MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra, fyziky, chemie a odborného vzdělávání Návrh učebního textu pro předmět Odběrná plynová zařízení učebního oboru Mechanik plynových zařízení Diplomová práce Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jan Děcký Vypracoval: Bc. Jan Kotala Brno 2016

2 Bibliografický záznam KOTALA, Jan. Bc. : Návrh učebního textu pro předmět Odběrná plynová zařízení učebního oboru Mechanik plynových zařízení: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání, l. 8. l. příl. Vedoucí diplomové práce Ing. Jan Děcký. Anotace Diplomová práce Návrh učebního textu pro předmět Odběrná plynová zařízení učebního oboru Mechanik plynových zařízení pojednává o tvorbě učebního textu do předmětu Odběrná plynová zařízení učebního oboru Mechanik plynových zařízení. Diplomová práce seznamuje čtenáře nejdříve s plynárenským prostředím a cílovou skupinou, pro které je tento učební text určen. Dále je zde charakterizován učení obor Mechanik plynových zařízení, a to od samotného rozsahu oboru, po uplatnění absolventa v praxi. Důleţitým místem v práci je seznámení s národní kvalifikační soustavou, která umoţňuje získat vzdělání jiným způsobem neţ studiem učebního oboru na střední škole. Stěţejní částí práce je vypracování učebního textu pro tento obor, který má za úkol připravit studenty a účastníky vzdělávacích kurzů na závěrečnou zkoušku předmětu Odběrná plynová zařízení. Poslední část je zaměřena na zjištění efektu a pouţitelnosti textu v praxi pomocí dotazníkového šetření. Klíčová slova Učební text, plynárenství, části plynovodu, regulace plynu, detekce a únik plynu

3 Annotation The diploma thesis The Proposal of Teaching Material for Subject Area Off-take Gas Devices for Teaching Field Mechanic of Gas Devices deals with the development of teaching material for subject area Off-take Gas Devices for Teaching Field Mechanic of Gas Devices. Firstly, the diploma thesis gets readers acquainted with a gas field and a targeted group for which is the teaching material designed. Secondly, it characterises not only the scope of teaching field Mechanic of Gas Devices but it even deals with occupational possibilities for graduates in real life. The important part of the work introduces a national quolification system enabling to acquire quolification in a diffferent way than studying apprenticeship in secondary school. The vital focus of the thesis is on developing the teaching text for this subject area. The material is aimed at the praparation of students and participants of educational courses for their final examination in subject area Off-take Gas Devices. The last part of the work contains the questionnaire dealing with the survey of effects and applicability of the text. Keywords Textbook, gas Industry, of gas, gas regulation, detection of a gas leak, technical rules

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.... podpis V Brně dne 27. března 2016

5 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří mi pomohli při zpracování této práce. Zejména svému vedoucímu Ing. Janu Děckému za odborné rady při zpracování této práce.

6 Návrh učebního textu pro předmět Odběrná plynová zařízení učebního oboru Mechanik plynových zařízení Obsah Obsah Úvod.8 1 Význam problematiky, zpracování a cíle práce Charakteristika oboru Mechanik plynových zařízení Charakteristika Národní soustavy kvalifikací Výsledky práce návrh učebního textu Vyhodnocení navrţeného učebního textu Závěr 107 Seznam literatury a odkazů (citované a výchozí informační zdroje) Seznam zkratek 110 Seznam tabulek 111 Seznam obrázků Seznam příloh.. 113

7 Úvod Tato diplomová práce se zabývá zpracováním obsahové stránky učiva odborného předmětu Odběrná plynová zařízení učebního oboru Mechanik plynových zařízení. Učební text je určen zejména pro účastníky odborného kurzu, který je přípravou pro sloţení zkoušky k získání profesní kvalifikace učebního oboru Mechanik plynových zařízení. Tyto texty jsou pouţitelné i jako studijní materiál pro studenty předmětu Odběrná plynová zařízení na středních školách jako teoretická příprava na plynárenský provoz. Obsah učebního textu je zpracován dle kurikulárního rámce, který vymezuje závazný obsah předmětu dle Rámcového vzdělávacího programu. Toto téma jsem si vybral proto, ţe pracuji jako revizní technik plynových zařízení, a zároveň jako školitel obsluhy plynových zařízení, a zatím nebyl zpracován ţádný učební text, který by vyhovoval poţadavkům kvalitního školení ze strany školících a školitelů. K tomuto náhledu mi poslouţila odborná literatura, rozhovory s učiteli a učiteli praktického vyučování, pozorování, dotazníky a dále jiţ uvedené osobní zkušenosti získané jednak při mém studiu na SOU, z odborné praxe tak i vlastních pracovních zkušeností. Tato diplomová práce má za cíl vytvořit kvalitní učební text pro účastníky kurzů v oboru plynárenství a pro studenty odborného předmětu Odběrná plynová zařízení. Pro vytvoření učebního textu jsem čerpal z odborné literatury a z praxe, text jsem doplnil tématickými cíly, kontrolními otázkami a obrázky. Práce se dále všeobecně zaměřuje na plynárenský provoz v předmětu Odběrná plynárenská zařízení, zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, vlastnosti plynu, zásobování a dopravu plynem aţ po kvalifikací odborných pracovníků. V závěrečné části jsem zjišťoval celkový efekt učebního textu, který probíhal prostřednictvím závěrečného dotazníkového šetření. 8

8 1 Vymezení problematiky, zpracování a cíle práce Diplomová práce je sloţená ze tří hlavních částí. V první části představuji studijní obor, pro který je tento učební text vypracován a současně můţe slouţit jako text doplňkový nebo opakovací. Text je hlavně vypracován pro účastníky kvalifikačních kurzů, kteří chtějí získat vzdělání v oboru plynárenství a připravit se tak na závěrečnou zkoušku. Cílem první části je seznámit čtenáře jak lze vzdělání v plynárenství získat. Ve druhé část práce je jiţ samotný učební text, který jsem vytvořil nejen na základě vlastních zkušenosti, ale i z poznatků z odborné literatury, technických norem, zákonů, doporučení a předpisů. Posloupnost témat je zachována tak, jako v tématickém plánu odborného předmětu a tento postup plně respektuje didaktické zásady systematičnosti a posloupnosti. Do textu jsem zařadil i tématické cíle a kontrolní otázky studentům. Seznam literatury uvádím na konci této práce. Cílem druhé části bylo vytvořit odborný, přehledný text, který bude slouţit jako studijní opora předmětu Odběrná plynová zařízení. V závěrečné části práce zjišťuji celkový efekt a zpracování učební textu a tak jej předkládám učitelům odborných předmětů, studentům a účastníkům kurzu zároveň s dotazníkem na celkové zpracování a posouzením s uplatněním v praxi a během studia. Cílem této části bylo zjistit pouţitelnost učebního textu. 9

9 2 Charakteristika oboru Mechanik plynových zařízení V této kapitole bych rád představil rámcový vzdělávací program pro učební obor Mechanik plynových zařízení. Tento obor se řadí do kategorie středního odborného vzdělání s výučním listem. Organizace vzdělávání: Tento obor vzdělání lze realizovat v těchto formách vzdělávání: 3 roky v denní formě vzdělávání 1 1,5 roku v denní formě vzdělávání ve zkráceném studiu pro absolventy oborů vzdělání ukončených maturitní zkouškou. Večerní, dálkové nebo kombinované vzdělávání je nejvýše o 1 rok delší neţ vzdělávání v denní formě. Dosaţený stupeň vzdělání střední vzdělání s výučním listem Dále je moţno obor ukončit získáním profesní kvalifikace viz. kapitola 3. Klíčové kompetence: Kompetence k učení Kompetence k řešení problémů Komunikativní kompetence Personální a sociální kompetence Občanské kompetence a kulturní povědomí Kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám Matematické kompetence 10

10 Kompetence vyuţívat prostředky informačních a komunikačních technologií a pracovat s informacemi 1 Odborné kompetence: a) Provádět obecné odborné činnosti v oboru, tzn., aby absolventi: orientovali se ve stěţejních obecně platných legislativních normách a uměli je pouţívat orientovali se ve výkresech základních stavebních konstrukcí, správně četli rozměrové údaje a grafické značky na výkresech pracovali s projektovou dokumentací, provozními dokumenty aj. technickou dokumentací četli výkresy, vyhotovili jednoduchý náčrt části stavby a zakreslili uloţení potrubního rozvodu; prováděli jednoduché výpočty související s montáţi trubních rozvodů a jejich příslušenstvím volili postupy práce při montáţích potrubních rozvodů volili a pouţívali materiály na základě znalosti jejich vlastností, hospodárně je vyuţívali a dbali na jejich správnou montáţ ručně zpracovávali kovové a vybrané nekovové materiály pracovali s moderním nářadím, pracovními pomůckami a zařízeními pouţívanými při potrubářských pracích, pouţívali mechanizované ruční nářadí; ovládali základní způsoby strojního obrábění a znali moţnosti jeho vyuţití spojovali trubní materiály a sestavovali části potrubí prováděli předepsané zkoušky těsnosti potrubí organizovali příslušnou část pracoviště včetně ukládání materiálu dle platných předpisů 2 b) Provádět montáţ, údrţbu a opravy plynovodů a plynovodních sítí, tzn., aby absolventi: dodrţovali stavebně montáţní předpisy se zvláštním důrazem na pokládku potrubí a bezpečnosti 1 RVP pro obor Mechanik plynových zařízení, vydalo MŠMT dne , č.j / s. 2 2 RVP pro obor Mechanik plynových zařízení vydalo MŠMT dne , č.j / s. 3 11

11 volili vhodné technologické postupy montáţí a oprav plynovodních sítí a jejich příslušenství prováděli montáţ, údrţbu a opravy plynovodních sítí s montáţí armatur, regulátorů tlaku plynu, bezpečnostních a jisticích prvků prováděli práce na potrubích pod tlakem plynu, dodrţovali při nich technologicky vhodný a bezpečný pracovní postup instalovali a umísťovali měřidla topných plynů dle předpisů a zásad montáţe dle pokynů výrobců řídili se předpisy pro zkoušení plynovodů a uplatňovali zásady předávání staveb investorovi prováděli kontrolní a revizní činnosti a z nich vyplývající úkoly pro provozovatele plynovodních sítí odborná připravenost ke sloţení zkoušky před komisařem v rozsahu kurzů ZK 311 W 01, ZK 111 W 01, ZK 11 P 3 a ZK 16 P 3. 3 c) Dbát na bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci, tzn., aby absolventi: chápali bezpečnost práce jako nedílnou součást péče o zdraví své i spolupracovníků (i dalších osob vyskytujících se na pracovištích, např. klientů, zákazníků, návštěvníků) i jako součást řízení jakosti a jednu z podmínek získání či udrţení certifikátu jakosti podle příslušných norem; znali a dodrţovali základní právní předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární prevence; osvojili si zásady a návyky bezpečné a zdraví neohroţující pracovní činnosti včetně zásad ochrany zdraví při práci u zařízení se zobrazovacími jednotkami (monitory, displeji apod.), rozpoznali moţnost nebezpečí úrazu nebo ohroţení zdraví a byli schopni zajistit odstranění závad a moţných rizik; znali systém péče o zdraví pracujících (včetně preventivní péče, uměli uplatňovat nároky na ochranu zdraví v souvislosti s prací, nároky vzniklé úrazem nebo poškozením zdraví v souvislosti s vykonáváním práce); byli vybaveni vědomostmi o zásadách poskytování první pomoci při náhlém onemocnění nebo úrazu a dokázali první pomoc sami poskytnout. 3 RVP pro obor Mechanik plynových zařízení vydalo MŠMT dne , č.j / s. 4 12

12 d) Usilovat o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo sluţeb, tzn., aby absolventi: chápali kvalitu jako významný nástroj konkurenceschopnosti a dobrého jména podniku dodrţovali stanovené normy (standardy) a předpisy související se systémem řízení jakosti zavedeným na pracovišti dbali na zabezpečování parametrů (standardů) kvality procesů, výrobků nebo sluţeb, zohledňovali poţadavky klienta (zákazníka, občana). e) Jednat ekonomicky a v souladu se strategií udrţitelného rozvoje, tzn., aby absolventi: znali význam, účel a uţitečnost vykonávané práce, její finanční, popř. společenské ohodnocení zvaţovali při plánování a posuzování určité činnosti (v pracovním procesu i v běţném ţivotě) moţné náklady, výnosy a zisk, vliv na ţivotní prostředí, sociální dopady efektivně hospodařili s finančními prostředky nakládali s materiály, energiemi, odpady, vodou a jinými látkami ekonomicky a s ohledem na ţivotní prostředí. 4 Uplatnění absolventa: Absolvent se uplatní při montáţích, opravách a údrţbě vnitřních a vnějších rozvodů plynu, při montáţích, opravách a údrţbě plynových spotřebičů. Součástí vzdělávání je i příprava k získání svářečských certifikátů v rozsahu kurzů ZK 311 W 01, ZK 111 W 01, ZK 11 P 3 a ZK 16 P. Po absolvování středního odborného učiliště tedy absolventi pracují jako montéři vnitřních a vnějších rozvodů plynů. Práci naleznou taktéţ ve všech stavebních firmách se zaměřením na provádění vnitřních rozvodů technických zařízení budov, nebo u specializovaných plynařských firem. Další uplatnění je moţné například u firem zabývajících se údrţbou a opravami stávajících rozvodů a instalací. Absolventi navíc mohou pokračovat v nástavbovém studiu stavebního zaměření nebo se zaměřením na podnikání v oboru. Je zřejmé, ţe paleta moţností a následného uplatnění po samotném absolvování oboru je dosti široká. 4 RVP pro obor Mechanik plynových zařízení vydalo MŠMT dne , č.j / s. 6 13

13 3 Národní soustava kvalifikací (NSK) V této kapitole představím NSK a jak lze získat závěrečné osvědčení, na základě kterého můţeme získal ţivnostenský list a podnikat v oboru, a nebo se stát kvalifikovaným zaměstnancem v plynárenském oboru. Národní soustava kvalifikací je průběţně budovaný, státem podporovaný a občany i zaměstnavateli vyuţitelný registr profesních kvalifikací existujících na pracovním trhu v ČR. Umoţňuje zájemcům získat celostátně uznávané osvědčení o jejich profesní kvalifikaci, aniţ by museli zasednout do školních lavic. Pomáhá všem, kdo se vydávají na cestu za lepší prací s cílem získat plnohodnotnou kvalifikaci a lepší pracovní uplatnění. 5 Profesní kvalifikace Mechanik plynových zařízení vznikla v květnu Zatím jako jedinou autorizovanou organizací, u které se můţe vykonat závěrečná zkouška, je Střední škola stavebních řemesel Brno Bosonohy, příspěvková organizace. Klasifikační standart závěrečné zkoušky (dále jen KS): KS stanoví, co má uchazeč o zkoušku znát a umět, tj. jaké má mít znalosti a dovednosti. Hodnotící standart závěrečné zkoušky (dále jen HS): HS stanoví, jak se tyto znalosti budou ověřovat, tedy jak se budou uchazeči zkoušet. Jedná se zejména o způsoby ověření: ústní ověření praktické předvedení praktické předvedení s ústním vysvětlením písemné ověření s ústním vysvětlením 5 Národní soustava kvalifikací 14

14 písemné ověření Pokyny k realizaci zkoušky: Autorizovaná osoba informuje, které doklady musí uchazeč předloţit, aby zkouška proběhla v souladu s platnými právními předpisy. Uchazeč o osvědčení o získání profesní kvalifikace Mechanik plynových zařízení musí být drţitelem následujících osvědčení: osvědčení Technické inspekce ČR Průmyslové plynovody na plynná paliva kromě propanu, butanu a jejich směsí osvědčení dle ČSN EN T BW 1.2 S t4,0 D48,3 PH/PC (H-L045) pro svařování plamenem osvědčení lisování mědi pro spojování potrubí z mědi nerozebíratelnými spoji. 6 Další specifické způsoby spojování potrubí nerozebíratelnými spoji, jako je svařování elektrickým obloukem, pájení natvrdo, svařovaní plastů natupo nebo svařování plastů elektrotvarovkami si pracovník osvojí v závislosti na poţadavcích zaměstnavatele. Před zahájením vlastního ověřování musí být uchazeč seznámen s pracovištěm a s poţadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a poţární ochrany (PO). Zdravotní způsobilost je vyţadována. Uchazeč musí být vybaven vlastním pracovním oděvem, obuví a osobními ochrannými pracovními prostředky odpovídajícími prováděným pracím. Metodické pokyny: Při praktickém ověřování jednotlivých kompetencí je třeba respektovat ustanovení platných technických norem a právních předpisů. Hodnocena je organizace práce, 6 Národní soustava kvalifikací 15

15 volba a dodrţování předepsaných technologických postupů, volba a dodrţování pracovních postupů, volba a pouţívání nářadí, zařízení a pracovních pomůcek. Dále je hodnoceno dodrţování předpisů BOZP a pouţívání osobních ochranných pracovních prostředků, dodrţování předpisů PO a hygieny práce. Nedílnou součástí hodnocení je hodnocení kvality provedení prací. Vzhledem k charakteru některých pracovních činností je nutné při ověřování způsobilostí zajistit uchazeči pomoc další osoby (např. při manipulaci materiálu). Výsledné hodnocení: Zkoušející hodnotí uchazeče zvlášť pro kaţdou kompetenci a výsledek zapisuje do záznamu o průběhu a výsledku zkoušky. Výsledné hodnocení pro danou kompetenci musí znít splnil nebo nesplnil v závislosti na stanovení závaznosti, resp. nezávaznosti jednotlivých kritérií u kaţdé kompetence. Výsledné hodnocení zkoušky zní buď vyhověl, pokud uchazeč splnil všechny kompetence, nebo nevyhověl, pokud uchazeč některou kompetenci nesplnil. Při hodnocení nevyhověl uvádí zkoušející vţdy zdůvodnění, které uchazeč svým podpisem bere na vědomí. 7 Počet zkoušejících: Zkouška probíhá před jednou autorizovanou osobou; zkoušejícím je jedna autorizovaná fyzická osoba s autorizací pro příslušnou profesní kvalifikaci anebo jeden autorizovaný zástupce autorizované podnikající fyzické nebo právnické osoby s autorizací pro příslušnou profesní kvalifikaci. Nezbytné materiální a technické předpoklady pro provedení zkoušky: Vybavení pracoviště: Pracoviště umoţňující realizaci zkoušek vybavené potřebnými materiály pro provádění montáţí průmyslových plynovodů, mechanizmy pro dopravu materiálů a pomocnými zařízeními. Pracoviště musí být prostorově a konstrukčně 7 Národní soustava kvalifikací 16

