SMOLÍKOVÁ, HRUBÁ, PLHÁKOVÁ, ČERMÁKOVÁ, 2013]. Pokud je to možné soud přihlíží k přáním a návrhům opatrovance. Pokud opatrovanec nikoho nenavrhne, jmenuje soud nejčastěji za opatrovance osobu blízkou nebo příbuznou, tak jak je to uvedeno v předchozím zmiňovaném paragrafu 471. Pokud však soud neshledá za vhodnou osobu žádnou z blízkého okolí opatrovance, ustanoví veřejného opatrovníka. Veřejným opatrovníkem je obec nebo jiná právnická osoba zřízená obcí k plnění úkolů tohoto druhu, v níž má opatrovanec bydliště [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. 20

21 Nově je stanoveno, že opatrovníkem není možné jmenovat ani provozovatele zařízení, ve kterém opatrovanec pobývá nebo na kterém je závislý, které mu poskytuje služby. V běžném životě to znamená, že opatrovníkem nemůže být zaměstnanec sociálních služeb, ústavu, ve kterém je opatrovanec umístěn nebo které užívá. Toto opatření bylo zavedeno z důvodu, aby nedocházelo ke střetu zájmů mezi zařízením a opatrovancem [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013]. Podle nového občanského zákoníku je možné, aby měl jeden opatrovanec více opatrovníků. Děje se tak zejména v případech, pokud je součástí zastupování správa majetku opatrovaného. Kompetence opatrovníků jsou pak rozděleny, nebo mohou opatrovníci jednat společně. Soud může vymezit rozsah práv a povinností mezi opatrovníky. V těchto případech pak je určeno, v kterých záležitostech bude opatrovník opatrovance zastupovat [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013]. Opatrovník jako fyzická osoba může opatrovnictví odmítnout. Soud může také opatrovníka odvolat v případě, kdy on sám o to soud požádá, nebo v případě kdy si neplní své povinnosti. Pokud soud nenalezne osobu, která by byla vhodná pro jmenování opatrovníkem, jmenuje veřejného opatrovníka. Způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu; jmenování veřejného opatrovníka podle jiného zákona není vázáno na jeho souhlas [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 55]. Pokud se stane, že opatrovník zemře nebo je z nějakých důvodů odvolán opatrovnictví nezanikne, ale do doby než soud rozhodne a ustanoví nového opatrovníka přechází opatrovnictví na veřejného opatrovníka a to na obec. Tím se předchází situacím aby člověk omezený ve svéprávnosti nezůstal nezastoupen [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. Existují ještě jiné formy opatrovnictví a tou je procesní opatrovník a kolizní opatrovník. Procesní opatrovník je ustanoven pro určité soudní řízení, a to v případě, kdy by mohlo dojít k porušování práv osoby omezené ve svéprávnosti. Oproti tomu kolizní opatrovník 21

22 je ustanoven také pro soudní řízení, ale v případě, kdy nastal střet zájmu mezi opatrovníkem a opatrovancem. Zejména v případech soudního řízení ve věcech majetkových a v případech úpravy práv k dědění. Kolizního i procesního opatrovníka ustanovuje soud [ 7] Opatrovnická rada Novou koncepcí v novém občanském zákoníku je opatrovnická rada Opatrovnická rada vzniká na základě žádosti, podané opatrovníkovi, kterou vyjádřil opatrovanec, nebo osoba blízká opatrovanci, a nebo na základě žádosti právnické osoby, jejíž hlavní činností je péče o osoby se zdravotním postižením, která působí v ČR nepřetržitě alespoň 3 roky a byla s opatrovancem v pravidelném spojení alespoň 3 měsíce. Opatrovnická rada může být ustavena osobě až poté, co jí byl ustanoven opatrovník. Opatrovník je povinen do 30 dnů po obdržení žádosti svolat schůzi osob blízkých nebo přátel opatrovance, kteří projevili zájem být v opatrovnické radě opatrovance. Pokud opatrovanec nedostojí povinnosti svolat schůzi v zákonem stanovené lhůtě, učiní tak soud. Schůze se může účastnit každá osoba, která osvědčí zájem o opatrovance. Schůze by se mělo účastnit alespoň pět osob, aby mohla být opatrovnická rada zvolena. Na schůzi se volí opatrovnická rada, jejímž členem nemůže být opatrovník. Opatrovnická rada musí mít nejméně 3 členy. Členové osoby svéprávné jsou voleni na dobu neurčitou. Opatrovnická rada má za povinnost scházet se alespoň jednou ročně. Je usnášení schopná pokud je přítomna většina členů, pokud je opatrovnická rada tříčlenná, musí být přítomni všichni tři členové. Opatrovnická rada přizve na své zasedání opatrovance a opatrovníka. Z každého jednání opatrovnické rady se pořizuje písemný zápis, který dělá nezávislá osoba, a obdrží ho opatrovník a soud. Do opatrovnické rady nezasahuje soud, má však právo zrušit rozhodnutí opatrovnické rady na návrh opatrovníka, opatrovance, osoby, která nehlasovala pro rozhodnutí nebo právnické osoby. Návrh, kterým se má rozhodnutí opatrovnické rady zrušit, musí být na soud podán do 15 dnů od přijetí rozhodnutí opatrovnické rady. Do hlavních kompetencí opatrovnické rady náleží dohled nad opatrovníkem. Opatrovnická rada kontroluje 22

