HUDEBNÍ SPOLEK V TÁBOŘE V LETECH

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA MUZIKOLOGIE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE HUDEBNÍ SPOLEK V TÁBOŘE V LETECH MUSICAL ASSOCIATION IN TABOR IN YEARS Kateřina Klváčková Vedoucí práce: Doc. PhDr. Lenka Křupková, Ph.D. Olomouc 2011

2 a pramenů. Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně na základě uvedené literatury V Olomouci 29. dubna

3 Děkuji Doc. PhDr. Lence Křupkové, Ph.D. za cenné rady a připomínky, pracovnicím Státního okresního archivu v Táboře za jejich dlouhodobé služby, panu Vojtěchovi Peřinovi za poskytnutí digitální podoby Pamětní knihy filharmonického spolku Bolech v Táboře a paní Marii Šechtlové za povolení použít v práci fotografie z digitálního archivu ateliéru Šechtl & Voseček. 3

4 Obsah Úvod Stav literatury a pramenů Tábor a jeho společenský a kulturní život ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století Úvodem k městu Tábor Tábor a spolková činnost Táborské osvětové spolky Spolek divadelních ochotníků a Městské divadlo Táborské spolky zaměřené na hudební činnost Společenská a kulturní centra Hudební škola Nejvýznamnější společenské a kulturní události Založení a činnost Hudebního spolku v Táboře v letech Okolnosti založení Hudebního spolku Založení Hudebního spolku a počátek jeho činnosti přelom let Členstvo a hmotná situace Organizace činnosti Hudební činnost Nejvýznamnější hudební produkce Činnost Hudebního spolku v letech Nástup Františka Bolecha do dirigentské funkce Členstvo Dlouholetá finanční krize a její řešení Organizace činnosti Hudební činnost Významní hosté Popularizační, tematické a další zvláštní produkce Hudební spolek jako součást velkých vokálně-instrumentálních těles

5 Závěr Seznam literatury a pramenů Shrnutí Summary Zusammenfassung Seznam textových příloh Seznam obrazových příloh

6 Úvod Táborský Hudební spolek (později Filharmonický orchestr Bolech a dnes Komorní orchestr Bolech) byl jedním z mnoha hudebně činných venkovských 1 spolků, které hojně vznikaly na našem území především ve druhé polovině 19. století. Svou orchestrální činností se však řadil k prvním svého druhu, jelikož vznik takto zaměřených spolkových hudebních těles byl záležitostí spíše pozdější doby většinou až posledního desetiletí 19. století. 2 Hudební spolek zaujal již záhy po svém založení v roce 1877 podstatné místo v táborském hudebním životě a zařadil se tak vedle některých dalších zdejších spolků k hlavním činitelům, které se společně podílely na tehdejším společenském a kulturním ruchu města. Uvnitř spolku působily v průběhu let mnohé významné regionální osobnosti nejrůznějších profesních oborů, na pódiu se pak Hudební spolek často setkával s proslulými českými hudebními umělci, od nichž orchestr jako neprofesionální hudební těleso získával velice uspokojivá uznání. Historie činnosti táborského Hudebního spolku si tedy zasluhuje větší pozornost, než jaká jí byla dosud věnována. Zpracovávání historie podobných spolků bývá často záslužnou prací jen úzkého okruhu jejich současných příznivců většinou samotných členů 3 a týká se z velké části pouze vnějšího, koncertního provozu. 4 Cílem mé bakalářské práce je tedy vytvořit ucelený obraz o životě Hudebního spolku v prvních cca čtyřiceti letech jeho činnosti, 5 především zmapovat jeho vnitřní organizaci i hudební činnost, a to v kontextu táborského dobového společenského a kulturního života. Práce je členěna do tří kapitol. První z nich má úvodní charakter snaží se v širším pohledu zmapovat kulturně-společenskou situaci v Táboře ve druhé polovině 19. století a na počátku století 20., a je tedy nezbytná pro zasazení činnosti Hudebního spolku do širších souvislostí. Zmiňuje především další spolky, které zde působily na podobném nebo příbuzném poli, centra společenského a kulturního dění, každodenní akce i nejdůležitější události, které zasáhly do jinak poměrně poklidného života města. Tato kapitola je převážně kompilační, svou roli důležitého vodítka, možnosti pro konfrontaci informací i zdroje různých zajímavostí zde však hraje dobový tisk. 1 Venkovský ve smyslu působících mimo velkoměsta. 2 BAJGAROVÁ, Jitka. Hudební spolky v Brně a jejich role při utváření hudebního obrazu města Brno, 2005, s Pokud jsou tyto spolky činné dodnes, jako v případě Hudebního spolku. 4 Tyto zpracované informace pak bývají nejčastěji vydávány v rámci jubilejních almanachů či prezentovány na internetových stránkách. 5 Dnes je spolek činný již téměř 135 let. 6

7 Jádro práce, které vychází výhradně z archivních pramenů a dobového tisku, tvoří druhá a třetí kapitola. Každá se věnuje jednomu období činnosti Hudebního spolku jako samostatnému celku se specifickou problematikou. Obě tyto kapitoly si všímají nejen podstaty spolku, tj. jeho hudebního provozu, ale také rozebírají celkovou organizaci spolkové činnosti s mnoha jejími záležitostmi. Hraničním momentem je rok 1895, kdy do čela orchestru nastoupil František Bolech, osobnost s mnoha zásluhami o jeho rozvoj. Za konečný moment jsem určila rok 1918, a to přes to, že František Bolech poté v Hudebním spolku působil ještě několik let (z dirigentské funkce odešel v roce 1921 a dále ve spolku zůstal ještě jako předseda až do své smrti v roce 1924). Válka a její důsledky však poznamenaly činnost Hudebního spolku ztrátou mnoha dosavadních členů natolik, že se změnila celková atmosféra uvnitř spolku a nastalo tak určité mezidobí před příchodem další významné éry. 7

8 Stav literatury a pramenů Táborskému Hudebním spolku 6 nebyla dosud věnována žádná odborná publikace. Zmiňuje se o něm pouze velmi stručně heslo Tábor ve Slovníku české hudební kultury, 7 Československý hudební slovník osob a institucí zase nabízí jen hesla některých s orchestrem spjatých osobností. Co se týče literatury popularizačního charakteru, s historií i současností orchestru veřejnost povšechně seznamuje útlá publikace sestavená Františkem Hájkem Devadesát let filharmonického orchestru Bolech v Táboře. Byla vydaná k jeho jubileu v roce 1867 a zmiňuje nejzajímavější fakta z historie orchestru. Obsahuje též některé fotografie a vzpomínky vybraných osobností, které se s orchestrem v minulosti setkaly. Hudební spolek je pak stručně zmíněn v Knize o městě Tábor, obsáhlejší publikace sestavené Pavlem Augustem a Hanou Klínkovou z příspěvků mnoha autorů, pojednávající o různých oblastech historie města. Pramenná základna k tématu Hudebního spolku není příliš obsáhlá, avšak pro zpracování látky v daném rozsahu je zcela dostačující. Stěžejní archiválie obsahuje fond Státního okresního archivu v Táboře s názvem Hudební spolek Tábor (NAD č. 208, evid. č. 405), který zahrnuje knihy zápisů o schůzích, vypsané programy koncertů, inventář, stanovy, korespondenci, tištěné programy koncertů, plakáty a vybrané novinové články, dále pak dvě fotografie a studii František Bolech od Jarmily Krulišové. Stanovy, korespondence, 8 novinové články a většina tištěných programů koncertů a plakátů však pochází až z doby, kterou se tato práce již nezabývá. Proto jsou nejcennějšími prameny pro zpracování daného tématu jednak zmíněné knihy zápisů o schůzích, pro které v této práci užívám termín spolková kniha a místní dobové časopisy Tábor a Český jih, které informovaly zdejší obyvatele mj. o nejrůznějších událostech v Táboře a jeho okolí a tedy i o každé produkci Hudebního spolku. (časopisy jsou rovněž uložené v táborském archivu). V této souvislosti je možné zmínit ještě dobový pražský hudební časopis Dalibor, ve kterém se občasně vyskytovaly též zprávy o některých produkcích Hudebního spolku. Jistým pramenem je rovněž Pamětní kniha filharmonického spolku Bolech v Táboře zaznamenávající především nejvýznamnější události v životě orchestru. Tato kronika však byla založena až v roce 1932 tehdejším dirigentem spolku Janem Puchtou a je tedy do této doby psána zpětně čerpala 6 Později Filharmonický orchestr Bolech a dnes Komorní orchestr Bolech. 7 Zde je mylně ztotožněn se spolkem Štítný. 8 Z korespondence Hudebního spolku se zde nedochovalo bohužel nic, co by se týkalo doby vymezené tématem práce. 8

9 tudíž pravděpodobně z velké části ze zmíněných knih zápisů o schůzích, na druhé straně však mohla vycházet i ze vzpomínek pamětníků. Nyní je v rukou pana Vojtěcha Peřiny, současného kronikáře orchestru. Nejcennějšími nepsanými prameny v souvislosti s tématem práce jsou pak dobové fotografie zobrazující jednak některé výrazně v Hudebním spolku působící osobnosti a dále pak místa a kulturní centra nějakým způsobem s ním spjatá. Tyto fotografie pocházejí z táborského ateliéru Šechtl & Voseček. Fotografie, které by zobrazovaly orchestr v období, ke kterému se váže téma této práce se však bohužel nedochovaly nebo o nich nic nevíme. 9

10 1. Tábor a jeho společenský a kulturní život ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století 1. 1 Úvodem k městu Tábor Tábor je město se slavnou a bohatou historií. 9 Jeho sláva je spojována s husitským revolučním hnutím 15. století, avšak své nesmazatelné stopy zde zanechala každá doba. Některé z nich jsou výraznější než jiné, všechny však měly na město svůj neopominutelný vliv ať už kladný, či záporný. Novodobou historii Tábora, jeho celkový rozvoj zasahující do všech podstatných oblastí však začalo vytvářet až 19. století. To platí i pro oblast společenskou a kulturní. Dějiny novodobého Tábora by se mohly psát od roku 1750, kdy se stal po zřízení táborského kraje městem krajským. 10 Avšak z následků dlouhých předchozích nepříznivých let, kdy bylo město pustošeno různými válkami, požáry i morem, se Tábor dostával jen velmi pozvolna a na prahu svého nového života se tak ocitl až na počátku 19. století. První oficiální statistika Rakouského císařství z roku 1828 řadí Tábor až na 25. místo v pořadí měst v Čechách město tehdy čítalo pouze obyvatel. Tento počet však postupně stoupal tak, že v roce 1880, tedy v době počátků Hudebního spolku, bylo ve městě obyvatel, tudíž téměř dvojnásobek. V roce 1890 to bylo obyvatel, v roce 1900, v roce 1910 a obyvatel v roce Takovému vzrůstu obyvatel pak odpovídalo také postupné zvětšování rozlohy města, celkový hospodářský a kulturní rozvoj atd Tábor a spolková činnost Nejvýraznější podíl na společenském a kulturním ruchu v Táboře ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století měla činnost spolková. Spolek jako právní forma byl 9 Husitský Tábor byl jak známo založen počátkem roku Královským městem byl Tábor od roku Krajským městem byl od zmíněného roku 1750, s přerušením mezi lety , do roku KOŘALKA, Jiří. Novodobý Tábor. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s V dnešní době má Tábor cca obyvatel. Oficiální informační systém města Tábora: Tábor husitské město [online]. 2011, [cit ]. Dostupné z: 10

11 poprvé ustaven v rakouském zákonodárství v roce Od té doby prošel několikerým zákonným zpracováním, až byl vydáním zákona č. 134 (o právu spolčovacím) říšského zákoníku z 15. listopadu 1867 ustaven jako nástroj občanské společnosti. 13 V roce 1877, tedy v době, kdy vznikl táborský Hudební spolek, bylo v Čechách zřízeno 375 nových spolků, z toho 21 pěveckých a hudebních. Nejpočetněji vznikaly spolky hasičské, čtenářské a zábavné, podpůrné, vojenské, hospodářské, pěvecké a hudební, divadelní apod. 14 V Předlitavsku, tedy v západní části rakouské monarchie, vzrostl například mezi roky 1880 a 1890 počet hudebních spolků ze 115 na 211 a počet pěveckých spolků ze 145 na Spolky se pak staly hlavními organizátory společenského a kulturního života v našich městech a byly jimi až cca do poloviny 20. století. 16 V Táboře postupně vznikalo značné množství spolků různého charakteru. 17 Některé po více či méně krátkém čase zanikly, jiné fungovaly dlouhodobě a vytvořily si tak vlastní tradici, která buď pokračuje dodnes, nebo na ni bylo v nějakém směru navázáno. Takové předpoklady měly především spolky působící v osvětové neboli kulturně-vzdělávací oblasti a spolky zaměřené na činnost v oblasti umělecké či tělovýchovné. Rozsáhlou členskou základnu těchto spolků řídily jejich výbory, složené většinou ze špičky táborské inteligence (středoškolští profesoři, 18 lékaři, advokáti, atd.). Tábor byl tradičně české město a němečtí obyvatelé byli ve slabé menšině. Spolkový život zde byl vytvářen tedy především českými obyvateli. Jak již bylo výše podotknuto, spolků v Táboře působilo velmi mnoho a společně vytvářely členitou a provázanou síť. Nebylo neobvyklé, že se jeden člověk aktivně angažoval hned v několika spolcích najednou. Takové spolkaření bylo na jedné straně velice oblíbené, na druhé straně se pak stávalo i předmětem kritiky, především proto, že v důsledku kvantity spolků vznikal jednak problém nedostatku jejich přispívajících členů a v určité době také slabá návštěvnost jimi pořádaných podniků. V souvislosti s hudebně činnými spolky se ozývaly hlasy, které spatřovaly řešení v jejich sloučení: Není vskutku rozumné příčiny, proč nemohly by se spolkové stejný cíl sledující sloučiti v celek jediný. Obecenstvo naše uvítalo by 12 Staršími sdružovacími formami byly bratrstva, cechy, společnosti a kluby. 13 BAJGAROVÁ, Jitka. Hudební spolky v Brně a jejich role při utváření hudebního obrazu města Brno, 2005, s Anonym, Kronika spolků, Tábor, r. XV, č. 3, BAJGAROVÁ, Jitka. Hudební spolky v Brně a jejich role při utváření hudebního obrazu města Brno, 2005, s Tehdy spolkovou činnost začal likvidovat komunistický režim. 17 Nejstarším úředně povoleným spolkem v Táboře byl Ostrostřelecký spolek činný již od roku KOŘALKA, Jiří. Spolková tradice. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s Myšleno především profesoři (reálného) gymnázia a vyšší hospodářské školy, později akademie. 11

12 spojení to zajisté jen s povděkem a uspokojením. Všem bylo by pomoženo. Členstvo účinkující nebylo by přetěžováno zkouškami, obecenstvo produkcemi. 19 V letech byl táborský spolkový život a celý kulturně-společenský ruch ovlivněn nepřízní válečné situace do jisté míry byl omezen, avšak rozhodně ne přerušen. Mnoho místními spolky pořádaných akcí se konalo na podporu dobročinných fondů a organizací, obzvláště pak ve prospěch Červeného kříže Táborské osvětové spolky Za nejvýznamnější spolek působící v osvětové oblasti lze jmenovat Měšťanskou besedu (později jen Besedu), 20 založenou roku 1862 jako ryze český spolek. Ta např. zřídila spolkovou čítárnu novin a knihovnu a od roku 1875 v ní působil agilní Klub přátel věd a umění, který pořádal především přednáškové večery a z jehož návrhu bylo v Táboře roku 1878 zřízeno muzeum. 21 Klub podal ve stejném roce také návrh týkající se městské veřejné knihovny, ten byl však prozatím odložen a knihovna byla zřízena na žádost místního odboru Národní jednoty pošumavské až v roce Dalším spolkem působícím velkým dílem v osvětové oblasti byl tělovýchovný spolek Sokol. Byl sice založen již roku 1864, avšak události roku 1866 (Prusko-rakouská válka) zapříčinily brzké přerušení jeho činnosti. K jejímu obnovení došlo až roku I když šlo především o spolek tělovýchovný, jeho 19 Anonym, Črty muzikantské, Tábor, r. XXX, č. 2, Tento článek podobný fejetonu s podtitulem Čtvero úvah časových vyšel v časopise Tábor na pokračování. Autorem není zřejmě nikdo z redakce, jelikož předmětem kritiky jsou rovněž právě některé květnaté referáty v místních listech. Autor se dotýká nejednoho problémů především v souvislosti s hudebními produkcemi Zory, Zpěváckého spolku a Hudebního spolku. V případě pěveckých spolků v podstatě o něco později k určitému sloučení došlo v souvislosti s přeměnou mužského Zpěváckého spolku na smíšený pěvecký sbor Hlahol viz příslušná část kapitoly. 20 Z nespokojenosti některých jejích členů byla v roce 1868 zřízena Občansko-řemeslnická beseda, když však jejich vzájemné antipatie opadly, byly načas obě besedy sloučeny ( ), až nakonec působily opět samostatně. KOŘALKA, Jiří. Spolková tradice. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s OTRUBOVÁ, Alena. Útočiště čtenářů. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s. 76. KOŘALKA, Jiří. Spolková tradice. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s Podobnou činnost vyvíjel např. také Vzdělávací sbor, jehož přispívajícím členem byl od r také Hudební spolek. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, V roce 1865 byl založen studentský literární spolek Slavoj. Ze čtenářských spolků působících v Táboře lze jmenovat (po německém čtenářském spolku Taborer Leseverein činným od roku 1831) českou Občanskočtenářskou besedu (asi od 60. let) či Literární kroužek (asi od 80. let). KLÍNKOVÁ, Hana. Tábor a literatura. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s. 73. OTRUBOVÁ, Alena. Útočiště čtenářů. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s Následujícího roku, roku 1884, bylo pak usneseno zřídit jihočeskou župu sokolskou, zvanou Žižkova. 12

13 hlavním znakem byla, jak známo, všestrannost, a to nejen na poli sportovním. Svou činností zasahoval i do oblasti kulturní a vzdělávací kromě různých tělocvičných akcí (po postavení Sokolovny 24 také sokolské slety) pořádal Sokol např. známé sokolské zábavy zvané šibřinky, loutková divadla, různé hudební večery, besedy, přednášky atd. Ve zmíněné oblasti působil také ženský spolek Zora. Založen byl v roce 1870 z iniciativy ředitele reálného gymnázia Václava Křížka, jeho ženy a dcery. Sice se jednalo především o pěvecký spolek, avšak již od počátku provozoval výrazně také dobročinné a osvětové aktivity (později ještě např. loutkové divadlo) a časem své původní zaměření na zpěv opustil. 25 Na širším poli osvětové a kulturní oblasti působil Akademický spolek Štítný, založený roku Sdružoval české studenty vysokých škol z Táborska, 26 spolupracoval však i se studenty táborského (reálného) gymnázia. 27 Z jeho rozsáhlé činnosti (přednášky, výlety, divadla aj.) měla význam především péče o lidové knihovnictví. 28 V Táboře tvořili podstatnou menšinu zdejšího obyvatelstva Židé. 29 Ti měli v první řadě dosti značný podíl ve zdejší obchodní a podnikatelské oblasti, avšak žili také svým poměrně bohatým společenským a kulturním životem. Aby byl obraz o zdejším kulturně-společenském životě úplnější, je tedy třeba zmínit alespoň židovský dámský dobročinný spolek Chanuka, založený v roce Spolek vedle dobročinných podniků, chanukových plesů a večírků organizoval také sborový zpěv či pořádal hudební produkce. 30 LUKŠÍČKOVÁ, Alena. Z historie Tělocvičné jednoty Sokol v Táboře. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s Viz dále. 25 V souvislosti s proměnou mužského Zpěváckého spolku na smíšený sbor Hlahol viz dále. KOŘALKA, Jiří. Spolková tradice. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s Původně měl sdružovat studenty z celých jižních Čech. 27 Táborské reálné gymnázium vzniklo v roce 1862 jako první škola v habsburské monarchii s výlučně českým vyučovacím jazykem a obsahovalo jak klasické osmileté gymnázium, tak sedmitřídní reálku. V roce 1892 bylo reálné gymnázium zrušeno a přeměněno na klasické gymnázium, aby pak byly reálné třídy opět otevřeny v roce KOŘALKA, Jiří. Jak gymnázium v Táboře vzniklo a rostlo. In: Gymnázium Tábor. Tábor, 1987, s Po studentských demonstracích v Praze byl spolek roku 1894 rozpuštěn, avšak opět obnoven byl již v roce KOŘALKA, Jiří. Spolková tradice. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s. 110 a Např. v roce 1880 žilo v Táboře 495 židovských obyvatel, což bylo 6, 67 procent celkového počtu obyvatel. PAŘÍK, Arno. Židovská obec v Táboře. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s Především o židovských svátcích v synagoze. Svou vlastní krásnou synagogu Židé získali v roce 1885 na jižním konci města. Byla nesmyslně zbořena v roce PAŘÍK, Arno. Židovská obec v Táboře. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s. 24 a

14 1. 4 Spolek divadelních ochotníků a Městské divadlo Počátkem 19. století bylo v Táboře ochotnické divadlo provozováno nejprve v bývalém augustiniánském klášteře, poté v paláci městské radnice a kolem roku 1830 na Střelnici. 31 Po roce 1830 utvořil kolem sebe lékař Jan Eiselt skupinu divadelních ochotníků z řad táborských úředníků a řemeslníků a když byla kolem roku 1840 u vstupu na Staré město postavena sýpka na kontribuční obilí, uchýlili se ochotníci se svými představeními do prostoru, který vznikl v jejím přízemí. Jelikož však tehdy neměli ještě řádné úřední povolení, byla jim od roku 1849 po odhalení vládními úředníky jejich činnost na několik let zakázána. 32 Žádané povolení k provozování divadelních her získali ochotníci pod vedením tiskárenského faktora Josefa Žáka až v roce 1857 a jako Spolek divadelních ochotníků byli ustaveni ještě později roku Do této doby, až na malé výjimky Klicperových her, se představení hrála v němčině, od 60. let se pak hrálo už jen česky. Během jedné sezóny nastudovali ochotníci čtyři až pět divadelních her, pro přístupnost širšímu obyvatelstvu většinou lehčího charakteru. 34 První táborskou divadelní budovou, či však spíše domem, lze nazvat již výše zmíněnou obilnou sýpku. Vedle představení místních ochotníků, ale i předních českých zájezdových společností, byly v Městském divadle pořádány také různé další společenské akce. Když kulturní život a s ním i divadelní umění začalo získávat více na vážnosti (především v souvislosti s národně-obrozeneckým cítěním), začali ochotníci uvažovat o přestavbě divadla. Od roku 1880 shromažďovali finance (z výnosů z představení i dobrovolných darů táborských občanů), aby za ně a za větší obnos poskytnutý městem 35 mohla být pro účely ryze divadelní postavena v Palackého ulici, na místě starého divadla, zbourané Pražské brány a přilehlých domů, nová divadelní budova. Byla vybudována v letech v novorenesančním slohu podle plánů architekta Františka Buldry. Vzorem mu do jisté míry bylo Národní divadlo v Praze důkazem toho je mj. nápis nad oponou Tábor 31 První zpráva o ochotnickém divadle v Táboře pochází z roku KŘÍŽ, Marcel. Staré městské divadlo. In: Divadlo Okara Nedbala Tábor. Tábor, 2009, stránky nečíslovány. 32 V dubnu a květnu roku 1852 zde však údajně hostoval Josef Kajetán Tyl s Kulassovou divadelní společností. Divadlo Oskara Nedbala Tábor: Historie divadla [online]. 2009, [cit ]. Dostupné z: 33 V roce 1868 pak vyhověli požadavkům nového spolkového zákona. 34 KOŘALKA, Jiří. Spolková tradice. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s Důležitá byla též postava tehdejšího starosty města Emanuela Zeise. 14

