SYSTÉMOVÁ TECHNIKA BUDOV

Transkript

1 Katedra obecné elektrotechniky Fakulta elektrotechniky a informatiky, VŠB - TU Ostrava SYSTÉMOVÁ TECHNIKA BUDOV PŘEHLED POUŽÍVANÝCH NOREM V OBLASTI SYSTÉMOVÉ TECHNIKY VYBAVENÍ BUDOV A BYTŮ Obsah ZKRATKY VYBRANÝCH NORMALIZAČNÍCH SPOLEČNOSTÍ DRUHY NOREM PODLE JEJICH OZNAČENÍ PŘEHLED OSTATNÍCH ZKRATEK STRUČNÁ HISTORIE NOREM V OBLASTI VÝSTAVBY V ČECHÁCH NORMALIZAČNÍ ORGANIZACE NORMALIZAČNÍ ÚŘADY V ČR ZNAČENÍ, TŘÍDĚNÍ A DRUHY NOREM OBECNÉ DEFINICE Převzetí evropských a mezinárodních norem do ČSN Systém označování a řazení českých norem Druhy norem NORMY SOUVISEJÍCÍ S NORMALIZACÍ V OBLASTI INTELIGENTNÍCH BUDOV NORMY Z OBLASTI BEZPEČNOSTI NORMY Z OBLASTI INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ NORMY Z OBLASTI AUTOMATIZACE V DOMÁCNOSTI NORMY Z OBLASTI INSTALACÍ LITERATURA Ing. Tomáš Mlčák, Ph.D. Prosinec 2006 Systémová technika budov 1 Přehled používaných norem

2 ZKRATKY VYBRANÝCH NORMALIZAČNÍCH SPOLEČNOSTÍ MPO ÚNMZ ČNI CEN CENELEC ISO IEC ETSI ITU CISPR Ministerstvo průmyslu a obchodu České Republiky, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Český normalizační institut, Evropský výbor pro normalizaci European Committee for Standardization, Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice Comité Europeén de Normalisation en Electrotechnique, Mezinárodní organizace pro normalizaci International Organization for Standardization, Mezinárodní elektrotechnická komise International Electrotechnical Commission, Evropský ústav pro telekomunikační normy European Telecommunications Standards Institut, Mezinárodní telekomunikační unie International Telecommunication Union; Speciální mezinárodní komise pro radioelektrické rušení Comité International Spécial des Perturbations Radioélectriques DRUHY NOREM PODLE JEJICH OZNAČENÍ Vybrané národní normy: ČSN české normy DIN německé normy BS britské normy ANS normy USA STN slovenské normy NF francouzské normy Evropské a mezinárodní normy: EN evropské normy, European Norms ETS normy Evropského ústavu pro telekomunikaci. Též normy I-ETS ISO mezinárodní normy vydané International Organization for Standardization IEC mezinárodní normy vydané International Electrotechnical Commission PŘEHLED OSTATNÍCH ZKRATEK EMC EMI IEV TNK ESČ elektromagnetická kompatibilita (vzájemná slučitelnost, snášenlivost), Electromagnetic Compatibility elektromagnetická interference (rušení), Electromagnetic Interference Mezinárodní elektrotechnický slovník, International Electrotechnical Vocabulary, std.iec.ch/iec60050 Technická normalizační komise Elektrotechnický Svaz Český, Systémová technika budov 2 Přehled používaných norem

3 1. STRUČNÁ HISTORIE NOREM V OBLASTI VÝSTAVBY V ČECHÁCH Samostatný vývoj technických norem pro oblast výstavby v našem státě byl v podstatě zahájen vydáním vyhlášky č. 709/1950 ministerstva stavebního průmyslu, kterou došlo k oddělení, do té doby jednotné, technické a právní legislativy. Do této doby platily pouze staré upravené předpisy, které byly odvozeny z rakouského stavebního řádu z roku V roce 1951, kdy vyhláška č. 709/1950 nabyla účinnosti a vznikl také Úřad pro normalizaci, však existovalo pouze asi 30 technických norem v oblasti stavebnictví. Počet technických norem se s technickým rozvojem rychle zvětšoval a v roce 1960 byla platnost vyhlášky č. 709/1950 zrušena. Celý problém byl nadále řešen pouze obecnou závazností platných technických norem, které byly podle potřeby aktualizovány. K datu bylo již pro oblast stavebnictví (třída 73 a 74) vydáno více než 680 platných ČSN a ON, a to bez započtení norem týkajících se výkresů ve stavebnictví, které byly postupně převáděny do třídy Ke změně tohoto stavu došlo vydáním zákona č. 142/1991 Sb. ve znění zákona č. 632/92 Sb. Podle 9, odst.1 tohoto zákona byla dnem zrušena obecná závaznost ČSN a podle 9, odst.3 byly dnem prohlášeny ON za neplatné. Další právní úprava vychází právě z již zmíněného zákona číslo 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky platného od , který novelou ve znění zákona číslo 71/2000 Sb. dokončuje přechod českých technických norem na stav obvyklý v zemích Evropské unie. Zákon číslo 71/2000 Sb. nabyl účinnosti od a kromě jiného zavedl do našeho právního řádu pojmy technický předpis, norma a harmonizovaná norma. 2. NORMALIZAČNÍ ORGANIZACE Celosvětovou federací národních normalizačních organizací je Mezinárodní organizace pro normalizaci ISO. Členem této organizace je také Úřad pro technickou normalizaci, meteorologii a státní zkušebnictví ČR. ISO spolupracuje s Mezinárodní elektrotechnickou komisí IEC v záležitostech normalizace týkající se elektrotechniky. Evropské hospodářské společenství dnes EU (Evropská unie) založilo v roce 1975 v Bruselu Evropskou komisi pro normalizaci CEN a Evropskou komisi pro normalizaci v elektrotechnice CENELEC a pro telekomunikační obory Evropský ústav pro telekomunikační normy ETSI. Evropská komise pro normalizaci CEN je vytvořena z normalizačních organizací všech členských států EU a ze států Evropského sdružení volného obchodu EFTA (European Free Target Association). Podobně je vytvořena Evropská komise pro normalizaci v elektrotechnice CENELEC z národních evropských normalizačních organizací. Členy CENELEC jsou národní normalizační orgány Belgie, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Španělska, Švédska, Švýcarska a Velké Británie. Normy a doporučení vytvářené těmito komisemi jsou celoevropsky harmonizované. V rámci CENELEC se problematikou elektromagnetické kompatibility zabývá komise a subkomise: TC 110 Elektromagnetická kompatibilita, SC 110A EMC výrobků. Systémová technika budov 3 Přehled používaných norem

