6. ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL

Transkript

1 6. ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL Současné rozmístění výrobních aktivit v Česku je výsledkem dlouhodobého historického vývoje. Zjednodušeně lze rozlišit čtyři základní vlny industrializace, které měly zásadní vliv na stávající velikost, význam a specializaci průmyslových center: 1. Industrializace probíhající cca od 2. poloviny 19. století do první světové války, v průběhu níž vznikla řada velkých podniků. Rozvíjely se nejen tradiční obory lehkého průmyslu vycházející z manufakturních a řemeslných výrob (textilní, potravinářský, dřevozpracující průmysl aj.), ale se zvyšující se dynamikou také hutnictví, kovoprůmysl, energetika, strojírenství a obecně obory s vyšší mírou automatizace výrobního procesu. V tomto období se stabilizovala struktura osídlení do podoby blízké dnešní, vyvinula se hierarchie a základní specializace průmyslových center růst severočeských pánevních měst a Ostravy se specializací na těžký průmysl, strojírenství v Plzni, počátek výroby dopravních prostředků v Mladé Boleslavi aj. 2. Industrializace v meziválečném období a v průběhu druhé světové války byla charakteristická technologickou modernizací, zvyšující se orientací na těžký průmysl (Čadil 2007) a pod vlivem příprav na válečný konflikt také na strategické obory - palivo-energetický komplex, chemie, strojírenství, výroba dopravních prostředků a stavebních hmot. Moderní a technologicky vyspělejší obory se začaly rozvíjet i v perifernějších oblastech a menších průmyslových centrech, z nichž mnohé si původní specializaci zachovaly do dnešní doby. 3. Industrializace v letech pokračovala v orientaci na rozvoj strategických oborů těžkého průmyslu a energetiky, chemie, strojírenství a nověji elektrotechniky. Výsledkem nivelizační regionální politiky bylo rozšíření preferovaných průmyslových oborů téměř do všech okresů (včetně venkovských) a menších měst s cílem srovnat regionální rozdíly v míře industrializace i odvětvové struktury výrobních aktivit. V současných rozdílech ve velikosti, kvalitě i odvětvové specializaci výrobní základny průmyslových center je patrná velmi silná inercie a návaznost na socialistické období (Ženka, Čadil 2009). 4. Na proces privatizace v 90. letech 20. století navázala od roku 1998 zatím poslední vlna industrializace pod vlivem masivního přílivu přímých zahraničních investic (PZI). Velké investiční projekty směřovaly především do populačně menších, ale významných center s průmyslovou tradicí a kvalifikovanou pracovní silou (Mladá Boleslav, Nový Jičín, Kolín aj.), do Středočeského kraje a do strukturálně postižených okresů Ústeckého a Olomouckého kraje. Specifikem byla výrazná specializace na automobilový průmysl a související dodavatelské obory (elektrotechnika, strojírenství, výroba plastů aj.). Značná část PZI směřovala do regionů, ve kterých byly zastoupeny firmy, vzdělávací instituce a kvalifikovaná pracovní síla v daném oboru a posílila tak regionální specializaci (např. investice firmy Bosch Diesel v Jihlavě a vytvoření joint-venture s místní tradiční firmou Motorpal). V mnohých případech však budovali zahraniční investoři provozovny v průmyslových zónách na zelené louce a proměnili tak původní specializaci center (Nemak v Mostě, TPCA v Ovčárech u Kolína, Hyundai v Nošovicích aj.) Významným lokalizačním faktorem pro investice v periferních a strukturálně postižených regionech byly investiční pobídky. Pro řadu PZI hrála rozhodující roli geografická poloha blízkost bavorských hranic (např. koncentrace firem v zahraničním vlastnictví v Tachově a Chebu). V kombinaci s investičními pobídkami byly důležité také zainvestované průmyslové zóny (často v periferních oblastech mimo velká centra) a dopravní dostupnost blízkost dálnice. Přesun výrobních aktivit z intravilánů velkých měst do průmyslových zón v jejich širším zázemí a prohloubení specializace krajských měst na sektor služeb patřila mezi nejvýznamnější projevy transformace hospodářství na mikroregionální úrovni. Motivy průmyslových firem pro lokalizaci ve velkých městech resp. dopravně exponovaných územích jsou stručně nastíněny v tabulce 1. 75