15 sobě. 36 Nové divadlo bylo slavnostně otevřeno 4. prosince 1887 předehrou ke Smetanově Hubičce a hrou F. A. Šuberta Jan Výrava Táborské spolky zaměřené na hudební činnost V Táboře postupně vzniklo několik hudebně činných spolků, které svými produkcemi výrazně přispívaly ke zdejšímu kulturnímu ruchu. 38 V roce byl založen z iniciativy soudního adjunkta Bedřicha Laubeho mužský Zpěvácký spolek. 40 Často ke svým vystoupením vyjížděl také mimo Tábor a postupně si v kraji získal velmi dobré jméno. V roce 1895 spolek přijal jméno Hlahol a stal se sborem smíšeným. 41 Určitým protipólem k mužskému Zpěváckému spolku byl zpočátku ženský pěvecký spolek Zora, založený roku 1870, který však, jak již bylo výše zmíněno, zaměřil časem svou činnost jiným směrem. 42 Orchestrální a komorní hudbě se pak věnoval Hudební spolek, který byl založen v roce 1877 z iniciativy advokáta Karla Nedbala. 43 Od roku 1896 zde působil též Tamburašský sbor. 44 Na tomto místě lze ještě jmenovat menší kapely a orchestry spolků, jejichž primárním účelem nebyla hudba. Byly jimi např. divadelní orchestr ochotníků, dechové kapely Ostrostřeleckého spolku a Spolku vojenských vysloužilců nebo orchestr akademického spolku Štítný. Hudebně pak v Táboře samozřejmě působila i jiná uskupení než spolková. Byly to např. sbory nebo soubory studentů či učitelů zdejších škol, 45 chrámový sbor, ale také dechové kapely k tanci a poslechu tedy starající se o hudební doprovod plesů, zábav apod. 36 Viz obrazová příloha č. 1. Hlediště bylo postavené pro 500 diváků (přízemí pro 200 a balkony pro 300). DAŇHEL, Karel. Divadlo. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s Předehru provedl divadelní orchestr řízený Františkem Mathym, hru sehráli ochotníci. KŘÍŽ, Marcel. Čtvrtý prosinec roku tisícího osmistého osmdesátého sedmého. In: Divadlo Okara Nedbala Tábor. Tábor, 2009, stránky nečíslovány. 38 Pro hudební život mělo zřejmě význam také založení společenského kroužku Privat-Geselligheits-Verein. TYLLNER, Lubomír. Hudba. In: Kniha o městě Tábor. Tábor, 2001, s Pro námitky úřadů proti ryze českému zaměření spolku byl ustaven až následujícího roku. 40 Prvním jeho sbormistrem byl táborský regenschori František Enderle, do r pak byli dalšími sbormistry Josef Pfeiffer, František Bolech, Hynek Čeněk, Štěpán Doubek a Vojtěch Bořivoj Aim o nich ještě v souvislosti s Hudebním spolkem v dalších kapitolách. Spolek je jako pěvecký sbor Hlahol činný dodnes. Red. skup. pěveckého sboru Hlahol. Hlahol Tábor. Tábor, 1985, s Pěvecké spolky z Tábora a okolí byly pak od roku 1899 sdružené po vzoru Sokola v Pěvecké župě Táborské- Žižkově. Výbor pěvecké župy Táborské-Žižkovy, Přátelům zpěvu!, Tábor, r. XXXVII, č. 31, Viz podkapitola o spolcích zaměřených na osvětovou činnost. 43 O Hudebním spolku podrobně v dalších kapitolách. 44 Pěvecké sdružení jihočeských učitelů, které vzniklo v roce 1911 z podnětu hudebního pedagoga Josefa Masopusta, mělo zpočátku v Táboře své sídlo (v roce 1924 se přestěhovalo do Českých Budějovic). ŠTĚDROŇ, Bohumír. Pěvecký sbor českých učitelů. In: ČSHS II, Praha, 1965, s Studenti pořádaly mj. hudební a pěvecké akademie. Z učitelských souborů lze uvést především pěvecké kvarteto složené z profesorů zdejších škol (Uličný, Matoušek, Bolech, John) SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, J. Krulišová: F. Bolech, inv. č. 13, s

16 Z místních kapelníků je možné jmenovat především Augustina Gauseho 46 a Klementa z Mrzenů. Místní hudební spolky 47 zde často, za vzájemného spolupůsobení se spolky osvětovými, pořádaly slavnostní večery, akademie, besedy apod., které byly zpravidla věnovány nějakému výročí či památce proslulých českých i světových osobností, nejčastěji z hudební nebo literární oblasti, jindy se týkaly zasloužilých osobností místních. Méně často pak hudební spolky účinkovaly také na kůru v táborském kostele především o svátcích a při slavnostních či zádušních mších, sloužených v souvislosti s událostmi v císařské rodině, jindy zase u příležitosti pohřbů významných táborských občanů apod. Organizovány byly též podniky dobročinné, pořádané např. na podporu rodin stižených nějakou pohromou či ve prospěch vybudování některé významnější stavby. 48 Příkladem slavnostních hudebních večerů mohou být dvě významnější akce zorganizované v jednom roce. První z nich byl Smetanův večer pořádaný Klubem přátel věd a umění 29. dubna 1882 na Střelnici za účasti některých členů Hudebního spolku, Zpěváckého spolku a Zory. Součástí večera byla přednáška Otakara Hostinského, profesora pražské univerzity, o Smetanovi a jeho díle. Na programu pak byly Smetanovy skladby s Hostinského hudebním rozborem. Zazněl Smetanův smyčcový kvartet Z mého života, 49 dva z klavírních Českých tanců, smíšený sbor ze Dvou vdov 50 a symfonická báseň Z českých luhů a hájů ve čtyřruční klavírní úpravě. 51 Druhý byl Dvořákův večer pořádaný zdejšími Akademiky pražskými 16. září 1882 za účasti samotného skladatele a operního pěvce Josefa Lva. Antonín Dvořák zde doprovodil pěvce Josefa Lva (Cigánské melodie, Večerní písně, árie z opery Šelma sedlák) a houslistu Františka Picha, dirigenta Hudebního spolku, ve své Houslové sonátě tehdy označené jako op. 53. Dále zahrál čtyřručně se sl. Nedbalovou 52 tři ze svých Legend. Zazněly zde ještě dva Moravské dvojzpěvy (op. 32) v podání místních zpěvaček a Klavírní trio B dur v provedení sl. Nedbalové společně s mladšími silami A. Gause byl táborským obchodníkem a zdatným hudebníkem, mj. byl dlouholetým kapelníkem hudby Ostrostřeleckého spolku a kapely Spolku vojenských vysloužilců, rovněž byl členem Hudebního spolku jako hráč na lesní roh a Hlaholu. 47 Myšleno oba pěvecké spolky a Hudební spolek. 48 Např. na podporu nového táborského Městského divadla, obnovy varhan v Klokotech, či dostavení Národního divadla v Praze (po jeho požáru zase na jeho znovuzřízení) atd. Později přibývalo akcí ve prospěch Matice školské, Jednoty pošumavské a ve válečných letech pak také ve prospěch Červeného kříže. 49 Provedený členy Hudebního spolku Františkem Pichem, Františkem Bayerem, J. Humlem a Karlem Hofferem. O večeru se zmiňuje Hostinský v dopisu Smetanovi viz obr. příloha č Za řízení Fr. Picha. 51 Anonym, Smetanův večer v Táboře, Český jih, r. X, č. 31, Není zřejmé, která ze sester Nedbalových to byla. 53 Anonym, Dvořákův večer v Táboře, Dalibor, r. IV, č. 29,

17 Z větších hudebních produkcí, na kterých se táborské hudební spolky podílely, je nutné jmenovat provedení těchto vokálně-instrumentálních děl: Mozartova Requiem (1899), Schubertovy Mše As dur (1903) a následně pak Dvořákova oratoria Svatá Ludmila (1906), Te Deum (1908), kantáty Svatební košile (1910) a Stabat Mater (1913). 54 Těmto velkým podnikům však předcházelo provedení díla z jiné oblasti, a to Smetanovy opery Hubička. Její nastudování, z iniciativy Zpěváckého spolku, bylo zřejmě provázeno jistými nepříjemnostmi: [...] kladlo se podniku dost a dost překážek se strany těch kterých osobností, jimž by bylo lépe slušelo, aby k němu své ruky přiložili. Záslužná práce zpěváckého spolku měla se spíše podporovati a ne irronickými poznámkami a pošklebivým kritikářstvím provázeti. 55 Hubička byla provedena 29. července 1893 v Městském divadle, spoluúčinkováním Zpěváckého spolku, Zory a Hudebního spolku: 56 A tak vytrvalost solistů, sborů a zejména kapelníka p. Čeňka, na jehož neumornou přičinlivosť pohlíželi jsme všicci s opravdovým úžasem, provedena minulou sobotu v městském divadle Hubička za jásotu rozradostněného obecenstva, jež naplnilo dům do posledního místa a jehož potleskem chvěla se mohutná klenba našeho stánku Mus Společenská a kulturní centra Táborský společenský a kulturní život se odehrával na mnoha místech ve městě. K nejvýznamnějším centrům však patřilo Městské divadlo, Střelnice a Sokolovna. Podstatným střediskem společenského a kulturního ruchu byla vedle divadla 58 táborská Střelnice. 59 Původní dřevěná stavba byla postavena roku 1808 z iniciativy Ostrostřeleckého spolku na parkánu východní strany městských hradeb nad jordánskou hrází. V roce 1811 ji nahradil zděný objekt, později ještě rozšířený. Kromě místa pro střelbu se zde nacházel hostinec a taneční sál. V letech byla na jeho místě postavena dnešní novorenesanční budova Střelnice podle plánů architekta Karla Jandy. 60 V sále, ale také v přilehlé zahradě, se konalo množství společenských akcí různého druhu plesy a věnečky, 54 O nich podrobně v souvislosti s Hudebním spolkem viz 3. kapitola. 55 Anonym, Městské divadlo, Tábor, r. XXX, č. 31, Operu dirigoval sbormistr Zpěváckého spolku Hynek Čeněk, v hlavních rolích účinkovala Teruška Housová (jako Vendulka) a Ludvík Fressl (jako Lukáš). Hostem byl barytonista brněnského Národního divadla Josef Štěrba (jako Tomeš). Scénickou úpravu provedl Hanuš Kosík, režisér ochotníků. 57 Anonym, Hubička, Český jih, r. XXI, č. 45, O něm viz výše. 59 Viz obr. příloha č ZENKL, Josef (ved. red.). Táborská Střelnice. In: Táborský kulturní kalendář. Tábor, 1966, s

18 studentské akademie, divadla, koncerty, taneční hodiny, 61 různé zábavy, ale také besedy, přednášky, výstavy aj. Po Městském divadle a Střelnici se stala místem pro pořádání různých podniků také táborská Sokolovna, 62 slavnostně otevřená v roce Postavena byla z iniciativy Sokola v letech ve stráni nad Budějovickou ulicí, opět v oblíbeném novorenesančním slohu podle plánů architekta Ludvíka Čížka. 64 Kromě různých akcí pořádaných především Sokolem se tu konaly také některé hudební produkce, 65 pravidelně zde byly pomocí tzv. panoramy prezentovány série stereoskopických snímků zachycujících města či krajiny z různých koutů světa. V roce 1911 začalo v Sokolovně promítat první táborské kino, tehdy tzv. biograf. 66 Svědkem všelijakého společenského ruchu byly také mnohé hostince a kavárenské sály táborských hotelů. Za všechny lze jmenovat alespoň proslulý hotel Amort na Nádražní třídě 67 či hotel Nový na tehdejším Husově náměstí. 68 Střediskem duchovní kultury byl děkanský kostel Proměnění Páně na hoře Tábor na Žižkově náměstí. 69 Na zdejším kůru měl svou dávnou tradici chrámový sbor. Od roku 1883 zde dlouhá léta působil regenschori František Mathy, 70 který v roce 1898 založil ještě sbor dětských vokalistů. 71 Chrámový sbor zde obstarával hudbu při mších a kromě toho také pořádal, především o církevních svátcích, produkce chrámové hudby. Většími událostmi bylo, když zde zazněla velká vokálně-instrumentální díla, na kterých se podílelo více místních 61 Taneční kurzy zde po přelomu století vedl dlouhá léta taneční mistr J. P. Bouša. 62 Viz obr. příloha č Za 1. světové války byl po určitou dobu mj. v Sokolovně a na Střelnici zřízen vojenský lazaret. 64 LUKŠÍČKOVÁ, Alena. Z historie Tělocvičné jednoty Sokol v Táboře. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s Především vzhledem k lepším akustickým dispozicím než nabízela Střelnice a prostorovým možnostem než nabízelo Městské divadlo. 66 První krátké filmy byly v Táboře promítány již v r na Střelnici přičiněním významného táborského fotografa a průkopníka kinematografie Ignáce Schächtla (či Šechtla) ten vůbec jako první v Čechách obdržel v r povolení k promítání filmů. KONŮPEK, Jiří. Táborská kina. In: Kniha o městě Tábor. Praha, 2001, s Později hotel Znamenáček, dnes Slovan na třídě 9. května. Podle tradovaných svědectví sem po příjezdu do Tábora rád zavítal Antonín Dvořák za doprovodu Františka Bolecha. 68 Později hotel Grand (dnes ubytovací zařízení stejného názvu) na dnešním Křižíkově náměstí. 69 Viz obr. příloha č O něm více v souvislosti s Hudebním spolkem viz 2. kapitola. V roce 1887 zde Karel Konrád, kaplan a hudební historik, t.č. katecheta reálného gymnázia v Táboře, založil farní Cyrilskou jednotu, pod kterou chrámový sbor působil. 71 Tvořili ho chlapci i dívky. ŠOTEK, Ladislav. Chrámový sbor farností Tábor a Klokoty: Historie sboru [online]. 2011, [cit ]. Dostupné z: 18

19 hudebních těles v roce 1903 to byla např. Schubertova Mše As dur, v roce 1913 Dvořákovo Stabat Mater Hudební škola Hudba byla v Táboře před vznikem Městské hudební školy vyučována množstvím soukromých učitelů (často členů místních kapel, varhaníků aj.) či v soukromých hudebních školách. 73 Chvalně známou hudební školu zde měl např. absolvent pražské konzervatoře Antonín Čejka. 74 Městská hudební škola 75 v Táboře vznikla vzhledem k místnímu poměrně bohatému hudebnímu životu poněkud opožděně. Prvotní impulz k založení školy vyšel z Hudebního spolku, o čemž nám jisté svědectví podává zápis z jeho valné hromady již v roce 1911: Pokladní p. JuDr. Bed. Guttmann naříká na veliké požadavky hudebníků na nástroje dechové, jimiž koncerty spolkové přílišně se zdražují, a doporučuje žádati, aby na středních školách hře na nástroje takové se vyučovalo ve kterémžto směru přítomný p. prof. Vycpálek jako učitel zpěvu působiti se uvoluje, a aby též sl. radě městské podáno bylo memorandum na zřízení školy hudební. 76 Ke vzniku Městské hudební školy údajně přispěla návštěva inspektora Josefa Kličky, který v roce 1911 přijel do Tábora na kontrolu a teprve po příjezdu zjistil, že zde žádná hudební škola není. Poskytl tedy místním potřebné rady ohledně založení školy a přičiněním zástupců Hlaholu a Hudebního spolku pak byla 22. června 1911 podána žádost městské radě, která ji přijala a sestavila přípravný výbor. 77 Jedním z hlavních iniciátorů vzniku hudební školy byl František Bolech, když za tuto myšlenku agitoval v roce 1912 v časopise Český jih: Dosíci hudební školy v Táboře nebude tak nesnadno, jakmile rozluští se otázka umístění. Aspoň oddělení pro klavír, smyčce a zpěv 72 O tom více v souvislosti s Hudebním spolkem viz 3. kapitola. 73 Z mnoha jmen učitelů hudby lze uvést např. Jana Stříbrného či Štěpána Doubka. Podle Alexandra Buchnera zde měla nějaký čas svou hudební školu pro klavír a zpěv Marie Nedbalová, sestra Oskara Nedbala. BUCHNER, Alexandr. Oskar Nedbal. Praha, 1976, s A. Čejka ( ) působil v Táboře jako hudební pedagog, jako klavírista a kontrabasista byl činný rovněž v Hudebním spolku. Přišel sem roku 1886, již následujícího roku (1887) musel však nastoupit vojenskou službu. Do Tábora se pak vrátil roku 1890 a tehdy si zde otevřel svou hudební školu ta však neměla dlouhého trvání roku 1893 Čejka odešel z Tábora do Prahy. Táboru věnoval svou klavírní gavotu Růžím Tábora. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Čejka Antonín. In: ČSHS I, Praha, 1963, s Dnes ZUŠ Oskara Nedbala. 76 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, J. Krulišová: F. Bolech, inv. č. 13, s

20 mohlo by v nejbližší době býti otevřeno. I když posoudíme věc co nejstřízlivěji, možno zajisté počítati s přihláškou dvaceti žáků pro každý jednotlivý předmět, celkem tedy s žáky šedesáti. [ ], nepovolme a zahrejme si v hudebních dějinách milovaného města našeho na»tvrdé palice«. 78 Souhlas se zřízením Městské hudební školy vydalo obecní zastupitelstvo 19. února 1913 a vyhradilo jí druhé poschodí domu č. p. 62 v tehdejší Marianské ulici na Starém městě. 79 Vyučování zde bylo zahájeno 6. října Žáci měli možnost přihlásit se do oborů: sólový zpěv, sborový zpěv (obojí s elementární hudební teorií), klavír, harmonium, varhany, housle a viola. V případě zájmu dostatečného množství žáků se pak mělo vyučovat také na violoncello, kontrabas, nástroje dechové dřevěné a žesťové a hudební teorie (zahrnující nauku o harmonii, formách a dějiny hudby). 80 V prvním roce své existence navštěvovalo školu neočekávané množství žáků a žákyň, celkem 136. Kromě ředitele, kterým byl zvolen absolvent pražské konzervatoře Vojtěch Bořivoj Aim, 81 zde tehdy vyučovali čtyři řádní a čtyři mimořádní učitelé. 82 Škola se již od svých počátků začala zapojovat svými koncerty žáků i učitelů do kulturního ruchu města. Výrazná byla rovněž spolupráce s Hlaholem či Hudebním spolkem Nejvýznamnější společenské a kulturní události Vedle každodenních společenských a kulturních akcí, jimiž byly zmíněné besedy, přednášky, výstavy, výlety, divadelní představení, hudební večery, koncerty, zábavy, plesy aj., se čas od času ve městě konaly také podniky méně běžné, publikum o to více lákající. Mezi ty, které měly lehčí, mnohdy až kuriózní charakter, lze zařadit např. cirkusová a kouzelnická představení, avšak k těm závažnějším, které přitahovaly pozornost veškeré veřejnosti, patřily akce z jiné kulturní oblasti v první řadě koncerty nejproslulejších českých hudebních osobností té doby. 83 Dle dobových svědectví v místních listech si táborské 78 BOLECH, František, Hudební škola města Tábora, Český jih, r. XXXX, č. 39, Dnes ulice Martínka Húsky. Na tomto místě má škola podstatnou část svých tříd dodnes. 80 Kuratorium a ředitelství městské hudební školy v Táboře, Městská hudební škola, Tábor, roč. XLVII, č. 39, V. B. Aim ( ), především sbormistr a skladatel, byl výraznou hudební osobností, ředitelem Městské hudební školy v Táboře byl od jejího vzniku do roku ŠTĚDROŇ, Bohumír. Aim Vojtěch Bořivoj. In: ČSHS I, Praha, 1963, s Anonym, Městská hudební škola, Tábor, r. XLVIII, č. 36, Některé z nich jsou pak zmíněny ještě v souvislosti s Hudebním spolkem v dalších kapitolách. 20

21 obecenstvo návštěv těchto tehdejších hvězd velice vážilo sály koncertů bývaly obvykle přeplněné a povznesená atmosféra se neobešla bez nadšených projevů přízně, jako to bylo v případě koncertu pořádaného na rozloučenou s Antonínem Dvořákem před jeho odjezdem do Ameriky 14. února 1892 v Městském divadle: 84 Obecenstvo povstává ze svých míst a bouřlivě třikráte provolává slávu mistru dr. Dvořákovi. 85 či v případě koncertu pěvkyně Emy Destinnové pořádaného 28. května 1918 na Střelnici: 86 Po koncertu shromáždily se davy odcházejících před budovou Střelnice a připravily pěvkyni nadšenou oslavu. 87 atd. Události většího dosahu, soustřeďující pozornost nejen táborské, ale v podstatě celé české veřejnosti, byly dvě první z nich byla velká Jihočeská hospodářská, průmyslová a národopisná výstava v roce 1902, 88 druhá pak Husova výstava v roce 1906 obě s mnoha přidruženými kulturními akcemi. Lze říci, že významné táborské společenské události byly završeny návštěvou prezidenta T. G. Masaryka při návratu z exilu do vlasti 21. prosince Uvítání prezidenta se účastnilo celé město i široké okolí v čele s vrchními představiteli úřadů, spolků aj A. Dvořák tehdy zavítal za tímto účelem do řady českých měst, která se doslova předháněla, jakým způsobem skladatele uctí. S Dvořákem (u klavíru) v Táboře při koncertě účinkoval houslista Ferdinand Lachner a violoncellista Hanuš Wihan. Spoluúčinkovaly zde také táborské pěvecké spolky Zora a Zpěvácký spolek. 85 Článek pokračuje citováním Dvořákových slov po koncertě: uchovejte mne i mé soudruhy v laskavé paměti. S Bohem... Anonym, Koncert mistra dr. Antonína Dvořáka, Tábor, r. XXIX, č. 7, Vystoupil zde také pěvec Václav Chmel a houslista Jaroslav Šetka (s doprovodem své sestry Dany). 87 Anonym, Koncert Destinové dne 28. května, Tábor, r. LII, č. 22, Slavnostní akademii pořádanou k zahájení výstavy 2. srpna v Městském divadle uvedl Hudební spolek Smetanovou předehrou k opeře Libuše za řízení Františka Bolecha, poté následovala pěvecká vystoupení Zory a Hlaholu a nakonec divadelní představení ochotníků. Anonym, Slavnostní akademie, Tábor, r. XXXIX, č. 32, Při té příležitosti byl přítomný také Hudební spolek a Hlahol. Hudební spolek přivítal Masaryka fanfárami ze Smetanovy Libuše, Hlahol husitským chorálem Ktož jsú boží bojovníci. Anonym, Slavný příjezd presidenta Masaryka do vlasti, Český jih, r. XXXXVI, č. 52,

22 2. Založení a činnost Hudebního spolku v Táboře v letech Okolnosti založení Hudebního spolku Ještě před tím, než bude možné přejít k vylíčení samotného založení spolku, je třeba popsat okolnosti, které tomu předcházely. Za širší souvislosti lze považovat celkovou dobovou kulturně-společenskou situaci u nás, tedy rozkvět spolkového života v českých městech ve 2. polovině 19. století, užší souvislosti pak přímo vycházejí z táborského prostředí. 90 Nyní tedy zbývá vyložit ještě okolnosti zcela konkrétní, v nichž svou roli hrají již určité osobnosti, místo a čas to vše vedoucí přímo k založení Hudebního spolku. Cenné svědectví o těchto souvislostech nám dnes podává zápis ze spolkové knihy pocházející z doby čerstvě založeného spolku. 91 Na počátku myšlenky založit Hudební spolek vlastně stálo domácí muzicírování, tedy soukromé provozování komorní hudby v kruhu hudbymilovných amatérů. Vzhledem k dobovým zvyklostem byla taková hudební činnost zcela běžná, takže ať už šlo o kruhy ryze rodinné či širší, v Táboře se muzicírovalo zajisté ve více domech. Pro vznik Hudebního spolku byl však stěžejní pouze jeden z nich, a to dům významného táborského advokáta Karla Nedbala 92 č. p. 355 v Palackého ulici. 93 Na podzim roku 1876 se v tomto domě příležitostně scházelo několik přátel ke společnému provozování zpočátku spíše snazších, později však i náročnějších skladeb především autorů hudebního klasicismu. Kromě samotného Karla Nedbala a jeho hudebních přátel 94 se muzicírování účastnili zřejmě i někteří mladší členové početné rodiny 90 Obojí je popsáno v předchozí kapitole. 91 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, nedat. zápis. 92 Karel Nedbal, otec Oskara Nedbala, byl také organizátor zdejšího hudebního života. Do Tábora přišel se svou ženou Aloisií a dvěma syny roku Nedbalova domácnost často hostívala významné umělce, jako byl Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich či František Ondříček. BUCHNER, Alexandr. Oskar Nedbal. Praha, 1976, s. 12. Fotografie Karla Nedbala viz obrazová příloha č Tento dům je rovněž rodným domem Oskara Nedbala. Nachází se přímo naproti divadlu (přesněji jeho novější přilehlé budově), které dnes nese jeho jméno. Viz obr. příloha č Ve spolkové knize, ani v pozdější kronice jména zúčastněných uvedena nejsou. Jarmila Vrkočová ve své knize Domovem hudby však uvádí jména táborských středoškolských profesorů Františka Bayera, Františka Bolecha, J. Nováka, Františka Picha, advokáta Bedřicha Guttmanna a učitele J. Humla. Avšak například Fr. Bolech v té době působil ještě na učitelském ústavu v Soběslavi. VRKOČOVÁ, Ludmila. Domovem hudby. Praha, 1988, s