23 činnost opatrovníka a přispívá k vyšší ochraně práv a zájmů opatrovaného. Opatrovník pak nemůže bez souhlasu rady rozhodnout o některých důležitých věcech. Za důležité záležitosti opatrovance je považováno např. změna bydliště, umístění do ústavu, souhlas s léčbou aj. Opatrovník dále nemůže bez souhlasu opatrovnické rady rozhodovat o majetkových záležitostech většího rozsahu nebo zasahovat do integrity člověka. Každý člen opatrovnické rady může ze své funkce odstoupit. Odstoupení je účinné doručením písemného oznámení opatrovníkovi a soudu. Soud má pravomoc odvolat člena opatrovnické rady, který nejedná v zájmu opatrovaného, nebo závažně a opakovaně porušuje své povinnosti a nejedná v zájmu opatrovance. Opatrovník nebo předseda opatrovnické rady pak zajistí volbu nového člena. Opatrovnická rada nemůže být zřízena při nedostatečném počtu osob. V tomto případě může soud rozhodnout, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat jedna osoba. Není-li možná ani jedna z variant, schvaluje opatření opatrovníka, týkající se opatrovance nebo jeho jmění, soud místo opatrovnické rady. Zřízení opatrovnické rady není povinností, schvaluje se pouze na základě žádosti [ČEBIŠOVÁ, CHÁBOVÁ, JOHNIOVÁ,KOŘÍNKOVÁ, ŠKOPOVÁ, 2013]. 2.4 Veřejné opatrovnictví Osoby, které nemohou samy za sebe jednat, si mohou svým jednáním ublížit. Mohou se neúměrně zadlužit, špatně rozhodovat ve svých osobních záležitostech, svým chybným rozhodováním přivést svoji osobu na hranici sociálního vyloučení. Proto je nutné k ochraně zájmů těchto osob, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem, omezit tyto osoby ve svéprávnosti a ustanovit jim opatrovníka. Jak jsem se již zmiňovala, pokud soud omezí osobu ve svéprávnosti, ustanoví této osobě opatrovníka. Opatrovník zastupuje a jedná za opatrovance v záležitostech, ve kterých soud opatrovance omezil. Pokud to je možné, opatrovník jedná společně s opatrovancem, hájí jeho zájmy a práva. Proto soud ustanovuje opatrovníka zpravidla z osob blízkých, příbuzných, které mají k opatrovanci nejblíže. Znají opatrovance nejdéle, znají jeho přání a mohou mu věnovat dostatečnou péči. Pokud ale soud takovou blízkou osobu mezi příbuznými a přáteli nenajde, ustanoví veřejného opatrovníka. Veřejným opatrovníkem se rozumí obec, ve které má opatrovanec bydliště. Veřejným opatrovníkem podle nového občanského zákoníku 23