16 uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro realizaci zkoušky z hlediska BOZP, odpovídaly bezpečnostním poţadavkům a hygienickým limitům na pracovní prostředí a pracoviště. Měřidla: metr, vodováha, posuvné měřítko, pásmo, ocelové měřítko, úhelník Nářadí a zařízení: stůl se svěrákem čelisťovým a trubkovým, souprava pro svařování plamenem, pomůcky pro ohýbání trubek, souprava pro pájení mědi natvrdo, souprava pro spojování trubek z mědi a oceli lisováním, ohýbačka na měděné trubky, sada stranových klíčů, gola sada, příklepová vrtačka, sada vrtáků do betonu a do kovů, sada šroubováků, stupňovitý klíč s ráčnou, pilka na kov, kladivo, sekáč, elektrické vrtací a bourací kladivo, souprava na řezání trubkových závitů, kleště kombinované, kleště sika, hasák, úhlová bruska, prodluţovací kabel, sada pilníků, kartáč ocelový, detektor plynu, detekční sprej. 8 Pomůcky: tuţka, lihový fix Projektová dokumentace, předepsané technologické postupy a informační materiály (např. technické listy) související s hodnocenými činnostmi. Doba přípravy na zkoušku Celková doba přípravy na zkoušku (včetně případných časů, kdy se uchazeč připravuje během zkoušky) je 30 aţ 60 minut. Do doby přípravy na zkoušku se nezapočítává doba na seznámení uchazeče s pracovištěm a s poţadavky BOZP a PO. Doba pro vykonání zkoušky Celková doba trvání vlastní zkoušky (bez času na přestávky a na přípravu) je 10 aţ 14 hodin (hodinou se rozumí 60 minut). Zkouška můţe být rozdělena do více dnů 8 Národní soustava kvalifikací 17

17 4 Výsledky práce návrh učebního textu V této kapitole předkládám vlastní učební text, který je určen pro účastníky kurzu a pro studenty učebního předmětu Odběrná plynová zařízení. Je určen k teoretické přípravě na závěrečnou zkoušku, a nebo jako studijní materiál pro všechny tři ročníky učebního oboru Mechanik plynových zařízení do předmětu Odběrná plynová zařízení. Učební text je rozdělen do šesti hlavních kapitol. Na začátku kaţdé kapitoly se čtenář nejdříve seznámí s výsledkem vzdělání dané kapitoly, následuje samotný učební text, který je zakončen krátkými kontrolními otázkami. Začátek učebního textu začíná stručným obsahem. Předmět: Odběrná plynová zařízení učební text Obsah I. Vstupní školení BOZP, základní ustanovení právních norem o bezpečnosti práce, poţární ochrana, hygiena práce II. Zásobování plynem III. Doprava a rozvod plynu IV. Regulace tlaku plynu a měření plynu V. Plynové spotřebiče a odvod spalin VI. Kvalifikace pracovníků pro obsluhu, údrţbu a opravy plynových zařízení, platné předpisy v plynárenství 18

18 I. Vstupní školení BOZP, základní ustanovení právních norem o bezpečnosti práce, požární ochrana, hygiena práce Výsledky vzdělání studenta: dodržuje ustanovení týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární prevence při obsluze, běžné údržby a čištění stroj a zařízení postupuje v souladu s předpisy a pracovními postupy uvede příklady bezpečnostních rizik, event. nejčastější příčiny úrazu a jejich prevenci poskytne první pomoc při úrazu na pracovišti uvede povinnosti pracovníka i zaměstnavatele v případ pracovního úrazu Témata kapitoly: 1. Bezpečnost při práci s ručním nářadím a s mechanizovanými nástroji 2. Poskytnutí první pomoci při úrazech 3. Integrovaný záchranný systém 4. Hygienické opatření a předpisy 5. Požární ochrana 1. Bezpečnost při práci s ručním nářadím a s mechanizovanými nástroji BOZP Bezpečnost a ochrana zdraví při práci obor činnosti zahrnující legislativní organizační, technická a další opatření k prevenci rizik a škodlivých vlivů při práci. 9 Školení o bezpečnosti práce a poţární ochrany je pro studenty všech ročníků. Při instruktáţi k jednotlivým tematickým celkům výuky se s důrazem zabývá bezpečnostními aspekty práce s ručními nebo mechanizovanými nástroji, pracovními postupy, technologií správného pouţití nástrojů a otázkou, co je ţádoucí, 9 Kol. aut. Encyklopedie plynárenství. Praha: GAS,

19 a co je zakázané. Dále se věnujeme tomu, jaké nebezpečí hrozí studentům, případně jejich okolí při nedodrţení správného technologického a bezpečného postupu při práci. 2. Poskytnutí první pomoci při úrazech Kaţdý pracovník a student musí znát pravidla poskytování první pomoci a musí ji umět poskytnout. Pro poskytnutí první pomoci musí být kaţdé pracoviště vybaveno příruční lékárničkou. První pomoc ve čtyřech krocích: DÝCHÁNÍ Zjistěte, jestli zraněný dýchá. Pokud DÝCHÁ, zvedněte mu nohy nahoru, někdy to stačí, aby se probral. Pokud NEDÝCHÁ, zavolejte linku 155. LINKA 155 Zavolejte linku 155, představte se, řekněte, co se stalo, komu a kde. Odpovězte na otázky operátora. VODOROVNÁ POLOHA Zraněného přemístěte do vodorovné polohy. Zakloňte mu hlavu. To zlepší průchodnost dýchacích cest. MASÁŢ SRDCE Nahmatejte dolní konec hrudní kosti. Přiloţte ruku do střední části hrudní kosti. Druhou ruku dejte na hřbet první ruky. Lokty musí být napjaty. Stlačujte hrudník 100 za minutu (rytmus písničky Rolničky), dokud nepřijede záchranná sluţba. 20

20 Některé příklady poskytnutí první pomoci při úrazech: Zlomeniny nesnaţíme se napravovat, zajistíme nehybnost končetiny a dopravíme postiţeného k ošetření nebo přivoláme lékařskou pomoc. Zajištění základních ţivotních funkcí - pokud nastane zástava dechu nebo výpadek srdeční činnosti. Základem je stlačování hrudníku 100 za minutu, a to aţ do chvíle, neţ přijede kvalifikovaná lékařská pomoc. Závisí na tom ţivot postiţeného, neboť k váţnému poškození mozku stačí 5 minut, během nichţ není zásoben kyslíkem. Krvácení tepenné, nebo ţilní. Nebezpečí velké ztráty krve a úmrtí postiţeného. Musíme zastavit krvácení za kaţdou cenu, i za cenu zastavení krvácení nečistou rukou. Přikládáme tlakové obvazy a, je-li to nutné, pouţijeme zaškrcení končetiny; v tom případě je však důleţité napsat čas, kdy bylo zaškrcení provedeno, aby nedošlo k odumření tkání z důvodu neprokrvení. Samozřejmě následně vyhledáme odbornou pomoc. Došlo-li jiţ k nějaké ztrátě krve, je nutné poloţit nohy výše, podloţit je, aby zůstaly prokrveny ţivotně důleţité orgány. Provedeme opatření proti šoku, zajistíme přísun tekutin, zamezíme prochladnutí. Zasaţení očí Chemikálií vypláchnout oči silným proudem vody a vyhledat lékařskou pomoc. Mechanické poškození oka vyhledáme neprodleně lékařskou pomoc. Chemikálie, barvy atp. je třeba uchovávat v originálních obalech a před pouţitím se z obalu seznámit nejen s technologií pouţití, ale i s první pomocí při potřísnění, poţití apod. Popálení Snaţíme se zabránit propuknutí šoku a postiţené místo ochlazujeme vodou, sněhem. Spálenina bývá sterilní, nenanášíme ţádné léky, mastičky, ale vyhledáme pomoc lékaře. 21

21 3. Integrovaný záchranný systém,, Integrovaný záchranný systém (IZS) je efektivní systém vazeb, pravidel spolupráce a koordinace záchranných a bezpečnostních sloţek, orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při společném provádění záchranných a likvidačních prací a přípravě na mimořádné události. 10 Základní sloţky IZS: Hasičský záchranný sbor České republiky (HZS ČR) Zdravotní záchranná sluţba (ZZS) Policie České republiky (PČR) Ostatní sloţky IZS: Vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil Obecní policie Orgány ochrany veřejného zdraví Havarijní, pohotovostní, odborné a jiné sluţby Zařízení civilní ochrany Neziskové organizace a sdruţení občanů, která lze vyuţít k záchranným a likvidačním pracím Hasičský záchranný sbor ČR: je hlavním koordinátorem a páteří integrovaného záchranného systému. Pokud zasahuje více sloţek IZS, na místě většinou velí příslušník Hasičského záchranného sboru ČR, který řídí součinnost sloţek a koordinuje záchranné a likvidační práce. Operační a informační středisko HZS ČR povolává a nasazuje potřebné síly a prostředky jednotlivých sloţek IZS v konkrétních lokalitách. Na strategické úrovni je pak integrovaný záchranný systém koordinován krizovými orgány krajů a Ministerstva vnitra Kol. aut. Encyklopedie plynárenství. Praha: GAS, Hasičský záchranný sbor České republiky 22

22 Velitel zásahu má při provádění záchranných a likvidačních prací rozsáhlé pravomoci. Můţe mj. zakázat nebo omezit vstup osob na místo zásahu, nařídit evakuaci osob nebo stanovit jiná dočasná omezení k ochraně ţivota, zdraví, majetku a ţivotního prostředí. Velitel zásahu je rovněţ ze zákona oprávněn vyzvat právnické a fyzické osoby k poskytnutí osobní nebo věcné pomoci. Firmy a občané mají ze zákona povinnost tuto ţádost o pomoc při řešení mimořádné události vyslyšet. Integrovaný záchranný systém vznikl jako potřeba kaţdodenní spolupráce hasičů, zdravotníků, policie a dalších sloţek při řešení mimořádných událostí (poţárů, havárií, dopravních nehod atd.). 12 Tísňová volání: Tísňovým voláním se rozumí volba čísel, která jsou stanovena v číslovacím plánu a uvedena v telefonních seznamech, a která je nutno pro záchranu lidských ţivotů, zdraví nebo majetku zpřístupnit. K těmto číslům je garantován bezplatný a nepřetrţitý přístup. V České republice jsou pro tísňová volání vyhrazena tato telefonní čísla: 150 Hasičský záchranný sbor 155 Zdravotnická záchranná sluţba 158 Policie ČR 156 Obecní (městská) policie 112 Integrovaný záchranný systém jednotné evropské číslo tísňového volání 4. Hygienické předpisy a opatření Hygienické poţadavky pro školská zařízení vyhláška č. 410/2005 Sb. Do oblasti dodrţování hygienických předpisů na pracovištích a pojmu hygiena práce patří například prašnost, hluk, osvětlení, teplota a jiné vlivy, které mohou působit na fyzickou a psychickou pohodu pracovníka v pracovním procesu. Mycí, 12 Hasičský záchranný sbor České republiky 23

23 čisticí a dezinfekční prostředky vydávají studentům učitelé na základě skutečné potřeby. 13 Zákaz kouření v areálu školy studenti jsou seznámeni se zákonem č. 379/2005 Sb., o opatření a ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a návykovými látkami. Poskytování ochranných osobních prostředků nařízení vlády č. 495/2001 Sb. Zaměstnavatel studentům bezplatně poskytuje ochranné pomůcky vzhledem k vykonávané pracovní činnosti. Např. pracovní oděv, ochranné brýle, rukavice, respirátory, pracovní obuv atp. Studentům jsou tyto prostředky poskytovány dle směrnice školy. 5. Požární ochrana Kaţdý student je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku poţáru, ohroţení ţivota a zdraví osob, či poškození majetku. V případě poţáru je povinen poskytovat přiměřenou osobní pomoc při zdolávání poţáru. Studenti budou seznámeni s pouţitím ručních hasicích přístrojů, s poţárními řády a evakuačními plány. Podle způsobu přemísťování rozeznáváme hasicí přístroje: přenosné (ruční), pojízdné (na podvozku), přívěsné (za motorovým vozidlem). Přenosné hasicí přístroje: jsou pouţívány v počáteční fázi vzniklého poţáru. Zásah je nutno provádět vţdy po směru větru a vystřikující proud hasiva musí směřovat vţdy od kraje poţáru směrem do poţáru. Hasicí přístroj je tlaková nádoba naplněná hasivem a opatřená zařízením, kterým se přístroj uvádí v činnost. Hasivo je vytlačováno samočinně, a to buď trvalým tlakem, nebo tlakem z patrony. Uvedení hasicího přístroje pod stálým tlakem do činnosti je velice jednoduché. Stačí vytrhnout zajišťovací pojistku a po stisknutí páky ventilu je hasicí přístroj 13 Hasičský záchranný sbor České republiky 24

24 okamţitě funkční. Hasicí přístroje jsou většinou osazeny manometrem, který nám trvale ukazuje, zda je v hasicím přístroji potřebný provozní tlak. 14 Obr. 1: Přenosný hasicí přístroj (Zdroj: Hasičský záchranný sbor České republiky) Rozdělení přenosných hasicích přístrojů podle druhu hasicí látky: vodní, pěnový, práškový, sněhový, halonový. Abychom nemuseli sloţitě přemýšlet, jak a jaký druh hasicího přístroje máme pouţít, na jeho obalu je uveden návod, a také piktogramy s třídou poţáru, pro který je hasicí přístroj vhodný. Vodní a pěnový hasicí přístroj nesmí být pouţit na hašení poţáru zařízení pod elektrickým proudem. Práškovým a sněhovým hasicím přístrojem není vhodné hasit poţáry sypkého materiálu a prachu hrozí nebezpečí vzniku výbušné směsi se vzduchem, resp. výbuchu Hasičský záchranný sbor České republiky 25

25 Při hašení hasicím přístrojem s náplní CO2 existuje při kontaktu s nechráněnou pokoţkou nebezpečí vzniku popálenin chladem (omrzlin). Pokyny pro pouţití přenosných hasicích přístrojů: stříkací trysku nasměrujte na poţár, uvolněte pojistku a spusťte hasicí přístroj, proveďte hasební zásah. Na co si dát pozor a jak správně postupovat při hašení poţáru: pozor na směr větru proud hasiva nasměrujte vţdy po větru, haste přerušovaně, směr hasiva soustřeďte na hořící látku, nikdy nestříkejte do plamenů a kouře, hořlavé kapaliny, které vytékají, haste směrem od místa vytékání směrem k hořící louţi a zpět, větší poţáry zdolávejte vţdy pomocí několika hasicích přístrojů, hasicí přístroje nasazujte postupně, nikoli současně, hašení hasicími přístroji je vhodné kombinovat s jinými technikami hašení, zabezpečte, aby pouţité hasicí přístroje byly neprodleně znovu naplněny a umístěny na určená místa, zajistěte dodrţování termínů pro kontroly provozuschopnosti hasicích přístrojů odbornou firmou (minimálně 1 ročně). 15 Bezpečnost, ochrana zdraví a požární ochrana při práci ve školním zařízení Dodrţování těchto předpisů je pro všechny studenty, jak ve škole, tak na pracovišti, závazné. Na závěr školení by měly být znalosti studentů prověřeny pohovorem a testem. Student současně stvrdí podpisem, ţe školení BOZP a Poţární ochrany rozuměl Hasičský záchranný sbor České republiky 16 Hasičský záchranný sbor České republiky 26

26 Kontrolní otázky: 1. Jak poskytnete první pomoc při úrazu? 2. Co je to integrovaný záchranný systém? 3. Uveďte telefonní čísla pro tísňová volání. 4. Na co se nesmí použít vodní hasicí přístroj? 27

27 II. Zásobování plynem Výsledky vzdělání studenta: charakterizuje zásobování ZP a PB a vysvětlí způsoby skladování plynu objasní složení jednotlivých druh plyn a jejich chování porovnává jednotlivé druhy plynů podle jejich výhřevnosti, uvede jejich hustotu a vlastnosti určí mezní koncentrace výbušnosti pro ZP objasní odorizaci plynu a její prospěšnost z hlediska bezpečnosti provozu Tématy kapitoly: 1. Základní pojmy 2. Části plynovodů 2.1. Trubky a jejich spoje 2.2. Armatury 2.3. Příslušenství plynovodů 1. Základní pojmy Plynovod je soustava potrubí s armaturami a příslušenstvím (nosné konstrukce, chráničky, protikorozní ochrana apod.). Plynovodní přípojka je soustava potrubí s armaturami a příslušenstvím, která slouţí k připojení odběrného zařízení na plynovod (končí hlavním uzávěrem). Plynová zařízení se dělí na plynárenská a odběrná. Plynárenská zařízení se skládají z plynovodů, přípojek a jednotlivých stanic na trase plynovodu. Jedná se o kompresní, regulační, odorizační a měřicí stanice, včetně podzemních zásobníků. Odběrná zařízení jsou napojena na plynovodní přípojku a slouţí k odběru plynu. Tranzitní plynovod je zpravidla velmi vysokotlaký plynovod, který alespoň dvakrát překračuje státní hranici. Mezistátní plynovod překračuje státní hranici jedenkrát. Dálkový plynovod je vysokotlaký, nebo velmi vysokotlaký plynovod přepravující plyn na značné vzdálenosti. 28

28 Místní plynovody (místní sítě) jsou soustavou plynovodů a přípojek (zpravidla o středním a nízkém tlaku) v místně ohraničeném území slouţící k rozvodu plynu (zpravidla v obci nebo její části) Průmyslové plynovody jsou potrubí pro rozvod plynu od hlavního uzávěru na konci plynovodní přípojky k hlavním uzávěrům plynových spotřebičů. Jsou to vlastně rozvody na území průmyslových závodů, nemocnic, ústavů apod. Domovní plynovody jsou potrubí pro rozvod plynu začínající hlavním uzávěrem objektu a končící uzávěry před spotřebičem. Domovní rozvod můţe začínat uzávěrem na konci plynové přípojky, ale můţe být téţ napojen na průmyslový plynovod. Domovní plynovody se provozují s přetlakem plynu do 0,5 MPa (5 bar). 17 Obr. 2: Schéma domovní přípojky (Zdroj: RWE Transgas a.s) 2. Části plynovodů 2.1. Trubky a jejich spoje Při výstavbě plynovodů se podle jejich účelu pouţívají tři základní druhy materiálů: pro VTL (vysokotlaké rozvody) různé typy oceli, pro NTL (nízkotlaké rozvody) a STL (středotlaké rozvody) nízkolegované nízkouhlíkové oceli nebo polyetylén, 17 TPG , Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách 29