23 Nedbalových. 95 Tato hudební společnost skladby nejprve nastudovala a pak je pro další známé obvykle v neděli odpoledne prováděla. Časem se tak zrodil zvyk pořádat domácí koncerty, hudební večery, které s rozšiřující se společností, přicházející k Nedbalům za hudebním zážitkem, začaly postupně ztrácet svůj ryze soukromý ráz. Takto se zde vytvořil tzv. kruh přátel hudby a s ním skutečná umělecká atmosféra, o čemž svědčí jistá pasáž zmíněného zápisu, která zcela konkrétně líčí jeden takový nedělní hudební večer: [ ] dne 25. března 1877 byla v tom kruhu přátel hudby konána slavnost hudební v každé příčině důstojná. Shromáždila se tu totiž dosti četná společnost přátel klassické hudby k oslavení připadající právě 50leté památky umrtí hudebního velikána Beethovena a přednášeny tu téhož večera výhradně skladby oslavencovy, které vesměs pan pořadatel slavnosti jakož i Beethovenův obraz svým nákladem byl opatřil Založení Hudebního spolku a počátek jeho činnosti přelom let Jasná myšlenka založit hudební spolek zaměřený na provozování komorní a orchestrální artificiální hudby byla zřejmě vyslovena na podzim roku 1877, právě ve společnosti scházející se u Nedbalů. Vyvinula se přirozeně ze snahy: po rozsáhlejším a pravidelnějším komorní hudby pěstování. 97 Přispělo také to, že se zde v té době objevil František Pich, člověk se značnými hudebními znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi s vedením jistého hudebního spolku v Jindřichově Hradci. 98 Když se po prvotních úvahách dospělo k definitivnímu rozhodnutí založit hudební spolek, bylo třeba seznámit s tímto úmyslem táborskou veřejnost. Zpráva o zakládání zdejšího nového spolku se objevila v místním časopise Český jih poprvé na počátku listopadu toho roku: Vzhledem k tomu, že hudební umění u nás posud nedošlo náležité péče a ocenění a že by tudíž spolek takový vyhověl potřebě dávno velmi cítěné, jakož i k tomu, že vzácným tímto zjevem spolkovému životu v našem městě dostalo by se utěšeného osvěžení, vítáme již napřed krásný podnik tento z plna srdce i doufáme, že páni hudebníci i veškere umění milovné 95 Do muzicírování se zřejmě zapojovaly i děti nejstarší Rudolf hrál na violoncello, Vilém na housle, Luisa na harmonium a Marie na klavír. K hudbě byly vedené i ostatní děti Elsa, Oskar a Karel byly však v té době ještě příliš malé. Oskarovi byly teprve dva roky. ŠULC, Miroslav. Oskar Nedbal. Praha, 1959, s SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, nedat. zápis. 97 Tamtéž. 98 Tamtéž. Takto je v zápise osobnost Františka Picha popisována, aniž by zde byl však přímo jmenován. 23

24 obecenstvo zdejší a okolní neopomene věnovati podniku tomu zvláštní svou pozornosť a ochotnou podporu. 99 Dalším krokem pak bylo projednávání nezbytných úředních záležitostí, především vypracování návrhu spolkových stanov. K tomu účelu bylo uspořádáno několik soukromých porad. V neděli 25. listopadu byla v tehdejší budově táborského reálného gymnázia na Klášterním náměstí 100 uspořádána zřizující schůze. Na Nedbalovu veřejnou výzvu v časopise Český jih 101 se zde sešlo celkem 31 osob nadchnutých pro vznik spolku. Na schůzi byly v první řadě s drobnými úpravami přijaty předložené stanovy. Jejich paragraf č. 1 měl objasňovat účel spolku, avšak vzhledem k nekonkrétnosti zněl spíše jako určité poslání: Hudbu pěstovati, buditi smysl k umění hudebnímu a tím také k osvěžení života společenského přispívati. 102 Dále zde byl ustaven prozatímní neboli zřizovací výbor, do nějž byl zvolen již zmiňovaný advokát Karel Nedbal, zástupce ředitele reálného gymnázia František Šanda a profesor hospodářského zemského ústavu Josef Dobeš. 103 Zvolený výbor pak podal žádost na c. k. místodržitelství o úřední schválení stanov, tedy vlastně o povolení zřízení spolku, a rozeslal pozvánky k členství. Přihlásit se mohl kdokoliv, a to jako zakládající, přispívající či výkonný člen. 104 Jelikož v brzké době vstoupilo do spolku jako výkonní členové mnoho z těch, kteří byli v té době ve městě pověstní nějakou svou hudební dovedností, vzešel od Karla Nedbala návrh uspořádat pro všechny dosud přihlášené členy hudební večer. Tento nápad se ujal, a tak se začalo ihned se zkouškami, ke kterým Nedbal zapůjčil nejen prostory hrálo se opět v bytě u Nedbalů ale také vlastní hudební nástroje a noty ze svého bohatého archivu. 105 První hudební produkcí spolku byl tedy hudební večer pořádaný pouze pro vlastní členy 30. prosince 1877 v sále na Střelnici s poměrně náročným programem obsahujícím například Mozartovu Symfonii Es dur a dále skladby Cherubiniho, Händela, Wieniawského, 99 Anonym, Hudební spolek, Český jih, r. VI, č. 6, Dnes budova ZŠ na náměstí Mikuláše z Husi. 101 Anonym, Hudební spolek, Český jih, r. VI, č. 8, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Později byly snahy Hudebního spolku takto charakterizovány: [ ], že spolek má pěstovati jen hudbu ušlechtilou, že má býti apoštolem ryzího, čistého umění hudebního na českém jihu, a to po přednosti umění našeho českého [ ] SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, nedat. zápis. 104 Orchestr spolku tvořili výkonní členové. Zakládajícím členem se stal ten, kdo zaplatil jednorázově větší obnos, přispívající členové byli ti, kdo přispívali spolku pravidelně menšími částkami. Všichni členové spolku se např. mohli účastnit valných hromad, hlasovat při volbě členů výboru a většinou měli k dispozici jednu či dvě volné vstupenky na hudební produkce pořádané Hudebním spolkem. Při založení spolku platili zakládající členové jednorázový příspěvek 12 zl. a přispívající členové zápisné 50 kr. s měsíčním příspěvkem 30 kr. Výkonní členové pak složili na příspěvcích celkem 180 zl. a 10 kr. Anonym, Hudební spolek, Český jih, r. VI, č. 16, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, nedat. zápis. 24

25 Beethovena, Kretschmera, Schuberta a Mendelssohna. 106 Hrány zde byly jak skladby komorní, tak orchestrální i ty však musely být upraveny téměř pro komorní obsazení. Program byl obohacen rovněž ženským pěveckým číslem. 107 Tento hudební večer, přestože byl pořádaný spíše tzv. na zkoušku a jen pro užší společnost, měl za úkol nastínit svou formou a programem směr činnosti Hudebního spolku. Nebylo by však přesné označit tento hudební večer za vzor jeho dalších produkcí, a to proto, že zde chybělo provedení aspoň jedné skladby českého autora později se snažil spolek hrát domácí skladatele stále více, ačkoli nebyl ideově zaměřen přímo na jejich tvorbu. Za uvedení stojí úryvek z článku v časopise Český jih, který spolu s dojmy z tohoto hudebního večera také líčí táborské kulturní poměry, avšak s poněkud zaujatým až komickým patosem: My co jsme do zábavy této přišli s důvěrou u výsledek čestný, my nechajíce zbytečné kritiky radosť v ten večer lonský posledně zažitou přenášíme jako bujný květ naděje do roku nového, do času lepšího! Pozdravujeme tímto mladý hudební spolek jako spasného oživitele našeho starožitného společenského života, jemuž nedařívá se v sadech, kde ochablost a netečnosť rozkládají své záhony. Bašty jeho pevné nedostatkem věrných brancův pomalu padají: zpěvácký spolek odumírá perplexií hlasův, měšťanská zachází strnulostí svého vkusu, Zora v účtech lásky ochabuje, statní divadelníci nemají mláďat a starým se již nechce ba že bylo již v této povodni mdloby společenské třeba společné archy energické vůle, která dříve v soukromí jako živoříc pojednou s hotovým na světlo vyšla skutkem a osvědčila dne 30. pros. zdařilý plod snahy a schopnosti své. 108 Mezitím bylo zřízení Hudebního spolku na základě schválených stanov úředně povoleno výnosem místodržitelství ze dne 23. prosince Na den 13. ledna 1878 byla pak svolána valná hromada, 109 aby mohl být spolek konečně veřejně prohlášen za ustavený. Do tohoto dne se do spolku přihlásilo 10 zakládajících, 78 přispívajících a 39 výkonných členů celkem tedy 127 členů. Na valné hromadě byl také volen předseda a již řádný výbor. Předsedou se stal Karel Nedbal, ve výboru zasedli pak z výkonných členů již výše zmíněný Josef Dobeš, ředitel kůru František Enderle, 110 varhaník J. Žák, 111 učitel a sbormistr 106 Úplný program hudebního večera viz textová příloha č. 1 a). 107 Jména účinkujících jsou z památečních důvodů ve spolkové knize uvedena a lze vypozorovat, že zde figurují některá jména pozdějších dlouholetých členů spolku: Byli to mimo slečnu Stárkovou pánové: Dobeš, Enderle, Guttmann, Hoffer ml., Konrád, Mrštík, Pavlásek, Pich ml., Steinmann, Žák. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, nedat. zápis. 108 Anonym, Produkce, Český jih, r. VI, č. 14, Zde se sešlo již 49 členů. 110 Fr. Enderle (někdy chybně uváděný jako Anderle) byl prvním učitelem houslí Oskara Nedbala. 111 J. Žák byl v souvislosti s jistými názorovými neshodami v dubnu roku 1878 z výboru vyloučen, na jeho místo byl zvolen Fr. Bolech. 25

26 táborského mužského pěveckého spolku Josef Pfeiffer a suplent reálného gymnázia Vilém Steinmann, 112 z přispívajících členů již výše zmíněný František Šanda a soukeník František Nebuška. 113 Ti byli na zanedlouho uspořádané schůzi výboru voleni do jednotlivých funkcí místopředsedou se stal Fr. Šanda, pokladníkem Fr. Nebuška, jednatelem V. Steinmann a ředitelem hudby tedy dirigentem Fr. Pich. 114 V prvním roce existence Hudebního spolku bylo jeho hlavním úkolem, respektive úkolem jeho výboru, zajistit osoby a věci nezbytné pro jeho činnost. Tzn. v první řadě shánění dalších, především výkonných členů, opatření prostor ke zkouškám, nákup nástrojů a pultů, obstarávání hudebnin, ale také např. pořízení vlastního razítka atd. 115 Za výkonné členy byli přijímáni všichni ti, kteří se přihlásili jako hráči na orchestrální nástroje, počet pianistů byl naproti tomu, vzhledem k zaměření spolku, omezený. K některým pro orchestr nezbytným nástrojům se však nepřihlásil nikdo, takže byli vyzváni také hudebníci z nejbližšího okolí. Co se týče hudebních nástrojů, některé v Táboře buď vůbec nebyly k dispozici, nebo byly v nedostatečném počtu, a tudíž se musely zakoupit. 116 Ze smyčcových nástrojů se jednalo o dvě violy a kontrabas, z dechových nástrojů to byly dva hoboje, dva klarinety, fagot a pikolu. 117 Hned zpočátku požádal Hudební spolek o vzájemnou podporu oba táborské pěvecké spolky, tedy tehdejší mužský Zpěvácký spolek (pozdější Hlahol) a ženský pěvecký spolek Zora. Vzájemná výpomoc těchto spolků na vlastních hudebních produkcích pak byla zcela běžná 118 a spolu s hudební spoluprácí na provedení větších vokálně-instrumentálních děl se stala do budoucna nejen zpestřením činnosti Hudebního spolku, ale především její důležitou součástí V. Steinmann odešel roku 1888 do Hradce Králové, kde se stal ředitelem tamního gymnázia. Kromě toho byl významným překladatelem a filologem. 113 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, nedat. zápis. 114 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, Fotografie prvního výboru (po nástupu Fr. Bolecha na místo J. Žáka) viz obrazová příloha č Na zařízení spolku bylo věnováno 42 procent veškerého jeho příjmu za první rok činnosti. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, Spolkové razítko viz obr. příloha č O nelehkých počátcích Hudebního spolku pojednává v místních listech uveřejněný referát o slavnostním hudebním večeru konaného u příležitosti oslavy jeho třicetileté činnosti. Součástí tohoto večera byla přednáška Františka Picha pojednávající s humorem o minulosti spolku. Část této přednášky je v referátu zaznamenaná (slovy referenta) viz text. příloha č. 2. Anonym, Třicetiletí Hudebního spolku, Český jih, r. XXXVI, č. 18, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, Na produkcích Hudebního spolku vystupovaly téměř pravidelně obzvláště členky Zory. 119 První dvě provedení vokálně-instrumentálních děl za spolupráce Hudebního spolku s těmito spolky proběhla hned v roce V březnu zaznělo v děkanském kostele na slavnostní zádušní mši za zemřelého arcivévodu Františka Karla Requiem c moll V. E. Horáka, v srpnu zde pak byla zase u příležitosti oslavy narozenin císaře Františka Josefa I. provedena Mozartova Korunovační mše. Anonym, Dvacet pět roků hudebního spolku Táborského, Český jih, r. XXX, č. 51,

27 Přestože měl Hudební spolek již od svého založení mnoho příznivců, vyskytly se také jisté zlomyslné ohlasy, jak bylo v místních listech připomenuto později při příležitosti jeho pětadvacátého výročí: [ ] že prý členové výkonní, nejsouce ani konservatoristé, ba ani hudebníci z povolání, hledí příliš vysoko a chtí si hráti na umělce [ ] 120 Hudební spolek byl uveden do táborského kulturního života 14. dubna 1878, když uspořádal svůj první koncert v Městském divadle právě za spoluúčasti obou pěveckých spolků. Do programu byly zařazeny skladby Beethovena, Botta, Glucka, Mozarta, vrcholem večera bylo provedení Haydnovy Symfonie G dur Vojenská Členstvo a hmotná situace Celkový počet členů Hudebního spolku v jednotlivých letech tohoto období poměrně značně kolísal. Průměrně měl spolek celkem 124 členů (10 zakládajících, 85 přispívajících, 29 výkonných). Nejvyššího počtu členů, celkem 162 (10 zakládajících, 112 přispívajících, 40 výkonných), dosáhl spolek hned koncem roku Od tohoto roku lze zaznamenat až na občasné drobnější výkyvy průběžný pokles až do nejslabšího roku 1891, kdy spolek čítal pouze 88 členů (9 zakládajících, 64 přispívajících, 15 výkonných). Od té doby začal počet členů opět mírně stoupat. Hudební spolek nebyl nijak podporován zvenčí, mohl tedy fungovat pouze díky členským příspěvkům jak již bylo zmíněno, každý přispívající člen skládal měsíčně 30 krejcarů. Kromě toho byl jediným dalším příjmem spolku za rok výnos z koncertu, který však většinou ani nepokryl výdaje na něj vynaložené. Spolková pokladna musela stačit nejen na zaplacení honorářů hudebníkům, 122 ale také všech výloh spojených s celkovým provozem spolku a obzvláště pak s hudebními produkcemi. 123 Běžnými výdaji byly např. nákup hudebnin, opisování not, nákup a správa nástrojů, ladění klavíru. Nejvíce prostředků spolek vynaložil v souvislosti s koncerty a hudebními večery, tj. za vypůjčení a dovoz klavíru a 120 Tamtéž. 121 Úplný program koncertu viz textová příloha č. 1 b). 122 Např. na počátku roku 1878 byla stanovena odměna hudebníkům z Tábora za každou zkoušku 20 kr., přespolním 30 až 50 kr. Za hudební produkci měl být určen honorář v každém případě jinak. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, Například za první koncert dostali hudebníci 80 kr., což byla také cena běžné vstupenky v divadle na tomtéž koncertě. Odměna dirigentovi byla pak za první rok činnosti 60 zl. Významnějším hostům spolku byl vyplácen často honorář kolem 30 zl., jak to bylo např. v případě A. Dvořáka v roce V roce 1879 bylo navrhnuto, aby výkonným členům zmíněné výplaty odpadly, František Pich dokonce nastínil možnost, aby ze spolku vystoupili ti výkonní členové, kteří si na odměnu činí nárok. Od takového řešení se však ustoupilo a o žádném opatření se v této záležitosti na schůzích dále nemluvilo. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, Finančně náročnější byly vždy zimní výroční koncerty. 27

28 harmonia, za tisk plakátů, vstupenek a programů, za světlo a topení, později také za pronájem sálu v Městském divadle či na Střelnici. 124 Dále musel být vždy zaplacen spolkový sluha a sluha divadelní a příležitostně peněžně odměněn některý jednotlivec z řad hudebníků a výpomocné hudební síly. 125 V případě, že při produkci účinkoval nějaký významnější host, spolek mu vyplatil honorář, zakoupil dar a uhradil cestovní výlohy, pohoštění atd. Takže zatímco výdej na koncert činil většinou více než 140 zlatých, příjem ze vstupného často dosahoval sotva poloviny. 126 Podle stavu kasy a počtu hudebních produkcí byl pak odměněn vždy jednou ročně dirigent. Tato částka dosahovala v prvních šesti letech, tedy za vedení Františka Picha, často 100 zlatých (výjimečně 60), v dalších letech, za vedení Františka Mathyho, se spolek snažil více šetřit a na tuto odměnu většinou vyhradil pouze 50 zlatých. V souvislosti s výše popsanými skutečnostmi nebyla finanční situace Hudebního spolku stabilní. Největší hotovost mu zbyla v roce 1879, tedy téměř v počátcích jeho činnosti. Tehdy příjmy pokryly všechny výdaje a ve spolkové kase zbylo ještě 88 zlatých a 65 krejcarů. 127 V následujících letech se spolek začínal pomalu potýkat s finančními problémy, které dosáhly svého vrcholu v roce 1884, kdy vznikl zřejmě největší schodek vůbec, 128 a to 129 zlatých a 9 krejcarů. 129 V ostatních letech se situace příliš nelepšila. Spolek se často ocital více či méně ve finanční tísni. Majetek spolku nebyl nijak rozsáhlý a tvořily ho pouze některé hudební nástroje, notový materiál a vybavení jako např. pulty pro hudebníky. Podle inventáře revidovaného zřejmě počátkem roku 1893, 130 vlastnil spolek v té době z nástrojů pouze dvě violy, violoncello, kontrabas, dva klarinety, dva hoboje, fagot a pikolu, tedy od prvního roku své činnosti získal navíc pouze violoncello. Dle téhož inventáře vlastnil spolek kromě 45 pultů 124 Zpočátku byly tyto prostory spolku propůjčovány zdarma, později byly pronajímány. Pronájem byl pro spolek vysokým výdajem v roce 1888 na základě zdražení tohoto pronájmu, kdy v roce 1887 (v souvislosti s přestavbou divadla) spolek zaplatil za divadelní sál na koncert 30 zl. a za sál na Střelnici na hudební večer 13 zl., požádal Hudební spolek obecní zastupitelstvo o bezplatné propůjčování divadla ke koncertům. Této žádosti bylo vyhověno až o rok později, v roce Zajímavostí je, že na schůzi výboru před koncertem v roce 1882 bylo ujednáno: [...] aby po koncertě hudebníkům zaplatila se určitá míra piva. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, Ceny míst v divadle si spolek určoval sám. Např. na koncertě stálo sedadlo I. třídy v přízemí 60, sedadlo II. třídy 40 kr., místo k stání 30, pro studenty 20 kr., lóže 3 zl. 60 kr., sedadlo mezi lóžemi 1 zl. a stání tamtéž 50 kr. Členové spolku měli nárok na jedno sedadlo I. třídy a jedno místo k stání nebo dvě sedadla II. třídy. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, Výdaje na tento koncert činily celkem 171 zl. 84 kr., příjem pouze 60 zl. 10 kr. Ze spolkové kasy muselo být tedy doplaceno 111 zl. 74 kr. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, Z některých let údaje o finančním stavu spolku chybí. 129 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Inventář, inv. č. 5, č. kn. 5, č. kat

29 pro hudebníky se svícny také dirigentský pult se stupátkem a velké skládací pódium a z notového materiálu většinou vždy partituru i jednotlivé hlasy, a to 23 symfonií a symfonických básní, 37 ouvertur, 51 menších orchestrálních skladeb, 13 skladeb pro zpěv s doprovodem, 6 pro sólový nástroj s doprovodem, 56 komorních skladeb a 8 ostatních. Nástroje, které spolek vlastnil, byly zakoupeny buď v Praze od známých nástrojařů, Johanna Horáka nebo Josefa Wolfa, nebo byly pořízeny z druhé ruky v Táboře. Ty nástroje, které spolek potřeboval pro svou hudební činnost, avšak je nevlastnil, byly zřejmě osobním majetkem jednotlivých hudebníků nebo byly různě půjčovány, nejčastěji od táborského Ostrostřeleckého spolku nebo Spolku vojenských vysloužilců. Nezbytným hudebním nástrojem byl nesporně klavír, avšak ani ten Hudební spolek nevlastnil. Ke zkouškám měl k dispozici zřejmě nástroj, který se nacházel ve školní místnosti 131 a k hudebním produkcím si ho musel vždy vypůjčovat, a to podle situace, např. od jiného spolku nebo také od některého ze svých členů, např. od Karla Nedbala, Bedřicha Guttmanna nebo od jiných soukromých osob ve městě. 132 Na otázku pořízení vlastního klavíru se na schůzích čas od času narazilo, avšak kvůli finančním poměrům spolku to nebylo možné uskutečnit. Notový materiál spolek získával nejčastěji běžným nákupem, často také z přílohy k časopisu Dalibor nebo je spolku daroval někdo z jeho členů. Jindy si spolek noty vypůjčil od svých členů nebo od jiných spolků. Svou přízeň projevil Hudebnímu spolku dvakrát Antonín Dvořák, když mu ke koncertu v roce 1881 daroval hlasy České suity 133 a v roce 1882 partituru ouvertury Domov můj Organizace činnosti Záležitosti spojené s celkovou organizací činnosti Hudebního spolku řešil jeho výbor na svých schůzích pořádaných dle potřeby během celého roku s výjimkou letních měsíců, kdy se provoz spolku pozastavoval. Méně významné záležitosti byly vyřizovány na zkouškách, oběžníkem či soukromě mezi členy výboru. 131 Pokud tam nějaký byl, což není zřejmé. 132 Na hudební večer v roce 1891 zapůjčila svůj vlastní klavír (Bechstein) spoluúčinkující klavíristka Božena Brdlíková. Anonym, Hudební večer, Český jih, r. XI, č. 31, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Inventář, inv. č. 5, č. kn. 5, č. kat. 1. Dvořák poslal v roce 1879 Hudebnímu spolku partituru a hlasy své Serenády. Spolek ji chystal pro svůj zimní koncert, brzy však bylo ze zkoušek jasné, že je skladba pro orchestr zatím nad jeho síly. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1,

