*

Transkript

1 Poslední skok pana Jiřího Rašky * V pátek 20. ledna 2012 během dopoledne jako by se ve Frenštátu pod Radhoštěm zastavil čas.. Město olympijského vítěze z r Jiřího Rašky se zahalilo do smutku po té, co se náměstím a mezi kolemjdoucími začala šířit věta Jirka nám umřel.. Každý ke komu se tato strohá věta dostala měl okamžitě jasno ke komu se vztahuje a byl tou velice smutnou zprávou zasažen, ano dotlouklo statečné srdce olympijského medailisty Jiřího RAŠKY. Zemřel v novojičínské nemocnici kolem deváté hodiny ranní po zdravotních potížích a nemoci, které jej již zlobily delší dobu. Jiří RAŠKA bude chybět všem nejen těm doma a ve světě, kterým rozdával radost svými skvělými výsledky během své skokanské kariéry, ale také lidem z Frenštátu p. R. a okolí, kteří se s ním setkávali či osobně znali a především ve skokanském oddíle TJ Frenštát p. R., kam stále docházel, pokud mu to zdravíčko v poslední době alespoň trochu umožňovalo. Vždy, když se zastavil do budovy pod můstky a kanceláři rád s každým ztratil chvilku a prohodil pár slov a za svým stolem si na list papíru okamžitě psal své poznámky, postřehy, nápady a připomínky k tomu, co by se dalo či mělo provést, co by bylo užitečné pro klub, nechtěl pouze přihlížet, ale v rámci svých možností především pomoci, dát dobru radu podloženou svými bohatými zkušenostmi. Pokud se něco řešilo a bylo zapotřebí něco zařídit a Jura někam volal, již jen jeho hlas a slovo bylo pro druhou stranu zárukou solidnosti a opravdu chlapského slova, na které se dalo spolehnout a díky jemuž byla pak tato druhá strana vstřícná k další spolupráci či pomoci. Takto jsme tu vídali našeho Jirku a takto zůstane navždy i v našich vzpomínkách a srdcích - přes to vše co v životě dokázal skromný a férový chlap pan Jiří RAŠKA. Rašoun, Jura, kamarád, parťák, dříč, puntičkář, Valach s tvrdou palicí, ale měkkým srdcem, ve kterém našel příjemné slovo pro své blízké a také "Pan Raška" J I R K O N E Z A P O M E N E M E Jan MAZOCH vnuk, bývalý skokan: Ještě ve čtvrtek jsem dědovi v nemocnici říkal, ať bojuje, ať se s tím ještě popere. Ale už jen naslouchal, mluvit nemohl. Jiří Raška byl váš děda,co pro vás znamenal jako skokan? Pro mě to bylo velké jméno ve skoku na lyžích. Ale já ho nebral jako skokana, který něco dokázal a měl za sebou báječné a skvělé výsledky - vyhrál olympiádu, mistra světa... Ale to šlo tak nějak kolem našeho vztahu. Já jej bral hlavně jako dědu. Říkali jsme, že děda je taková stará škola, že má takové názory, co byly za něj. Dnešní doba už je jiná, ale my jej vždycky brali s respektem. A když jsme byli v nemocnici ve středu s bráchou a ještě mu bylo dobře, tak nám ještě taky nějakou takovou připomínku řekl. Bylo to od něho pěkné. 1

