DÝCHEJME: JAKO DÌTI! Z OBSAHU: poradna zdravé výživy mýty a omyly

Transkript

1 DÝCHEJME: JAKO DÌTI! Z OBSAHU: CO JÍME? NO, KOJÍME!...4 TO NEJLEPŠÍ PRO DÌTI...6 POTØEBUJEME TUKY?...8 STUDIE: VÝŽIVA A IMUNITA.10 DOCHÁZÍ VÁM VÍNO?...12 NEJPRVE NASLOUCHEJ...13 MODERNÍ VELKOMÌSTO...15 NAPLNO ÈLOVÌKEM...16 NA CESTÌ K DOMOVU...18 RECEPTY: RÝŽE, IZIKI...20 ZA ZDRAVÍM NA ZAHRÁDKU COUNTRY LIFE? Pøed nìkolika lety odjela do srubu v horách San Bernardino v Kalifornii pìtièlenná rodina, aby zde strávila vánoce. Byl zvláš chladný prosinec, a proto na Štìdrý veèer rozdìlali v obývacím pokoji velký oheò. Než šli spát, peèlivì utìsnili všechna okna, aby dovnitø nešla zima. Druhý den bylo ve srubu podezøelé ticho. Když na místo dorazil šerif, našel všech pìt èlenù rodiny u- dušených nedostatkem kyslíku. Kyslík je základní životní potøebou. Mùžete pøežít týdny bez jídla, nìkolik dní bez vody, ale bez vzduchu jen nìkolik minut. Jsme tvorové aerobní. To znamená, že k životu potøebujeme vzduch, a k dobrému zdraví dokonce èistý, èerstvý vzduch. Kyslík ze vzduchu reaguje s glukózou obsaženou v potravì, a tím nám dodává energii. Mezi zvíøaty a rostlinami existuje krásný synergický vztah: zvíøata vytváøejí kyslièník uhlièitý, který je nutný pro život rostlin, zatímco rostliny produ- poradna zdravé výživy mýty a omyly zdraví a nemoc pøírodní léèebné prostøedky životní styl ekologie dìti a rodièe vztahy a komunikace duchovní zamyšlení produkty a recepty pøednášky a semináøe

2 kují kyslík, který je nezbytný pro zvíøata a èlovìka. Už více než deset let víme o energetické krizi. Proti døívìjší dobì jsou ceny ropy stále pøíliš vysoké a mnozí si pamatujeme, jak jsme stáli ve frontì u benzínových èerpadel. Na tuto krizi reagujeme tak, že doma ménì topíme, po dálnicích jezdíme pomaleji než døíve a vùbec svá auta používáme ménì. Energetické zdroje jsou základní podmínkou chodu naší prùmyslovì orientované ekonomiky. Nicménì i vy mùžete stát na pokrají o- sobní energetické krize, a nevìdìt o tom. Možná máte dobré zamìstnání, bájeènou rodinu a mùžete sníst všechno, na co pøijdete, ale poøád vám pøitom nìco zásadního chybí. Zdá se vám, že se ráno tìžko probouzíte? Cítíte se po vìtšinu dne unaveni? Chybí vám energie? Dùvodem vašich problémù mùže být špatné dýchání a nedostatek kyslíku. Nádrž vašeho auta mùže být plná vysokooktanového benzínu a jeho motor mùže být v sebelepším stavu, ale pokud uzavøete pøívod vzduchu, nepobìží déle než nìkolik sekund. I motor potøebuje ke své práci kyslík. Palivo a kyslík spolu chemicky reagují; této reakci se øíká oxidace. Oxidací se uvolòuje teplo a kinetická energie. Dùležitost kyslíku je zøejmá z jeho velkého množství na naší planetì. Nacházíme ho v živoèišných, rostlinných i minerálních látkách; tvoøí tøi ètvrtiny živoèišného, ètyøi pìtiny rostlinného a polovinu minerálního svìta. Tvoøí také osm devítin z celkové váhy vody. Jídlo je vlastnì jakýmsi palivem pro náš organismus. Kyslík, který jídlo spaluje, je obsažen ve vzduchu, který dýcháme. Bez kyslíku nemùže naše tìlo pro své pøežití udìlat ani to nejmenší; proto jeden z hlavních životních zákonù zní: Musíš dýchat! To není problém, øíkáte si, dýchání je pøirozené, dìje se automaticky. Nemusíme na nì myslet, nebo snad ano? Dostáváme pøece tolik kyslíku, kolik potøebujeme. Možná. A možná ne. Vìtšina lidí, které znám, dýchá nesprávným zpùsobem. A navíc ještì dýchají vzduch plný prùmyslových odpadù anebo, což je ještì horší, tabákového kouøe. Každý èlovìk, který nechce zanedbávat své zdraví, by se mìl zabývat tím, jak dýchá. Až naše tìlo dostane tolik kyslíku, kolik potøebuje, získáme novou energii a bude se nám lépe žít. program newstart NAŠE OSOBNÍ ELEKTRÁRNA Pokud èlovìk zùstane déle než osm až deset minut bez kyslíku, dojde k nenapravitelnému poškození mozkových bunìk. Osoby s nezvykle velkou kapacitou plic a výjimeènì fyzicky zdatné mohou vydržet bez nadechnutí o nìco déle stejnì jako ti, jejichž tìlesná teplota klesne témìø k bodu mrazu. Mozek je elektrickým dynamem našeho tìla. Vytváøí vìtšinu elektrické energie, kterou tìlo potøebuje. Pokud elektrický proud v mozku ustane, je èlovìk prohlášen za mrtvého. Tuto situaci je možné sledovat jako rovnou èáru na elektroencefalogramu (EEG). Èlovìk mùže ještì dýchat a i srdce mùže ještì nìkolik hodin bít, ale jakmile u- stanou elektrické proudy v mozku, je smrt nevyhnutelná. To, co jíme a pijeme, minerály a vitamíny, ale i v tìle tvoøené hormony, krev, svalstvo a srdce, to vše pøispívá k vytváøení elektrických nábojù v našem tìle. Ale nejdùležitìjším faktorem je vzduch, který dýcháme. Zvýšený pøíjem kyslíku (zvláštì u tìch, kteøí pøedtím dýchali špatnì) napomáhá pamìti, duševní bystrosti a zvyšuje schopnost produktivní práce. Mùže dokonce zlepšit i naši sexuální výkonnost. HORSKÁ NEMOC Možná jste už cestovali ve velkých výškách, a už v horách nebo v letadle bez kyslíkového vybavení. Možná jste zakusili dýchací potíže, silnou bolest hlavy, závratì nebo dokonce neschopnost jasnì uvažovat to jsou pøíznaky nedostatku kyslíku. Nedostatek kyslíku nejprve ovlivòuje vyšší mozková centra: úsudek, rozum a vùli. Proto také zákony vyžadují, aby letci používali v urèitých výškách kyslík. Vzpomínám si, jak jsem poprvé letìl pøes Andy. Bylo to v letounu DC-3, který nemìl pøetlakovou kabinu. Cestující ovšem mìli kyslíkové masky a bylo jim doporuèeno, aby je použili. Jako lékaø jsem se tehdy rozhodl trochu si zaexperimentovat a zjistit, co se stane, když kyslík nepoužiji. Prvním pøíznakem byla lehká závra ; která èasem zesílila. Nemohl jsem už jasnì myslet a za chvíli se dostavila silná bolest hlavy. Když jsem zaèal mít halucinace, rozhodl jsem se nasadit si masku a pøíznaky nedostatku kyslíku brzy zmizely. Tomuto stavu se øíká horská nemoc nebo nemoc z výšek. Dostavuje se u horolezcù nebo u atletù, kteøí musejí podávat výkony ve velkých výškách. Mexico City leží ve výšce asi 2000 metrù nad moøem. Sportovci z níže položených oblastí, kteøí sem pøijeli na olympiádu v roce 1968; byli v nevýhodì, protože ve vzduchu bylo ménì kyslíku, než byli zvyklí. HORSKÁ NEMOC NA ÚROVNI MOØE Vìtšina lidí dýchá obvykle pouze tak, aby se udržela naživu, a pøitom si ani neuvìdomují, jak malý z toho mají užitek. Dostanete-li se do místnosti, v níž je nìkolik lidí, dobøe se rozhlédnìte. Podívejte se na jejich hrudník a bøicho. Dokážete najít nìjaké známky dýchání? Nebýt toho, že mluví, píší na stroji nebo chodí sem a tam, mohli byste je pokládat za figuríny. Vìtšina z nás se rodí se správnými dýchacími návyky, které však postupnì bìhem svého života nevìdomky opouštíme. 2 / PRAMENY ZDRAVÍ

3 Zdá se vám, že se ráno tìžko probouzíte? Cítíte se po vìtšinu dne unaveni? Chybí vám energie? Dùvodem vašich problémù mùže být špatné dýchání a nedostatek kyslíku. Výsledkem je, že své plíce nepoužíváme správnì. Dýcháme pøíliš povrchnì; tím nezískáme dostatek kyslíku a mùže se stát, že dostaneme horskou nemoc tøeba i na úrovni moøe! Až budete pøíštì kritizovat manželku, u- dílet jí rozkazy nebo až budete mít pøed sebou vystoupení pøed publikem nebo jinou dùležitou vìc, zkuste následující: pøerušte èinnost a nìkolikrát se zhluboka nadechnìte. Pokaždé naplòte plíce, jak jen to pùjde, a pomalu vydechujte. Je možné, že se uvolníte a vaše nervové napìtí se zmenší. Snad se místo bruèení dokonce i usmìjete. Možná vás pøekvapí, že se pak budete cítit ménì nervózní, budete výkonnìjší pøi øešení problémù a udìláte ménì chyb. BUÏTE JAKO DÌTI Existují tøi typy dýchání: klíèkové, hrudní a bránièní. Pro správné dýchání jsou dùležité všechny tøi, ale to nejdùležitìjší z nich je dýchání bránièní (bøišní). Sledujte, jak dýchají dìti. Hruï se jim jen lehce nadzvedne. Dolní žebra se ovšem rozšiøují a bøíško pøi každém nádechu vyráží vpøed. Pøi výdechu vše probíhá opaènì. Bøíško se vrací zpìt, dolní èást prsou se stahuje a celý hrudní koš se zmenší. Tak vypadá normální dýchání. Pokud budete sledovat nìkteré dospìlé, zjistíte, že pøi dýchání se jejich bøicho pohybuje jen velmi málo. Místo toho se zvedají a znovu klesají prsa. Vìtšina dospìlých totiž zapomnìla nebo omezila správné dýchání, které umìla od narození. Hlavní pøíèinou je obvykle citový stres a vùbec celkové napìtí organismu. TRESTY ZA ŠPATNÉ DÝCHÁNÍ Pøi narození vstupujeme do života prvním dechem a posledním dechem se náš život konèí. Ale jak mezi prvním a posledním dechem dýcháme, na tom závisí, jak žijeme a jakou máme radost ze života. Nedostateèné dýchání snižuje vitalitu a zpùsobuje poruchy metabolismu. Mìlké a omezené dýchání pøináší únavu, vyèerpání a deprese. Pokud na sobì nìkteré z uvedených pøíznakù pozorujete, zkuste dýchat hloubìji a více používejte bøišní svalstvo. Kyslíku se používalo pro zlepšení duševních funkcí pøi senilitì. Pokud byl pacient umístìn v izolované místnosti s lehce zvýšenou hladinou kyslíku, bylo možné zaznamenat výrazné zlepšení duševních funkcí. Pacienti byli poté aktivnìjší a projevovali vìtší zájem o život. Lépe spali a zaèali pøebírat odpovìdnost za péèi o sebe. Jak mohl takovou zmìnu zpùsobit vìtší pøíjem kyslíku? Protože senilita s sebou pøináší ztvrdnutí mozkových tepen, což vede k omezení pøívodu kyslíku do mozku. I když nemáme ztvrdlé mozkové tepny, mùžeme zakoušet podobné pøíznaky jako pøi senilitì, nedostáváme-li do plic dostateèné množství vzduchu díky mìlkému dýchání. Neschopnost správnì dýchat nás omezuje ve všech oblastech života okrádá nás o pamì ; tvoøivost, soustøedìnost. Otupuje také takové funkce naší duševní èinnosti, jakými jsou vùle, rozlišování a ú- sudek. Ovlivòuje i naše city. Býváme náchylní k negativním citùm k bolesti, zlosti, depresi, malé sebedùvìøe a nìkdy i k falešnému pocitu viny. Krátce øeèeno, špatné dýchání nás obírá o radost ze života! CITY A DÝCHÁNÍ Skoro každý pøi narození dýchá správnì. Kde je tedy chyba? Vìtšinou je neschopnost správnì dýchat zakoøenìna hluboko v citovém aparátu èlovìka. Problém zaèíná už v dìtství ostrým pøíkazem Pøestaò øvát! Dítì reaguje tak, že pláè zastaví zadržením dechu. Zlost potlaèuje zatažením ramen a stažením prsních a krèních svalù, èímž zabrání køiku. Potlaèování jakýchkoli citù a emocí vede ke svalovému napìtí, které omezuje dýchání. Jak postupem èasu stárneme a jsme vystaveni stále silnìjšímu stresu, tento tlak roste. Místo abychom své city vyjádøili, snažíme seje potlaèit. Pokaždé, když to udìláme, je naše dýchání omezeno. Postupnì tak získáváme špatné dýchací návyky. Dýchání je vlastnì odrazem duševního zdraví. Pøi mnoha citových poruchách je správné dýchání klíèem pro klid a zdraví. Psychiatr Alexander Lowen studoval citové bariéry, které brání správnému dýchání. Jeho studie o neurotických a schizoidních osobnostech ukazují zøetelný vztah mezi zpùsobem dýchání a duševními poruchami. Schizoidní osobnost má tendenci dýchat horní èástí prsou (klíèkové dýchání), PØI NAROZENÍ VSTUPUJEME DO ŽI- VOTA PRVNÍM DECHEM A PO- SLEDNÍM DECHEM SE NÁŠ ŽIVOT KONÈÍ. ALE JAK MEZI PRVNÍM A POSLEDNÍM DECHEM DÝCHÁME, NA TOM ZÁVISÍ, JAK ŽIJEME A JA- KOU MÁME RADOST ZE ŽIVOTA! zatímco neurotik používá více povrchové hrudní dýchání. Dr. Lowen zjistil, že pøechod k normálnímu (bøišnímu) dýchání pomohl tìmto lidem vrátit se do bìžného života. Naštìstí nejsme ve valné vìtšinì ani neurotiètí, ani schizoidní; to ovšem nevyluèuje možnost, že se i na nás projevují následky špatného dýchání. Budeme-li plnì tìlesnì i duševnì zdraví, budeme moci døíve vychutnat pøíznivé úèinky správného dýchání. Zlepšit své dýchací návyky je relativnì lehké, ale je tøeba pozornì a peèlivì postupovat podle popsaných metod (viz pøíští èíslo Pramenù zdraví). Zmìna návykù vybudovaných v prùbìhu mnoha let vyžaduje soustøedìní, píli a vytrvalost. Ale výsledek za to stojí. q Pokraèování pøíštì: Nácvik správného dýchání Ukázka pochází z knihy Vernona W. Fostera Newstart. Tato kniha se stala bestselerem v øadì zemí celého svìta, jen v ÈR se jí prodalo asi ètvrt miliónu výtiskù (v souèasné dobì je již naneštìstí zcela rozebrána). Jejímu autorovi se podaøilo poutavou formou pøedstavit v osmi bodech NEWS- TART, revoluèní program zdravotní obnovy založený na dùsledném využívání pøírodních léèebných prostøedkù. Knihu vydalo nakladatelství Advent-Orion. PRAMENY ZDRAVÍ / 3

