MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA. Ústav zakládání a pěstění lesů

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav zakládání a pěstění lesů Vyhodnocení přírodě blízkých způsobů obhospodařování v Krkonošském národním parku na příkladu Lesní správy Vrchlabí Bakalářská práce 2010/2011 Petra Gašpariková

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vyhodnocení přírodě blízkých způsobů obhospodařování v Krkonošském národním parku na příkladu Lesní správy Vrchlabí zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně dne podpis studenta: 2

3 Poděkování Tím to bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce Ing. Václavu Hurtovi, Ph.D. za rady a připomínky, které mi poskytl při zpracování práce. Velké dík patří vedoucímu Oddělení ochrany přírody Krkonošského národního parku Ing. Václavu Jansovi za odborné vedení a trpělivost při konzultacích, dále pak celé Správě KRNAP za poskytnutí veškerých dat, potřebných k této práci. V neposlední řadě děkuji celé své rodině za morální a finanční podporu při studiu. 3

4 Abstrakt Gašpariková P.: Vyhodnocení přírodě blízkých způsobů obhospodařování v Krkonošském národním parku na příkladu Lesní správy Vrchlabí Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně Obsahem této studie je vyhodnocení přírodě blízkých způsobů obhospodařování v Krkonošském národním parku konkrétně na území LS Vrchlabí. Vyhodnocení je provedeno na základě dostupných podkladů LHP od roku 1992 a je předkládáno v tabulkové a grafické podobě s příslušným slovním komentářem. Vývoj druhové, věkové a prostorové skladby lesních ekosystémů po uplynutí desetileté platnosti LHP byl výrazně změněn. Vývoj je patrný nejvíce na změně etážovitosti porostů po roce 1992 a postupnému navyšování zastoupení chybějících druhů dřevin. V průběhu hodnoceného období došlo i k výrazným změnám v uplatňování obnovních a výchovných postupů s preferencí přirozené obnovy. Klíčová slova: Krkonošský národní park, přírodě blízké hospodaření, obnova lesa, lesní ekosystém 4

5 Abstract Gašpariková P.: Evaluation of nature-friendly farming methods in the Giant Mountains National Park on the example of forest governance Vrchlabí. Thesis. Mendel University in Brno th The content of this study is to evaluate the nature-friendly farming methods in the Giant Mountains National Park on the territory of forest governance Vrchlabí. The evaluation is done on the basis of available data since 1992 and is presented in tabular and graphical form with the relevant verbal commentary. Development of species, age and spatial composition of forest ecosystems after ten years validity of forest management plan has been markedly changed. The development is noticeable most in change of the floor of vegetation after year 1992 and gradually increasing representation of missing species. During the rated period, there were also significant changes in the application of regeneration and educational processes with a preference for natural regeneration. Key words: Giant Mountains National Park, nature-friendly farming, forest reforestation, forest ecosystem 5

6 Obsah 1. Úvod a cíl práce Rozbor problematiky Obnova lesa Přirozená obnova lesa Umělá a kombinovaná obnova lesa Přírodě blízké lesní hospodářství Přírodě blízký les Přírodě blízké pěstování lesa Přírodě blízké hospodaření v lesích národních parků Charakteristika území Krkonošského národního parku Všeobecné údaje Přírodní podmínky oblasti Poměry geomorfologické a geologické Pedologické poměry Hydrologické poměry Klimatické poměry klimatické oblasti Přírodní lesní oblasti Lesní vegetační stupně Typologický systém Lesní management podle zonace KRNAP Lesní management v I. zóně národního parku Lesní management v II. zóně národního parku Lesní management ve III. zóně národního parku Ochranné pásmo Péče o lesní ekosystémy a rozdělení lesů podle stupně přirozenosti v KRNAP.26 6

7 5.1. Zásady péče o lesní ekosystémy podle variant managementu Rozdělení lesů podle stupně přirozenosti v KRNAP Metodika Výsledky Plošné rozložení věkových stupňů s druhovou skladbou na LHC Vrchlabí Rozsah podrostního způsobu hospodaření na LHC Vrchlabí Přehled rozsahu umělé obnovy dle dřevin od r na LHC Vrchlabí Přehled rozsahu umělé obnovy dle dřevin od r na LHC Vrchlabí Průměrné rozlohy porostních skupin dle LHP a Změna struktury porostů po roce 1992 v závislosti na vývoji etážovitosti Bohatost struktury 2011 pro všechna LHC Plošné rozložení porostních skupin dle SLT na LHC Vrchlabí Diskuze Závěr Summary Použitá literatura Seznam zkratek Seznam grafů a fotek Seznam tabulek Seznam příloh Přílohy