2 Dalibor MOTEJLEK trenér, bývalý skokanský kolega: Jeho největší předností byla jeho houževnatost. Možná ani nebyl tak talentovaný, jako ostatní skokani, ale byl mimořádně precizní a poctivý. To z něj udělalo velkého skokana" Zdeněk REMSA trenér: Byl to bezvadný kluk, dříč. Říkali jsme mu Amatér, protože nebyl na vojně jako profesionál, ale makal a trénoval při práci. Ve vzduchu uměl všechno, měl cit, a to ho dostalo dopředu Zbyněk HUBAČ bývalý skokanský kolega: Začínali jsme jako učňové dorostenci na prvním soustředění ve Špindlerově Mlýně v roce jsme spolu závodili léta, jezdili jsme po celém světě, sami dva jsme byli poprvé v Kanadě v Ottawě. Tenkrát to byla zábava, ne o penězích jako dnes. A žádné hecování tehdy neprobíhalo, přáli jsme si, byli jsme rádi, když se aspoň někomu dařilo." Rudolf HÖHNL bývalý skokanský kolega: Zažil jsem s Jirkou pěkná léta a zpráva o jeho úmrtí mě velmi zasáhla. Naposledy jsme spolu mluvili v listopadu na srazu olympioniků a bylo vidět, že se mu zdravotně nedařilo. V reprezentaci to byl můj velký soupeř i kamarád. Když jsem začínal, bylo to tvrdé. Hecovali jsme se, coby nováček na letech v Planici jsem dal najevo jisté obavy z mamutího můstku. Zbytek týmu mě psychicky připravoval pro soutěž tak, že mě ignorova. Obvykle jsme na věži zdravili toho, kdo vjížděl do stopy, ale tenkrát mě nikdo v čele s Jirkou nepozdravil. Až po prvním skoku, když viděli, že jsem to dokázal, mě zase přijali. S odstupem času to byl hodně pozitivní zážitek, který mi mnoho dal. Pokud chtěl být člověk lepší než Raška, musel si tajně přidávat. Odkoukával jsem jeho tréninky, zvedal činky a nosil kolem pasu pásy s pískem. Proto jsme jako tým byli hodně úspěšní a všichni věděli o naší síle, když jsme na Turné čtyř můstků 1971 obsadili celé stupně vítězů. Když jsem pak na mistrovství republiky poprvé Jirku porazil, věděl jsem, že ve světě budu hodně vysoko. Tak mi jeho společnost pomohla. I jako trenérovi. Když jsem přišel do zahraničí a řekl, že jsem deset let jezdil po světě s Raškou, hned mé jméno povyrostlo. Alena KYTKOVÁ sekretářka oddílu: Čtyřicet roků jsme se potkávali v kanceláři, chodil nám pomáhat do poslední chvíle. A moc se těšil, že bude příští týden na olympiádě mládeže zapalovat oheň. Bohužel, tohle už bude bez něj. Věra ČÁSLAVSKÁ kolegyně s olympijského výboru: Byl to vynikající vypravěč, při jeho historkách nás všechny braly křeče. Na druhou stranu to byl i moc citlivý člověk, který by nedokázal nikoho podrazit nebo udělat nějakou zákeřnost. Před rokem jsem byla na oslavě jeho sedmdesátin ve Frenštátu. Už na něm bylo vidět, že mu není dobře, vypadal ustaraně, ale přesto ho neopouštěl humor Jiří PARMA bývalý skokan: Byl to můj vzor, proto jsem začal se závoděním. Zemřela ikona československého skoku na lyžích.byla to největší postava našeho sportu. Ve své době byl nejlepší a všem nám otevřel dveře do světové špičky. Bohužel poslední rok už byl hodně nemocný. I tak je to hodně smutná zpráva." Pavel PLOC bývalý skokan: Jiří byl vynikající skokan i člověk. Můj velký přítel a vzor, na který jsem si hrál jako dítě a díky němu jsem poprvé vylezl na můstek. Zpráva o jeho úmrtí mě hodně bolí, byl to bezvadný kamarád a lidé si ho vážili. Volal jsem mu den před Štědrým dnem a poznal jsem na jeho hlase, že už to není to, co bývalo, ale i tak mne to hrozně zasáhlo. Když jsem skončil s aktivní kariérou, zaučoval mě jako trenér a já přebíral jeho zkušenosti. Moc jsem uznával, že skoky na lyžích dělal srdcem. Ve své době to neměl lehké, vyhrával jenom poháry. Kdyby neměl odvahu a vůli dřít, nikdy by nedokázal tak velké věci. Tím, jak makal, byl jedinečný, což pak přenesl i do svých tréninkových metod. S některými lidmi měl i rozpory, ale skokům byl oddaný. Bydlel těsně pod můstkem a dokázal tam strávit celý den. Pamatuji si, jak pro něj manželka večer chodila, jinak by tam byl pořád. Jirku v poslední době hodně mrzelo, že český sport celkově upadá. Skoky se sice nyní zvedly, ale talentů je pořád málo. On se viděl ve vnukovi Honzovi Mazochovi. To byl výjimečný talent, trénovali jsme ho spolu v juniorech a Jirka doufal, že by mohl navázat na jeho slávu. Když po těžkém pádu skončil, nikdy se z toho úplně nevzpamatoval 2