4 CO JÍME? NO, KOJÍME! Pro budoucí vztahy v rodinì má velký význam, mohou-li oba rodièe prožít porod spoleènì projeví-li o to zájem. Potvrzuje to mnoho zahranièních zkušeností. dìti a zdraví Stejnì dùležité je, aby maminka mohla se svým dì átkem zùstat hned po porodu. Systém, který se ještì dnes nìkde praktikuje, je psychosociálním šokem pro oba, matku i dítì. Úzce to souvisí s výživou vašeho dítìte v prvních hodinách a dnech jeho života. Kdy kojit poprvé? Podle doporuèení Svìtové zdravotnické organizace (WHO) má být dítì poprvé nakojené do tøiceti minut, nejpozdìji do jedné hodiny po porodu. Víte ale, jak to mnohdy ještì dnes chodí u nás. Z maminky se stává jakási mobilní láhev, kterou pøikládají k dìtským ústùm jen tehdy, když o tom nìkdo rozhodne. Podle mého názoru je tato praxe pro ženu velmi ponižující a obchází její poslání. Do pùl až jedné hodiny tedy krmte poprvé. Vaše mléko tehdy ještì není ú- plnì zralé. Pøesnì to ale vaše dítì potøebuje. Kolostrum jak se první mléko nazývá mj. správnì zavodní organismus dítìte. Jak èasto kojit? Ze zaèátku vždy, když o to dítì žádá. Není správné vnucovat hned po narození dítìti pøesný režim kojení. Když o to projeví zájem, mùže být nakrmené i patnáctkrát za den. I proto je výhodné, když jsou maminka a dítì od narození stále spolu. Dítì si pozdìji samo vytvoøí pravidelný rytmus se tøí- až pìtihodinovým intervalem. Jak dlouho má jedno kojení trvat? Ze zaèátku postaèí asi pìt minut z každého prsu. Pozdìji pøikládejte dítì na minut jen k jednomu prsu (a pøes den to støídejte). Prùmìrná délka kojení je minut. Nenechávejte dítì sát delší dobu než 25 minut, protože se mùže vysílit, porušit pravidelný rytmus pøijímání potravy anebo mùže dojít k poranìní prsu. Vím, že je mnoho maminek, které kojí nesprávnì a samy si zapøíèiní poranìní. Právì ono je však jednou z pøíèin, proè nìkteré maminky nechtìjí kojit. Správné kojení a pøimìøená hygiena vás uchrání pøed nepøíjemnostmi. Když dítì málo saje, doporuèuje se jednou dennì ho po celém tìle vytøít vlažnou odstátou vodou. Zlepší to prokrvení, podpoøí energetický výdaj. Pøíèinou, proè dítì nechce sát, mùže být i pøikrmování z láhve. Má-li totiž dudlík láhve vìtší dírku, mléko stéká dítìti do úst samo a dítì nemusí vyvíjet žádnou námahu. Z prsu se mu potom tahat nechce. Nedostatek mléka má jen zøídka anatomické nebo fyziologické pøíèiny. Stres, který ženy v tìhotenství a po porodu zažívají, pøedèasné obavy právì o nedostatek mléka a ostatní negativní faktory z okolního prostøedí jsou nejèastìjšími pøíèinami. Je-li mléka málo a musíme pøikrmovat, nepoužívejte žádné umìlé náhražky typu Sunar, Feminar atp. O mnoho lépe pro své dítì udìláte, když se nauèíte pøipravovat mléko sójové, mandlové, oøíškové atp. Tato mléka mají mít, jsou-li správnì pøipravovaná, jednoznaènì pøednost pøed u- mìlou výživou. Avšak nenahradí mateøské mléko úplnì! První mìsíc Má-li maminka dostatek mléka, dítì nemusí nìkolik mìsícù pøijímat nic jiného. Jeho trávicí systém je uzpùsobený právì pro tuto potravu. Už koncem prvního mìsíce mùžete v intervalech mezi kojením podávat nekoncentrovaný šípkový èaj a do dopolední dávky dvakrát týdnì rozpustit tøetinu èajové lžièky medu. Na pøikrmování mùžete pøipravovat èerstvé zeleninové anebo ovocné š ávy ze sezónních surovin, které zøedíte pøevaøenou vodou v pomìru 1:1. Tyto š ávy však v žádném pøípadì nenahradí kojení, a aby mohlo dítì pøijímat dostatek mateøské výživy, nedoporuèuji š ávy podávat èastìji než jednou dennì. Pøi výbìru zeleniny je dùležité orientovat se na zeleninu pìstovanou ekologicky (pøípadnì na zeleninu z vlastních zdrojù) a- nebo se alespoò vyhýbat tìm druhùm zeleniny, které pøi nesprávném pìstování hromadí hodnì dusiènanù (salát, koøen petržele, mrkev, kedluben, kapusta, rùžièková kapusta, špenát). Pøi výbìru ovoce je tøeba upøednostnit neutrální druhy: napø. jablka, meruòky, hroznové víno apod. a vyhýbat se pøíliš kyselým druhùm. Pøed dovršením jednoho roku až pùldruhého roku se nedoporuèuje podávat dìtem citrusové plody (pomeranèe, citróny, grapefruity, mandarinky), jahody a maliny, protože patøí k potravinám, které mohou v dìtském vìku vyvolat alergii, která se nìkdy nemusí projevit ihned, ale až v dospìlosti. Druhý až šestý mìsíc Dítì rychle roste. Rychle se zvìtšuje i objem jeho žaludku, a tak pije více mléka, které mìní svoji kvalitu v jeho prospìch. Když kojíte správnì, rytmus pøijímání potravy s intervaly 3-5 hodin by už mìl být pravidelný. Veèerní kojení mùže být o nìco delší jako pøíprava na spánek. V tomto období zaèíná už dítì vnímat své okolí, reaguje oèima, drží vzpøímenì hlavièku a to všechno má vliv i na prùbìh krmení. Na konci tohoto období (v pátém až šestém mìsíci) je pohyb oèí úplnì kontrolovaný. Dítì okamžitì vnímá pøípravu na kojení. Už není úplnì odkázané na sací reflex, protože zrakové vjemy zaèínají být pøi pøijímání potravy dùležitìjší. Zjistíte, že dítì saje kratší dobu než døíve. Je to zpùsobené tím, že jeho pozornost je opoutaná novými vìcmi a jejich objevováním a zkoumáním. Je to výborná pøíležitost pro otce, aby se do krmení aktivnì zapojil, protože v tomto období už mùžete dítì pøikrmovat. Mùže to být jemnì mixovaná zelenina anebo ovoce (ne dohromady). Z ovoce by prvním druhem mohl být banán, který vidlièkou rozmaèkáte na talíøi. Dejte si záležet a 4 / PRAMENY ZDRAVÍ

5 vyberte jen zdravý a dobøe uzrálý plod (pozor na plísnì bílé nitky na konci banánu). Pokraèujte i v pøikrmování š ávami a svoje místo mohou dostat i sójové nebo oøechové mléko. Tuhé potraviny (obiloviny, luštìniny a- pod.) nejsou bìhem tohoto období (nejen pro nezralost žvýkacího reflexu) ještì vhodné. A to ani tehdy, kdyby byly mechanicky rozmìlnìné. Sedmý až devátý mìsíc Koncem šestého a zaèátkem sedmého mìsíce se dítìti (obvykle) objevují první zoubky, což je signálem, že mùže zaèít pøijímat i tuhou potravu. V tomto období už i jeho sliny obsahují potøebné množství enzymu ptyalin, abyste mohli do jídelníèku postupnì zaøazovat obilniny, luštìniny, brambory. Vždy však tyto potraviny dokonale uvaøte a mechanicky upravte. Toto období znamená v životì dítìte významnou zmìnu, již má pankreatickou š ávu a ostatní trávicí š ávy skoro jako dospìlý. Kromì toho se objevují první koordinované pohyby rukou a oèí, což vám umožní vyzkoušet schopnost dítìte krmit se samostatnì prstíky. Mùžete mu nabídnout kousky ovoce nebo peèiva. Nic z toho by nemìlo být pøíliš tvrdé nebo lepivé (oøechové máslo, sušenky z bílé mouky apod. tedy ne). Nezapomínejte ale, že toto krmení nezajistí dostatek potravy, je jen cvièením zruènosti. Zvìtšuje se objem žaludku a to je též velká zmìna. Dítì pøijme na jedno krmení víc potravy. Intervaly mezi jídly se proto mírnì prodlužují. V tomto vìku kdy se pøidávají do jídelníèku nové potraviny je vhodné sledovat, zda se neobjeví pøípadná alergie na nìkteré ovoce nebo potravinu. Jednotlivé nové druhy proto pøidávejte jen po jednom s nìkolikadenním až týdenním intervalem. Napøíklad: když pøidáte v úterý do stravy jako novinku kiwi, nejbližší nové o- voce pøidejte nejdøíve v pátek èi v sobotu. V období mezi úterkem a pátkem jí dítì všechno jako doposud vèetnì kiwi tak bude dost èasu, aby se pøípadná alergie mohla projevit. Potrava mùže být již velmi pestrá. Nenu te dítì sníst potravu, kterou odmítá. Vyvíjení se chu ového smyslu mùže pøechodnì pøinést odmítání nìkterého druhu jídla. Když budete odmítaný druh vnucovat, mùže to vyvolat dlouhodobý odpor. Zeleninu, ovoce anebo jakoukoliv jinou potravinu nabídnìte dítìti druhý den upravenou na jiný zpùsob. Nìkdy to mùže trvat pár dní, než dítì novou chu pøijme. Nesnažte se být ani striktnì pøesní s jídelníèkem. Zvláštì v období nemoci nebo lehèího prochladnutí. A nezavládne žádná panika, když dítì nesní svoji obvyklou dávku. V tomto vìku ještì svévolnì neovlivòuje pøíjem jídla. Trvá-li odmítání potravy každého druhu delší dobu (2-3 dny), až tehdy to mùže být signálem poruchy, kterou byste mìli konzultovat s vaším dìtským lékaøem. Desátý až dvanáctý mìsíc Dítì se zaèíná samo pohybovat, stát, sedìt. Musíte dùkladnì sledovat, co ona èi on dává do úst. V tomto vìku je každý nalezený kousek vyzkoušený ústy. Vám to ulehèí krmení, protože dítì je schopné pøijímat potravu, žvýkat. Právì vèas, abyste pøišli se lžièkou. No, a to je již doba, kdy je dobré zaèít i se stolovací etikou. Nebuïte pøísný a pøespøíliš disciplinovaný, vaše spoleèné jídlo by mìlo být pøíjemným a radostným rodinným aktem. Nezapomínejte na pestrost a vyváženost stravy. Maminka mùže být š astná, je-li ještì v tomto období schopná aspoò jednou dennì pøikrmovat dítì svým mlékem. Nebraòte se tomu! Snažte se udržet tvorbu mléka co nejdéle. Druhý rok Dítì se ve druhém roce svého života uèí chodit a mluvit, což mìní jeho postavení v rodinì. V dítìti se zaèíná rozvíjet pocit nezávislosti, uvìdomování si sebe samého. Pøi pøípravì mùžete jednoduché úkony ponechat na svého malého pomocníka. Spolupráce pøi pøípravì jídla bude vzbuzovat v malém dítìti jak vztah úcty k jídlu, tak vdìènost za nìj. Teï se vìtšinou zaèínají i problémy s nìkterými druhy zeleniny. Odmítání už mùže být podmínìno vùlí. Za chvíli zjistíte, že dítì má zeleninu velmi rádo. Musíte jen objevit jednoduchý klíè nìkterou zeleninu jí syrovou, jinou dušenou anebo vaøenou. Musíte si uvìdomit, že vy jste pro své dítì (zvláštì v tomto vìku) jediným vzorem. Jak vy se chováte u stolu, co jíte, jaký máte vztah k jídlu i k sobì, to všechno je dùležité; dítì vás pøijímá jako vzor, který zùstává tím nejsilnìjším vlivem, a to i když se vám mùže mnohdy zdát, že pravý opak je pravdou. q Úvahy pocházejí z knihy Vegetariánské die a jejímž otcem je MUDr. Igor Bukovský. Autor je odborným asistentem a vìdeckým pracovníkem na Fyziologickém ú- stavu Lékaøské fakulty UK v Bratislavì. Od roku 1990 se zabývá výživou a prevencí chorob, zúèastòuje se svìtových kongresù o výživì, pøednáší a publikuje. Je èlenem Britské spoleènosti pro výživu, Americké spoleènosti pro klinickou výživu a nìkolika dalších odborných spoleèností. VEGETARIÁNSKÁ RESTAURACE COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 *** dennì v pátek 9-18 (v sobotu zavøeno) Dlouhodobé kojení: ménì rakoviny prsu Na základì zpracování dotazníkù od více než 700 Èíòanek zjistili výzkumníci z Yale University School of Medicine, že ty ženy, které kojily déle než 24 mìsícù, mìly o 54% snížené riziko onemocnìní rakovinou prsu v porovnání se ženami, které nekojily déle než 6 mìsícù. Ty ženy, které v prùbìhu svého života kojily celkem nejménì 73 mìsícù, mìly riziko onemocnìní rakovinou prsu již velmi nízké. Výzkum potvrdil døívìjší poznatek, že totiž riziko rakoviny prsu klesá s pozdìjším zahájením menstruaèního cyklu a s prvním tìhotenstvím v mladším vìku. V Èínì je dlouhé období kojení sociálnì pøijatelné, uvedl dr. Zheng, vedoucí studie. A vìtšina matek to pokládá za dobré pro své dítì. American Journal of Epidemiology 2000;152: Ménì televize, ménì dìtské agresivity Ve studii na 525 žácích tøetích a ètvrtých tøíd porovnávali vìdci agresivitu dìtí a jejich vnímání svìta v závislosti na tom, zda u nich (bìhem šesti mìsícù trvání studie) došlo k omezení dívání se na televizi a hraní videoher èi nikoliv. U skupiny, která omezila o jednu tøetinu èas vìnovaný televizi a redukovala i èas strávený videohrami, bylo zaznamenáno snížení projevù agresivity, tyto dìti také ménì èasto vnímaly okolní svìt jako zlý a strach nahánìjící. Archives of Pediatrics and Adolescent Medicine 2001;155:13-14,17-23 PRAMENY ZDRAVÍ / 5