8 1. Úvod a cíl práce Současný stav českých lesů, podobně jako v sousedních částech střední Evropy, je výsledkem kulturního, politického a hospodářského vývoje. Lesní hospodářství v Krkonoších nevznikalo již v prostředí přírodních lesů, ale v území dlouhodobě ovlivňovaném neregulovanou těžbou dřeva a pastvou zvířat (Lokvenc, 1978). Oprávněná byla proto obava o trvalost užitků z lesa ohrožovaných do té doby neřízenou exploatací. To postupně vedlo k vytváření pěstebních technologií zakládání lesů, výchovy a obnovy lesních porostů (Poleno, 1997). Krkonoše jsou hraničním pohořím mezi Českou republikou a Polskem v imisně silně zatížené části střední Evropy, označované jako oblast černého trojúhelníka. Díky unikátní biodiverzitě jsou chráněny jako dva národní parky. Jejich význam i ve světovém kontextu dokládá skutečnost, že byly v roce 1992 jako bilaterální biosférická rezervace Krkonoše (Karkonosze) zařazeny do sítě biosférických rezervací UNESCO (Schwarz, 2003). Podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, došlo v roce 1994 k převodu práva hospodaření k lesům, lesnímu půdnímu fondu a jinému lesnímu majetku ve státním vlastnictví od LČR, s. p. Hradec Králové na Správu Krkonošského národního parku ve Vrchlabí. Po r byla v Krkonošském národním parku zvýšena ekologická stabilita lesních ekosystémů a výrazně posílena biodiverzita, což je důsledkem péče o lesní ekosystémy diferencované podle porostních poměrů, stanovištních podmínek a zonace ochrany přírody (Vacek a kol., 2010). Posláním tohoto území je uchování přírodních hodnot a zlepšování současného stavu prostředí pomocí přírodě blízké péče či přírodě blízkého managementu lesních ekosystémů, který maximálně využívá spontánních procesů (stanovištní podmínky, odolnostní potenciál či mimoprodukční funkce lesa). Cílem této práce je zhodnocení přírodě blízkých způsobů obhospodařování v Krkonošském národním parku na území Lesní správy Vrchlabí (LS Vrchlabí). Vývoj druhové, věkové a prostorové skladby lesních ekosystémů na základě lesních hospodářských plánů v letech Data LHP jsou tvořena pro Lesní hospodářský celek (LHC) Vrchlabí, proto byla použita jako celek. V případě jejich dělení a hodnocení pouze pro LS Vrchlabí by v řadě případů mohlo docházet ke 8

9 zkreslení výstupů a jejich vypovídající schopnosti. Při srovnávání podkladů z LHP z předchozího decennia se současně platným by neodpovídalo území lesní správy. V průběhu platnosti decennia došlo ke změně hranic a slučování polesí. Dále bude vyhodnocen vývoj etážovitosti porostů po roce 1992 jako podklad pro změnu v hospodaření. 9

10 2. Rozbor problematiky Rozbor problematiky se zabývá vyhledáním a zpracováním odborné literatury na téma: Obnova lesa; Přirozená, umělá a kombinovaná obnova lesa; Přírodě blízké lesní hospodářství a Přírodě blízké hospodaření v lesích národních parků Obnova lesa Obnova lesa je proces nahrazování stávajícího, dospělého lesa. Obnova v přírodních lesích probíhá samovolně ve stadiu rozpadu. V lesích hospodářských se obnovou zamýšlí soubor pěstebních opatření, směřujících k vytvoření nového porostu na místě porostu starého, a to přirozenou nebo umělou obnovou (Tesař a kol., 1996) Přirozená obnova lesa Přirozená obnova lesa je způsob vytváření nové generace lesa autoreprodukcí mateřského porostu. Přirozená obnova má původ generativní (semenný) nebo vegetativní (pařezovou nebo kořenovou výmladností). Úspěšnost generativní obnovy je podmíněna výskytem semenné úrody, vhodným stavem půdního povrchu s nezbytnou, především biologickou přípravou půdy, která se realizuje cílevědomou těžbou dřeva. Vhodnými klimatickými podmínkami a příznivým stavem porostního klimatu od opadu semen až po vzejití semenáčků a jejich přežití přes první vegetační období. Důležitým předpokladem přirozené obnovy je i výskyt semenného roku (Tesař a kol., 1996). Při přirozené obnově nazýváme původní (obnovovaný) porost porostem mateřským. Jestliže nová generace lesa vzniká na místě původního porostu (přirozená obnova pod mateřským porostem), jedná se o tzv. clonnou obnovu. Pokud dojde k úspěšné síji a ujmutí se náletu na násečných a holosečných obnovních prvcích, mluvíme o přirozené obnově vedle mateřského porostu (Kupka, 2008) Umělá a kombinovaná obnova lesa Umělá obnova lesa vzniká záměrnou činností. Rozlišujeme zde sadbu sadebního materiálu generativního původu, vegetativního původu a síji semen a plodů přímo na obnovovanou plochu (Kupka, 2008). Umělá obnova převládá na holosečných obnovních prvcích, pod clonnou mateřských porostů. Uplatňuje se ve formě podsadeb a podsíjí (Tesař a kol., 1996). 10