4 Kromě uvedených orgánů a organizací, které řeší normalizaci EMC v nejrůznějších sférách elektrotechniky, existují další speciální orgány, které se této problematice věnují v určitých specifických oblastech. Mezinárodní telekomunikační unie ITU a její poradní výbory CCIR a CCIT se zabývají problematikou EMC v oblasti radiokomunikačních a telekomunikačních systémů a zařízení. Svá stanoviska publikuje ITU sériemi tzv. doporučení (Recommendations), z nichž se oblasti EMC týkají doporučení série K. Podobně Evropský institut pro normalizaci v telekomunikacích ETSI vydává vlastní normy pro oblast spojů. Normy EMC v ETSI zpracovává technická komise TC-EE 4 (Technical Committee Equipment Engineering) pod označením ETS (European Telecommunication Standard). Jejich obsahovým základem jsou příslušná doporučení ITU. [1][3][4][5] V rámci IEC se otázkami elektromagnetické kompatibility zabývá především specializovaný výbor pro rádiovou interferenci CISPR, který vznikl v 60. letech pro ochranu rádiového a televizního vysílání. CISPR se během let vyvinul v jednu z nejvýznamnějších mezinárodních autorit v celé oblasti EMC. Jím publikované dokumenty bývají velmi často základem pro příslušné regionální (např. evropské) i národní normy. V současnosti je hlavní pozornost CISPR orientována do oblasti elektromagnetického rušení od zařízení informační techniky. Oborově je IEC členěna do tzv. technických komisí TC (Technical Committee), případně do subkomisí SC (Sub-Committee), z nichž k problematice EMC přispívají hlavně: TC 41 Measuring Relay and Protection Equipment, TC 57 Telcontrol TC 65 Industrial Process Measurement and Control, TC 77 EMC between Electrical Equipment Industrial Networks. Především Technická komise TC77 řeší elektromagnetickou kompatibilitu mezi zařízeními včetně sítí. Hlavním úkolem TC77 je příprava základních dokumentů určených pro odborníky v oblasti EMC. Tyto dokumenty specifikují elektromagnetické prostředí, emisi rušení, odolnost, postupy zkoušek, měřící techniky, atd. S postupem vytváření jednotné Evropy se společným otevřeným trhem vzniká přirozená nutnost sjednotit a harmonizovat (tj. uvést ve vzájemný soulad) mnoho různých předpisů a norem samozřejmě i v oblasti EMC. Kromě mezinárodních celosvětových norem na straně jedné (IEC, CISPR) a národních norem na straně druhé (ČSN, DIN, BS apod.), vzniká v evropském prostoru systém jednotných evropských norem EN. Systémová technika budov 4 Přehled používaných norem

5 3. NORMALIZAČNÍ ÚŘADY V ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy pro: a) státní průmyslovou politiku, obchodní politiku, zahraničně ekonomickou politiku, tvorbu jednotné surovinové politiky, využívání nerostného bohatství, energetiku, teplárenství, plynárenství, těžbu, úpravu a zušlechťování ropy a zemního plynu, tuhých paliv, radioaktivních surovin, rud a nerud, b) hutnictví, strojírenství, elektrotechniku a elektroniku, pro průmysl chemický a zpracování ropy, gumárenský a plastikářský, skla a keramiky, textilní a oděvní, kožedělný a polygrafický, papíru a celulózy a dřevozpracující a pro výrobu stavebních hmot, stavební výrobu, zdravotnickou výrobu, sběrné suroviny a kovový odpad, c) vnitřní obchod a ochranu zájmů spotřebitelů, zahraniční obchod a podporu exportu, d) věci malých a středních podniků, s výjimkou regionální podpory podnikání, a pro věci živností, e) technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, f) průmyslový výzkum, rozvoj techniky a technologií. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví byl zřízen zákonem České národní rady č. 20/1993 Sb. o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví. ÚNMZ je organizační složkou státu v resortu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Hlavním posláním ÚNMZ je zabezpečovat úkoly vyplývající ze zákonů České republiky upravující technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a úkoly v oblasti sbližování technických předpisů a norem České republiky s technickými předpisy Evropských společenství. Koordinačními pracemi v oblasti všech norem je pověřen Český normalizační institut v Praze. Je to podřízené pracoviště ÚNMZ. Slouží jako metodické, plánovací, informační a vydavatelské pracoviště. Zabezpečuje tvorbu českých technických norem. Podněty pro tvorbu norem vznikají zpravidla v Technických normalizačních komisích, které jsou odbornými normalizačními orgány s celostátní působností, registrovanými, metodicky řízenými a koordinovanými ČNI. Jsou poradními orgány ČNI a jsou vytvářeny podle specializace. Technická normalizační komise TNK 47 Elektromagnetická kompatibilita postupně reviduje existující české normy ČSN (tj. i dřívější československé státní normy) v oblasti EMC a harmonizuje je s normami IEC, CISPR a EN. ČSNI zřizuje TNK na návrh zainteresovaných zájmových oblastí společnosti a na základě doporučení příslušného normalizačního výboru (Technického normalizačního výboru nebo Elektrotechnického normalizačního výboru) ke komplexnímu řešení všech otázek technické normalizace ve vymezeném rozsahu oboru jejich působnosti. Činnost TNK je založena na principu zainteresovanosti různých zájmových oblastí společnosti na dosažení vzájemně prospěšných normalizačních řešení, a to formou účasti pověřených zástupců příslušných orgánů, organizací a podnikatelů v TNK, kteří uplatňováním požadavků svých zájmových oblastí zabezpečují dosažení konsenzu v řešených normalizačních otázkách. Český akreditační institut (ČIA ), který provádí akreditaci (podle mezinárodních norem týkajících se akreditace) zkušebních a kalibračních laboratoří; organizátorů programů zkoušení způsobilosti; certifikačních orgánů provádějících certifikaci výrobků, systémů jakosti (včetně EMS) a pracovníků; inspekčních orgánů; enviromentálních ověřovatelů a dohled nad zahraničními enviromentálními ověřovateli. Systémová technika budov 5 Přehled používaných norem