30 Vždy na počátku nového kalendářního roku nebo v jeho prvních měsících byla svolána valná hromada, které směli být přítomni všichni členové spolku. Měli tak možnost vyslechnout si zhodnocení činnosti Hudebního spolku v uplynulém roce, dovědět se zde informace o všech pořádaných hudebních produkcích, stavu členů i financí a zúčastnit se volby předsedy spolku, jeho nového výboru a dvou revizorů účtů. Výbor byl vždy složen z pěti výkonných a dvou ostatních členů. O tom, kdo v něm bude zastávat funkci místopředsedy, jednatele a pokladníka, si pak rozhodl sám výbor hlasováním na své první schůzi po valné hromadě. Zde byl také volen dirigent, resp. ředitel hudby spolku, 135 ačkoli šlo vždy spíše jen o formalitu. 136 Schůze výboru, valné hromady i zkoušky orchestru se konaly v prostorách reálného gymnázia (později jen gymnázia) nebo obecné chlapecké školy, které byly spolku zřejmě bezplatně propůjčovány. 137 Orchestr se ke zkouškám scházel zřejmě více či méně pravidelně dvakrát týdně, 138 v případě potřeby, před produkcemi, možná častěji. O tom však nejsou bližší informace. Oba místní listy Tábor a Český jih činnost Hudebního spolku podporovaly pravidelným uveřejňováním zpráv o blížících se hudebních produkcích a jejich programech, po uskutečněném koncertu či hudebním večeru pak zase podáváním více či méně podrobných referátů. Méně pravidelně se v listech objevovaly jednatelské zprávy z valných hromad. Větší prostor byl Hudebnímu spolku poskytnutý v souvislosti s jeho výročími, kdy např. při ukončení pětadvacetileté činnosti spolku vycházelo na pokračování v obou zmíněných listech shrnutí jeho dosavadního hudebního působení Hudební činnost V prvním vymezeném období se u dirigentského pultu Hudebního spolku vystřídali dva jeho dirigenti 139 profesor gymnázia František Pich 140 vedl spolek od jeho založení 135 Dirigent (ředitel hudby) měl mnohem více povinností než jen řízení orchestru měl na starosti zřejmě vše, co souviselo s hudebními nástroji a notovým materiálem. 136 Nový dirigent byl zvolen pouze v případě, že stávající na svou funkci rezignoval. 137 Chlapecká škola se nacházela pouze v jiném (později přistavěném) traktu téže budovy jako gymnázium. Budova gymnázia viz obr. příloha č V časopise Tábor je v roce 1893 v širších souvislostech s hodnocením zdejšího spolkového života uvedeno, že se zkoušky Hudebního spolku konají v pondělí a ve čtvrtek. Anonym, Črty muzikantské, Tábor, r. XXX, č. 2, U dirigentského pultu se objevili však také významní hosté Hudebního spolku na koncertě v prosinci 1879 Antonín Dvořák (o tom podrobněji viz příslušné místo kapitoly) a na koncertě v lednu 1886 Jindřich Kàan z Albestů, kde skladatel dirigoval své vlastní skladby. 140 O osobě Fr. Picha viz text. příloha č. 3 a). Fotografie Fr. Picha viz obr. příloha č

31 do poloviny roku 1884, 141 kdy jeho funkci převzal ředitel kůru František Mathy 142 ten pak vedl orchestr do poloviny roku 1895, s krátkou přestávkou v roce Spolek si hned zpočátku stanovil uspořádat každoročně vždy dva tzv. hudební večery, na něž by měli přístup pouze členové spolku, a dva koncerty pro širší veřejnost. To se však pravidelně ukazovalo z organizačních důvodů jako nevyhovující a spolek byl nucen počet produkcí vždy přizpůsobovat konkrétní situaci. Často se pak proto o úpravách organizace produkcí jednalo na valných hromadách, naposledy ještě v roce Od té doby se ustálil obvyklý počet a druh produkcí tak, že hudební večer byl pořádán dvakrát v roce a konal se na jaře a na podzim na Střelnici, veřejný koncert byl pořádán pouze jednou ročně, v zimě (nejčastěji těsně před Vánoci) v Městském divadle a byl vždy nejvýznamnější událostí v životě Hudebního spolku a očekávaným kulturním podnikem ve městě. S drobnými výjimkami 144 byly poté produkce spolku takto organizovány každoročně. Produkce Hudebního spolku byly pořádány obvykle v neděli večer. Kromě těchto stanovených povinných či řádných hudebních produkcí, z nichž nejvýznamnější budou ještě dále podrobněji zmíněny a popsány, se však Hudební spolek (celý orchestr či pouze jednotliví členové) angažoval rovněž při mnoha jiných příležitostech. Spoluúčinkoval na produkcích obou táborských pěveckých spolků, při představeních divadelních ochotníků či na kulturních akcích organizovaných například zdejším Klubem přátel věd a umění (činným v rámci Měšťanské besedy) nebo tyto akce přímo spolupořádal. 145 Činnost Hudebního spolku, tedy spíše jeho výboru, se však pomalu začala rozvíjet ještě dalším směrem na požádání či z vlastního přání podporoval 146 koncerty různých 141 Důvodem rezignace bylo v případě Františka Picha (a zřejmě také Františka Mathyho) jeho velké profesní vytížení. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, O osobě Fr. Mathyho viz text. příloha č. 3 b). 143 František Mathy se chtěl již na podzim roku 1886 své dirigentské funkce vzdát. Na zimním koncertě sice však ještě orchestr dirigoval, ale poté od února do září roku 1887 se stal krátkodobě ředitelem hudby tehdejší jednatel spolku František Bayer ten pak orchestr řídil na jarním hudebním večeru toho roku. Mathy se do své funkce ještě poté na osm let vrátil. V té době ho pouze jedenkrát při podzimním hudebním večeru v roce 1890, když ho [...] truchlivá událosť rodinná stihla, [...] v čele orchestru zastoupil František Bolech. Anonym, Hudební večer, Tábor, r. XXVII, č. 48, Např. v roce 1893, když byla zbořena stará Střelnice, nemohl spolek uspořádat ani jeden hudební večer, jelikož jiné místo nebylo zrovna k dispozici. Tento rok tedy Hudební spolek z vlastních produkcí uspořádal pouze zimní koncert. Jistou výjimkou v pořádání řádných hudebních produkcí spolku byl rok 1882, kdy bylo místo jarního hudebního večera provedeno v dubnu v exhortní síni dívčích škol Na Parkánech Haydnovo duchovní dílo Sedm posledních slov Vykupitelových v úpravě pro smyčcový kvartet (v březnu následujícího roku bylo ještě opakováno), či pak místo podzimního večera byl hudební večer pořádaný v červenci v zahradě hotelu Suchomel (později hotel Nový na tehdejším Husově dnes Křižíkově náměstí). 145 Viz 1. kapitola. 146 Myšleno ve smyslu morální podpory (nikoli finanční) např. pomoc s organizací koncertu, agitace, atd. 31

32 hudebních osobností nebo souborů k těm významnějším patřil koncert Františka Ondříčka v roce 1886, 147 Antonína Dvořáka v roce 1892, 148 a Českého kvarteta v roce Repertoár Hudebního spolku byl poměrně rozmanitý, co se týká stylů, národností skladatelů, ale i druhů hudebních skladeb. Orchestr však nejčastěji provozoval díla největších skladatelů klasicismu a raného romantismu, z českých i jiných slovanských autorů hrál nejvíce ty současné, 150 nezřídka se na programech produkcí objevovaly ještě rukopisné novinky. 151 Vůbec nejhranějším skladatelem byl Dvořák, hned dalším Beethoven. Dále se pak častěji hrály skladby Mozartovy, Fibichovy, Smetanovy, Mendelssohnovy, Schubertovy a Weberovy. Skladby orchestrální, z nichž byly obyčejně provozovány symfonie (či jejich části) a ouvertury (v úplném obsazení orchestru nebo v úpravách pro smyčcový orchestr), střídaly skladby komorní, většinou pro různá smyčcová uskupení (s klavírem nebo bez něj). Jelikož právě ve hráčích na smyčce a ve výborných pianistech měl spolek ty nejzdatnější síly, provozovaly se pak také často skladby pro housle s doprovodem orchestru nebo klavíru a sólové či čtyřruční klavírní skladby. Takovými nejstálejšími hudebníky byli především František Pich, František Bolech a Vilém Steinmann. František Pich byl nejen schopným dirigentem, ale také vynikajícím houslistou, takže hrával první housle v komorních skladbách, ale často vystupoval také sólově. Po jeho odchodu převzal toto postavení František Mathy, který byl stejně jako František Pich zároveň dirigentem spolku. František Bolech a František Steinmann byli zase výbornými pianisty, takže na produkcích spolku téměř nikdy nechyběla sólová klavírní či čtyřruční čísla, právě v jejich podání. V jiném případě spoluúčinkovali v komorních skladbách nebo fungovali jako doprovod. V komorních skladbách si často zahráli samozřejmě i mnozí další schopní hudebníci O uspořádání koncertu Fr. Ondříčka se výbor spolku snažil již od roku 1882, avšak pro různé překážky se to dlouho nepodařilo. 148 O tomto koncertu viz 1. kapitola. 149 Výbor spolku jednal o pořádání koncertu Českého kvarteta prostřednictvím pražského nakladatele a koncertního podnikatele V. Urbánka, jelikož však jeho finanční požadavky byly příliš vysoké, rozhodl se výbor podpořit koncert pouze morálně agitací. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Když se pak ještě téhož roku Hudební spolek rozhodl pozvat České kvarteto k účinkování na svém vlastním koncertě, jednal již výbor se členy souboru soukromě a ti tehdy dokonce nechtěli za své vystoupení žádný honorář o zmíněném koncertu viz příslušné místo této kapitoly. V roce 1886 se měl při cestě z Prahy v Táboře zastavit Camille Saint-Saëns a Hudební spolek již plánoval pořádání jeho koncertu, avšak nakonec z něj z organizačních důvodů sešlo. Státní okresní archiv Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, 11. února Často byli proto hráni také skladatelé dnes již téměř neznámí. 151 Oblíbené byly také různé úpravy skladeb pro jiné než původní obsazení. 152 Těmi pak byli především: učitel Hynek Čeněk (housle, viola), soudní tajemník Karel Hoffer (housle, viola, klavír), advokát Bedřich Guttmann (housle), středoškolský profesor František Bayer (viola, violoncello), učitel 32

33 V Hudebním spolku působili z valné většiny hudební diletanti, jejichž povolání neměla s hudbou mnoho společného. Výjimky tvořili někteří učitelé hudby, ředitel kůru, varhaník a někteří zdejší kapelníci. Ostatní hudebníci byli zřejmě často, avšak jistě ne výhradně, z řad táborské inteligence tedy středoškolští profesoři a učitelé zdejších škol, advokáti, právníci, úředníci. Jelikož se však seznam členů orchestru jako takový nedochoval, 153 lze vycházet jen z některých dílčích jmen osob, o nichž se v souvislosti s hudebními produkcemi nebo v nějaké širší souvislosti jedná v zápisech o schůzích či ve zdejších listech. Členům orchestru a jejich nelehké činnosti projevil později úctu předseda spolku Alois Kotrbelec, když po jubilejním koncertě v roce 1902 u příležitosti pětadvacátého výročí Hudebního spolku ve svém proslovu řekl, že hudebníci: [...] jako ochotníci z čisté lásky k hudbě po celodenní lopotě radostně k pultům zasedají, [...] a ti přespolní pak: [...] v každé době, v pohodě i nepohodě, ochotně ke zkouškám docházejí, [...]. 154 V orchestru však nebyli běžně k dispozici instrumentalisté všech oborů. Nedostačující byl především počet hráčů na dřevěné dechové nástroje, 155 kromě toho orchestr neměl vždy dostatečný počet hudebníků vůbec (počet členů orchestru se pohyboval od 15 do 40). Proto v menších produkcích, tedy hlavně hudebních večerech, byly hrány kromě skladeb komorních sice i skladby orchestrální, avšak upravené pro malý, smyčcový orchestr, který byl různým způsobem doplňován. Vznikaly tak kombinace smyčcového orchestru např. se čtyřručním klavírem, s klavírem a harmoniem, s několika žesťovými nástroji a čtyřručním klavírem apod. Na koncertech nebo větších produkcích působil však Hudební spolek většinou jako velký, úplný orchestr, což bylo možné jedině tak, že do něj byli jako pomocné síly zváni ještě další hudebníci zvenčí. 156 Orchestr byl zpočátku výhradně mužský. Ženy v něm poprvé spoluúčinkovaly při jarním hudebním večeru v roce hudby Antonín Čejka (klavír, kontrabas), varhaník Štěpán Doubek (klavír, harmonium), p. Vondráček (klavír, harmonium), obchodník a kapelník Augustin Gause (lesní roh), v počátcích krátce také ředitel kůru František Enderle (housle, viola) a p. Vacek (violoncello). 153 Jména zřejmě všech tehdejších členů orchestru včetně jejich profese jsou uvedena jedině až na dochovaném oběžníku pocházejícím z roku 1895 viz 3. kapitola. Dále jsou jména členů orchestru uvedena v listě Český jih až v souvislosti s produkcí Dvořákova Stabat Mater v roce 1913 (o ní viz příslušné místo 3. kapitoly), avšak nikoli s informací o jejich profesi a většinou bez iniciály křestního jména viz 3. kapitola. 154 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Když do Hudebního spolku přišel v roce 1881 jako výkonný člen kapelník Ostrostřeleckého spolku Skalický, byl požádán, aby na spolkové útraty vyučoval hru na hoboj a fagot vybrané žáky. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, Např. v roce 1878 byli přizváni do orchestru spolku, přestože ten měl tehdy vlastních výkonných členů 40, ke koncertu ještě pražští hudebníci hobojista Johann Horák a fagotista Josef Duda. Orchestr byl pak složen takto: 25 smyčců, flétny, hoboje, klarinety, fagoty, lesní rohy, trubky, pozouny (vše po dvou), dále tympány a velký a malý buben. Anonym, Hudební spolek táborský, Český jih, r. VII, č. 12,

34 O výkonech Hudebního spolku bylo pravidelně referováno v obou místních listech. Až na občasné drobnější výtky, např. v souvislosti se slabším obsazením orchestru při hudebních večerech, byly obyčejně hodnoceny výkony spolku po celá léta velice kladně. 158 Referáty o hudebních produkcích si všímaly rovněž jejich návštěvnosti. Ta bývala dle těchto svědectví vesměs hojná, byla však ovlivňována vždy několika okolnostmi. Podstatnější dopad na návštěvnost produkcí měla četnost kulturních podniků ve městě v tom určitém období, ale zřejmě i takový zdánlivě nepodstatný faktor, jako bylo počasí. Publikum bylo naopak přitahováno pestrým programem nebo a to zřejmě nejvíce účastí nějakého významnějšího hudebního hosta na produkci. Zimní koncerty byly ve srovnání s hudebními večery navštěvovány četněji. Nejen proto, že na ně měla přístup i platící veřejnost, ale také proto, že byly pro přispívající členy spolku lákavější Nejvýznamnější hudební produkce Hudební spolek na svých produkcích nezřídka hostil více či méně významné osobnosti. V tomto vymezeném období mezi ně v první řadě patří Antonín Dvořák a Zdeněk Fibich, dále však také skladatel a dirigent Karel Kovařovic (jako harfenista), pěvec Václav Viktorin, klavíristé Jindřich Kàan z Albestů a Karel Slavkovský, harfenista Hanuš Trneček, violoncellista Alois Neruda, pěvec Hanuš Lašek a v neposlední řadě také táborský rodák Oskar Nedbal několikrát s některou ze svých sester či jedenkrát s kolegy z Českého kvarteta: Karlem Hoffmannem a Josefem Sukem. Právě koncerty nebo hudební večery, na kterých spoluúčinkovali zmínění hosté, patří k těm nejzajímavějším a táborským publikem také tehdy nejnavštěvovanějším. Nelze se však podrobně zmínit o průběhu všech těchto produkcí, proto je třeba zaměřit se pouze na ty nejdůležitější. Hned prvním významným hostem Hudebního spolku byl sám Antonín Dvořák, který navštívil Tábor, aby na koncertě konajícím se 21. prosince 1879 v Městském divadle dirigoval dva ze svých Slovanských tanců č. 4 F dur a č. 3 As dur (I. řady). Kromě nich zde za řízení Františka Picha zazněla také předehra a árie z Mozartova Dona Juana, Beethovenův V případech, kdy bylo ve spolku výkonných členů mnohem méně, bylo ke spoluúčinkování zváno většinou více hudebníků z různých míst v okolí, např. v roce 1892 byl orchestr doplněn mj. o několik členů kapely Šímovy z Písku. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, V těchto případech však o detailnějším obsazení orchestru informace nemáme. 157 Byly to dvě houslistky a dvě klavíristky. Anonym, Hudební spolek táborský, r. XXIII, č. 26, Viz konkrétní případy. 34

35 Septuor op. 20 upravený jako smyčcový kvintet a Pochod Franze Lachnera. 159 O nadšení z Dvořákovy návštěvy a úspěchu toho večera referují oba místní listy a rovněž pražský Dalibor: Koncert tento stal se však pro Tábor netušenou slavností, neboť již zpráva, kterou přinesly zdejší listy, že k tomuto koncertu zavítá do Tábora mistr Ant. Dvořák a že bude svou skladbu sám říditi, elektrisovala veškeré hudby milovné obecenstvo, zvláště ale pány hudebníky, kteří o koncertu večer hráli s pravým zápalem, vědouce, že je poslouchá mistr tak veliký. 160 František Bolech, tehdejší jednatel spolku, pak na lednové valné hromadě tlumočil členům Dvořákovo pochvalné uznání výkonu orchestru a popsal zde také mj. nácvik Dvořákových skladeb jako: [ ] poznenáhle přetvařování z počátku nezřetelné spousty tonův Dvořákových slovanských tanců v ladný a souměrný celek [ ]. 161 Dalším výjimečným hostem Hudebního spolku byl Zdeněk Fibich, konkrétně na koncertě 19. prosince 1880 v Městském divadle. 162 V programu koncertu zazněl z Fibichových skladeb Klavírní kvartet e moll op. 11, ve kterém hrál klavírní part sám Fibich, 163 dva dvojzpěvy pro ženské hlasy O Tobě sním a Toužebný jara již zavítal čas a Veseloherní ouvertura. Orchestr Hudebního spolku za řízení Františka Picha provedl také Haydnovu Symfonii č. 12 a dva Dvořákovy Slovanské tance. 164 Pro Táborské bylo vždy zvláštní událostí každé setkání se svým rodákem Oskarem Nedbalem. Hudební spolek byl spjat se jménem rodiny Nedbalů již od svých počátků díky 159 Úplný program koncertu viz text. příloha č. 1 c). V orchestru hrálo toho večera kolem 40 hudebníků, přizván byl ještě hobojista Hanták, který přijel z Prahy s Dvořákem. Po uvítání na nádraží byl Dvořák obecním povozem dopraven do města. V divadle mu Hudební spolek, Zpěvácký spolek a spolek Akademiků pražských z Tábora předaly věnce dle tehdejšího zvyku. Odpoledne se pak konala zkouška na Slovanské tance. Po koncertě bylo uspořádáno posezení na Střelnici za účasti zástupců Hudebního spolku a obou pěveckých spolků. Zde mj. promluvil profesor Hynek Jaroslav Mejsnar, t. č. v Táboře pobývající spisovatel a překladatel. O tom, jak přijali Táborští Dvořáka a o jeho pobytu ve městě jsme informováni mj. v referátu v Českém jihu či v Daliboru. Anonym, Koncert, Český jih, r. VIII, č. 13, o-, Z Tábora, Dalibor, r. II, č. 2, Humornou zajímavostí je, že pro orchestr zůstal nezapomenutelný Dvořákův pokyn hobojistovi na zkoušce: Hantáku, přitlač! Tato věta se pak mezi hudebníky nadlouho ujala. Anonym, Dvacet pět roků hudebního spolku Táborského, r. XXX, č. 52, o-, Z Tábora, Dalibor, r. II, č. 2, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, Spoluúčinkoval zde také Vilém Pojman, fagotista, skladatel a dirigent, t. č. kapelník v Jindřichově Hradci. Pojman byl také prvním významným učitelem Vítězslava Nováka. Orchestr toho večera čítal asi 50 hudebníků. 163 Vedle něj pak na smyčce hráli František Pich, František Enderle a František Bayer. 164 Také o Fibichově návštěvě v Táboře jsem informováni v Českém jihu i Daliboru. Anonym, Fibich v Táboře, Český jih, r. IX, č. 13, f, Z Tábora, Dalibor, r. III, č. 5, Fibich v Táboře pobýval tři dny, uvítání proběhlo jednak již na nádraží a jednak v předvečer koncertu také v Měšťanské besedě. Fibich byl, stejně jako Dvořák o rok dříve, podarován věnci. Ubytován byl, stejně tak i Pojman, v hotelu Václ, kde se po koncertě konalo posezení s oběma hosty za účasti členů spolku a některých dalších přizvaných osob. Úplný program koncertu viz text. příloha č. 1 d). 35

36 svému zakladateli, Karlu Nedbalovi, byl malý Oskar přítomný již u jeho zrodu. 165 V dalších letech se Hudební spolek a Oskar Nedbal setkali ještě mnohokrát. Na jevišti poprvé 3. listopadu 1889 na Střelnici, kde Hudební spolek pořádal svůj obvyklý podzimní hudební večer a ke spoluúčinkování si tehdy přizval jako klavíristku Elsu Nedbalovou, sestru Oskara. Jako teprve patnáctiletý žák konzervatoře si zde s ní a s violoncellistou Hudebního spolku Františkem Bayerem zahrál na housle v klavírním triu Hillerově Serenádě. 166 O dva roky později, na koncertě spolku pořádaném 20. prosince 1891 v Městském divadle, účinkoval Oskar Nedbal již jako sólista mj. zahrál tehdy Wieniawského Houslový koncert d moll za klavírního doprovodu tentokrát své sestry Marie. 167 Jindy přivedl Nedbal do Tábora také své kolegy z Českého kvarteta. Hudební spolek se s Oskarem Nedbalem, Josefem Sukem a Karlem Hoffmannem setkal na jednom pódiu na koncertě 17. prosince 1893 v Městském divadle. 168 Kromě jiného zde jmenovaní vystoupili s Dvořákovým Tercettem pro dvoje housle a violu op. 74 a Mozartovou Sinfonií concertante pro housle a violu (s klavírním doprovodem Josefa Jiránka). V podání orchestru Hudebního spolku zazněla pod taktovkou Josefa Suka jeho Serenáda pro smyčcový orchestr. Pod taktovkou Oskara Nedbala zazněl jeho Jubilejní pochod. Obě tyto skladby byly v té době ještě rukopisné, Sukova Serenáda měla v Táboře dokonce svou premiéru. 169 Z jiných produkcí Hudebního spolku, které převyšovaly svou atmosférou ty běžné, lze dále zmínit např. dva koncerty, na nichž byl (kromě jiného), vzhledem k účasti zvláštních hudebních hostů, proveden Smetanův Vyšehrad. První se konal 18. prosince 1881 za řízení Františka Picha a za účasti teprve devatenáctiletého Karla Kovařovice, t. č. prvního harfenisty orchestru Národního divadla, 170 druhý se pak uskutečnil 22. prosince 1889 za řízení Františka Mathyho a za účasti Hanuše Trnečka, t. č. profesora harfy na Pražské konzervatoři. 171 Zajímavé byly rovněž tematické produkce Hudebního spolku, k nimž patřil např. v roce 1884 uspořádaný hudební večer na oslavu šedesátých narozenin Bedřicha Smetany 165 Viz příslušné místo této kapitoly. 166 Anonym, Hudební večer, Tábor, r. XXVI, č. 45, Anonym, Hudební spolek, Český jih, r. XX, č. 13, Tímto koncertem nedávno před tím O. Nedbal absolvoval Pražskou konzervatoř. 168 Čtvrtý člen Českého kvarteta, violoncellista Otto Berger byl tehdy již vážně nemocný a zřejmě proto se svými kolegy do Tábora nedorazil. Koncertu byl přítomný Josef Jiránek, který s hudebníky přijel z Vídně, dále také Bohuslav Jeremiáš aj. V dobovém tisku je místo Josefa Jiránka uváděn mylně Karel Jiránek. 169 Anonym, Velkolepý koncert Hudebního spolku, Český jih, r. XXII, č. 10, Anonym, Velkolepý koncert hudebního spolku, Český jih, r. XXII, č. 12, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 1, č. kn. 1, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1,