11 Souběžnou přirozenou a umělou obnovu na jedné obnovované ploše nazýváme obnovou kombinovanou. Základ nového porostu tvoří přirozené zmlazení, které je uměle doplněno dřevinami obnovního cíle (Tesař a kol., 1996) Přírodě blízké lesní hospodářství Přírodě blízké lesní hospodářství je jedním z trendů v současné Evropě. Takové lesy by měly být pestřejší z hlediska druhové, věkové a prostorové struktury lesních porostů. Důvodem je snaha zvýšit stabilitu porostů, jejich biodiverzitu ale i ekonomickou efektivitu (Karas, 2003) Přírodě blízký les Lesnický naučný slovník (Kolektiv, 1994) definuje les přírodě blízký jako takový, který se při absenci lidských zásahů spontánně vyvíjí k vývojově vyspělejším formám, má polopřírodní druhovou skladbu a sekundární strukturu a je relativně rezistentní. Jedná se tedy o takové hospodaření v lesích, kdy při absenci lidských zásahů, se lesní porosty samovolně vyvíjejí jako lesy přirozené, směrem k lesům přírodním v rámci tzv. malého vývojového cyklu (klimaxu) (Karas, 2003). Poleno (1993) uvádí, že přírodě blízké lesy se od lesů přírodních liší zpravidla menší druhovou pestrostí, jednodušší prostorovou skladbou a méně výraznou nestejnověkostí. Podle Korpeľa a kol. (1991) by se měl přírodě blízký les vyznačovat statickou a ekologickou stabilitou, tzn., že kromě základních vlastností jednotlivých dřevin, také smíšením a různověkostí. Stejné informace uvádí i Košulič st. (2010) a přidává, že les přírodě blízký, by měl uplatňovat tři principy: ekonomický, ekologický a genetický. Ekonomickým principem uvádí co nejširší využívání přírodních procesů, využívání lesa jako přírodního zdroje, ekonomickým principem respektovat nároky dřevin na jejich růstové podmínky a vazby mezi ekotopem a organismy a genetickým principem zachovávat přirozenou strukturu populací lesních dřevin, důležitou pro trvalost ekosystému i jeho funkcí a zdravotní stav Přírodě blízké pěstování lesa Lesnický naučný slovník (Kolektiv, 1995) uvádí, že přírodě blízké pěstování lesů je obhospodařování lesů, při kterém je les chápán jako ekologický a technologický 11

12 systém, který je utvářen s nejlépe možným využitím ekologických zákonů a přírodních sil a jeho společensky rozhodující funkce jsou plněny bez přerušení. Tento pěstební směr vychází z pasečného lesa. Dochází k zásadnímu odklonu od holých sečí, postupně pak od skupinovitých a maloplošných obnovních postupů a k jednoznačnému přechodu k obnovní těžbě výběrem jednotlivých stromů (Vacek a kol. 2009). takto: Hlavní zásady přírodě blízkého pěstování lesů zformuloval Hasenkamp (1982) Trvalé zachování zdravého smíšeného lesa sloužícího nejvyšší možné produkci při současné péči o přírodou daný stanovištní potenciál, žádné holé seče, vytvoření a zachování ekologicky výhodného lesního klimatu, stálé využívání celkového nadzemního a podzemního produkčního prostoru lesa, péče o porostní zásobu prostřednictvím těžby jednotlivých stromů, využívání přirozené obnovy všude, kde to je možné, výchova stromů vyrůstajících v polostínu, aby bylo zajištěno čištění kmenů od větví a průběžný růst stromů, stálá produkční a hodnotová kontrola ke kritickému zhodnocení vytyčených cílů, aby v porostech byly dostatečně zastoupeny tlusté a vysoce hodnotné stromy. Vacek a kol. (2009) uvádí, že přestavba na způsob přírodě blízkého obhospodařování jde velmi pozvolna (jelikož v současných lesích pasečného typu, převážně smrkových monokultur je tvorba přírodě blízkých lesů proces trvající 2 až 3 obmýtí) a kromě toho nejsou formulovány žádné detailní pokyny pro hospodaření Přírodě blízké hospodaření v lesích národních parků Nejdůležitějším cílem práce s lesem v českých národních parcích je obnova (přirozeného) přírodě blízkého stavu lesních ekosystémů. Poslání národních parků je udržet přírodní procesy, biodiverzitu a ekosystémové a sociální služby. Toto poslání tedy vyžaduje i specifické způsoby práce s lesem. Nejdůležitější mimořádné požadavky na práci v lese klade zonace NP (zonace Krkonošského národního parku je podrobně 12

13 popsána v kapitole 4.). Náročné požadavky klade i klimatická změna a její průvodní procesy (extrémní výkyvy počasí, polomy, podkorní hmyz). Proto je vhodným způsobem práce s lesem v NP ekologicky zaměřené přírodě blízké hospodaření, které kombinuje přírodní procesy s obnovním, rekonstrukčním a stabilizačním managementem. Smyslem práce v lesích NP je obnovit druhovou a prostorovou diverzitu. Této obnovy je možné docílit dvojím způsobem: cíleným přírodě blízkým hospodařením nebo ponecháním lesa bez zásahu přírodnímu vývoji (Fanta, 2009). Obr. 1 Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea L.) (Foto: V. Jansa) 13