2 Tab. 1: Motivy průmyslových firem pro lokalizaci do rozvojových oblastí, rozvojových os území mimo rozvojové oblasti a osy Rozvojové oblasti a osy aglomerační efekty sdílení kvalifikované pracovní síly společné používání specializované infrastruktury a sítě specializovaných dodavatelských šíření znalostí a technologií mezi firmami navzájem šíření znalostí a technologií mezi firmami, univerzitami a institucemi VaV a tvorba inovací průmyslová tradice, firmy a kvalifikovaná pracovní síla významný lokální trh a nutnost pružně reagovat na rychle se měnící poptávku, komunikace se zákazníky rozvinutý sektor výrobních a finančních služeb (marketingové a právní poradenství, reklama, design, logistika, finančnictví, pojišťovnictví aj.) Území mimo rozvojové oblasti a osy nižší cena pozemků a nemovitostí dostatek prostoru pro expanzi dostatek levné a méně kvalifikované pracovní síly (některé firmy preferují oblasti bez průmyslové tradice) investiční pobídky zejména v hospodářsky slabých okresech s vysokou nezaměstnaností lépe fungující nákladní doprava (bez dopravních kongescí ve velkých městech), manipulační prostory nově zainvestované průmyslové zóny velké dopravní uzly a komplexy dopravní infrastruktury (včetně letišť) snížení dopravních nákladů a přepravního času zajištění flexibilních dodávek komponentů přímo na výrobní linku (just-in-time dodávky) Zdroj: Blažek, Uhlíř 2002; Marshall 1920; Malmberg 2000; Pellenbarg 1985 dostupnost po silnici a možnost parkování kvalita životního prostředí a bydlení, atraktivita regionu Cílem této kapitoly je tedy identifikovat současné těžiště průmyslové výroby i zaměstnanosti v Česku. Na základě výše uvedených zjištění lze formulovat následující vstupní předpoklady, jejichž platnost bude v následující analýze ověřena: - Těžiště výrobních aktivit se nachází mimo krajská města, která se specializují více na sektor služeb a kvartérní aktivity (bankovnictví, finančnictví, pojišťovnictví, výzkum a vývoj, reality, poradenské služby). - Velké firmy a technologicky náročné obory zpracovatelského průmyslu mají z historických důvodů tendenci se soustřeďovat především v krajských městech a tento vzorec zatím nezměnily velké investice zahraničních firem směřující do nově vybudovaných průmyslových zón. V první části kapitoly bude analyzováno rozmístění pracovních míst a produkce ve zpracovatelském průmyslu v roce 2006, ve druhé části pro srovnání rozmístění ústředí průmyslových firem. Dále bude věnována pozornost velikostní a odvětvové struktuře zpracovatelského průmyslu se zřetelem na technologickou náročnost výrobních aktivit. Zdrojem dat byla databáze ČSÚ Průmysl za místní jednotky za rok 2006 s informacemi o počtu zaměstnanců v provozovnách průmyslových podniků nad 20 zaměstnanců. Těžiště výrobních aktivit Rozmístění zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu je až překvapivě rovnoměrné a výrazně se neliší od regionální distribuce obyvatelstva. Všechny čtyři typy sledovaných oblastí (jádra, zázemí, osy a ostatní) mají zhruba čtvrtinový podíl na celkovém počtu pracovníků ve zpracovatelském průmyslu (Tab. 2). Patrná je však slabší pozice jader (krajských měst) ve srovnání s jejich podílem na počtu obyvatel. Pouze v Plzeňském kraji se nejvíce pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu soustřeďuje přímo do krajského města. 76