3 František JEŽ bývalý skokan: Je to smutná zpráva. Před koncem roku jsme se viděli na závodech v Rožnově, pak jsem ho potkal i ve Frenštátě, zdravotní stav už nebyl příznivý. Na můstcích jsem ho pravidelně potkával od dvanácti do devatenácti let a i poté, když dělal trenéra reprezentace, jsme byli v častém kontaktu. Budu si pamatovat to, jak nám vštěpoval dril a disciplínu. Museli jsme vše odpracovat a odmakat, na to byl pedant. Uměl nám vysvětlit, proč je potřeba, abychom na sebe byli tvrdí, protože o tom sport a život je. Tvrdý režim, který prosazoval a už dnes není vyžadován, byl pozitivní. Pro Jiřího Rašku vše muselo být podloženo prací. On se tak dostal na vrchol a měl velké jméno, takže se to spojilo i v jeho trenérské dráze. Co se týče silové a hrubé přípravy s činkou, kterou tehdy nedělali všichni dokonale, nás chtěl vždy skvěle připravené. Někdy to hnal na hranici, ale jelikož to u někoho slavilo úspěch, mělo to opodstatnění. Byl tvrdý, když cítil, že se někdo bojí, hned ho hecoval, ať není připosranej a zlehčoval situaci. Frenštát byl i díky němu líheň talentů, mrzelo ho, že postupem času středisko i zázemí upadalo. Po revoluci se vše změnilo, tuto tvrdou práci podstupuje málo lidí. Jirka to nesl těžce. Jaroslav SAKALA trenér, bývalý skokan: Pořád tomu nemůžu uvěřit, nemůžu ani mluvit. Ve Frenštátě jsem od třinácti let a na můstku jsem bydlel. Měli jsme trochu jiný vztah než jen trenér a závodník. Vždyť jsem u nich býval i na Vánoce. Jakub JANDA skokan: Pan Raška byl velkou ikonou, ta zpráva mě dost vzala. Všichni tu všechny znají, takže měl o nás skokanech dokonalý přehled. Po víkendu jsme přišli na trénink a on věděl, na jaké diskotéce jsme byli a jak dlouho. Možná měl schované i naše účty za pití... Zdeňka LEŠČIŠINOVÁ starostka města Frenštát p. R.: "Nemohu se s tím srovnat. I když jsme věděli, že zdravotní stav Jiřího Rašky je vážný, s takovou zprávou se těžko srovnávám. Už jen to, že bych na něj měla vzpomínat, je pro mě nepředstavitelné. Pořád ho mám před očima. Celý život si budu považovat, že jsem s ním mohla pracovat a mohla jsem se řadit k jeho známým. Troufám si říct, že i k lepším známým. Našli jsme čas i mimo práci a povídali si o obyčejných věcech. Moc si toho vážím" Pod pamětní plaketou, která v podloubí před radnicí připomíná Raškův památný triumf na olympijských hrách v Grenoblu hoří na památku J. RAŠKY svíčky 3

