Školní lyžařské kurzy v Jablonci nad Nisou

Transkript

1 Školní lyžařské kurzy v Jablonci nad Nisou Bakalářská práce Studijní program: B7401 Tělesná výchova a sport Studijní obor: 7401R014 Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání 7504R181 Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové) Autor práce: Vedoucí práce: Sabina Polecová Mgr. Radim Antoš Liberec 2016

2

3

4 Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG. Datum: Podpis:

5 Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Radimu Antošovi za poskytnuté rady a odborné vedení. Dále všem učitelům tělesné výchovy, kteří ochotně věnovali svůj čas na vyplnění ankety. Poděkování však patří i mé rodině za podporu během studia.

6 Anotace Hlavním cílem bakalářské práce s názvem Školní lyžařské kurzy v Jablonci nad Nisou bylo na základě anketního šetření zjistit stav školních lyžařských kurzů na základních školách ve městě Jablonec nad Nisou. Práce shromažďuje teoretická východiska pro pořádání lyžařských kurzů. Anketní šetření bylo realizováno v měsících leden únor 2016 na třinácti dotazovaných školách. Všechny školy pořádají lyžařské kurzy. Sedm škol pořádá kurzy s denním dojížděním, tři školy pořádají pobytové kurzy a tři školy pořádají oba typy kurzů. Dvanáct škol vyučuje běžecké a sjezdové lyžování, z toho sedm škol nabízí žákům výběr mezi sjezdovým lyžováním a snowboardingem. Jedna škola se zabývá pouze výukou běžeckého lyžování. Školy se výše uvedeným aktivitám věnují nejčastěji 4 6 hodin denně. Jedenáct škol pořádá pětidenní kurzy, dvě školy pořádají kurzy sedmidenní. Na základě výsledků anketního šetření byla zpracována doporučení pro zlepšení kurzů. Klíčová slova Lyžařský kurz, anketa, základní škola, běžecké lyžování, sjezdové lyžování, snowboarding.

7 Annotation The main aim of the thesis titled School skiing courses in Jablonec nad Nisou was based on the questionnaire survey to determine the status of school ski courses in primary and lower secondary schools in Jablonec nad Nisou. The thesis gathers theoretical basis for organizing ski courses. Questionnaire survey was conducted in January and February 2016 on thirteen surveyed schools. It was found that all schools organize ski courses. Seven schools hold classes with daily commutes, three schools organize residential courses and three schools organize both types of courses. Twelve schools teach cross-country and downhill skiing, seven schools offer pupils a choice between downhill skiing and snowboarding. One school teaches cross-country skiing only. The activities are taught mostly for 4-6 hours a day. Eleven schools hold a five-day courses, the two schools hold seven-day courses. Based on the results of the questionnaire, recommendations for improving the courses were elaborated. Key words Ski course, questionnaire, primary school, cross country skiing, downhill skiing, snowboarding.

8 Obsah Úvod Cíl práce Dílčí úkoly Syntéza poznatků Historie lyžování Lyžařský kurz Metodický pokyn MŠMT ČR Příprava lyžařského kurzu Průběh lyžařského kurzu Bezpečnost na lyžařském kurzu Didaktika lyžování Didaktické formy Didaktické metody a postupy Metodika lyžování Metodika výuky sjezdového lyžování Metodika výuky běžeckého lyžování Metodika výuky snowboardingu Lyžařské vybavení Výzbroj pro sjezdové lyžování Výzbroj pro běžecké lyžování Výzbroj na snowboard Mazání a údržba lyží Mazání běžeckých lyží Mazání sjezdových lyží Údržba lyží Metodika práce Anketa Sběr dat Zpracování výsledků Výsledky Doporučení pro zlepšení lyžařských kurzů Závěr

9 6 Literatura Přílohy Seznam obrázků Obr. 1 Mezinárodní lyžařské značky Obr. 2 Struktura výuky techniky sjíždění a zatáčení Obr. 3 Telemarský tvar lyží Obr. 4 Zleva sendvičová, krabicová a skořepinová konstrukce Obr. 5 Sjezdová bota Obr. 6 Sjezdové vázání Obr. 7 Sjezdové hole Obr. 8 Zleva bota pro klasickou techniku, bruslení a univerzální bota Obr. 9 Běžecké vázání Obr. 10 Hole pro běžecké lyžování Obr. 11 Freestylový snowboard Obr. 12 Slalomový snowboard Obr. 13 Měkké vázání Obr. 14 Tvrdé vázání Obr. 15 Měkká bota Obr. 16 Tvrdá bota Obr. 17 Typy sněhu Obr. 18 Jizerská magistrála Seznam tabulek Tab. 1 Obsah běžecké techniky a členění běžeckého výcviku Tab. 2 Rozdělení běžeckých lyží Tab. 3 Přehled cen kurzů s denním dojížděním Tab. 4 Přehled cen pobytových kurzů

10 Seznam grafů Graf 1 Délka praxe vedoucího kurzu Graf 2 Typ lyžařského kurzu Graf 3 Lokalita pořádání kurzu Graf 4 Délka kurzu Graf 5 Ročník, pro který je kurz pořádán Graf 6 Počet dětí a pedagogických pracovníků Graf 7 Počet dětí na instruktora Graf 8 Procentuální zastoupení lyžařských aktivit Graf 9 Denní hodinová dotace aktivit Graf 10 Využití pomůcek při výuce Graf 11 Video rozbory Graf 12 Přednášky Seznam zkratek FIES Mezinárodní federace pro lyžařskou výuku FIS FTVS UK INTERSKI MŠMT ČR RVP ZV ŠVP ZOH ZŠ Mezinárodní lyžařská federace Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy Sdružení pro výuku lyžování Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Školní vzdělávací program Zimní olympijské hry Základní škola 9

11 Úvod Lyžování je jednou z nejstarších pohybových aktivit člověka, která umožňuje pohyb v přírodních podmínkách ve zdravém prostředí. Přeplněná evropská lyžařská střediska a několikatisícové davy lyžařů startujících na dálkových bězích po celém světě dokazují, že je lyžování mezi sportující veřejností velmi populární. V České republice má lyžování dlouholetou tradici, první lyžařský spolek ve střední Evropě, který byl později přejmenován na Český ski klub, byl založen již v roce Lyžování patří v Čechách mezi nejrozšířenější sportovní odvětví, na což má vliv i pořádání školních lyžařských kurzů na základních a středních školách. Cíl a obsah výuky lyžování je dán Rámcovým vzdělávacím programem pro základní i střední školy, ze kterého si pak jednotlivé školy tvoří své Školní vzdělávací programy a dávají tak školním lyžařským kurzům konkrétní podobu. Běžnou náplní těchto kurzů bývá výuka běžeckého lyžování, sjezdového lyžování a snowboardingu (Gnad a kol., 2002). Mezi mé oblíbené sporty patří sjezdové lyžování, kterému se věnuji již od svých šesti let. S výukou lyžování mám osobní zkušenost, jsem držitelkou kvalifikace instruktor lyžování a již čtvrtý rok vyučuji sjezdové lyžování v lyžařské škole v Jizerských horách. V rámci své praxe jsem vypomáhala na lyžařských kurzech v Jablonci nad Nisou, konkrétně na ZŠ Šumava a ZŠ Rýnovice. Zjistila jsem, že průběhy kurzů jsou značně odlišné, proto jsem se v rámci bakalářské práce rozhodla zjistit současný stav školních lyžařských kurzů na základních školách v Jablonci nad Nisou, kde má lyžování dlouholetou tradici. Součástí města je lyžařský areál s umělým zasněžováním, kde se nacházejí centra výchovy lyžařů a zázemí reprezentantů v běhu na lyžích a biatlonu. Po dokončení studia bych ráda pracovala na jedné ze zdejších základních škol, kde bych mohla při pořádání lyžařských kurzů využít poznatků získaných při psaní této bakalářské práce. 10