24 může být také právnická osoba, kterou obec zřídila k plnění úkolů tohoto druhu, tak jak je uvedeno v 471 nového občanského zákoníku [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. Obec navenek zastupuje starosta obce. V praxi velmi často bývá na základě plné moci pověřen funkcí opatrovníka některý úředník, zaměstnanec obce. Stává se tak hlavně na větších obcích typu II. s pověřeným obecním úřadem a obcích typu III. s rozšířenou působností. Jak jsem se již zmínila v kapitole Opatrovníci, opatrovnictví přechází na obec také přímo na základě zákona, a to v případě, kdy stávající opatrovník byl odvolán ze své opatrovnické funkce nebo zemřel. Do doby než soud ustanoví nového opatrovníka, přechází povinnost vykonávat tuto funkci na veřejného opatrovníka, tj. obec [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. Nově také platí, že opatrovníkem nemůže být provozovatel zařízení, ve kterém opatrovanec pobývá, které opatrovanci poskytuje služby. Dále je stanoveno, že opatrovníkem nemůže být ani fyzická osoba, která je provozovatelem služeb, které opatrovanec využívá. Je tomu tak z důvodů, aby nedocházelo ke střetu zájmů mezi opatrovancem a zařízením, ve kterém bydlí a využívá služeb [ 8] Opatrovník Základní povinností opatrovníka je projevovat o opatrovance opravdový zájem. Být s ním v pravidelném kontaktu, hájit jeho zájmy a práva. Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem umět vysvětlovat rozhodnutí a kroky, které spolu budou činit. Uplatňovat individuální přístup k opatrovanci s ohledem respektování autonomie člověka s postižením. Dalším předpokladem pro funkci veřejného opatrovníka je schopnost skloubit požadavky opatrovance s jeho finančními možnostmi, osobními předpoklady a zájmy. Oblast opatrovnictví je velmi obsáhlá a zasahuje do mnoha dalších oblastí a oborů, proto by měl být veřejný opatrovník vybaven řadou kompetencí. Předpokladem pro výkon opatrovnictví je umění naslouchat, empatie, komunikativnost, otevřenost, vstřícnost, trpělivost, předvídavost a schopnost čelit konfliktním situacím. Opatrovník musí být schopen vždy vhodným způsobem vysvětlit, 24

25 zvolit, navrhnout řešení různých životních situací, do kterých se opatrovanec v průběhu svého života dostává a které řeší. Musí být schopen svá rozhodnutí, své konání a svoji činnost obhájit před opatrovnickou radou, soudem a svým zaměstnavatelem. Stávající legislativa neurčuje žádné kvalifikační předpoklady pro výkon funkce veřejného opatrovníka. Možné stanovení kvalifikačních předpokladů by mohlo být základním předpokladem pro výkon funkce veřejného opatrovníka. Vyšší intenzita vzdělávání, školení a poradenství v tomto oboru by určitě přispěla k rozvoji osobních a odborných kompetencí veřejných opatrovníků Výkon veřejného opatrovnictví Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra připravuje návrh zákona o veřejném opatrovnictví a o změně některých zákonů. Návrh zákona by měl nově řešit otázku financování výkonu veřejného opatrovnictví obcí. Obce do současnosti hradily výkon veřejného opatrovnictví ze svých rozpočtů, přestože Ústavní soud ve svém nálezu č. ÚS 995/07 ze dne 10. července 2007 konstatoval: Omezení způsobilosti k právním úkonům je vždy rozhodnutím státu, kterým stát za ústavně aprobovaných podmínek vstupuje do autonomního prostoru jednotlivce, přičemž je to stát, který nese plnou odpovědnost za to, že za trvání tohoto omezení se nijak nezhorší postavení či kvalita právního jednání jednotlivce. Z toho lze vyvodit, že je to rovněž primárně stát, kde je vůči osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům povinován ochranou jejích základních práv, tj. konkrétně zajistit jí kvalifikované zastupování v právních vztazích, a tam, kde neexistuje soukromá osoba ochotná takovou funkci zastávat, je stát povinen vykonávat tuto funkci sám. S ohledem na to je jedinou ústavně konformní interpretací 27 odst. 3. občanského zákoníku taková interpretace, která reflektuje toto postavení a roli státu ve vztahu k ochraně základních práv. Dané ustanovení je tedy třeba vykládat tak, že orgánem místní správy je obec, která opatrovnickou funkci vykonává jako organizační součást státu, nikoliv jako korporace nadaná územní samosprávou. Ústavněprávní hledisko vyžaduje, aby výkon opatrovnické funkce byl považován za výkon přenesené, nikoliv samostatné působnosti obce [ 9]. To, zda výkon veřejného opatrovnictví bude v budoucnu financován ze státního 25