29 pro domovní plynovody ocel, měď, vícevrstvé potrubí PEX, pro vnější domovní plynovody polyetylén, pro rozvod propan-butanu trubky ocelové nebo měděné. 18 Trubky ocelové: Rozhodujícími vlastnostmi oceli k výrobě potrubí jsou meze kluzu a pevnosti, vrubová houţevnatost a zaručená svařitelnost oceli. Z hlediska výroby se pouţívají trubky: bezešvé (menší dimenze), svařované z ocelových plechů podélně nebo spirálově. Pro vysoké tlaky a průměry potrubí je důleţitá výroba ocelových plechů. Tato výroba spočívá v řízení teplotního reţimu a válcovacích tlaků TM-ocel (technologie termomechanického válcování). Nevýhodou ocelových potrubí je jejich nutná ochrana proti korozi (pasivní a aktivní). Ocelové trubky jsou vhodné pro vnější i vnitřní plynovody. Trubky musí být chráněny proti korozi izolací nebo nátěrem. Plynovody se spojují přednostně: svařováním: a) do tloušťky stěny 5 mm a DN 150 plamenem, b) větší rozměry trubek elektrickým obloukem, závitovými spoji k těsnění jsou vhodné např. teflonové pásky, těsnicí vlákna apod. Pro závitové spoje se pouţívají tvarovky z temperované litiny, např. různé typy kolen, T-kusů, oblouků, nátrubků, matic, víček, šroubení apod. Trubky z polyetylénu: Potrubí z polyetylenu se pouţívá pro uloţení plynového potrubí v zemi. Pro NTL materiál PE 80 a PE 100, a pro STL materiál PE 100. Materiál musí splňovat 18 NOVÁK, R. Instalace plynovodů: pro učební obor instalatér, Praha: Sobotáles,

30 poţadavky bezpečnosti a spolehlivosti. Trubky a tvarovky musí být vyrobeny ze vzájemně svařitelných materiálů. Pouţívá se materiál s dlouhodobou pevností MRS nejméně 8,0 MPa. 19 Trubky musí být barevně označeny: PE 80 ţlutě, nebo černě se ţlutými pruhy, PE 100 oranţovo-ţlutě, nebo černě s oranţovo-ţlutými pruhy, PE-X ţlutě (MRS 8,0 MPa), nebo oranţovo-ţlutě (MRS 10 MPa). 20 Výhody: menší hmotnost velká pruţnost vysoká hladkost vnitřního povrchu odolnost proti korozi snadné spojování svařováním a mechanickými spoji ohleduplnost k ţivotnímu prostředí Trubky jsou vyráběny s pevností MRS 8,0 MPa (PE 80) nebo 10,0 MPa (PE 100). PE trubky se vyrábí kontinuálně na šnekových vytlačovacích strojích. K připojení PE trubky k ocelové části se pouţívají přechodové spoje různého typu. Prochází-li přechodová spojka obvodovou zdí, pouţívají se přechodky s ochranným pouzdrem. Mohou být opatřeny opěrami. Průchod zdí musí být utěsněn. Trubky měděné: Pouţívají se pro domovní rozvody plynu. Trubky jsou z mědi o čistotě min. 99,9 %, s přídavkem stříbra. Musí se izolovat proti agresivním vlivům. Měď je bakteriocidní, má dobrou tepelnou vodivost a malou tepelnou roztaţnost. Trubky se mohou pouţívat pro rozvody plynu, pitné vody, teplé vody a topenářské rozvody. Pouţívá se celá řada spojovacích technologií, které jsou vhodné 19 KOPAČKOVÁ, D. a kol. Potrubí z plastů: pro učební obor Instalatér. 20 NOVÁK, R. Instalace plynovodů: pro učební obor instalatér, Praha: Sobotáles,

31 pro rozvody plynu, například spoje kapilárně pájené natvrdo, lisované spoje a svěrné spoje. Vícevrstvé trubky: Tyto trubky jsou sloţeny z vnější a vnitřní vrstvy plastu, mezi kterými je kovová nosná část z hliníku. Struktura a označení vícevrstvého potrubí: Trubky jsou ţluté barvy a označené čitelným nápisem se základními údaji. Jsou vhodné pro vnější i vnitřní rozvod domovního plynovodu. Mohou být pouţity pro vedení v zemi, po obvodové konstrukci nebo pod omítkou. Samotné trubky nesplňují poţadavek odolnosti vůči vysokým teplotám, a proto je povinné zabezpečení systému proti výronu plynu protipoţárními pojistkami, a ve stanovených případech nadprůtokovými pojistkami. 21 Pro spojování musí být pouţito komponentů podle pokynů výrobce trubek trubky a tvarovky musí tvořit jednotný systém. Nelze přitom kombinovat prvky různých výrobců. Počet spojů musí být minimální. Spoje se provádí lisováním výhradně pomocí zařízení určeného výrobcem systému trubek. Ukončení lisovacího procesu musí být zřejmé např. akusticky. Vlnovcové trubky: Tyto trubky jsou vyrobeny z kvalitní korozivzdorné oceli certifikované pro pitnou vodu a plyn. Mohou být opatřeny ochranným opláštěním, které se aplikuje jiţ při výrobě trubek. Zakončení trubek se vytvoří slisováním počtu vln stanovených výrobcem trubky a provádí se lisovacím zařízením za studena. Vznikne zvětšená těsnicí plocha, která s převlečnou maticí vytvoří spolehlivé spojení. Trubky jsou dodávány v metráţích s ochranným nebo bez ochranného obalu. Obal je z nehořlavého termostatického PVC povlaku ve ţluté barvě pro plynové instalace. Pro vlastní montáţ se mimo trubek pouţívají různé typy šroubení, převlečných matic, T-kusů a těsnění. Vlastní slisování se provádí speciálním ručním nebo akumulátorovým lisem. Tyto trubky splňují poţadavky 21 NOVÁK, R. Instalace plynovodů: pro učební obor instalatér, Praha: Sobotáles,

32 normy z hlediska ochrany proti poţáru (po dobu 30 minut odolnost proti teplotě 650 C) a nemusí pouţívat pojistek. Kompenzátory: Jejich úkolem je vyrovnávat tepelně-dilatační nebo mechanické změny v potrubí. Pro plynovod se nejčastěji pouţívají vlnové kompenzátory osové, kloubové nebo univerzální. Izolační spojky: Slouţí k přerušení vodivosti potrubí. Usazují se u jednotlivých stanic na plynovodech, na odbočkách plynovodů, mezi jednotlivými stanicemi katodické ochrany. Izolační spojky jsou sestaveny ze dvou zasunutých kusů, které jsou spojeny epoxidovou pryskyřicí Armatury Pro snadnou obsluhu, údrţbu a bezpečný provoz jsou plynovody opatřeny různými armaturami. Podle účelu se dělí na: uzavírací, filtrační, regulační, zabezpečovací, pojistné. Armatury uzavírací: Musí být těsné, jednoduché, se snadnou obsluhou a malým odporem při otevření. Musí v nich být zřetelná zejména poloha stavu otevření nebo uzavření. 22 NOVÁK, R. Instalace plynovodů: pro učební obor instalatér, Praha: Sobotáles,

33 Podle konstrukce se dělí na: kulové uzávěry, šoupátka, uzavírací klapky. Kulové uzávěry: pouţívají se pro všechny tlaky. Uzavření nebo otevření se dosáhne otočením vnitřního tělesa o 90. Obr. 3: Kulový kohout (Zdroj: GAS s.r.o.) Šoupátka: jsou vhodná pro všechny tlakové hladiny, k přerušení proudění plynu dochází vsunutím dělící desky, pomocí ovládajícího kola. Šoupátka mohou mít stoupající nebo nestoupající vřeteno. V plynárenství se pouţívají šoupátky se stoupajícím vřetenem, u kterého je zřejmé, zda je otevřené nebo zavřené, podle polohy vřetene. Ventily: se pouţívají u zařízení, kde je třeba provádět regulaci průtoku, např. u regulačních zařízení. Typickou vlastností ventilu je, ţe i při plném otevření dochází ke změně směru proudění plynu. Tlakové ztráty na ventilech jsou proto značné, coţ je jejich nevýhodou. Velmi důleţitou vlastností ventilů je jejich schopnost regulace průtoku plynu, proto se vyuţívá na ruční regulaci plynu RS s ochozem. Touto vlastností předčí kohouty i šoupata TPG , Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách 34

34 Filtrační armatury: Jednoduchý filtr, slouţí k zachycení mechanických nečistot, které se do plynu dostávají vlivem koroze a nedokonalým vyčištěním potrubí. Konstrukčně a materiálově se liší podle provozního přetlaku. Armatury regulační: Mají za úkol automaticky sníţit proměnnou hodnotu vyššího přetlaku na konstantní, niţší hodnotu přetlaku plynu. Pouţívají se pro všechny hodnoty přetlaku. Domovní/průmyslový regulátor regulační zařízení instalované za účelem zajištění konstantního tlaku plynu v části odběrného plynového zařízení instalovaného za tímto zařízením, tj. domovním nebo průmyslovém rozvodu. Regulátory musí být zabezpečeny proti poklesu nebo nárůstu tlaku na výstupu. Před regulátor se osazuje bezpečnostní rychlouzávěr, nebo je součástí regulátoru. Proti překročení výstupního tlaku je za regulátor umístěn samočinný pojistný ventil, nebo můţe být součástí regulátoru. Dělí se na: a) přímočinné ovládané přímo tlakem plynu na membrány. Jednoduchý přímočinný regulátor tlaku regulátor je rozdělený membránou na spodní a horní prostor, který je propojen s atmosférou, coţ umoţňuje volný pohyb membrány. Na vstupu do regulátoru je škrticí orgán ovládaný membránou. Při zvýšeném odběru plynu nastane pokles tlaku a dojde ke sníţení polohy membrány a zvětšení průtoku plynu. Při sníţení spotřeby se škrticí orgán vrátí do původní polohy. Přímočinný regulátor tlaku hodnota výstupního tlaku se nastavuje pomocí pruţiny. Předpětí pruţiny, která působí na membránu, lze nastavit pomocí aretačního šroubu. Při zvýšeném odběru plynu nastane pokles tlaku a dojde ke sníţení polohy membrány, která je propojena se škrtícím orgánem. Při sníţení spotřeby se škrtící orgán vrátí do původní polohy. b) nepřímočinné pracují tak, ţe impuls pro změnu polohy regulačního elementu hlavního regulátoru je vydáván od regulátoru řídicího (pilotního). Jeho membrána tedy působí jako ústřední regulační člen, membrána regulátoru hlavního ovládá regulaci plynu. 35

35 Obr. 4: Schéma regulátoru plynu (Zdroj: RWE Transgas a.s) Obr. 5: Regulátor plynu Fischer (Zdroj: GAS s.r.o.) Armatury zabezpečovací: Bezpečnostní rychlouzávěr zařízení, která zamezují nedovolenému zvýšení nebo poklesu přetlaku plynu. Umísťují se před regulátor buď samostatně (jednostupňový), nebo jsou společné pro dva regulátory (dvoustupňové). Do uzavřeného stavu je uzávěr uváděn tlakovým impulsem z impulsního potrubí za regulátorem, vedeným do prostoru pod membránu řídicí části. Do pracovní polohy je bezpečnostní uzávěr moţné nastavit po odstranění závad pouze ručně. 36

36 Obr. 6: Protipoţární kohout (Zdroj: GAS s.r.o.) Pojistné armatury: Mají za úkol nedovolit překročení nejvyšší dovolené hodnoty přetlaku za regulátorem. Za kaţdý regulační stupeň se usazuje pojistný ventil, který při překročení nastaveného přetlaku odfoukne přebytečné mnoţství plynu do venkovního prostoru. Je zabudován do regulátoru nebo namontován samostatně a po vyrovnání přetlaku se sám uzavře. 24 Kontrolní otázky: 1. Porovnejte výhody a nevýhody materiálů používaných na rozvod plynu. 2. Co je to plynovod a z jakých hlavních částí se skládá? 3. Pro jednotlivé plynovody vyberte vhodný materiál a popište jeho spojování. 4. Popište konstrukci a účel jednotlivých druhů armatur. 5. Jaké zásady platí pro bezpečnost plynovodu? 3. Příslušenství plynovodů Příslušenství plynovodů tvoří zejména samostatné nosné konstrukce, konzoly, závěsy, upevňovací zařízení, chráničky, orientační sloupky apod. Bezpečnost plynovodů závisí nejen na materiálu trubek a kvalitě spojů, ale i na správném uloţení a upevnění potrubí. 24 TPG Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách 37

37 Poţadavky upevnění: zajištění polohy, přenášení sil do stavební konstrukce, moţnost dilatace, nesmí přenášet hluk a vibrace. Upevnění potrubí: Dobrá a současně spolehlivá funkce potrubí závisí nejen na pouţitém materiálu potrubí, na spolehlivosti nerozebíratelných a rozebíratelných spojů, ale také na jeho správném uloţení a upevnění ke stavební konstrukci budovy. Špatné upevnění rozvodu můţe sníţit ţivotnost potrubí, nebo dokonce způsobit jeho poruchu. Uloţení a upevnění potrubí by mělo splňovat zajištění dovoleného průhybu plynovodu, zajištění přesné polohy potrubí, bezpečné přenesení sil a zatíţení do stavební konstrukce budovy, zabránění přenosu hluku a vibrací do stavební části budovy, dostatečný prostor pro montáţ, demontáţ, obsluhu a údrţbu armatur, které jsou zabudovány na plynovodu. Potrubí se uchycuje ke stavební konstrukci různými prvky, které jsou zpravidla sériově vyráběné. Některé upevňovací prvky jsou pouţitelné univerzálně, jiné jsou určeny pouze pro určitý druh potrubí. Potrubí u průmyslových plynovodů můţe být uloţeno na mostní konstrukci. Různé potrubní a kabelové systémy se mohou umísťovat do podzemních kolektorů. Je to tunel, který má výšku 2,4 metrů a šířku 2,7 metrů, vedený pod povrchem v různých hloubkách, u kterého je velmi dobře zajištěna kontrola, údrţba a oprava potrubí a není nutné provádět výkopové práce při napojení nebo výměně potrubí. 25 Uložení potrubí podle konstrukce: Pevné uloţení (pevný bod) způsob uloţení potrubí, který nedovoluje potrubí pohyb v ţádném směru. 25 NOVÁK, R. Instalace plynovodů: pro učební obor instalatér, Praha: Sobotáles,

38 Kluzné uloţení (kluzný bod) způsob uloţení potrubí, který zajišťuje trubce její osový pohyb bez poškození povrchu. Tím je umoţněn dilatační pohyb potrubí, roztahování a smršťování při změně teploty. Volné uloţení způsob uloţení potrubí, který umoţňuje potrubí v povolených mezích vybočit do stran. Upevňovací prvky potrubí: Základním upevňovacím prvkem jsou objímky s výstelkou. V současné době se nejvíce pouţívají dvoudílné objímky se šrouby. Šrouby mají kříţový závěr a pojistku proti vypadnutí. Samotné objímky jsou nejčastěji z pozinkované oceli, v různých velikostech a tvarech. Mohou být v provedení s tlumicí pryţovou profilovanou vloţkou nebo bez ní. Na zeď se upevňují do hmoţdinky, která se naklepne do vyvrtaného otvoru. Další moţnost je objímku upevnit pomocí sádry do připravené dráţky Upevňovací prvky pro svislá potrubí: u svislého potrubí je velmi důleţité zachycení vlastní hmotnosti potrubí včetně hmotnosti dopravované látky. Kromě jiţ zmiňovaných objímek se k upevňování svislých potrubí uplatňují například skoby, pouta s vruty nebo třmenové drţáky. Upevňovací prvky pro leţatá potrubí: leţaté potrubí se upevňuje uvnitř budovy na svislých konstrukcích zdi, nebo se zavěšuje na stropy. Nejčastěji jsou pouţívány různé druhy konzol ve spojení s objímkami. Dalším běţně uţívaným způsobem upevnění leţatých potrubí je zavěšení. Potrubí můţe být zavěšeno jednotlivě pomocí objímky a táhla, nebo se pouţije skupinový závěs společný pro více potrubí NOVÁK, R. Instalace plynovodů: pro učební obor instalatér, Praha: Sobotáles,

39 Táhla závěsů mohou být provedena jako pevná nebo posuvná. Pro jednotlivé druhy materiálů a průměry potrubí jsou stanoveny maximální vzdálenosti upevnění potrubí, které je nutno bezpodmínečně dodrţet. Vzdálenost objímek se volí tak, aby nemohlo dojít k průhybu budovaného plynovodu. 27 Kontrolní otázky: 1. Porovnejte výhody a nevýhody materiálů používaných na rozvod plynu. 2. Co je to plynovod a z jakých hlavních částí se skládá? 3. Pro jednotlivé plynovody vyberte vhodný materiál a popište jeho spojování. 4. Popište konstrukci a účel jednotlivých druhů armatur. 5. Jaké zásady platí pro bezpečnost plynovodu? 27 NOVÁK, R. Instalace plynovodů: pro učební obor instalatér, Praha: Sobotáles,

40 III. Doprava a rozvod plynu Výsledky vzdělání studenta: objasní dopravu plynu z místa těžby k odběrateli specifikuje plynovodní přípojku a HUP, řazení prvků na této části a respektuje postup montáže z hlediska bezpečnosti rozděluje plynoměry podle různých hledisek montuje vodorovné a svislé části domovního plynovodu a domovního plynovodu uloženého v zemi pro různé druhy trubních materiálů uvádí zásady montáže celého odběrného plynového zařízení dle příslušných předpisů a návod k montáži, provozu a údržbě plynových spotřebičů od výrobců zařízení a dodržuje je při montáži využívá různé druhy materiál, volí druhy spojů a postupy montáže dodržuje předepsané zásady umísťování a montáže uzavíracích, bezpečnostních a jistících prvků v rozvodech plynu Témata kapitoly: 1. Vlastnosti topných plynů 2. Doprava plynu k odběrateli 3. Podzemní zásobníky plynu 1. Vlastnosti topných plynů Topné plyny (plynná paliva) jsou látky, jejichţ spalováním získáme technicky vyuţitelné teplo za ekonomicky a ekologicky přijatelných podmínek. Pro popis stavu plynů pouţíváme základních fyzikálních veličin, tj. tlaku, teploty a hustoty, které souvisejí s dopravou, kompresí, regulací a měřením mnoţství plynů. 41