12 1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je zjistit současný stav školních lyžařských kurzů na základních školách v Jablonci nad Nisou. 1.1 Dílčí úkoly Shromáždit teoretická východiska pro pořádání školních lyžařských kurzů. Sestavit anketu a zpracovat odpovědi. Zjistit současný stav školních lyžařských kurzů na základních školách v Jablonci nad Nisou a navrhnout doporučení pro zlepšení kurzů. 11

13 2 Syntéza poznatků 2.1 Historie lyžování Lyže vznikly především jako prostředek usnadňující lokomoci na sněhu již ve střední době kamenné, tj. 8-4 tisíce let př. n. l. Lyže pocházejí pravděpodobně z oblasti střední Asie, odkud se při stěhování národů dostaly do severní Evropy na území dnešní Skandinávie. Předchůdcem lyží byly různé druhy sněžnic (Gnad a kol., 2002). Gnad a kol. (2002) rozlišuje dvě etapy vývoje lyžování: předsportovní použití lyží a sportovní lyžování. Do předsportovního použití lyží zařazujeme období od objevu lyží do poloviny 19. století, kdy byly lyže využívány k dopravě, lovu a válečným účelům především v severní Skandinávii, v severní Americe a v Asii. V tomto období dále rozlišujeme lyžařský starověk (střední doba kamenná 800 let n. l.) a lyžařský středověk (800 let n. l. polovina 19. století). Pro lyžařský středověk bylo typické zdokonalení lyžařského vybavení a dovedností. Období sportovního lyžování začíná v roce 1843, kdy byly uspořádány první závody v norském Tromsö a trvá dodnes. V tomto období se lyže využívali především pro soutěžní a rekreační účely, rozšiřuje se pohybová činnost na lyžích: běh, skok, sjíždějí a zatáčení, lyžařská akrobacie. Ve 2. polovině 20. století se výrazně zdokonaluje výzbroj a výstroj. Během 100 let se lyžování rozšiřuje na všechny kontinenty. Kolébkou lyžování je Norsko, kde bylo lyžování na počátku 19. století rozšířeno nejvíce. Lyže začali využívat i lidé z měst, především z kraje Telemarken, kteří začali používat nový typ vykrojených lyží tzv. telemarský. Díky tomuto typu vykrojení mohli používat novou techniku jízdy a zatáčení. Závody v norském Tromsö, které se konaly 2. dubna 1843, jsou považovány za historický mezník sportovního lyžování. První lyžařský klub na světě s názvem Kristiania Ski-club byl založen v roce O dva roky později začal klub pořádat skokanské závody na můstku na Husseby Hill, které byly ale v roce 1892 přesunuty do Holmenkollenu. Tímto přesunem byl založen jeden z nejslavnějších závodů světa ve skoku a v běhu (Vodičková a kol., 2010). Za zakladatele lyžování v Čechách je považován Josef Rössler Ořovský. V roce 1886 psal Rössler - Ořovský, osmnáctiletý rychlobruslař různým norským firmám o nabídky sportovního vybavení, především bruslí. Firma Heyde a Gustavson poslala kromě nabídky bruslí také nabídku lyží. Ořovský neváhal a kromě bruslí objednal také dva páry lyží. Když v lednu 1887 zásilka přišla, celníci si s ní nevěděli rady, protože nikdy nic podobného 12

14 neviděli. Nakonec lyže proclili jako lodní vesla. První kroky na lyžích udělal Ořovský společně s přáteli z lyžařského kroužku Bruslařského klubu Praha. V roce 1894 byl lyžařský kroužek oficiálně přejmenován na Český ski klub Praha. V Krkonoších začali lidé lyžovat v roce V roce 1892 přivezl hrabě Jan Harrach jeden pár lyží z výstavy v Kristianii (Oslo). Lesmistr Jan Šmíd si lyže prohlédl a poté objednal u dvou rakouských firem dva páry bukových a jasanových lyží, podle kterých pak byly v Horní Branné vyrobeny první lyže domácí výroby. Při jízdě se používala jen jedna dlouhá hůl. O lyže byl velký zájem, proto se výroba rozšířila i do dalších dílen, aniž by se o tom někdo na zámku dozvěděl. Jan Buchar, učitel z Dolních Štěpanic u Jilemnice, byl nejvýznamnější postavou lyžařské historie v Krkonoších. Buchar založil v roce 1888 Klub českých turistů. V roce 1893 založil společně s Ořovským Český ski klub Vysoké nad Jizerou a v roce 1984 se Buchar přičinil o založení Českého krkonošského spolku ski Jilemnice. Buchar byl prvním učitelem, který s dětmi v hodinách tělesné výchovy lyžoval. V roce 1896 získal povolení k lyžařskému výcviku místo tělesné výchovy. Josef Rössler Ořovský založil v roce 1903 Svaz lyžařů v Království českém, který vznikl jako první lyžařský svaz v Evropě sloučením Českého ski klubu Praha, Českého ski klubu Vysoké nad Jizerou a Českého krkonošského spolku ski Jilemnice (Kulhánek, 1989; Gnad a kol., 2002; Vodičková a kol., 2010). Rok 1893 lze pokládat za počátek závodní činnosti ve střední Evropě. Konaly se tři závody, z toho byly dva pořádány v Českých zemích, konkrétně v Jilemnici a v Lukově u Holešova. Třetí, největší závod se konal v rakouském Mürzzuschlagu. V roce 1896 se v pražské Stromovce konalo první mistrovství Království českého, které je považováno za historický počátek českého závodního lyžování (Gand a kol., 2002). V roce 1910 vzniká v Oslu Mezinárodní lyžařská komise. Tříčlenná komise bude každoročně pořádat lyžařské kongresy, kde bude řešit závodní lyžování a mezinárodní pravidla. V Praze se kongres konal v roce 1923, kde padl návrh na založení federace. Tento návrh byl uskutečněn o rok později: v roce 1924 se v Chamonix konal Týden zimních sportů, který byl později prohlášen za I. ZOH. Zároveň se zde konal Mezinárodní lyžařský kongres, jehož hlavním cílem bylo založení Mezinárodní lyžařské federace FIS. FIS řídí a koordinuje činnosti závodního lyžování, jako jsou olympijské hry, mistrovství světa a další světové soutěže. Dále FIS vydává termínové listiny závodů, výkonnostní žebříčky závodníků a v neposlední řadě také mezinárodní pravidla. Podobnou organizací jako je FIS je FIES, což je Mezinárodní federace pro lyžařskou výuku, která byla založena v roce Dělí se do tří komisí (školská, amatérských cvičitelů a profesionálních cvičitelů). Dále pořádá FIES 13