14 3. Charakteristika území Krkonošského národního parku Pro zpracování kapitoly (pokud není uvedeno jinak) byla použita textová část LHP pro LHC Vrchlabí, platná v období od do Všeobecné údaje Krkonoše jsou hraničním pohořím mezi Českou republikou a Polskem. Přírodovědné hodnoty území jsou na obou stranách pohoří legislativně chráněny jako národní parky a ochranné pásmo. Na české straně vznikl národní park v roce 1963 a jeho ochranné pásmo bylo vyhlášeno v roce Na polské straně byl vyhlášen národní park v roce 1959 a ochranné pásmo je připravováno. V roce 1992 bylo celé území národních parků a ochranného pásma vyhlášeno jako bilaterální biosférická rezervace UNESCO. Unikátní biodiverzita Krkonoš souvisí především výjimečnou kombinací jejich geografické polohy, nadmořské výšky a geomorfologie. Díky této kombinaci tvořily Krkonoše důležitou křižovatku mezi severskou tundrou a mezi alpínskými a subalpínskými ekosystémy. Proto se dnes na krkonošských hřebenech jako na jediném místě na světě vedle sebe vyskytují druhy rozšířené v Alpách a druhy hlavním areálem rozšíření v severské tundře (Schwarz, 1997). 14

15 Obr. 2 KRNAP - organizační členění 3.2. Přírodní podmínky oblasti Poměry geomorfologické a geologické Krkonoše jsou nejvyšší horskou oblastí Západních Sudet (Krkonošsko - jesenické subprovincie) i celé České vysočiny. Na jejich utváření se výraznou měrou podílelo pleistocenní zalednění. Severní svahy spadají příkře do kotliny Jeleniogórské. Mají charakteristický reliéf kerné hornatiny se zbytky zarovnaného povrchu na temenech pohoří. Svahy jsou rozčleněny hlubokými erozními údolími. Na řadě míst na severovýchodních, východních a jihovýchodních svazích jsou vytvořeny ledovcové kotle kary se strmými, asi 300 m vysokými skalnatými stěnami, tzv. jámy. Tyto kary přecházejí do ledovcových údolí trogů. Na jejich opačném konci se nacházejí zpravidla nápadné čelní morény. Na náhorní plošině vystupují místy drobné skalní útvary a balvanová moře z odolných hornin. Zvětraliny na plošinách nesou stopy mrazového třídění (polygonální půdy). Významný je ostrý skalnatý kvarcitový hřeben Kozích hřbetů, odlišný od ostatních plochých hřbetů. 15

16 Reliéf má charakter členité hornatiny s výškovou členitostí m, v oblasti hlavních hřbetů a Černé hory má dokonce ráz velehornatiny s výškovou členitostí m. Severní svahy do Polska mají členitost téměř 1000 m. Nejnižším bodem je údolí Jizery asi 470 m, nejvyšším Sněžka 1602 m. Typická výška oblasti je m. Pro Krkonoše jsou charakteristické zarovnané povrchy. Vystupují v několika výškových úrovních a jsou to rozlehlé, téměř ploché nebo jen slabě zvlněné plošiny, členěné pouze lokálně skalami nebo mělkými, tzv. úvalovitými údolími, částečně vyplněnými rašeliništi. Nejznámější zarovnané povrchy jsou na vrcholech Krkonoš: Čertova a Bíla louka ve východních Krkonoších s úhrnnou plochou 7,3 km 2 a Labská a Pančavská louka v západních (3,8 km 2 ). Tyto povrchy dávají Krkonoším jejich charakteristický vzhled a hřbetová linie je z dálky vyrovnaná (Pilous, 2007). Z geologického hlediska (Příloha č. 16) náleží oblast Krkonoš do krkonošsko jizerského krystalinika. Vývoj krystalinika Krkonoš ukazuje různě intenzívně zvrásněné a regionálně přeměněné komplexy krystalických břidlic starohorního stáří. Ty vytvářejí rozsáhlou klenbu, do jejíhož jádra pronikla později krkonošská žula. Starohorní komplex tvoří horskou část při styku s krkonošsko - jizerským plutonem, skládá se převážně ze svorů a fylitů, s četnými vložkami kvarcitů, erlanů, krystalických vápenců, amfibolitů a zelených břidlic. V pohraničním hřbetu vystupuje žulový masív (součást krkonošsko - jizerského plutonu) - většinou hrubozrnné žuly. Silněji metamorfované horniny svorové ruly až svory budují Sněžku a obecně převažují na východě. Na jihu jsou lemované krkonošskými ortorulami blízkými žulám a kvarcity. V přechodných zónách se vyvinuly svorům podobné migmatitické ruly. Odlišné složení a stavbu má prvohorní komplex s horninami méně intenzívně regionálně metamorfovanými. Spolu se starohorním komplexem byly tyto horniny na konci siluru znovu zvrásněny a regionálně přeměněny. Vznikly tak na západních nižších jižních rozlohách různé fylity, sericitické kvarcity, metadiabasy a krystalické vápence. Tyto horniny potom lemují celé pohoří z jihu a zasahují až do oblasti Rýchor, kde se významně uplatňují zvláště vápence. 16