4 Narodil se 4. února 1941 ve Frenštátu pod Radhoštěm, otec byl barvířem v textilní továrně, matka zůstávala v domácnosti. Jeho táta zemřel na leukemii, když bylo Jiřímu Raškovi devět let, a máma tak musela sama vychovávat čtyři děti Sportoval od dětství. Věnoval se nejen lyžování, ale i fotbalu, cyklistice, hokeji, stolnímu tenisu, házené a jezdil i na koni. Na lyžích zkoušel sjezd. "Kopce kolem Frenštátu jsme měli s klukama sježděné. Ve městě byl silný lyžařský oddíl, ale skokané tu ještě nebyli. Proto jsem se věnoval sjezdu. Pořád mě to však táhlo ke skokům. Mí dva strejdové i bratranec skákali a jako kluk jsem se na ně s rodiči jezdil dívat. To mě okouzlilo, že jsem se rozhodl skákat taky. Nejbližší můstek byl na Pustevnách. "Ale byl zastaralý, protože po válce to tam Hitlerjugend zlikvidovala. Zůstalo torzo, ale i tak jsme tam skákali. Tam jsem začínal. Ale dělal jsem všechno možné. Nebyla televize, nebyly počítače. Doma jsme každý měli úkoly kolem hospodářství, a když jsme je udělali, tak jsme teprve mohli jít s kamarády." Jako dorostenec byl v péči ostravského trenéra Josefa SKRBKA Začínal v lyžařském oddíle tehdy Spartaku Frenštát p.r. jako sjezdař u trenéra Ing. Zdeňka Parmy, ale od roku 1954 jeho zájem stále více přitahovaly skočky. Příkladem mu byli jeho strýc Rudolf Raška a bratranec Zdeněk Bartoš a injekcí první vítězství na dnes již neexistujícím můstku na Bílé. Jako dorostenec se v péči ostravského trenéra Josefa Skrbka poprvé dostal do nově se tvořícího reprezentačního družstva skokanů ČSR. Na vojnu však narukoval k pohraničníkům a teprve po interpelacích byl převelen do Dukly Liberec. Přes řadu dobrých výsledků měl po návratu z vojny do zaměstnání v n.p. MEZ Frenštát, jako civil problémy s nominacemi na vrcholné světové soutěže. "Přál jsem si něco se naučit a porazit svoje souputníky. Kluky, s nimiž jsem začínal skákat. To se mi podařilo. A jak jsem se dostával výše, tak i moje cíle se posouvaly. Chtěl jsem do reprezentace, na mistrovství světa, a když přišla olympiáda, tak jsem se radostí málem zbláznil" Jako mladý skokan se dostal do legendární party kolem trenéra Zdeňka Remsy, jíž se říkalo Remsa Boys. Když hrozilo, že Raškovu kariéru zbrzdí vojenská služba na Šumavě, Remsa si ho nechal převelet do vojenského klubu Dukla Liberec. V roce 1964 odjel na ZOH do Innsbrucku, ale plnil pouze roli náhradníka, tam pobyl ale jen několik dní a po vyřazení z nominace odcestoval vlakem domů. "Jeho to nezlomilo, nehodil flintu do žita a makal dál a ještě víc. V tom byl výjimečný," připomíná trenér Remsa. Oženil jsem se ve dvaadvaceti, s manželství má dceru Věru a syna Jiřího. Od sezóny 1965 však nebylo již žádných pochyb o jeho špičkové výkonnosti. Mezi světovou elitu se dostal při svém prvním startu na Mistrovství světa FIS v roce 1966 na Holmenkollenu v norském Oslo obsadil na středním i velkém můstku krásná 4. místa. V témže roce poprvé zvítězil na mamutím můstku v letech v Planici. Výrazných úspěchů dosáhl již na Turné čtyř můstků (tehdy Intersport turné) v letech 1966 a Na ZOH 1968 v Grenoble jel jako jeden z favoritů. Sám doufal v umístění do pátého místa a i desátou příčku by nepovažoval za zklamání. Spisovatel Ota Pavel popsal jeho skok v závodě na středním můstku takto: Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat. Raška skočil 79 metrů, což sice bylo o metr méně než v případě Rakušana Baldura Preimla, avšak díky lepšímu stylu po prvním kole vedl. 4