3 Tab. 2: Zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu v roce 2006 rozvojové oblasti centra zázemí celkem rozvojové osy ostatní území CELKEM Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský ČR podíl na hodnotě krajů a ČR v % Praha 100,0 0,0 100,0 0,0 0,0 100,0 Středočeský 0,0 35,4 35,4 51,0 13,6 100,0 Jihočeský 19,3 9,6 29,0 18,8 52,2 100,0 Plzeňský 34,2 24,7 58,9 13,8 27,3 100,0 Karlovarský 8,5 17,1 25,6 24,4 50,0 100,0 Ústecký 7,8 12,6 20,4 55,6 23,9 100,0 Liberecký 19,6 27,5 47,1 13,4 39,5 100,0 Královéhradecký 15,2 9,0 24,2 13,9 61,9 100,0 Pardubický 22,1 12,6 34,8 38,1 27,1 100,0 Vysočina 21,1 11,2 32,4 20,7 46,9 100,0 Jihomoravský 26,4 25,1 51,5 29,9 18,6 100,0 Olomoucký 13,3 18,1 31,5 53,9 14,6 100,0 Zlínský 13,2 21,0 34,2 27,1 38,6 100,0 Moravskoslezský 29,3 41,4 70,8 18,5 10,8 100,0 ČR 21,9 21,5 43,3 28,9 27,8 100,0 Je to zřejmý důsledek růstu cen pozemků ve větších městech, který spolu s dopravními problémy, nedostatkem prostoru pro expanzi a reakcí na umělou socialistickou přeindustrializovanost vedl k úpadku řady průmyslových provozoven v intravilánech měst a jejich částečnému nahrazení službami. Mezi další příčiny patří příliv PZI, které ve většině případů směřovaly do nově vybudovaných průmyslových zón na zelené louce v menších městech na rozvojových osách i ve venkovských oblastech. Více než polovina pracovních míst je soustředěna do rozvojových os a ostatních území. Dominance rozvojových os je dokladem silné pozice menších a středních měst jakožto tradičních průmyslových center s významem přesahujícím jejich populační velikost (např. Mladá Boleslav, Třinec, Česká Lípa, Lanškroun aj. viz obrázek 1). Naproti tomu nižší průmyslovou zaměstnanost oproti populační váze mají zejména terciarizované metropole (Praha, Brno, Ostrava), rezidenční Havířov a centra specializovaná na těžký průmysl resp. těžbu obory absorbující relativně malý počet pracovních míst (Ústí nad Labem, Karviná, Most). 77

4 Obr. 1: Reálná a fiktivní velikost vybraných průmyslových center podle zaměstnanosti počet pracovníků Tisíce Reálný počet pracovníků Fiktivní počet pracovníků 5 0 M. Boleslav Jihlava Třinec Otrokovice Česká Lípa Lanškroun Plzeň Ovčáry Hranice Modřice Turnov Frenštát p. R. Pardubice Prostějov Žďár n. S. Kopřivnice Benešov Kuřim Blatná Jičín Pozn.: Fiktivní počet pracovníků ve zprac. průmyslu byl vypočten podle podílu obce na počtu obyvatel ČR tímto percentuálním podílem byl vynásoben celkový počet pracovníků ve zpracovatelském průmyslu v ČR. Výsledkem je počet pracovníků, který by obec měla v případě, že by její populační váha odpovídala její váze z hlediska zaměstnanosti ve zprac. prům. Zázemí jader rozvojových oblastí mají slabší pozici, než bylo na počátku očekáváno. Jediným krajem, kde se většina průmyslových aktivit soustřeďuje do širšího zázemí jádra, je Moravskoslezský kraj s hustě zalidněnou a vysoce industrializovanou konurbací Ostravy. Zázemí jsou silnější než jádra v krajích se spíše polycentrickou strukturou osídlení a vyšší hustotou zalidnění Ústecký, Karlovarský a Zlínský, ve kterých má krajské město nejslabší pozici. Rozvojové osy v jednotlivých krajích se velmi výrazně liší z hlediska stupně vyvinutosti a soustředění výrobních aktivit. Naprosto dominují etablované rozvojové osy Středočeského kraje, jejichž pozici posiluje především automobilový klastr Mladoboleslavska. Na druhém místě je vysoce urbanizovaný Ústecký kraj s tradiční koncentrací těžkého průmyslu, který od roku 1998 navíc obdržel vysoký objem pobídkových PZI (např. Grammer automobilové komponenty a Nemak Europe obě v Mostě) za současného vzniku řady velkých průmyslových zón. Podobný vývoj zaznamenal i