15 mezinárodní kongresy k výuce lyžování zvané INTERSKI, které jsou specifické tím, že se kromě teorie a metodiky konají také praktické ukázky (Gnad a kol., 2002). Norská škola sjíždění a zatáčení vznikla v roce Zavedla zatáčení pouze s využitím činnosti dolních končetin (do té doby se lyžovalo s jednou holí, díky které lyžař udržoval rovnováhu a mohl zatáčet či brzdit). Mathias Zdarsky, autor tzv. lilienfeldské školy zavedl přívratné oblouky a jízdu v pluhu. Vrátil se také k používání jedné hole. George Bilgeri, autor Bilgeriho školy, spojil prvky norské a lilienfeldské školy, které dále zdokonalil. Výsledkem byla vyšší rychlost a dynamičnost. Albergská škola zdokonalila techniku Zdarského a Bilgeriho, ve výzbroji se začalo objevovat vázání Kandahar a kovové hrany. Školy s rotační technikou se objevují po roce Typickým znakem je snožné vedení oblouku, který je zahájen odlehčením lyží vertikálním pohybem těžiště vzhůru. S rozmachem rotačních technik se objevují i školy s nerotační technikou, pro které je typické přenášení hmotnosti těla, přiklánění se ke svahu a zamezení rotace. Autorem Novodobé rakouské školy je prof. Kruckenhauser. Pro tuto školu je typická protirotace ramen a smyk. V rotační technice má základ také Francouzská škola, která vzniká v 60. letech (Vodičková a kol., 2010). Česká škola lyžování se začala vyvíjet od 70. let 20. století. Základem je provádění oblouku na principu kroku, jehož autorem byl Vladislav Čepelák z FTVS UK. Současný didaktický postup, který na základě rozšiřování a zdokonalování základní úrovně umožňuje dosažení individuálně nejvyšší možné úrovně techniky, je dílem doc. Miloše Příbramského. Přínosem české školy lyžování je přímá cesta výuky lyžování od základních dovedností k dokonalejším pohybovým činnostem na základě paralelního postavení lyží a jízdě po hranách ve fázi oblouku. Rozdělená práce dolních končetin uvádí lyže do otáčivého pohybu. V současnosti odpovídá česká škola lyžování národní tradici a podmínkám českých hor (Gnad a kol., 2002). 2.2 Lyžařský kurz Lyžařský kurz je obvykle pořádán pro žáky 7. tříd, v některých školách ovšem dochází ke spojování tříd či doplňování kapacity kurzu žáky z vyšších tříd. Žáci se lyžařského kurzu účastní na základě písemného svolení zákonného zástupce. Pokud některý z žáků na kurz z finančních či jiných důvodů nejede, dochází po dobu kurzu do školy, kde navštěvuje jinou třídu (Gnad a kol., 2002). 14

16 Vodičková, Příbramský (2005) uvádí tři cíle lyžařského kurzu: Zdravotní cíl: uspokojení přirozené touhy po pohybu. Pohyb ve zdravém horském prostředí zatěžuje rovnoměrně organismus žáků. Působením světla, slunce, větru a chladu se zvyšuje také jejich otužilost. Výchovný cíl: zážitky z lyžování mohou žáky pozitivně ovlivnit, v pozdějším věku mohou zaplňovat svůj volný čas rekreačním sportem. Výcvikový cíl: žáci by se na kurzu měli naučit kromě běhání, sjíždění a zatáčení také některé pojmy z teorie a praxe. Věk žáka hraje velmi důležitou roli v rozvoji techniky Metodický pokyn MŠMT ČR V současné době jsou v platnosti: Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT (č.j / , platnost od ) a také Zásady činnosti akreditovaných zařízení v oblasti lyžování (platnost od ). Níže cituji čl. 15 z Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT (msmt.cz, 2005; msmt.cz, 2006). Čl. 15 Lyžařský výcvik (1) Lyžařský výcvik je veden pedagogickými pracovníky, kteří odpovídají za činnost instruktorů. Jejich kvalifikaci si ověří ředitel školy. Práci instruktorů řídí vedoucí kurzu určený ředitelem školy, který též schvaluje plán výcviku. Vedoucí kurzu před odjezdem na lyžařský výcvik upozorní na nutnost seřízení bezpečnostního vázání lyží. Žáci prokáží seřízení bezpečnostního vázání lyží potvrzením servisu, popř. čestným prohlášením zákonných zástupců nebo svým v případě zletilých žáků. (2) Za řádnou organizační přípravu kurzu odpovídá jeho vedoucí. Zajišťuje vhodný objekt, dopravu, poučení žáků o předpisech a pokynech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků. Při realizaci kurzu řídí činnost jednotlivých pracovníků, dbá na dodržování stanoveného programu praktické i teoretické části kurzu. (3) Doporučuje se, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci předložili před odjezdem prohlášení o tom, že je žák zdravý a ve stavu schopném absolvovat lyžařský výcvik. 15

17 (4) Před odjezdem na kurz se doporučuje sjednat pojistnou smlouvu s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání.) (5) Účastníci kurzu jsou povinni dodržovat předpisy a pokyny vedoucí k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví, včetně pravidel bezpečného pohybu na sjezdových a běžeckých tratích. U žáků se při lyžařském výcviku na základě zhodnocení rizik doporučuje používání lyžařských ochranných přileb. (6) Žáci jsou rozděleni do družstev podle své výkonnosti a zdravotního stavu. Při rozřazení do družstev se nevyžaduje od úplných začátečníků předvedení výkonu, který by byl nad jejich síly, ale zařadí se přímo do družstva. Tato hlediska jsou dodržována i v průběhu výcviku, při výběru místa výcviku, zvláště též na sjezdových tratích a za ztížených podmínek, na zledovatělém povrchu, za snížené viditelnosti a podobně. Družstvo má nejvýše 15 členů, u žáků se zdravotním postižením se počet snižuje vzhledem k charakteru postižení žáků a dalším okolnostem. (7) Péči o zdraví účastníků je povinen zajistit vedoucí kurzu nebo instruktor, který má pro tuto práci potřebné předpoklady, znalosti a případně i kvalifikaci. Účastní-li se kurzu více než 30 žáků do 15 let, je potřebné ustanovit zdravotníka; podrobnosti upravuje zvláštní předpis. (8) Zpravidla třetí den lyžařského kurzu se doporučuje z hlediska zdravotního zařadit odpočinkový půlden s aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku. (9) Lanovky a vleky se používají jen pro organizovaný výcvik po řádném poučení o všech pravidlech a bezpečnostních předpisech o jízdě na vlecích a lanovkách. Během pobytu na horách je nutné dodržovat pokyny Horské služby a respektovat výstražné značky. Za nepříznivých podmínek (hustá mlha, sněhová bouře, teplota pod mínus 12 C apod.) se výcvik a horské výlety omezují, popřípadě nekonají. (10) Výcvik se provádí v terénu, který odpovídá lyžařské vyspělosti členů družstva. Zvýšená pozornost se věnuje výběru terénu pro začínající lyžaře, zvláště s bezpečným dojezdem. (11) Při výletu jedou žáci ve skupině v pravidelných odstupech, které se při snížené viditelnosti zkracují až na dotek. Skupina se řídí pokyny vedoucího přesunu (určuje vedoucí kurzu), který jede v čele. V závěru jede vždy zkušený lyžař. V průběhu akce 16

18 se pravidelně provádí překontrolování počtu účastníků. Totéž se provádí při jejím zakončení. O trase a časovém plánu výletu musí být informován vedoucí kurzu a odpovědný zástupce ubytovacího zařízení. (12) Uvedené zásady se dodržují přiměřeně i při lyžařském výcviku konaném v hodinách tělesné výchovy v místě nebo blízkosti školy. (13) Do programu lyžařského kurzu je možno zařadit i výcvik na snowboardu, pokud jsou zároveň dodržována pravidla k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při jízdě na snowboardu. Při organizaci výcviku je nutno dbát na to, aby nedocházelo ke kolizi mezi účastníky obou výcviků Příprava lyžařského kurzu Ředitel školy určuje vedoucího lyžařského kurzu, nejčastěji zkušeného učitele tělesné výchovy. Ten má za úkol připravit celý kurz. Příprava kurzu začíná již na začátku školního roku, kdy je nutné zajistit: ubytování, personální obsazení kurzu, dopravu, obsah kurzu, potřebné pomůcky, finance. Ředitel školy uzavírá smlouvy s určením vedoucího kurzu, termínem kurzu, konečnou cenou a podmínkami při nedodržení poskytovaných služeb. Smlouva dále osahuje podmínky úhrady za služby, většinou formou fakturování (Gnad a kol., 2002). Vedoucí kurzu by měl rodiče žáků pozvat na dvě informační schůzky. Na první schůzce by měl rodiče informovat o termínu a místě konání kurzu, ceně a způsobu platby kurzu. Rodiče by také měli dostat seznam potřebného vybavení (výzbroj, výstroj apod.). Druhá schůzka by se měla konat těsně před odjezdem na kurz. Na této schůzce by měl vedoucí kurzu podat rodičům žáků informace o době a místě odjezdu, způsoby dopravy a předpokládaném návratu. Měl by také rodiče informovat o celkových nákladech kurzu ubytování, doprava, stravování, skipasy na jednoho žáka. Dále je nutné požádat rodiče o seřízení lyžařského vázání v odborném servisu (Vodičková a kol., 2010). 17