37 s programem sestaveným výhradně z jeho skladeb, 172 dále v roce 1885 zorganizovaný hudební večer k příležitosti dvěstěletého výročí narození G. F. Händela a J. S. Bacha, kterým byla hudebními čísly i přednáškou Františka Picha zasvěcena první část programu, 173 nebo v roce 1891 pořádaný koncert věnovaný stoleté památce W. A. Mozarta, kde byla kromě skladeb jiných skladatelů provedena jeho Symfonie C dur Jupiter V tom samém roce po jeho smrti provedl pak k uctění jeho památky Hudební spolek spolu s pěveckými spolky Mozartovo Requiem. Večer byl uveden proslovem Hynka Mejsnara, spoluúčinkovaly zde oba pěvecké spolky. V podání Hudebního spolku zde zazněla ouvertura k opeře Hubička, klavírní Trio g moll, duo pro housle a klavír Z domoviny aj. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Spoluúčinkoval zde pěvec Václav Viktorin. Ve zmíněné první části programu zaznělo známé Händlovo Largo v úpravě pro klavír, housle a harmonium a Bachův Houslový koncert a moll s doprovodem klavíru. Ten provedl František Pich za doprovodu Františka Bolecha. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Zde spoluúčinkovali Oskar a Marie Nedbalovi viz výše. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1,

38 3. Činnost Hudebního spolku v letech Nástup Františka Bolecha do dirigentské funkce V roce 1895 vyvrcholila krize Hudebního spolku krátkým pozastavením jeho činnosti. 175 Spolek se v této krizi ocitl mj. zřejmě důsledkem přetrvávajících problémů s financemi, jiným důvodem však mohly být také personální potíže uvnitř spolku v souvislosti s odchodem Františka Mathyho z funkce dirigenta. O příčinách a dalších okolnostech této krize neexistuje podrobnější vysvětlení, než tato zmínka v místních listech: Hudební spolek v uplynulém roce v činnosti své vykazuje malou stagnaci, která zaviněna byla různými a nepředvídanými překážkami, jež pouze vzácnou obětavostí a energií velečinného místopředsedy pana prof. Bolecha byly odstraněny a spolek v pravidelné koleje byl uveden. 176 Provoz spolku byl obnoven krátce před vánočními svátky toho roku. Hudební spolek tak uspořádal, z důvodu nedostatku času k nastudování koncertního programu, místo pravidelného výročního koncertu pouze druhý hudební večer: Dík ochotě p. profesora Bolecha, jenž jako deus ex machina bývá vždy pohotově ve chvílích kritických, [...] 177 Tento večer tedy můžeme považovat za první hudební produkci tohoto nového a dlouhého období pod taktovkou F. Bolecha. 178 Konal se 21. prosince 1895 na Střelnici s programem obsahujícím skladby Mendelssohna, Beethovena, Dvořáka, Liszta, Griega a Smetany. 179 Jelikož táborské obecenstvo poznalo Františka Bolecha již dříve nejen jako výborného hudebníka, ale také jako sbormistra, 180 nebylo velkým překvapením, když se v čele orchestru objevil: [ ] dirigoval p. prof. Bolech a tu ani nemohla býti souhra jiná než výborná. 181 Za 175 Poslední hudební produkcí za řízení Františka Mathyho byl hudební večer 25. března Anonym, Hudební spolek táborský, Český jih, r. XXIII, č. 26, Anonym, Hudební spolek, Český jih, r. XXIV, č. 20, Anonym, Hudební večer, Český jih, r. XXIV, č. 12, O tom, že se dirigentství spolku ujal Fr. Bolech bylo členům spolku oznámeno oběžníkem viz obrazová příloha č V tomto hudebním večeru spoluúčinkovala klavíristka Růžena Šindlerová, žena zemského soudního rady v Táboře a rovněž dva hosté z Písku bývalý dirigent Hudebního spolku a houslista František Pich a violoncellista Wolf (zřejmě Ludvík Wolf). Anonym, Hudební spolek táborský, Český jih, r. XXIV, č. 13, Úplný program viz textová příloha č. 1 e). 180 František Bolech byl jednak v letech sbormistrem Mužského zpěváckého spolku, vedle toho však již dirigoval výjimečně i Hudební spolek, konkrétně při jeho hudebním večeru 22. listopadu 1890 na Střelnici. Anonym, Hudební večer, Tábor, r. XXVII, č. 48, Anonym, Hudební spolek, Český jih, r. XXIV, č. 13,

39 řádného dirigenta Hudebního spolku byl Bolech zvolen na následující valné hromadě 9. února Členstvo Na rozdíl od předchozího období se faktické údaje o stavu členstva Hudebního spolku do zápisů z valných hromad již tak pečlivě nezaznamenávaly. Od roku 1913 tyto údaje pak mizí úplně a objevují se opět až v roce Proto si lze o vývoji spolku v tomto směru utvořit obraz pouze částečně a následně uvedená čísla vycházejí pouze z nekompletních informací. 183 V letech se stav členů spolku i nadále poměrně výrazně proměňoval. Průměrně měl spolek celkem 101 členů (6 zakládajících, 79 přispívajících, 26 výkonných). Průběžný vývoj zde sice nelze popsat jednoznačně, ale je možné aspoň v obrysech vyčíst, že celkový počet členů od roku 1895 do let 1902 a 1903 až na drobnou odchylku dále klesal. Tehdy čítal Hudební spolek nejméně členů, celkem 88 (7 zakládajících, 55 přispívajících, 26 výkonných v roce a 6 zakládajících, 54 přispívajících, 28 výkonných v roce ). Již následujícího roku se však situace obrátila k lepšímu a v roce 1907 počet členů vystoupal nejvýše v tomto období, celkem ke 127 (6 zakládajících, 83 přispívajících, 38 výkonných), 186 až nakonec opět o něco poklesl. O stavu členstva ve válečných letech sice žádné informace nemáme, nicméně v zápisu z valné hromady v roce 1920 je uveden celkový počet členů 161 (!) (1 zakládající, 130 přispívajících, 30 výkonných). 187 Současně však z tohoto zápisu vyplývá, že válka a její důsledky poznamenaly činnost Hudebního spolku ztrátou mnoha dosavadních členů. Počet členů se tedy mohl postupně zvýšit navzdory nepříznivé situaci již ve válečných letech (přihlášením mnoha nových členů), pravděpodobněji však prudce vzrostl až po válce. 182 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, František Bolech zastával funkci dirigenta spolku až do roku Na jaře roku 1922 předává, vzhledem k pokročilejšímu věku, taktovku Gustavu Feiferovi, bývalému vojenskému kapelníkovi a novému řediteli Městské hudební školy. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, O osobnosti Fr. Bolecha viz text. příloha č. 3 c). Fotografie Fr. Bolecha viz obr. příloha č Započítány jsou tedy pouze ty roky, ve kterých existují veškerá potřebná data. Dále není započtený čestný člen, kterým byl od roku 1904 O. Nedbal. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Jelikož však v roce 1908 počet přispívajících členů stoupl o 4, je možné, že byl rok 1908 silnější než rok 1907 i v celkovém počtu. 187 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1,

40 3. 3 Dlouholetá finanční krize a její řešení Důsledkem problému nedostatečného počtu přispívajících členů spolu se skutečností, že Hudební spolek nebyl hmotně podporován z jiných zdrojů, byla dlouhodobě přetrvávající nepříznivá finanční situace. 188 S ní se spolek potýkal již v předchozím období a trvalo ještě nějakou dobu, než byla překonána. Hlavním zdrojem prostředků potřebných pro činnost spolku byly i v tomto období členské příspěvky, 189 od roku 1905 ještě s příspěvky od obecního zastupitelstva, Městské spořitelny a Občanské záložny. 190 Koncertní činnost podstata existence Hudebního spolku byla však stále příliš velkou finanční zátěží, neboť náklady vynaložené na koncerty byly vždy mnohem vyšší než zisky ze vstupného, 191 nyní ještě výrazněji proto, že do orchestru byli vždy zváni jako výpomoc pražští hudebníci. 192 Další výdaje nejen na koncerty, ale na celkový provoz spolku byly takřka stejné jako v minulém období a jsou tedy popsány již v předchozí kapitole. Novým výdajem byl později pronájem malého sálu na Střelnici, který byl určen ke zkouškám. 193 O výši pronájmů sálů k produkcím jsou ve spolkové knize informace jen útržkovité, 194 o honorářích výkonných členů za zkoušky či hudební produkce zde není zmínka žádná, takže se dá pouze předpokládat, že se jejich výše nezměnila, či byly zrušeny. Ani o honorářích dirigentovi zde již nejsou informace. Jedinou zmínkou je poděkování Františku 188 Pouze vyšší počet přispívajících členů by však finanční situaci neřešil. I když členské příspěvky tvořily hlavní část příjmů, větší podíl na stavu financí spolku měl samozřejmě celkový poměr příjmů k výdajům. A ten se mohl pohybovat velmi různě především v závislosti na počtu pořádaných produkcí v roce a ty byly pro spolek většinou prodělečné. 189 Přispívající členové skládali každý měsíc příspěvek 60 h (vypočteno z příjmů), což je tedy v přepočtu stejně, jako v předchozím období. 190 Viz dále. 191 Např. na koncertě Hudebního spolku pořádaného 14. prosince 1909 v Sokolovně se na vstupném vybralo 179 K 30 h a celkové výlohy činily 432 K 32 h, a to při těchto cenách vstupného: místa označená jako II za 1 K 60 h, místa označená jako II za 1 K 20 h, balkon střed za 2 K, balkon postranní za 1 K 60 h, k stání za 60 h, studenti 30 h. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, , Na příliš vysoké finanční požadavky těchto hudebníků naříkal pokladník Bedřich Guttmann na valné hromadě spolku v roce SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, O tom viz dále. 194 Pro srovnání s údaji v předešlé kapitole: např. za propůjčení sálu na Střelnici ke koncertu pro studenty, pořádaném 14. května 1904, požadoval hostinský po Hudebním spolku buď 50 K s osvětlením či 25 K bez osvětlení. V roce 1908 byl Hudebnímu spolku ke zkouškám nabídnut sál v Sokolovně za 100 K ročního nájemného bez osvětlení a topení, či malý sál na Střelnici za 3 K za večer bez osvětlení. O rok později nakonec spolku hostinský tentýž sál na Střelnici pronajal za 3 K za večer, a to nakonec s osvětlením i topením. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, , , Více o prostorách ke zkouškám a produkcím na příslušném místě kapitoly. 40

41 Bolechovi za nezištné nastudování a řízení čísel orchestrálních na valné hromadě roku 1897, 195 jelikož on sám odmítl jakoukoli odměnu. Jak to bylo v jiných letech nelze s určitostí tvrdit. Zajímavým faktem však je, že spolkový sluha dostával poměrně vysoké služné. 196 Počátkem tohoto období se finanční poměry zdánlivě obracely k lepšímu (vyjma slabšího roku 1898), když v roce 1900 zůstalo spolku 406 korun a 54 haléřů. 197 Poté se však rok od roku hotovost spolku zmenšovala natolik, že v roce 1904 vznikl dokonce deficit 207 korun a 44 haléřů. 198 K obratu dochází v roce 1906, kdy hotovost spolku začala opět narůstat (mimořádně příznivý byl pro spolek v tomto ohledu rok 1909, kdy zůstalo spolku 711 korun a 73 haléřů), 199 a to až do válečných let, ze kterých sice nemáme o finančním stavu spolku žádné zprávy, avšak hotovost uvedená ve spolkové knize k 1. květnu 1919 je 2654 korun a 6 haléřů. 200 To svědčí o tom, že se poměry buď zlepšovaly postupně, nebo a to je pravděpodobnější že takto výrazný pokrok nastal až po válce stejně jako v případě nárůstu přispívajících členů, neboť na jejich počtu finanční stav z velké části závisel. V důsledku obou spolu souvisejících problémů, finančních i členských, 201 byla jednak pociťována nutnost omezit počet pořádaných produkcí, jednak hrozilo, že pokud se situace nezlepší, nebude vůbec možné provádět větší díla. 202 Proto byla finanční tíseň předmětem mnoha debat na schůzích výboru i valných hromadách a spolek se ji snažil řešit různými prostředky, nicméně dlouho bez větších výsledků. Například na valné hromadě v lednu roku 1898 byla za účelem zvýšení příjmů spolku nastíněna otázka, zda pořádat hudební večery i pro nečleny, kteří by platili vstupné, avšak tento návrh nakonec nevedl k nějakému konkrétnímu usnesení. Zato zde byl přímo zřízen tzv. agitační komitét, který byl pověřen soukromým sháněním nových přispívajících členů. 203 Navzdory tomu však ani o rok později nebyla situace lepší. Vyplývá to z této pasáže jednatelské zprávy další valné hromady: Tu spolek náš po dlouhou již dobu zápasil a dosud zápasiti musí nechci říci s neporozuměním, 195 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Například spolkový sluha Dušek si podal žádost na zvýšení služného za rok 1909 k 80 K mu mělo být vyplaceno ještě dalších 20 K, celkem měl dostat tedy 100 K. Této žádosti bylo vyhověno. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Přechod od zlatkové ke korunové měně nastal v roce 1892 v přepočtu se jeden zlatý rovnal tehdejším dvěma korunám. Ve spolkové knize jsou peněžní částky uváděny ve zlatých až do roku SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, V takových případech často schodek prozatímně vyrovnal ze svých vlastních prostředků sám pokladník Bedřich Guttmann. 199 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Spolek řešil i potíže spojené s nedostatkem členů výkonných, to je však předmětem jiné oblasti viz příslušná část této práce. 202 Protože by nebyly prostředky k vyplácení profesionálních hudebníků, kteří byli k takovým produkcím zváni jako výpomoc do orchestru v oborech, jimiž spolek nedisponoval. 203 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1,

42 ale s netečností naší veřejnosti, a nepodlehl-li dosud v zápase tomto, jest to zásluhou obětavých mužů, kteří nešetříce ani vzácného namnoze času ani obětí hmotných vytrvali věrně při něm i v dobách nejhorších. Kéž nastávající desítiletí přinese v té příčině nápravu opravdu již žádoucí!. 204 V roce 1899 pak spolek nemohl uspořádat dokonce ani jeden hudební večer a o tom, že se ani v dalších letech situace příliš nezměnila svědčí například dodatek Františka Bolecha k proslovu předsedy spolku Aloise Kotrbelce 205 pronesený na přátelské schůzi členů po jubilejním koncertě dne 7. prosince Zaznamenaný je ve spolkové knize takto: Ředitel hudby spolkové p. prof. Bolech, poukázav k tomu, jak ne snad z nevděku, jako spíš z netečnosti obecenstvo širší dosud namnoze lhostejným zůstává k snahám spolku, jak jeví se to v malém poměrně počtu členů přispívajících, ujišťuje, že pokud láska členů k hudbě potrvá, spolek pro dobrou pověst Tábora zůstane, a bude hráti třeba sobě. 206 Prostředkem k získání nových přispívajících členů měl být také např. v roce 1903 plánovaný nakonec však neuskutečněný jarní hudební večer, na který by byli pozváni jako hosté případní zájemci o členství ve spolku. 207 Jiným opatřením, o kterém se spolková kniha zmiňuje v roce 1905, měl být zase jakýsi arch s kolonkami přistupuje nepřistupuje, určený vybraným jedincům či institucím, pro které by členský příspěvek nebyl finanční přítěží. 208 Postupně vznikl dokonce celý seznam osob, které měly být požádány, aby do spolku vstoupily. A právě počínaje rokem 1905 nastává v této situaci velký pozitivní obrat, když táborské obecní zastupitelstvo uznalo záslužnou činnost Hudebního spolku a do svého rozpočtu zařadilo na podporu jeho činnosti roční příspěvek 150 korun. 209 K obecnímu zastupitelstvu se pak připojila také Městská spořitelna s 50 korunami a o rok později i Občanská záložna s 20 korunami. 210 Také úsilí o získání nových přispívajících členů mělo v roce 1905 konečně žádanou odezvu, jak se zmiňuje spolková kniha: [ ] konečně zdají se pukati ledy lhostejnosti ku snahám naším v obecenstvu širším; [ ] SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, O něm v souvislosti se členy orchestru v předchozí kapitole. 206 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Neuskutečnil se z důvodu tehdy velkého množství jiných kulturních podniků ve městě. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Tamtéž. Velký podíl na tom měl již zmiňovaný Bedřich Guttmann, který byl také členem obecního zastupitelstva a přimluvil se o příspěvek Hudebnímu spolku. 210 Tyto příspěvky se časem ještě o něco zvýšily. V roce 1912 obecní zastupitelstvo poskytlo kromě 150 K. příspěvku ještě 200 K. na uhrazení schodku, který vznikl pořádáním koncertu České filharmonie, Městská spořitelna spolku přispěla 100 K. a Občanská záložna 50 K. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, O tom, jestli spolek dostával nějaké příspěvky i v průběhu válečných let, zprávy nejsou. 211 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1,

43 Majetek Hudebního spolku se v tomto období zřejmě nijak výrazně nerozšiřoval. Inventář z těchto let se nedochoval, takže co se týče hudebních nástrojů se ze spolkové knihy dovídáme pouze informace o jejich zapůjčování ke zkouškám či hudebním produkcím. Vlastní klavír si Hudební spolek ani v tomto období nemohl dovolit. Situace byla tedy podobná jako v minulém období ke zkouškám byl spolku k dispozici vždy ten nástroj, který se na místě zřejmě nacházel a k hudebním produkcím mu ho propůjčovaly buď jiné spolky, jako např. Měšťanská beseda a Hlahol, nebo opět někdo z jeho členů, nejčastěji Bedřich Guttmann. Klavíristé, kteří spoluúčinkovali jako hosté na některých produkcích spolku, se museli spokojit s nástrojem, který byl zrovna vypůjčen. 212 Harmonium spolku často poskytovala např. obec israelitská nebo člen spolku Antonín Knorr. Další nástroje, obzvláště dechové, byly vypůjčovány opět od Ostrostřeleckého spolku, Spolku vojenských vysloužilců nebo je poskytli členové spolku, táborští kapelníci Antonín Knorr či Augustin Gause. 213 Jak již bylo zmíněno výše, inventář z těchto let k dispozici nemáme, takže kromě programů koncertů, které mohou leccos napovědět nemáme ani informace o tom, jaké hudebniny, kdy a jakým způsobem do spolkového notového archivu v této době přibývaly. Ze spolkové knihy se můžeme dovědět pouze např. o tom, že skladatel, a t. č. regenschori v Písku Bohuslav Jeremiáš, zapůjčil v roce 1896 Hudebnímu spolku některé hudebniny, 214 a to zřejmě dvě z jeho polek pro orchestr, které byly provozovány toho roku při hudebním večeru, či že v témže roce člen spolku Bedřich Guttmann zakoupil ke koncertu Weberovo Vyzvání k tanci (v Berliozově orchestraci) a spolku je daroval. 215 Jindy zase, konkrétně v roce 1899, skladatel Jindřich Kàan z Albestů dovolil spolku, zřejmě na jeho prosbu, opsat čtyři čísla ze svého baletu Bajaja, 216 která pak spolek zařadil do svého repertoáru. 217 Na celkovém finančním stavu spolku se zmíněné změny mohly projevit až v roce 1906, kdy se podařilo konečně vyrovnat v minulých letech vzniklý schodek. 212 Výjimkou byla klavíristka Aurelie Kàanová z Albestů, která si s sebou na koncert v roce 1912 přivezla až z Prahy otcův klavír značky Steinway viz dále v souvislosti s hudebními produkcemi. 213 V roce 1899 zase jistý obchodník Šamal (snad Šámal) z Prahy bezplatně půjčil Hudebnímu spolku dva klarinety. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Tamtéž. 216 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, O jiném majetku Hudebního spolku se kromě toho, že bylo v roce 1908 usneseno pořídit na hudebniny pevné desky nedovídáme vůbec nic. 43

44 3. 4 Organizace činnosti Organizace schůzí výboru spolku a valných hromad se v tomto období víceméně neměnila, pouze schůze se konaly o něco řidčeji než v minulých letech a od valných hromad bývalo výjimečně upuštěno. Ve válečných letech se pak nepořádaly ani schůze ani valné hromady. 218 Ke schůzím, valným hromadám a zkouškám orchestru členové spolku v roce 1896 využívali zřejmě ještě místnost v budově gymnázia, v roce 1897 však toto zázemí z nějakého důvodu ztratili a vše se přesunulo do hostince zvaného Klierovka. Zde však Hudební spolek nenašel dlouhodobější útočiště, a tak se od roku 1902 ke schůzím a valným hromadám scházel v hostinci U Slunce a poté od roku 1906 až do válečných let v hotelu Nový. Prostor pro zkoušky orchestru zde však zřejmě hudebníci nenalezli, a tak v tomto ohledu nastaly jisté potíže. Není zcela jasné, kde všude se poté zkoušky orchestru konaly. Zřejmě byla k tomuto účelu spolku na nějakou dobu propůjčována místnost ve staré budově tehdejší Královské české akademie hospodářské, kterou však musel orchestr v roce 1908 také opustit. 219 Poté připadaly v úvahu pro konání zkoušek dvě možnosti malý sál na Střelnici nebo v Sokolovně. Spolek se nakonec rozhodl pro malý sál v Sokolovně, jelikož se na místě ke svým zkouškám scházel také Hlahol a měl zde svůj klavír, který tak Hudební spolek mohl využívat. 220 V Sokolovně však orchestr zkoušel pouze krátce z finančních důvodů přešel stejně již roku 1909 na Střelnici. 221 Nezřídka se zkoušky (zejm. na hudební večery) i schůze výboru konaly také doma u Františka a Johanny Bolechových, později u Bedřicha a Hermíny Guttmannových. 218 Bylo to způsobeno jednak válečnými zmatky a jednak nemocí a následně smrtí předsedy spolku Karla Hoffera, který již jako nemocný nebyl schopen výkonu funkce, avšak výbor považoval za nemorální ho tohoto úřadu zbavit. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Jinou výjimkou byl rok 1901, kdy se nekonala valná hromada, protože onemocněl tehdejší jednatel spolku Josef Sádek, nekonala se rovněž v roce 1907, a to z důvodu úmrtí ženy tehdejšího předsedy a dirigenta spolku Františka Bolecha. Valná hromada se pak nekonala z neznámých důvodů ani v roce 1912 a roku 1913 byla uspořádána až v září. 219 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, V Sokolovně činilo roční nájemné 100 K bez osvětlení a topení, na Střelnici pak 3 K za jeden večer, a to nakonec dokonce i s osvětlením a topením, což se nakonec ukázalo pro Hudební spolek jako finančně výhodnější. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1,

45 3. 5 Hudební činnost V tomto druhém vymezeném období, byl tedy, jak vyplývá již z úvodu této kapitoly, dirigentem Hudebního spolku František Bolech, avšak s výjimkou té doby, kdy v Táboře přetrvával dirigent a houslista Milan Zuna, jenž jinak v té době působil jako kapelník lvovské opery. Do Tábora přišel následkem válečných poměrů na podzim roku 1914 a stal se výpomocným učitelem na zdejší nově zřízené Hudební škole a kromě toho také dirigentem Hudebního spolku na žádost jeho výboru. Zuna odešel z Tábora zpět do Lvova v prosinci roku 1915 a taktovky Hudebního spolku se tehdy ujal opět František Bolech. 222 Kromě některých význačných hostů, kteří budou ještě dále připomenuti, však Bolecha v řízení orchestru výjimečně zastoupili i jiní členové spolku. Především to byl Hynek Čeněk, který v letech vykonával přímo funkci zástupce dirigenta spolku, zřejmě z důvodu Bolechova velikého profesního vytížení. 223 Stanovený počet a druh tzv. řádných produkcí Hudebního spolku se nezměnil, 224 avšak vzhledem k tomu, že orchestr nyní poměrně často věnoval mnoho času i sil ještě nějakým dalším hudebním podnikům, nezřídka se stávalo, že z řádných produkcí některou vynechal. Když svému ustanovení spolek nemohl vyhovět z jiného důvodu, snažil se vzniklou mezeru v nejbližší době nějakým způsobem vyplnit, což však nebylo vždy možné. Obecně se organizace produkcí Hudebního spolku vyznačuje v tomto období větší volností a rozmanitostí. Hudební večery byly pořádány opět na Střelnici, výjimečně např. také v hotelu Nový, koncerty se konaly v divadle, od roku 1907 však častěji v Sokolovně či na Střelnici. 225 Činnost Hudebního spolku se stále obohacovala a získávala na vážnosti. Její podstatnou součástí byla čím dál tím více také účast spolku na jiných akcích, než byly jeho vlastní produkce. S rozvojem kulturního a společenského dění ve městě a vzrůstem aktivity zdejších spolků přibývalo podniků, na nichž se Hudební spolek různým způsobem podílel. 222 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Ve zmíněném roce 1905 Hynek Čeněk z Tábora a tedy také ze spolku odešel a jeho funkci pak zastal zřejmě Jindřich Prášek. Jiná výjimka nastala v roce 1900, kdy provedl Hudební spolek při zahajovací akademii Matiční slavnosti Fibichovu Veseloherní ouverturu za řízení Štěpána Doubka, v roce 1909 vedl zase pro Bolechovo zaneprázdnění počáteční zkoušky orchestru na výroční koncert František Pich. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, , Viz předchozí kapitola. 225 S výjimkou doby, kdy byly Střelnice i Sokolovna proměněny na vojenské lazarety a produkce se pak konaly v divadle. 45