26 rozpočtu jako výkon přenesené působnosti nebo formou dotačních programů, by měl vyřešit právě nově připravovaný zákon o veřejném opatrovnictví. Tento způsob financování by pomohl hlavně malým obcím, které mají omezené finanční prostředky Povinnosti opatrovníka S výkonem agendy veřejného opatrovníka souvisí řada úkonů nutných pro řádný výkon funkce, ale především úkonů nutných pro ochranu opatrovancovy osoby, jeho zdraví a majetku. Proto je nutné v případě, že soud rozhodne o omezení svéprávnosti člověka a rozhodnutí se stane pravomocným, aby opatrovník začal co nejdříve chránit a naplňovat práva a zájmy opatrovance. Opatrovník je povinen důkladně se seznámit s rozhodnutím a zjistit přesný rozsah práv a povinností, ve kterých ho soud pověřil jednat. Opatrovník musí mít na paměti výčet potřebných úkonů a jednat vždy pouze v rozsahu, v jakém má oprávnění jednat. Zjistit si co nejvíce základních informací o osobě opatrovance. A to ze všech dostupných zdrojů. Těmito mohou být soudní spisy, znalecký posudek vypracovaný pověřeným psychiatrem, lékařská dokumentace, dokumentace bývalých opatrovníků, informace od sociálních pracovníků, informace od příbuzných. Dalším důležitým krokem je, aby byl co nejdříve navázán kontakt s opatrovancem. Navštívit opatrovance v místě pobytu a při navázání kontaktu, srozumitelným a přijatelným způsobem s ohledem na opatrovancovy rozumové schopnosti vysvětlit, jaká je naše funkce jako opatrovníka. Dohodnout s opatrovancem možnosti další spolupráce a nastavení pravidelného kontaktu. Pokusit se zmapovat potřeby a přání opatrovance, seznámit se z jeho přirozeným prostředím a spolu s opatrovancem začít řešit základní životní potřeby. Zjistit osobní nebo rodinnou anamnézu a opatrovancovu finanční a majetkovou situaci, ve které se nachází. Mezi další základní činnosti výkonu patří kontrola dokladů jako je občanský průkaz, průkaz zdravotní pojišťovny, průkaz osoby se zdravotním postižením a kontrola jejich platnosti. Důležitou povinností je oznámit výkon opatrovnictví na všech úřadech a institucích, se kterými bude nutné jednat. Nejčastěji jsou to Česká správa sociálního zabezpečení, úřad práce, zdravotní pojišťovny, banky, pokud opatrovanec pracuje je to zaměstnavatel, v případě bydlení vlastník nebo nájemce bytu, nebo sociální služba, 26

27 kterou člověk využívá. A mnoho dalších, které je nutné informovat a předložit jim listinu opatrovníka, předat kontakty a adresu, na kterou bude nutné zasílat opatrovancovu korespondenci. Seznámit se a navázat spolupráci s praktickým lékařem nebo odbornými lékaři, kteří poskytují opatrovanci zdravotní péči. Opatrovanci jsou často osoby duševně nemocné, a proto je velmi důležité zajistit pravidelnou lékařskou péči. Pokud se opatrovanec nachází ve zdravotnickém nebo jiném zařízení, je nutné učinit návštěvu tohoto zařízení ke zjištění zdravotního stavu opatrovance, doby, po kterou bude hospitalizován, pro zjištění podmínek pobytu, úhrad za pobyt, za léky a mnoho dalších informací potřebných k výkonu funkce opatrovníka. Důležité je vždy si uvědomovat, že zjišťujeme pouze nezbytné údaje, v rozsahu omezení svéprávnosti. Součástí práce opatrovníka je vedení spisové dokumentace, osobního spisu opatrovance. V osobním spisu opatrovance by neměly chybět základní údaje o opatrovanci, mezi které patří jméno, příjmení, datum narození, adresa trvalého popřípadě přechodného pobytu, adresa pro doručování, adresy a kontakty na rodinné příslušníky, příbuzné a osoby opatrovanci blízké. Důležitou součástí opatrovancova spisu jsou finanční údaje o opatrovanci, závazky, které opatrovanec má, termíny pevných a opakovaných plateb. Nedílnou součástí spisu jsou osobní doklady, rodné listy, matriční doklady, zdravotní dokumentace, smlouvy, pojistky, soudní rozhodnutí. O všech jednáních a o návštěvách opatrovance by si měl opatrovník vést záznamy. Opatrovník by měl do spisové dokumentace zahrnout veškerou korespondenci, veškeré dokumenty, které poskytuje ve věcech opatrovance jako součinnost soudům, zdravotním zařízením, policii, bankám a dalším zařízením. Při zahájení výkonu své funkce by opatrovník neměl opomenout provést soupis majetku opatrovance, soupis spravovaného jmění je opatrovník podle 485 odst, 2 nového občanského zákoníku povinen vyhotovit do 2 měsíců od svého jmenování [ 485 odst. 2 nový občanský zákoník]. Stav majetku si lze ověřit na katastru nemovitostí. V průběhu trvání opatrovnictví je pak nutná kontrola změn v majetkových poměrech [ 10]. Existuje také výčet záležitostí, ve kterých není opatrovník oprávněn právně jednat za zastoupeného. Jedná se o záležitosti vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských 27