Olomoucký kraj s velkými investicemi do technologicky náročných oborů (např. elektrotechnika - Siemens Elektromotory, elektronika LG v Hranici na Moravě). Velikostní struktura Rozmístění velkých firem v Česku podle klasifikace PÚR je opět poměrně rovnoměrné. Ani jedna velikostní kategorie firem není výrazněji soustředěna do jednoho typu regionů (Tab. 3). Překvapivým výsledkem je silná pozice obcí mimo rozvojové oblasti a rozvojové osy. S téměř čtvrtinovým podílem na hodnotě ČR soustřeďují srovnatelný počet pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu jako centra (jádra) rozvojových oblastí. Výrazněji zaostávají pouze v případě firem nad 1000 zaměstnanců s nejvyšší mírou územní koncentrace a převažující lokalizací v rozvojových osách. 78

5 Rozmístění velkých firem v Česku je v současnosti ovlivněno dvěma základními faktory: - dlouhodobá inercie historického vývoje (zejména vývoj těžkého průmyslu v rámci socialistické industrializace) - příliv přímých zahraničních investic a velké investiční akce na zelené louce Tab. 3: Velikostní struktura firem v roce 2006 Podíl pracovníků ve velikostních skupinách firem (%) nad 1000 nad 250 Rozvojové oblasti 46,1 43,9 42,1 46,5 40,4 46,9 45,1 centra 24,5 20,5 20,6 24,1 18,5 28,5 24,4 zázemí 21,7 23,4 21,5 22,5 22,0 18,5 20,8 Rozvojové osy 22,8 24,9 28,1 27,9 27,7 35,8 30,7 Ostatní území 31,1 31,3 29,8 25,6 31,9 17,2 24,2 ČR Pozn.: Hodnoty za ČR v posledním řádku vyjadřují celkový počet pracovníků ve velikostních skupinách. V důsledku působení prvního faktoru se do čela tabulky dostaly velké firmy v tradičních i modernějších oborech těžkého průmyslu (hutnictví, těžké strojírenství, základní chemie) např. Mittal Steel v Ostravě, ŽĎAS ve Žďáru nad Sázavou nebo Chemopetrol v Záluží u Litvínova. Nejvýznamnější investice velkých nadnárodních korporací směřovaly především do automobilového průmyslu a návazných oborů (Škoda Auto v Mladé Boleslavi, Bosch Diesel v Jihlavě, Visteon Autopal v Novém Jičíně aj.), elektroniky (Panasonic v Plzni, LG v Hranici na Moravě) a výpočetní techniky (Foxconn v Pardubicích, FIC v Rudné u Prahy, Celestica Ráječko). Naprostá většina firem nad 1000 zaměstnanců v jádrech rozvojových oblastí jsou pobočky nadnárodních korporací založené po roce 1989 mnohé z nich až v průběhu největší investiční vlny po roce Mezi nejvýznamnější případy patří jihlavský Bosch Diesel (čerpadla pro dieselové motory) a Automotive Lighting (automobilové světlomety), plzeňský Panasonic (obrazovky) a Yazaki Wiring Technologies (kabelové svazky pro automobilový průmysl), budějovický Robert Bosch (automobilové díly), liberecký DENSO Manufacturing Czech (klimatizace pro automobily) nebo již zmíněný pardubický Foxconn (výpočetní technika). Dominance automobilového průmyslu a jeho dodavatelského sektoru resp. obecně technologicky náročných oborů zpracovatelského průmyslu je zřejmá. Podobná dominance firem v zahraničním vlastnictví je charakteristická také v případě rozvojových os, které v rámci Česka představují nesilnější koncentraci výrobních aktivit. Naprosto převažuje automobilový průmysl (cca 30 % zaměstnanosti) a dodavatelský sektor zejména elektrotechnický, strojírenský a plastikářský průmysl. Ostatní typy regionů mají podobné spektrum nejvýznamnějších oborů (navíc hutnický), ale s více diverzifikovanou odvětvovou strukturou zaměstnanosti. Mezi největší firmy v rozvojových osách patří Škoda Auto v Mladé Boleslavi, TPCA v Ovčárech, Visteon-Autopal v Novém Jičíně, dále Chemopetrol v Litvínově, Oděvní podnik v Prostějově, Meopta v Přerově, Siemens ve Frenštátě pod Radhoštěm a Mohelnici a AVX v Lanškrouně. Silná pozice obcí mimo rozvojové oblasti a osy plyne ze zastoupení velkého počtu menších a několika středně velkých průmyslových center. Zdaleka největší zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu v této skupině dosahuje Česká Lípa s osmi velkými podniky a převažujícím zaměřením na dodávky komponentů pro automobilový průmysl (Delphi Packard Electric, Johnson Controls aj. Obr. 2). 79