41 Základní druhy topných plynů: Svítiplyn - Jedná se o umělý plyn vyráběný nejčastěji karbonizací uhlí nebo jeho tlakovým zplyňováním. Je jedovatý, je lehčí neţ vzduch. Jeho výroba byla ukončena v roce Zemní plyn - Přírodní plyn, jehoţ hlavní sloţkou je metan (CH4 přes 90%). Nachází se v loţiskových horninách-kolektorech velmi často společně s ropou nebo černým uhlím. Je lehčí neţ vzduch, není jedovatý a je bez zápachu (musí se odorizovat). Kapalný topný plyn (propan-butan) Propan (C3 H8 )-butan (C4 H10) - se získává při těţbě zemního plynu nebo při rafinaci ropy. Dopravuje se v tlakových nádobách, protoţe je lehce zkapalnitelný. Je nejedovatý, těţší neţ vzduch a bez zápachu (proto se odorizují). Fyzikální vlastnosti topných plynů: Tlak Hlavní jednotkou tlaku (p) je Pascal (Pa), coţ je síla jednoho Newtonu (N) působící na plochu jednoho metru čtverečního. Atmosférický tlak je tlak vzdušného obalu Země. Tlak plynu v uzavřeném prostoru, který svou hodnotou přesahuje hodnotu atmosférického, se nazývá přetlak, pokud je hodnota niţší, nazývá se podtlak. Přičtením atmosférického tlaku k přetlaku nebo podtlaku dostáváme hodnotu tlaku absolutního. Při měření tlaku záleţí na tom, zda se měří v klidu (bez odběru), nebo při odběru (průtoku). Podle toho rozeznáváme tlak statický nebo dynamický. Rozdíl mezi tlaky je tlak diferenční. 28 ČAPLA, L. Vlastnosti topných plynů: interní učební text nástavbového vysokoškolského studia celoživotního vzdělávání: obor Plynárenství, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta technologie ochrany prostředí, Ústav plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší, Praha,

42 Teplota Ovlivňuje objem, tlak a hmotnost plynu, a proto má vliv na přisávání vzduchu při spalování. K měření teploty je nutné definovat teplotní stupnici. Pouţíváme dvě základní stupnice: Celsiovu stupnici a Kelvinovu stupnici. Celsiova stupnice (t) Základními stavy jsou teplota směsi vody a ledu (0 C) a teplota par unikajících z vroucí vody za normálního tlaku (100 C). Úsek mezi nimi je rozdělen na sto dílů. Kelvinova stupnice (T) Tato mezinárodní stupnice definuje jako jednotku termodynamické teploty (T) Kelvin se značkou K, jako 1/273,16 termodynamické teploty trojného bodu vody. Současně definuje i teplotu (t) ve stupních Celsia ( C) jako t [ C] = T [K] 273,15. Objem Objem plynu se mění v závislosti na tlaku a teplotě. Objem plynu je v praxi standardně vyjadřován v m3, a to při hodnotách teploty +15 C a tlaku 101,325 kpa. V případě, ţe je plyn dodáván s jiným přetlakem a v jiné teplotě, provádí se přepočet. Hustota Hustota (ρ) je hmotnost látky (kg) na jednotku objemu (m3). Hustota plynu za normálních podmínek má význam pro rozvod plynu, pro směšování plynu se vzduchem, ale také pro chování plynu při případném úniku a jeho pohyb v prostoru. Vyjadřuje se v kg.m-3 za daných (stavových) podmínek např. při teplotě t = 0 C a tlaku p = 101,325 kpa. Hutnota (relativní hustota) Je poměr hmotnosti daného objemu plynu ke hmotnosti stejného objemu vzduchu, tedy poměr vzájemných hustot za stejných stavových podmínek. Jde o bezrozměrné číslo. 43

43 Rosný bod Nejniţší moţná teplota plynu, při které vodní pára obsaţená v plynu (vzduchu, spalin apod.) ještě nekondenzuje. 29 Viskozita plynů Je mírou odporu, který klade plyn proti pohybu vlivem mezimolekulárních sil. Viskozita je kinematická a dynamická. 30 Tepelně technické vlastnosti plynů: Spalné teplo Spalné teplo (Qs) je teplo uvolněné dokonalým spálením jednotkového mnoţství plynu s teoretickým mnoţstvím kyslíku nebo vzduchu za konstantního tlaku a teploty, přičemţ všechny produkty spalování jsou v plynném stavu kromě vodní páry, která zkondenzuje na vodu. Výhřevnost Výhřevnost (Qi) je definována jako spalné teplo, s tím rozdílem, ţe všechny produkty včetně vody jsou v plynném stavu. Kondenzační teplo Je rozdíl mezi spalným teplem a výhřevností, přibliţně 10 %. Zápalná teplota Je minimální teplota, při které dochází ke vznícení hořlavé směsi. Např.: metan CH4 650 C, propan C3 H8 500 C, butan C4 H C Dolní mez výbušnosti (zápalnosti, Ld) Je nejniţší koncentrace hořlavého plynu ve směsi se vzduchem, při které směs ještě hoří. Horní mez výbušnosti (zápalnosti, Lh) Je nejvyšší koncentrace plynu a vzduchu, při které směs ještě vybuchuje. 29 ČAPLA, L. Vlastnosti topných plynů: interní učební text nástavbového vysokoškolského studia celoživotního vzdělávání: obor Plynárenství 30 ČAPLA, L. Vlastnosti topných plynů: interní učební text nástavbového vysokoškolského studia celoživotního vzdělávání: obor Plynárenství 44

44 Spalování topných plynů: Spalováním rozumíme chemickou reakci probíhající při vyšších teplotách a vyznačuje se rychlým okysličováním hořlavých sloţek. Při této reakci se vyvíjí teplo a vnějším projevem je obvykle viditelný plamen. Rozlišujeme spalování dokonalé a spalování nedokonalé. Dokonalé spalování: Při dokonalém spalování topných plynů vzniká z hořlavých sloţek kysličník uhličitý (CO2) a vodní pára. Dokonalé spalování je podmíněno dostatečným přístupem vzduchu, stálým tlakem a stálými spalovacími vlastnostmi topného plynu, vhodným odtahem spalin, konstrukcí hořáků a jejich správným seřízením. Spalovací rovnice pro stechiometrické (teoretické) spalování: CH4 + 2O2 = CO2 + 2H2O Skutečná spotřeba vzduchu je proti teoretické hodnotě zvýšená. Zvýšený obsah vzduchu, který je nutný pro zajištění dokonalého spalování zhoršuje tepelnou účinnost spalování. Vystiţení míry dokonalosti spalování se provádí pomocí koeficientu spotřeby vzduchu n. U zemního plynu se n = 1,15 1,25 (15 aţ 25 % přebytečného mnoţství vzduchu proti teoretickému). Nedokonalé spalování: Při nedokonalém spalování vzniká z hořlavých sloţek plynu, obsahujících atomy uhlíku, jedovatý kysličník uhelnatý (CO). Ve spalinách se tedy vedle kysličníku uhličitého, vodní páry a dusíku vyskytuje i určité mnoţství tohoto jedovatého plynu. Nedokonalé spalování bývá zapříčiněno nedostatečným přísunem vzduchu, nedostatečným promísením paliva se vzduchem, nízkou teplotou hoření apod. 31 2CH4 + O2 = 2CO + 4H2 31 ČAPLA, L. Vlastnosti topných plynů: interní učební text nástavbového vysokoškolského studia celoživotního vzdělávání: obor Plynárenství 45

45 Difuzní a kinetické spalování: Podmínkou správného spalování je dostatek vzduchu a správné smísení s plynem. Z tohoto hlediska můţeme definovat 2 základní druhy způsobu přípravy směsi plynu se vzduchem. 32 Kinetické spalování: Kinetické spalování je charakterizováno spalováním předem připravené směsi plynu se vzduchem. Směs se vytváří ve směšovači, který je součástí plynového hořáku. Difuzní spalování: Do ústí hořáku jsou přiváděny odděleně proud plynu a proud vzduchu a teprve za ústím hořáku dochází k jejich vzájemnému promíšení. V praxi existuje mnoho variant přechodného spalování s převáţně kinetickým nebo převáţně difuzním průběhem. Klasickým příkladem jsou atmosférické hořáky, kde si nejprve v injektorovém směšovači nízkotlaký plyn přisaje primární směs (60 70 % vzduchu) a zbytek vzduchu si bere z okolní atmosféry. Kontrolní otázky: 1. Popište základní vlastnosti topných plynů. 2. Co způsobuje kysličník uhelnatý? 3. Vysvětlete účel hutnoty. 4. Porovnejte propan-butan a zemní plyn z hlediska jejich vlastností. 5. Napište spalovací rovnice butanu. 6. Část plynovodu z oceli má vnější průměr 108 mm, tloušťku stěny 4 mm a délku 90 m. Jaký je jeho objem? 7. Jakou hmotnost má vzduch v místnosti o objemu 36 m3 (hustota vzduchu je 1,28 kg.m-3)? 32 ČAPLA, L. Vlastnosti topných plynů: interní učební text nástavbového vysokoškolského studia celoživotního vzdělávání: obor Plynárenství 46

46 2. Doprava plynu k odběrateli Historie plynárenství: Plynárenství ve většině zemí prošlo dvěma etapami první byla éra svítiplynu. Plyn se vyráběl ohříváním uhlí bez přístupu vzduchu. Tato etapa trvala aţ do druhé poloviny 20. století, kdy se začal stále více uplatňovat zemní plyn. Dnes je distribuován odběratelům výhradně zemní plyn. Významnou úlohu svítiplynu pro rozvoj plynárenství ale nelze v ţádném případě opominout. Za necelé dvě stovky let se v plynárenství odehrála řada významných událostí, které ovlivnily řadu dalších oborů. Za nejvýznamnější je nutné povaţovat rozvoj automobilismu na jeho počátku stála vozidla poháněná plynovými motory. Před více neţ 160 lety se začala historie českého plynárenství. Zpočátku byl odběratelům dodáván svítiplyn vyráběný z uhlí karbonizací, který byl od padesátých let minulého století postupně nahrazován svítiplynem vyráběným zplyňováním uhlí nebo štěpením uhlovodíků. Po zprovoznění Tranzitního plynovodu začal postupný převod všech odběratelů na zemní plyn. Výroba svítiplynu byla ukončena v průběhu roku Od toho roku je odběratelům v České republice dodáván hlavně zemní plyn z Ruska a Norska. Přepravní plynovodní soustava v ČR: Přepravní plynovodní soustava ČR je tvořena soustavou tranzitní a vnitrostátní. Tranzitní soustava zajišťuje mezinárodní přepravu zemního plynu pro zahraniční obchodní partnery a současně přepravu zemního plynu pro zásobování ČR. S postupným nárůstem poţadavků na přepravní kapacitu byly jednotlivé větve postupně rozšiřovány. Pohyb plynu, resp. jeho přeprava je zajišťována na principu rozdílu tlaků, který obstarávají kompresní stanice umístěné přibliţně kaţdých 100 km na jednotlivých větvích plynovodu. Součástí větve střed jsou kompresní stanice Kralice n. Oslavou a Kouřim, větve jih stanice Břeclav, Hostim, Veselí n. Luţnicí a Stráţovice. Jednotlivé plynovody jsou vzájemně propojeny v kompresních stanicích a navíc ještě potrubím DN 700 na trasových uzávěrech v cca poloviční vzdálenosti mezi kompresními stanicemi. 47

47 Existují celkem 4 hraniční body pro vstup (výstup) zemního plynu na území České republiky. V těchto místech je zemní plyn přejímán a předáván, tzn. objemově a kvalitativně měřen. Na území ČR se nachází hraniční předávací a měřicí stanice v Lanţhotě a na Hoře Svaté Kateřiny, na území Spolkové republiky Německo jsou to hraniční předávací a měřicí stanice Waidhaus a Olbernhau. Vnitrostátní přepravní soustava je připojena na tranzitní soustavu přes 6 vnitrostátních předávacích stanic. Z vnitrostátní přepravní soustavy je zemní plyn předáván přes 75 předávacích stanic do distribučních soustav jednotlivých regionálních distribučních společností a tzv. přímým odběratelům. Do distribučních soustav jednotlivých regionálních distribučních společností je zemní plyn dodáván i přímo z tranzitní soustavy, a to prostřednictvím 14 vnitrostátních předávacích stanic. Na všech předávacích stanicích je instalováno obchodní měření mnoţství zemního plynu, kvalita plynu je měřena na 15 uzlových místech soustavy. Zemní plyn zaujímá v energetické bilanci ČR v posledních letech zhruba 18 20% podíl. Je vyuţíván jako vysoce efektivní a ekologický zdroj energie v průmyslu, terciární sféře i domácnostech. Ve výhledu poroste jeho uţití i ve výrobě elektřiny a dopravě. Bezpečnost dodávky ZP je posilována dlouhodobými kontrakty na jeho dodávku a uskladňováním plynu v zásobnících pro potřeby pokrytí ve špičkách, období plánovaných odstávek či výpadku jeho dodávek. 33 Kontrolní otázky: 1. Jakým způsobem byl vyráběn svítiplyn? 2. Čím je tvořena přepravní soustava ZP v ČR? 3. Popište vnitrostátní přepravní soustavu ZP. 4. Kde jsou hraniční body rozvodu ZP v ČR? 33 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

48 3. Podzemní zásobníky plynu (PZP) Hlavní důvody skladování plynu v podzemních zásobnících: Sezónní vyrovnávání dorovnání zvýšené spotřeby plynu v zimním období jeho těţbou ze zásobníku, do něhoţ se plyn ukládá v letním období, kdy je niţší spotřeba Efektivita nákup plynu za niţší ceny, jeho uskladnění a následná těţba ze zásobníku v období s vyššími cenami Pokrytí špiček spotřeby na neočekávané zvýšení spotřeby plynu lze rychle reagovat jeho těţbou ze zásobníku Podpora přepravní flexibility zásobníky lze vyuţít pro kompenzaci výkyvů v mezinárodní přepravě plynu Bezpečnostní zásoby udrţování rezervních zásob pro případ omezení nebo přerušení dodávek plynu ze zahraničí 34 Podzemní zásobníky plynu: Podzemním zásobníkem se rozumí veškerá podpovrchová a povrchová zařízení nutná pro skladování. Pro skladování zemního plynu se vyuţívají přírodní nebo umělé prostory v podzemních geologických souvrstvích. Několik podpovrchových skladovacích horizontů nebo kaveren přitom můţe být propojeno technologicky do jednoho společného skladovacího objektu, který je označován jako lokalita podzemního zásobníku plynu. Druhy podzemních zásobníků: 1. Podzemní zásobník pouţito vytěţené loţisko: Podzemní zásobník plynu se nachází 6 km severně od Mikulova pod východním úpatím Pavlovských vrchů na katastrech obcí Dolní Dunajovice, Horní Věstonice a Březí. Je největším zásobníkem plynu v České republice. Hned prvním vrtem 34 PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS,

49 byla v roce 1973 zjištěna významná akumulace ZP. 35 Jiţ během primární těţby zemního plynu bylo rozhodnuto, ţe po odtěţení cca 50 % zásob zde bude vybudován podzemní zásobník plynu. Obr. 7: Schematické znázornění pozemního zásobníky plynu (Zdroj: RWE Transgas a.s) Podzemní část Drenáţní pórovitou horninu plynového loţiska, uloţenou v hloubce 1050 m pod povrchem, tvoří pískovce aţ prachovce, uloţené místy aţ v sedmi vrstvách částečně oddělených nepravidelnými proplástky jílovců, takţe tvoří jeden hydrodynamický celek. Do tohoto prostoru se vtláčí plyn pomocí kompresorů. Vrchol struktury tvoří věstonický zlom o výšce 150 m v úrovni vápenců. Nadloţí plynonosného horizontu tvoří vápnité jílovce. Nadzemní část Podzemní zásobník plynu má technologii jak pro vtláčení plynu v letním období, tak i pro těţbu plynu v zimním období, přičemţ část technologie pro vtláčení i těţbu je společná. Součástí PZP jsou čtyři sběrná střediska. Zásobník je napojen na plynovody přepravní soustavy DN 700 mm. Technologie pro vtláčení se skládá z dále uvedených základních částí: Vstupní filtry pro čištění plynu, měření mnoţství plynu před vtláčením do zásobníku, čtyři boxerkompresory s elektropohonem, chladiče plynu, 35 PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS,

50 odlučovače oleje pro odloučení oleje z plynu, sběrná střediska s měřicími a regulačními tratěmi sond, provozní sondy, plynovody s propojovacími kolektory. 36 Technologie pro těţbu se skládá z dále uvedených základních částí: Provozní sondy a zařízení pro nástřik metanolu, sběrná střediska s měřicími a regulačními tratěmi sond, zařízení pro separaci (odvodnění loţiskové vody) a ohřev plynu (zvýšení teploty plynu před sníţením jeho tlaku), sušení plynu (odstraněním vodních par z plynu) a regenerace glykolu, výstupní filtry pro čištění plynu, měření mnoţství plynu před jeho expedicí do přepravní soustavy, plynovody s propojovacími kolektory. 37 Pro sledování a řízení veškeré technologie podzemního zásobníku se pouţívá řídicí systém. Z hlediska operátora zajišťuje funkce: přehledné zobrazení stavu řízení technologického procesu, umoţnění ručního zásahu operátora do řízení a archivaci průběhu řízení včetně varovných a havarijních hlášení. Kavernové zásobníky zemního plynu: Jsou provozovány dosud pouze v solných kavernách a v opuštěných uhelných dolech. Kavernový zásobník Háje je první komerčně vyuţívaný zásobník v České republice. Na konci sedmdesátých let se začal hledat způsob, jak vykrýt superšpičky ve spotřebě zemního plynu v zimním období v průmyslových centrech a velkých městech, jako je Praha. Jelikoţ moravské zásobníky jsou vzdáleny od velkých průmyslových center v Čechách, začala se hledat vhodná lokalita pro umístění podzemního zásobníku plynu. Skladovací prostor pro zemní plyn byl vytvořen raţením a těţením horniny z podzemí. Byl vyraţen v jednom horizontu se spádem 5 v hloubce od 961 metrů u ústí pěti těţebních sond, po hloubku 955 m na druhém konci zásobníku ve vzdálenosti cca 1350 metrů. Soustava chodeb s profilem 12 aţ 15 m2 o celkové délce 45 km vytváří prostor pro skladování zemního plynu. Vyraţené chodby byly ponechány bez povrchové 36 PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS, BENEŠ, M. Plynárenství. Praha: Atypo,