28 povinností a práv, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 53]. Nový občanský zákoník stanoví přímo některé konkrétní případy, ve kterých se vyžaduje souhlas opatrovnické rady. Výčet těchto případů, které nelze učinit bez souhlasu opatrovnické rady jsem již zmínila v odstavci o opatrovnické radě. Bez udělení souhlasu soudu opatrovník nesmí: vyslovit souhlas se změnou osobního vztahu opatrovance. Do záležitostí osobního stavu řadíme otázky týkající se manželství, rozvodu, partnerství, otcovství, osvojení, svéprávnosti, ale i otázky prohlášení za mrtvého. Pokud se jedná o správu opatrovancova jmění, nesmí opatrovník bez souhlasu soudu: a) zavázat opatrovance k plnění některému z členů opatrovnické rady nebo osoby tomuto členu blízké, b) nabýt pro opatrovance nemovitou věc nebo podíl na ní, ani opatrovancovu movitou věc nebo podíl na ní zcizit či zatížit, c) nabýt pro opatrovance obchodní závod, podíl na obchodním závodu nebo podíl na právnické osobě, ani tento majetek zcizit nebo zatížit; to neplatí, jedná-li se o nabytí účastnických nebo podobných cenných papírů zajišťujících bezpečný výnos, d) uzavřít za opatrovance smlouvu zavazující ho k trvajícímu nebo opakovanému plnění na dobu delší než tři roky, e) odmítnout dědictví nebo jiné plnění z pozůstalosti, nebo f) zavázat opatrovance k bezúplatnému plnění jiné osobě, ledaže se jedná o dar poskytnutý k obvyklé příležitosti podle zásad slušnosti v přiměřeném rozsahu a opatrovanec je schopen úsudku a projevil s darem souhlas [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012, s. 56]. Bez souhlasu soudu by opatrovník neměl opatrovance zatížit půjčkou, úvěrem, nabytím nebo zcizením majetku vyšší hodnoty než pětinásobku životního minima. Majetek opatrovance by měl opatrovník spravovat jako správný hospodář a nikdy by neměl jednat nevýhodně vůči opatrovanci. Z praxe mohu konstatovat, že je dobré v majetkosprávních věcech a sporech, dědických řízeních, soudních řízeních nebo správních řízeních, zajistit si odbornou konzultaci problému s právním odborem nebo postup konzultovat přímo se soudem. 28

29 2.4.4 Finance Jak jsem se již zmínila, mezi opatrovníkovi povinnosti patří hospodaření s finanční hotovostí a majetkem opatrovance. Proto si musí opatrovník zjistit všechny informace týkající se příjmů a výdajů opatrovance. Zjistit, zda opatrovanec pobírá mzdu, důchod, sociální dávky, dávky hmotné nouze, dávky státní sociální podpory nebo jiné příjmy. U osob zdravotně znevýhodněných zda nepobírá příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu. Případně, že žádné pojistné nebo nepojistné dávky nepobírá, zjistit, zda na ně nemá nárok a poté společně s opatrovancem o tyto požádat. U výdajů naopak zjišťujeme stálé opakující se platby spojené s bydlením, nájemným, elektrikou, vodou. Platby za sociální služby, pokud je opatrovanec umístěn v některém zařízení využívajících těchto služeb. Platby za léky, pojistné, telefon, výživné, spoření, úvěry, půjčky a exekuce. Velkým problémem současné společnosti a osob omezených ve svéprávnosti je nejenom nízký příjem, ale také zadluženost. Odstranění informace o omezení svéprávnosti z dokladů totožnosti umožňuje opatrovancům uzavřít smlouvu například o půjčce. Opatrovanci nejsou ve většině případů schopni posoudit důsledky svého jednání. Vidinou je pro ně pouze finanční hotovost, kterou jsou schopni bez rozmyslu utratit. Opatrovník pak složitě vyhledává věřitele. V případě veškerých dluhů, exekucí a jiných půjček je nutné, aby se opatrovník snažil s úřady a institucemi, u kterých dluhy vznikly, vyjednat pro opatrovance pokud možno co nejschůdnější splátkový kalendář. Zajištěni základních životních potřeb u nízkopříjmových, zadlužených a nemajetných opatrovanců je jedním z nejtěžších úkolů opatrovníka a klade na něj další nároky ve vzdělávání, např. v oblasti dluhového poradenství. Po zmapování veškerých opatrovancových příjmů a výdajů je nutné zřídit bankovní účet pro opatrovance, na který jsou poukazovány jeho veškeré finanční příjmy. Výběr pak zajišťuje opatrovník platebními příkazy. Veškerá finanční evidence by měla být vedena v peněžním deníku. Každá platba prováděna za pomocí číslovaných výdajových a příjmových dokladů. Veškeré výdaje by měly obsahovat účel platby. V případě, kdy opatrovanec již má zřízen účet u bankovního ústavu, je dobré, aby si opatrovník zjistil podmínky, za jakých je účet veden. U vysokých nákladů za vedení účtu je dobré, aby zajistil založení nového účtu. 29