46 Nejčastěji se jednalo o akce pořádané opět Zorou, Hlaholem, Spolkem divadelních ochotníků, dále však také Měšťanskou besedou, Literárním kroužkem atd. 226 Hudební spolek, resp. jeho výbor, se postupem času stále více zaměřoval také na organizování zdejších koncertů cestujících hudebníků, těles či slavných osobností. Některé tyto koncerty byly Hudebním spolkem pouze podporovány, 227 jiné byly pořádány přímo pod jeho patronací. 228 Takto v Táboře koncertovala mnohokrát Česká filharmonie, 229 dále např. Josef Suk (1911), 230 České kvarteto (1910, 1916) 231 a mnoho dalších. Pod hlavičkou Hudebního spolku byl pak zorganizován také v roce 1917 tzv. komorní večer, na němž účinkoval František Ondříček, Ella Stillerová a Oskar Nedbal, 232 v roce 1918 koncert sólistů orchestru Národního divadla. 233 V témže roce se konal i tzv. sonátový večer, na němž účinkovala Aurelie Kàanová z Albestů, opět Ella Stillerová a nakonec i František Ondříček. 234 Hlavní rysy repertoáru Hudebního spolku zůstávaly i nadále stejné. Pouze komorních skladeb v programech produkcí postupem času poněkud ubylo. Patrnější změna nastala v častějším provozování Smetanových děl, které se nyní spolu s Beethovenovými řadily hned po Dvořákových k nejhranějším, naproti tomu Fibichovy skladby byly provozovány málokdy. Také Mendelssohn se v programech objevoval o poznání méně. Častěji se kromě Mozarta a Schuberta dále hrál např. ještě Kàan. 226 O spolupráci táborských spolků a nejvýznamnějších akcích jimi společně pořádaných konkrétněji viz 1. kapitola. 227 Z mnoha lze uvést koncert ruských pěvkyň Marie Ivanovny Gorlenko-Doliny a Marie Alexandrovny Machajlové v roce 1903, či koncert žáků píseckého oddělení Ševčíkovy houslové školy v roce Zajímavostí je, že při obou koncertech na klavír doprovázel někdo z rodiny Nedbalů. Pěvkyně doprovázela Marie Nedbalová, klavíristka a zpěvačka, sestra Oskara Nedbala, houslisty doprovázel Karel Nedbal, dirigent, synovec Oskara Nedbala a vnuk zakladatele Hudebního spolku Karla Nedbala. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Často společně s Hlaholem. 229 Česká filharmonie v Táboře vůbec poprvé vystoupila v roce 1901 tehdy zřejmě ještě bez většího přičinění Hudebního spolku. Řídil ji tehdy Oskar Nedbal. Anonym, Koncert České Filharmonie, Tábor, r. XXXVIII, č. 51, J. Suk zde představil své klavírní skladby. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Anonym, Koncert českého kvarteta, r. XLIV, č. 16, Druhý koncert Českého kvarteta byl dobročinný soubor tehdy věnoval z koncertu 200 K ve prospěch místní péče o raněné a pozůstalé. Anonym, České kvartetto dobročinnosti, Český jih, r. XXXXIV, č. 41, U klavíru tehdy seděl František Bolech. Fotografie, která vznikla zřejmě u příležitosti tohoto koncertu viz obr. příloha č. 14. Anonym, Mimořádný koncert hudebního spolku v Táboře, Český jih, r. XXXXV, č. 36, Účinkovali zde hobojista L. Skuhrovský, klarinetista P. Hladík, fagotista J. Füger, hornista L. Reisner a klavírista F. Veselský. Anonym, Mimořádný koncert hudebního spolku, Český jih, r. XXXXVI, č. 26, Dle svědectví v místních listech byl tehdy Ondříček po svém přídavku, na housle přednesené Škroupově melodii písně (a zanedlouho již státní hymny) Kde domov můj: [ ] zasypán množstvím růží, zdobivších dříve přítomné dámy. Anonym, Sonatový večer hudebního spolku táborského, Tábor, r. LII, č. 38,

47 Ze stálejších zdatných hudebníků tedy těch, kteří se nejčastěji objevovali u nástrojů při provedení komorních skladeb, lze jmenovat především z houslistů kancelistu Jindřicha Práška (nejčastěji u prvních houslí), coby viloncellistu i klavíristu pak soudního auskultanta Ot. Hostomského. U klavíru rovněž často sedávali varhaník Štěpán Doubek (také houslista) či advokát Alois Kotrbelec. 235 V orchestru Hudebního spolku stále nebylo dostatečné množství hudebníků, především pak hráčů na dřevěné dechové nástroje. 236 Stále tedy při hudebních večerech účinkoval většinou pouze různě doplňovaný smyčcový orchestr. 237 Ke koncertům však bylo již pravidelně povoláváno několik (dva až deset) členů z pražských hudebních těles České filharmonie, orchestru Národního divadla, případně Pražské konzervatoře. 238 Bylo-li v orchestru potřeba harfy, přijížděla z Prahy také harfenistka Konstance Cikhartová. 239 Na organizačně náročnou přípravu každého spolkového koncertu poukazuje v zimě 1912/1913 referent Tábora: Už datum koncertu ustanoviti nutno dle seskupení koncertů České filharmonie, jejíž členové v orchestru našem spoluúčinkují zajména na oněch nástrojích, na které není ani v městě ani okolí hudebníků. S dnem letos už v měsíci říjnu jednou stanoveným nelze více hnouti, nemá-li koncert odložen býti na neurčitou dobu třeba mnoha neděl. Pak nastanou zkoušky smyčcového sboru, nejprvé hlas po hlase, pak sborové. Také nástroje žesťové měly nejprve svou vlastní zkoušku než zařaděny v celek. Uvážíme-li, že zejména v nástrojích smyčcových jednou ten, podruhé jiný člen je jinak zaneprázdněn, ač 235 A. Kotrbelec byl v letech táborským starostou. V Hudebním spolku zastával dlouhá léta rovněž funkci předsedy. Dalšími hudebníky, kteří se častěji objevovali v komorních uskupeních byli: učitel Hynek Čeněk (housle), advokát Vojta (viola), soudní tajemník František Tetiva (violoncello), berní adjunkt Miroslav Doubek (kontrabas), obchodník a kapelník Augustin Gause (lesní roh), strojní inženýr a kapelník Antonín Knorr (harmonium), u klavíru pak již méně než v minulosti sedával František Bolech, podobně také František Pich u houslí. Po příchodu do Tábora a do čela Hudebního spolku hrál často na produkcích na housle sólově Milan Zuna. 236 Viz 2. kapitola. 237 Víme například, že při hudebním večeru pořádaném v roce 1897 ke stému výročí narození F. Schuberta vypadal orchestr takto: 8 prvních, 7 druhých houslí, 3 violy, 3 violoncella, 2 kontrabasy, dva čtyřruční klavíry a harmonium. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Avšak např. v souvislosti se slavnostním večerem na oslavu šedesátých narozenin A. Dvořáka v roce 1901 nikde není zmínka o tom, že by si orchestr přizval nějaké cizí hosty, ačkoli účinkoval úplný orchestr ve složení 8 prvních, 7 druhých houslí, 4 violy, 3 violoncella, 3 kontrabasy, 2 flétny, 2 klarinety, 2 hoboje, 2 fagoty, 2 trubky, 4 lesní rohy, 3 trombony, tympány a jiné bicí nástroje. Anonym, Hudební spolek v Táboře, Český jih, r. XXIX, č. 48, Později Konstantina Slavíková. Táborská rodačka a mj. žačka Hanuše Trnečka. Za její účasti Hudební spolek provedl mj. na koncertě v roce 1906 Smetanovu symfonickou báseň Vyšehrad či v roce 1911 Gadeovu ouverturu Dozvuky Ossianovy. S Hudebním spolkem se rovněž podílela na provedení Dvořákovy kantáty Svatební košile u příležitosti 50. výročí táborského Hlaholu v roce 1910 viz dále v souvislosti s hudebními produkcemi velkých vokálně-instrumentálních děl. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, ,

48 na neochotu opravdu naříkati nelze, ba naopak, musíme doznati, že vykonali členové spolku kus poctivé, pilné, solidní práce [ ] Významní hosté Z významnějších hostů, se kterými se Hudební spolek v tomto vymezeném období setkal na svých produkcích na pódiu, lze jmenovat např. harfenistku Helenu Kličkovou s jejím otcem varhaníkem a skladatelem Josefem Kličkou, violoncellistu Bedřicha Vášku, skladatele Karla Moora, dirigenta Václava Talicha, klavíristu Jana Heřmana, houslistku Ellu Stillerovou, klavíristky Ilonu Kurzovou a Aurelii Kàanovou z Albestů a v neposlední řadě Hudebnímu spolku již známé kolegy z Českého kvarteta Karla Hoffmanna, Josefa Suka a především Oskara Nedbala. 241 Právě za účasti Oskara Nedbala se konalo hned několik výjimečných produkcí Hudebního spolku. Jednou z nich byl mimořádný koncert pořádaný pod záštitou městské rady 21. června 1896 na Střelnici na rozloučenou s Oskarem Nedbalem, jakožto zástupcem celé rodiny, která na přelomu let 1895 a 1896 odešla do Prahy: 242 Rodina Nedbalova byla pak skutečnou okrasou města našeho. Zásluhy hlavy její, pana dra Karla Nedbala, zásluhy ve všech směrech třeba nazvati v historii Tábora nezapomenutelnými. A každý, kdo v Táboře delší dobu žil, dovede o nich mnoho říci. Vlídný jeho příbytek byl po mnohá desítiletí takořka zřídlem všeho ušlechtilého. 243 Mezi přizvanými spoluúčinkujícími byl kromě pomocných sil členů orchestru Národního divadla i Pražské konzervatoře klavírista a pedagog Pražské konzervatoře Josef Jiránek, vyjma samotného Oskara Nedbala pak ještě Karel Hoffmann, Josef Suk, Bedřich Váška 244 a Oskarova sestra Marie. 245 Také do publika zasedlo mnoho významných hostů. 246 Slovy referenta v Českém jihu: Město naše zažilo událost památnou, 240 Anonym, Výroční koncert hudebního spolku, Tábor, r. XLVII, č. 1, V pozdějších letech s Hudebním spolkem často vystupovali také významnější pedagogové zdejší nově zřízené Městské hudební školy (od r. 1913) především klavíristé Vojtěch Bořivoj Aim či Florentina Mallá. 242 Rodina opustila Tábor z důvodu těžké nemoci Karla Nedbala, zakladatele Hudebního spolku a v mnoha směrech váženého táborského občana, kterému se mělo v Praze dostat náležité lékařské péče. Co se však týče Oskara Nedbala, bylo to spíše symbolické rozloučení, jelikož ten se, jak známo, do Tábora vracel často. 243 Anonym, Na rozloučenou s rodinou pana dra Karla Nedbala, Tábor, r. XXXIII, č. 1, T. č. sotva sedmnáctiletý violoncellista B. Váška (pocházející z nedaleké Mladé Vožice) zastoupil tehdy v kvartetu svého učitele Hanuše Wihana. 245 Marie Nedbalová zastoupila původně přizvanou pěvkyni Otýlii Dvořákovou (t. č. členku Národního divadla). 246 Byli zde: pedagog na konzervatoři v Charkově Karel Jiránek, hobojista a koncertní mistr v Helsinkách Antonín Jandourek, pedagog houslové a violové hry na konzervatoři v New Yorku Jan Josef Kovářík, hobojista a pedagog na konzervatoři v Praze Arnošt König, houslista a pedagog na konzervatoři v New Yorku Charles Rychlík a klavírista Vilém Zemánek (pozdější dirigent České filharmonie). Přítomen měl být také Antonín Dvořák, který již třetím dnem pobýval v Táboře, ale musel z důvodu jakési neočekávané příhody na poslední 48

49 zasluhující, aby v dějinách jeho byla na věčné časy uchována v blahé vzpomínce, neboť Tábor nehostil ještě nikdy tolik vynikajících kavalírů v říši tonů jako dne 21. června. 247 Na programu tohoto koncertu byly Nedbalovy skladby různého charakteru, z nichž Scherzo caprice a Jubilejní pochod dirigoval on sám. 248 Z velmi podrobného referátu o celém koncertu lze vyjmout alespoň: Pan Oskar Nedbal dovolí, že činíme hlubokou poklonu našemu hudebnímu spolku, který před tváří cizích hostů dokázal, co umí. 249 V lednu roku 1897 se Oskar Nedbal zastavil náhodou v Táboře, na cestě z Berlína do Vídně, a výroční koncert Hudebního spolku pořádaný 14. ledna v divadle se tak stal zvláštní událostí. Spoluúčinkovala zde totiž harfenistka Helena Kličková, 250 dcera hudebního skladatele, houslisty a varhaníka Josefa Kličky, který na koncert neočekávaně také dorazil. Nenadálé setkání těchto dvou umělců s Oskarem Nedbalem nakonec na prosbu Hudebního spolku vyústilo ve dvě neplánovaná hudební čísla. Podle svědectví zde však nebyly k dispozici žádné noty, kterých by se umělci chopili. Rozhodli se proto zahrát společně v triovém obsazení (housle, harfa a harmonium) Gounodovo Ave Maria a Škroupovu píseň Kde domov můj, 251 přičemž každý z nich svůj part přímo na místě improvizoval. 252 Naproti tomu pečlivě a dlouho plánovaným mimořádným hudebním podnikem, či jakousi oslavou, byl koncert 4. listopadu 1904 v Městském divadle. Byl pořádaný Hudebním spolkem za účelem předání diplomu čestného členství Oskaru Nedbalovi. 253 Koncert proběhl za spoluúčinkování pěvkyně Marie Musilové z Chrudimi a primaria Českého kvarteta Karla Hoffmanna, 254 se kterým se ten večer také František Bolech podělil o taktovku kromě toho, že zde zahrál na housle, dirigoval Hoffmann Hudební spolek 255 v Nedbalových třech tancích chvíli odjet. Po koncertě následovala na tomtéž místě volná zábava zahájená děkovným proslovem předsedy Hudebního spolku Aloise Kotrbelce a trvala až do časného rána. Anonym, Koncert na rozloučenou s panem Oskarem Nedbalem, Český jih, r. XXIV, č. 39 a 40, a Anonym, Koncert na rozloučenou s panem Oskarem Nedbalem, Český jih, r. XXIV, č. 39, Výnos z tohoto koncertu byl věnován na vnitřní opravy klášterního kostela v Klokotech. Zajímavostí je, že na žádost nadšeného obecenstva musel Josef Jiránek zahrát ještě tři přídavky. 249 Anonym, Koncert na rozloučenou s panem Oskarem Nedbalem, Český jih, r. XXIV, č. 39, Mj. žačka Hanuše Trnečka na Pražské konzervatoři. 251 Píseň byla již tehdy vnímána jako národní hymna. 252 Anonym, Koncert hudebního spolku, Tábor, r. XXXIV, č. 3, 20. ledna O čestném členství O. Nedbala v Hudebním spolku se jednalo již v roce 1902 mělo mu být uděleno na paměť pětadvacetiletého výročí spolku jako pocta jemu i jeho otci avšak nejprve se musely upravit spolkové stanovy, ve kterých se původně s možností čestného členství nepočítalo. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Karla Hoffmanna měl původně doprovázet klavírista Karel Hoffmeister, nakonec však přijela z Prahy jako doprovod jistá sl. Vojáčková. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Orchestr byl opět doplněn o členy České filharmonie i Národního divadla. Anonym, Koncert hudebního spolku Táborského, Český jih, r. XXXII, č. 47,

50 z baletu Pohádka o Honzovi a Dvořákových Legendách. 256 Podle svědectví byl při koncertu Nedbal vyvolán bouřlivým potleskem na pódium, kde ho orchestr přivítal fanfárami a po proslovu Františka Bolecha, ve kterém vzpomenul jak zásluhy Oskara Nedbala o rozkvět české hudby, tak Nedbalova otce o táborský hudební život a Hudební spolek, byl Nedbalovi odevzdán diplom čestného členství. 257 V zápise ve spolkové knize je tento okamžik popsán takto: Mistr Nedbal, hluboce pohnut, poděkoval za poctu tuto, a vzdav čest památce zvěčnělého svého otce, jenž, jak pravil, ušlechtilý zájem a vznět pro hudbu v něm probudil a vyvíjel, pronesl zdravici drahému svému rodnému městu, královskému Táboru. Opětné fanfáry zavzněly z orkestru, a salvy nadšených ovací hřměly ve hledišti. Mistr Nedbal tiskl ruce kol něho seskupeným členům orkestru, byl to moment krásný, jež účastníkům na dlouho asi utkví v milé paměti. 258 Na tomto místě lze zmínit ještě několik koncertů, které byly výjimečné především díky účasti zajímavých hostů. Takový byl v první řadě jubilejní koncert k zakončení třicetiletí činnosti Hudebního spolku, který proběhl 18. prosince 1907 v Sokolovně. František Bolech toho roku ovdověl, a protože držel smutek za svou zemřelou manželku, 259 veřejně nevystupoval. V čele orchestru ho proto zastoupil tehdy čtyřiadvacetiletý a ještě nepříliš známý Václav Talich, 260 který: [ ]ve zvláštní příchylnosti k osobě p. prof. Bolecha v poslední takřka chvíli čísla orchestrální říditi se uvolil, bylo mu zajisté radostí tak jako nám útěchou. 261 František Bolech pak prý poslouchal koncert pouze z ústraní. 262 Toho večera byl hostem spolku ještě jiný budoucí slavný hudebník, mladý klavírista Jan Heřman, 263 který zde provedl mj. s orchestrem Beethovenův Klavírní koncert č. 4 G dur. 264 Dle dobového svědectví 256 Úplný program koncertu viz textová příloha č. 1 g). 257 Velmi podrobně líčí průběh celého slavnostního večera referát v Českém jihu. Anonym, Koncert hudebního spolku Táborského, Český jih, r. XXXII, č. 46 a 47, 12. a V zápise z valné hromady se pak dovídáme o nezvyklé situaci, která vznikla tím, že se V. Oliva (táborský rodák, jehož měl být diplom uměleckým dílem) s dodáním diplomu opozdil, takže muselo být Nedbalovi odevzdáno prozatímně jen okrasné pouzdro se symbolickým věnováním. Pravý diplom pak byl veřejně vystaven a uschován, dokud si ho Nedbal při další jeho návštěvě Tábora nevyzvedl SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Tamtéž. 259 Johanna Bolechová byla zřejmě váženou obyvatelkou Tábora. Zemřela v dubnu roku Rok po její smrti pak Hudební spolek uctil její památku společně s Hlaholem a chrámovým sborem provedením Requiem Františka Gregory. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, T. č. dirigent pražského amatérského Orchestrálního sdružení. 261 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Anonym, Středeční koncert Hudebního spolku, Český jih, r. XXXV, č. 51, T. č. žákem Mikešova hudebního ústavu v Praze. 264 Tento klavírní koncert hrál téhož roku předtím již dvakrát s Českou filharmonií. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Heřman Jan 2 ). In: ČSHS I, Praha, 1963, s Program koncertu viz obr. příloha č. 15 a). 50

51 zkoušelo celé hudební těleso s Talichem pouze třikrát, 265 přesto provedení čísel dopadlo zřejmě chvályhodně, jak je patrné z referátu v Českém jihu: Orchestr náš pod taktovkou jeho činil ve zvuku i souhře pravé divy, přimknul se k němu s oddaností vřelou, a jistou jeho rukou a pohybem klidným veden hrál rhytmicky přesně a melodicky vystižně, zpíval, jásal; 266 K další trojici z těchto koncertů pouze stručně. První z nich, pořádaný 20. prosince 1910 v Sokolovně, se uskutečnil za spoluúčinkování tehdy teprve jedenáctileté klavíristky Ilony Kurzové. 267 Hudebnímu spolku ji tehdy ke koncertu doporučil nadšený Oskar Nedbal: Ilonku poslal nám Nedbal do Prahy a do Tábora, aby nám příchylnost svoji dokázal a jak pravil, aby nám způsobil radost. 268 Hrála zde s orchestrem Hudebního spolku za řízení Františka Bolecha Mozartův Klavírní koncert D dur Korunovační. 269 Druhý z těchto koncertů byl pořádaný 5. prosince 1911 na Střelnici za spoluúčinkování Hudebnímu spolku (a Táboru vůbec) již známé houslistky Elly Stillerové. 270 Stillerová zde zahrála s orchestrem Hudebního spolku Lalovu Španělskou symfonii: Pochybovalo se trochu v Praze, trochu ve Vídni»jestli to v Táboře zahrají«, je prý to na orchestr venkovský příliš choulostivá úloha. A orchestr obstál, ba překonal očekávání. 271 Třetí z těchto koncertů se konal 18. prosince 1912 v Sokolovně za spoluúčinkování klavíristky Aurelie Kàanové z Albestů, zvané Relča, 272 která s orchestrem Hudebního spolku provedla Griegův Klavírní koncert a moll Náročný program koncertu s asi 60-ti členným orchestrem, ve kterém spoluúčinkovali opět někteří členové České filharmonie a orchestru Národního divadla, nastudoval Fr. Bolech. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Anonym, Středeční koncert Hudebního spolku, Český jih, r. XXXV, č. 51, I. Kurzová (později Štěpánová-Kurzová), klavíristka a pedagožka, byla dcera významných klavírních pedagogů (otec Vilém Kurz) a později ženou Václava Štěpána a matkou Pavla Štěpána též klavíristů a pedagogů. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Kurzová-Štěpánová Ilona. In: ČSHS I, Praha, 1963, s Anonym, Črty o koncertu hudebního spolku, Tábor, r. XLIV, č. 52, Za zmínku také stojí, že O. Nedbal dal spolku svolení provést na koncertě svou ještě rukopisnou orchestrální suitu Z minulých dob. 269 Tímto Mozartovým koncertem zahájila I. Kurzová svou koncertní kariéru. Poprvé ho hrála na jaře téhož roku ve Lvově s orchestrem vídeňského Tonkünstlerverein za řízení O. Nedbala, dále s týmž orchestrem ve Vídni a těsně před tím, než přijela do Tábora také Praze s Českou filharmonií za řízení V. Zemánka. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Kurzová-Štěpánová Ilona. In: ČSHS I, Praha, 1963, s E. Stillerová (později Ondříčková-Stillerová) studovala tehdy u Fr. Ondříčka v roce 1919 se za něj právě v Táboře provdala. ČERNUŠÁK, Gracian. Ondíčková-Stillerová Ella. In: ČSHS II, Praha, 1965, s Kvůli zmíněnému účinkování tehdy údajně odřekla jeden koncert ve Vídni její náklonnost k Táboru pramenila také z toho, že v nedalekém Pracově trávívala každoročně své letní prázdniny. Anonym, Výroční koncert hudebního spolku táborského, Český jih, r. XXXIX, č. 47, Hostem táborského Hudebního spolku byla Stillerová mnohokrát také již dříve, konkrétně např. 25. dubna 1908 na hudebním večeru určenému užšímu okruhu přátel a příznivcům Hudebního spolku pořádanému k jeho třicetiletému výročí na Střelnici (v té době byla Stillerová ještě soukromou žákyní Ot. Ševčíka). Program večera viz obr. příloha č. 15 b). 271 Anonym, Naše filharmonie, Tábor, r. XLV, č. 52, A. Kàanová z Albestů (později Kàanová-Bubnová) byla dcerou klavíristy Jindřicha Kàana z Albestů, který nechal k této příležitosti dovézt z Prahy vlastní klavír. Kàan v minulosti již sám s Hudebním spolkem koncertoval viz předchozí kapitola. Program koncertu viz obr. příloha č. d). 51