17 Došlo i ke stlačení mohutných vrás a po ukončení vrásnění k intruzi krkonošské žuly. Touto intruzí skončila v oblasti hlavní etapa geologického vývoje krystalinika. V dalších obdobích dochází jen k mohutnému výzdvihu a odnosu, při němž byla obnažována stále hlubší patra krystalinika Pedologické poměry V Krkonoších se vyskytují půdy silně kyselé, na živiny chudé a výrazně sorpčně nenasycené (Vacek, Podrazský, 1994). Půdy v oblasti Krkonošského národního parku vznikají půdotvornými procesy, které jsou podmiňovány půdotvornými faktory, a to půdotvornou horninou, klimatickými poměry reliéfem terénu, biocenózami, výškou hladiny podzemní vody, délkou doby půdotvorného procesu a hospodářskou činností člověka. Hlavní půdotvorné horniny jsou tu žuly a krystalické břidlice (ruly, svory, fylity aj.) (Pelíšek, 1974). Veškeré půdy Krkonošského národního parku je možné zařadit do těchto hlavních skupin půdních typů. Pro klasifikaci lesních půd bylo použito systematiky J. Pelíška (1974). 1. skupina podzolů 2. skupina hnědých lesních půd 3. skupina šedých lesních půd 4. skupina semiglejů 5. skupina rašeliništních půd 6. skupina mladých půd pedogeneticky nevyvinutých Výškovou zonaci půd na území KRNAP popsal Pelíšek (1974) takto: 1. pásmo hydromorfních půd (podél vodních toků a v terénních depresích) 2. pásmo rezivých lesních půd (kambizemí a kryptopodzolů) v nadmořských výškách od m do m 3. pásmo horských podzolů a rašeliništních půd (organozemí) v nadmořských výškách od m do m 4. pásmo sutí a skal nad 1400 m Pedologická mapa je uvedena v Příloze č

18 Hydrologické poměry Uspořádání sítě vodních toků a jejich údolí je dáno geomorfologickým vývojem. Říční síť vznikla ve třetihorách a čtvrtohorách. Převážná část české části hor patří do povodí Labe (Lokvenc, 1978). Samostatnou zmínku zaslouží toky rovnoběžné s hlavním krkonošským hřebenem. Nejvýznamnější z nich jsou Mumlava, pramenné Labe, Bílé Labe a Dolský (Svatopetrský) potok. Vznik jejich údolí úzce souvisí s existencí kontaktního pásma. Jeho tvrdé horniny znemožňovaly vznik údolí, a proto se stékající voda koncentrovala na jeho okrajích, kde v okolních měkčích horninách vytvořila hluboká údolí, rovnoběžná s kontaktním pásmem. Krkonošské řeky patří podle klimaticko-hydrologické klasifikace řek, stejně jako všechny ostatní české řeky, k tzv. středoevropskému (oderskému) typu, který se vyznačuje jarním průtokovým maximem v době tání sněhu a minimálním průtokem v létě, kdy je nejvyšší výpar. Obecně nejsou Krkonoše zvlášť významnou zásobárnou vody. V Krkonoších pramení největší česká řeka Labe, která bezprostředně odvodňuje jen asi třetinu české části pohoří Klimatické poměry klimatické oblasti Základní rysy krkonošského klimatu jsou dány polohou pohoří ve střední Evropě. Pro tuto část klimatického mírného pásma je typický vedle výrazného střídání ročních období i vliv Atlantického oceánu a velmi častá velkoprostorová výměna vzdušných mas různých vlastností, která vyvolává silnou proměnlivost počasí, a to převážně v krátkých časových obdobích. Podle klimatického členění E. Quitta (1971) se jedná o klimatické oblasti převážně chladné. Nejvyšší partie, zejména hřebenové polohy, leží v nejchladnější klimatické oblasti CH4. Pro ni je typické velmi krátké, chladné a vlhké léto, přechodná období jsou velmi chladná a dlouhá, zima chladná, dlouhá, vlhká s velmi dlouhým trváním sněhové pokrývky. Nižší polohy patří do oblasti CH6 nebo CH7 s velmi krátkým až krátkým, mírně chladným a vlhkým létem, dlouhými, chladnými až mírně 18