6 Obr 2: TOP 20 průmyslových center v ostatních územích dle zaměstnanosti v roce 2006 Tisíce Česká Lípa Žďár n. S. počet pracovníků Vsetín Jičín Vrchlabí Náchod Strakonice Rakovník Blatná V. Meziříčí Nejdek Třebíč Kvasiny Rožnov p. R. Příbram Louny Klatovy Hlinsko Bruntál Nový Bor Následují středně velká centra také s větším počtem velkých firem Žďár nad Sázavou (ŽĎAS, Tokoz aj.), Vsetín (např. Austin Detonator), Jičín (Continental Teves, Ronal) a Vrchlabí (Škoda Auto) obě specializované na automobilový průmysl. Ze 141 průmyslových center v rámci ostatních území je v 98 případech zastoupena pouze jedna velká firma (např. Moeller Elektrotechnika v Suchdolu nad Lužnicí, Medin v Novém Městě na Moravě, Škoda Auto v Kvasinách aj.) Významněji jsou velké firmy v rámci ostatních oblastí zastoupeny v krajích, které v minulosti nebyly tolik dotčeny těžkou industrializací, a ve kterých se více menších a středních průmyslových center nachází mimo rozvojové oblasti a osy (Příloha 5). Příkladem může být Zlínský kraj s významným soustředěním průmyslu ve Velkém Meziříčí, Rožnově pod Radhoštěm a Vsetíně. Podobně lze zmínit Královéhradecký kraj, ve kterém leží řada významnějších průmyslových center do jisté míry v periferní poloze (Rychnov nad Kněžnou, Kvasiny, Vrchlabí Trutnov, Náchod, ale i Jičín), stejně tak v Jihočeském kraji (Písek, Blatná, Strakonice) a Vysočina (Žďár nad Sázavou, Třebíč). Odvětvová struktura Rozvojové oblasti, osy a ostatní území se z hlediska odvětvové struktury zpracovatelského průmyslu navzájem příliš neliší. Charakteristická je přibližně srovnatelná míra diverzifikace odvětvové struktury zaměstnanosti a zaměření na podobné průmyslové obory strojírenský, elektrotechnický, automobilový a potravinářský průmysl (Tab. 4). Jedinou významnější odlišností je silné zastoupení automobilového průmyslu v rozvojových osách (Příloha 5). Patrné jsou oblasti zvýšené koncentrace v mladoboleslavském klastru (Mladá Boleslav, Bakov nad Jizerou, Řepov aj.), u Kolína (Ovčáry TPCA), Vysokého Mýta (autobusy Irisbus), Nového Jičína a Kopřivnice (Visteon Autopal, Tatra), Tachova a Mostu (Nemak Europe, Grammer). Specializace menších měst v exponované dopravní poloze na výrobu automobilů a automobilových dílů má historické kořeny většina významných podniků existovala již před rokem 1989 (Škoda Auto v Mladé Boleslavi, Tatra v Kopřivnici, Karosa ve Vysokém Mýtu, Autopal v Novém Jičíně aj.) Mnohé tyto podniky byly převzaty zahraničním kapitálem, nebo nadnárodní korporace investovaly do regionů s předchozí významnou specializací na automobilový průmysl (např. Bosch Diesel v Jihlavě s tradiční specializací na výrobu čerpadel - firma Motorpal, která v první fázi navázala joint-venture s Boschem; Visteon-Autopal v Novém Jičíně s tradiční výrobou světlometů pro automobily aj.). 80

7 Tab. 4: Odvětvová struktura zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu podle typu regionu (%) rok 2006 Rozvojové oblasti OKEČ 2 centra zázemí Rozvojové osy Ostatní území ČR potravinářský 10,1 9,5 8,9 9,1 9,4 tabákový 0,2 0,0 0,2 0,0 0,1 textilní 1, 3 2,3 3, 7 6, 6 3,7 oděvní 1,0 0,9 2,7 2,3 1,8 kožedělný 0,7 0,7 0,5 1,0 0,7 dřevozpracující 0,9 2,3 1,8 4,2 2,4 papí renský 0, 9 1,8 1, 7 1, 8 1,6 polygrafick ý 4,6 1,8 1,0 0,6 1,8 průmysl paliv 1,0 0,0 0,2 0,0 0,3 chemický 5, 1 4,8 3, 4 2, 1 3,7 plastikářský 4, 9 9,1 5, 8 7, 1 6,7 stavební hmoty 4,3 6,9 6,0 6,6 6,0 hutnický 8, 9 9,0 2, 5 3, 5 5,6 kovodělný 