6 Český metrologický institut (ČMI ), který je základním výkonným orgánem českého národního metrologického systému. Zabezpečuje jednotnost a přesnost měřidel a měření ve všech oborech vědecké, technické a hospodářské činnosti. Středisko technické harmonizace (STH ), působí na základě smlouvy uzavřené mezi Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a Ústavem technického rozvoje a informací (UTRIN), jako odborné pracoviště, které zajišťuje vybrané úkoly a poskytuje informace a služby pro ÚNMZ, orgány státní správy a jimi pověřené experty zúčastněné v Programu technické harmonizace. Sídlem STH je Ústav technického rozvoje a informací.[9] 4. ZNAČENÍ, TŘÍDĚNÍ A DRUHY NOREM 4.1. OBECNÉ DEFINICE Normy ČSN České (technické) normy jsou tzv. dokumentované dohody,které určují všeobecné technické věci a stanoví požadavky na výrobky a technicko organizační činnosti, pokud je to účelné z hledisek: jednotek, terminologie, technické dokumentace, jakosti výrobků, ochrany (majetku, zdraví a života občanů, požární, životního prostředí), bezpečnosti práce a technického zařízení (dále jen TZ). Norma poskytuje pro obecné a opakované používání: pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků, zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech. ČSN má: být úplná v rozsahu stanoveném předmětem normy, být jednoznačná, přesná a srozumitelná, brát v úvahu dosažený stav techniky, umožnit budoucí technický vývoj. Sloh má být co nejjednodušší, co nejvýstižnější a pokud možno co nejstručnější. Termíny se používají normalizované, pokud existují, a ve spisovném tvaru. [8] Normy jsou kvalifikovanými doporučeními a jejich používání je dobrovolné. Pojem "závazné normy" zmizel z terminologie české technické normalizace v roce Závaznými právními předpisy jsou nařízení vlády, která stanoví technické požadavky pro konkrétní výrobky a zařízení. Tzv. "harmonizované normy" jsou normy sladěné s těmito nařízeními vlády. Právní regulace technických požadavků na výrobky, materiály a postupy se omezuje na naléhavé potřeby ochrany života a zdraví osob a majetku a životního prostředí. Vychází se z toho, že je účelné technické požadavky na výrobky stanovovat relativně obecně, aby jednoznačné konkrétní požadavky právních předpisů nevytvářely bariéry technického rozvoje. Tvorbu, vydávání a udržování fondu národních norem v aktuálním stavu má za úkol Český normalizační institut (ČSNI). Při tvorbě působí jako poradní orgány technické normalizační komise (TNK) sestavované pro jednotlivé obory. Vydání normy je oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (Věstníku ÚTNMZ ). Platnost norem určuje datum počátku platnosti (ve starších normách účinnosti). Pokud toto datum není v normě uvedeno, platí norma od 1. dne měsíce následujícího po měsíci Systémová technika budov 6 Přehled používaných norem

7 vydání. Nevyhovující normy se ruší. Seznam zrušených norem od roku 1995 je vystaven na webových stránkách ČSNI. Normy se rozlišují podle místa vzniku a platnosti a poznáte je podle označení: národní normy - ČSN (české normy) - DIN (německé normy) - BS (britské normy) - ANS (normy USA) - STN (slovenské normy) - NF (francouzské normy) evropské a mezinárodní normy - EN (evropské normy) - HD (harmonizační dokumenty) - ENV (předběžné normy) - ETS (normy Evropského ústavu pro telekomunikační normy, též I-ETS) - ISO (mezinárodní normy vydané International Organization for Standardization - ISO) - IEC (mezinárodní normy vydané International Electrotechnical Commission - IEC) EN je norma CEN, CENELEC nebo ETSI, která je určena v členských státech k povinnému zavedení jako národní norma a vyžaduje současné zrušení národních norem, které jsou s ní v rozporu. HD (harmonizační dokument) je norma CEN nebo CENELEC, která se zpracovává v případech, kdy není možné nebo účelné zpracovat EN a je určena v členských státech k povinnému zavedení na národní úrovni alespoň formou zveřejnění čísla HD a názvu při současném zrušení národních norem nebo jejich částí, které jsou s ní v rozporu. ENV je předběžná norma CEN nebo CENELEC určená k ověření po dobu tří let (s možností jednorázového prodloužení o další dva roky). Národní normy, které jsou s ní v rozporu, mohou být ponechány v platnosti. Takto převzatá norma se označuje ČSN P ENV. ETS je dřívější označení normy Evropského ústavu pro telekomunikační normy (ETSI), ke které se vážou stejné povinnosti, jako v případě EN. I-ETS je předběžná norma ETSI určená k dočasnému použití po dobu tří let, přičemž národní normy mohou být ponechány. Jak už bylo řečeno CENELEC vydává evropské normy (EN), které jsou buď povinné (mandatory character) nebo mají charakter dokumentů (HD-harmonization documents) uvádějících existující normy do souladu s mezinárodními. Na základě dohody s IEC o spolupráci CENELEC přebírá již existující normy IEC a IEC-CISPR beze změn a předkládá IEC požadavky na vypracování nových norem. [7] Převzetí evropských a mezinárodních norem do ČSN Evropské a mezinárodní normy lze do národních norem přejímat: a) překladem, b) převzetím originálu c) schválením k přímému používání d) oznámením o schválení k přímému používání ve Věstníku Způsob převzetí se volí podle účelu a rozsahu využití ČSN a dohodne se s ČSNI. Systémová technika budov 7 Přehled používaných norem