19 chladnými přechodnými obdobími a dlouhou až velmi dlouhou, mírně chladnou vlhkou nebo mírně vlhkou zimou a s dlouhým trváním sněhové pokrývky. Podhůří spadá do klimatu mírně teplého, konkrétně do oblasti MT2 s krátkým, mírně chladným a mírně vlhkým létem, krátkými a mírnými přechodnými obdobími a normálně chladnou, spíše suchou zimou a s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou. Průměrná roční teplota se pohybuje v nejspodnějších částech až 6 C a v nejvyšších polohách až 0 C. S přibývající nadmořskou výškou klesá teplota vzduchu, na 100 m výšky ubývá teplota zhruba o 0,5 1,0 C. Vrcholy Krkonoš jsou studenější než nižší údolní polohy a ty zase studenější než podhůří Krkonoš. Dochází zde k tzv. izotermii (teplota se v určitém rozmezí nemění) a inverzi (kdy je ve vyšších polohách vyšší teplota než v polohách nižších). Se stoupající nadmořskou výškou se zkracuje vegetační doba. Vliv teploty se odráží na vegetaci. Vyjadřuje se délkou souvislého období s průměrnými denními teplotami minimálně 10 C. Podle toho např. v nadmořské výšce 700 m trvá vegetační doba 127 dní, v 1000 m 102 dní, v 1300 m 51 dní a na Sněžce v 1600 m vegetační doba teoreticky neexistuje (Lokvenc, 1978). Druhou významnou složkou klimatu jsou srážky. Průměrné roční srážky na spodním - jižním okraji se pohybují okolo 900 mm, na hřebenech 1200 až 1600 mm. Srážkově mají Krkonoše pro svou výšku a návětrnou polohu oceánský ráz. Nejvyšší úhrn srážek v Krkonoších je na většině míst v srpnu, což je důsledek západního proudění a četných bouřek. Nejnižší srážky jsou naopak v jarních měsících. Významnou formou srážek je v Krkonoších bezesporu sníh. V podhůří se sněhová pokrývka udržuje dní, ve středních horských polohách dní a ve vrcholových partiích i přes 180 dní v roce. Poslední formou srážek v Krkonoších jsou větry, které převládají západního až jihozápadního směru. V Krkonoších existuje specifický jev, označovaný jako anemoorografické systémy, kdy západní větry stoupají údolími otevřenými k západu vzhůru a nabývají současně se zužováním údolí na rychlosti. V Krkonoších jsou důležité i lokální větry, jako např. větry s denním chodem, vírové prodění větru, Brízy, Bora nebo Föhny. 19

20 Přírodní lesní oblasti Přírodní lesní oblast č. 22 Krkonoše je na LHC Vrchlabí zastoupena ,29 ha porostní půdy a č. 23 Podkrkonoší 1596,33 ha porostní půdy. Tab. 1 a Tab. 2 nám zobrazují výměry jednotlivých zón a ochranného pásma (OP) v obou přírodních oblastech: Tab. 1 PLO č Krkonoše Lesní správa 1. zóna 2. zóna 3. zóna OP CELKEM: Špindl. Mlýn 1457,33 724, ,67 377, ,36 Vrchlabí 165,09 148, ,79 237,2 3625,3 Černý důl 110,19 114, ,24 42, ,63 CELKEM: 1732,6 986, ,7 656, ,29 Tab. 2 PLO č Podkrkonoší Lesní správa 1. zóna 2. zóna 3. zóna OP CELKEM: Špindl. Mlýn Vrchlabí ,08 169,08 Černý důl , ,25 CELKEM: ,3 1596, Lesní vegetační stupně Lesní vegetační stupně (LVS) charakterizují vertikální členitost vegetace v závislosti na změnách mezoklimatu. Jednotlivým vegetačním stupňům odpovídá klimaxová vegetace, která je charakterizována svou dřevinnou složkou (Kupka, 2008). Nejrozšířenějšími v Krkonoších jsou LVS smrkobukový (35,8%), smrkový (24,7%), bukosmrkový (18,2%), a klečový (14,4%), v malé míře se v Krkonoších objevují i bukový a jedlobukový LVS (Vacek, 2007). Podle Vacka (2007) je zastoupení dřevin v jednotlivých LVS Krkonoš takové: bukový (4) LVS dominuje buk lesní, který je zde v optimu a vytváří převážně stejnorodé bučiny, někdy je zde vtroušená jedle bělokorá či dub zimní. V české části zaujímá plochu 94,19 ha, na LHC Vrchlabí 62,18 ha. jedlobukový (5) LVS v přirozených podmínkách převažuje buk lesní, hojně je zde zastoupena jedle bělokorá. Přirozeně se zde vyskytuje smrk 20

21 ztepilý, který má zde produkční optimum. Zcela chybí dub zimní. V bylinném patře se objevují tzv. bučinné druhy a druhy ovlivněné vodou z nižších LVS. V české části zaujímá plochu 4068,54 ha, na LHC Vrchlabí 1611,95 ha. smrkobukový (6) LVS hlavní dřeviny v přirozené druhové skladbě tvoří buk lesní, jedle bělokorá a smrk ztepilý. V bylinném patře se ojediněle nacházejí druhy smrčin (kokořík přeslenitý, vřesenka nachová). Vodou ovlivněné lokality jsou většinou bez přítomnosti buku, na chudších stanovištích se objevuje borovice lesní. Na české straně zaujímá plochu ,92 ha, na LHC Vrchlabí 4472,08 ha. bukosmrkový (7) LVS buk ve směsi se smrkem ztepilým na jedli bělokorou ustupuje do podúrovně. V bylinném patře je významná část druhů smrčin (podbělice alpská, sedmikvítek evropský). Na české straně pokrývá plochu 6415,75 ha, na LHC Vrchlabí 2357,94 ha. smrkový (8) LVS zde dominuje smrk ztepilý, v podúrovni jsou zastoupeny jedle bělokorá, javor klen, buk lesní a jeřáb ptačí. Při horní hranici lesa se vyskytuje borovice kleč. V bylinném patře se objevují druhy jako papratka horská, třtina chloupkatá apod. V české části hor zaujímá plochu 7027,06 ha, na LHC Vrchlabí 2447,82 ha. klečový (9) LVS je charakterizován keřovitými porosty borovice kleče nad horní hranicí lesa, příměsí jeřábu ptačího olysalého, břízi karpatské a vrby slezské. Na české straně pokrývá plochu 3105,19 ha, na LHC Vrchlabí 1548,55 ha. Štursa (2007) definuje z hlediska vertikálního členění vegetace v Krkonoších čtyři zřetelně vytvořené výškové (vegetační) stupně: submontánní ( m n. m.) listnaté a smíšené lesy, podhorské louky, zaujímají 35% plochy v české části Krkonoš. montánní (800 až 1200 m n. m.) jehličnaté lesy a horské louky, zaujímají 30% plochy. subalpínský (1200 až 1450 m n. m.) subalpínské křoviny, nivy, trávníky a rašeliniště, jejich plocha je 6,8%. 21