8,7 9,7 9,8 12,5 10,3 strojírenský 14,5 14,7 12,8 12,9 13,6 výpočetní technika 1,5 0,3 0,6 0,1 0,6 elektrot echnický 10, 0 8,2 9, 0 9, 1 9,1 elektronický 4, 1 0,9 2, 9 2, 2 2,5 vědecké přístroje 3,2 2,8 2,0 2,2 2,5 motorová vozidla 8,2 7,0 18,1 8,1 10,8 ost. dopravní prostředky 3,0 2,0 1,6 1,3 1,9 ost. zprac. průmysl 2, 6 5,3 4, 5 6, 2 4,7 recyklace 0,5 0,2 0,3 0,4 0,4 zprac. průmysl Pozn.: Hodnoty za zprac. průmysl vyjadřují absolutní počet pracovních míst. Tab. 5: Odvětvová struktura zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu podle typu regionu a technologické náročnosti rok 2006 a klasifikace OECD Rozvojové oblasti centra zázemí Rozvojové osy Ostatní území ČR high-tech medium-high-tech medium-low-tech low-tech podíl na hodnotě zprac. průmyslu (%) high-tech 10,2 4,9 5,9 6,0 6,6 medium-high-tech 39,4 33,1 44,4 34,6 38,0 medium-low-tech 26,8 29,7 24,2 34,8 28,6 low-tech 23,6 32,3 25,5 24,7 26,8 zprac. průmysl Pozn.: Hodnoty za zprac. průmysl vyjadřují absolutní počet pracovních míst. Významnější rozdíly ve specializaci regionů se projeví v případě sledování odvětvové struktury podle technologické náročnosti (Tab. 5). Nejméně progresivní odvětvovou strukturou zaměstnanosti se vyznačují obce mimo rozvojové oblasti a osy, pro které je charakteristické významné zastoupení malých a středních firem v oborech náročných na pracovní sílu textilní, kožedělný a dřevozpracující průmysl, výroba nábytku, hraček a ozdob aj. 81

8 Progresivita odvětvové struktury zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu se snižuje v pořadí centra rozvojové osy zázemí ostatní území. Krajská města soustřeďují třetinu všech pracovních míst v high-tech oborech zpracovatelského průmyslu. Na prvním místě je Praha s širším spektrem oborů farmaceutikou (Zentiva, Pro.Med.CS), telekomunikační technika (Siemens), řídící elektronika a letecké komponenty (Honeywell), letecký průmysl (např. LOM Praha, Letov, Walter Engines) a další obory. Na druhém místě jsou Pardubice s největší firmou v high-tech oborech z hlediska zaměstnanosti výrobce výpočetní techniky Foxconn (Obr. 3). Mezi krajská města se však dostala i menší průmyslová centra se zastoupením 1-2 velkých firem, která dosahují největší relativní specializace na high-tech obory. Příkladem může být Ráječko u Blanska s firmou Celestica (mobilní telefony) nebo Adršpach na Broumovsku s firmou Siemens VDO Automotive (elektronické komponenty pro automobily). Malá průmyslová centra s výraznou specializací na high-tech obory se nacházejí v zázemích rozvojových oblastí (Rudná u Prahy, Trhové Sviny) a na rozvojových osách (Hranice, Votice) ale v řadě případů též v periferních oblastech (Adršpach, Vimperk aj.). Navzdory populační velikosti poměrně slabé Brno bylo v absolutním počtu pracovních míst předstiženo úspěšným Lanškrounem s elektronickým průmyslem (AVX, Schott). Silnou pozici mají také obce v zázemí metropolí (Odolena Voda s firmou Aero a Brandýs nad Labem se závodem Siemens VDO Automotive zázemí Prahy, Blansko s firmou Metra v zázemí Brna). Obr. 3: Největší průmyslová centra podle zaměstnanosti v high-tech oborech rok 2006 Tisíce Praha Pardubice Lanškroun počet pracovníků Brno H. Králové Přerov Plzeň U. Hradiště Brandýs n. L. Odolena Voda Ráječko Rožnov p. R. Hranice Blansko Opava Medium-high-tech obory představují těžiště českého zpracovatelského průmyslu a mají největší růstový potenciál. Jsou rozmístěny rovnoměrněji než high-tech obory, přičemž nejvýznamněji jsou zastoupeny v rozvojových osách. S odstupem největší koncentraci zaměstnanosti představují opět rozvojové osy Středočeského kraje s automobilovým klastrem v Mladé Boleslavi a okolí, TPCA v Kolíně a několika velkými firmami v rámci rozvojových os Praha-Plzeň (Kostal v Berouně elektrotechnika, Valeo Výměníky v Žebráku) a Praha-Brno (zbrojovka Sellier & Bellot ve Vlašimi, TRW Autoelektronika v Benešově). Díky vysokému přílivu PZI převážně do automobilového průmyslu a dodavatelského sektoru se na druhé místo dostal Ústecký kraj (TRCZ v Lovosicích, Grammer v Mostu, AGC Automotive v Bílině aj.) a díky elektrotechnickému průmyslu a elektronice Olomoucký kraj (Siemens Elektromotory v Mohelnici, závod Multidisplay v Hranici na Moravě aj.). 82