6 Co slýchávají naše dìti Nelítej, hni sebou, pomalu, pospìš si, nesahej na to, dávej pozor, dojez to, vyèisti si zuby, neumaž se, zmazal ses, buï zticha, co jsem ti øíkal, o- mluv se, pozdrav, pojï sem, nemotej se poøád kolem, jdi si hrát, neruš, nebìhej, a se nezpotíš, dávej pozor, a nespadneš, øíkala jsem to, že spadneš, tvoje smùla, nedáváš nikdy pozor, to nezvládneš, jsi moc malý, to udìlám já, na tohle jsi už moc velký, jdi spát, vstávej, udìláš to pozdìji, mám moc práce, hraj si sám, pøikryj se, nechoï na sluníèko, buï na sluníèku, nemluv s plnou pusou. A co by naše dìti rády slyšely Mám tì rád, mám tì ráda, jsi krásný, jsem š astná, že tì mám, pojï si povídat o tobì, najdeme si spoleènì trochu èasu, jak ti je, jsi smutný, máš strach, proè se ti nechce, jsi roztomilý, jsi jemný, jsi nìžný, vyprávìj mi, co jsi vyzkoušel, jsi š astný, moc se mi líbí, když se smìješ, mùžeš plakat, jestli chceš, jsi nespokojený, co tì trápí, co tì rozzlobilo, mùžeš øíct všechno, co chceš, vìøím ti, líbíš se mi, líbím se ti, kdy se ti nelíbím, poslouchám tì, jsi zamilovaný, co si o tom myslíš, je skvìlé být s tebou, mám chu si s tebou povídat, mám chu tì poslouchat, kdy se cítíš velmi neš astný, líbíš se mi takový, jaký jsi, je krásné, když jsme spolu, øekni mi, jestli se mýlím. Kolem tebe je spousta dospìlých lidí, kteøí stále ještì èekají na ta slova, která jako malé dìti tolik chtìli slyšet. Z knihy Pøíbìhy pro potìchu duše, jejímž autorem je Bruno Ferrero. Knihu vydalo nakladatelství Portál. TO NEJLEPŠÍ PRO DÌTI Co je pro dìti dobré? Takovou otázku si kladou všichni svìdomití rodièe. Je v ní vyjádøena nejen touha, aby z našich dìtí vyrostli šlechetní a stateèní lidé, ale i obava, aby se nedostali na scestí. Vždy zprávy z denního tisku nás èasto nejen zarmoutí, ale pøímo i vydìsí. Tøeba zpráva: Dnes už víc než polovina chlapcù, kteøí nastupují na vojenskou základní službu, má urèitý návyk na alkohol. To jsou varující fakta. Pro mládež i pro spoleènost. My rodièe si musíme klást starostlivou otázku: Nepodlehnou i naše dìti návyku na alkohol, cigarety nebo drogy? Nikdo z nás si to jistì nepøeje. A pøesto mnozí rodièe stojí bezradní, se slzami v oèích, nad svými dospívajícími dìtmi, které už sotva mohou zastavit na cestì zkázy. Kdo má na tom vinu, že mládež stále více holduje alkoholu a drogám? Pøedevším my rodièe! Peèujeme usilovnì o zdárný tìlesný vývoj našich dìtí, ale jejich duše zanedbáváme. Vynakládáme èas a peníze na to, aby naše dìti mìly co nejkvalitnìjší stravu a byly pìknì obleèeny, ale vùbec nepøemýšlíme o tom, jakou duševní stravu pøijímají. Potom jsou dìti samozøejmì hladové a spolykají všechno, co se jim dostane do rukou s veškerou špínou a jedem zkaženosti. Zkaženost je jako infekce, která se šíøí neviditelnì a zachvátí po èase celého èlovìka. Èím sytíme svoji duši, to formuje naše myšlení, rozhodování, návyky i celý charakter. Jed zkaženosti proniká všude do knih, èasopisù, filmù i mezilidských vztahù. Oprávnìnì si tedy jako rodièe klademe otázku: co je tou dobrou, kvalitní stravou pro duše našich dìtí, aby vyrostly v charakterní lidi? TO NEJLEPŠÍ PRO DÌTI Sám uèitel národù J. A. Komenský již dávno poznal to, co je pro výchovu dìtí Poskytni svému dítìti patøiènou dávku pøítulnosti a lásky. Právì v prvních mìsících získává existenciálnì dùležitý pocit bezpeèí a dùvìry. K tomu potøebuje klidné prostøedí, hodnì tìlesného kontaktu a uspokojení svých potøeb. MY RODIÈE NESEME ZODPOVÌDNOST ZA TÌLESNÝ, DUŠEVNÍ I DUCHOVNÍ ŽIVOT SVÝCH DÌTÍ. TAK JAKO JIM DENNÌ CHYSTÁME TÌLESNÝ POKRM, TAK JIM MÁME TAKÉ PRAVIDELNÌ PØIPRAVOVAT POKRM DUCHOVNÍ. 6 / PRAMENY ZDRAVÍ

7 nejlepší. V knize Kšaft umírající matky... øíká: Národe èeský a moravský, vlasti milá,... odkazuji tobì za dìdictví knihu Boží, Bibli svatou, kterouž synové moji z pùvodních jazykù do èeštiny s pilností velikou u- vedli... Pøijmiž to tedy za svùj vlastní klenot, vlasti milá, a užívej toho k slávì Boží a svému v dobrém vzdìlání. Nejlepší duchovní stravou pro lidské duše je Boží slovo. Zaruèuje zdravý rozvoj èlovìka. Ba i tam, kde už je mladý èlovìk zasažen jedem zkaženosti, sobectví a zla, má Boží slovo moc èlovìka uzdravit a promìnit. NAŠE ZODPOVÌDNOST My rodièe neseme zodpovìdnost za tìlesný, duševní i duchovní život svých dìtí. Tak jako jim chystáme pravidelnì tìlesný pokrm, tak jim máme také pravidelnì pøipravovat pokrm duchovní. Možná si v této chvíli uvìdomujete, že jste nìco zanedbali. Vezmìte tedy vážnì radu toho nejpovolanìjšího J. A. Komenského Písmo svaté, Bible by se mìla stát vaším každodenním prùvodcem. **** NENÍ NAD MATEØSKÉ MLÉKO Nejprve k výhodám mateøského mléka z hlediska medicíny: Ve srovnání se sušeným mlékem pro kojence obsahuje mateøské mléko nejen jiné množství bílkovin, tukù, uhlovodanù a minerálù, ale je obzvláštì bohaté na protilátky, což èiní kojence podstatnì odolnìjším vùèi chorobám. Obì nejèastìjší pøíèiny vývojových poruch poruchy výživy a infekèní nemoci se vyskytují u kojených dìtí jen v nepatrné míøe. Pøi pozorování kojených a nekojených dìtí se zjistilo, že v období od narození do desátého mìsíce onemocnìly u- mìle živené dìti ètyøikrát èastìji infekcemi dýchacích cest, dvacetkrát èastìji prùjmem a dvaadvacetkrát èastìji infekcemi jiného druhu. Stále znovu zdùrazòují vedoucí pediatøi a psychologové výživy nenahraditelnost mateøského mléka. Toto jsou nejzávažnìjší argumenty pro kojení. A kdo ví, kolik práce je s nemocným miminkem, urèitì tuto výhodu ocení. K tomu se ještì ušetøí spousta penìz. Sušené mléko není zrovna nejlevnìjší, stejnì jako ohøívaè láhve, dudlíky a co k tomu ještì všechno patøí. Mateøské mléko se pøizpùsobuje potøebám kojence. Èím je dítì starší, tím je mateøské mléko výživnìjší. V tom ohledu tedy nemùžeš nic pokazit. To se ti spíš stane pøi pøípravì Feminaru. Dítì je pøi kojení sice odkázáno na matku a matka upoutána na dítì, ale na druhou stranu je zase mùže bez problémù brát všude s sebou, což se obzvláš vyplatí podnikavým rodinám. JÁ SÁM... TAK TO ZKUS! Banánoví ježci 4 oloupané banány, oloupané mandle a rozinky podle potøeby na polevu: 3 lžíce Provamel BIO (novinka, jedná se o zdravý margarín, neztužený a neesterifikovaný, k zakoupení v Country Life), 100 g svatojánského chleba (neboli karobu), voda dle potøeby UŽ PRVNÍ MÌSÍCE JSOU ROZHODUJÍCÍ Jaký je rozdíl mezi kojencem obklopeným rodièovskou láskou a péèí, a miminkem, které ji nikdy nepoznalo? Nìkolikrát jsem mìla možnost pøesvìdèit se, jak nesmírný je to rozdíl u našich osvojených dìtí a pokaždé mì z toho bolelo u srdce. Zároveò to pro mì bylo popudem poskytnout právì kojencùm zázemí, které pro zdravý rozvoj osobnosti tak potøebují. Jednou jsme si vzali z kojeneckého ú- stavu dì átko, kterému bylo nìkolik mìsícù. V radostném oèekávání jsem ho vzala do náruèe a zdìsila jsem se! Bylo jako kus døeva. Ztuhlý a napjatý ležel malý chlapeèek v mé náruèi; èelo svraštìlé a pohled strnule upøený pøed sebe. V té dobì jsem už porodila nìkolik dìtí a vìdìla jsem, jak se miminko chová, když ho vezmete do náruèe: pøitulí se a jeho údy se uvolní. Zamrazilo mne pøi pomyšlení na to, jak Postup: Každý banán nakrájíme na 3 stejnì velké èásti a ty ještì pøekrojíme na polovièku. Domácí polevu z karobu si pøipravíme klasickým zpùsobem, a to tak, že do rozpuštìného Provamelu BIO zamícháme karob, rozøedíme vodou a chvilku povaøíme. Do horké polevy namáèíme kusy banánù a necháváme vychladnout. Namáèení zopakujeme ještì jednou. Pøed druhým vychladnutím banány ozdobíme tenkými proužky mandlí (bodlinky) a rozinkami (oèi ježka). Podáváme na podnose vysypaném mletými oøechy a kokosem. Z knihy Recepty na fajn èasy (Vaøte s MUDr. Igorem Bukovským a jeho manželkou Erikou), vydalo nakladatelství Advent-Orión, k zakoupení v prodejnì Country Life, Melantrichova 15, P-1. recept pro dìti hrùzné zkušenosti musí nìkteré dìti prožívat už v prvních týdnech svého života. Poskytni svému dítìti patøiènou dávku pøítulnosti a lásky. Právì v prvních mìsících získává existenciálnì dùležitý pocit bezpeèí a dùvìry. K tomu potøebuje klidné prostøedí, hodnì tìlesného kontaktu a uspokojení svých potøeb. q S použitím textù z letáèkù BTM, u- kázky z knihy Nancy van Peltové Dítì v dobrých rukou a výòatku z knihy Jen klid, maminko! Její autorka, Claudia Mühlanová, je žena v domácnosti a matka 13 dìtí ve vìku od 3 do 21 let. Spolu se svým manželem napsala nìkolik knih o výchovì, které se v SRN tìší velké oblibì. Knihy vydalo v edici Život a zdraví nakladatelství Advent-Orion. PRAMENY ZDRAVÍ / 7

8 AKTIVNÍ UHLÍ detoxikace organismu snižování cholesterolu støevní a zažívací potíže * ÈÁRKLL * S aktivním uhlím aktivnì Pod originálním názvem ÈÁRKLL se koneènì i èeští pøíznivci zdravé životosprávy setkávají s jedním z nejsilnìjších pøírodních léèebných prostøedkù, s aktivním (pøesnìji aktivovaným) rostlinným uhlím. Aktivní uhlí se vyrábí spalováním døeva pøi vysoké teplotì (až 600 o C) bez pøístupu vzduchu. Nejdùležitìjším krokem je v závìreèné fázi výroby vhánìní kyslíku, èímž dojde k aktivaci. Takto vyrobené pøírodní uhlí má vysokou úèinnost a jeho využitelnost pro organismus je maximální. NA CO JE AKTIVNÍ UHLÍ DOBRÉ? Je zejména vhodné na dùkladné proèištìní našeho organismu, který je obvykle zanesený rùznými škodlivými, jedovatými látkami. Kolikrát kolem sebe slyšíme vìtu: Jsem z toho všeho otrávený, a neuvìdomujeme si, kolik je na tomto rèení pravdy. Jsme otrávení nejen v naší mysli, otrávený je celý náš organismus! Zkuste si pøeèíst složení nìkterých rafinovaných potravin zjistíte, že konzumujeme nezøídka chemické slouèeniny potenciálnì škodlivých èi dokonce jedovatých látek. Mají-li naše vnitøní orgány správnì fungovat, je nutné tìlo tìchto látek zbavit. Detoxikaci, proèištìní organismu, je vhodné absolvovat i pøed zahájením jakékoliv léèby, zvláštì léèení na pøírodní bázi. Nìkteøí lidé si stìžují, že jim ta a ta pøírodní léèba nezabrala. Neuvìdomují si, že chyba není ve zvolené léèbì, ale v tom, že organismus je v takovém stavu, že napø. zanesené støevní klky nemohu zpracovat dodané živiny, vitamíny èi minerály. Studie potvrzují, že aktivní uhlí snižuje koncentraci lipidù, cholesterolu a triglyceridù v krevním séru. Studie zveøejnìná ve Velké Británii uvedla, že u pacientù s vysokým cholesterolem se užíváním aktivního uhlí snížila jeho hladina o 25%. pokraèování na protìjší stránce... POTØEBUJEME VÙBEC TUKY? Používání volných tukù a olejù je jedním z témat, o nichž se stále èastìji diskutuje. Druh tuku, který konzumujeme, a zpùsob, jakým tento tuk svým zažívacím orgánùm pøedložíme, jsou hned z nìkolika dùvodù velmi dùležité. Problém s živoèišnými tuky a s volnými (viditelnými) tuky spoèívá v podstatì v tom, že nejsou již uzavøeny v pøirozeném balíèku s vlákninou, další dùležité potravinové souèásti byly odstranìny a, co je ještì horší, došlo možná i ke zmìnì jejich pøirozeného molekulárního tvaru èi složení buï v tìle zvíøete, nebo pøi prùmyslovém zpracování nebo vystavením vzduchu. Volné tuky totiž žluknou, když jsou vystaveny kyslíku mimo rostlinné buòky. Netrvá to pøíliš dlouho a kukuøièná mouka pøi pokojové teplotì žlukne, zrna kukuøice však mohou vydržet bez toho, že by se zkazila, tøeba i pùl tisíce let. A za druhé dochází k tomu, že se pøi prùmyslové výrobì v továrnì anebo v tìle zvíøete urèité procento mastných kyselin zmìní z nesaturované formy do podoby saturované mastné kyseliny, z pøirozené cis formy do trans formy a/nebo mùže dojít k tomu, že umístìní dvojných vazeb nesaturovaného tuku se pøemístí podél uhlíkového øetìzce. Napøíklad tak mùže dojít ke zmìnì omega-3 mastné kyseliny na omega-6 mastnou kyselinu. Hlavní pøíèinou tìchto zmìn není lisování za studena ani extrakce oleje, ale filtrování a zahøívání, ke kterým následnì dochází kvùli stabilizování oleje. Tyto zmìny jsou velmi dùležité pro chemické pochody v našem tìle. VOLNÉ TUKY ZNAMENAJÍ PRÁZDNÉ KALORIE Tím máme na mysli, že volné tuky byly extrahovány nebo vymaèkány z jejich pøirozeného vláknitého rostlinného obalu neobsahují tedy v tomto stavu vùbec žádnou vlákninu, škroby, bílkoviny a minerály, a velmi málo (pokud vùbec nìjaké) vitamínù. Tuk dodává 9 kalorií na gram. Podle výsledkù studií jí dnes prùmìrný náš obèan o 300 kalorií ve formì tuku více než v roce Naše recepty tukem doslova pøetékají a je to vidìt i na našem tìle. Polovina dnešní populace starší 50 let je obézní. Je pravda, že se olej nachází v biblických receptech. Bùh jej dal Izraeli, když byl na poušti. Izraelité rovnìž konzumovali maso a mléèný tuk, podíváme-li se však, jaký to mìlo nakonec dopad, nemùžeme tuto dietu ani na tomto základì doporuèovat. VOLNÉ TUKY VYVOLÁVAJÍ SYNTÉZU CHOLESTEROLU Olej v láhvi neobsahuje žádný cholesterol. Tato reklama je pravdivá. Kdykoli však sníme nìjaké tuèné jídlo, zaène naše tìlo hned na dvou místech produkovat cholesterol. Zaprvé v játrech, aby se vytvoøily žluèové soli, které tuk emulgují, a za druhé ve støevním traktu, aby se mohl olej vstøebat v podobì tukových kulièek, kterým se øíká lipoproteiny. Èím více tuku sníme, tím více cholesterolu se v našem tìle vytvoøí. A protože naše tìlo nedokáže cholesterolový komplex rozložit, jediným zpùsobem, jakým se dokáže vypoøádat s nadbyteèným cholesterolem, je vylouèit jej do žluèi. Množství vlákniny a rostlinných sterolù v potravì urèuje, kolik cholesterolu opustí stolicí tìlo. Tímto zpùsobem vede pravidelná nebo i pøíležitostná konzumace tuèných jídel k postupnému hromadìní cholesterolu v tìle. Pøedbìžné studie ukazují, že volné tuky velmi snadno vyvolávají syntézu cholesterolu a že zvýšená produkce žluèi i cholesterolu mùže pokraèovat i týdny poté, co byl pøíjem tukù snížen. BUNÌÈNÉ MEMBRÁNY Stìny bunìk a organely uvnitø bunìk jsou vytvoøeny z dvojité vrstvy mastných kyselin spojených fosforem. Nadbytek saturovaných (plnì hydrogenovaných) tukù, trans-tukù a/nebo cholesterolu v bunìèných membránách zpùsobuje, že se tyto stávají ztuhlými, zatímco pøirozené cis polynesaturované tuky vytváøejí bunìèné membrány, které jsou pružnìjší. Optimální pružnost membrány má za následek optimální funkci buòky. Zøejmì nejvìtší poškození buòkám i jejich vnitøním souèástem zpùsobuje pøítomnost o- xidovaných mastných kyselin. To jsou ty tzv. toxické radikály. Tyto oxi-tuky vytváøejí oxidované lipoproteiny s nízkou hustotou (oxi- LDL). A tyto oxidované LDL jsou zdrojem oxidovaných bunìèných membrán. Ve stìnách bunìèných jader mohou oxi-ldl potenciálnì poškodit genetický materiál, což u- rychluje stárnutí bunìk a zvyšuje riziko vypuknutí rakoviny. mýty a omyly TUK JE KLÍÈOVÝM FAKTOREM CHEMICKÝCH POCHODÙ V TÌLE Nìkolik klíèových látek, jako jsou prostaglandiny, thromboxany a leukotrieny, se vytváøí z tukù, které sníme. Tyto látky mají v tìle mnoho funkcí, vèetnì regulace krevního tlaku, srážlivosti krve, reakce imunitního systému na mikroby, rakovin- 8 / PRAMENY ZDRAVÍ