22 alpínský (1450 až 1602 m n. m.) alpínské trávníky a lišejníková tundra zaujímá plochu o 0,5% v české části. Ledovcové kary azonální ekosystémy skalnatých jam v závěrech horských údolí oplývají druhově nejpestřejší flórou ze všech vegetačních stupňů. Tady se nacházejí známé krkonošské botanické zahrádky. Přírodní vývoj je v nich dlouhodobě ovlivňován činností větrných systémů, opakovanými sesuvy sněhových a zemních lavin, ukládáním mohutných vrstev sněhu, sedimentací půdních částic, semen a drobných živočichů, příznivým klimatem a řadou dalších faktorů. Ledovcové kary se tak řadí k nejcennějším ekosystémům Krkonoš. Mapa LVS se nachází v Příloze č Typologický systém Lesnická typologie je základem pro diferenciaci přírodě blízké péče o lesní ekosystémy. Podle typologických jednotek se aplikují jednotlivá pěstební opatření (např. volba druhové skladby, zásady obnovy a výchovy), péče o biodiverzitu, ochranářská opatření či myslivecký management (Vacek, 2007). Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ (LT). Lesní typ podle ÚHÚL je jednotka s úzkým ekologickým rozpětím pro růst dřevin, jejich produkci a obnovu a v důsledku toho i pro žádoucí druhovou a prostorovou skladbu lesů a podobnost hospodářských opatření. Je charakterizován kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Vyšší typologickou jednotkou je soubor lesních typů (SLT), který spojuje lesní typy podle ekologické příbuznosti vyjádřené hospodářsky významnými vlastnostmi stanoviště. V ekologické síti jsou SLT vymezeny horizontálně edafickými kategoriemi a vertikálně lesními vegetačními stupni. Edafické kategorie se skládají do ekologických řad (Vacek, 2007). Kapitola 7.8., se podrobně zabývá soubory lesních typů dle jednotlivých dřevin vyskytujících se na LHC Vrchlabí. 22

23 4. Lesní management podle zonace KRNAP Území národních parků se člení podle přírodních hodnot do několika zón, kde platí odstupňovaný režim ochrany. Nejpřísněji je chráněna I. zóna. Kromě I. zóny jsou v NP zpravidla ještě další tři zóny. Zóny se vyhlašují formou vyhlášky, kterou vydává Ministerstvo životního prostředí (Prchalová, 2010). Zonace Krkonošského národního parku je členěna do tří zón a ochranného pásma. Kritéria pro vymezení zonace jsou např. historické aspekty, přírodovědná hodnota, návaznost na zonaci polského KPN atd. (Kolektiv, 2010). Mapa zonace KRNAP je uvedena v Příloze č Lesní management v I. zóně národního parku V I. zóně NP (přísná přírodní) převládá klečový LVS a smrkový LVS (Kolektiv, 2007). Zaujímá ha, což je 12,4% plochy KRNAP. Do této zóny je zařazeno území s nejvýznamnějšími přírodními podmínkami v národním parku, zjm. přirozené nebo málo pozměňované ekosystémy (Vaněk a kol., 2007). Nejpozoruhodnějšími biotopy jsou zde ledovcové kary, kamenitá tundra alpínských vrcholů nebo hřebenová a severská rašeliniště (Kolektiv, 2007). Schwarz (1997) uvádí, že hlavní zásadou lesního managementu v této zóně je do něj nijak nezasahovat. Jedinými regulačními a asanačními zásahy jsou zde opatření proti šíření kůrovce a zásahy na obnovení biodiverzity (přiblížení současné druhové, věkové a prostorové skladbě lesních ekosystémů). Hřebačka, Schwarz a kol. (1999) doplňuje, že v případě nutnosti podpory přirozené obnovy je možno provádět umělou obnovu (formou podsadeb). Geneticky nepůvodní porosty (D), s nevhodnou prostorovou a druhovou skladbou je možno obnovovat maloplošnou holou sečí formou náseku. Realizace těchto opatření musí být podmíněna speciálními projekty vytvořenými na oddělení ochrany přírody v Krkonošském národním parku. Cílem tohoto managementu je uchovat a obnovit samořídící funkce ekosystémů a omezit lidské zásahy do přírodního prostředí, nutné k udržení tohoto stavu (Vaněk a kol., 2007). 23