9 Mezi obory s relativně rovnoměrným zastoupením ve všech sledovaných typech regionů patří zejména potravinářský, elektrotechnický a dále kovodělný průmysl. Naproti tomu výrazná koncentrace zaměstnanosti do jader je typická pro průmysl paliv (OKD v Ostravě, Paramo v Pardubicích), polygrafický průmysl (vydávání novin např. Vltava-Labe Press nebo Mafra v Praze), výpočetní techniku (Foxconn v Pardubicích aj.), elektroniku (Siemens v Praze, Panasonic AVC Network v Plzni) a výrobu ostatních dopravních prostředků (letecký průmysl v Praze a Olomouci Mora Aerospace, železniční strojírenství v Praze Siemens Kolejová vozidla, Plzni Škoda Transportation a Ostravě ČKD Vagonka aj.). V rámci zázemí rozvojových oblastí vyčnívá pouze nadprůměrné zastoupení hutnického průmyslu (Třinecké železárny, Válcovny plechu Frýdek-Místek), v případě rozvojových os několikrát zmíněný automobilový průmysl a též výroba oděvů (PLEAS v Havlíčkově Brodu, TONAK v Novém Jičíně aj.) Obce mimo rozvojové oblasti a osy jsou charakteristické nadprůměrným podílem textilního a dřevozpracujícího průmyslu ve srovnání s celorepublikovými hodnotami. Závěr Nejdůležitější zjištění této části analýzy vzhledem k cílům a předpokladům formulovaným v úvodu lze shrnout do následujících bodů: 1. Rozmístění zpracovatelského průmyslu z hlediska zaměstnanosti je poměrně rovnoměrné sledované čtyři typy regionů mají srovnatelný, cca čtvrtinový podíl na celkovém počtu pracovníků. 2. Těžištěm zpracovatelského průmyslu jsou rozvojové osy se zcela dominantním postavením rozvojových os Středočeského kraje. Silnou pozici mají menší a středně velká města v exponované dopravní poloze, které po roce 1989 absorbovaly významné investice zahraničních firem. Ačkoli v mnoha případech vznikly nové závody na zelené louce, celkově je patrná inercie vývoje průmyslové specializace ze socialistického i prvorepublikového období. Významná část PZI směřovala do obcí s dlouhodobou průmyslovou tradicí a zastoupením firem v daném oboru např. převzetí firmy Škoda Auto Volkswagenem v roce 1991, Bosch Diesel v Jihlavě a Robert Bosch v Českých Budějovicích, Visteon-Autopal v Novém Jičíně aj. 3. Poměrně slabá pozice krajských měst souvisí s přesunem výrobních závodů mimo intravilány i výše uvedeným přílivem PZI především mimo velká města v kompaktním vymezení. 4. Navzdory očekávání jsou velké firmy poměrně rovnoměrně zastoupeny ve všech sledovaných typech regionů s dominantním postavením rozvojových os. Překvapivý je vysoký podíl obcí mimo rozvojové oblasti a rozvojové osy. Zahrnují řadu menších a středních průmyslových center, z nichž v některých nově vznikly velké závody nadnárodních korporací (Česká Lípa, Jičín, Blatná aj.) 5. Progresivita odvětvové struktury zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu resp. zastoupení technologicky náročných oborů se snižuje podle vzorce centrum-rozvojová osa-zázemí-ostatní území. Firmy v high-tech oborech jsou významně soustředěny do několika jader rozvojových oblastí (Praha, Pardubice aj.) a vyhledávají tedy metropolitní prostředí. Těžištěm dynamiky průmyslového růstu ČR jsou však medium-high-tech obory s dominancí automobilového průmyslu a dodavatelského sektoru, které jsou nejvíce zastoupeny v rozvojových osách. 83