51 úpravy, pouze v místech, kde hrozilo zavalení chodby, byly postaveny trvalé výztuţe. Místa s průsaky vody puklinami ve skalním masivu byla dotěsněna injektáţí. 38 Obr. 8: Kavernový zásobník plynu (Zdroj: RWE Transgas a.s.) Podzemní část Důleţitou částí spodní stavby je tlaková uzávěra uzavírající dva dopravní překopy, které zajišťují přístup plynu do prostoru zásobníku. Před zahájením výstavby zátek byla v přístupové chodbě provedena zkušební zátka. Tlaková uzávěra sestává ze čtyř tlakových zátek, na kaţdém překopu jsou dvě. Tělesa tlakových zátek jsou vybudována technologií stříkaného betonu. Kaţdá tlaková zátka je betonové těleso o celkové délce 10 m. Střední část zátky je po celém obvodu kuţelovitě zapuštěna na hloubku 1,2 m do okolní horniny. Okrajové úseky zátky vyplňují stávající profil překopů. Betonová tělesa jsou z obou stran ohraničena ocelovými pancíři uzavírajícími celý profil překopu. Princip utěsnění skalního masivu spočívá ve vytvoření tlakové vodní clony kolem zátek na straně plynu. Pro vytvoření vodní tlakové clony proti unikání plynu kolem zátek jsou na předpolí na vodní straně těchto zátek vyvrtány dva vějíře zavodňovacích vrtů, které jsou vedeny kolmo na obrys překopů. Tlaková voda z mezizátkového prostoru a zavodňovacích vrtů 38 PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS,

52 proniká do puklin a trhlin v okolním horninovém masivu a působí proti tlaku plynu. 39 Nadzemní část Reţim vtláčení do podzemí zemní plyn se nejprve předehřeje a následně je jeho tlak zredukován na tlak v kaverně. Před vstupem do kaverny je měřeno jeho mnoţství. Není- -li jiţ moţné vtláčet plyn vlastním tlakem z plynovodu, plyn se po změření mnoţství vede do kompresorovny a teprve po kompresi a případném chlazení do kaverny. Těţba plynu Po výstupu z kaverny se plyn nejprve zbaví nečistot na separátorech. Potom následuje sušení plynu. Dále se plyn podle potřeby předehřeje, jeho tlak je redukován na tlak v plynovodu a ještě před vstupem do plynovodu je změřeno jeho mnoţství. Odběrem plynu z kaverny postupně klesá loţiskový tlak. Těţba je automaticky řízena z velínu podzemního zásobníku. Pokud k těţbě nestačí loţiskový tlak, zapojí se kompresory. Po úpravě je plyn předán do rozvodné soustavy. 40 Obr. 9: Podzemní zásobník plynu Dolní Dunajovice (Zdroj: RWE Transgas a.s) Kontrolní otázky: 39 PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS, PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS,

53 1. Vysvětlete význam podzemních zásobníků. 2. Popište strojní zařízení pro vtláčení zemního plynu a odběr zemního plynu z podzemního zásobníku. 3. Které jsou naše nejvýznamnější podzemní zásobníky zemního plynu? IV. Regulace tlaku plynu a měření plynu Výsledky vzdělání studenta: objasní funkci regulačních stanic na jednotlivých sítí charakterizuje umístění domovních středotlakých regulátorů; montuje domovní středotlaké regulátory; rozlišuje jednotlivé druhy měřidel pro určení stavu plynu včetně měrných veličin a jednotek; objasní principy měření jednotlivých veličin; rozeznává správné umístnění měřidel a vyhodnocuje jejich provoz; provádí detekci úniku plynu a jeho lokalizaci pomocí různých měřidel; Témata kapitoly: 1. Regulační stanice 2. Měřící stanice 3. Kompresní stanice 4. Odorizace plynu 4.1. Odoranty 4.2. Způsoby odorizace 4.3. Odorizační stanice 5. Únik plynu 1. Regulační stanice Účelem regulační stanice (RS) je redukce tlaku plynu v přenosové soustavě. 54

54 Umístnění RS: musí být snadno přístupné i vozidly po komunikacích v kaţdém ročním období, nesmí být v záplavových oblastech, nesmí být tam, kde hrozí nebezpečí klesání půdy, je třeba dbát na hygienické poţadavky (hluk, odfuk plynu), VTL musí být oploceny (min. 3 m od stanice a plot výšky 1,6 m). 41 Rozdělení RS podle regulačních řad na jednořadé a víceřadé, podle počtu regulačních stupňů na jednostupňové a vícestupňové, podle počtu výstupů na RS s jedním a více výstupy, podle účelu pouţití na veřejný rozvod a průmyslové RS, podle vstupního přetlaku. Řada: Regulační stanice jsou jednořadé, dvouřadé, ale i víceřadé. Regulátory jsou vedle sebe, napojené na společné vstupní a výstupní potrubí. Stupeň: Regulační stanice mohou být jednostupňové, dvoustupňové, maximálně třístupňové. Regulátory u dvoustupňové a třístupňové RS jsou zapojeny za sebou. Na vstupním potrubí je umístěný předehřev plynu. Mohou být vybaveny měřením odebíraného mnoţství plynu na výstupu. Vstupní potrubí má vţdy menší průměr potrubí. Stavební část RS: Chrání strojní zařízení před povětrnostními vlivy, zásahy nepovolaných osob a tlumí hluk zařízení při provozu. Regulační stanice mohou být ve zděné budově, kioskového typu, ve skříni, ve výklenku, v přístavku nebo podzemního typu BENEŠ, M. Plynárenství. Praha: Atypo, BENEŠ, M. Plynárenství. Praha: Atypo,

55 Obr. 10: Regulační stanice (Zdroj: RWE Transgas a.s) Regulační stanice kiosková: Má půdorysné rozměry 5 3 m. Kiosek je dodáván jako kompletní prostorový prvek opatřený osazenými zámečnickými výrobky, střešní krytinou včetně oplechování a ostatních klempířských výrobků a s definitivní úpravou vnějšího povrchu. Střecha se pouţívá sedlová, valbová nebo pultová s oplechováním po obvodu. Odvodnění střechy je řešeno pomocí PVC ţlábků a svodů. Typ a barva střešní krytiny se řídí přáním zákazníka. Při výstavbě RS jsou nabízena široká a variabilní řešení v různých tlakových stupních (VTL, STL) o výkonech od 25 do m³/hod. Je zabezpečena komplexní dodávka stavby a jsou provedeny návrhy řešení, projekce, výroba a montáţ včetně funkčních a tlakových zkoušek, revizí, stavebních úprav a dokumentace potřebné k předání díla. RS se na místo montáţe dodává kompletně umístěná na rámu, je nutno propojit vstupní a výstupní potrubí plynu. RS můţe být vybavena odorizačním zařízením, a to typem dle poţadavků odběratele BENEŠ, M. Plynárenství. Praha: Atypo,

56 Regulační stanice ve zděné budově: Regulační stanice musí být přístupná po zpevněné cestě v kaţdém ročním období. RS nesmí hlukem, vibracemi ani únikem plynu ohroţovat okolí. RS VTL musí být minimálně 20 m od budov, musí být zajištěna proti vstupu a manipulaci nepovolanými osobami oplocením. Výška oplocení musí být minimálně 1,6 metru, hranice plotu je doporučena 3 metry od regulační stanice. Střecha budovy musí být lehká, slouţí jako výfuková plocha při havárii. Vstupní dveře musí být otevíratelné ven z budovy. Stanice se zajišťuje přirozeným větráním otvory vedoucími přímo do volného ovzduší. Průřez větracích otvorů musí být alespoň 1 % plochy podlahy a musí být zajištěn proti vniknutí předmětů ochrannými síty. Na stanici musí být provedena ochrana proti účinku blesku a strojní zařízení musí být vodivě propojeno a připojeno na uzemnění. Nad střechu budovy je vyvedeno odfukovací potrubí od bezpečnostních zařízení, které je rovněţ uzemněno. Vnitřní rozměry RS se volí tak, aby mezi stěnou budovy a strojním zařízením zůstal manipulační prostor nejméně 0,8 metru. Výška vnitřního prostoru se doporučuje nejméně 2,8 metru. Jednotlivé stavební prvky musí být z nehořlavého materiálu, podlaha z drsného materiálu. Dveře zajistitelné v otevřené poloze a uzamykatelné (šířka 1,45 m, výška 1,95 m). Okna otevíratelná z úrovně podlahy, zajistitelná v otevřené poloze. Výklenky a přístavky musí být oddělené od sousedních objektů protipoţární zdí, dveře mají stejný poţadavek jako u budov. Skříně musí být tepelně izolovány, vnitřní i vnější stěny chráněny proti korozi. Prostor RS musí být trvale větrán. Pro elektrické zařízení RS platí ČSN (nebezpečí výbuchu, ochrana proti blesku). Práci na elektrickém zařízení mohou provádět jen osoby odborně způsobilé (vyhl. 50/1978 Sb.). 44 Regulační stanice plynu podzemní Podzemní regulační stanice je moţno vyuţít jako posilovací RS pro městské plynovodní sítě, jako samostatné RS pro malé lokality nebo jako regulační zařízení pro větší odběratele. Jedná se o středotlakou stanici pro zemní plyn, se vstupním 44 BENEŠ, M. Plynárenství. Praha: Atypo,

57 přetlakem 50 kpa aţ 400 kpa a výstupním přetlakem 2,1 kpa, umístěnou ve vodotěsné plastové skříni z nehořlavého materiálu o tloušťce 15 mm. Výklopný poklop skříně je vodotěsně zabezpečen gumovým profilem s plastovými sponami. Nad tímto poklopem je krycí víko, zabezpečující RS před působením mechanických vlivů provozu. Pomocí hydrauliky nebo pneumatiky umoţňuje snadný přístup obsluhy ke strojnímu zařízení. Kompletní skříň vybavená strojním zařízením je uloţena na betonové základové desce. Odvětrání je zajištěno dvěma větracími otvory vyúsťujícími nad úrovní terénu. 45 Kontrolní otázky: 1. Vysvětlete účel RS a popište druhy RS. 2. Popište stavební část RS. 3. Nakreslete schéma jednořadé jednostupňové vysokotlaké RS. 2. Měřící stanice (MS) Pro hospodárnou a operativní distribuci topných plynů je nutná znalost naměřených hodnot z jednotlivých míst plynovodů. Měří se hlavně průtok, tlak, teplota, sloţení plynu, spalné teplo a vlhkost plynu. 46 Měření závisí na: účelu, přesnosti, velikosti tlaku, umístění MS. Měření obchodně bilanční: Jsou měřena všechna vstupní a výstupní místa v určitém systému, provádí se rozbor velikosti odběru. Důleţitý je poţadavek maximální přesnosti, zvláště při velkých 45 BENEŠ, M. Plynárenství. Praha: Atypo, PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS,

58 tlacích. Proto se měří i ostatní stavové veličiny a provádí se přepočet na standardní hodnoty. Dispečerské měření: Pro tato měření je nutné znát mnoţství údajů z různých míst soustavy. Kaţdé měřicí místo je vybaveno různými měřidly. Druh plynoměru závisí na tlaku v plynovodu. Proteklé mnoţství se vyhodnocuje za určité časové období. Podmínkou přesnosti měření je: čistota plynu, laminární proudění, uspořádání armatur, potrubí a druh plynoměru. Druhy měřidel: plynoměry clony, rychlostní sondy, turbínové rychloměry, ultrazvukové plynoměry, vírové plynoměry, membránové plynoměry, tlakoměry, teploměry, analyzátory, kalorimetry, vlhkoměry, přepočítávače mnoţství automatický přepočet objemu plynu z provozních na stavové podmínky, měřidla provozní hustoty. 47 Měřidla topných plynů Plynoměrů: Mezi nejdůleţitější měřidla pouţívaná v plynárenství patří plynoměry, tlakoměry a teploměry. 47 PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS,

59 Plynoměry jsou majetkem dodavatele plynu a slouţí k měření mnoţství odebraného plynu pro následnou fakturaci. Pro kaţdé odběrné místo se osazuje samostatný plynoměr. Plynoměr je přístroj na měření objemu a zjišťování spotřeby topných plynů. Objem protékaného plynu zaznamenává v m3 v závislosti na pracovním přetlaku. Plynoměry jsou jedinou součástí rozvodu plynu v budovách, která se nepočítá mezi odběrná plynová zařízení. Obr. 11: Plynoměr G4 (Zdroj: www. ivar.cz, IVAR Brno s.r.o.) Měřidla topných plynů Manometry: Manometr (téţ tlakoměr) je libovolné měřidlo tlaku v plynu nebo v kapalině. Speciální druhy manometrů mohou mít své vlastní názvy, např. barometr, barograf, aneroid. 48 Manometry mohou být zaloţeny na různém principu: 1. otevřené kapalinové manometry porovnávají hydrostatický tlak kapaliny s atmosférickým tlakem nebo jiným tlakem plynu, 2. uzavřené kapalinové manometry porovnávají hydrostatický tlak kapaliny v trubici s tlakem plynu, 3. kovové manometry porovnávají deformaci kovu (pruţiny, tenkostěnného pásku nebo krabičky) s atmosférickým tlakem nebo jiným tlakem plynu. 48 PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS,

60 Montáţ manometru Před kaţdým manometrem musí být uzávěr s atestem na předepsaný tlak, můţe to být kohout nebo ventil. Mezi manometrem a uzávěrem je manometrová spojka s levým a pravým závitem. Uprostřed spojky je malý otvor, kterým při uzavření uzávěru a demontáţi manometru vypustíme tlak z manometru. K utěsnění závitových spojů pouţíváme manometrové těsnění. U vysokotlakých plynovodů se před manometrový uzávěr usazuje manometrová smyčka, aby nedošlo k velkému rázu při uvedení do provozu a poškození manometru. V plynárenství se pouţívají manometry s rozsahem: Nízkotlaké plynovody: 0 6 kpa Středotlaké plynovody: kpa Vysokotlaké plynovody skupiny B1: 0 4 MPa Vysokotlaké plynovody skupiny B2: 0 10 MPa Rozsah manometru se volí podle maximálního provozního tlaku a měl by být vţdy vyšší přibliţně o jednu třetinu neţ provozní tlak. Měřidla topných plynu Teploměry: Teploměr je zařízení slouţící k měření teploty. Většinou je princip teploměru zaloţen na tepelné roztaţnosti jednotlivých látek, kdy je objem měrné látky závislý na její teplotě. Tyto teploměry se pak nazývají dilatační. V současnosti však existují i další metody zjišťování teploty. Obor zabývající se měřením teploty se nazývá termometrie. 49 Druhy teploměrů V současnosti se pouţívají tyto druhy teploměrů: 49 PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS,

61 Kapalinový teploměr teploměr, ve kterém se k měření teploty vyuţívá teplotní roztaţnosti teploměrné kapaliny (rtuť, líh apod.). Bimetalový teploměr teploměr, ve kterém se k měření teploty vyuţívá bimetalový (dvojkovový) pásek sloţený ze dvou kovů s různými teplotními součiniteli délkové roztaţnosti. Při změně teploty se pásek ohýbá a tento pohyb se přenáší na ručku přístroje. Plynový teploměr teploměr, ve kterém se k měření teploty vyuţívá závislosti tlaku plynu na teplotě při stálém objemu plynu, popř. závislosti objemu plynu na teplotě při stálém tlaku. Odporový teploměr teploměr, ve kterém se k měření teploty vyuţívá závislost elektrického odporu vodiče nebo polovodiče na teplotě. Termoelektrický teploměr (také termočlánek) teploměr, ve kterém se k měření teploty vyuţívá termoelektrický jev (elektrony, které jsou nositeli elektrického proudu, se významně podílejí na vedení tepla). Změnou teploty spoje dvou různých kovů se mění vzniklé termoelektrické napětí. Radiační teploměr (infrateploměr) teploměr určený k měření vysokých teplot zaloţený na zákonech tepelného záření. Měří záření vysílané tělesy do okolí (na stejném principu pracují i světelná infračidla či naváděné střely). Speciální teploměry: Kontaktní teploměr sepne kontakt při dosaţení nastavené teploty. Pouţívá se v regulaci a automatizaci, např. termostat pro klimatizaci nebo akvárium. Maximo-minimální teploměr teploměr ve tvaru U, který si pamatuje maximální a minimální dosaţenou teplotu za sledované období (od posledního nulování). Pouţívá se např. v meteorologii PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS,

62 3. Kompresní stanice Kompresní stanice (KS) slouţí ke zvyšování tlaku plynu buď v rámci přepravního řetězce, kdy kompenzují tlakovou ztrátu plynu proudícího potrubím plynovodu, nebo při uskladňování plynu do podzemních zásobníků. Zařízení kompresní stanice: Kompresní stanici tvoří soustava vzájemně propojených zařízení, která je moţno rozdělit do dvou skupin: zařízení slouţící vlastní kompresi plynu a zařízení pro úpravu plynu: kompresory, pohony kompresorů, potrubní rozvody, filtry, chladiče plynu. zařízení obsluţná: energetické hospodářství, olejové hospodářství, protipoţární zařízení. Potrubní rozvody kompresních stanic jsou budovány ze stejných trub jako liniová část, pouţívají se však větší tloušťky stěny trub. Mezi kompresními jednotkami a chladiči plynu je třeba vést potrubí nad zemí a pouţívat takové izolace, které odolávají i poměrně vysokým teplotám, okolo 70 C (epoxidové izolace). Druhy stanic: KS na dálkovodech: Kompresní jednotka je definována průtokem (přepočteným na standardní podmínky 101,325 kpa a 20 C) a kompresním poměrem, poměrem výstupního tlaku ke vstupnímu. Na plynovodech je třeba eliminovat pokles tlaku plynu způsobený třením plynu (tření plynu o stěny potrubí, tření částic plynu o sebe). Kompresní jednotky tedy pouze doplňují pracovní tlak v potrubí o hodnotu, o níţ se tlak sníţil v úseku plynovodu před kompresní stanicí. Pracují se sacími tlaky na úrovni desítek barů, s velmi vysokými průtoky na úrovni aţ desítek milionů krychlových metrů za den a s poměrně nízkým kompresním poměrem, 63