9 né viry a chemikálie, které zpùsobují alergie. Používání rostlinných produktù v pøirozeném stavu by nám mìlo poskytnout nejlepší suroviny pro tyto chemické pochody. SHLUKOVÁNÍ ÈERVENÝCH KRVINEK V KRVI Zkonzumování jídla obsahujícího volné tuky zvýší na nìkolik hodin hladinu tukù v krvi a zapøíèiní shlukování èervených krvinek. Toto shlukování narušuje pøenos kyslíku v plicích a brání volnému proudìní èervených krvinek v malých cévkách a kapilárách. Tak strádají nìkteré tkánì urèitým nedostatkem kyslíku. TUKOVÉ MICELY POŠKOZUJÍ SRDEÈNÍ TKÁÒ Výzkumníci ukázali, že velká množství micel, což jsou malé kulièky tuku, které se dostanou do krve poté, co sníme jídlo s vysokým obsahem tuku, se mohou dostat do srdeèního svalu a poškodit bunìèné membrány systému nervového vedení a vystavit tak pacienty nepravidelným zmìnám v srdeèním rytmu. OLEJ V LÁHVI NEOBSAHUJE ŽÁDNÝ CHOLES- TEROL. TO JE PRAVDA. KDYKOLI VŠAK SNÍME TUÈNÉ JÍDLO, ZAÈNE NAŠE TÌLO HNED NA DVOU MÍSTECH PRODUKOVAT CHOLESTEROL. STRAVA S VELKÝM OBSAHEM TUKU A TOXICKÉ RADIKÁLY Strava s vysokým obsahem tuku, zvláštì strava obsahující volné tuky, zvyšuje hladinu triglyceridù v krvi. Nadbytek volných tukù ve stolici spojený se stravou s nízkým obsahem vlákniny zvyšuje množství toxických radikálù ve výkalech a pøispívá ke vzniku divertikulózy a rakoviny tlustého støeva. Velkou roli hraje pøitom pøítomnost žluklých, oxidovaných tukù, které konzumujeme v podobì olejù, margarínù, izolátù a koncentrátù ze sójové bílkoviny a živoèišných tukù. BEZPEÈNÁ STRAVA Z pøedchozího èiníme závìr, že nejbezpeènìjší dietou je strava, která neobsahuje žádné živoèišné tuky a žádné rafinované viditelné tuky. Nejlepší je užívat pøirozených nerafinovaných rostlinných potravin, zcela bez pøídavku cukru, oleje, margarínu nebo tuku do peèiva. Když se jednou obilné (èi luštìninové) zrno pomele, tuk, který obsahuje, je vystaven pùsobení kyslíku a smìøuje k tomu stát se toxickým radikálem. Pokud se obiloviny, luštìniny èi oøechy melou, mìli bychom je užívat èerstvì namleté, døíve než se mohou zkazit, resp. žluknout. Dostatek oleje se nachází prakticky v jakékoliv rostlinné potravinì. Napøíklad u ovesných vloèek pøedstavuje pøirozenì pøítomný tuk asi 15% jejich kalorií. Rafinování celých zrn však odstraní 40-60% dobrých olejù. Pokud se domníváte, že ve své stravì potøebujete více tuku nebo oleje, získávejte jej prostøednictvím konzumace celých zrn obilí, luštìnin èi celých oøechù, oliv nebo avokáda. Neexistuje žádný dùvod, proè byste mìli do své stravy zaøazovat jakékoliv volné tuky. Lidé, kteøí mají problém s nadváhou, by nemìli zapomínat, že oøechy, olivy, avokádo a sójové boby obsahují pøirozenì velké množství tuku. Arašídy a arašídové máslo mají tøi nevýhody. Jsou hlavním zdrojem aflatoxinù, což záleží na zpùsobu skliznì a uskladnìní arašídù. Mají relativnì vysoký obsah oxalátù, které mají tendenci narušovat využití vápníku v tìle. V arašídovém másle je vìtšina oleje ve volném stavu; Wissler se svými spolupracovníky zjistil, že tento olej mùže pøispìt ke vzniku aterosklerózy více než jiné testované oleje. q Z materiálù Weimar Institute, Kalifornie.... dokonèení z pøedchozí stránky JAKÉ MÁ AKTIVNÍ UHLÍ DALŠÍ POUŽITÍ? Aktivní uhlí je v první øadì vynikajícím prostøedkem pøi zažívacích a støevních potížích (prùjmy, plynatost, nadýmání, nevolnost dávkování individuální podle potøeby) a pøi nejrùznìjších otravách (doporuèuje se dávka, která je až desetinásobkem množství požité škodlivé látky). Pøi nachlazení pohlcuje aktivní uhlí baktérie v hrdle (mj. odstraòuje i zápach z úst). Aktivní uhlí v práškové formì lze aplikovat i zevnì ve formì obkladù (akné, bodnutí hmyzem atp.). JAK AKTIVNÍ UHLÍ FUNGUJE? Aktivní pøírodní uhlí pùsobí na principu adsorpce (na rozdíl od absorpce). Definice uvádí, že adsorpce je pøichycení látky k povrchu jiné látky. Toto navázání zabraòuje uvolnìní jedù zpìt do organismu, ke kterému by mohlo dojít, kdyby byla škodlivá látka pouze vsáknuta èi absorbována. Mùžeme si to pøedstavit na principu funkèního suchého zipu. Dojde-li k pevnému zaklesnutí obou složek aktivního uhlí a škodlivé látky do sebe, vytvoøí tak jeden celek, který je vylouèen z tìla ven. Aktivní uhlí není samozøejmì jedinou látkou s podobným adsorpèním úèinkem, je však nejsilnìjším prostøedkem. Na rozdíl od živoèišného uhlí je o 80% úèinnìjší (a neobsahuje žádné rakovinotvorné pøímìsi). Pozitivní jistì také je, že aktivní uhlí sice adsorbuje škodlivé (jedovaté) látky, ale neodvádí z tìla nezbytné živiny, vitamíny a minerály. MÁ AKTIVNÍ UHLÍ NÌJAKÉ NEŽÁDOUCÍ ÚÈINKY? Nežádoucí vedlejší úèinky prakticky nejsou známy. Pøi užívání je však tøeba dát pozor na to, že aktivní uhlí mùže adsorbovat i èetné léky, v pøípadì jejich u- žívání se proto radìji poraïte s lékaøem. Aktivní uhlí neadsorbuje: oxid uhelnatý, oxid uhlièitý, ethan, ethylen, vodík, metan, málo úèinné je na alkohol, kuchyòskou sùl a železo. Aktivní uhlí napø. adsorbuje: amfetamin, arzén, aspirin, atropin, barbituráty, benzin, fenol, jód, kokain, kyanid, narkotika, opium, penicilin, pesticidy, radioaktivní látky, støíbro, strychnin, atd. (více na letáku výrobce). Aktivované rostlinné døevìné uhlí je pod obchodním názvem ÈÁRKLL k dostání (ve formì tobolek a ve formì prášku) v prodejnách COUNTRY LIFE. q Pøipraveno s využitím informací z letáèku od výrobce. PRAMENY ZDRAVÍ / 9

10 VÝŽIVA A IMUNITA Od narození jsme vystaveni nepøetržitému náporu baktérií, virù a dalších organismù pùsobících nemoci. Bez úèinného o- chranného štítu by každý z nás velmi rychle podlehnul infekèní nemoci nebo rakovinì. V této bitvì s mikrobiálními útoèníky se chráníme komplexním souborem obranných opatøení, kterým se dohromady øíká imunitní systém. Imunitní systém se dokáže pozoruhodnì pøizpùsobovat, je schopen vytváøet ohromné množství bunìk a molekul, které jsou schopné rozeznat a zneškodnit neomezené množství cizích vetøelcù. Existují dvì funkèní poboèky imunitního systému: Vrozená imunita je základní odolností vùèi nemocím, se kterou se narodíme pùsobí jako první obranná linie. Zahrnuje bariéry proti infekci, jako je kùže, sliznièní membrány a tìlesnou teplotu. Zahrnuje také speciální chemikálie, jako je interferon, a buòky, jako jsou NK buòky a neutrofily, které dokáží pohltit, zabít a vstøebat celé mikroorganismy. Získaná imunita, které se také øíká specifická imunita, reaguje specificky na každý infekèní èinitel, který je poté imunitním systémem uložen do pamìti. Získaná imunita se aktivuje, když se zdraví a nemoc vrozené imunitì nepodaøí úèinnì bojovat s útoèícím patogenem. Systém získané imunity zahrnuje speciální buòky, kterým se øíká B- a T-lymfocyty, které produkují velkou øadu specializovaných chemických látek, kterým se øíká protilátky a cytokiny. T-buòky se rovnìž angažují v pøímém souboji buòky proti buòce. Imunitní buòky závisí na živinách, které jíme U rostoucího zárodku a v prvních nìkolika mìsících života má výživa dopad na rozvoj imunitního systému. Již dlouho je známo, že podvyživené dìti mají velké riziko vážných a život ohrožujících infekcí. 1 Nedostatek bílkovin a kalorií negativnì o- vlivòuje prakticky všechny souèásti imunitního systému. 1-3 Do souvislosti s narušenou imunitou je dávána i mentální anorexie. 4 I bìhem dalšího života zùstávají živiny dùležité pro imunitní reakci organismu. 2 Zinek, železo, mìï, selen, vitamíny A, B- 6, C a E, ty všechny hrají klíèovou roli pøi udržování optimální imunitní odezvy. 1-3 Vìtšinu tìchto živin lze nejlépe získat konzumováním ovoce, zeleniny, celozrnných obilovin, oøechù a semen. Soudobý výzkum se soustøedí na roli, kterou má nedostatek nìkterých specifických živin a podávání výživových doplòkù na imunitní systém v celé šíøi lidské populace, vèetnì starých lidí, dìtí, dospìlých žijících v rozvíjejících se zemích, pacientù postižených virem HIV, pacientù s poruchami pøíjmu potravy i zdravých dospìlých lidí. Antioxidanty a imunitní systém Imunitní buòky mohou být poškozeny vystavením kyslíku tomuto procesu se øíká oxidace a dochází bìhem nìj k produkci velmi škodlivých látek, známých jako volné radikály. Zabránit tomuto poškození dokáží odpovídající množství antioxidantù, jako jsou vitamíny C a E, podobnì jako obsah rùzných fytochemikálií. 5 Rovnováha mezi antioxidanty v potravinách a oxidanty (látkami, které zpùsobují poškození oxidací) je dùležitá pro funkci imunitních bunìk. 6 Studie zjistily, že strava bohatá na antioxidanty souvisí se sníženým výskytem rakoviny. Tento vztah mùže být èásteènì dùsledkem zlepšené imunity (obsahem antioxidantù). Výživa a imunita u starých lidí Potøeba optimálního pøíjmu živin a antioxidantù pro dobrou funkci zdravého imunitního systému je zvláštì dùležitá pro staré lidi Nedostateèná imunitní odezva spojovaná se stáøím je èásteènì odpovìdná za utrpení, která tento vìk provázejí. Konkrétnì dochází u nìkterých lidí ke snížení poètu T-bunìk. Starší lidé jsou náchylnìjší k mnoha infekcím, autoimunitním onemocnìním a rakovinì, v porovnání s mladšími lidmi. Ve stáøí se zvyšuje tvorba volných radikálù, což k tomuto jevu, minimálnì zèásti pøispívá. Dvì studie ukázaly, že denní podávání výživových doplòkù obsahujících nízké až støední dávky urèitých živin zlepšovalo imunitní funkce u starších dospìlých jedincù. 12,13 Dlouhodobé podávání beta-karoténu (50 mg dennì po let) bylo ve vztahu ke zvýšené aktivitì NK-bunìk u zdravých starších mužù. 11 Podávání doplòkù vitamínu E bylo soustavnì spojováno se zlepšenou imunitou u starých lidí, a to i když mìly normální hladinu vitamínu E. 7,14 Zjištìní ze studií na zvíøatech i na lidech naznaèují, že vitamín E hraje pro dobrou funkci imunitního systému dùležitou roli. Dokonce i mírný nedostatek vitamínu E zhoršuje imunitní odezvu, zatímco zásobení dávkami vyššími než jsou dávky doporuèené imunitu zlepšuje. 7 Souèasná doporuèená denní dávka vitamínu E tak nemusí být dostateèná pro optimální imunitní funkci u starých osob. Mají vegetariáni zvýšenou imunitu? Jenom nìkolik málo studií porovnávalo imunitní funkce u vegetariánù a nevegetariánù. Jedna studie na 22 vegetariánech a 22 nevegetariánech nenalezla žádný rozdíl v aktivitì NK-bunìk. 17 Podobnì i ve studii na 8 atletech konzumujících buï lakto-ovo-vegetariánskou stravu èi stravu s vysokým zastoupením masa nebyl zjištìn žádný rozdíl v aktivitì NK-bunìk anebo funkci T-bunìk. 18 Ve studii na 80 ženách s rùznými stravovacími návyky se nepodaøilo zjistit žádnou souvislost mezi pøíjmem produktù živoèišného pùvodu a imunitou. 19 Ani nedávná studie vypracovaná na Loma Linda University, která porovnávala 25 veganù a 20 nevegetariánù, nezjistila žádný rozdíl v aktivitì NK-bunìk nebo funkci T-bunìk. 20 Tato zjištìní jsou pøekvapivá, víme-li, že studie skuteènì ukazují souvislost mezi rostlinnými souèástmi, jako jsou antioxidanty které jsou ve vegetariánské stravì více zastoupeny a imunitní funkcí. V porovnání s nevegetariány mají vegetariáni typicky vyšší pøíjem ovoce a zeleniny, antioxidantù a fytochemikálií, které jsou všechny dùležitými faktory dobré funkce imunitního systému. Vegetariáni také 10 / PRAMENY ZDRAVÍ