8 Převzetí překladem znamená vydání překladu evropské nebo mezinárodní normy. (Norma může současně obsahovat i původní anglickou verzi) Takto převzatá norma obsahuje: národní titulní stranu, národní předmluvu, titulní stranu přejímané normy (jen u evropské normy), překlad normy, přehled normativních a informativních příloh, národní přílohu (je-li potřebná). Převzetí originálu znamená vydání anglické verze normy. Takto převzatá norma obsahuje: národní titulní stranu, národní předmluvu, přetisk anglické verze normy, národní přílohu (je-li potřebná). Převzetí k přímému používání znamená vydání oznámení o tomto schválení, v podobě samostatném listu s národní titulní stranou. Takto převzatá norma obsahuje: datum schválení, informaci, kde lze získat přejímanou normu, národní přílohu (je-li potřebná). Oznámením o schválení k přímému používání ve Věstníku znamená, že norma není vydávána, ale její převzetí je pouze vyhlášeno ve Věstníku. Některé takto převzaté normy se dodatečně vydávají jedním z výše uvedených způsobů. [7] Systém označování a řazení českých norem - označení české normy ČSN podčást část číslo ve skupině skupina třídící znak třída Prvky, které tvoří ČSN se rozdělují do dvou skupin: 1) Normativní prvky, které obsahují základní ustanovení normy, tj. to, co je nutno splnit pro zajištění souladu s normou. Podle souvislosti mají tato ustanovení charakter požadavků, doporučení, dovolení nebo možností. a) Všeobecné prvky Název normy - Název musí jednoznačně určovat předmět normy a odlišovat její název od názvů jiných ČSN. Název se skládá z oddělených, co nejstručnějších prvků postupujících od všeobecných ke zvláštním. Předmět normy - Tento prvek se zařazuje na začátek každé normy k jednoznačnému určení předmětu normy a hledisek normalizace, kterými je věcně vymezena oblast použití normy nebo jejích částí. Tento prvek nesmí obsahovat požadavky. Systémová technika budov 8 Přehled používaných norem

9 Normativní odkazy - Do normy jsou začleněny formou datovaných nebo nedatovaných odkazů na ustanovení z jiných publikací. Tyto normativní odkazy jsou uvedeny na vhodných místech textu a seznam těchto publikací je uveden pod nadpisem Normativní odkazy na mezinárodní publikace s jejich odpovídajícími evropskými publikacemi v příloze normy označované jako Příloha ZA. U datovaných odkazů se pozdější změny nebo revize kterékoliv z těchto publikací vztahují na tuto evropskou normu jen tehdy, pokud do ní byly začleněny změnou nebo revizí. U nedatovaných odkazů platí poslední vydání příslušné publikace. b) Technické prvky (používají se je-li to vhodné) Definice Značky a zkratky Technické požadavky Odběr vzorků Zkušební metody (údaje týkající se stanovení hodnot parametrů, ověření vlastností nebo kontroly splnění stanovených požadavků a zajištění reprodukovatelnosti výsledků) Třídění a označování výrobků Značení a balení Normativní přílohy (jsou nedílnou součástí ČSN a jsou z praktických důvodů umístěny za všemi ostatními normativními prvky) 2) Informativní prvky a) Prvky úvodní (obsahují označení ČSN a údaje o ní) Titulní strana - uvádějí se jen základní úvodní prvky, sloužící k identifikaci normy: (1) Označení ČSN - Číslo původní ČSN je šestimístné, první dvě číslice udávají třídu, třetí a čtvrtá číslice skupinu a poslední dvě číslice číslo ČSN ve skupině, dále může obsahovat dělení na části a podčásti, oddělené pomlčkami. Číslo přiděluje příslušné odborné oddělení Českého normalizačního institutu.nebo ze značky české normy a značky normy mezinárodní nebo evropské. (2) ICS - klasifikace podle Mezinárodní klasifikace norem, třídící znak je sedmimístný. (3) Údaj o shodnosti- obecně vyjadřuje vztah dané ČSN k mezinárodní normě, týkající se stejného předmětu normalizace. Norma se označuje zkratkami: "idt" identická, "eqv" ekvivalentní, "neq" neekvivalentní, "mod" modifikovaná, "har" harmonizovaná, "zap" zapracovaná, "obs" obsahuje. (4) Počátek platnosti - obecně se neuvádí s tím, že platnost ČSN při splnění zákonných podmínek počítá obecně prvým dnem měsíce následujícího po měsíci vydání. (5) Třídící znak - slouží k zatřídění ČSN přejímajících evropských nebo mezinárodních norem (včetně jejich označení) do soustavy ČSN. U původních ČSN se třídící znak neuvádí (je vyjádřen jejich číslem). (6) Anotace obsahu - stručná charakteristika ČSN obsahující rámcovou informaci o předmětu normy. (7) Nahrazení předchozích norem - uvádí, kterou normu, článek, kapitoly nebo části příslušná norma nahrazuje nebo ruší. Obsah -je nepovinný, může se použít pro zlepšení přehlednosti ČSN. Předmluva - je povinná, pod nadpisem se uvedou údaje o normě a všechny potřebné informace souvisící s užíváním normy tzn. údaje o struktuře ČSN, o souběžné platnosti normy, o změnách proti předchozí normě, o citovaných normách, o vypracování normy a další nepovinné informace. b) Doplňkové prvky (poskytují další informace napomáhající porozumění ČSN nebo jejímu používání) Informativní přílohy - obsahují další informace, následují za normativními prvky. Systémová technika budov 9 Přehled používaných norem