19 Učitelé jsou na lyžařském kurzu pojištěni v rámci pracovní činnosti. Pojištění žáků zařizuje hromadně škola (Gnad a kol., 2002) Průběh lyžařského kurzu Před odjezdem na místo konání lyžařského kurzu je nutné provést prezenci žáků, kteří také odevzdávají písemné prohlášení rodičů o tom, že jim nebyla nařízena karanténní opatření a že v posledním týdnu nepřišli do kontaktu s osobou, která onemocněla přenosnou nemocí. Tato prohlášení, která nesmějí být starší než tři dny, jsou uložena u zdravotníka, který musí být na kurzu přítomen, pokud se ho účastní více než 30 dětí do 15 let (Vodičková a kol., 2010). Po příjezdu na místo konání kurzu si nejprve žáci uloží lyže, hole a boty do lyžárny a poté se odcházejí ubytovat. První večer by měl vedoucí kurzu seznámit žáky s vedením kurzu, s personálem, domovním řádem chaty a s denním režimem. Dále by měli být žáci poučeni o bezpečnosti na lyžařském kurzu. Následuje rozdělení do družstev a pokyny k následujícímu dni. Dále je kurz organizován podle plánu (Gnad a kol., 2002). Třetí den výcviku je vhodné zařadit půldenní program bez lyžování, protože právě v tento den je organismus žáků nejvíce unaven. Součástí kurzu by měla být vyjížďka na běžkách a také odborné přednášky (např. výzbroj a výstroj, mazání lyží, technika a metodika apod.). Vhodným doplněným přednášek je video rozbor jízdy každého z žáků. Na závěr kurzu by měly být uspořádány lyžařské závody (Kutáč, 2009). Na konci kurzu zhodnotí vedoucí celý týden, rozdá žákům diplomy a ceny za závody a poděkuje instruktorům i personálu chaty. Poté vymezí dostatek času na úklid a zabalení věcí. V určený čas se všichni sejdou před chatou, aby mohl vedoucí kurzu předat pokoje. Poté společně odchází k dopravnímu prostředku (Gnad a kol., 2002). Po návratu z lyžařského kurzu provede vedoucí kurzu celkové vyúčtování a napíše závěrečnou zprávu o průběhu kurzu, kterou předá řediteli školy (Vodičková a kol., 2010) Bezpečnost na lyžařském kurzu Lyžařský kurz přináší mnoho radosti a pozitivních zážitků. Pobyt v zimní přírodě ale znamená určité nebezpečí, které se zvyšuje nezkušeností lyžařů. Instruktor lyžování by měl žáky nejen učit jak lyžovat, ale měl by jim také poradit při výběru vhodné výzbroje a výstroje a ukázat, jak se mají žáci v horách chovat. Pro zdařilý průběh kurzu je nutná znalost 18

20 zimní přírody, chování na lyžařských a běžeckých tratích a také prevence úrazů. Hlavní zdroje nebezpečí na horách se dělí na subjektivní a objektivní (Gnad a kol., 2002). Objektivní nebezpečí Objektivní nebezpečí nemůžeme ovlivnit, na horách nás mohou kdykoli zasáhnout nepříznivé přírodní podmínky. Pokud je to možné, snažíme se tomuto nebezpečí vyhnout, případně se ho snažíme minimalizovat. Gnad a kol. (2002) rozděluje objektivní nebezpečí do tří skupin: terén, počasí a sníh. Horský terén se vyznačuje svou členitostí, proto může lyžaře překvapit každá náhlá změna. V neznámém terénu je vhodné mít s sebou turistickou nebo lyžařskou mapu, ve které jsou nebezpečná místa označena mezinárodními lyžařskými značkami (Obr. 1). Pro pohyb skupiny v terénu platí zvláštní pravidla. Vodičková a kol. (2010) uvádí velmi důležité pravidlo - ztracený člen nehledá skupinu, ale skupina či záchranáři ztraceného. Na lyžařském kurzu musíme vhodně zvolit sjezdovou trať. Trať by měla být upravená a málo frekventovaná (s větším počtem lyžařů stoupá i riziko úrazu). Modrou barvou jsou značeny tratě lehké obtížnosti, červenou střední a černou těžké. Obr. 1 Mezinárodní lyžařské značky Zdroj: Žumárová, 2011 Náhlé změny počasí nebo nepříznivé počasí tvoří další skupinu objektivního nebezpečí. Tma a mlha výrazně ztěžují orientaci. Nebezpečné je také difúzní světlo, při kterém vše splývá dohromady a lyžař tak neodhadne sklon svahu, vzdálenost či členitost terénu. Sluneční svit může poškodit zrak a také způsobit popáleniny, mráz a vítr mohou způsobit podchlazení a omrzliny. Ještě více nebezpečná je vánice a vichřice. Vhodným oblečením se však můžeme této nepřízni bránit (Gnad a kol., 2002). 19

21 Úrazy vznikají velmi často v důsledku kombinace hlubokého sněhu, zledovatělého povrchu a těžkého mokrého sněhu s neupraveným terénem a špatnou technikou jízdy. Velmi nebezpečné jsou také pohyblivé masy sněhu - laviny (Gnad a kol., 2002). Subjektivní nebezpečí Mezi subjektivní nebezpečí se řadí taková nebezpečí, která jsou spojena s ohroženou osobou. Většinou se jedná o přecenění vlastních sil a schopností spojené s nedostačujícím vybavením a zkušenostmi (Vodičková a kol., 2010). Gnad a kol. (2002) uvádí tyto příčiny subjektivního nebezpečí: podceňování objektivního nebezpečí, přeceňování vlastních sil a schopností, nedostatečná fyzická příprava, nepříznivý duševní a zdravotní stav, neznalost hor, špatné nebo nedostatečné vybavení, organizační a pedagogické nedostatky při lyžařském výcviku, nedodržování zásad o chování na horách, neuposlechnutí pokynů Horské služby. Bezpečnost na sjezdových tratích (tzv. Bílý kodex FIS ) Na sjezdových tratích platí pravidla, kterými by se měli všichni lyžaři i snowboardisté řídit. Tato pravidla sestavila Mezinárodní lyžařská federace FIS, jsou platná ve všech alpských zemích a nazývají se Bílý kodex. Ze stránek Bezpečné hory níže cituji 10 pravidel FIS. 1. Brát ohled na ostatní Každý se musí chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval někoho jiného. 2. Kontrola rychlosti a způsobu jízdy Svou rychlost a svůj způsob jízdy musí každý přizpůsobit svým schopnostem, terénním, sněhovým a povětrnostním podmínkám a hustotě provozu. 20

22 3. Volba stopy Každý přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním. 4. Předjíždění Předjíždět se může shora nebo zespodu, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému dostatek prostoru. 5. Vjíždění a rozjíždění Každý, kdo chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí pohledem nahoru a dolů přesvědčit, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní. 6. Zastavení Každý se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně zdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Každý, kdo upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji. 7. Výstup a sestup Každý, kdo stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě. 8. Respektování značek Každý lyžař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci. 9. Chování při nehodách Při nehodách je každý povinen poskytnout první pomoc. 10. Identifikace Každý, ať svědek, nebo účastník nehody, ať odpovědný, nebo ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje. Bezpečnost na běžeckých tratích Stejně tak jako existují pravidla chování na sjezdových tratích, existují i pravidla pro chování na tratích běžeckých. Gnad a kol. (2002) uvádí těchto deset pravidel: 1. Ohleduplnost Každý se musí chovat tak, aby neohrožoval ostatní lyžaře. 21