11 Dostupná data silnì nasvìdèují tomu, že starší vegetariáni, kteøí konzumovali po vìtšinu života pestrou skladbu potravin rostlinného pùvodu, by mìli mít v porovnání s nevegetariány lepší funkci imunitního systému. konzumují více sójových výrobkù, které rovnìž mohou mít urèitý pozitivní význam pro imunitu. I když se jedná ještì spíše o spekulace, v laboratorních studiích se u- kázalo, že isoflavony ze sójových bobù stimulovaly aktivitu NK-bunìk. 21,22 U myší se prokázalo, že isoflavon zvaný daidzein zvyšoval bunìènou imunitní odezvu. 23 Vegetariáni mají rovnìž vyšší pøíjem rostlinných sterolù (fytosterolù), což mùže také pøispívat ke zlepšení imunitních funkcí. 24 A nakonec, vegetariáni mají i nižší hladinu nìkterých látek, jako je napø. železo, které mùže pùsobit jako prooxidant. Pro vysvìtlení nedostatku zjevných prospìšných úèinkù vegetariánské stravy je možných nìkolik vysvìtlení. Dosud vypracované studie se zabývaly mladými nebo lidmi støedního vìku; je pøitom možné, že prospìšný úèinek, který má pro imunitní systém strava rostlinného pùvodu se projeví pouze pøi stresovém zatížení ve stáøí. A i když se o této teorii stále diskutuje, nìkteøí specialisté na výživu a imunologii se domnívají, že je nutné vìtší zásobení dùležitými živinami, než jaké je možné získat potravou, máme-li dosáhnout optimální imunitní funkce, a to zvláštì ve vyšším vìku. 9,10,14 Toto doporuèení však vyèkává na výsledky nìkolika probíhajících studií, které se zabývají jak úèinností, tak bezpeèností výživových doplòkù. Velmi vysoké dávky nìkterých vitamínù a minerálù jsou spojovány s potenciálními zdravotními problémy a nadbytek jedné živiny mùže mít škodlivý úèinek na vstøebání a využití druhé živiny. Data, která jsou v souèasné dobì k dispozici, silnì nasvìdèují tomu, že starší vegetariáni, kteøí konzumovali po vìtšinu života pestrou skladbu rostlinných potravin, by mìli mít v porovnání s nevegetariány lepší funkci imunitního systému. q Autor èlánku, dr. Nieman, je profesorem na Appalachian State University v Severní Karolinì. RECEPIS NA FAJN ÈASY... Co je tøeba jíst ráno, abychom potom vydrželi psychickou zátìž ve škole? Obiloviny jsou podle mého názoru vynikajícím zdrojem trvalé energie a obsahují také vitamíny skupiny B, které potøebují nervové buòky. Nekupujte však všechny ty koulièky, medvídky, lupínky, kolíbky, ètvereèky a bublinky plné cukru, barviv a aromat. Ty už neobsahují témìø žádné potøebné látky pokud tam pøi jejich výrobì nepøidali nìjaké umìlé! Jak pro studenty, tak pro uèitele jsou výborným zaèátkem dne obiloviny, ovoce, trochu oøechù anebo semínek, med anebo sladké ovoce, pøípadnì trochu mléka èi jogurtu užijte si to! Dcerka mìla prùjem a já jsem jí dávala hustou zeleninovou polévku s kroupami, ale tchynì byla proti. Vaše volba byla správná. Fyziologie støeva si vyžaduje pøi prùjmových stavech dostateèný pøíjem v malých množstvích èastìji, tedy ne velký objem najednou! tekutin bez cukru, soli a CO 2. Namísto kdysi doporuèovaných èistých tekutin a hladovky, aby si støevo odpoèinulo, se dnes dává pøednost podávání hustých polévek s uvaøenými obilovinami (rýže, kroupy, kukuøice) èi uvaøených mìkkých škrobovitých zelenin (mrkev, brambory, hrášek nebo topinambury). I u dospìlých platí, že když je prùjem chronický, je nejprve tøeba vynechat mléko a mléèné výrobky, sorbitol a kávu. Když to nepomùže, je tøeba vylouèit i potraviny, které vyvolávají plynatost, u kojencù omezit podávání ovocných š áv a pyré. V pøípadì, že je prùjem akutní, je tøeba nejprve odstranit pøíèinu (infekce, alergie, støevní paraziti). Je jarní pùst nevyhnutelný? Jak dlouho by mìl trvat? Je vhodný. Organismus se rychleji oèistí od nahromadìných toxinù. Mùže trvat opakovanì 24 hodin jednou týdnì anebo nìkolik dní najednou. Pøíjem dostateèného množství tekutin je bìhem pùstu nutný. Nezvládnete-li úplný pùst, zkuste pùst s ovocem anebo se zeleninou. Na otázky odpovídá MUDr. Igor Bukovský v knize Recepty na fajn èasy (nakladatelství Advent-Orión). otázky & odpovìdi JSEM DIABETIK A ÈETL JSEM, ŽE CIBULE OBSAHUJE HODNÌ CUKRU. MÁM SE JÍ VYHÝBAT? NEMUSÍTE. BA PRÁVÌ NAOPAK, UŽ OD ROKU 1923 JE ZNÁMO, ŽE CIBULE SNIŽUJE HLADINU GLUKÓZY V KRVI. NENÍ DOSUD PØESNÌ ZJIŠTÌNÉ JAK ZØEJMÌ TÍM, ŽE OBSAHUJE LÁTKY, KTERÉ JSOU PODOBNÉ SYNTETICKÝM ANTIDIABETICKÝM LÉKÙM. CIBULE SI ZACHO- VÁVÁ SVÙJ PØÍZNIVÝ ÚÈINEK NA KREVNÍ CUKR I PO TEPELNÉ ÚPRAVÌ. PRAMENY ZDRAVÍ / 11

12 Zdravé srdce: místo masa tofu! To, co si dáte na obìd, vám mùže zachránit život k takovému závìru vedou výsledky nové studie. U tìch úèastníkù studie, kteøí nahrazovali libové maso tofu (neboli sójovým sýrem/tvarohem), došlo k redukci rizika srdeèního onemocnìní, a to snížením hladiny cholesterolu a dalších tukových látek v krvi, kterým se øíká triglyceridy, a zpomalením rychlosti oxidace LDL ( špatného ) cholesterolu. Když dochází k oxidaci LDL cholesterolu, zvyšuje se tím jeho schopnost ukládat se v cévách a vytváøet plaky, které mohou vést k srdeènímu onemocnìní. Pøedchozí studie ukázaly, že pacienti se srdeèním onemocnìním mají vyšší hladinu oxidovaného LDL cholesterolu v krvi. Journal of the American College of Nutrition 2000;19: Kde je kouø, tam je také rakovina tlustého støeva Až 12% úmrtí na rakovinu tlustého støeva (a na rakovinu koneèníku) lze pøipsat na vrub kouøení. Takové jsou výsledky nové velké studie na 310 tisících mužích a 469 tisících ženách. Muži kuøáci mìli o 34% vyšší riziko úmrtí na rakovinu tlustého støeva než muži nekuøáci. U žen kuøaèek bylo riziko dokonce o 43% vyšší. Riziko stoupalo s poètem let kouøení, se zvyšujícím se poètem cigaret dennì vykouøených, se snižujícím se vìkem, kdy èlovìk zaèal kouøit, a s celkovým poètem vykouøených cigaret. Journal of the National Cancer Institute 2000;92: Málo rajèat, špatné cévy Finští vìdci dávají (pøinejmenším u mužù) nízké hladiny antioxidantù, které se nacházejí v rajèatech (a podobnì zabarvených plodinách), do souvislosti s raným rozvojem aterosklerózy, nárùstem plakù v cévách, jehož koneèným dùsledkem mùže být infarkt myokardu. Ve studii na 520 mužích a ženách støedního vìku mìøili Finové tlouš ku stìny krèní tepny. (Postupné pøibývání tlouš ky stìny tepny je jedním z markerù postupu aterosklerózy.) U tìch mužù, kteøí mìli nízkou hladinu lykopenu (což je antioxidant, který se nachází v rajèatech, melounu apod.), zjistili o 18% vìtší nárùst tlouš ky stìny cév. U žen se podobný úèinek neprojevil. Arteriosclerosis, Thrombosis, and Vascular Biology 2000;20: DOCHÁZÍ VÁM VÍNO? V lásce mezi mužem a ženou (nebo mezi dvìma pøáteli) máme vždy sklon vlastnit toho druhého jen pro sebe. Od svého partnera oèekáváme èasto nevìdomì absolutní lásku a bezpeèí. Žádný èlovìk nám však nemùže dát nic absolutního. Svým absolutním oèekáváním svého partnera jen pøetìžujeme a dost èasto pak býváme zklamáni. A v manželství èi v pøátelském vztahu vždycky narážíme na hranice možností. Pøes všechnu blízkost cítíme odstup, pøes všechno porozumìní se nìkdy vynoøí pocit cizoty. Mnozí reagují na zkušenost zklamání tím, že své oèekávání zamìøí na jiného partnera, o nìmž se domnívají, že jejich touhy splní, ale zakrátko i zde znovu narazí na mez možností. Lidská láska se mùže vydaøit jen tehdy, pokud ji nechápeme v absolutním slova smyslu, nýbrž jako zprostøedkování lásky Boží a pokud nás všechna zklamání, s nimiž je spojena, opìtovnì vedou k Bohu. Zklamání náleží k lásce bytostnì. Zbavují mì klamu, do nìjž znovu a znovu upadám: že mi mùj partner mùže poskytnout absolutní lásku a absolutní oporu. Nìco absolutního mùže darovat jedinì Bùh. Vidímli dùvod své existence v druhém èlovìku, èiním se na nìm závislým tento pocit závislosti ve mnì plodí agrese, nebo hluboko v nás sídlí i touha po svobodì. Závislost odporuje naší dùstojnosti. Cítím-li v sobì život jen tehdy, když mì miluje ten druhý, ztrácím sám sebe. Základ, na nìmž buduji svùj život, musím spatøovat v Bohu. Pak mohu vychutnat lásku partnera nebo pøítele. Pak mohu být vdìèný za oporu, kterou u nìho zakouším. Vím však, že je jen oporou podmínìnou, nikdy ne bezpodmíneènou. Ten druhý je smrtelný zestárne a bude nemocný. Za své city nemùže ruèit, pøestože mi pøísahá vìrnost. Èlovìk zafixovaný výluènì na druhého zešílí buï žárlivostí, nebo strachem, že ho ztratí. Láska Boží, v níž cítím svou nejhlubší podstatu, mì však osvobozuje od úzkostného lpìní na druhém, a umožòuje tím zdar lidské lásky. Nebudu sám sebe litovat, že jsem se v druhém zmýlil, ale nechám se tímto zklamáním opìtovnì odkázat na lásku Boží, protože ta není tak køehká jako láska lidská a tvoøí pevný základ, na nìmž pak mohu budovat i dùm své lásky k urèitému èlovìku. O tomto nevysychajícím zdroji mluví Jan v pøíbìhu z Kány Galilejské (Jan 2,1-12). Naše víno, náš pokus o milování, je pøíliš rychle u konce. Za své emoce nemùžeme ruèit. V urèitém okamžiku se naše láskyplné city vypaøí a pak si myslíme, že už toho druhého vùbec nemilujeme. To se dìje mnoha manželùm, kteøí žasnou nad vysýcháním své lásky. A dìje se to také manželskému páru, který slaví svou svatbu v Káni. Dochází jim víno, dochází jim jejich láska. Už tøetího dne nemají víno lásky. Pak ale promìní Ježíš šest štoudví vody ve víno, takže vzácný nápoj už nedojde. Šest je èíslo nedokonalosti a kamenné štoudve (džbány) odkazují na to, co v nás zkornatìlo, zkamenìlo. Ježíš odhaluje svatebèanùm (v jejich neschopnosti lásky, pøi jejich okorání a blokádách) jiný zdroj lásky, božský zdroj, který nepøestává tryskat nikdy. Pronáší své slovo lásky do toho, co je zvìtralé, bez citu, co je v nás nedokonalé a okoralé. Dùvìøujeme-li jeho slovu, mùže i v nás všechno promìnit v lásku. Náhle mùžeme milovat se svými slabostmi i se svou silou, se svými nedokonalostmi i chybami, s celou svou køeèovitostí a zkostnatìlostí. Božskou lásku v nás mùže vyzaøovat všechno, takže se kolem nás rozvine slavnost života. q A. Grün: Bydlet v domì lásky (Karmelitánské nakladatelství). 12 / PRAMENY ZDRAVÍ

13 NEJPRVE NASLOUCHEJ Lidé mají potøebu mluvit. Jejich duše, plná starostí, nudy nebo i radosti, se touží svìøit. Slova jsou jakési dopravní prostøedky duše, které umožòují lidem, aby navzájem navázali styk. Mlèenliví èasto velmi trpí tím, že se neumìjí svìøit. Plachost, strach z nepochopení, nedostatek osob, které by byly ochotny je vyslechnout, je ochromuje. Vskutku je málo lidí, kteøí jsou pøívìtivými a uklidòujícími partnery pro své bratry; nebo jen málo lidí umí zcela zapomenout na sebe a vyslechnout toho druhého! Èlovìk se potøebuje svìøit, vyprávìt o sobì, nechat se politovat, dát se povzbudit, podepøít. Vyslechni druhého, znovu a znovu ho poslouchej, neúnavnì, trpìlivì. Mnozí umírají proto, že nikdy nepotkali nìkoho, kdo by jim byl prokázal úctu a lásku, kdo by se jim cele vìnoval a vyslechl je. Chceš-li být lidem, s nimiž se stýkáš, pøíjemný, mluv s nimi o tom, co zajímá je, a ne o tom, co zajímá tebe. Hovoøit s druhým znamená pøedevším naslouchat; ale jen málo lidí umí poslouchat, nebo málokdo je osvobozen od sebe sama, od svého hluèného já. Nu ovšem, pane, nemusíte dál ani mluvit..., to je stejné jako u mne Zatímco ten druhý mluvil, myslel jsi jen na sebe. Nepøerušuj druhého tím, že zaèneš mluvit o sobì... Nechej ho, a ti vypoví vše až do konce. Jsi-li v pokušení mluvit o sobì, není to proto, že myslíš jen na sebe? A myslíš-li na sebe, už tu nejsi cele pro druhého. Mluvíš-li o sobì, èiò tak jen v zájmu druhého, abys ho obohatil; nikdy však proto, abys upozornil na sebe a druhého tím zastínil, abys mu vzal odvahu, odstrašil ho a zdrtil. Když tvùj bližní pøed tebou nemluví, respektuj jeho mlèení, a pak mu ohleduplnì pomoz, aby zaèal. Vyptávej se ho na jeho život, jeho starosti, jeho pøání, jeho potíže nebo mluvit s druhým èasto znamená klást mu otázky. Dej si pozor, aby tvùj bližní neodešel, aniž by ti vypovìdìl vše, co mìl na srdci. Øíká-li si pro sebe: Nemìl na mne èas, byl pøíliš zamìstnán znamená to, že jsi nebyl pro nìho otevøen. Povzdechneli si: Netrval jsem na tom, zdálo se, že ani neposlouchá, že není duchem pøítomný znamená to, že jsi byl nìkde jinde. Zdali se ještì vrátí? vztahy a komunikace Jsi neklidný, máš starosti, a tu nìkdo pøijde a pøál by si s tebou mluvit. Vezmi klidnì svou rozmrzelost, špatnou náladu, trampoty, vyèerpání... a odevzdej je Pánu. Zaèni tolikrát, kolikrát je tøeba, a brzy budeš osvobozen a ochoten, abys druhého vyslechl, pøijal a navázal s ním kontakt. Jdi druhému vstøíc: Než se k tobì vejde, je nìkolik schodù podej mu ruku. Aby unesl ten balík, musí se namáhat podej mu ruku. Aby se odvážil odkrýt ránu, nesmí se tøást podej mu ruku. Podat ruku, to znamená usmát se, vzít pod paží, øíct:...a co váš malièký, jak se mu vede? A ta vèerejší záležitost, jak to dopadlo? a potom:... copak se stalo, chlapèe? Do každé z tìchto vìt vlož se celý, vlož tam celou lásku Pána, který od vìènosti zve. Když je absces zralý, otevøe se; teprve pak se dává uklidòující prostøedek. Má-li tvùj bližní tìžkosti, nespìchej s øešením. Pomoz mu jemnì absces otevøít. Pak staèí prosté pøátelské slovo, stisk ruky... jako uklidòující prostøedek, nebo zlo je odstranìno. Umíš-li naslouchat, pøijdou k tobì mnozí, aby se vypovídali. Buï pozorný, tichý, soustøedìný: možná, že ještì døív, než vyslovíš jediné utìšující slovo, ten druhý odejde š asten, osvobozený a rozjasnìný. Podvìdomì neèekal ani radu nebo nìjaký recept na život, ale hledal nìkoho, komu by mohl pøedat své bøímì. Musíš-li odpovídat, nehledej slova, dokud ten druhý mluví: potøebuje nejprve pozornost a teprve potom slova. Spoléhej pøitom na Ducha Svatého. To, co vnitønì zpùsobí, není v prvé øadì ovocem rozumování, ale ovocem milosti. Opravdový dialog nastává jen tehdy, když v tobì sídlí hluboké mlèení, nábožné mlèení, abys druhého mohl pøijmout, nebo v tvém bližním a skrze nìho pøichází k tobì sám Bùh a jedinì víra tì mùže pøipravit k dialogu. q Ukázka z knihy Mezi èlovìkem a Bohem. Jejím autorem je Michel Quoist. Knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad. Vìtší dìti: vyšší riziko juvenilní cukrovky Obézní chlapci a dìvèata starší tøí let mají dvojnásobné riziko onemocnìní juvenilní cukrovkou než jejich štíhlejší vrstevníci. Vìdci rovnìž zjistili vyšší riziko tohoto onemocnìní u vyšších dìtí (v porovnání s dìtmi s prùmìrnou výškou). Studie zkoumala lékaøské záznamy 586 finských dìtí mladších patnácti let, u kterých byla bìhem tøíletého období zjištìna juvenilní cukrovka, s 571 dìtmi, kteøí cukrovkou neonemocnìli. Ve Finsku se výskyt juvenilní cukrovky od padesátých let více než zètyønásobil. Za stejné období bylo v øadì západních zemí pozorováno zvyšování prùmìrné tìlesné výšky. Diabetes Care 2000;23: S celozrnným chlebem na cestu k dlouhovìkosti Studie vypracovaná na témìø 34 tisících Norech zjistila, že ti z nich, kteøí jedli nejvíce celozrnných potravin, mìli o 23% snížené riziko úmrtí na srdeèní onemocnìní a o 21% snížené riziko ú- mrtí na rakovinu v porovnání s lidmi, kteøí jedli jen málo nebo nejedli vùbec žádné celozrnné potraviny. Vedoucí studie, dr. Jacobs, však varuje: ne všechen chléb, který nese oznaèení, že byl vyroben z nìkolika druhù zrn, je chlebem celozrnným. Je tøeba o- rientovat se na výrobce, kteøí používají nerafinovanou, celozrnnou mouku. European Journal of Clinical Nutrition 2001;55: Málo soli, tuku: nízký tlak Nová studie se zabývala 412 lidmi, kteøí jedli buï typickou souèasnou stravu (založenou na konzumaci tmavého masa, sladkostí, sladkých limonád a minimálním pøijmu ovoce a zeleniny) nebo sledovali speciální dietu na snižování krevního tlaku (DASH). DASH dieta, která se doporuèuje o- sobám s vysokým krevním tlakem, klade dùraz na konzumaci ovoce, zeleniny, celozrnných produktù, nízkotuèných mléèných produktù (pøípadnì ryb a drùbeže) a oøechù. Obsahuje podstatnì ménì tuku a cholesterolu a podstatnì více minerálù a vlákniny než typická strava. U skupiny, která se øídila DASH dietou, došlo ke snížení krevního tlaku, které bylo stejnì velké, jakého se jinak dá dosáhnout pouze podáváním lékù na snižování krevního tlaku (s øadou negativních vedlejších úèinkù). The New England Journal of Medicine 2001;344:3-9 PRAMENY ZDRAVÍ / 13