10 Poznámky pod čarou - uvádějí stručné vysvětlující informace obecné povahy, ale nesmějí obsahovat požadavky. Poznámky v textu - slouží k uvádění informací, které se považují za podstatné k porozumění předchozí části textu ČSN. [6] V České republice se v oblasti technické normalizace přejímají evropské resp. mezinárodní normy v identickém znění jako ČSN EN(ČSN CISPR, ČSN IEC). Jedná se obvykle o: a) harmonizované vlastní normy CENELEC, označené řadou 50xxx, b) přejaté normy mezinárodní instituce pro rádiové rušení CISPR jako EN 55xxx, kde xxx je číslo původního dokumentu CISPR, c) přejaté normy mezinárodní elektrotechnické instituce IEC jako EN 60xxx, kde xxx je číslo původního dokumentu IEC, d) přejaté normy nejnovější řady IEC 1000, kde se neobsazuje poslední trojčíslí a dále jsou dvě doplňující čísla. [2][3] U ČSN harmonizovaných přímo s normami CISPR nebo IEC se na místa posledních dvou (CISPR) nebo tří (IEC) číslic dosazuje přímo konkrétní číslo odpovídající mezinárodní normě, např. ČSN CISPR 16 nebo ČSN IEC 940 Podíváme-li se na vztah mezi evropskými, mezinárodními a českými normami, tj. CENELEC EN ČSN EN CISPR XX EN ČSN EN 55000, nebo ČSN CISPR XX, IEC YYY EN ČSN EN 60000, nebo ČSN IEC YYY, IEC 1000-X-Y EN ČSN EN 61000, nebo ČSN IEC 1000-X-Y a vezmeme-li do úvahy, že se jedná o identické normy, je zřejmé, že vyhovuje-li výrobek požadavkům ČSN EN nebo ČSN IEC či ČSN CISPR, pak automaticky bude vyhovovat i jejich evropským a mezinárodním ekvivalentům, což je základní požadavek harmonizace norem. [1] Druhy norem Podle charakteru se normy dělí na: a) Základní Basic Standards Tyto normy definují problém EMC a stanoví základní všeobecné podmínky a pravidla pro metodu testování elektromagnetické kompatibility u libovolného výrobku. Tyto normy nestanoví meze rušení nebo odolnosti ani vyhodnocování a vyhodnocovací kritéria. Patří sem například normy: terminologie: ČSN IEC 50(161), ČSN IEC , prostředí: ČSN IEC x, resp. ČSN EN x, nf vyzařování: ČSN IEC x, resp. ČSN EN x, nf, vf a impulzní odolnost:čsn EN x, vf vyzařování a odolnost: ČSN CISPR 16-x. b) Všeobecné (kmenové) Generic Standards Tyto normy vztažené na jednotlivá prostředí stanoví minimální soubor požadavků a testovacích metod použitelných pro všechny výrobky nebo systémy pracující v tomto prostředí. Neplatí pro výrobky nebo systémy, pro které již existují vlastní speciální normy EMC. Do této skupiny například patří normy ze souboru ČSN EN Systémová technika budov 10 Přehled používaných norem

11 5. NORMY SOUVISEJÍCÍ S NORMALIZACÍ V OBLASTI INTELIGENTNÍCH BUDOV V současné době je českých norem zabývajících se touto problematikou poskromnu. Postupně se přejímají normy podle nástupu jednotlivých zařízení na trh NORMY Z OBLASTI BEZPEČNOSTI ČSN EN 60065:2003 Zvukové, obrazové a podobné elektrotechnické přístroje Požadavky na bezpečnost ČSN EN ČSN EN ČSN EN Tato mezinárodní norma se vztahuje na elektronická zařízení navržená k napájení ze sítě, z baterií nebo napájených dálkově a určená k příjmu, generování, záznamu nebo reprodukci zvukových, obrazových a přidružených signálů. Vztahuje se též na zařízení používaná výhradně v kombinaci s výše uvedenými přístroji. Zaměřuje především na zařízení pro domácí a podobné použití, která však mohou být používána též ve veřejných místech jako jsou školy, divadla, místa bohoslužeb a pracovní místa. Norma pokrývá také profesionální zařízení určená k používání pro výše uvedené účely, i když spadají specificky pod předmět jiných norem. Tato norma se týká pouze bezpečnostních hledisek výše uvedených zařízení a neobsahuje jiná hlediska, jako je vzhled nebo použití. Vztahuje se také na výše uvedená zařízení, pokud jsou navržena pro připojení k telekomunikační síti nebo podobné síti, například prostřednictvím integrovaného modemu. Funkční bezpečnost elektrických/elektronických/programovatelných elektronických systémů souvisejících s bezpečností Tato mezinárodní norma sestává z sedmidílného souboru evropských norem EN 61508, který stanovuje obecný přístup pro všechny životní cykly bezpečnosti elektrických a/nebo elektronických a/nebo programovatelných elektronických (E/E/PE) systémů používaných pro zajišťování bezpečnostních funkcí. První čtyři části z tohoto souboru jsou základní bezpečnostní normy. Hlavním cílem celé normy je možnost použití jednotného, racionálního a konzistentního technického přístupu u všech elektrických systémů související s bezpečností včetně usnadnění tvorby dalších aplikačních oborových norem. Vzhledem ke svému obecnému charakteru poskytuje norma také určitý základní rámec, na jehož základě je možné posuzovat i systémy související s bezpečností založené na jiných technických principech. Bezpečnost elektrických spotřebičů pro domácnost a podobné účely Tato mezinárodní norma se vztahuje na bezpečnost elektrických spotřebičů pro domácnost a podobné účely, jejichž jmenovité napětí nepřesahuje 250 V u jednofázových spotřebičů a 480 V u ostatních spotřebičů. Tato norma platí pro spotřebiče, které nejsou určeny pro používání v normálních domácnostech, ale které se přesto mohou stát zdrojem nebezpečí pro osoby, jako jsou např. spotřebiče určené pro používání neznalými osobami v obchodech, ve spotřebním průmyslu a v zemědělství. Zařízení informační technologie Bezpečnost Norma se vztahuje na zařízení informační technologie napájená ze sítě nebo z baterií, včetně elektrických kancelářských zařízení a přidružených zařízení, s jmenovitým napětím nepřevyšujícím 600 V. Dále se tato norma vztahuje na zařízení informační technologie, která jsou navržena pro použití jako telekomunikační koncové zařízení a zařízení infrastruktury telekomunikační sítě, bez ohledu na zdroj napájení, nebo jsou navržena a určena k přímému připojení ke Systémová technika budov 11 Přehled používaných norem