5 Při druhém skoku netrefil odraz a přidal jen 72,5 metru, ale prvenství uhájil Jiří Raška se stal prvním českým vítězem na ZOH v historii. K tomu přidal stříbro z velkém můstku, kde jej porazil pouze Rus Vladimír Bělousov. Tehdy v roce 1968 mezinárodní federace FIS vyhlásila olympiádu zároveň mistrovstvím světa. Raška tak získal dvě zlata a dvě stříbra. "Bylo to zkušebně, poprvé a naposled." Skokan, jemuž reprezentační kolegové neřekli jinak než Franto, ovládl olympijský závod ZOH 1968 na středním můstku a k tomu přidal stříbro ze závodu na velkém můstku Bylo to krásné, nádherné. Po celou cestu z můstku, bylo to tak kilometr a půl přes pole, byl kolem humbuk, blázinec. V jednu chvíli jsem neměl takřka nic. Ani jeden pár lyží, čepici, rukavice. Šli jsme v procesí Čechů, novinářů a televizáků a pořád slavili. Bouchali jsme šampaňské, to měl nějaký funkcionář v ruksaku. Ale když jsem došel na pokoj, tak jsem tam měl věci krásně složené. Nic nechybělo. Ale kdo to tam dotáhl, to jsem se dodnes nedozvěděl" Po slavném triumfu na hrách v Grenoblu 1968 za českým trenérem Remsou chodili Rakušané a ptali se, jak to dokázal, jak je to možné. "Den před závodem jsme šli do sauny, ohřáli se, proplavali v bazénu a šli spinkat. A druhý den jsme byli odpočinutí a připravení psychicky i fyzicky," pamatuje si Remsa dobře tehdejší debaty. V závodu samotném nechal rakouský ředitel do stopy nasypat sůl, i když mrzlo. "Aby to rozbředlo, protože Rakušané skákali na mokrém moc dobře. Všichni pak museli vzít hrábě a lopaty, všechno strhnout a teprve pak se závodilo," říká Remsa. "Při druhém skoku jsem se musel omýt sněhem a čekat, ale dopadlo to dobře, ne?" 5

6 Po návratu ze ZOH 1968 domů jej čekalo doma ve Frenštátu famózní přivítání před zcela zaplněným náměstím kam přivezl ukázat zlatou medaili. Nehrál si na hvězdu, chodil normálně do práce a přitom vyhrával, byl strojním zámečníkem, jako mechanik pracoval devatenáct let a přitom skákal. Zůstal věrný Frenštátu pod Radhoštěm, kde na radnici od jeho triumfu na olympiádě visí reliéf připomínající slavného rodáka. Nikdy nechtěl žít jinde. "Jsem zdejší rodák stejně jako můj otec, jako děda, praděda. Nevím, kolik těch pokolení tady bylo. Všichni vyrůstali tady, tady jsme zakotveni. Akorát matka pocházela od Valašského Meziříčí, z Poličné. Beskydy patří k nejzachovalejším a nejzdravějším horám v republice. V žádném případě bych neměnil." Po návratu domů získal další ze svých šesti titulů Mistra Československa na můstku v Plavech. Vítězil dále doma i v zahraničí. V roce 1969 zvítězil na letech v Planici, kde současně vytvořil světový rekord skokem 164 m. "Vždycky jsem to bral jako sport pro chlapy, kteří mají odvahu. Nejraději jsem měl velké můstky a lety na lyžích. Ty měly své kouzlo. Povede-li se vám pěkný let, je to úplně něco jiného než se pohybovat tady na zemi. 6

7 Nor WIRKOLA a Jiří RAŠKA dva velcí soupeři v roce 1969 v Rožnově pod Radhoštěm Jiří RAŠKA Přes psychický nátlak v normalizačním období dokázal na mistrovství světa FIS 1970 ve Vysokých Tatrách dokázal vybojovat stříbrnou medaili na velkém můstku na Štrbském Plese kam se na něj přišlo sto tisíc diváků. Jako první český skokan na lyžích vyhrál také slavné Turné čtyř můstků v roku 1971.Ve stejném roce přivezl bronzovou medaili ze světového šampionátu. Jiří RAŠKA v zaměstnání ZOH Sapporo 1972 Na zimních olympijských hrách v Sapporu 1972 obsadil páté místo na středním a desáté na velkém můstku. Svou poslední FIS medaili bronzovou - vybojoval 3. místem na I. Mistrovství světa v letech na lyžích v Planici

8 Jiří RAŠKA se svým synem Jiřím V roce 1973 byl ve Frenštátu p. R. slavnostně otevřen můstek K 90 s umělou hmotou toho času největší na světě. Popudem pro jeho výstavbu a postupné rozšiřování skokanského areálu byly právě úspěchy Jiřího RAŠKY. Přes zisk mistrovského titulu na velkém můstku při M-ČSSR 1974 v Liberci nebyl zařazen do výpravy na mistrovství světa FIS ve švédském Falunu. Začal studovat na FTV Univerzity Karlovy v Praze a ze závodníka se stal v roce 1975 trenér. V roce 1976 obsadil jeho svěřenec František Novák 3. místo na ME juniorů a v roce 1977 pak pod jeho vedením získal Pavel Fizek zlatou medaili na I. Mistrovství světa FIS juniorů ve švýcarském Gstaadu. Za šestnáct let ve vrcholovém sportu získal šest titulů mistra republiky, aktivní kariéru ukončil v roce 1976: Řekl jsem si, že skončím okamžitě, jakmile mě porazí první junior Učinil tak po té, co ho porazil František Novák. Naposledy skákal o tři roky později v Harrachově na setkání veteránů. Syn Jiřího Rašky se dal také na dráhu skokana Jiří RAŠKA ml. na stupich (vpravo), zleva František JEŽ a Jaroslav SAKALA (1992) 8