14 BIOPOTRAVINY? COUNTRY LIFE! Melantrichova 15 & Jungmannova 1, P-1 Pampelišky Je to sice jenom plevel, který trávu dusí... Když jde ale èlovìk kolem, zastavit se musí. Ten koberec jasnì žlutý oèi upoutává, též i dìtem ke hrám mnohým pøíležitost dává. Jak nádherné jsou ty kvìty ve své žluti skvoucí, a pøece pro zahradníka jsou tak nežádoucí! Èlovìk by si více cenil jejich køehkých stonkù, kdyby rostly ve skleníku nebo na záhonku... Protože však rostou volnì, divoce a stále, máš je rád, jen když jsi srdcem jak to dítì malé. Vìra Gajdošíková VÝBÌR DOMOVA Evangelium dovede pozoruhodným zpùsobem zjednodušovat problémy života. Jeho rady rozøeší mnohé zmatky a uchrání nás pøed mnoha omyly, budemeli jich dbát. Uèí nás hodnotit vìci podle jejich pravé ceny a vìnovat se co nejvíc tìm, které mají nejvìtší hodnotu, to znamená tomu, co pøetrvá. Takové pouèení potøebují dostat ti, na nichž spoèívá odpovìdnost vybrat místo pro domov. Nesmìjí se nechat odvrátit od nejvyššího cíle. Musí mít na mysli, že domov na zemi má být symbolem domova na nebesích a pøípravou na nìj. Život je výchovnou školou, z níž mají rodièe a dìti postoupit do vyšší školy v Božích pøíbytcích. Hledáte-li místo pro založení domova, musí tento cíl urèovat výbìr. Nedejte se ovládnout touhou po zbohatnutí, pøíkazem módy nebo spoleèenskými zvyklostmi. Zvažujte, co se nejvíce blíží jednoduchosti, èistotì, zdraví a pravým hodnotám. Svìt kolem nás se svými mìsty se stává semeništìm neøestí. Na všech stranách je vidìt a slyšet zlo. Všude se vyskytují pokušení lákající k smyslnosti a rozptýlení. Zkaženost a zloèinnost neustále roste. Každý den jsou zaznamenávány násilnosti, jako loupeže, vraždy, sebevraždy a nepopsatelné zloèiny. Život ve mìstech je falešný a vyumìlkovaný. Silná vášeò po vydìlávání penìz, vír vzrušení a hledání zábav, touha po o- kázalosti, pøepychu a výstøednosti, to všechno jsou síly, které odvracejí mysl mnoha lidí od pravého smyslu života. Otevírají dveøe pro rozmanitá zla. Na mladé lidi mají takøka neodolatelnou moc. Jedním z nejzákeønìjších a nejnebezpeènìjších pokušení, která zachvacují dìti a mládež ve mìstech, je touha po zábavách. Volna je dost. Mnoho vzrušujících zábav odvrací od prostých povinností života. Peníze, které mìly být ušetøeny na užiteènìjší vìci, se promrhají v zábavách. Prostøedí ve mìstech èasto ohrožuje zdraví. Stálá nutnost potýkat se s nemocemi, zamoøený vzduch, špatná voda, nezdravé potraviny, pøeplnìné, tmavé, nevyhovující byty, to jsou jen nìkteré z mnoha závažných problémù, se kterými se ve mìstech setkáváme. Nebylo Božím úmyslem, aby se lidé nahrnuli do mìst a tísnili se v na sebe nalepených bytech a èinžácích. Na zaèátku Bùh umístil naše prarodièe do krásného a zdravého prostøedí s pøíjemnými zvuky a pøeje si, abychom podobnou radost prožívali i my dnes. Èím více se pøiblížíme pùvodnímu Božímu plánu, tím pøíznivìjší budou naše vyhlídky na zachování tìlesného, duševního a duchovního zdraví. Drahé bydlení, nákladný nábytek, okázalost, pøepych a pohodlí nevytváøejí podmínky potøebné k š astnému a užiteènému životu. Mùžete dát svým dìtem lepší dìdictví než majetek èi nìco podobného. Mùžete jim dát dar zdravého tìla, neporušené mysli a ušlechtilé povahy. Lidé, kteøí chápou, v èem spoèívá pravý životní úspìch, si budou poèínat moudøe. Pøi výbìru místa pro založení svého domova budou mít na pamìti nejlepší vìci života. Nevybírejte si k bydlení místo, kde je možno vidìt jen díla lidských rukou, kde vìci a zvuky èasto vzbuzují v lidech pomyšlení na zlo, kde shon a zmatek pøinášejí ú- navu a neklid. Jdìte tam, kde se mùžete dívat na Boží dílo. Nacházejte odpoèinek v kráse, tichu a klidu pøírody. Nechejte svùj zrak spoèinout na zelených polích, hájích a pahorcích. Vzhlédnìte k modré obloze, nezastøené mìstským prachem a kouøem, a dýchejte posilující vzduch. Jdìte tam, kde stranou mìstského života a jeho zábav a rozmaøilostí mùžete dát svým dìtem svou spoleènost, kde je mùžete uèit poznávat Boha z jeho díla a vychovávat je pro poctivý a užiteèný život. Bùh miluje krásu. Odívá zemi a nebesa nádherou a s otcovskou radostí sleduje potìšení, jaké mají jeho dìti z vìcí, které stvoøil. Touží, abychom své domovy obklopili krásou pøírodních vìcí. Témìø všichni, kdo žijí na venkovì, i když jsou velmi chudí, mohou mít kolem svých domovù kousek zeleného trávníku, nìkolik stromù poskytujících stín, kvetoucí keøe nebo vonící kvìtiny. Tyto vìci pøispìjí ke štìstí rodiny mnohem víc než jakákoliv umìlá ozdoba. Vnesou zjemòující, zušlech ující vliv do rodinného života, posílí lásku k pøírodì a pøivedou èleny rodiny blíž k sobì navzájem a k Bohu. q Z knihy E. G. Whiteové ( ) Cesta ke zdraví a životní harmonii. Autorka hovoøí o tom, že zdraví neznamená jen nepøítomnost nemoci èi dobrou fyzickou kondici, èlovìka chápe jako komplexní bytost, jejíž zdraví pøedstavuje harmonii všech sfér života. Knihu vydalo nakladatelství Advent-Orion a je ji možno zakoupit v prodejnì Country Life. 14 / PRAMENY ZDRAVÍ

15 MODERNÍ VELKOMÌSTO Velkomìsto je výmluvným dokladem toho, že princip neomezeného rùstu vytváøí mnohem více problémù, než kolik jích dokáže øešit. Velkomìsto právì vinou své obrovské pøedimenzovanosti problematizuje snad všechny klady pùvodního mìstského života. životní prostøedí V minulosti skýtalo mìsto oproti venkovu vždy vìtší bezpeèí, a bylo dokonce historickým vzorem, podle nìhož se formovaly v mìøítku celých státù zásady racionální správy. Poèátkem sedmdesátých let našeho století konstatuje však starosta mìsta New Yorku, že útvar podobné velikosti již pøestal být spravovatelný. Pøitom kolem roku 2015 mají být ve velkomìstech nahuštìny již více než ètyøi miliardy lidí. Zatímco v roce 1950 pouze New York pøekroèil hranici 10 milionù obyvatel, k roku 2015 bude takových metropolí existovat na zemìkoulí již tøicet. Mìsto v antice i ve støedovìku vystupuje jako ostrov civilizace umožòující v rùzné míøe úèast svých obyvatel na politickém životì. Moderní velkomìsto se naopak stává podle Denise de Rougemonta strojem na znièení politické úèasti obèanù. Stává se kolosálním popøením pùvodního smyslu obce, stává se stále více pouze kusem k obzoru zabetonovaného kraje bez pevného støedu, pevných obrysù a bez jakéhokoliv odùvodnìní. Moderní velkomìsto je vskutku monumentálním pomníkem rùstu, který mnohonásobnì pøerostl svùj pùvodní smysl. Je až pøíliš masivním a setrvalým dùkazem toho, že nejvíce mùže zároveò znamenat nejhùøe. Zásada rùstu, která u mnohých stále ještì budí sympatie v èistì abstraktní rovinì, je právì na mapì velkomìst pøedvedena ve své odpudivìjší, protože reálné podobì. Velkomìsto, které se pøisálo na pùvodní venkovskou krajinu, dokáže promìnit veškerý okupovaný prostor v gigantický znehodnocovaè životnì dùležitých látek. Na to, že je vydáváno za symbol pokroku, má krajnì nevábný metabolismus. Mìsto velikosti Londýna spotøebovává každým rokem více než miliardu tun vody, mizí v nìm více než milion tun døeva, pøes dva miliony tun papíru a stejné množství plastù i cementu: Pro svou energetickou potøebu roènì spotøebovává ekvivalent 40 milionù tun ropy. Na druhé stranì za stejnou dobu do prostøedí vylouèí pøes osm milionù tun pevných odpadù, témìø stejné množství tekutých splaškù, bezmála pùl milionu tun oxidu siøièitého a více než ètvrt milionù tun oxidù dusíku. Výsledkem je, že mìstský vzduch, který v minulosti èinil své obyvatele svobodnými, èiní je dnes astmatickými. Velkomìstská koncentrace rùstu poznamenává ty, kdo zde žijí. Moderní úzkost, jež je jinde ve spoleènosti spíše potlaèená, zøedìná a rozptýlená, zdá se narùstat spolu s rozmìry velkomìsta. Potøeba uspokojivých mezilidských kontaktù je nutnì frustrována v prostøedí, v nìmž nadmìrná frekvence kontaktù znemožòuje vnímat natìsnané druhé jako nìco blízkého, jako nìco, co vyzývá k oslovení. Velkomìsto znièilo umìøenost a zná již jen extrémy: každodenní smogový pøídìl stále delších dopravních špièek se v nìm periodicky støídá s nedìlní prázdnotou pulzující v rytmu betonových sídliš. S výjimkou svých historických dominant, jež prodavaèi suvenýrù staèili již dávno k nerozeznání pøipodobnit kýèùm, skýtají velkomìsta rùzných zemí podobnì neutìšený pohled. Odøíznuta dálnièními obchvaty od otevøené krajiny mìní se v celoroèní trvalá bydlištì ménì úspìšných a periodicky navíc v sezónní útoèištì ménì vybíravých turistù. Skuteènì úspìšní mìš ané svá velkomìsta už dávno o- pustili. Vìdí, že venkovský vzduch je èiní svobodnìjšími a hlavnì jejich dìti v nìm trpí o nìco ménì alergiemi. q Další ukázka z knihy sžíravých esejù Abeceda prosperity. Autorem je jeden z nejoriginálnìjších èeských sociologù Jan Keller. Vydalo nakladatelství Doplnìk. EKOLOGICKÉ MYCÍ A ÈISTÍCÍ PROSTØEDKY ECOVER COUNTRY LIFE Kdybychom redukovali celé lidstvo na jednu vesnici se 100 obyvateli, ale zachovali proporce všech souèasných národù, mìla by tato vesnice následující složení: 57 Asiatù 21 Evropanù 14 Amerièanù (Severo- a Jiho-) 8 Afrièanù 52 by bylo žen 48 by bylo mužù 70 ne-bílých 30 bílých 70 ne-/anti- køes anù 30 køes anù 89 heterosexuálù 11 homosexuálù 6 osob by vlastnilo 59% celosvìtového bohatství a všech 6 by pocházelo z USA 80 by trpìlo nedostateènými podmínkami pro bydlení 70 by bylo analfabetù 50 by bylo podvyživených 1 by umíral 2 by se rodili 1 by mìl poèítaè 1 (jen jeden) by mìl akademické vzdìlání Díváme-li se na svìt tímto zpùsobem, je každému jasné, jak potøebné jsou: sounáležitost, porozumìní, pøijetí, vzdìlání... Jestliže jsi dnes ráno vstal z postele spíše zdráv než nemocen, jsi š astnìjší než 1 milion lidí, kteøí se nedožijí pøíštího týdne. Jestliže jsi nikdy nezažil boj ve válce, nepocítil osamìlost ve vìzení, agónii týraných nebo hlad, pak jsi š astnìjší než 500 milionù lidí našeho svìta. Jestliže mùžeš vyznávat náboženství beze strachu z hrozby, že budeš zatèen nebo zabit, jsi š astnìjší než 3 miliardy lidí na Zemi. Jestliže máš jídlo v lednièce, jsi obleèen, máš støechu nad hlavou a svou postel, jsi bohatší než 75% obyvatel tohoto svìta. Jestliže máš konto v bance, nìjaké peníze v penìžence a hromádku drobných v krabièce, patøíš k 8 % blahobytných lidí na svìtì. q PRAMENY ZDRAVÍ / 15