12 kabelovému distribučnímu systému, případně jsou použita jako zařízení infrastruktury tohoto systému, bez ohledu na zdroj napájení a nebo jsou navržena k využívání střídavé napájecí sítě jako komunikačního přenosového média. Tato norma stanovuje požadavky určené ke snížení nebezpečí vzniku požáru, úrazu elektrickým proudem nebo poranění operátora nebo osoby bez elektrotechnické kvalifikace, která může přijít do styku se zařízením, případně i pro osoby provádějící údržbu NORMY Z OBLASTI INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ ČSN ISO/IEC 17799:2005 Informační technologie Soubor postupů pro management bezpečnosti informací ČSN ISO/IEC 8802 Mezinárodní norma ISO/IEC 17799:2005 byla připravena společnou technickou komisí ISO/IEC JTC 1 Information technology, subkomise SC 27, IT Security techniques. Toto druhé vydání nahrazuje ISO/IEC 17799:2000 (převzata do souboru ČSN překladem jako ČSN ISO/IEC 17799:2005), které tímto pozbývá platnosti. Mezinárodní norma ISO/IEC 17799:2005 byla převzata do souboru norem ČSN překladem pod označením ČSN ISO/IEC 17799:2005. Norma vznikla jako praktická sbírka nejlepších praktik ("best practices") v oboru bezpečnosti informací a na jejím vzniku se podílela řada státních subjektů ve spolupráci s komerčními organizacemi. ISO/IEC 17799:2005 může být využita jako kontrolní seznam všeho správného, co je nutno pro bezpečnost informací v organizaci udělat. Informační technologie Telekomunikace a výměna informací mezi systémy Lokální a metropolitní sítě Speciální požadavky Norma je českou verzí mezinárodní normy ISO/IEC TR :1997. Mezinárodní norma ISO/IEC TR :1997 má status české technické normy. Tato technická zpráva je úvodem do sady mezinárodních norem, které popisují lokální sítě, přesněji řečeno těch, které využívají 48bitový formát adresy. Technologiím popsaným v této technické zprávě je společná schopnost poskytovat dostatečnou způsobilost k podpoře služby MAC, která je definována v ISO/IEC (V ČR zavedena jako ČSN ISO/ IEC ). Oblast použití této technické zprávy je proto omezena na ty mezinárodní normy, které popisují procesy a procedury náležející do spojové a fyzické vrstvy základního referenčního modelu OSI, a o nichž lze říci, že se týkají lokálních sítí. ČSN ISO 8601:2005 Datové prvky a formáty výměny Výměny informací Zobrazení data a času Tato norma stanoví zobrazení data podle gregoriánského kalendáře, času ve 24hodinové časomíře a zobrazení časových intervalů. Stanoví také zobrazení data před rokem 0000 a po roce Použije se vždy, když jsou ve výměně informací obsaženy číslicové údaje data a/nebo času. Nevztahuje se na údaje data a času, kde se používá jejich slovní vyjádření. Datum a čas se podle této normy vyjadřují v pořadí: rok, měsíc nebo týden, den, hodina, minuta, sekunda. Na rozdíl od dřívějších vydání této normy se již nedovoluje uvádět rok jen dvěma posledními číslicemi; je nutno uvádět jej všemi čtyřmi číslicemi. Součástí normy jsou dvě informativní přílohy. Příloha A popisuje vztah této normy ke zrušeným obdobným mezinárodním normám a příloha B obsahuje příklady zobrazení data a/nebo času. Příklady: Místní čas 10 hodin, 15 minut a 32,5 sekundy: v základním formátu: ,5 v rozšířeném formátu: 10:15:32,5 Kombinace kalendářního data a místního času dne 12. dubna 1985, 10 hodin, 15 minut: v základním formátu: T1015 v rozšířeném formátu: T10:15 Datum s číslem týdne - pátek v 15. týdnu roku 1985: v základním formátu: 1985W155 v rozšířeném formátu: 1985-W15-5. Systémová technika budov 12 Přehled používaných norem

13 ČSN EN ISO/IEC Informační technologie Kódování pohyblivých obrazů včetně doprovodného zvuku pro číslicový záznam do rychlosti 1,5 Mbit/s Norma je identická s EN ISO/IEC :1995. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy ISO/IEC :1993 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. ISO/IEC se skládá z následujících částí: 1 - Systémy, 2 - Obraz (video), 3 - Zvuk (audio), 4 - Ověřovací zkoušení. První část normy specifikuje systémovou vrstvu kódování. Byla vyvinuta především pro podporu kombinace metod kódování obrazu a zvuku definovaných v ISO/IEC a ISO/IEC Systémová úroveň podporuje pět základních funkcí: synchronizaci většího počtu komprimovaných toků při reprodukci (playback), prokládání většího počtu komprimovaných toků do jednoho toku, inicializaci vyrovnávacích pamětí při spuštění přehrávání, nepřetržité řízení vyrovnávací paměti a časovou identifikaci. Multiplexový bitový tok ISO/IEC je vytvářen na dvou vrstvách: vnější vrstva je systémová a vnitřní je vrstvou komprese. ČSN EN ISO/IEC ( ) byla vydána v březnu ČSN EN ISO/IEC Informační technologie Obecné kódování pohyblivých obrazů a doprovodné zvukové informace ČSN ISO/IEC ČSN EN ISO ČSN EN Tato norma ISO/IEC je též známá jako MPEG-2. Norma ISO/IEC se skládá z několika částí, z nichž první tři byly převzaty do české soustavy norem metodou schválení k přímému používání bez jakýchkoli modifikací, avšak s národními přílohami, které pro každou z těchto částí obsahují termíny a definice. První, hlavní část normy obsahuje popis systémů použitých v normě, druhá část specifikuje kódování obrazové informace a třetí část popisuje kódování zvukové informace. Druhá část popisuje metody, pomocí nichž se zpracovává, kóduje a přenáší v bitovém toku posloupnost televizních snímků či půlsnímků a dalších, doplňkových informací jako je např. časování. Informační technologie Kódování audiovizuálních objektů ČSN ISO/IEC Tato část ISO/IEC specifikuje funkcionalitu úrovně systémů pro komunikaci mezi interaktivními audiovizuálními scénami. Konkrétně: 1. popis úrovně systémů pro kódovanou reprezentaci přirozených nebo syntetických, dvourozměrných (2D) nebo trojrozměrných (3D) objektů, které mohou být prezentovány zvukově a/nebo vizuálně (audiovizuální objekty); 2. kódovanou reprezentaci časoprostorového umístění audiovizuálních objektů a jejich chování při odezvě na interakce ( popis scény); 3. kódovanou reprezentaci informací vztahujících se ke správě toků dat (synchronizace, identifikace, popis a připojení obsahu toku). Automatizační a řídící systémy budov Kabelové distribuční systémy pro televizní a rozhlasové signály Tato norma se vztahuje na požadavky na bezpečnost pevně uložených systémů a zařízení přednostně určených k příjmu, zpracování a rozvodu zvukových signálů, televizních signálů a k nim příslušejících datových signálů a používajících všechna použitelná přenosová média. Zahrnuje všechny typy systémů jako: - systémy CATV - systémy MATV a - individuální přijímací systémy a dále všechny typy zařízení instalovaných v těchto systémech. Podle možností platí rovněž pro mobilní a dočasně instalované systémy např. v obytných přívěsech. Tato norma platí pro všechny části řetězce od přijímací antény až k účastnické zásuvce. Tato norma se nevztahuje na účastnická zařízení. Systémová technika budov 13 Přehled používaných norem