30 Nový občanský zákoník v paragrafu 485 stanoví opatrovníkovi povinnost každoročně k 30. červnu vyhotovit a předložit vyúčtování správy jmění opatrovancovi, opatrovnické radě a příslušnému soudu. Vyúčtování provádí opatrovník i v případě ukončení své funkce, nebo konečné vyúčtování v případě úmrtí opatrovance [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012] Odpovědnost Omezení člověka ve svéprávnosti je velkým zásahem do osobních práv člověka. Z důvodu vážnosti tohoto rozhodnutí náleží rozhodnutí o omezení svéprávnosti pouze soudu. Soud rozhodnutím o omezení svéprávnosti ve většině případů chrání osoby stižené duševní poruchou, která není přechodného rázu, osoby nadměrně požívající alkoholické nápoje, jedy a omamné látky, před nevýhodným právním jednáním, kterým by si mohly způsobit újmu. Tito lidé velmi často nejsou z důvodu svého postižení schopni posoudit následky svého jednání. Často mnoha věcem nerozumí, nechápou je, a proto jsou schopni a ochotni uzavřít například nevýhodnou půjčku, nebo podepsat nevýhodnou smlouvu. Z těchto důvodů potřebují především kvalitní podporu, pomoc, radu, vysvětlení a dohled. A pokud toto není možné zajistit ze strany blízkých, rodiny, je tu opatrovník, který má hájit zájmy a práva opatrovance. Ochrana zájmů lidí s postižením v duševní oblasti je zakotvena i v novém občanském zákoníku. Paragraf 581 nového občanského zákoníku nám říká, že je neplatné právní jednání u osoby, která z důvodu omezení svéprávnosti k němu není způsobilá. Za neplatné považuje i právní jednání osoby, která jedná v duševní poruše a tato duševní porucha jí činí neschopnou právně jednat [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. Neplatnost právního jednání není automatická, ale je důležité, aby osoba s postižením za pomoci opatrovníka neplatnost právního jednání namítla. Každý případ u osob stižených duševní poruchou se posuzuje jednotlivě, a pokud se prokáže, že osoba omezená ve svéprávnosti byla způsobilá ovládnout své jednání a posoudit následky svého jednání, náleží poškozenému, který se nebránil ze šetrnosti k této osobě podle 2920 nového občanského zákoníku náhrada. [ELIÁŠ, SVATOŠ, 2012]. 30

31 Opatrovník je při výkonu své funkce odpovědný za škodu, kterou opatrovanci způsobil při výkonu své funkce. Dále je povinen nahradit škodu, pokud porušil svou zákonnou povinnost. Například pokud neplní své povinnosti a nejedná v zájmu opatrovaného. Zanedbává dohled nad opatrovaným, a ten způsobí svým jednáním škodu [ 11]. Proto je důležité, aby opatrovník udržoval s opatrovancem pravidelný kontakt a věděl o jeho jednání a konání. Dále je důležité, aby si stále uvědomoval rozsah právního jednání, které mu ustanovil soud v rozhodnutí, ve kterém je oprávněn jednat za opatrovance. Svá rozhodnutí konzultoval s opatrovancem a respektoval jeho přání a názory. Dbal na to, aby opatření, která spolu budou činit, byla pro opatrovance co nejméně omezující a přispěla k důstojnému životu opatrovaného v jeho přirozeném prostředí. 31