16 NAPLNO ÈLOVÌKEM Pøed nìjakou dobou mi vyprávìl pøítel, co se mu pøihodilo, když byl na dovolené. Vidìl na molu rušný shluk lidí. Když se snažil zjistit, co se dìje, všiml si, že všichni napjatì pozorují mladého muže, který se právì chystal vyplout kolem svìta v podomácku vyrobeném èlunu. Lidé na molu byli do jednoho pesimisté. Všichni ochotnì varovali ambiciózního námoøníka pøed vším, co by se mu mohlo stát. Spálí vás slunce!... Nebudete mít dost jídla!... Ten váš èlun neodolá vlnám v bouøi!... Nikdy se vám to nepodaøí! Když mùj pøítel slyšel všechna ta zastrašující varování, pocítil neodolatelnou touhu dodat odvážnému mladíkovi optimismu a povzbuzení. Když se malé plavidlo zaèalo vzdalovat od mola smìrem k obzoru, šel mùj pøítel na kraj mola a divoce mával obìma rukama, jako když signalizaèní praporky signalizují nadìji. Volal: Š astnou cestu! Jste vážnì dobrý! Jsme s vámi! Jsme na vás hrdí! Hodnì štìstí, bráško! Nìkdy se mi zdá, že existují dva druhy lidí. Ti, kteøí cítí povinnost nám øíci, co všechno strašného se nám mùže stát, když se vydáme do nezmapovaných vod svého jedineèného života. Poèkej, až se dostaneš do toho chladného, krutého svìta, pøíteli. Dej na mì. A potom jsou zde ti, kteøí stojí na kraji mola, šíøí nakažlivou dùvìru a povzbuzují nás: Š astnou cestu! V historii psychologie se objevuje mnoho odborníkù, kteøí se zabývají hlavnì nemocnými, pokoušejí se objevit, co jejich nemoc zpùsobilo, a varují ostatní pøed tím, co se jim mùže stát. Myslí to velmi dobøe a bezpochyby je to pro všechny užiteèné. Èestné místo v historii psychologie by však mìlo být pøiznáno i otci humanistické psychologie Abrahamu Maslowovi. Ten se nezabýval pøednostnì nemocnými a pøíèinami nemocí. Vìnoval vìtšinu svého života a energie studiu zdravých ( seberealizujících se ) lidí a ptal se po pøíèinách zdraví. Abe Maslow patøil urèitì k tìm, kteøí pøejí š astnou cestu. Zabýval se více tím, co se mùže podaøit, než tím, co mùže špatnì skonèit, více se snažil nás vést ke zøídlùm plného lidského života, než varovat pøed ochromujícím zranìním, které duševní zdraví bychom mohli utrpìt, kdybychom se pokoušeli postupovat dopøedu. V intencích Maslowovy humanistické psychologie bych nyní rád vytvoøil portrét lidí, kteøí žijí bohatým životem, a uvedl nìkteré postøehy o pøíèinách jejich zdraví. Zùstaneme-li u obecného popisu, naplno žijí ti lidé, kteøí využívají všechny své lidské schopnosti, sílu a nadání. Využívají je v plnosti. Tito lidé plnì fungují uvnitø i navenek. Cítí se dobøe a jsou otevøeni plnému prožívání a vyjádøení všech lidských emocí. Takoví lidé žijí s vervou ve své mysli, srdci i vùli. Vìtšina z nás má zøejmì instinktivní strach z toho, že se rozjedeme na plný plyn. Z bezpeènostních dùvodù bereme radìji svùj život v malých, opatrných dávkách. Dokonale lidský a naplno žijící èlovìk jde s dùvìrou v to, že bude-li žít a fungovat všestrannì a ze všech sil; dospìje k harmonii, nikoli k chaosu. Naplno žijící lidské bytosti žijí ve svých vnitøních i vnìjších smyslech. Vidí nádherný svìt. Slyší jeho hudbu a poezii. Cítí vùni každého nového dne, vychutnávají lahodnost každého okamžiku. Samozøejmì, že jejich smysly také zraòuje ošklivost a pachy. Žít naplno znamená otevøít se celé lidské zkušenosti. Je to namáhavý výstup na horu, ale výhled z vrcholu je ú- chvatný. Naplno žijící jedinci rozehrávají svou fantazii a pìstují smysl pro humor. Žijí také ve svých emocích. Jsou schopni zažít celou škálu a nepøeberné množství lidských pocitù údiv, bázeò, nìhu, soucit, agónii i extázi. Naplno žijící lidé žijí i ve své mysli. Jsou si vìdomi moudrosti Sokratova výroku, že život, nad kterým nepøemýšlíme, nestojí za to žít. Jsou vždy pøemýšliví a hloubaví. Jsou schopni klást životu ty správné o- tázky a jsou natolik pøizpùsobiví, aby nechali život klást otázky jim. Nežijí nepromyšleným životem v neprozkoumaném svìtì. Snad nejvíce tito lidé žijí ve své vùli a srdci. Hodnì milují. Naplno žijící lidé jsou rádi, že žijí a že jsou tím, kým jsou. Jemným a citlivým zpùsobem také milují ostatní. Jejich základní postoj k ostatním je postojem zájmu a lásky. A v jejich životì jsou lidé, kteøí jsou jim tak drazí, že štìstí, úspìch a bezpeèí tìchto milovaných jsou pro nì tak skuteèné jako jejich vlastní. Jsou oddaní a vìrní tìm, které tímto zvláštním zpùsobem milují. Pro takové lidi má život barvu radosti a zvuk oslavy, není neustálým pohøebním prùvodem. Každý zítøek je novou pøíležitostí, která je dychtivì oèekávána. Je dùvod žít a dùvod umírat. A když takoví lidé mají zemøít, jejich srdce jsou naplnìna vdìèností za to, co bylo, za to jací jsme byli, za krásnou a plnou zkušenost. Úsmìv prozaøuje celou jejich bytost, když se jim promítne jejich život. A svìt bude navždy lepším místem, š astnìjším místem a lidštìjším místem, protože oni zde žili a smáli se a milovali. Nesmíme si ale plnost života vykládat jako pøísloveènou procházku rùžovým sadem. Plnì živí lidé právì proto, že jsou plnì živí, zakoušejí neúspìch stejnì jako úspìch. Jsou otevøeni bolesti i radosti. Mají mnoho otázek a nìkteré odpovìdi. Pláèou a smìjí se. Sní a doufají. Jediné, co zùstává cizí jejich životní zkušenosti, je pasivita a apatie. Øíkají silné ano životu a zvuèné amen lásce. Cítí silnou bolest rùstu pøechodu od starého k novému ale mají vždy vykasané rukávy, otevøenou mysl a hoøící srdce. Stále jsou v pohybu; stále rostou, jsou vždy pøi tom, jsou stvoøeními neustálé evoluce. Jak získá èlovìk takový postoj k životu? Jak se nauèíme pøidat se k tanci a zpìvu života v celé jeho plnosti? Jak mohu co nejplnìji prožít tento den a tìšit se z nìho? Možná si vzpomenete na veršík: Dva muži skrz vìzeòské møíže hledí. Jeden bláto, druhý hvìzdy vidí. 16 / PRAMENY ZDRAVÍ

17 Na cestì za plností lidského života závisí všechno na úhlu pohledu, na zpùsobu, jakým jsme si zvykli pohlížet na sebe sama, na druhé lidi, na život, svìt a na Boha. To, co vidíme, také dostaneme. Máme-li se tedy vy nebo já zmìnit, vyrùst v osoby plnì lidské a plnì žijící, musíme si nutnì uvìdomit své vidìní a pracovat trpìlivì na jeho vyváženosti a odstranìní jeho deformací. Každý opravdový a trvalý rùst musí zaèít právì tady. Je možné pøimìt plachého èlovìka, aby zaèal vypadat sebevìdomì, ale bude to jen maska, jedna maska nahradí druhou. Nikdo z nás se nemùže opravdovì zmìnit, ani zaèít skuteènì rùst, dokud se nezmìní naše základní vnímání reality, naše vize. Je to naše vnímání, které urèuje, zda budeme celiství nebo roztøíštìní. Zdraví je v podstatì vnitøní postoj, životodárná vize. Š astnou cestu! q Z knihy Johna Powella Naplno èlovìkem. Pøeložila Svìtlana Hanušová. Vydalo nakladatelství Cesta. UZDRAVUJÍCÍ ZAHRADA Vìnujete své zahrádce (nebo zahradì) nìjaký èas jen jednou mìsíènì, a to spíše kvùli sousedùm? Pøináší vám sice práce na zahrádce potìšení, ale zøídkakdy si na rytí v pùdì udìláte èas? Asi potøebujete motivovat novým pohledem na zahrádkaøení. Pohleïte na práci na zahrádce jako na pøíležitost k pobytu na èerstvém vzduchu i k pohybu, který vaše tìlo tolik potøebuje. Mùže to být bájeèná šance, mnohdy i s léèebnými úèinky. Jedna má pøítelkynì øíká: Když jsem rozzlobená nebo podráždìná, když jsem v depresi nebo je mi smutno, prostì jdu na chvíli pracovat na zahrádku a odcházím s lepším pocitem. I Marie, která má rakovinu, je horlivou zahrádkáøkou. Øíká: A už na zahradì pracuji nebo se jí jen procházím, pomáhá mi to pøeorientovat své myšlenky jiným smìrem. Práce na zahradì, proces neustálého obnovování, je pro mne synonymem léèení. Co tyto dvì ženy zakoušejí, je realita. Vìdecké studie poukazují na vztah pøímé úmìry mezi èasem stráveným v pøírodì a snížením hladiny stresu. Napøíklad testy provádìné ve veøejných zahradách zaznamenaly u návštìvníkù snížení krevního tlaku a srdeèního tepu. Abyste zaèali sklízet prospìch, který zahrádkaøení pøináší, nemusíte být nutnì nemocní èi podráždìní. Zahrada nabízí plno darù a každý den nìco nového pro každého. Zaènìte na své zahrádce pravidelnì pracovat objevíte poklady, o jejichž existenci jste nemìli ani tušení. Nic tak nepovzbudí pamì, jako pøipomenutí dùvìrnì známé scény. Jaké vzpomínky vám pøináší pohled na èerstvì posekanou trávu? A co vùnì jehlièí èi proslunìné šalvìje, nebo magnólie, jasmínu èi kvìtù zimolezu? Vzbuzuje ve vás vùnì rostlin, vùnì zahrady pøíjemné vzpomínky? Moje matka zasadila na dvorku šeøík; pamatuje si totiž, jak jej nosila jako dítì ve vlasech. Babièka mi nosívala sladký hrášek ze své zahrádky, když jsem byla mladá hospodyòka. Já v této tradici pokraèuji se svými dcerami. A už vám rozehøívá srdce kapradí, levandulový rùžový keø nebo barevné jiøiny, vysaïte si je ve vlastní zahradì, kvùli svým dobrým vzpomínkám. Upravte si zahradu k odpoèinku i k zamyšlení. Vytvoøte si ve vaší zahradì pøíjemná zákoutí, øíká zahradní architektka Christy Ten Eycková. Obyèejnì máme tendenci vytváøet si taková místa pøímo pøed domem. Já ale ráda vytváøím malá zákoutí ponìkud dále od domu, kde mùže být èlovìk rostlinami zcela obklopen. K pocitu klidu pøispívá, když do této zkušenosti zahnete všechny lidské smysly. Pøemýšlejte nejen o tom, jak by se mìlo to místo upravit, aby bylo pøíjemné na pohled, uvažujte také o vùních, zvucích a doteku. Pokud žijete blízko rušné silnice, mùžete si napø. poøídit malou fontánku, která pomùže zmírnit hluk z okolí, øíká Christy Ten Eycková. Do svého koutku k rozjímání mùžete použít lampu, sochu, zvláštní kámen nebo mušli, a samozøejmì také lavièku nebo houpaèku. Ideou je vytvoøit tiché a pøíjemné místo, kde mùžete pøecházet, èíst, rozjímat anebo jen tak být. Aèkoli architektka Ten Eycková tvrdí, že každá zahrada pøináší uzdravení, mùžete pøesto ve své zahradì uèinit urèité zmìny, aby byl pro vás pobyt v ní opravdu balzámem. Zahradní terapie se rychle stává hitem. Stále více (amerických) škol ji nabízí ve svém uèebním plánu. Nesèetné nemocnice zahrnují do svých služeb terapeutické zahradní programy. Pøirozené prostøedí léèí, øíká Nancy Chambersová, øeditelka zahradního programu v instituci Rusk, která nabízí dlouhodobou terapii pro pacienty, kteøí se zotavují z operace mozku èi míchy, a pro pacienty s rakovinou èi srdeèním onemocnìním. Kdo by se radìji neprocházel zahradou než sterilní nemocnièní halou? Zahradní terapie není ovšem pouze záležitostí speciálních zdravotních center. I vy mùžete vytvoøit se svými blízkými (a pro své bližní) nìco podobného ve vlastní zahradì. Vysaïte zde takové rostliny, stromy a keøe, jejichž pìstování neèiní potíže a které rychle rostou, jako jsou napøíklad sluneènice, mìsíèek, rajèata èi hrášek. Zahrádkaøení, i když se jedná o práci, vám mùže (a mìlo by) pøinášet radost. Pro vìtší potìšení, a to jak z práce, tak z výsledkù, pár dobrých tipù: Udržujte pouze takovou plochu zahrady, kterou jste schopni obdìlávat. Vyhnete se tím stresu nebo pocitùm viny kvùli tomu, že se vám nepodaøilo realizovat své pøedstavy. Urèete si vždy v pøedstihu, co dalšího byste mohli vylepšit. Zbyteènì se nepøetìžujte. Pokud si naberete pøíliš mnoho, vaše zahrada mùže pro vás ztratit své kouzlo. Používejte semínka, klíèky a výhonky ze svých vlastních rostlin. Vede to k vìtšímu sebeuspokojení a ušetøíte peníze. Sázejte tak, abyste vždy mìli na co se tìšit. q Patricia L. Fryová PRAMENY ZDRAVÍ / 17

18 NA CESTÌ K DOMOVU Žilo bylo jednou pìt bratrù, kteøí bydleli se svým otcem na hradì kdesi v horách. Nejstarší byl poslušným synem, ètyøi mladší byli vzpurní a odbojní. Jejich o- tec je varoval, aby nechodili k øece, oni mu však nevìnovali pozornost. Prosil je, aby se drželi dále od bøehu, protože by je mohl strhnout proud ale kouzlo øeky bylo silnìjší. Každý den se odvažovali ètyøi neposlušní synové blíž a blíže, až se koneènì jednou jeden z nich odvážil sáhnout rukou do vody. Pevnì mì držte, abych tam nespadl, øekl a jeho bratøi tak uèinili. Ale v okamžiku, kdy se dotkl vodní hladiny, strhl ho i s bratry silný proud a unášel je všechny dolù po øece. Øeka je unášela pøes kameny a pøes peøeje; její bouøení zcela pøehlušilo jejich volání o pomoc. Pøesto, že bratøi usilovnì bojovali, aby získali rovnováhu, proti síle øíèního proudu byli bezmocní. Po nìkolika hodinách marného boje se nakonec øíènímu toku poddali až je koneènì voda vyvrhla na bøeh v neznámé, vzdálené a nehostinné zemi. Byla to zemì, ve které žili divoši. Nebylo tam bezpeènì jako u nich doma. V té zemi vály ledové vìtry. Nebylo tam teplo, jako u nich doma. Tu zemi obklopovaly divoké hory. Které nezvaly k procházkám, jako hory u nich doma. I když bratøi nevìdìli, kde se nacházejí, jednu vìc vìdìli jistì: pro život na takovém místì nebyli stvoøeni. Dlouhý èas leželi ètyøi mladší synové na bøehu, ohromeni svým pádem, a nevìdìli, co si poèít. Po nìjaké dobì sebrali zbytky odvahy a vstoupili znovu do øíèního koryta, aby se pokusili jít proti proudu nazpátek. Øíèní proud byl však pøíliš silný. Chtìli jít po bøehu terén byl pøíliš pøíkrý. Zvažovali, že pùjdou pøes hory byly pøíliš vysoké. A navíc: ani neznali cestu domù. Koneènì rozdìlali oheò a sesedli se u nìj. Mìli jsme otce poslechnout, pøiznali si. Teï jsme hodnì daleko od domova. Jak èas ubíhal, bratøi se uèili, jak v cizí zemi pøežít. K jídlu nacházeli oøechy, zvíøata pak zabíjeli, aby mohli použít jejich kùže. Rozhodli se, že na svùj domov nezapomenou a že se nevzdají nadìje, že se tam jednoho dne vrátí. Každý den zaèínali hledáním potravy a stavbou pøístøeší. Každý veèer zapálili oheò, u kterého si vyprávìli pøíbìhy o otci a o nejstarším bratrovi. Všichni ètyøi velmi toužili zase je u- vidìt. Pak však jednoho veèera k ohni jeden bratr nepøišel. Ostatní ho našli na druhý den ráno v údolí mezi divochy, jak si staví chatrè z trávy a z bahna. Už mám dost všech tìch hovorù, øekl jim. K èemu je to dobré poøád vzpomínat? Tahle zemì není zase tak špatná. Postavím si pìkný dùm a usadím se tady. Ale to není náš domov, namítali o- statní. To sice není, ale mùže se jím stát, když nebudete poøád myslet na skuteèný domov. Ale co náš Otec? A co s ním? Není tady. Není ani nablízku. Cožpak mám na nìho poøád èekat? Najdu si nové pøátele, nauèím se novým zpùsobùm. Jestliže otec jednou pøijde, a pøijde, ale já na to vìènì èekat nebudu. A tak ho bratøi nechali, a si staví svoji chatrè, a odešli. I nadále se setkávali u ohnì, vyprávìli si o domovì a snili o návratu. O nìkolik dnù pozdìji se neukázal u táborového ohnì druhý bratr. Dalšího dne ráno jej zbývající bratøi nalezli, jak sedí na úboèí kopce a pozoruje chatrè prvního bratra. Jak je to odporné, øekl jim, když pøicházeli. Náš bratr nám dìlá takovou o- studu. Nièí dobré jméno naší rodiny. Dovedete si pøedstavit nìco opovrženíhodnìjšího? Staví chatrè a zapomíná na našeho otce. To, co dìlá, je špatné, pøipustil nejmladší bratr, ale to, co jsme u- dìlali my, bylo také špatné. Byli jsme neposlušní. Nedali jsme na varování našeho otce a šli jsme k øece. No, možná jsme u- dìlali chybu nebo dvì, ale v porovnání s tím zvrhlíkem naproti v chatrèi jsme všichni svatí. Otec jistì na naše høíchy zapomene a jeho naopak potrestá. Pojï, naléhali na nìj jeho dva bratøi vra se s námi k ohni. Ne, radìji budu hlídat našeho bratra. Nìkdo musí pøece zaznamenávat jeho špatné èiny, aby na nì pak mohl Otce upozornit. A tak se dva zbývající bratøi vrátili sami a nechali jednoho bratra stavìt a druhého soudit. Dva zbývající bratøi se drželi blízko ohnì, vzájemnì si dodávali odvahu a mluvili o domovì. Pak, jednoho rána, se nejmladší bratr probudil a zjistil, že je sám. Hledal svého bratra, až jej nalezl u øeky, jak klade kameny jeden na druhý. Není to k nièemu, vysvìtloval pøi práci. Otec pro mì nepøichází, tak musím jít já k nìmu. Tolik jsem ho urazil a zklamal. Existuje jen jedno øešení. Vystavím si cestu zpátky k otci sám. Budu 18 / PRAMENY ZDRAVÍ