63 zpravidla do hodnoty 1,5 u kompresních stanic osazených turbokompresory, nebo do hodnoty 2 u kompresních stanic osazených pístovými stroji. 51 KS na podzemních zásobnících: Zde je plyn odebírán z vysokotlakého plynovodu (tedy s přetlakem mezi 20 a 80 bary) a komprimován na tlak odpovídající hloubce uloţení uskladňovacích horizontů, a tedy pracovnímu tlaku zásobníku, coţ bývá mezi 50 a 250 bary. Komprimované objemy jsou niţší neţ v případě dopravy v dálkových plynovodech. 52 Kontrolní otázky: 1. Vysvětlete účel RS a popište druhy RS. 2. Popište stavební část RS. 3. Nakreslete schéma jednořadé jednostupňové vysokotlaké RS 4. Podle jakých hledisek dělíme měřicí stanice? 5. Jaká měřidla se používají v různých typech měřicích stanic? 6. K čemu slouží manometr? 7. Uveďte a popište základní druhy manometrů. 8. Na jakých principech pracují teploměry a tlakoměry? 9. Uveďte rozdíly mezi kapalinovým a bimetalovým teploměrem. 10. Vysvětlete účel KS. 11. Jaká zařízení tvoří základ KS? 12. Popište druhy KS a uveďte, jaké kompresory používají. 4. Odorizace plynu Zemní plyn je bez zápachu, proto jej plynárenské společnosti před jeho dodáním do distribuční sítě opatřují silně zapáchavou látkou odorantem. Takto lze zemní plyn čichem vnímat v případě jeho úniku z plynového zařízení do okolí. 51 PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS, PETRLÍK, J. Odběrná plynová zařízení. 1. vyd. Praha: GAS,

64 Odorizace topných plynů je jedním z nejmladších oborů plynárenského průmyslu. Zemní plyn, ale ani plyny vyrobené krakováním uhlovodíků nebo tlakovým zplyňováním uhlí nemají prakticky ţádný zápach. Topný plyn musí mít dostatečný zápach, čichově nezaměnitelný s jinými zápachy. 53 Odorizace se provádí nejpozději před vstupem plynu do plynovodů místní sítě. Plyn musí být odorizován tak, aby nejpozději při dosaţení koncentrace, která odpovídá 20 % dolní meze výbušnosti (odorizovaného plynu ve vzduchu, tj. 1 % obj.), bylo dosaţeno výstraţné intenzity. Odorizace musí varovat osoby při náhodném úniku topného plynu a zabránit tak nebezpečí poţáru, výbuchu, zadušení nebo otravy. Obr. 12: Odorizačni stanice (Zdroj: RWE Transgas a.s) 4.1. Odoranty Jsou těkavé, ve vodě nerozpustné kapaliny, lehce zápalné a velmi reaktivní. Páry jsou mnohem těţší neţ vzduch, se kterým tvoří výbušnou směs. Požadavky na odoranty: Odoranty musí mít pronikavý a nápadný zápach, kterým se odlišují od ostatních, běţně se vyskytujících zápachů. Zápach odorantů musí být takový, aby zůstal citelný, dokud příčina unikání plynu není zjištěna a závada na technickém zařízení odstraněna. To znamená, ţe návyk na odorant a tím i sníţená vnímavost musí 53 BENEŠ, M. Plynárenství. Praha: Atypo,

65 být minimální a odorant musí mít takový účinek, který vede k ochrannému jednání. Odorant ani jeho produkty spalování nesmí být jedovaté ani dráţdivé v koncentracích, ve kterých se mohou vyskytnout v ovzduší. Odoranty musí být dostatečně chemicky stálé, neměly by reagovat s ostatními sloţkami plynu ani s materiálem potrubí. Za provozního přetlaku a teploty nesmí odoranty kondenzovat. Při jejich spalování nesmí docházet ke vzniku pevných částic. Musí mít minimální sklon k adsorpci v zemině. Důleţitým poţadavkem je jejich snadná dostupnost a přijatelná cena. 54 Typy odorantů: V plynárenství se pouţívají sirné sloučeniny: merkaptany (thioly) R SH, sulfidy (thioétery) R S R, heterocykly obsahující síru, z této řady se pouţívá tetrahydrothiofen C4 H8 S. Přeprava odorantů a jejich skladování: Pro přepravu odorantů platí Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí ADR. Přeprava odorantů je prováděna na základě jednotných a předem známých podmínek. Přepravu odorantů, zařazených do třídy 3, hořlavé kapaliny, lze zajišťovat cisternami, kontejnery, cisternovými kontejnery nebo v sudech. Sklady odorantů musí být suché, chladné, s přirozeným nebo nuceným větráním. Budují se v nadzemním provedení mimo provozní a obytné budovy v oploceném prostoru. Prázdné a plné obaly s odorantem musí být skladovány odděleně. Objekty skladů musí být vybaveny nepropustnou vanou, která je součástí havarijní jímky, ze které by bylo moţno vyčerpat rozlitý odorant nebo asanační oplach do přepravních nádob. 54 BENEŠ, M. Plynárenství. Praha: Atypo,

66 4.2. Způsoby odorizace Odorizační zařízení, včetně nádrţí na odoranty, jsou součástí plynárenského rozvodného zařízení. 55 Z hlediska konstrukce a vývoje se odorizační zařízení dělí na: dávkování knotové, dávkování do dílčího proudu topného plynu, dávkování kapacím zařízením, dávkování čerpadlem. V současné době převládá odorizace plynu pomocí vstřikovacího čerpadla. Odorizační zařízení absorpční obtokové: Clona, která je vloţena do potrubí, vytváří rozdílné tlakové poměry, které umoţňují části plynu proudit oklikou přes nádobu obsahující odorant. Tento odorizovaný plyn se vrací zpět do plynovodu. Regulační ventil je seřízen tak, aby umoţňoval přiměřenému mnoţství plynu proudit zásobníkem odorantu v závislosti na tlaku, objemu a teplotě plynu. Aby činnost odorizačního zařízení byla efektivní, jsou zásobníky obvykle zakopávány do země. Proudící plyn je tímto opatřením vystaven malým výkyvům teploty. Pro sledování mnoţství odorantu v zásobníku je zařízení vybaveno stavoznakem. Dávkování čerpadlem: Kapalný odorant je u tohoto typu odorizačního zařízení vnášen do potrubí pomocí dávkovacího čerpadla. Čerpadlo je řízeno elektronickým systémem na základě údajů o průtoku plynu. Tento princip je vyuţíván pro průtoky topných plynů nad 5000 m3 /hod. a umoţňuje velmi přesné dávkování. U jednodušších zařízení se zabudovaným plynoměrem byla potřebná energie pro pohon dávkovacího 55 BENEŠ, M. Plynárenství. Praha: Atypo,

67 čerpadla odebírána z hlavního proudu topného plynu a otáčivý pohyb plynoměru pak poháněl dávkovací čerpadlo Odorizační stanice (OS) Odorizační stanice jsou umísťovány do ocelových skříní nebo samostatných místností v objektech regulačních stanic a tvoří je: nádrţ na odorant s elektronickým nebo optickým stavoznakem, dávkovací čerpadlo, havarijní jímka, řídicí mikroprocesorová jednotka, odvětrávací systém, příslušné armatury a plnicí zařízení. Odorizační stanici lze dovybavit systémem dálkového sledování provozu. Pro provoz kaţdé odorizační stanice musí být vypracován místní provozní řád. Obsluhu a opravy musí provádět současně minimálně dvě osoby. 57 Kontrolní otázky: 1. Proč se provádí odorizace plynu? 2. Jaké jsou způsoby odorizace plynu? 5. Únik plynu Pokud zemní plyn unikne do ovzduší, můţe se vzduchem vytvořit výbušnou směs. Všechny úniky zjištěné při pravidelné kontrole těsnosti a všechny úniky nahlášené na pohotovostní sluţby je nutné řádným způsobem zabezpečit. Jedná se o identifikaci úniku a případný zásah, lokalizaci úniku a opatření k odstranění nebo sníţení nebezpečí úniku nebo kontrolu úniku plynu. Pracovníci musí být vybaveni vhodnými detekčními přístroji pro zjišťování koncentrace plynu v ovzduší a lokalizaci úniku plynu BENEŠ, M. Plynárenství. Praha: Atypo, BENEŠ, M. Plynárenství. Praha: Atypo, Kol. aut. Malá encyklopedie revizního technika, Praha: GAS,

68 Detektory úniku plynu: Pro plynárenství je velmi důleţitou oblastí zajištění bezpečnosti provozu plynových zařízení, neméně důleţité jsou prováděné analýzy distribuovaných plynů, ať jiţ se jedná o zemní plyn, či zkapalněné uhlovodíkové plyny, popřípadě bioplyny a skládkové plyny. Rovněţ analýza spalin odcházejících z plynových spotřebičů umoţňuje optimalizaci provozu a tím úspory paliva a sníţení emisí odcházejících do ţivotního prostředí. Detekce plynů a par je proces, při kterém se měří, zjišťuje nebo hlídá úroveň koncentrace plynu nebo páry, pro něţ je detektor určen a pro něţ je cejchován (kalibrován). Velmi často však detektory reagují i na plyny, na které nejsou cejchovány, tzv. nejsou selektivní. Citlivost na ostatní (nedetekované) plyny je u kaţdého typu čidla různá pro různé plyny. Této vlastnosti se říká interference neboli kříţová citlivost a bývá udávána v technické specifikaci výrobcem. Protoţe je v technické praxi nutné detekovat různé typy plynů podle jejich účinku na člověka a okolní prostředí, je moţné rozdělit tuto detekci na: detekci hořlavých a výbušných plynů, např. zemní plyn, propan-butan, benzinové páry apod., detekci toxických plynů, např. CO, NH3, H2 S, Cl2 apod., detekci plynů ostatních, např. CO2, O2 apod. Toto rozdělení není zcela přesné, protoţe některé plyny jsou nejen toxické, ale téţ hořlavé, tzn., ţe vytvářejí se vzduchem výbušnou směs. Z hlediska výbušnosti směsi rozeznáváme tzv. spodní mez výbušnosti SMV, tj. hodnotu koncentrace plynu se vzduchem, kdy tato směs začíná hořet (při překročení zápalné teploty), a tzv. horní mez výbušnosti HMV, tj. nejvyšší koncentrace hořlavého plynu ve směsi se vzduchem, při které směs ještě vybuchuje. U hořlavých plynů má z hlediska zajištění proti výbuchu hlavní význam spodní mez výbušnosti, a proto má většina detektorů, které jsou určeny pro kontrolu prostředí měřicí rozsah % SMV. 69

69 Detekční systémy musí být provedeny tak, aby při správném umístění a nastavení podle pokynů výrobce neměnily samovolně kontrolované parametry nebo funkce systémů, a musí zajišťovat spolehlivou kontrolu přítomnosti detekovaného plynu ve sledovaném prostoru v mnoţství odpovídajícím jeho nebezpečné koncentraci. V případě dosaţení této koncentrace musí vyvolat potřebné zásahy, přičemţ rozsah těchto zásahů určují předpisy, normy a technická pravidla pro provoz daného plynového zařízení. 59 Druhy detektorů: Detektory přenosné: Přenosné detektory plynů lze z hlediska uţivatele dále dělit na detektory na vyhledávání úniku plynu, kontinuální detektory na měření a kontrolu výbušného prostředí a na detektory toxických a ostatních plynů k ochraně osob (osobní detektory). Detektory na vyhledávání úniku plynu musí mít rychlou odezvu a vysokou citlivost bez velkých nároků na přesnost měření. Tomu vyhovují jednoduché a levné detektory, které pracují většinou na polovodičovém systému a obvykle nemají číslicové ukazování naměřené hodnoty, nýbrţ pouze signalizaci pomocí LED diod Kol. aut. Malá encyklopedie revizního technika, Praha: GAS, Kol. aut. Malá encyklopedie revizního technika, Praha: GAS,

70 Obr. 13: Detektory plynu Severin (Zdroj: DISA Brno CZ s.r.o.) Přenosný přístroj pro kontrolu plynovodů a vyhledání úniku plynu v budovách Velmi snadno ovladatelný detektor plynů pro kontrolu úniku plynů, kterým lze zjistit metan a propan v okolí. LCD displej informuje o koncentraci plynu v procentech a detektor zároveň akusticky varuje uţivatele před unikajícím plynem. Detektor se pouţívá při instalačních, údrţbářských pracích na plynových zařízeních, kontrole těsnosti svarů a kontrole plynotěsnosti domovního plynovodu. Napájení detektoru: pomocí napájecího adaptéru. Akustický signál alarmu: 85 db. Zesilující se optický a akustický alarm při stoupající koncentraci úniku plynů. Přenosný detektor na lokalizaci úniku plynu na plynovodech uloţených v zemi: Měření nízkých koncentrací nad zemským povrchem provedeme popojíţděním kobercové sondy nad kontrolovaným plynovodem. Měření koncentrace ve výkopech s vysokou pravděpodobností výskytu úniku plynu. Měření a lokalizace úniku plynu v budovách. Výstraha Ex Tox kontrola pracovního prostoru například na regulační stanici; při překročení povolené koncentrace plynu jsou pracovníci akusticky upozorněni na nebezpečí výbuchu a musí práci přerušit. Etanová analýza rozlišení zemního a bahenního plynu Kol. aut. Malá encyklopedie revizního technika, Praha: GAS,

71 Detektory stabilní: U detekce hořlavých plynů pracují nejčastěji stacionární detektory na principu katalytického spalování, pouţívají se ale i polovodičové detektory a v poslední době i detektory pracující na principu infračerveného čidla. Při instalaci detektorů plynu je nutné znát vlastnosti detekovaného plynu, především to, zda je těţší, či lehčí neţ vzduch, a moţný pohyb plynu nebo směsi v příslušném prostoru. Detekční ústředny: Vyhodnocovací ústředny, na které se stacionární čidla připojují, mohou být jedno nebo vícemístné. V některých případech se poţaduje také adresovatelnost jednotlivých čidel. Tato čidla jsou pak spojena s vyhodnocovací ústřednou nebo počítačovým řídicím systémem. Principy detektorů: 1. Princip katalytického čidla: Tato čidla jsou zaloţena na katalytickém spalování detekovaného hořlavého plynu na ţhaveném odporovém tělísku, čímţ dochází ke změně jeho odporu. Části katalytického čidla: katalyzátor (platinová cívka s palladiem, C), kompenzační cívka (vyhřívaná cívka s keramickou vrstvou, odstraňuje vlivy okolí, např. teploty), sintr (propustný kovový materiál), propojení, vyhodnocovací část (Wheatstoneův můstek). Při uniknutí plynu dojde ke spalování, změně teploty a odporu. Změnu vyhodnotí Wheatstoneův můstek. Změna odporu se převede na el. signál napětí. Údaj 72

72 je vyhodnocen na displeji, případně na signalizaci. Výsledky se ukládají do paměti. 62 Výhody: levný, dostatečně přesný, dlouhá ţivotnost, pro všechny hořlavé plyny. Nevýhody: potřebuje kyslík, časová odezva (závisí na difuzi). 2. Princip polovodičového čidla: Na křemíkové deštičce je vrstva polovodiče kysličníků kovů ZnO2, SnO2, ZrO2. Destička je vyhřívána C. Plyn difunduje do polovodiče, dochází ke katalytické oxidaci a výsledkem je změna vodivosti polovodiče (se vzrůstající koncentrací detekovaného plynu odpor čidla klesá). Tato změna se zpracovává a převádí na světelnou a zvukovou signalizaci. Výhody: nízká cena, rychlá odezva, velká citlivost. Nevýhody: méně přesné, přítomnost O2, závislost na okolí, častá kontrola. 3. Princip infračerveného čidla: V oblasti infračerveného světla existují určité délky vlnění, které jsou pohlcovány určitými plyny. Jejich molekula se musí skládat alespoň ze dvou různých atomů. Z jednoho zdroje (vysílače) světla se vysílají dva paprsky infračerveného světla. Jeden paprsek, měřicí, je nastaven na takovou vlnovou délku infračerveného světla, o které se ví, ţe ji měřený plyn pohlcuje. Druhý paprsek, referenční, je širokopásmový a pomocí něj se rozlišuje, zda nedošlo ke sníţení amplitudy měřicího paprsku z jiných důvodů. Jestliţe dojde k poklesu amplitudy pouze u měřicího paprsku infračerveného světla, a u referenčního zůstane stejná, pak se tento pokles vyhodnotí jako výskyt detekovaného plynu. Výhody: rychlost časové odezvy, vysoká ţivotnost, moţnost detekovat i v inertní atmosféře. 4. Princip elektronického čidla: Ve speciálním pouzdře (článku) se nacházejí dvě elektrody ponořené do elektrolytu. Detekovaný (měřený) plyn prostupuje přes membránu do elektrolytu a zde vyvolává chemickou reakci, která způsobí vznik kladných 62 Kol. aut. Malá encyklopedie revizního technika, Praha: GAS,