9 Další dvě sezóny vedl Jiří RAŠKA až do XIII. ZOH 1980 čs. reprezentační družstvo mužů. Následné roky se vrátil jako šéftrenér k juniorské reprezentaci ČR, kde jeho svěřenci vybojovali na MSJ řadu medailí. Od roku 1985 byl pak jako šéftrenér Střediska vrcholového sportu mládeže ve skoku na lyžích ve Frenštátě p.r. na Horečkách.Mezi jeho svěřence patřili Jiří Parma, Ladislav Dluhoš, Jiří Raška ml., František Jež, Jaroslav Sakala, Zbyněk Krompolc či Jakub Sucháček skokané kteří skvěle reprezentovali vlast i oddíl TJ Frenštát na můstcích celého světa v rámci Světového poháru, mistrovstvích světa či olympijských her a dosáhli řadu úspěchů či i tituly mistrů světa.bylo to období kdy klubu z Frenštátu patřil hlavní podíl na složení reprezentačních družstev ve všech kategoriích. Jiří RAŠKA v roli trenérské Jedna z nejúspěšnějších reprezentačních ér čs. skoku: zleva L. DLUHOŠ J. PARMA - odchovanci z Frenštátu p. R., dále P. PLOC a V. PODZIMEK (1986) zleva: J. SAKALA a F. JEŽ (1994) zleva: Z. KROMPOLC a J. SUCHÁČEK (1995) V letech byl společně s Medalem a poté Malcem trenérem české reprezentace. V devadesátých letech působil i jako místopředseda Svazu lyžařů ČR. V anketě Svazu byl zvolen v roce 2003 českým lyžařem 20. století, od Českého klubu fair play dostal za rok 2005 hlavní cenu za celoživotní činnost. 9

10 I po skončení aktivní kariéry již v roli trenéra byl JIŘÍ RAŠKA často v zájmu médií a poskytoval rozhovory Jiřího RAŠKU potěšilo, když se na skokanskou dráhu dali také jeho dva vnuci Jan a Jiří MAZOCHOVI. Jan MAZOCH však svou reprezentační kariéru po těžkém pádu v rámci SP v Zakopaném ( ) a pokusu o návrat na můstky po té ukončil v roce 2008 a nyní pracuje jako technolog. Je to hodně zvláštní datum, možná až prokleté, říká Jan Mazoch, který má na dědu velmi mnoho vzpomínek. Od pěti let jsem s ním trávil skoro každý víkend. Znal jsem ho vlastně víc než moje maminka. A byl taky můj trenér. Jan MAZOCH startoval na zimních olympijských hrách v roce 2002 a splnil se mu sportovní sen Jiří MAZOCH Jiří MAZOCH se z nájezdových laviček do skokanské stopy stále spouští a je v současnosti členem reprezentačního výběru B týmu ČR takže jej můžeme vídat na můstcích např. v rámci soutěží Kontinentálního poháru. I když od roku 2005 byl Jiří RAŠKA co by důchodce, stále se jako místopředseda lyžařského oddílu skokanů TJ Frenštát p.r. a až do roku 2010 člen Rady úseku skoku SL ČR velkou měrou podílel na investičních akcích při zvelebování areálu skokanských můstků ve Frenštátu p.r. na Horečkách kam stále docházel a přispíval svými radami, pomocí a zkušenostmi. 10