23 2. Značení, směr a běžecká technika Každý musí dodržovat značení, směr jízdy a také běžeckou techniku (v projeté stopě se nebruslí). 3. Stopa Při dvou či více stopách se jezdí vpravo. 4. Předjíždění Předjíždět je možné zprava i zleva. 5. Protijízda Sjíždějící lyžař má přednost, při potkání s jiným lyžařem se vyhýbáme vpravo. 6. Vedení holí Holemi pohybujeme jen podél těla. 7. Přizpůsobení rychlosti jízdy podmínkám Každý musí jízdu přizpůsobit svým schopnostem, trati, viditelnosti a množství lyžařů. 8. Uvolnění stopy Pokud někdo na trati upadne, nebo zůstane stát, musí co nejrychleji dostat mimo stopu. 9. Nehoda Každý je povinen poskytnout první pomoc. 10. Identifikace V případě nehody musí každý její účastník poskytnout své údaje. Úrazy na lyžích a první pomoc Při lyžování je zaznamenáván velký počet úrazů, které jsou většinou způsobovány: chybnou technikou (pády po zkřížení lyží), výzbrojí a výstrojí, vnějšími vlivy (povětrnostní podmínky, stromy, terénní překážky, slalomové tyče, srážka s lyžařem/snowboardistou), únavou, onemocněním a přeceňováním sil. 22

24 Právě únava hraje při úrazech velkou roli. Z dlouhodobých průzkumů vyplývá, že nejvíce úrazů se stává třetí den lyžování, u fyzicky zdatnějších lyžařů čtvrtý den. Proto se na lyžařských kurzech lyžuje třetí den pouze půlden, na druhou část dne je naplánována odpočinková aktivita. Havel (2005) uvádí, že nejvíce úrazů je způsobeno pády: přímý pád dopředu nebo stranou: horní končetiny, hlava, ramena, hrudník, přímý pád nazad: kostrč, kost křížová, bederní oblast, záda, páteř, obranné postavení paže při pádu: ramena, klíční kost, otáčení dolních končetin při fixovaných lyžích: zlomení bérců, postižení kolen a hlezenních kloubů, při pádech na umělých svazích: poranění palců rukou. Havel (2005) rozděluje úrazy do tří skupin: úrazy podle četnosti výskytu: dolní končetiny 83 %; horní končetiny 9,1 %; hlava 4,9 %; trup 2,7 %; úrazy při různých kvalitách sněhu: zmrzlý sníh s kůrou 46 %; mokrý 21 %; prachový 14 %; čerstvý 7 %; firn 6 %; uježděný 2,4 %; zledovatělý 2,4 %; tupý 1 %; úrazy z hlediska překážek v jízdě: hluboký sníh 39 %; závěj 17,3 %; terénní vlna 13,3 %; pevné překážky 13,3 %; srážka s lyžařem 10,7 %; skryté kořeny 5,3 %, různé 1,3 %. První pomoc v horách je složitější a náročnější než jinde, např. ve městě. Je to způsobeno především nepříznivými okolními podmínkami a zhoršenou dostupností odborné pomoci. Cílem první pomoci je stabilizování pacienta a předání do tzv. přednemocničního ošetření. Nejdůležitější je věnovat pozornost vitálním funkcím vědomí, dýchání, srdeční tep. Při záchraně života postupujeme takto: Nejdříve voláme tísňovou linku a až poté poskytujeme první pomoc (s výjimkou tepenného krvácení). Pokud někdo zkolaboval, nedýchá a nehýbe se, začneme s nepřímou masáží srdce. Pokud je postižený v bezvědomí a nedýchá, pokusíme se uvolnit dýchací cesty záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti. Pokud to nepomůže, zahájíme umělé dýchání z úst do úst a poté kompletní resuscitaci (Vodičková a kol., 2010). 23

25 2.3 Didaktika lyžování Pro zvládnutí lyžařských dovedností je důležité správné vedení lyžařského výcviku. Výuka lyžování musí být přizpůsobena věku, výkonnosti, kondici a motivaci žáků (Kutáč, 2009) Didaktické formy Z obecných didaktických forem jsou nejčastěji využívány hromadné a skupinové formy, kdy jsou žáci zapojováni do činnosti paralelně (cvičí současně). Ve výuce lyžování převládají skupinové didaktické formy: Skupinový provoz frontální každá skupina plní jiný pohybový úkol, žáci jsou do činnosti zapojováni postupně. Skupinový provoz paralelní každá skupina plní jiný pohybový úkol, žáci jsou do činnosti zapojováni současně. Variabilní provoz specifická didaktická forma. Žáci cvičí na různých stanovištích, kde plní zadané pohybové úkoly. Tato forma je vhodná především u výuky běhu na lyžích. Existuje několik možností vzájemného působení instruktora a žáků: Instruktor sjede jako první a žáci ho následují. Výhodou je ukázka instruktora, možnost pozorování a korekce chyb jednotlivých žáků. Nevýhodou jsou dlouhé prostoje. Žáci sjedou stanovený úsek, instruktor jede jako poslední. Výhodou je, že instruktor je v případě problému rychle na místě. Nevýhodou jsou opět dlouhé prostoje. Jízda v hadu za instruktorem. Tento způsob se využívá např. při nepříznivém počasí, jeho výhodou je snadná kontrola družstva. Nevýhodou je imitace chyb předchozího jezdce. Jízda v hadu za žákem, instruktor jede poslední. Výhodou je, že instruktor má družstvo pod kontrolou. Nevýhodou je, že nemůže ovlivnit tempo a stopu (Kutáč, 2009) Didaktické metody a postupy Didaktická metoda je v tělesné výchově chápána jako teoretický model uspořádání činností a časových hledisek, který učitel naplánuje s ohledem na stanovené úkoly a podmínky. Při výuce lyžování se kombinují různé metody: metoda ukázky, metoda napodobení, metoda opakování, korektivní metody a metoda pohybového kontrastu. 24

26 Využívají se tři postupy: Komplexní postup je vhodný pro výuku dětí a začátečníků. Pohyb se nacvičuje v celku. Příkladem je nácvik vlnovky, kdy není vhodné rozkládat činnost na jednotlivé celky. Analyticko-syntetický postup se využívá při výuce starších dětí, které jsou schopny rozdělit pohyb na dílčí úseky a následně je propojit. Tento postup se využívá při nácviku složitější činnosti, jako je například oblouk s přívratem vyšší lyží. Nevýhodou je zdlouhavost tohoto postupu, která může vést až k demotivaci dětí. Synteticko-analytický postup je kombinace dvou předchozích postupů, která zabraňuje demotivaci (Vodičková, Příbramský, 2005; Kutáč, 2009). 2.4 Metodika lyžování Lyžařský výcvik se rozděluje na dvě základní etapy: Etapa základního lyžování, která se dále rozděluje na I. a II. část. I. část etapy základního lyžování je zaměřena na všeobecnou a specializovanou lyžařskou průpravu, regulaci rychlosti a základní techniky lyžařských disciplín (základní oblouky, základy běhu na lyžích, základy snowboardingu). Výcvik probíhá na mírném upraveném svahu nebo v upravených stopách. V II. části etapy základního lyžování dochází ke zdokonalování základní techniky a zvládání složitějších oblouků ve složitějších terénních a sněhových podmínkách. Etapa závodního a extrémního lyžování, ve které dochází ke zdokonalování lyžařské techniky z hlediska závodní činnosti (Gnad a kol., 2002; Kutáč, 2009) Metodika výuky sjezdového lyžování Pro práci učitelů a instruktorů lyžování je důležitá především etapa základního lyžování, proto bude následující text zaměřen na tuto etapu. Struktura výuky techniky sjíždění a zatáčení na lyžích v etapě základního lyžování dle České školy lyžování je znázorněna na Obr. 2. Modrá barva označuje techniku oddělené práce dolních končetin a zahájení tlakem do vnitřních hran lyží, využívajícím překlopení lyží a jejich autokinetiku ke carvingovému řezání. Fialová barva označuje ve výše uvedené technice cílený podíl smyku (driftovánípřismýkávání). Červená barva vyznačuje biomechanicky odlišné klasické smykové zahájení změny směru (proti)rotačním impulsem trupu s následným smykem na odlehčených lyžích. 25