73 a záporných částic, pohybujících se k příslušné elektrodě, a tím po spojení elektrod přes vyhodnocovací elektronický obvod dojde k toku elektrického proudu, který je úměrný koncentraci měřeného plynu. 63 Tímto způsobem se detekují (měří) většinou toxické plyny, např. oxid uhelnatý (CO), sirovodík (H2 S), čpavek (NH3), chlór (Cl2 ), ale také kyslík (O2 ). 5. Princip ionizačního čidla: Ve válcové spalovací komůrce hoří tzv. vodíkový plamen, který je napájen hořlavou směsí. Jestliţe se v nasávaném vzorku plynu objeví uhlovodíky, např. metan, zvětší se elektrická vodivost vodíkového plamene. Tato změna se převede pomocí elektronických obvodů na elektrický signál, který se dál zpracovává. Výhody: velká citlivost, rychlost časové odezvy. Nevýhody: potřeba pomocné spalovací směsi. Na tomto principu pracují např. PORTAFID, VARIOTEK, na vyhledávání úniku plynů na podzemních rozvodech, ale i jiné stabilní přístroje, jako např. chromatografy na určování vlastností plynů. 64 Revize, kontroly a zkoušky plynových zařízení Revize zařízení: Revize zařízení jsou výchozí a provozní, rozumí se jimi celkové posouzení zařízení, při kterém se prohlídkou, vyzkoušením, případně i měřením zjišťuje provozní bezpečnost a spolehlivost zařízení nebo jejich části a posoudí se i technická dokumentace a odborná způsobilost obsluhy (Vyhláška č. 85/1978 4) Revizi vykonává revizní technik, který má platné osvědčení, musí být periodicky prováděna jedenkrát za tři roky, provádí se detektorem úniku plynu a základní úkony jsou 65 : 63 Kol. aut. Malá encyklopedie revizního technika, Praha: GAS, Kol. aut. Malá encyklopedie revizního technika, Praha: GAS, ŠTURMA, M. Provoz, revize a údržba technických zařízení, Praha: Grada,

74 kontrola umístnění, funkčnosti a těsnosti hlavního uzávěru plynu kontrola umístnění, funkčnosti a těsnosti uzávěrů větví stoupacích vedení kontrola umístnění, funkčnosti a těsnosti regulátorů plynoměrů kontrola umístnění, funkčností a těsností uzávěrů u plynových spotřebičů kontrola umístnění jednotlivých spotřebičů celková vizuální kontrola umístnění a stavu domovního plynovodu kontrola těsnosti všech rozebíratelných spojů kontrola přítomnosti oxidu uhelnatého O výsledku revize vyhotoví revizní technik zprávu o revizi, která musí obsahovat následující údaje: název a sídlo organizace datum provedení revize, jméno revizního technika a evidenční číslo osvědčení druh revize údaje o provedení měření a zkoušení zjištěné závady a nedostatky s termínem odstranění celkové zhodnocení revidovaného zařízení podpis a otisk razítka revizního technika Tiskopis revizní zprávy je uveden v příloze č. 1 Kontrola zařízení:,,kontrolou zařízení je posouzení, zda stav provozovaného zařízení odpovídá požadavkům bezpečnosti práce a technickým zařízení a požadavkům požární ochrany (Vyhláška č. 85/ odstavec 1.) Kontrolu vykonává pověřený pracovník organizace, který ovládá bezpečnostní předpisy pro obsluhu provozovaného zařízení, provádí je jednou ročně a základní úkony jsou 66 : 66 ŠTURMA, M. Provoz, revize a údržba technických zařízení, Praha: Grada,

75 kontrola funkčnosti hlavního uzávěru plynu kontrol umístnění, funkčnosti a těsnosti uzávěrů větví stoupacího vedení vizuální kontrola umístnění a stavu plynovodu kontrola těsnosti všech rozebíratelných spojů O výsledku kontroly se sepíše zápis o provedení kontroly buď do provozního deníku nebo na samostatný kontrolní list který musí obsahovat: jméno pracovníka, který kontrolu provedl datum kontroly rozsah kontroly zjištěné závady a návrhy na jejich odstranění podpis pracovníka, který kontrolu provedl Zkoušky zařízení:,,zkouškou zařízení je jeho přezkoušení po dokončení montáže nebo rekonstrukce z hlediska, zda odpovídá předpisům a požadavkům bezpečnosti práce a technických zařízení, požární ochrany a projektovaným hodnotám. Zkoušku zařízení zajistí organizace, která prováděla montáž nebo rekonstrukci zařízení (Vyhláška č. 85/ odstavec 1.) Zkoušky se dělí na: zkouška pevnosti zkouška těsnosti zkouška provozuschopnosti, spoje, propoje apod. 67 Kontrolní otázky: 1. Popište účel detektorů a jejich umístění. 2. Vysvětlete základní principy detektorů používaných v plynárenství. 67 ŠTURMA, M. Provoz, revize a údržba technických zařízení, Praha: Grada,

76 3. Popište způsob zabezpečení objektu proti úniku plynu. 4. Popište hlavní rozdíly mezi kontrolou a revizí plynovodů V. Plynové spotřebiče a odvod spalin Výsledky vzdělání studenta: rozlišuje druhy plynových spotřebičů dle přívodu vzduchu a odvodu spalin; charakterizuje jednotlivé druhy hořáků; připojuje plynové spotřebiče; charakterizuje funkci regulačních a jistících prvků plynových spotřebičů; objasní zásady provozu plynových kotelen; objasní nebezpečí plynoucí z odvodu spalin při nedokonalém spalování; kontroluje odvod spalin u usměrňovače tahu; respektuje zásady připojování plynových spotřebičů ke komínu a vedení kouřovodů; charakterizuje různé druhy komínů a jejich odkouření Témata kapitoly: 1. Připojení plynových spotřebičů 2. Rozdělení spotřebičů podle přívodu vzduchu a odtahu spalin 3. Spotřebiče na přípravu pokrmů 4. Spotřebiče na ohřev užitkové vody 5. Spotřebiče pro vytápění 6. Regulace plynových kotlů 7. Odvod spalin 8. Komínová vložka 9. Druhy komínů 1. Připojení plynových spotřebičů K domovnímu plynovodu lze připojovat pouze plynové spotřebiče, u nichţ byla prokázána shoda s poţadavky základních právních předpisů. 77

77 Spotřebiče musí vyhovovat druhu plynu, pro který mají být pouţity. Nezbytnou podmínkou je i odpovídající tlak v plynovodu; v případě vyššího tlaku plynu nebo pouţití spotřebičů ve vyšších patrech je nutné pouţít tzv. spotřebičový regulátor tlaku plynu. Nesmějí se připojovat spotřebiče, na nichţ byly provedeny jakékoliv neoprávněné a neodborné zásahy nebo úpravy nebo jejichţ technický stav neodpovídá poţadavkům bezpečnosti a provozuschopnosti. Spotřebiče musí být pouţívány pouze k účelu, pro který jsou určeny, provozovány a udrţovány podle podkladů výrobce. Připojení plynového spotřebiče na rozvod plynu se skládá z uzávěru, spojovacího potrubí nebo plynové hadice, popřípadě součástí připojení můţe být i spotřebičový regulátor. Připojení spotřebiče musí odolávat tepelnému a mechanickému namáhání. 68 Rozdělení plynových spotřebičů podle účelu použití: Plynové spotřebiče jsou zařízení, ve kterých se zemní plyn spaluje pro účely tepelné úpravy pokrmů (vaření, pečení, grilování aj.), vytápění, ohřevu uţitkové vody, svícení, centrální výroby tepla a pro nejrůznější technologické účely. a) spotřebiče na přípravu pokrmů (např. plynové sporáky a vařiče) b) spotřebiče na ohřev uţitkové vody (průtokové ohřívače, zásobníky) c) spotřebiče pro výrobu tepla (např. podokenní topidla, plynové kotle) d) zvláštní spotřebiče (např. plynové lampy) 2. Rozdělení spotřebičů podle přívodu vzduchu a odtahu spalin Spotřebiče typu A Jedná se o otevřené spotřebiče, které spotřebovávají potřebný vzduch ke spalování z prostoru, ve kterém jsou umístěny, a produkty spalování (spaliny) zůstávají v tomto prostoru. Patří sem např. plynové sporáky, vařiče, některé druhy průtokových ohřívačů (do 10,5 kw) apod. Základním poţadavkem pro bezpečný a hygienický provoz těchto spotřebičů je zajištění dostatečné výměny vzduchu v místnosti. Mohou tedy být umístěny v takových prostorách, které vyhovují svými 68 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

78 rozměry a výměnou vzduchu danému výkonu spotřebiče. Základním poţadavkem pro splnění výměny vzduchu je větratelnost místnosti a zajištění průvzdušnosti oken nebo dveří. Průměrná světlá výška místnosti musí být nejméně 2,3 metru, nebo musí být instalováno větrací zařízení. Objem částí místnosti s niţší výškou se do nejmenšího poţadovaného objemu nezapočítává. TPG určuje nejmenší poţadovaný prostor pro jednotlivé spotřebiče a nejmenší poţadovaný průtok vzduchu z venkovního prostoru. 69 Spotřebiče typu B Do této skupiny jsou zahrnuty všechny spotřebiče, které odebírají spalovací vzduch z místnosti, ve které jsou instalovány, a spaliny vzniklé hořením jsou odváděny do vnějšího ovzduší spalinovou cestou. Jedná se o otevřené spotřebiče. Také u těchto spotřebičů jsou přísné poţadavky na zajištění přívodu spalovacího vzduchu do místnosti. Při nedostatečném přívodu spalovacího vzduchu dochází k nedokonalému spalování a k vracení spalin přerušovačem tahu do místnosti se spotřebičem. Odvod spalin nesmí být ovlivněn systémy, které mohou způsobovat podtlak, aby nedošlo ke zpětnému tahu spalin. Nejmenší poţadovaný objem prostoru pro umístění spotřebiče je dán TPG a závisí na příkonu plynového spotřebiče. Nejmenší poţadovaný objem prostoru je 8 m 3 pro spotřebiče do příkonu 30 kw, na kaţdý další 1 kw se připočítává 0,8 m 3. Objem nepřímo větratelné místnosti s plynovým spotřebičem se pro splnění tohoto poţadavku neuvaţuje, započítávají se objemy přímo větratelných propojených sousedních prostor. Pokud je spotřebič umístěn v nepřímo větratelném prostoru, musí být tento prostor propojen s trvale větraným nebo přímo větratelným prostorem neuzavíratelnými propojovacími otvory u podlahy o celkové volné průřezové ploše nejméně 0,001 m 3 na 1 kw příkonu instalovaných spotřebičů, nejméně však 0,02 m 3. Splnění uvedených podmínek se prokazuje výpočtem. Do této kategorie plynových spotřebičů patří převáţná většina plynových kotlů s atmosférickými hořáky, dále některé typy topidel a ohřívače vody zapojené do komína nebo s vlastním kouřovodem. Při uvádění plynových spotřebičů typu B do provozu, jejich seřizování nebo revizi se musí provést měření koncentrace CO ve spalinách, koncentrace CO v ovzduší 69 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

79 v místě instalace spotřebičů ve výši 1,5 m nad podlahou, tahu komína a teploty spalin. Také se musí provádět ověření nepřípustného podtlaku většího neţ 4 Pa. Podtlak můţe být způsoben ventilátory, tahem komína nebo jinými zařízeními. 70 Spotřebiče typu C Na umísťování spotřebičů v provedení C nejsou kladeny poţadavky na objem prostoru ani na přívod spalovacího vzduchu. Jedná se o uzavřené spotřebiče, které odebírají spalovací vzduch z venkovního prostoru nebo ze společného komínu a od nichţ se spaliny odvádí do venkovního prostoru. Nasávací otvor přívodu vzduchu se můţe nacházet na střeše, fasádě, ve větrací šachtě nebo můţe vzduch přicházet ze vzduchového průduchu k tomu určeného. Vzniklé spaliny jsou odváděny ven z místnosti, vyústění odvodu spalin řeší TPG Do této kategorie plynových spotřebičů patří převáţně plynové kotle s různým konstrukčním provedením přívodu spalovacího vzduchu z vnějšího prostoru a odvodem spalin do vnějšího prostoru. Patří sem především závěsné plynové kotle s přívodem vzduchu a odvodem spalin na fasádu, dále kotle se samostatným kouřovodem, podokenní plynová topidla aj. 71 Obr. 14: Kategorie spotřebičů A, B a C (Zdroj: GAS s.r.o.) 70 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS, ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

80 3. Plynové spotřebiče na přípravu pokrmů Plynové sporáky Plynové sporáky se umísťují v kuchyních nebo v kuchyňských koutech. Plynový sporák je spotřebič slouţící k tepelné úpravě pokrmů vařením, pečením, případně grilováním. Plynový sporák sestává obvykle ze čtyř hořáků opatřených mříţkou pro umístění nádob. Hořáky mají proměnlivé výkony. V tělese sporáku je vestavěna plynová nebo elektrická trouba (kombinovaný sporák). V dolní části plynové trouby je umístěn troubový hořák a v horní části trouby je umístěn grilovací hořák. Moderní plynové sporáky jsou vybaveny dalšími funkcemi, jako jsou například elektrické osvětlení trouby, termoelektrické pojistky plamene hořáků nebo otočný gril. Plynové vařiče Plynový vařič se skládá z jednoho nebo dvou hořáků, vařidlové desky a odnímací nerezové mříţky. Některé typy vařičů jsou vybaveny piezoelektrickým zapalovačem plamene. Pro kempingové účely slouţí propan-butanové přenosné vařiče. Vařiče jsou buď přímo našroubovány na 2 kg PB láhvi, nebo jsou s ní spojeny hadicí. 72 Obr. 15: Plynový sporák (Zdroj: GAS s.r.o.) 72 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

81 4. Spotřebiče na ohřev užitkové vody Průtokové ohřívače vody Průtokový ohřívač vody je plynový spotřebič s kontinuálním ohřevem vody a stálou teplotou vody při jejím trvalém odběru. Průtokové ohřívače vody jsou obvykle řešeny jako spotřebiče provedení B se zaústěním spalin do komína přes přerušovač tahu a přívodem spalovacího vzduchu z prostředí, v němţ je průtokový ohřívač umístěn. Průtokové ohřívače jsou zavěšeny na stěně místnosti. Moderní průtokové ohřívače jsou i v provedení C. Funkce hořáku průtokového ohřívače vody spočívá na principu přívodu studené vody do vodní armatury přes Venturiho trubici. Rozdíl tlaků vody ovládá membránový ventil, který otevírá nebo uzavírá ventil plynový, jenţ řídí přívod plynného paliva do hořáku průtokového ohřívače. Hořáky starších typů průtokových ohřívačů vody jsou vybaveny zapalovacím hořáčkem, termoelektrickou pojistkou plamene a piezoelektrickým zapalovačem. Novější průtokové ohřívače jsou vybaveny elektronickým zapalováním plamene při kaţdém odběru vody. 73 Obr. 16: Plynový průtokový ohřívač vody (Zdroj: GAS s.r.o.) 73 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

82 Zásobníkové ohřívače vody Nevýhody plynových průtokových ohřívačů vody je moţné eliminovat pouţitím zásobníku, který je nahříván plynovým hořákem. Potřebný příkon plynu do hořáku je regulován termostatem, který podle dosaţené teploty vody otevírá nebo uzavírá plynový uzávěr. Výkon hořáku můţe být znatelně menší neţ u průtokového ohřevu, teplota odebírané vody nezávisí na průtoku a účinnost je i při odběru malého mnoţství vody dobrá. Nevýhodou jsou větší rozměry a cena. Hlavní části ohřívače jsou tlaková izolovaná nádrţ, hořák, termostat a zařízení pro odvod spalin. Plynový hořák zásobníkového ohřívače vody je vybaven zapalovacím hořáčkem a termoelektrickou pojistkou plamene Spotřebiče pro vytápění Plynová podokenní topidla Plynová podokenní topidla jsou lokální plynová topidla určená k montáţi na zeď, s nasáváním spalovacího vzduchu z vnějšího prostředí a odvodem spalin přes obvodovou stěnu objektu do vnějšího prostředí provedení C. Plynová topidla jsou vybavena piezoelektrickým nebo elektronickým zapalováním, termoelektrickou pojistkou plamene a termostatem. Jedno topidlo vytopí aţ 100 m3 prostoru. Montáţ podokenního topidla se provádí podle návodu výrobce. 75 Obr. 17: Podokenní topidlo (Zdroj: GAS s.r.o.) 74 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS, ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

83 Plynové kotle Rozdělení: Podle tlaku paliva: nízkotlaké do 5 kpa, středotlaké od 5 do 400 kpa; Podle způsobu umístění: stacionární jsou vhodné pro umístění do kotelny, mohou slouţit k zásobování většího okruhu, závěsné lze je umístit přímo do bytů a menších provozoven, jsou prostorově méně náročné Podle způsobu provozu: kotle klasické navrţené pro provoz se suchými spalinami, přičemţ nejniţší dovolená teplota vstupní vody bývá omezena na teplotu 60 C, účinnost přibliţně 88%, kotle nízkoteplotní navrţené pro provoz se suchými spalinami, přičemţ mohou pracovat i s teplotami vstupní vody C, účinnost 92%, kotle kondenzační vyuţívají kondenzace vodní páry ve spalinách k dalšímu ohřevu vratné vody, účinnost do 106% (pokud se bere za základ výhřevnost topného plynu); Podle způsobu ohřevu teplé vody: kotle pouze pro vytápění, kotle kombinované, s průtokovým ohřevem teplé vody, kotle s akumulační přípravou teplé vody (s vestavěným zásobníkem teplé vody nebo s moţností připojení externího závěsného či stacionárního nepřímého zásobníku) 84

84 Kaskádové uspořádání kotlů: Toto uspořádání má ekonomické, ekologické i technické přednosti v závislosti na kvalitní regulaci. Plynové závěsné kotle Tyto kotle jsou velmi oblíbené, mezi jejich přednosti patří: pruţný provoz, plynulá regulace, malý prostor, jednoduchá montáţ a obsluha, ucelená konstrukce a vzhled. Druhy: Pouze pro vytápění: Jedná se o kotle průtočné, rychloohřívací s malým objemem otopného média a s nuceným průtokem v kotli a otopném systému. Dodávají se ve výkonech od 8 do 50 kw v provedení B nebo C. Ohřev teplé vody lze realizovat pomocí nepřímotopných zásobníkových ohřívačů vody. Závěsné plynové kotle se vyrábějí většinou s měděným výměníkem, který je konstrukčně uzpůsoben optimálnímu přenosu tepla ze spalin do vody. Závěsné plynové kotle kombinované: Vyrábí se ve všech provedeních a ohřev teplé vody je průtokový nebo v zásobníku. Jsou konstruovány jako spotřebiče s maximální účinností a minimálními emisemi škodlivých látek do ovzduší, a proto je jejich provoz hospodárný a nezatěţuje ţivotní prostředí. Výkon kotle je plynule regulovaný v daném rozsahu a přizpůsobuje se dle potřeb objektu v závislosti na tepelných ztrátách. Kotle jsou určeny pro vytápění menších objektů, jako jsou rodinné domy, byty atd. 85