52 Orchestr zde provedl mj. Goldmarkovu koncertní ouverturu Sakuntala, o jejímž provedení se pochvalně zmiňuje referent Tábora: Goldmarkova Sakuntala byla výborně sehrána, kvartet lesních rohů v závěrečné části vynikl znamenitě nejen souhrou ale i přednesem. Také sbor cellistů upozornil na sebe obecenstvo čistou hrou a velmi dobrým odstiňováním. Celek pak vynikl rázovitým pojetím a přesným výkonem Popularizační, tematické a další zvláštní produkce Činnost Hudebního spolku byla v období vedení Františka Bolecha a také prvotně jeho zásluhou obohacena o výraznější popularizační funkci. Přímo za tímto účelem byl pořádán koncert pro studenty, a to 14. května 1904 na Střelnici s programem, který byl rozdělen do dvou částí. V první části koncertu zazněla Mozartova Symfonie C dur Jupiter, ve druhé pak figurovala jména českých skladatelů A. Dvořáka, B. Smetany a K. Šebora. 275 Fr. Bolech zde před každým číslem krátce vylíčil obsah a formu následující hudební skladby. 276 Podobných hudebních produkcí, nejen pro studenty, ale také pro veřejnost tzv. lidových koncertů, bylo plánovaných více, avšak většinou se je z nějakých důvodů uskutečnit nepodařilo. 277 František Bolech se však přesto snažil přispět k tomu, aby i laické publikum lépe pochopilo posluchačsky náročnější skladby často např. připisoval přímo na program koncertu rozbor nějakého, často symfonického díla, který navíc opatřil i notovými ukázkami. 278 Z tematických produkcí Hudebního spolku v tomto vymezeném období, jejichž program byl sestavený ze skladeb nějaké jubilující osobnosti, je možné jmenovat hudební večer u příležitosti stého výročí narození F. Schuberta v roce 1897, 279 koncert koncipovaný jako slavnostní večer na oslavu šedesátých narozenin A. Dvořáka v roce a rok Anonym, Výroční koncert hudebního spolku Táborského, Tábor, r. XLVI, č. 50, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Anonym, Výroční koncert hudebního spolku, Tábor, r. XLVII, č. 1, Úplný program koncertu viz text. příloha č. 1 f). 276 Následujícího dne se měl tento koncert opakovat pro veřejnost, ale pro malou účast byl odvolán. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Např. Fr. Bolech již v roce 1898 navrhl uspořádat dětský orchestrální koncert a nastínil také skladby, které by měly být na programu. Výbor na jeho nápad přistoupil, avšak nakonec neexistuje již dále zmínka, že by se koncert byl uskutečnil. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Např.: K plnému účinu Schubertovy symfonie velice ovšem přispěl jasný, notovými ukázkami doložený její rozbor na programech z pera předsedy a dirigenta spolku p. prof. Bolecha. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Žádný program tohoto druhu se však bohužel nedochoval. 279 SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1,

53 po skladatelově smrti, tedy v roce 1905, pak koncert k uctění jeho památky 281 či hudební večer ke stopadesátému výročí narození W. A. Mozarta v roce Jindy si však spolek na svých produkcích všímal podobných výročí jednotlivými čísly tak byla v roce 1909 provedena na hudebním večeru Mendelssohnova ouvertura Klid moře a šťastná plavba k příležitosti sto let od jeho narození. 283 V roce 1910 byl při koncertě hrán Fibichův symfonický obraz Vesna, a to k desetileté památce jeho úmrtí. 284 Jinými zvláštními podniky byly ještě tzv. přátelské večery, které Hudební spolek pořádal proto, aby vedle již zkušených hudebníků [ ] poskytl příležitosti silám zejména mladším ku produkcím v užším kroužku a tím zároveň povzbudil a vzpružil šlechetnou ctižádost a snahu pro pěstování ušlechtilé hudby,[ ]. 285 Tyto večery byly dva, oba se konaly v roce 1904 v hotelu Nový první 5. ledna a druhý 23. dubna. Byly určeny pouze členům Hudebního spolku a některým hostům a zahrnovaly čísla komorní i pěvecká Hudební spolek jako součást velkých vokálně-instrumentálních těles Nejvýznamnějšími hudebními událostmi byla provedení některých větších vokálněinstrumentálních děl, při kterých byl Hudební spolek podstatnou součástí utvořeného velkého hudebního tělesa. Někdy byl přímo hlavním iniciátorem těchto podniků, jindy se na nich pouze podílel. K těmto událostem patří zejména provedení Mozartova Requiem, které se uskutečnilo v Městském divadle 30. dubna 1899 jako pocta zemřelému zakladateli Hudebního spolku Karla Nedbala. 287 Při produkci za řízení Františka Bolecha spoluúčinkoval Hudební spolek 281 Tento koncert Hudebního spolku řídil primarius Českého kvarteta Karel Hoffmann a konal se mj. za spoluúčasti žákyň Otakara Ševčíka, houslistek Angličanek Edith A Vardové a Mabel Jenkinsové s doprovodem klavíristy Emila Hájka. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Po mnoha letech zde opět vystoupil po návratu do Tábora první dirigent Hudebního spolku František Pich na programu byla tehdy mj. jeho krátká přednáška o Mozartovi. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Anonym, Hudební spolek táborský, Český jih, r. XXXVIII, č. 50, Jinou zajímavou tematickou produkcí byl v roce 1898 pořádaný polský večer tedy hudební večer s programem ze skladeb polských autorů. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Anonym, Hudební spolek Táborský, Český jih, r. XXXII, č. 1, Hostem byl například slepý flétnista František Pilát, avšak především to byly mladé ženy, hlavně zpěvačky - členky místních pěveckých spolků - nebo klavíristky. Zazněly zde však i mužské čtverozpěvy. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, Karel Nedbal zemřel po těžké nemoci 26. února 1889 v Praze. 53

54 s chrámovým sborem, Hlaholem a Zorou. 288 Toto Mozartovo dílo zaznělo v Táboře vůbec poprvé a jeho provedení bylo nevšední záležitostí: Hudební spolek nemohl lépe uctíti paměť svého zakladatele. Na rekviem Mozartovo, jako hudební událost prvého řádu, bude dlouho v našem městě vzpomínáno. 289 V roce 1903 přivedla Hudební spolek na myšlenku provedení jiného velkého díla vlastně ta okolnost, že se mu za celé jaro i léto nepodařilo uspořádat žádnou vlastní hudební produkci, a to především proto, že ve městě slovy jednatele spolku Karla Hoffera: [ ] zábava zábavu abych tak řekl stíhala, a mezi nimi i podniky vzácného zrna i rázu, [ ]. A proto rozhodl se výbor, soustřediti veškeré síly a prostředky své ku dávnému cíli svých tužeb: provedení některé z nejznamenitějších mší skladatelů světových ve velkém a plném obsazení. 290 K tomu se zdála být vhodným dílem Schubertova Mše As dur. Hudební těleso složené z Hudebního spolku, chrámového sboru, Hlaholu a Zory ji provedlo 1. listopadu (o svátku Všech svatých) v děkanském kostele. 291 Jelikož si však úsilí s nastudováním tohoto díla zasloužilo více než jedno provedení, tak na všeobecné přání veřejnosti spolu s tím, že chtěl Hudební spolek zakončit svůj pětadvacátý rok činnosti co nejdůstojněji a na nastudování dalšího koncertního programu již nebyl čas byla tato mše koncertně opakována před Vánoci 19. prosince v divadle. 292 V obou případech čítal orchestr a sbor celkem téměř sto členů takové množství hudebníků se v daných prostorách muselo velmi tísnit. O tom, že nebylo v Táboře běžné slýchat taková rozměrná hudební díla, svědčí slova v místních dobových listech: Obecenstvo hojně místnosti divadelní naplnivší s utajeným dechem provázelo výkony tohoto znamenitě sladěného a sehraného tělesa, na poměry naše tak obrovského, a nerado jen opouštělo ty síně, v nichž pohříchu vzácně kdy zazní hudba opravdu dokonalá Mozartovo Requiem mělo zaznít již předchozího dne na smuteční bohoslužbě v děkanském kostele. Zde bylo však nakonec provedeno chrámovým sborem za řízení Fr. Mathyho Requiem německého skladatele Karla Kammerlandera a Mozartovo Requiem bylo přesunuto do divadla. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Účinkovalo zde přes 80 hudebníků (sopránové sólo zpívala pí. Mathyová, altové sl. Tichá, tenorové p. Fresl, basové p. Hlávka), sbory cvičil František Mathy a Štěpán Doubek. V početném obecenstvu byli přítomni také členové rodiny K. Nedbala, mj. tedy i O. Nedbal. Anonym, Mozartovo requiem, Tábor, r. XXXVI, č. 17, Anonym, Mozartovo Requiem, Tábor, r. XXXVI, č. 18, Anonym, Z městského divadla, Český jih, r. XXVII, č. 32, SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Při tomto provedení zpívala sopránové sólo p. B. Javůrková, altové sl. A. Tichá, tenorové střídavě p. H. Čeněk a p. V. Špinar, basové p. J. Herold. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Při tomto provedení zpívaly sólový alt střídavě sl. Hantáková a sl. Žáková a sólový bas p. Hanták. Zazněly zde navíc ještě dvě vánoční vložky Ondřeje Horníka. SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 2, č. kn. 2, č. kat. 1, Anonym, Výroční koncert spolku hudebního, Český jih, r. XXXI, č. 52,

55 K nejvelkolepějším podnikům, na kterých se Hudební spolek podílel, však patří provedení čtyř Dvořákových velkých vokálně-instrumentálních děl. V roce 1906, ačkoli není jasné, kdo byl původcem této myšlenky, se spojily tři největší jihočeské pěvecké spolky českobudějovický a táborský Hlahol a písecká Gregora, aby spolu s Hudebním spolkem 294 nastudovaly a provedly Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila a to hned třikrát poprvé 20. května v divadle v Písku, poté 24. května v síni Besedy v Českých Budějovicích a nakonec 27. května v Sokolovně v Táboře. 295 Uskutečnění tohoto díla bylo chápáno v celém kraji doslova jako jihočeská hudební slavnost. Každý ze zúčastněných spolků se již od počátku roku připravoval sám se svými sbormistry. 296 Jádro orchestru tvořil Hudební spolek, byl však doplněný hráči smyčcového orchestru hudební školy Gregora z Písku a členy učitelského sboru Matiční školy hudební z Českých Budějovic a několika dalšími zjednanými hudebníky. Zkoušky orchestru vedl František Bolech s celou duší a do úmoru. 297 Jediná společná zkouška proběhla v Písku v předvečer prvního provedení o tom v časopise Dalibor: Jest to vždy odvážný čin na jedinou zkoušku ensemblovou vyjíti s dílem na podium, jest to však zároveň velmi pěkným vysvědčením zdatnosti a vyspělosti všech účinkujících těles. 298 Celé obrovské hudební uskupení tvořilo 54 orchestrálních hráčů a 230 pěvců a bylo řízeno Bohuslavem Jeremiášem. 299 Z poměrně obsáhlého a vesměs kladného hodnocení provedení v časopise Dalibor lze vyjmout: Vzhledem k nesnadnosti úkolu a k různorodým živlům uznati jest provedení celkové za velmi zdařilé. 300 Další tři provedení Dvořákových děl nebyly sice již záležitostí tak rozlehlou a monumentální, avšak pro táborskou hudbymilovnou veřejnost měly velký význam. Te Deum za řízení Františka Bolecha zaznělo, kromě Smetanovy předehry k Libuši a Beethovenovy Symfonie F dur Pastorální, na koncertě k šedesátiletému panovnickému jubileu Františka Josefa I., který Hudební spolek uspořádal 30. listopadu 1908 v Sokolovně za významné 294 Orchestrální part byl původně určen jindřichohradecké vojenské kapele, po jejím přeložení do Prahy byl o spolupráci požádán Hudební spolek. L. B., Písek, Č. Budějovice a Tábor, Dalibor, r. XXVIII, č , Bylo to vůbec poprvé, kdy Hudební spolek vycestoval k účinkování mimo Tábor. 296 V Českých Budějovicích vedli sborové zkoušky Josef Effmert a Antonín Šebestík, v Písku Bohuslav Jeremiáš, v Táboře Štěpán Doubek. B. Jeremiáš také dojížděl na jednotlivé zkoušky spolků do Tábora i Českých Budějovic. L. B., Písek, Č. Budějovice a Tábor, Dalibor, r. XXVIII, č , SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, L. B., Písek, Č. Budějovice a Tábor, Dalibor, r. XXVIII, č , Ludmilu zpívala A. Váňová, Svatavu O. Šimková, obě z Písku. Bořivoje zpíval Z. Jarovský, Ivana P. J. Vokoun, oba z Českých Budějovic, rolníka J. Koudelka z Tábora. O nácviku a provedení referuje kromě časopisu Dalibor podrobně také Český jih. Anonym, Jihočeský festival hudební v Táboře, Český jih, r. XXXIV, č. 22, L. B., Písek, Č. Budějovice a Tábor, Dalibor, r. XXVIII, č ,

56 spoluúčasti Hlaholu. 301 Kantáta Svatební košile byla provedena 25. června 1910 v Sokolovně v rámci oslav padesátého výročí táborského Hlaholu, tentokrát za řízení jeho sbormistra Štěpána Doubka. 302 A konečně z podnětu Josefa Vycpálka 303 vzešel impulz, aby Hudební spolek spolu s Hlaholem nastudoval i náročné Stabat Mater. Jeho provedení se v roce 1913 stalo pro Tábor mimořádně velkolepou hudební událostí. Poprvé zaznělo 7. června v Sokolovně a podruhé 29. června v děkanském kostele, 304 obojí za řízení Františka Bolecha. 305 Z podrobného referátu v Českém jihu lze uvést tento výňatek, který trefně vystihuje de facto poslání hudební spolkové činnosti jako takové: Přes dvě stě osob různého pohlaví, věku a zaměstnání, seskupilo se pod taktovkou dirigenta, aby potvrdily chvalnou pověst města i celého národa o vyspělém svém životě duševním. Podřídivše disciplině celé týdny věnovaly volný svůj čas večerní k pilným zkouškám, zříkajíce se požitků pohodlí i čarokrásných uhasínání slunečných dnů letních Sbor Hlaholu byl zesílen táborskými studenty a dalšími ochotníky (celkem kolem 120-ti zpěváků), orchestr Hudebního spolku byl doplněn členy České filharmonie (celkem kolem 60-ti hudebníků). Sóla zpívali R. Fantová a J. Herold. Anonym, Koncert hudebního spolku, Český jih, r. XXXVI, č. 49, Sbor Hlaholu byl opět zesílen táborskými studenty, orchestr Hudebního spolku doplnili tentokrát členové orchestru Národního divadla a harfenistka K. Cikhartová. Sóla zpívali M. Musilová z Chrudimi, Fr. Kolář z Pardubic, V. Prinke z Prahy. Anonym, Váženému občanstvu táborskému!, Tábor, r. XLIV, č. 24, J. Vycpálek byl český sběratel lidových tanců, hudebník, zpěvák a horlivý vlastenec, v Táboře pobýval v letech , působil zde jako středoškolský profesor a byl činný v mnoha spolcích, mj. byl právě členem Hlaholu i Hudebního spolku. ČERNUŠÁK, Gracian. Vycpálek Josef. In: ČSHS II, Praha, 1965, s Druhé provedení bylo zpočátku ohroženo z obavy, že nepřijde dostatek obecenstva a pro spolkové pokladny tak vznikne nebezpečný dluh. Posléze se však vytvořila 15-ti členná skupina dobrovolníků, kteří se zavázali případný schodek uhradit. Prostory kostela však byly nakonec do posledního místečka naplněné. Anonym, Dvořákovo Stabat mater, Tábor, r. XLVII, č. 27, Orchestr Hudebního spolku byl opět doplněn některými členovy orchestru Národního divadla. Zkoušky sboru, který byl tvořen Hlaholem rozšířeným o místní studenty, vedl J. Vycpálek. Sóla zpívali soprán V. Winklerová z Českých Budějovic (táborská rodačka), alt R. Wolfová z Prahy, tenor V. Prinke z Prahy, bas V. Chmel z Prahy. Na této produkci se podílelo 153 pěvců, 50 orchestrálních hráčů, celkem tedy 203 hudebníků. Při druhém provedení sóla zpívali soprán sl. M. Kotlářová, alt sl. A. Burešová, tenor V. Prinke, bas J. Kühn (kromě V. Prinkeho všichni z Českých Budějovic). Anonym, Stabat Mater, Český jih, r. XXXXI, č. 24, Tamtéž. Zprávu o prvním provedení zařadil Český jih na svou titulní stranu. V podrobném referátu jsou mj. uvedena jména všech účinkujících máme tedy dochovaný seznam členů orchestru v té době viz obr. příloha č

57 Závěr Táborský Hudební spolek (později Filharmonický orchestr Bolech a dnes Komorní orchestr Bolech) je dodnes činný neprofesionální orchestr, jehož počátky spadají do poslední čtvrtiny 19. století. Na svém kontě má nespočet provedení větších či menších orchestrálních i komorních děl a také mnoho zajímavých setkání s významnými hudebními osobnostmi. V čele orchestru se dodnes vystřídala řada schopných dirigentů. Tato práce se svým časovým vymezením dotýká tří z nich Františka Picha, Františka Mathyho a Františka Bolecha. Z jejich zasloužilých pokračovatelů lze pak jmenovat alespoň Karla Koreckého, Bohuslava Štěpánka, Josefa Harta, Karla Vinteru, Vladimíra Elnera nebo Václava Matouška. Orchestr prošel nedávno obtížnou personální situací, avšak především díky zásluhám svého dnešního předsedy Vladimíra Vancla tyto peripetie překonal a může tak v této obdivuhodné tradici pokračovat dále. Cílem mé bakalářské práce bylo vytvořit ucelený obraz o životě táborského Hudebního spolku v letech , tedy v prvních cca čtyřiceti letech jeho činnosti. Konečným momentem této práce je rok 1918 ten je chápán jako hraniční v souvislosti jednak s celkovými společensko-politickými změnami v životě českého národa a jednak s poválečnými změnami uvnitř spolku. Snažila jsem se především na jedné straně zmapovat problematiku celkové vnitřní organizace spolku, na druhé straně jeho hudební provoz a s ním spojené záležitosti. V neposlední řadě jsem chtěla zachytit nejpodstatnější momenty a hudební události ve vymezeném období jeho činnosti. Během svého bádání jsem zjistila nejen to, jak spolek fungoval po zmíněné organizační a hudební stránce, ale také jak výraznou a zdaleka ne jednostrannou úlohu hrála jeho činnost v celkovém kulturně-společenském dění města Tábora. Mezi jednotlivými činiteli tohoto dění jsem také odhalila zajímavé souvislosti, které pak v této práci slouží pro dokreslení jeho celkového obrazu. Hudebním spolkem prošlo za dobu jeho působení mnoho osob. Některá jejich jména jsou pro nás zachována, o jiných dnes nevíme nic. Každý člen Hudebního spolku, ať už šlo o dirigenta, hornistu či pokladníka, zde měl však své místo a byl svou činností ve spolku určitým způsobem nepostradatelný. Pro mě osobně bylo nejzajímavější poznání, jak opravdová a nezištná byla společná snaha členů spolku po hudební činnosti, díky níž Hudební spolek mohl přestát i ta nejobtížnější období. 57

58 Co se týče samotného bádání, práce s archivními materiály mi přinesla mnoho cenných zkušeností. Při práci s prameny bylo nutné informace z jednotlivých zdrojů mezi sebou neustále konfrontovat, především pokud jsem se potýkala s jejich neúplností či nepřesností. Pro zachycení širších souvislostí a doplnění některých faktů a dat mi pak byly velikou pomocí hudebně-vědné slovníky. Pro další badatelskou práci v této či příbuzné oblasti vidím poměrně mnoho možností. Zajímavé poznatky by mohlo přinést např. hlubší zpracování vztahu Hudebního spolku a Oskara Nedbala. Větším úkolem by pak mohlo být jednak časově rozsáhlejší zmapování činnosti Hudebního spolku (dnes tedy Komorního orchestru Bolech) a jednak komplexnější zachycení celého táborského hudebního života ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století v období, které je stále blízké dnešnímu chápání, a přece je nadmíru historicky zajímavé. 58

59 Seznam literatury a pramenů Literatura: AUGUSTA, Pavel KLÍNKOVÁ, Hana (ed.). Kniha o městě Tábor. Praha, BAJGAROVÁ, Jitka. Hudební spolky v Brně a jejich role při utváření hudebního obrazu města Brno, BUCHNER, Alexandr. Oskar Nedbal. Praha, ČERNUŠÁK, Gracian ŠTĚDROŇ, Bohumír NOVÁČEK, Zdenko (red). Československý hudební slovník osob a institucí, I. a II. část. Praha, 1963 a FUKAČ, Jiří MACEK, Petr VYSLOUŽIL, Jiří (ed.). Slovník české hudební kultury. Praha HÁJEK, František (ed.). Devadesát let filharmonického orchestru Bolech v Táboře. Tábor, KORČÁK, Pavel a kol. Tábor. Národní kulturní památka. Praha, KOŘALKA, Jiří. Jak gymnázium v Táboře vzniklo a rostlo. In: Gymnázium Tábor. Tábor, 1987, s KRULIŠOVÁ, Jarmila. F. Bolech (studie). Fond NAD č. 208, evid. č. 405, Hudební spolek Tábor. Státní okresní archiv v Táboře. KŘÍŽ, Marcel (ed). Divadlo Oskara Nedbala Tábor. Tábor, Redakční skupina pěveckého sboru Hlahol. Hlahol Tábor. Tábor,

60 ŠULC, Miroslav. Oskar Nedbal. Praha, ZENKL, Josef (ved. red.). Táborská Střelnice. In: Táborský kulturní kalendář. Tábor, 1966, s. 6. Prameny: Státní okresní archiv v Táboře, fond NAD č. 208, evid. č. 405, Hudební spolek Tábor, Pamětní kniha filharmonického spolku Bolech v Táboře (v rukou pana Vojtěcha Peřiny) Dobový tisk: Český jih. Tábor, Tábor. Tábor, Dalibor. Praha, Nepsané prameny: Dobové fotografie vzniklé v ateliéru Šechtl & Voseček. v Táboře. Internetové zdroje: Divadlo Oskara Nedbala Tábor [online] Dostupné z: Chrámový sbor farností Tábor a Klokoty [online] Dostupné z: Komorní orchestr Bolech [online] Dostupné z: Oficiální informační systém města Tábora: Tábor husitské město [online]. 2011, Dostupné z: 60

61 Shrnutí Táborský Hudební spolek byl jedním z mnoha hudebně činných spolků, které hojně vznikaly na našem území ve druhé polovině 19. století. Avšak zatímco se většina z nich věnovala sborovému zpěvu, Hudební spolek jako jeden z prvních svého druhu zaměřil svou činnost na provozování hudby orchestrální a komorní. Stěžejní část této bakalářské práce pojednává o činnosti táborského Hudebního spolku (později Filharmonického orchestru Bolech a dnes Komorního orchestru Bolech) v období od jeho založení v roce 1877 do vzniku samostatného československého státu v roce Práce popisuje hudební činnost spolku tedy především organizování hudebních produkcí, spolupráci s jinými táborskými spolky i českými významnými hudebními osobnostmi, avšak odkrývá také jeho vnitřní organizaci, tedy celkovou problematiku jeho provozu a fungování vůbec. Úvodní část práce se věnuje obecněji táborskému kulturně-společenskému životu ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století a zasazuje tak činnost Hudebního spolku do širšího kontextu. 61