27 Obr. 2 Struktura výuky techniky sjíždění a zatáčení Zdroj: ceskaskolalyzovani.cz, 2014 Všeobecná lyžařská průprava Cílem všeobecné lyžařské průpravy je zvládnutí základních lyžařských dovedností. Obsahem této průpravy je: manipulace s výzbrojí, chůze, obraty, výstupy, pády a vstávání, skluz na obou lyžích, jízda na vleku. Specializovaná lyžařská průprava Cílem specializované lyžařské průpravy je zdokonalení základních lyžařských dovedností, které se žáci naučili ve všeobecné průpravě. Obsahem je: jízda přímo, sesouvání, jízda šikmo svahem, odšlapování, bruslení, ovládání rychlosti, brzdění a zastavení. Nácvik základních lyžařských oblouků Základní způsob zatáčení, oblouk v pluhu, používají především děti a začátečníci. Po zvládnutí oblouku v pluhu zařazujeme oblou z přívratu vyšší lyží, který mohou začátečníci 26

28 uplatnit při jízdě ve složitějších podmínkách strmý svah, špatný terén, špatná viditelnost. Oblouk z pluhu napomáhá pochopení pohybových principů k zahájení smýkaných oblouků (odraz z hran, opora o hůl, rotace pánve, odlehčení lyží). Po zvládnutí oblouku z pluhu zařazujeme paralelní smýkaný oblouk s pícháním holemi. Dále následuje carvingová průprava a nácvik carvingových oblouků (Kutáč, 2009; Vodičková a kol., 2010) Metodika výuky běžeckého lyžování Stejně tak jako při výuce sjezdového lyžování, tak i při výuce běžeckého lyžování je pro učitele důležitá především základní etapa lyžování. Obsah běžecké techniky a členění běžeckého výcviku v etapě základního lyžování dle České školy lyžování znázorňuje Tab. 1. Tab. 1 Obsah běžecké techniky a členění běžeckého výcviku 1. část etapy základního lyžování VŠEOBECNÁ LYŽAŘSKÁ PRŮPRAVA SPECIALIZOVANÁ PRŮPRAVA Klasická technika Ostatní běžecké dovednosti Technika bruslení ZÁKLADNÍ STŘÍDAVÝ BĚH DVODOBÝ ZÁKLADNÍ SOUPAŽNÝ BĚH JEDNODOBÝ Zdokonalování jednotlivých způsobů běhu klasickou technikou Napojování jednotlivých způsobů běhu klasickou technikou VÝSTUPY - stoupavým krokem BRZDĚNÍ SJÍŽDĚNÍ - v pohotovostním postoji - v odpočinkovém postoji ZMĚNY SMĚRU - odšlapováním ZRYCHLOVÁNÍ - odpichem soupaž ZÁKLADNÍ JEDNOSTRANNÉ BRUSLENÍ ZÁKLADNÍ OBOUSTRANNÉ BRUSLENÍ PROSTÉ ZÁKLADNÍ OBOUSTRANNÉ BRUSLENÍ JEDNODOBÉ ZÁKLADNÍ OBOUSTRANNÉ BRUSLENÍ DVOUDOBÉ se symetrickým pohybem paží 2. část etapy základního lyžování VÝSTUPY - stoupavým během OBOUSTRANNÉ BRUSLENÍ SJÍŽDĚNÍ DVOUDOBÉ - ve sníženém postoji s asymetrickým pohybem paží - v nízkém postoji ZMĚNY SMĚRU - přešlapováním - oblouky - telemarkem Zdokonalování techniky ostatních běžeckých dovedností Napojování jednotlivých způsobů běžecké techniky OBOUSTRANNÉ BRUSLENÍ STŘÍDAVÉ Zdokonalování jednotlivých způsobů bruslení Napojování jednotlivých způsobů bruslení Zdroj: Gnad, Psotová,

29 Všeobecná lyžařská průprava Cílem všeobecné lyžařské průpravy je zvládnutí základních lyžařských dovedností, které využijeme v následujícím výcviku. Do této průpravy zařazujeme základní prvky (nošení lyží a holí, připínaní a odepínání lyží, držení holí, chůze na lyžích, obraty a výstupy), lyžařskou průpravu (sjíždění, odšlapování, bruslení) a brzdění jednostranným či oboustranným přívratem či sesouváním. Obsah a členění běžecké techniky Běžecká technika se dělí do šesti skupin: Způsoby běhu - v klasickém způsobu běhu na lyžích je základem střídavý dvoudobý běh a soupažný jednodobý běh. V bruslařském způsobu je základem oboustranné bruslení dvoudobé a jednodobé. Způsoby výstupů volíme podle sklonu svahu: stoupavý běh, prostý běh, stoupavý krok, výstup jednostranným nebo oboustranným odvratem, výstup stranou. Způsoby sjíždění - v nepřehledném terénu je nejstabilnější tzv. pohotovostní postoj, který zaručuje dostatečnou rovnováhu. V přehlednějším terénu se využívá vzpřímený odpočinkový postoj nebo nízký sjezdový postoj. Způsoby změny směru jízdy závisí na kvalitě a sklonu terénu. Nejčastěji se používá odšlapování nebo přešlapování, v prudším terénu oblouky v paralelním nebo přívratném postavení. Způsoby brzdění nejčastěji se používá jednostranný nebo oboustranný přívrat, v prudším terénu také sesouvání šikmo svahem nebo po spádnici. Způsoby zrychlování soupažný odpich holí nebo bruslení (Dvořák, 1998; Gnad a kol., 2002) Metodika výuky snowboardingu Při výuce snowboardingu se učitelé a instruktoři soustředí především na základní etapu výuky snowboardingu, do které patří: Všeobecná snowboardová průprava Do všeobecné snowboardové průpravy zařazujeme: nošení snowboardu, nastupování na snowboard, pády a vstávání, obraty, chůze, základní postoj a rovnováha na snowboardu. 28

30 Specializovaná snowboardová průprava Do specializované průpravy patří: koloběžka (upnutí přední nohy do vázání a odrážení zádní nohou od země tak, jako na koloběžce), sjezd po spádnici, sjezd šikmo vpřed nebo vzad, sesouvání po spádnici a šikmo vpřed nebo vzad, brzdění a zastavování, jízda na vleku a lanovce. Oblouky Do I. části základní etapy patří oblouk ke svahu, základní smykový oblouk, smykový oblouk s odlehčením vzhůru a vykrojený oblouk s odlehčením vzhůru. V II. části základní etapy zařazujeme smykový oblouk s odlehčením dolů, vykrojený oblouk s odlehčením dolů, oblouk pro přejíždění terénních vln, oblouk v hlubokém sněhu. Základní skoky Do základní etapy patří základní alpine a freestylový skok (Gnad a kol., 2002). 2.5 Lyžařské vybavení Lyžařské vybavení se dělí na výzbroj (lyže, hole, vázání, boty) a výstroj (brýle, přilby, chrániče, rukavice). Lyžařské vybavení se každým rokem vyvíjí, lyže jsou lepší a boty pohodlnější (Musil, 2008; Vodičková a kol., 2010) Výzbroj pro sjezdové lyžování Lyže Sjezdové lyže mají telemarský tvar (Obr. 3), což znamená, že je lyže uprostřed nejužší - má stranové krojení, díky kterému lyže snadněji zatáčejí. Délka lyží, šířka lyží ve špičkách, patkách a ve střední části určuje poloměr (rádius) bočního krojení, který je udáván v metrech. Čím má lyže menší poloměr, tím lépe zatáčí (Vodičková a kol., 2010). 29