14 5.3. NORMY Z OBLASTI AUTOMATIZACE V DOMÁCNOSTI ČSN EN Elektronické systémy pro byty a budovy (HBES) Tato norma vychází ze souboru evropských norem EN 50090, který bude obsahovat tyto části: 1 - Struktura normalizace, 2 - Přehled systému, 3 - Hlediska aplikace, 4 Transportní vrstva a síťová vrstva, 5 - Media a vrstvy závislé na médiích, 6 - Rozhraní, 7 - Řízení systému. Tento první oddíl druhé části normy specifikuje celkové rysy a architekturu HBES (Home and Building Electronic System). Předmětem normy je: definovat nové pojmy pro použití v souboru EN 50090; podat celkovou informaci a zprávu o požadovaných rysech HBES a jejich architekuře; specifikovat model HBES; specifikovat základní funkční strukturu HBES s jejich referenčními body a rozhraními. ČSN EN 55022:1999 Zařízení informační techniky Charakteristiky rádiového rušení Meze a metody měření ČSN EN 55024:1999 ČSN EN Tato norma se vztahuje na zařízení informační techniky (ITE) podle 3.1. Stanoví postupy pro měření nežádoucích signálů vytvářených ITE a specifikuje meze v kmitočtovém pásmu 9 khz až do 400 GHz pro třídy zařízení A i B. Měření není třeba provádět při kmitočtech, u kterých nejsou meze specifikovány. Záměrem této normy je vytvořit jednotné požadavky na úroveň rádiového rušení zařízení uvedených v předmětu normy, stanovit meze rušení, popsat metody měření a normalizovat pracovní podmínky a stanovovat způsob uvádění výsledků. Zařízení informační techniky Charakteristiky odolnosti Meze a metody měření Tato norma je českou verzí evropské normy EN 55024:1998. Evropská norma EN 55024:1998 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy CISPR 24:1997 byl schválen CENELEC jako evropská norma se schválenými společnými modifikacemi. Tato norma CISPR platí pro zařízení informační techniky (ITE - information technology equipment) tak, jak jsou definovány v CISPR 22. Přednost před touto normou mají harmonizované normy připravené ETSI, které stanovují požadavky na odolnost zařízení telekomunikačních sítí. Předmětem normy je stanovení požadavků, zajišťujících odpovídající úroveň vlastní odolnosti tak, aby zařízení ve svém okolním prostředí pracovalo způsobem, ke kterému je určeno. Dále je předmětem normy definování požadavků na zkoušky odolnosti zařízení definovaných touto oblastí použití a to z hlediska spojitých a přechodných rušení, vyzařovaných rušení i rušení šířených vedením včetně elektrostatických výbojů (ESD - electrostatic discharge). Zkušební požadavky jsou stanoveny pro každý uvažovaný vstup/výstup (port). Bezpečnostní otázky nejsou předmětem této normy. ČSN EN ( ) byla vydána v srpnu Elektromagnetická kompatibilita (EMC) Pod touto technickou specifikací se skrývá spousta norem rozdělených do jednotlivých částí a oddílů. Obecně tato technická specifikace stanovuje metodiku pro dosažení funkční bezpečnosti s ohledem na elektromagnetické (EM) jevy elektrických a elektronických zařízení, přístrojů a systémů jak jsou instalovány a použity při provozních podmínkách. Specifikuje postupy pro určení požadavků, hlediska návrhu zahrnující instalaci zařízení, analytické metody odhadů, doporučení pro zkoušení a pro dokumentaci. Tato technická specifikace se aplikuje Systémová technika budov 14 Přehled používaných norem