85 Závěsné kotle zásobníkové: Připojením nepřímotopného zásobníku teplé vody dostáváme nejkomfortnější variantu ohřevu. Výhodou zásobníku je připravený určitý objem teplé vody, která dokáţe zásobit více odběrných míst najednou. Odběr je omezen pouze velikostí zásobníku a výkonem napojeného kotle. Kotle obsahují trojcestný ventil na rychlé přepnutí mezi topným okruhem a okruhem do zásobníku. Vzhledem k vysoké účinnosti provozu jsou náklady na něj minimální a spojením jednoho kotle jako zdroje topení i teplé vody je ekonomicky daleko méně náročné neţli provozování dvou na sobě nezávislých zdrojů. Při ohřevu teplé vody pomocí externího či zabudovaného zásobníku teplé vody je teplotním čidlem měřena teplota vody v zásobníku. Při odebírání teplé vody dojde k poklesu teploty vody v zásobníku, senzor předá tuto informaci elektronice kotle, která přestaví trojcestný ventil do pozice natápění zásobníku a dohřeje vodu v zásobníku na poţadovanou teplotu. Po dohřátí se ventil přestaví zpět do polohy topení. 76 Plynové kotle stacionární: Plynové stacionární kotle jsou značně pouţívaným typem pro vytápění a přípravu v rodinných domech, uplatňují se na trhu především v souvislosti s plynofikací obcí a měst. Umísťují se většinou ve sklepě, kde ve většině případů nahrazují dřívější kotel ústředního vytápění na tuhá paliva. Výměně kotle na tuhá paliva za plynový kotel by však měla předcházet poradenská sluţba buď projektanta ústředního vytápění, nebo odborníka z plynárenské distribuční společnosti. Jedná se především o přepočet skutečných ztrát tepla daného objektu a volbu optimálního výkonu plynového kotle. Předimenzování plynového kotle není ţádoucí, naopak mírné podkročení vypočteného výkonu podle minimální teploty venkovního vzduchu přináší úsporu paliva. Působivý design dnes nabízených plynových speciálních kotlů však nevylučuje jejich umístění i v obytném prostoru, například v kuchyni. Z hlediska konstrukce se jedná o kotle stacionární, umístěné na podlaze. 76 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

86 Podle typu hořáku rozlišujeme: kotle s atmosférickým hořákem, kotle s přetlakovým hořákem. Kotle jsou převáţně s atmosférickým hořákem s regulační plynovou armaturou, usměrňovačem tahu, s otevřenou spalovací komorou. Odvod spalin je do komína, přívod vzduchu z prostoru instalace, jedná se o plynové spotřebiče v provedení B. Výměník je převáţně litinový, typ kotle článkový, články jsou speciálně konstruované pro optimální přenos tepla ze spalin do média. Moderní článkové litinové kotle mají díky dlouhodobému vývoji článků a technologií lití nízkou měrnou hmotnost i nízký obsah vody. Výkonový rozsah těchto kotlů je od cca 10 do 50 kw, jsou však dodávány i vyšší výkony. Kondenzační kotle Kondenzační technika umoţňuje redukovat spotřebu plynu aţ o 30% a sníţit emise škodlivin NOX a CO aţ o 70% oproti konvenčním zdrojům tepla při stejné tepelné pohodě a spotřebě. Klasické teplovodní kotle získávají teplo jako produkt spalování, zpravidla s pomocí jednoho výměníku, který předává energii do topné vody. Spaliny, které jsou následně odváděny do ovzduší, mají v tomto případě průměrnou teplotu 120 C. Chemickou reakcí při spalování uhlovodíků vzniká voda, která se ovšem v plameni okamţitě přetvoří na vodní páru. Ta se bez vyuţití odvádí do ovzduší a odnáší s sebou aţ 11 % (u zemního plynu) nevyuţité energie (tepla). Principem kondenzační techniky je vyuţít tepla této vzácné energie ochlazením vodní páry ze spalin ve speciálním výměníku a teplo takto získané ještě zuţitkovat. Nejvíce této energie získáme při takovém ochlazení spalin, kdy vodní pára obsaţená ve spalinách zkondenzuje při teplotách topné vody niţších neţ rosný bod spalin, který se pohybuje kolem 57 C. Proto u kondenzační techniky docílíme největšího efektu při aplikaci do systémů s podlahovým vytápěním nebo systému s radiátory o větší ploše, kdy tepelnou pohodu v místnosti zajistíme i při niţší teplotě topné vody. Rovněţ u klasických systémů v přechodných obdobích, s vyuţitím ekvitermní regulace topné vody, není tento zisk zanedbatelný. 87

87 Platí jednoznačně, ţe čím niţší teploty topného systému, tím vyšší vyuţití kondenzačního principu. Při provozu kondenzačního kotle v pracovním reţimu teplot 80/60 C (teplotní spád: teplota vody do topení/teplota vratné vody) dochází k minimální kondenzaci vodní páry a účinnost kotle se pohybuje kolem 98%. Rozdíl účinnosti v porovnání s klasickým kotlem (92%) je značný, ale zdaleka ne konečný. Jiná situace ovšem nastane při sníţení teplot topného systému na např. 50/30 C. Zde se v plné míře uplatní kondenzační reţim kotle, dochází k výrazné kondenzaci vodní páry a tím ke zvýšení účinnosti kotle na 106%, coţ je v porovnání s klasickým kotlem poměrně výrazný rozdíl. Pro plné vyuţití kondenzačního kotle je tedy vhodné volit niţší pracovní teploty topného systému. 77 Obr. 18: Schéma kondenzačního kotle (Zdroj: GAS s.r.o.) Druhy: a) kondenzační kotle pro vytápění, b) kondenzační kotle s ohřevem vody v nepřímotopném externím zásobníku, 77 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

88 c) kondenzační kotle s ohřevem vody vestavěným zásobníkem, d) kondenzační kotle s průtokovým ohřevem vody, e) kombinace vytápění a ohřevu teplé vody pomocí kondenzačního kotle a solárního systému. 6. Regulace plynových kotlů Současným trendem je ve většině případů mikroprocesorové řízení všech funkcí. Automatika hořáků zaručuje, ţe v případě poruchy nemůţe dojít k provozně nebezpečnému stavu. Prostorový termostat je umístěn v tzv. charakteristické místnosti, podle které chceme vytápět celý objekt. Ekvitermní regulace provádí se na základě informace o venkovní teplotě. Kombinace ekvitermní regulace a prostorového termostatu můţe být doplněna informacemi o topném systému a zobrazováním provozních informací o kotli. Umoţňuje plynulou modulaci výkonu kotle. Úspora energie a sníţení emisí v oblasti plynových topidel jsou neustále hledána nová technická řešení za účelem sníţení emisí (zejména NOX, CO) a zvyšování účinnosti spalování. V ČR existuje Národní program označování ekologicky šetrných výrobků, jehoţ fyzickým výstupem je vylepení tzv. zelené známky ekologicky šetrný výrobek přímo na prověřený výrobek. Zřizovatelem Národního programu je Ministerstvo ţivotního prostředí, odborným poradním orgánem je Rada pro ekologicky šetrné výrobky, jejímiţ členy jsou významné osobnosti hospodářského a společenského ţivota. Výkonným orgánem programu je Agentura pro ekologicky šetrné výrobky (součást CENIA), vedoucí veškerou agendu ohledně ekoznačení (poskytuje přihlášky, uzavírá licenční smlouvy, eviduje odborná pracoviště, zpracovává návrhy kritérií 89

89 a poţadavků stanovených pro hodnocení výrobků, přijímá návrhy výrobců a dovozců na udělení ekoznačky). Kontrolní otázky: 1. Jaké je základní rozdělení plynových spotřebičů? 2. Popište rozdělení spotřebičů podle způsobu přívodu vzduchu a odvodu spalin. 3. Vysvětlete konstrukci jednotlivých spotřebičů. 7. Odvod spalin Komíny a kouřovody musí být navrţeny a provedeny tak, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů byl zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší. Bezpečnost spalinové cesty musí být potvrzena revizní správou. Musí být zajištěna poţární bezpečnost všech prostorů, kterými spalinová cesta prochází. Spalinová cesta je dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší. Obvykle je tvořena průduchem kouřovodu, sopouchem a komínovým průduchem. Hlavní části Usměrňovač tahu: Kaţdý plynový spotřebič typu B, určený k připojení na přirozený odvod spalin do komína, musí být vybaven usměrňovačem tahu. Jeho účelem je zamezit, aby nerovnoměrnosti tahu v komínovém průduchu negativně ovlivňovaly bezpečnost a účinnost plynového spotřebiče. Usměrňovač tahu nasává vzduch z místnosti a v případě většího tahu komína zabraňuje nadměrnému ochlazování vnitřního výměníku spotřebiče; nesniţuje se tak jeho účinnost. To, ţe je opatřen přerušovačem, zabraňuje proudění spalin přímo na hořáky a tím i nedokonalému spalování, nebo dokonce zhasnutí hořáku. Přerušovač tahu můţe být umístěn nad spotřebičem, v novějších spotřebičích je umístěn uvnitř. Nad přerušovačem tahu musí být svislá část nejméně 400 mm pod spodní líc vodorovné části kouřovodu. 90

90 Kouřovod: Je konstrukce s průduchem určeným pro odvod spalin od kouřového hrdla do sopouchu, popř. do volného ovzduší. Odtahové zařízení tedy začíná kouřovým hrdlem, které je součástí plynového spotřebiče a slouţí pro připojení na kouřovod. Kouřovod musí být navrţen tak, aby proudění spalin bylo plynulé. Průřez průduchu kouřovodu nesmí být větší neţ průřez průduchu komína. Spalinová cesta můţe být v odůvodněných případech nahrazena svislým kouřovodem, který plní funkci komína. Sopouch: Je otvor v komínovém plášti a v komínové vloţce pro připojení kouřovodu do komína. Komín: Komín je jednovrstvá nebo vícevrstvá konstrukce s jedním nebo více průduchy pro odvod spalin od sopouchu aţ po ústí komína do volného ovzduší. Pro odvod spalin od lokálních spotřebičů uţívaných v domácnosti zpravidla vyhovuje přirozený komínový tah. Základní poţadavek na komín s přirozeným tahem je dostatečný tah. Ten musí být větší, neţ jsou všechny tlakové ztráty v celé spalinové cestě i v přívodu vzduchu potřebného ke spalování. Podle typu a výkonu spotřebiče musí být dostatečná velikost otvorů pro přívod vzduchu, rozměry, počet kolen na kouřovodu a úhel zaústění kouřovodu do komína. Jelikoţ tah komína závisí nejvíce na účinné výšce komína, vycházejí minimální účinné výšky komína 5 m pro většinu spotřebičů na tuhá paliva a 4 m pro většinu spotřebičů na kapalná a plynná paliva. Přirozený tah komína je moţno zvýšit či úplně nahradit umělým tahem, například pomocí spalinového ventilátoru umístěného nad střechou na komínovém ústí. Komíny se vyúsťují tak vysoko nad nejbliţší okolí, aby co nejméně narušovaly ţivotní prostředí a neobtěţovaly okolí spalinami. Při provozu musí být vyloučen také rušivý vliv okolí na funkci komína. ČSN určuje nejmenší povolené výšky komínů nad střechou budovy, vzdálenost od střešních oken, od nástaveb nad plochou střechou a od sousedních budov. Odvod spalin venkovní stěnou odvod stěnou fasády do volného ovzduší lze navrhnout a provést pouze v technicky odůvodnitelných případech pro spotřebiče v provedení B, u kterých je konstrukcí zabezpečeno, 91

91 ţe spaliny nemohou proniknout do místa instalace, a pro spotřebiče v provedení C do jmenovitého výkonu 30 kw při stavebních úpravách budov nebo u průmyslových staveb. Při odvodu spalin musí být dodrţeny platnou technickou normou vzájemné vzdálenosti mezi vyústěními, výška vyústění nad úrovní terénu, vzdálenost vyústění pod spodním okrajem otevíratelné části okna, pod balkonem a pod střechou Komínová vložka Komín, který není vyvloţkovaný, se nesmí napojit na odvod spalin plynového spotřebiče. Vloţkování je vloţení komínové vloţky z materiálu vhodného pro daný plynový spotřebič do komínového průduchu. Z původní konstrukce se vytváří komín vícevrstvý, bariérový, který je vhodný i pro mokrý provoz nebo provoz spotřebiče přetlakového. 79 Dutina komínového průduchu musí mít takový rozměr, aby vloţka mohla dilatovat. Většina výrobců ve svých materiálech uvádí vůli mezi vloţkou a stěnou průduchu alespoň 20 mm. Jestliţe tato vůle není, je moţné komínový průduch vyfrézovat. Kaţdý komín však pro frézování vhodný není. Takový komín nemůţe mít úhyby a obtíţně se frézují materiály ze šamotu a kameniny. 80 Materiál na komínové vložky Materiál komínů a svislých kouřovodů s funkcí komína musí odpovídat materiálovým podmínkám ČSN Systémové komíny, komínové vloţky nebo materiály individuálních komínů musí být certifikovány. Pro stanovení vhodného materiálu vloţky platí správné vyhodnocení provozních podmínek spotřebiče a současně je nutné brát v potaz i okolní prostředí. Pro různé druhy paliv jsou také různé materiálové poţadavky. Pro běţná prostředí vycházíme pouze z teplotních podmínek provozu. Vstupní podmínkou je výstupní teplota spalin na kouřovém hrdle spotřebiče, palivo, které spaluje, a průtočné mnoţství 78 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS, ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS, ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

92 spalin. Nejběţnějším plynným palivem je zemní plyn, tedy metan, který má poměr mezi uhlíkem a vodíkem 1 : 4, po něm následují plyny směsné, například propanbutan, který je směsí těchto dvou plynů v poměru, jenţ udává jeho výrobce. Kapalný zemní plyn je opět metan. Z jiné kategorie je například dřevoplyn, který je směsí sloţitých uhlovodíků a oxidu uhelnatého. Naprosto odlišnou směsí je bioplyn, který obsahuje jak metan, tak ostatní plyny vznikající při kvasném procesu fekálií. Obsahuje, a to i po rafinaci, sirouhlík, sirovodík, oxid uhličitý a další plyny. Dřívější technologie spalování plynných paliv umoţňovala pro výrobu komínových vloţek pouţívat plech s 96 % hliníku ve slitině. Postupným zvyšováním účinnosti spotřebičů došlo k posuvu funkce komína pod rosný bod, a tak se stal hliník materiálem nevhodným. Nejčastěji se pouţívají kovové vloţky z korozivzdorných ocelí, keramické vloţky a plastové, určené pro kondenzační kotle. 81 Silnostěnné vloţky pro přetlakový provoz jsou buď stáčeny a svářeny plazmou, nebo protlačovány a zhotoveny jako bezešvé trouby, které mají válcované zahrdlení. Plastové vloţky jsou vyráběny technologií vstřikování nebo protlačováním. Jsou na trhu jako trouby s hrdly nebo plastové hadice. 81 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

93 Obr. 19: Schéma vnitřního a venkovního komínu (Zdroj: ČESKÝ PLYNÁRENSKÝ SVAZ) 9. Druhy komínů Třídění komínů podle teploty, tlaku, odolnosti proti vyhoření sazí, odolnosti proti působení kondenzátů spalin a odolnosti proti korozi je uvedeno v ČSN EN Podle způsobu výroby a montáţe: a. systémový komín komín, který je sestaven s pouţitím kompatibilních dílů nakoupených nebo zajištěných jedním výrobcem, jenţ přebírá odpovědnost za systémový komín jako celek. 82 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,

94 b. individuální komín komín, který je sestaven nebo postaven na staveništi s pouţitím kompatibilních dílů, které mohou pocházet od jednoho nebo více výrobců. Odpovědnost za komín přebírá ten, kdo individuální komín postavil. c. dodatečně vyvloţkovaný komín individuální komín, kde do stávajícího komína je namontována komínová vloţka od jednoho výrobce. Odpovědnost za komín přebírá ten, kdo dodatečně vyvloţkoval komín komínovou vloţkou. Podle materiálu: a. keramické; b. betonové; c. kovové; d. plastové; Podle počtu připojovaných spotřebičů paliv: a. samostatné komíny spaliny se odvádí jedním průduchem z jednoho podlaţí; b. společné komíny pro jedno podlaţí jedním průduchem se odvádí spaliny z více podlaţí. Podle konstrukčního uspořádání: a. jednovrstvý komín, jehoţ konstrukci tvoří komínová vloţka, b. vícevrstvý komín se pouţívá pro napojení plynových spotřebičů. Konstrukce se skládá z komínové vloţky a alespoň jedné další vrstvy. Podle způsobu odvětrání komínových vloţek: a. Komíny se zadním větráním, kde je odvětrání spalin v případě netěsnosti přetlakové komínové vloţky nebo odstraňování vlhkosti u difuzních komínů zajištěno odvětranou vzduchovou mezerou mezi komínovou 95

95 vloţkou a komínovým pláštěm s větráním ve směru souhlasném s proudícími spalinami. Pouţívá se u plynových spotřebičů s odtahem spalin v provedení B. b. Komíny se vzduchovým průduchem, kde je odvětrání spalin v případě netěsnosti přetlakové komínové vloţky zajištěno soustředným vzduchovým průduchem přivádějícím vzduch pro spalování v opačném směru se spalinami proudícími komínovým průduchem (protiproud) toto uspořádání se pouţívá pro přívod spalovacího vzduchu a odvod spalin u spotřebičů s odvodem spalin v provedení C. Montáž kouřovodu v provedení TURBO Provádíme tam, kde není komín nebo stávající komín nezaručuje bezpečný provoz. Přísun spalovacího vzduchu včetně nuceného odtahu spalin je zajišťován zpravidla koaxiálním potrubím, které prochází horizontálně přes obvodovou zeď nebo vertikálně přes střešní konstrukci do volného prostoru. Potrubí je nutné instalovat tak, aby se zamezilo moţnosti vniknutí dešťové vody do kotle. Vertikální potrubí musí být proto ukončeno střešním komínkem, horizontální s mírným spádem od kotle k výdechu. Při nedodrţení těchto podmínek hrozí nebezpečí poškození komponentů v uzavírací komoře, zvláště pak spalinového ventilátoru. 83 Obr. 20: Schéma děleného a turbo odkouření (Zdroj: ČESKÝ PLYNÁRENSKÝ SVAZ) 83 ŠKORPIL, J. Plynové spotřebiče, Praha, GAS,