31 Obr. 3 Telemarský tvar lyží (zdroj: Gnad a kol., 2002) V současné době se prodávají hlavně lyže se stranovým krojením (carvingové). Gnad a kol. (2002) dělí carvingové lyže do šesti skupin: slalomové lyže závodní jízda krátkými oblouky, lyže na obří slalom závodní jízda středními oblouky, easycarver lyže pro snadné učení (vhodné pro začátečníky), allroundcarver pro středně pokročilé lyžaře, pro jízdu v jakémkoliv terénu, racecarver pro rychlou sportovní jízdu, střední oblouky, funcarver krátké lyže. Během vývoje carvingových lyží došlo k jejich výraznému zkrácení. Statný lyžař, který dříve jezdil na slalomových lyžích o délce 205 cm, jezdí v současnosti na 160 cm dlouhých carvingových lyžích. Dospělý lyžař může mít lyže i o 30 cm kratší, než je jeho výška. Výběr lyží ovlivňuje především typ oblouku, rychlost jízdy a terén, v jakém se chce lyžař pohybovat. Při výběru lyží pro děti je rozhodující jejich věk a výška, lyžařské dovednosti by se měly zohledňovat až u mírně pokročilých lyžařů. Pro děti ve věku 3-5 let volíme lyže od 70 cm délky, ideálně 10 cm pod výšku ramen (do podpaží). Pro děti ve věku 6-13 let je vhodné vybrat lyže o délce cm. U začátečníků je doporučovaná délka lyží 10 cm pod výšku ramen, u mírně pokročilých maximálně k nosu (Treml, 2004; Reichert, 2007). Při výrobě lyží se rozlišují tři typy konstrukce (Obr. 4): Sendvičová konstrukce, která je složena z několika vrstev různě tvrdých a pružných materiálů. Tyto materiály jsou spojeny lepidlem a slisovány za vysoké teploty. 30

32 Krabicová konstrukce, která je složena z vrchního a spodního plátku a bočních výztuží. Vnitřní prostor vyplňuje jádro z lehkých materiálů. Skořepinová konstrukce, která je tvořena skořepinou. Skořepina tvoří vrchní a boční část lyže, vnitřní prostor vyplňuje stejně jako u krabicové konstrukce jádro z lehkých materiálů. Obr. 4 Zleva sendvičová, krabicová a skořepinová konstrukce (zdroj: Gnad a kol., 2002) Nosné části lyží se vyrábějí ze sklolaminátových, karbonových nebo kevlarových vláken, slitin lehkých kovů nebo různě tvrdých plátků dřeva. Jádro se vyrábí z akrylové pěny, polyamidové či hliníkové struktury nebo z měkkého dřeva. Tvrdší lyže se používají pro jízdu na tvrdém až zledovatělém povrchu, měkčí lyže na suchý a měkký sníh (Gnad a kol., 2002). Mezi mechanické vlastnosti lyží řadí Gnad a kol. (2002): pevnost lyže je schopna snést určité zatížení, aniž by se deformovala, pružnost lyže je schopna změnit svůj tvar v reakci na změnu terénu, tlumení kmitů lyže jsou schopné tlumit co nejrychleji nepříznivé kmity, které vznikají ve špičce lyže a šíří se ke středu lyže, tuhost ve zkrutu lyže jsou schopné odolávat nerovnoměrnému zatížení lyže během jízdy na hraně. Mezi funkční vlastnosti lyží řadí Gnad a kol. (2002): rychlost lyže je schopna vytvořit při jízdě co nejmenší tření, vodivost lyže je schopna jet bez vytvoření jiných podmínek v jednom směru, točivost lyže je schopna reagovat na síly působící v určitém směru změnou směru jízdy. Boty Sjezdovou botu (Obr. 5) tvoří vnější skelet, který je vyroben z pevného materiálu a měkká vnitřní botička. K zapínání bot slouží přezky. Boty přenášejí impulzy lyžaře na lyži a také chrání nohu před chladem a zraněním. Boty určené začátečníkům jsou měkčí a pohodlnější. Tvrdší boty umožňují přesnější ovládání lyží a jsou určeny pokročilejším lyžařům. Tvrdost bot určuje flex index. Jeho hodnota udává velikost síly, kterou musí lyžař vyvinout, aby ohnul 31

33 komín boty dopředu. Tato hodnota je ovšem pouze orientační, protože každý výrobce bot určuje flex index podle svých kritérií. To znamená, že boty od různých výrobců se stejným flex indexem mohou být jinak tvrdé (Vodičková a kol., 2010; skimagazin.cz, 2013). Obr. 5 Sjezdová bota Zdroj: eshop.floriansport.cz Vázání Sjezdové vázání (Obr. 6) upíná botu k lyži. Vázání umožňuje přenos impulzů od lyžaře na lyži. V případě potřeby, např. při pádu, musí vázání bezpečně uvolnit botu z lyže. Je tedy důležité mít správně seřízené vypínací síly podle sjednocené normy DIN. Vyšší hodnota se nastavuje u zdatných lyžařů, nižší u dětí, seniorů a začátečníků. Nastavení vázání je dobré přenechat odbornému servisu. Stupnice nastavení odpovídá cílové skupině: do 3 DIN: dětské vázání, do 6 DIN: mládež let, do 9 DIN: rekreační lyžaři a ženy, do DIN: muži, sportovní lyžaři, do 24 DIN: závodní lyžaři (Reichert, 2007). Pod vázání se montují destičky, které zlepšují vlastnosti lyže pod vázáním a zvyšují polohu boty nad sněhem. Díky destičkám drží lyže lépe na hraně v oblouku (Vodičková a kol., 2010). 32

34 Obr. 6 Sjezdové vázání Zdroj: levnelyze.cz, 2015b Hole Při výrobě holí se nejvíce využívají slitiny lehkých kovů nebo karbonová vlákna. Lyžař by se měl při výběru holí (Obr. 7) zaměřit na pohodlnost úchopu rukojeti a celkovou hmotnost. Vhodná délka hole se dá zjistit výpočtem: výška postavy x 0,7 nebo vyzkoušením při běžném úchopu by mělo být předloktí rovnoběžně se zemí (Gnad a kol., 2002; Musil, 2008). Obr. 7 Sjezdové hole Zdroj: k-sports.cz, Výzbroj pro běžecké lyžování Lyže Běžecké lyže se dělí do čtyř skupin podle použití a úrovně lyžaře (Tab. 2): Tab. 2 Rozdělení běžeckých lyží W L A S Turistické lyže, určené do volného a neupraveného terénu. Lyže pro začátečníky a kondiční běžce do volného terénu a upravené stopy. Sportovní lyže pro jízdu na upravených i málo upravených tratích. Dále se dělí podle běžeckého způsobu na lyže univerzální, klasické a bruslařské. Závodní lyže pro upravené tratě dělené na lyže pro klasický a bruslařský způsob. Zdroj: Vodičková a kol.,

35 Lyže pro klasickou techniku by měla být o cm delší než je výška postavy. Pro určení délky voskové komory ve střední části lyže je kromě hmotnosti a vyspělosti lyžaře důležitá také tvrdost lyže. Lyže pro bruslení by měly být o cm delší než výška postavy. Bruslařské lyže jsou tvrdší, lépe drží směr a umožňují lepší odraz z hrany lyže. Univerzální (combi) lyže se používají o cm delší než je výška postavy. Jedná se o kompromis mezi klasickými a bruslařskými lyžemi (Vodičková a kol., 2010). Boty Běžecké boty pro jednotlivé techniky se liší svou konstrukcí (Obr. 8). Pro klasickou techniku se používají nižší nebo polovysoké boty z měkkého materiálu, které umožňují dostatečný rozsah pohybu v hlezenním kloubu při odrazu. Plastická podešev je ohebnější. Boty na techniku bruslení mají pevný skelet kolem hlezenního kloubu a spodní části lýtka, čímž omezují nadměrný pohyb kloubu. Podešev je tvrdší. Univerzální boty, které jsou určené pro klasickou techniku i bruslení, tvoří měkký plastový skelet kolem kotníků, který částečně zpevňuje hlezenní kloub a umožňuje jeho pohyb do všech směrů (Gnad, Psotová, 2005). Obr. 8 Zleva bota pro klasickou techniku, bruslení a univerzální bota Zdroj: funstorm-shop.cz, 2013; harfasport.cz, 2016; repasport.cz, 2016 Vázání Vázání (Obr. 9) spojuje botu s lyžemi a přenáší odrazové síly z nohy do lyže. Hrazdička v podešvi boty je pevně připnutá k vázání, čímž umožňuje zvedání pouze paty a omezuje nežádoucí pohyb paty do stran. Pod botou je přesně tvarovaná vodící lišta, která brání pohybům paty do stran. Rozdíl mezi vázáním na klasickou a bruslařskou techniku je zejména v tvrdosti vyměnitelného gumového nárazníku, který je v přední části vázání. Nárazník pro klasickou techniku běhu je z měkčího materiálu než nárazník pro bruslení (Gnad, Psotová, 2005). 34