15 při vlivu elektromagnetického prostředí včetně sousedních zařízení na přístroje a na malé nebo velké systémy. Jisté části se zabývají např. rušením šířeným po vedení, jsou zde uváděny číselné hodnoty kompatibilních úrovní pro průmyslové a neveřejné střídavé distribuční sítě, apod. ČSN EN ČSN EN Signalizace v instalacích nízkého napětí v kmitočtovém rozsahu 3 khz až 148,5 khz Tato norma platí pro elektrické zařízení používající signály v kmitočtovém rozsahu 3 khz až 148,5 khz pro přenos informace nízkonapěťovými elektrickými systémy, buď veřejnými rozvodnými systémy nebo instalacemi v objektech odběratelů. Stanovuje kmitočtová pásma přidělená k různým aplikacím, meze koncového výstupního napětí v provozním pásmu a meze rušení šířeného vedením a vyzařovaného rušení. Uvádí také metody měření. Nestanovuje metody modulace signálu, ani metody kódování, ani funkční vlastnosti (s výjimkou těch, které se týkají prevence vzájemné interference). Požadavky na prostředí a zkoušky nejsou zahrnuty. Audiovizuální, obrazová a televizní zařízení a systémy 5.4. NORMY Z OBLASTI INSTALACÍ ČSN EN ČSN EN ČSN EN Kabelové rozvody pro informační techniku v budovách uživatelů Tato norma definuje požadavky na navrhování a uspořádání kabelových rozvodů v budovách uživatelů pro propojení zařízení základního přístupu ISDN. Definuje - požadavky na navrhování základního přístupu ISDN s uspořádáními kabelových rozvodů typu bod-bod a bod-více bodů; - minimální požadavky na kabelové rozvody pro instalaci nových kabelových rozvodů; - kritéria pro použití univerzálních kabelových rozvodů; - kritéria pro použití stávajících kabelových rozvodů. Norma se vztahuje na kabelové rozvody v budovách uživatelů. Popisuje požadavky na kabelové rozvody, potřebné pro vysílání signálů základního přístupu ISDN, definovaných doporučením ITU-T I.430. Na kabelové rozvody v budovách uživatelů jsou kladeny pouze ty požadavky, které jsou potřebné k umožnění provozu koncových zařízení odpovídajících ETS v síťovém zakončení (NT), prostřednictvím uspořádání definovaných v této normě. Koaxiální kabely Tato norma zahrnuje koaxiální kabely používané v širokém rozsahu digitálních a analogových aplikací, včetně kabelové televize, vysokofrekvenčních systémů, přístrojů, systémů rozhlasového a televizního vysílání a systémů telekomunikačních a datových sítí. Kabely jsou určeny pro vnitřní a venkovní aplikace, včetně podzemních a nadzemních instalací. Obecně jsou kabely navrženy pro používání v systémech s charakteristickou impedancí 50 W a 75 W, třebaže jsou zahrnuty i jiné typy. Koaxiální kabely definované touto normou lze začlenit do hybridních kabelových konstrukcí. Informační technologie Univerzální kabelážní systémy Tato norma specifikuje postupy referenčních měření elektrických parametrů symetrické komunikační kabeláže v univerzálních kabelážních systémech. Rovněž Systémová technika budov 15 Přehled používaných norem

16 stanoví požadavky na měření při terénních zkouškách elektrických parametrů a požadavky na přesnost měření terénními zkoušeči. Dále specifikuje požadavky na vlastnosti kabelů a spojovacích prvků použitých v kabelážních systémech v rozsahu platnosti této normy. ČSN EN ČSN EN 50310:2006 ČSN EN 50346:2003 ČSN EN Informační technika Instalace kabelových rozvodů Tato evropská norma specifikuje základní požadavky pro plánování, zavádění a provoz kabelových rozvodů informační techniky používající symetrické měděné kabelové rozvody a kabelové rozvody z optických vláken. Tato norma je použitelná pro: a) kabelové rozvody navržené k podpoře určitých analogových a digitálních telekomunikačních služeb včetně hlasových služeb; b) univerzální systémy kabelových rozvodů navržené v souladu s EN a určené k podpoře širokého rozsahu telekomunikačních služeb. Použití společné soustavy pospojování a zemnění v budovách vybavených zařízením informační techniky Tato evropská norma platí pro společnou soustavu pospojování v budovách, v nichž se má instalovat zařízení informační techniky. Přispívá k normalizaci zařízení informační techniky a předběžných požadavků na univerzální podmínky instalace, nastíněných v souboru norem ČSN a v IEC za účelem dosažení ochrany před úrazem elektrickým proudem, spolehlivé odpovídající signalizace celé instalace informační techniky a uspokojivých elektromagnetických vlastností celé instalace informační techniky. Informační technologie Instalace kabelových rozvodů Zkoušení instalovaných kabelových rozvodů Podle předpokladů je význam infrastruktury kabelových rozvodů srovnatelný s jinými základními technickými zařízeními budovy, jako je vytápění, osvětlení a napájení síťovým napětím. Jako u ostatních technických zařízení může mít přerušení této služby vážný dopad. Špatná kvalita služby v důsledku nedostatečného plánování, použití nevhodných součástek, nesprávná instalace, špatná administrativa nebo neodpovídající podpora může ohrozit efektivitu organizace. Byla připravena řada evropských norem pro podporu úspěšné instalace kabelových rozvodů pro informační technologii. Sestavy vysokofrekvenčních a koaxiálních kabelů Norma specifikuje požadavky na sestavy vysokofrekvenčních kabelů pracující v příčně elektromagnetickém vidu a stanovuje všeobecné požadavky na zkoušení elektrických a mechanických vlastností a vlastností z hlediska vlivů prostředí pro sestavy vysokofrekvenčních koaxiálních kabelů, sestávající z kabelů a konektorů. Více o normách jejich následných edicích, národních odchylkách, dodatcích apod. se dozvíte na Systémová technika budov 16 Přehled používaných norem

17 LITERATURA [1] Vaculíková P., Vaculík E. a kolektiv: Elektrotechnická kompatibilita elektrotechnických systémů, GRADA, Praha 1998 [2] Doc. Ing. Jaroslav Žáček, CSc., Průvodní zpráva grantu GAČR 102/97/1254 Praha, prosinec [3] Václav Kůs : Vliv polovodičových měničů na napájecí soustavu, BEN, Praha 2002 [4] ČSNI, http// [5] Prof. Ing. Jiří Svačina, CSc., Základy elektromagnetické kompatibility část 2., Elektrorevue 2001/36, Brno [6] Lucie Bisová : Absolventská práce Normy, speciální informační prameny; Praha 2001 [7] Knihovna ČVUT Praha, internetové stránky - [8] Doc. Ing. Václav Vrána: Sylaby NEP pro posluchače 5.ročníku FEI, VŠB TU Ostrava, 1999 Systémová technika budov 17 Přehled používaných norem