11 "Já se snažím u nás v klubu, aby to fungovalo.chodím tam podle nálady, když mi není dobře, tak zůstanu doma.pořádáme závody pro děti, sháníme peníze. Je toho moc. Už se některých funkcí musím zbavovat. V regionu dělám předsedu Českého klubu olympioniků. K tomu jsme založili nadační fond, kde mě zase udělali předsedou správní rady. Sháníme peníze, abychom poskytli sociální pomoc bývalým sportovcům, abychom jim zpříjemnili stáří." Zdraví pana Rašku v posledních letech již zlobilo. Už dřív měl potíže se srdcem. K tomu přibyly problémy s rameny. "Jsou poničená ze sportu, z pádů, a ono se to na stáří všechno objeví. Za ten život se to nakumuluje. Víte, celý život jsem s doktory spolupracoval, chodil na prohlídky Ale člověk se návštěvám lékařů brání a říká si, z toho se dostanu sám. Ne vždy to vyjde. Někdy musí zasáhnout i nůž. Dělali tři by-passy. Všechno pak bylo dobrý, ale před pěti roky mě chytil zápal plic a od té doby to začalo... Srdeční chlopně mi přestaly těsnit, proto taky často kašlu. Krev se mi totiž dostatečně neokysličuje. V loňském roce 2011 nejprve počátkem února Jiří RAŠKA oslavil 70. narozeniny, kdy jej přišli do sálu místního kina pozdravit přátelé a známi i široká veřejnost. V září nechyběl na letním mistrovství ČR konaném ve Frenštátu p. R. a závěru roku pak byl u příležitosti státního svátku pozván do Prahy a z rukou prezidenta ČR mu byla udělena medaile Za zásluhy. Jiří RAŠKA a jeho 70. narozeniny S letním mistrem republiky B. Sedlákem ( ) obdržel z rukou prezidenta republiky medaili Za zásluhy "Dneska sportovci za olympijské zlato dostanou milion, ale to mě vůbec nemrzí.jsem rád, že jsem v té době žil. Se životem, který jsem prožil, jsem velice spokojený. Na tu dobu jsem si splnil spoustu přání, a to je kolikrát více než peníze." 11

12 Vánoce 2011 prožil Jiří Raška v novojičínské nemocnici. Moc se těšil domů, chtěl vidět úspěch českých skokanů na Turné čtyř můstků a chystal se na Olympiádu dětí a mládeže. "Máme ve Frenštátě skokanskou část. Musím se dát brzy do pořádku, moc se na to těším. Čeká mě hodně práce, ale je to pro děti a to je radost," řekl těsně po vánočních svátcích.. Těšil se, jak v rodném Frenštátě pod Radhoštěm zapálí olympijský oheň na zimních hrách mládeže. Že se podívá na další skokanské naděje. Že oslaví blížící se sedmdesáté první narozeniny. Nic z toho už Jiří Raška nestihne.. Olympijský oheň na hrách dětí a mládeže nakonec zapálil vnuk Jan MAZOCH a soutěže ve skoku na lyžích ve frenštátském areálu proběhly ke spokojenosti všech přítomných.pokud se pan Jiří RAŠKA díval z nebe, musel mít radost, že akce u jejíž přípravy se ještě podílel se vydařila a ti nejlepší se mohli radovat z medailí. 12

13 Rozloučení s panem Jiřím Raškou - Frenštát pod Radhoštěm ( ) Město, jeho obyvatelé, vyznavači a milovníci skokanského sportu i významné osobnosti se v tamním kině naposledy rozloučili se skokanskou legendou, olympijským vítězem z roku 1968 a frenštátským patriotem panem Jiřím RAŠKOU. Na obřadu nechyběl legendární trenér Zdeněk REMSA, do jehož skupiny Raška na přelomu 60. a 70. let patřil, ani další skokani z tzv. Remsa Boys - Dalibor MOTEJLEK, Zbyněk HUBAČ. Osobně se zúčastnili rozloučení také skokané pozdější slavné generace např. Pavel PLOC, Ladislav DLUHOŠ nebo Jaroslav SAKALA. Hold u rakve vzdaly i současné české reprezentantky M. RAJNOCHOVÁ (vlevo) a V. PUSTKOVÁ (vpravo) a další skokané TJ Frenštát p. R v popředí. * rodina a příbuzní se s panem Jiřím RAŠKOU rozloučila o den později v obřadní síni městského hřbitova ve Frenštátu pod Radhoštěm. 13