36 Obr. 9 Běžecké vázání Zdroj: levnelyze.cz, 2015a Hole Jednovrstevné běžecké hole (Obr. 10) se vyrábějí ze slitin lehkých kovů. Kvalitnější vícevrstevné hole se vyrábějí ze sklolaminátových, karbonových nebo kevlarových vláken. Výhodou těchto holí je především nízká hmotnost. Doporučovaná délka holí pro klasickou techniku je maximálně po rameno lyžaře, což je přibližně o 15 % méně než je výška lyžaře. Doporučovaná délka holí pro bruslařskou techniku je maximálně po ústa lyžaře, tedy přibližně o 10 % méně, než je výška lyžaře (Gnad a kol., 2002). Obr. 10 Hole pro běžecké lyžování Zdroj: ceskelyze.cz, Výzbroj na snowboard Snowboard Snowboardy se dělí do tří skupin: freestylové, slalomové a univerzální. Freestylové snowboardy (měkké snowboardy) viz Obr. 11 se dále dělí na freestyleboardy, které se využívají na jízdu v U-rampě, skoky nebo jízdu po sjezdovce a freeridingboardy, které se využívají pro jízdu v hlubokém sněhu. Snowboardy zvané all-mountain jsou mezistupněm mezi freestyleboardy a freeridingboardy, využívají se pro freestylové prvky a jízdu na sjezdovce i v terénu. Tyto snowboardy jsou měkké, málo vykrojené s velkým zakřivením špičky a patky. Obr. 11 Freestylový snowboard Zdroj: skisport-pitstop.cz 35

37 Slalomové snowboardy (tvrdé snowboardy, slalomboardy, alpinboardy, raceboardy) viz Obr. 12 jsou vhodné pro řezané a smýkané oblouky na sjezdovce a také pro slalomové disciplíny. Tyto snowboardy jsou středně tvrdé až tvrdé, úzké, silně vykrojené a mají malé zakřivení špičky a patky. Obr. 12 Slalomový snowboard Zdroj: lusti.cz, 2016 Univerzální snowboardy (allroundboardy) jsou určené především pro začátečníky. Jsou měkké až středně tvrdé, širší, se středním vykrojením a menším až středním zakřivením patky a špičky (Binter, 2006). Vázání Vázání se dělí na dva základní typy: měkké (freestylové) a tvrdé (deskové, slalomové). Měkké vázání (Obr. 13) se využívá pro freestyle. Nejčastěji se vyrábí z karbonu, plastu a kovu. Tvoří ho dvě nebo tři přezky. Tři přezky lépe fixují nohu, což je výhodné pro volnou jízdu. Častěji se používají dvě přezky, které umožňují větší volnost pohybu pro freestylové triky. Bota stojí na podlaze snowboardu, která je vyrobena z kovu nebo umělé hmoty. Součástí podlahy je pěnová nebo gumová vystýlka, která zajišťuje zvýšení patky nebo špičky. Uprostřed je kruhovitý disk. Ostatní části vázání jsou vzhledem k disku otáčivé, což umožňuje libovolné nastavení úhlu. Opěrka, která tvoří oporu zadní části nohy, je nastavitelná na libovolný náklek paty vázání. Zvláštním typem freestylového vázání je flow vázání, které má odklopnou patu a je o něco tvrdší než klasické vázání. 36

38 Obr. 13 Měkké vázání Zdroj: boardstar.cz Tvrdé vázání (Obr. 14) se používá u slalomboardů a částí univerzálních snowboardů. Vázání je ke snowboardu upevněno pomocí šroubů umístěných v kruhovitém disku ve středu vázání. Podrážka skeletu stojí na dvou silných destičkách. Kovová obruč uchycuje patu boty, špička je upnutá na silném kovovém drátě pomocí jednoduché přezky. Nastavení tohoto typu vázání není náročné a většinou k němu postačí křížový šroubovák (Binter, 2006; Dvořák a kol., 2014). Obr. 14 Tvrdé vázání Zdroj: swis-shop.cz Boty Stejně jako snowboardové vázání se boty dělí na měkké a tvrdé. Měkká bota (Obr. 15) se používá pro freestylové vázání a je doporučována začátečníkům. Je vyrobena z měkčích materiálů, přesahuje kotník i zadní opěrku 37

39 vázání. Zabudovaný chránič v botě zajišťuje ochranu kotníku před vyvrtnutím. Bota se zapíná na suchý zip nebo je opatřena šněrováním. Obr. 15 Měkká bota Zdroj: swis-shop.cz Tvrdá bota (Obr. 16) se používá pro tvrdé vázání. Je tvořena vnějším skeletem a vnitřní botičkou se čtyřmi nebo třemi přezkami. Snowboardová bota je podobná lyžařské, hlavní rozdíl je v náklonu a zkosení podrážky ve špičce a patě. Další rozdíl je ve flexibilitě lyžařská bota umožňuje předozadní pohyb hlezenních kloubů, naopak snowboardová bota umožňuje větší pohyb do ostatních směrů (Binter, 2006; Dvořák a kol., 2014). Obr. 16 Tvrdá bota Zdroj: skiboardsonline.com 38

40 2.6 Mazání a údržba lyží Správným mazáním a údržbou lyží docílíme nejen dobrého pocitu z jízdy, ale také delší životnosti lyží. Při mazání lyží nesmíme zapomínat na tyto faktory: klimatické podmínky, druh sněhu, typ lyže a jejich skluznice, kvalita vosku a úroveň lyžaře (Kutáč, Navrátíková, 2003). Firma Swix rozdělila sníh do pěti kategorií uvedených níže na Obr. 17. Každá kategorie je označena symbolem, který je s příslušným teplotním rozsahem uveden i na obalech vosků (Vodičková a kol., 2010). Obr. 17 Typy sněhu Zdroj: skimagazin.cz, Mazání běžeckých lyží Na mazání běžeckých lyží se používají dva typy vosků: Vosky pro odraz, které se dále dělí na tuhé a polotuhé (plněné do krabiček) a tekuté klistery (plněné do tub). Vosky pro skluz (glidery) různé druhy parafínů. Pro klasický běh se kombinují oba typy vosků, pro bruslení se používají pouze vosky pro skluz. Stoupací vosky mažeme do voskové komory, parafíny do skluzných zón ve špičce a patce lyže. Tuhé vosky se na skluznici nanášejí v přiměřené, ale dostatečně silné vrstvě a roztírají se korkem. Mohou se mazat venku i v místnosti. Klistery se na skluznici z tuby nanášejí rovnoměrně, v dostatečném množství a roztírají se dlaní nebo plastickou stěrkou. Klistery by se měly mazat v místnosti při pokojové teplotě se lépe roztírají. Vosk pro skluz nakapeme na skluznici a zažehlíme jej žehličkou. Lyže necháme přibližně 10 minut vychladnout a poté seškrábeme vosk plastovou škrabkou ve směru jízdy. Poslední zbytky 39