19 klást kámen na kámen tak dlouho, až jich bude dostatek, abych se po nich dostal proti proudu zpátky do hradu. Až Otec u- vidí, jak pilnì a tvrdì jsem pracoval, nezbude mu nic jiného, než otevøít dveøe a nechat mì vejít. Poslední bratr nevìdìl, co má na to øíci. Vrátil se k ohni a sedával u nìj sám. Jednoho rána za sebou uslyšel známý hlas: Otec mì poslal, abych tì pøivedl domù. Zvedl svùj zrak a uvidìl tváø nejstaršího bratra. Tak ty jsi pro nás pøišel! zvolal. A pak se dlouho objímali. A co ostatní bratøi?, zeptal se nakonec nejstarší bratr. Jeden si tady vystavìl domov. Další ho pozoruje. A tøetí si staví cestu zpátky pøes øeku. A tak se Prvorozený vydal hledat své sourozence. Nejdøíve šel k doškové chatrèi v údolí. Bìž pryè, cizinèe, zakøièel bratr z okna. Tady nejsi vítán. Pøišel jsem, abych tì vzal domù. Ne. Pøišel jsi, abys mi zabral mùj dùm. Tohle ale není dùm, odporoval Prvorozený, je to chatrè. Je to dùm! Nejlepší v kraji. Postavil jsem ho vlastníma rukama. A teï bìž pryè. Já ti svùj dùm nedám. Cožpak si nepamatuješ na dùm svého otce? Nemám žádného otce. Narodil ses v hradu v daleké zemi, kde je vzduch èistý a která oplývá ovocem. Neposlechl jsi svého otce a skonèil jsi v této cizí zemi. Já jsem pøišel, abych tì vzal s sebou domù. Bratr zíral z okna na Prvorozeného, jako by rozpoznával tváø, kterou vidìl nìkdy ve snu. Ale trvalo to jenom chvilku. Náhle se v oknì objevily tváøe divochù pøebývajících v domì. Bìž pryè, cizinèe! žádali, tohle není tvùj domov. Máte pravdu, odpovìdìl prvorozený syn, ale jeho také ne. Oèi obou bratrù se opìt setkaly. A znovu bratr, stavitel chatrèe, ucítil, jak se v nìm pohnulo srdce. Divoši si jej však získali. Chce jen tvùj dùm, køièeli, pošli ho pryè! A tak to udìlal. Prvorozený se vydal hledat dalšího bratra. Nemusel chodit daleko. Na úboèí kopce nedaleko chatrèe, na dohled od divochù, sedìl další, chyby vyhledávající syn. Když vidìl, že se Prvorozený blíží, zvolal: To je dobøe, že jsi tady, aspoò uvidíš, jaké høíchy páchá náš bratr! Víš o tom, že se obrátil k našemu hradu zády? Víš o tom, že nikdy nemluví o domovì? Vìdìl jsem, že pøijdeš. Peèlivì jsem si zapisoval všechny jeho špatné skutky. Potrestej ho! Zaslouží si to! Vypoøádej se se všemi jeho høíchy. Prvorozený mírnì odpovìdìl: Nejdøíve musíme udìlat nìco s tvými høíchy. Mými høíchy? Ano, neposlechl jsi Otce. Bratr se samolibì usmál a mávnul rukou: Moje høíchy nejsou nièím. Támhle je skuteèný høíšník. ukázal rukou na chatrè. Chci ti vyprávìt o tìch divoších, kteøí tam žijí Byl bych radši, kdybys mi øekl o sobì. Se mnou si nedìlej starosti. Ukážu ti, kdo potøebuje pomoc, odpovìdìl bratr a rozbìhl se k chatrèi. Pojï, nahlédneme do okna. Nikdy mì nevidí. Pùjdeme spoleènì. Bratr byl u chatrèe døíve, než si všiml, že ho Prvorozený nenásleduje. Poté šel nejstarší bratr k øece. Našel tam zbylého bratra, jak, po kolena ve vodì, na sebe vrší kameny. Otec mì poslal, abych tì vzal domù. Bratr ani nevzhlédl. Teï s tebou nemùžu mluvit. Musím pracovat. Otec ví, že jsi padl. Ale odpustí ti... Možná ano, pøerušil ho bratr, zatímco se snažil udržet v prudkém proudu rovnováhu, ale musím se nejdøíve dostat do hradu. Musím si v øece vystavìt cestu. Ze všeho nejdøíve mu ukážu, že za to stojím. Potom ho poprosím o slitování. On už se slitoval. Ponesu tì sám øekou nahoru. Nikdy se ti nepodaøí postavit si tou øekou cestu. Je pøíliš dlouhá. Ten ú- kol je pro tvé ruce pøíliš velký. Otec mì poslal, abych tì odnesl domù. Já jsem silnìjší. Bratr vršící kameny poprvé pozvedl zrak. Jak si vùbec dovoluješ mluvit takhle neuctivì! Mùj otec jen tak neodpustí. Zhøešil jsem. Velmi jsem zhøešil! Otec nám øekl, abychom se vyhnuli øece a my ho neposlechli. Jsem velký høíšník. Musím hodnì pracovat. Ne, mùj bratøe, nemusíš hodnì pracovat. Potøebuješ hodnì milosti. Vzdálenost mezi tebou a otcovým domem je pøíliš veliká. Nemáš dostatek sil ani dostatek kamenù, abys dokázal vystavìt cestu. Proto mì náš otec poslal. Chce, abych tì odnesl domù. Chceš øíct, že to nedokážu? Chceš øíct, že nemám dostatek síly? Podívej se na mou práci. Podívej se na mé kameny. Už teï mùžu udìlat pìt krokù! Ale máš jich ještì pìt miliónù pøed sebou! Mladší bratr pohlédl na Prvorozeného s nevolí. Vím, kdo jsi. Jsi hlas zla. Snažíš se mì odvést od mé svaté práce. Bìž ode mne, ty hade. Hodil po Prvorozeném kámen, který chtìl právì umístit do øeky. Heretiku! zajeèel stavitel cesty. Odejdi z této zemì. Nemùžeš mì zastavit! Postavím tenhle chodník, postavím se pøed otce a on mi bude muset odpustit. Získám si jeho pøízeò. Zasloužím si jeho milost. Prvorozený potøásl hlavou: Získaná pøízeò není pøízní. Zasloužená milost není milostí. Moc tì prosím, nechej mì, a- bych tì odnesl domù. Odpovìdí byl další kámen. A tak se Prvorozený otoèil a odešel. Nejmladší bratr èekal u ohnì, když se Prvorozený vrátil. Ostatní nepøišli? Ne. Jeden se rozhodl, že si bude užívat, druhý, že bude soudit, a tøetí, že bude pracovat. Žádný z nich si nevybral našeho otce. Takže zùstanou tady? Nejstarší bratr pomalu pøikývl: Prozatím ano. A my se vrátíme k Otci? zeptal se nejmladší bratr. Ano. Odpustí mi? Poslal by mì, kdyby ti nechtìl odpustit? A tak nejmladší bratr vylezl Prvorozenému na záda a vydali se na cestu domù. q k zamyšlení Ukázka z knihy Maxe Lucada In the Grip of Grace (V sevøení milosti). Max Lucado žije jako š astný manžel v San Antoniu, kde je kazatelem. Se svou ženou Denylan má tøi dcery. PRAMENY ZDRAVÍ / 19

20 ASIE: RÝŽE... Rýže je stará kulturní rostlina, pùvodem pravdìpodobnì z jižní Indie. Pìstuje se v tropických a subtropických oblastech Afriky a Asie na speciálnì upravených pozemcích rýžovištích. Tato pole se pro vìtšinu odrùd trvale zavodòují. Nìkteré odrùdy, napø. rýže horská, zavodnìní nevyžadují. V tropech se rýže sklízí dvakrát do roka, v subtropech jedenkrát. Nejvìtšími producenty rýže jsou Èína, Indie a Indonésie. Plody rýže obilky se používají k výrobì mouky, škrobu, vína (saké), sladké kaše (amasaké), rýžového octa, sladu, z klíèkù se lisuje kvalitní olej. Sláma se využívá k výrobì rohoží, košíkù a jemného papíru. Rýže obsahuje asi 80% sacharidù, 12% bílkovin, 2,5% tukù, øadu vitamínù B. Plnohodnotná je však jen rýže neloupaná, resp. pololoupaná - natural. Civilizace ochuzuje rýži loupáním o øadu cenných látek. Lidé žijící na Dálném Východì a živící se pouze loupanou rýží èasto trpí nemocí beri-beri, tj. nemocí z nedostatku vitamínu B-1. Nehlazená rýže obsahuje hodnì vlákniny, dále vitamín E, železo, fosfor, hoøèík a další. V obchodech se zdravou výživou lze koupit nìkolik druhù neloupané rýže podlouhlou rýži natural, kulatou rýži pololoupanou, sladkou rýži a divokou rýži indiánskou, která má èernou barvu a používá se spíš jako koøení. Rýži lze použít jako pøílohu, hlavní jídlo, k pøípravì sladkých kaší a nákypù, krémù, èajù, kávy i zevnì na obklady. RÝŽE SE ŠPENÁTEM 1 cibule, 1 šl rýže, 1/4 kg špenátu nebo mangoldu, 2 stroužky èesneku, sùl, olej Na oleji osmažíme cibulku, pøidáme èesnek a rýži. Zalijeme dvìma šálky vody a vaøíme 20 minut. Pak pøidáme špenát a vaøíme ještì dalších 20 minut. Podáváme s luštìninovými karbenátky a mrkvovým salátem. MANDLOVÁ KAŠE 1/2 šl kulaté rýže pololoupané, 1/2 šl sladké rýže, 1/2 šl mandlí, sladìnka Rýži propereme ve vodì, pøidáme 3 šl vody a uvedeme do varu. Když voda zaène vaøit, sesbíráme pìnu, pøidáme špetku soli a mandle. Tlakový hrnec uzavøeme a vaøíme minut. Do hotové kaše pøidáme sladìnku. Mùže se podávat s peèenou dýní. RÝŽOVO-OVOCNÝ KRÉM 1 šl kulaté rýže pololoupané vaøíme se 3 šl vody do mìkka, nejlépe v tlakovém hrnci. Uvaøenou rýži mixujeme s 1 šl ovoce a 1/2 šl sušeného sójového mléka. Tento základní krém mùžeme rùznì obmìòovat a mixovat s rùzným druhem ovoce, s vanilkovým dezertem Provamel, s obilnou kávou Caro, s oøechy atd. RÝŽOVÝ ÈAJ Rýži na suché pánvi opražíme dozlatova (pokud chceme rýžovou kávu, opražíme dohnìda, zrna pak umeleme a používáme jako kávu). Na pøípravu èaje použijeme 1 pl rýže a 1/2 litru vody. Uvedeme do varu a necháme minut bublat. Bìhem vaøení mùžeme pøidat špetku soli nebo sójovou omáèku shoyou. Tento nápoj je vynikající jak pro kojence, tak pro dospìlé. q... ØASA IZIKI Iziki jsou provázkovité èerné øasy rostoucí na ponoøených skalách pacifického pobøeží Japonska. Pro svùj rùst potøebují slunce, proto se obvykle nacházejí jen 1-2 m po hladinou. Sklízejí se ruènì a to na jaøe. Na rozdíl od jiných øas, které jsou sušeny pouze na slunci, jsou iziki sušeny teplým vzduchem. Protože jsou velmi tuhé, musí se nejprve sušit, pak ètyøi hodiny vaøit ve š ávì z øasy arame a teprve potom se suší na slunci. Usušené iziki mají velmi dlouhou dobu trvanlivosti. Jejich chu je výraznì cítit moøem. Iziki byla v Japonsku vždycky používána pro podpoøení krásy, lesku a plnosti vlasù. Iziki obsahuje ètrnáctkrát více vápníku než kravské mléko. Je to vynikající zdroj železa, vitamínu A, niacinu a bílkovin. Iziki se doporuèuje pro diabetiky. ZÁKLADNÍ PØÍPRAVA Iziki namoèíme na 20 minut pozor, zvìtší objem až pìtkrát, proto zaèínejte jen s malým množstvím. Pøidáme nakrájenou cibuli, 2 pl sójové omáèky shoyou a 1 pl sluneènic. Vaøíme v malém množství vody 30 minut. Takto upravená øasa se hodí jako doplnìk k zeleninovým jídlùm. RÝŽOVÝ SALÁT 2 1/2 šálku rýže natural, 1 pl iziki, 1/3 šálku sójových bobù,1 lž soli, 3 1/5 šálku vody Rýži propereme, sóju mírnì opražíme, iziki je nutno pøedem namoèit. Do tlakového hrnce vložíme všechny ingredience a vaøíme minut. IZIKI SALÁT 1 pl iziki (namoèíme), 2 ks mrkve, 100 gramù zelených fazolek, 1/2 pl sezamového oleje, 1 lž shoyou, 1 lž mirinu Iziki vaøíme v trošce vody spolu se sezamovým olejem 30 min. Pøidáme nakrájenou mrkev a fazolky, ochutíme shoyou a mirinem a ještì krátce povaøíme. Mùžeme kombinovat s jakoukoliv zeleninou. IZIKI TOFU 1 šálek nastrouhaného tofu, 1 pl iziki, 1/2 pl sójové omáèky shoyou, 1/2 šálku nastrouhané mrkve, 1/4 šálku nastrouhaného lopuchového koøene, 1/4 šálku o- praženého sezamového semínka, sùl Suché iziki rozdrtíme na co možná nejmenší kousky, namoèíme a vaøíme 30 minut. Uvaøené øasy smícháme s ostatními ingrediencemi. Jestliže je konzistence mìkká, pøidáme celozrnnou hladkou mouku. Zformujeme kulièky, které fritujeme v sezamovém oleji pøi 180 o C (pozor, aby se olej nepøepaloval). Kulièky necháme okapat na ubrousku. Servírujeme na list salátu se strouhanou øedkví. q 20 / PRAMENY ZDRAVÍ