62 Summary The Musical association of Tabor has been one of many active musical associations being created in our country in the second half of the 19 th century. Whereas most of them applies on choral singing so the Musical association concentrates its activities on went in for chamber music and orchestral music. The main part of this bachelor project looks into activities of the Musical associations of Tabor (later Philharmonic orchestra Bolech and nowadays Chamber orchestra Bolech) during its foundation in 1877 until the establishment of Czechoslovak state in The project is covering musical activities of this association therefore organization of musical performances, cooperation with other associations in Tabor and also with eminent musical personalities but it also shows the internal organization that means operating problems and working at all. The opening part of this project applies the Tabor cultural and social life during the second part of the 19 th and the beginning of the 20 th century and is therefore putting the musical activities of the Musical association into a more wide context. 62

63 Zusammenfassung Der Musikverein in Tabor war eine der vielen tätigen Musikvereine, die in unserem Gebiet in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts häufig gegründet wurden. Die meisten davon widmeten sich je doch dem Chorgesang, aber der Musikverein orientierte seine Tätigkeit auf Orchester und Kammermusik. Der wesentliche Teil dieser Bachelorarbeit behandelt die Tätigkeit des Musikvereins Tabor (später Philharmonischer Orchester Bolech und heute Kammerorchester Bolech) im Zeitraum ab seiner Gründung im Jahre 1877 bis zum Entstehen des selbstständigen Tschechoslowakischen Staates im Jahre Die Arbeit beschreibt die Musiktätigkeit des Vereins vor allem die Organisation der Musikveranstaltungen, die Zusammenarbeit mit anderen Vereinen in Tabor und auch mit bedeutsamen Musikpersönlichkeiten, aber sie zeigt auch seine innere Struktur, also die gesamte Problematik des Betriebes und der Tätigkeit überhaupt. Die Einleitung der Arbeit widmet sich ausführlicher dem kulturelen und gesellschaftlichen Leben in der zweiten Hälfte des 19. und dem Anfang des 20. Jahrhunderts und rahmt so diese Tätigkeit des Musikvereins in einen Breiteren Kontext ein. 63

64 Seznam textových příloh Příloha č. 1 programy vybraných koncertů a) První hudební večer 30. prosince 1877 na Střelnici b) První veřejný koncert 14. dubna 1878 v Městském divadle c) Koncert za přítomnosti A. Dvořáka 21. prosince 1879 v Městském divadle d) Koncert za přítomnosti Z. Fibicha 19. prosince 1880 v Městském divadle e) Hudební večer 21. prosince 1895 na Střelnici f) Koncert pro studenty 14. května 1904 na Střelnici g) Koncert pořádaný u příležitosti předání diplomu čestného členství Oskaru Nedbalovi 4. listopadu 1904 v Městském divadle Příloha č. 2 úryvek z referátu v Českém jihu zaznamenávající přednášku prvního dirigenta Hudebního spolku Františka Picha o počátcích Hudebního spolku (slovy referenta) Příloha č. 3 životopisy dirigentů Hudebního spolku a) František Pich b) František Mathy c) František Bolech Příloha č. 4 počet výkonných členů na konci jednotlivých let Příloha č. 5 představitelé funkcí ve výboru v jednotlivých letech 64

65 Příloha č. 1 programy vybraných koncertů a) První hudební večer 30. prosince 1877 na Střelnici host A. Stárková zpěv 1. M. L. Cherubini Ouvertura Lodoïska 2. G. F. Händel Largo z opery Xerxes 3. H. Wieniawski Legenda pro housle op L. van Beethoven Písně skotské (výběr) v překladu H. Mejsnara 5. E. Kretschmer Erikův vstup a Korunovační pochod z opery Folkunger 6. W. A. Mozart Symfonie č. 39 Es dur 7. F. Schubert Andante ze Smyčcového kvarteta č. 13 a moll 8. F. Mendelssohn-Bartholdy Svatební pochod z hudby ke Snu noci svatojánské b) První veřejný koncert 14. dubna 1878 v Městském divadle dirigoval Fr. Pich, spoluúčinkovaly oba pěvecké spolky 1. L. van Beethoven Ouvertura k Prometheovi 2. I. Botto Variace na české národní písně pro housle a klavír 3. Ch. W. Gluck Vstup Orfea do podsvětí z opery Orfeo a Eurydice 4. W. A. Mozart Kvartet g moll pro klavír a smyčce 5. J. Haydn Symfonie G dur Vojenská c) Koncert za přítomnosti A. Dvořáka 21. prosince 1879 v Městském divadle dirigoval Fr. Pich a A. Dvořák, spoluúčinkoval p. Uličný - zpěv 1. W. A. Mozart Ouvertura k opeře Don Juan 2. W. A. Mozart Arie Ottovia z opery Don Juan s doprovodem orchestru 3. L. van Beethoven Septuor op. 20 upravený jako smyčcový kvintet (vybrané části) 4. A. Dvořák Slovanské tance č. 4 F dur a č. 3 As dur, op Fr. Lachner Pochod ze Suity č. 1 op

66 d) Koncert za přítomnosti Z. Fibicha 19. prosince 1880 v Městském divadle dirigoval Fr. Pich, spoluúčinkovali Z. Fibich klavír, V. Pojman fagot a členky Zory zpěv 1. J. Haydn Symfonie č. 12 B dur 2. Z. Fibich Klavírní kvartet e moll op Z. Fibich Dva dvojzpěvy pro ženské hlasy: O Tobě sním a Toužebný jara již zavítal čas 4. Z. Fibich Veseloherní ouvertura 5. A. Dvořák Slovanské tance č. 2 e moll a č. 1 C dur e) Hudební večer 21. prosince 1895 na Střelnici poprvé v období, kdy byl Fr. Bolech dirigentem spolku host R. Šindlerová klavír, spoluúčinkovali Fr. Pich housle, L. Wolf violoncello 1. F. Mendelssohn-Bartholdy Symfonie a moll Skotská v úpravě pro smyčcový orchestr a čtyřruční klavír 2. L. van Beethoven Sonata Appasionata 3. A. Dvořák Smyčcový kvartet d moll (vybrané části) 4. A. Dvořák Legendy pro orchestr op. 59 č. 3 a 1 5. F. Liszt Polonéza E dur pro klavír 6. E. Grieg Lístek do památníku P. I. Čajkovský Valčík A dur upravený pro smyčcové kvarteto 7. B. Smetana Furiant z Prodané nevěsty pro klavír a smyčcový orchestr (upr. B. Jeremiáš) f) Koncert pro studenty 14. května 1904 na Střelnici dirigoval Fr. Bolech a H. Čeněk 1. odd.: W. A. Mozart Symfonie C dur Jupiter 2. odd.: 1. A. Dvořák Legenda op. 59 č. 2 pro orchestr 2. B. Smetana polka Venkovanka 3. A. Dvořák Maličkosti op K. Šebor předehra ke zpěvohře Zmařená svatba 66

67 g) Koncert pořádaný u příležitosti předání diplomu čestného členství Oskaru Nedbalovi 4. listopadu 1904 v Městském divadle dirigoval Fr. Bolech, host K. Hoffmann housle, dirigování a Marie Musilová - zpěv 1. W. A. Mozart Ouvertura ke Kouzelné flétně 2. A. Dvořák Houslový koncert a moll s klavírním doprovodem 3. V. Novák Balada horská, píseň Studny nadějí 4. O. Nedbal píseň Sen 5. O. Nedbal hudba z baletu Pohádka o Honzovi (výběr) 5. J. Strauss písně Pouť soumrakem a Zastaveníčko 6. C. Saint-Saëns Cantabile Dalily z opery Samson a Dalila 7. A. Dvořák Legendy č. 4 a 3 pro orchestr Příloha č. 2 úryvek z referátu v Českém jihu zaznamenávající přednášku prvního dirigenta Hudebního spolku Františka Picha o počátcích Hudebního spolku (slovy referenta) Před třiceti léty byl Tábor ještě velice malé město, jež opuštěno jsouc od ostatního světa, zdálo se pro ustavení hudebního spolku nezpůsobilé. Alespoň pro spolek, který by pěstoval hudbu uměleckou. K popudu přednášejícího p. ředitele Picha založen hudební spolek, aby pěstoval uměleckou hudbu a pomáhal tak Táboru na poli kulturní práce. Návrh byl dobrý, leč jak se mohlo pracovati v Táboře, když ani tehdy Praha neměla podobného spolku. Bylo-li zde však ochotníků, nebylo zde vhodných nástrojů. Vždyť se v Táboře tentokráte hrálo ku př. na base o třech strunách a následek toho byl, že nízké tóny musely se překládati nahoru. Sáhlo-li se po skladbách, musely se dříve upravovati pro ty nástroje, které tu byly. Hrálo se jen to, co bylo, nebo co poslal jistý vojenský kapelník. A ty potíže s účinkujícími! O chuť ku hraní nebyla u nich nouze, ale nemohouce pochopiti význam a zásady spolku, byly mnohdy svojí umíněností až na potíž. Tak ku příkladu cvičila se jednou klassická jakási skladba, tuším, že Beethovenova. Mezi účinkujícími byl starý voják, jenž nemohl za žádnou cenu pochopiti, proč není ve skladbě buben. Začalo se cvičit a najednou se rozlehnou rány bubnu. Povídá tehdejší sbormistr, p. řiditel Pich:»Počkat! Kde pak má buben part?«bubeník:»a k tomu já nepotřebuji partýsek«. Sbormistr:»Dobrá! Ale buben v tomhle kuse nehraje a nemůže hráti!«bubeník:»a to by byl čistej orchestr bez tureckého bubnu!«to byly potíže uvnitř spolku. Na 67

68 venek to nevyhlíželo lépe. Profesionální muzikanti hubovali na»nové muzikanty«a obávali se konkurence, rozhlašujíce, že»to bude poškozování jejich živnosti«, zvláště bude-li spolek hráti o zábavách a muzikách. Přes všechny tyto obtíže nezalekl se kroužek nadšenců a shledáváme se tak s nimi dne 30. prosince roku 1877 ve veřejnosti, leč tak asi intimní, jako dnešní večer. Úspěch prvního vystoupení byl pobídkou k většímu a veřejnému koncertu a od těch dob roztály ledy nedůvěry a hudební spolek s jarými silami kráčí vpřed, roste a sílí v junáka s ušlechtilou duší, nadšenou a obětavou pro krásnou hudbu. Vznešené vzpomínky! úryvek z referátu v Českém jihu zaznamenávající přednášku prvního dirigenta Hudebního spolku Františka Picha o počátcích Hudebního spolku (slovy referenta) Anonym, Třicetiletí Hudebního spolku, Český jih, r. XXXVI, č. 18, Příloha č. 3 životopisy dirigentů Hudebního spolku a) František Pich (* Tábor Praha) (heslo v ČSHS: ŠTĚDROŇ, Bohumír. Pich František. In: ČSHS II, Praha, 1965, s. 302.) František Pich byl hudební pedagog a vynikající hudebník. Studoval na táborském reálném gymnáziu a na Karlově univerzitě v Praze (klasická filologie), složil rovněž státní zkoušku ze zpěvu. Poté se stal gymnaziálním profesorem v Jindřichově Hradci, Táboře a Písku. Působil rovněž jako školní inspektor, později se stal ředitelem táborského gymnázia a přispíval do zdejších listů Tábor a Český jih. V Praze se stýkal s hudebními osobnostmi jako byli Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Karel Bendl či členové Českého kvarteta. Již od mládí se zabýval hudební výchovou a psal kritiky a články do Dalibora. Významnější je jeho stať O hudbě programní (1890), či studie K reformě vyučování zpěvu na školách středních (1887). Ušlechtilý člověk a výborný pedagog. Stál u zrodu táborského Hudebního spolku, jehož se stal prvním dirigentem a byl jím až do roku Zde působil rovněž jako houslista. V roce 1885 odešel načas do Písku, avšak v letech 1988 a 1989 přijížděl do Tábora k účinkování na spolkové koncerty, kde byl vždy vítaným hostem. V roce 1905 byl povolán zpět do Tábora, aby se stal ředitelem gymnázia. Vrátil se pak také do Hudebního spolku, v jehož výboru zastával v letech funkci předsedy a od roku 1910 místopředsedy. V roce 1913 odešel na odpočinek do Prahy, kde od roku 1915 zůstal definitivně. Zde také později zemřel. 68

69 b) František Mathy (*1856, Praha Klokoty u Tábora) (heslo v ČSHS: ČERNUŠÁK, Gracian. Mathy František. In: ČSHS II, Praha, 1965, s. 67.) František Mathy studoval hudbu soukromě a na varhanické škole v Praze. Vyučoval na zdejší Šimákově hudební škole, později odešel do Hořic v Podkrkonoší, kde působil jako ředitel kůru. Do Tábora přišel v roce 1884, aby po smrti Františka Enderleho převzal jeho místo táborského regenschoriho. Mathy zde rovněž řídil divadelní orchestr a měl i vlastní kapelu. Byl činný rovněž jako skladatel komponoval taneční i chrámové skladby. Dirigentem Hudebního spolku byl v letech , kde působil také jako houslista. c) František Bolech (* , Jaroměř , Tábor) (heslo v ČSHS: ŠTĚDROŇ, Bohumír. Bolech František. In: ČSHS I, Praha, 1963, s. 119., studie Jarmily Krulišové: SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, J. Krulišová: F. Bolech, inv. č. 13) Ing. František Bolech se narodil v roce 1852 ve východočeské Jaroměři. Studoval reálku v Rakovníku a v Praze, poté polytechniku v Praze a později také kulturní techniku v Mnichově. Mezitím byl suplentem na reálném gymnáziu v Táboře, učitelem na vyšší reálné škole v Telči a na učitelském ústavu v Soběslavi. V roce 1878 se stal profesorem vyšší hospodářské školy v Táboře (od roku 1900 akademie), kde vyučoval matematické a technické vědy a kde v roce působil jako první volený rektor. František Bolech byl významnou osobností ve svém oboru, váženým táborským občanem a členem mnoha místních spolků. Zasloužil se velikou měrou také o rozvoj táborského hudebního života. Byl výborným varhaníkem a klavíristou, členem pěveckého kvarteta složeného z profesorů zdejších škol a v letech sbormistrem táborského pěveckého spolku Hlahol. Známé jsou jeho zásluhy o vznik Městské hudební školy (1913). Zakladatelům Hudebního spolku nebyl Bolech neznámý, jelikož se do zdejšího hudebního dění zapojoval zřejmě již jako suplent gymnázia. Proto se s ním ve spolku počítalo již po jeho založení, když už se vědělo, že se do Tábora brzy vrátí. Vyplývá to z článku v časopise Český jih, který referoval o prvním spolkovém hudebním večeru: Pan Bolech přibude co nevidět, [...] V Hudebním spolku působil Bolech tedy takřka od jeho počátku, poprvé se o něm zmiňuje spolková kniha v dubnu roku 1878, kdy byl zvolen do výboru místo varhaníka J. Žáka. V letech pak ve výboru zastával funkci jednatele, funkci místopředsedy, předsedou byl poté v letech a také Na hudebních produkcích vystupoval často jako klavírista nejčastěji čtyřručně (s gymnazijním profesorem Vilémem Steinmannem) a v komorních číslech, ale také sólově. Řádným dirigentem spolku se stal v roce 1896 a s krátkým přerušením, kdy v Táboře pobýval kapelník lvovské opery Milan Zuna ( ), jím byl až do roku Dirigentskou funkci zde zastával tedy téměř dlouhých pětadvacet let. 69

70 Jeho hudební i lidské schopnosti se odrazily ve kvalitních výkonech orchestru, snažil se rovněž o pestrost programů hudebních produkcí a přiblížení prováděných skladeb obecenstvu. O tom, že byl Bolech zdatným dirigentem svědčí mj. také to, že mu v roce 1902 přenechal Oskar Nedbal řízení České filharmonie (ve Smetanově předehře k opeře Libuše) na jednom z jejích táborských koncertů. Jako člověk byl velmi oblíbený, jeho osobnost je v pramenech popisována jako výjimečně ušlechtilá, srdečná, laskavá a obětavá, se smyslem pro humor, přitom však mimořádně pečlivá a svědomitá. Příslovečná byla jeho skromnost např. v roce 1906 byl vyznamenán rytířským křížem řádu císaře Františka Josefa I. a při té příležitosti měl být uspořádán slavnostní hudební večer, ten však František Bolech ve své zmíněné skromnosti nechal odříci. Bolechova domácnost hostila mnoho významných osobností, především v souvislosti s jejich účinkováním na produkcích Hudebního spolku. Výjimečné bylo Bolechovo přátelství s Františkem Ondříčkem a Ellou Stillerovou. V květnu roku 1919 doprovázel na varhany jejich svatební obřad v Klokotech u Tábora a rok poté zde s nimi účinkoval na malém koncertě u příležitosti výročí jejich svatby. Bohužel, zanedlouho, v červnu roku 1922, pak Bolech dirigoval v Táboře za zemřelé manžele Mozartovo Requiem. František Bolech zemřel nečekaně 1. února Údajně poté, co odešel 31. prosince 1923 od varhan v děkanském kostele, uklouzl a poranil si nohu. Po úspěšné operaci však dostal zápal plic a ten se mu stal osudným: Bolechem odešel nejen pro hudební spolek ale i pro město jeden z nenahraditelných jeho občanů, muž práce, vzácný hudebník [...] (SOkA Tábor, Hudební spolek Tábor, Zápisy o schůzích , inv. č. 3, č. kn. 3, č. kat. 1, ) Za zemřelého Františka Bolecha bylo pak v děkanském kostele provedeno Requiem Františka Gregory za řízení ředitele kůru Františka Mathyho. Z úcty k osobě Františka Bolecha a jeho zásluhám o Hudební spolek přijal orchestr v roce 1932 na návrh svého dirigenta Jana Puchty jeho jméno a nese ho dodnes. 70

71 Příloha č. 4 počet výkonných členů na konci jednotlivých let ? ? ? Příloha č. 5 představitelé funkcí ve výboru v jednotlivých letech předseda místopředseda jednatel pokladník dirigent 1878 K. Nedbal F. Šanda V. Steinmann F. Nebuška F. Pich 1879 K. Nedbal F. Šanda F. Bolech V. Steinmann F. Pich 1880 K. Nedbal F. Šanda F. Bolech V. Steinmann F. Pich 1881 K. Nedbal F. Šanda A. Kotrbelec V. Steinmann F. Pich 1882 V. Steinmann F. Šanda A. Kotrbelec J. Huml F. Pich 1883 V. Steinmann F. Šanda A. Kotrbelec J. Huml F. Pich 1884 V. Steinmann F. Šanda A. Kotrbelec J. Huml F. Pich/F. Mathy 1885 A. Kotrbelec F. Bolech J. Huml/ F. Beyer G. Bouček F. Mathy 1886 A. Kotrbelec F. Bolech F. Bayer G. Bouček F. Mathy 1887 A. Kotrbelec F. Bolech F. Bayer J. Novák F. Mathy 1888 A. Kotrbelec F. Bolech F. Bayer B. Guttmann F. Mathy 1889 A. Kotrbelec F. Bolech F. Bayer B. Guttmann F. Mathy 1890 A. Kotrbelec F. Bolech F. Bayer B. Guttmann F. Mathy 1891 A. Kotrbelec F. Bolech J. Sádek B. Guttmann F. Mathy 71

72 1892 A. Kotrbelec F. Bolech J. Sádek B. Guttmann F. Mathy 1893 A. Kotrbelec F. Bolech J. Sádek B. Guttmann F. Mathy 1894 A. Kotrbelec F. Bolech J. Sádek B. Guttmann F. Mathy 1895 A. Kotrbelec F. Bolech J. Sádek B. Guttmann F. Mathy/F. Bolech 1896 A. Kotrbelec F. Bolech J. Sádek B. Guttmann F. Bolech 1897 A. Kotrbelec F. Bolech J. Sádek B. Guttmann F. Bolech 1898 A. Kotrbelec F. Bolech J. Sádek B. Guttmann F. Bolech 1899 A. Kotrbelec F. Bolech J. Sádek B. Guttmann F. Bolech 1900 A. Kotrbelec F. Bolech J. Sádek B. Guttmann F. Bolech 1901 A. Kotrbelec F. Bolech J. Sádek B. Guttmann F. Bolech 1902 A. Kotrbelec F. Bolech K. Hoffer B. Guttmann F. Bolech 1903 F. Bolech A. Kotrbelec K. Hoffer B. Guttmann F. Bolech 1904 F. Bolech A. Kotrbelec K. Hoffer B. Guttmann F. Bolech 1905 F. Bolech A. Kotrbelec K. Hoffer B. Guttmann F. Bolech 1906 F. Bolech A. Kotrbelec K. Hoffer B. Guttmann F. Bolech 1907 F. Bolech A. Kotrbelec K. Hoffer B. Guttmann F. Bolech 1908 F. Pich A. Kotrbelec K. Hoffer B. Guttmann F. Bolech 1909 F. Pich K. Hoffer F. Tetiva B. Guttmann F. Bolech 1910 K. Hoffer F. Pich F. Tetiva B. Guttmann F. Bolech 1911 K. Hoffer F. Pich F. Tetiva B. Guttmann F. Bolech 1912 K. Hoffer F. Pich F. Tetiva B. Guttmann F. Bolech 1913 K. Hoffer F. Pich J. Prášek E. Fischl F. Bolech 1914????? 1915????? 1916????? 1917????? 1918????? Ve válečných letech se zřejmě nový výbor nevolil. 72

73 Seznam obrazových příloh Příloha č. 1 Městské divadlo a) staré Městské divadlo b) nové Městské divadlo c) nové Městské divadlo hlediště d) nápis Tábor sobě nad oponou Příloha č. 2 O. Hostinský o Smetanově večeru v dopise B. Smetanovi Příloha č. 3 Střelnice a) stará Střelnice b) nová Střelnice c) nová Střelnice interiér Příloha č. 4 Sokolovna Příloha č. 5 děkanský kostel Proměnění Páně na hoře Tábor na Žižkově náměstí a) děkanský kostel b) kůr děkanského kostela Příloha č. 6 zakladatel Hudebního spolku Karel Nedbal Příloha č. 7 dům Karla Nedbala Příloha č. 8 první výbor Hudebního spolku Příloha č. 9 spolkové razítko Příloha č. 10 budova gymnázia na tehdejším Klášterním náměstí Příloha č. 11 dirigent František Pich 73

74 Příloha č. 12 oběžník z roku 1895 oznamující nástup Františka Bolecha do funkce dirigenta Hudebního spolku Příloha č. 13 dirigent František Bolech Příloha č. 14 František Bolech s Ellou Stillerovou, Františkem Ondříčkem a Oskarem Nedbalem v roce 1917 Příloha č. 15 některé dochované programy koncertů Příloha č. 16 seznam členů orchestru při provedení Dvořákova Stabat Mater v roce

75 Příloha č. 1 Městské divadlo a) staré Městské divadlo (vlevo od Pražské brány) b) nové Městské divadlo 75

76 c) nové Městské divadlo hlediště d) nápis Tábor sobě nad oponou 76

77 Příloha č. 2 O. Hostinský o Smetanově večeru v dopise B. Smetanovi 77

78 Příloha č. 3 Střelnice a) stará Střelnice b) nová Střelnice 78

79 c) nová Střelnice interiér Příloha č. 4 Sokolovna 79

80 Příloha č. 5 děkanský kostel Proměnění Páně na hoře Tábor na Žižkově náměstí a) děkanský kostel b) kůr děkanského kostela 80

81 Příloha č. 6 zakladatel Hudebního spolku Karel Nedbal Příloha č. 7 dům Karla Nedbala (světlý dům vpravo) 81

82 Příloha č. 8 první výbor Hudebního spolku stojící (zleva): Fr. Pich, V. Steinmann, Fr. Enderle, Fr. Nebuška, J. Pfeiffer sedící (zleva): Fr. Bolech, Fr. Šanda, J. Dobeš Příloha č. 9 spolkové razítko 82

83 Příloha č. 10 budova gymnázia na tehdejším Klášterním náměstí Příloha č. 11 dirigent František Pich 83

84 Příloha č. 12 oběžník z roku 1895 oznamující nástup Františka Bolecha do funkce dirigenta Hudebního spolku 84

85 85

86 86

87 Příloha č. 13 dirigent František Bolech Příloha č. 14 František Bolech s Ellou Stillerovou, Františkem Ondříčkem a Oskarem Nedbalem v roce

88 Příloha č. 15 některé dochované programy koncertů a) 88

89 b) 89

90 c) 90

91 91

92 d) 92

93 e) 93

94 Příloha č. 16 seznam členů orchestru při provedení Dvořákova Stabat Mater v roce