24 4.2. Lesní management v II. zóně národního parku V II. zóně NP (řízená přírodní) dominuje smrkový LVS, častý je bukosmrkový LVS i klečový LVS (Kolektiv, 2007). Zaujímá ha, což je 9,4% plochy KRNAP. II. zónu tvoří oblasti s významnými přírodními hodnotami, člověkem pozměněné lesní a zemědělské ekosystémy vhodné pro omezené, přírodě blízké a šetrné lesní a zemědělské využívání (Vaněk a kol., 2007). Významnými přírodními hodnotami jsou zde svahová rašeliniště, bezlesé enklávy či květnaté horské louky (Kolektiv, 2007). Z hlediska obnovy porostů musí v první řadě odpovídat genetická kvalita a odpovídající musí být také použití dřevin na základě stanovištních podmínek, s možností podpory přirozené obnovy dřevin pionýrských. Bude podporována druhová diverzita. Geneticky nepůvodní porosty se mohou za stejných podmínek jako v I. zóně, obnovovat maloplošnou holou sečí. Pěstební zásahy ve starších porostech budou realizovány na postupném výběru cílových stromů. Jednotlivým výběrem bude podporována přirozená obnova, která v nutných případech může být kombinována s podsadbou (Hřebačka, Schwarz a kol., 1999). Cílem lesního managementu je udržení přírodní rovnováhy, co největší druhová rozmanitost a postupné přiblížení ekosystému přirozenému stavu (Vaněk a kol., 2007) Lesní management ve III. zóně národního parku Ve III. zóně NP (okrajová) převládá smrkobukový LVS a hojně jsou zastoupeny bukosmrkový LVS a smrkový LVS. Zaujímá ha, což je 78,2% plochy KRNAP. Do této zóny patří území s lesními a nelesními ekosystémy, v minulosti silně pozměněnými lesním a zemědělským hospodařením a centra soustředěné zástavby. V současnosti je toto území využívané pro rekreaci a turistiku a ekologicky šetrné formy lesnického a zemědělského managementu (Kolektiv, 2007). Schwarz (1997) charakterizuje tento management jako takový, který účelně využívá přirozené obnovy a ostatních přírodních procesů a je zaměřen na maximální přiblížení stavu lesních ekosystémů přirozené druhové, věkové a prostorové skladbě. Dále uvádí, že ve III. zóně NP mohou být využívány všechny hospodářské způsoby a jejich formy podle stanovištních podmínek. Podle Hřebačky, Schwarze a kol. (1999) by měly být podporovány zejména různé formy výběrných a podrostních způsobů hospodaření. 24

25 Území jako celek musí být obhospodařováno dle principů trvalé udržitelnosti lesních ekosystémů (Kolektiv, 2007). Podstata spočívá v důsledné podpoře přírodních procesů, druhové diverzity, genetické kvality sadebního materiálu a zachování původních klimaxových společenstev. Základní formou bude přirozená obnova s individuální, skupinovitou i plošnou podporou jedle a listnatých dřevin. Jinak bude kombinována přirozená obnova s umělou. Cílem III. zóny je podporovat a udržet využívání pro trvalé bydlení, lesní hospodářství, zemědělství, rekreaci a turistiku (Vaněk a kol., 2007) Ochranné pásmo Ochranné pásmo není součástí Krkonošského národního parku, ale tvoří jednak přechod mezi jeho III. zónou a volnou, intenzivně využívanou krajinou Podkrkonoší a jednak jsou to zastavěné plochy krkonošských středisek a přiléhající sportovní areály. Rozloha ochranného pásma je ha. Jeho hlavním posláním je ztlumení všech nežádoucích vlivů a lidských aktivit, které by narušovaly stabilitu chráněné krajiny NP a jejích ekosystémů. Je to území pro ekologicky šetrné formy hospodaření a trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu (Hřebačka, Schwarz a kol., 1999). Obr. 3 Ponechání těžební hmoty na ploše (Foto: Správa KRNAP) 25

26 5. Péče o lesní ekosystémy a rozdělení lesů podle stupně přirozenosti v KRNAP Strategie a principy péče o lesní porosty v Krkonošském národním parku vycházejí ze zákonů o ochraně přírody č.114/92 Sb., ze zákona o lesích č.289/95 Sb., a z Plánu péče o KRNAP a jeho ochranné pásmo pro období Od doby, kdy péče o lesní porosty v Krkonoších spadají do odpovědnosti NP, nastaly rozsáhlé změny, např. se přepracovalo druhové dřevinné složení v jednotlivých hospodářských souborech, snížily se hektarové počty sazenic nebo došlo ke změně druhových skladeb již založených kultur atd. Všechny tyto změny by měly vést k hospodaření tzv. ekosystémovým přístupem. Při obnově porostů jsou podporovány různé formy výběrných a podrostních způsobů obhospodařování. Při jejich aplikaci jde zjm. o změnu druhové, věkové a prostorové skladby lesních ekosystémů s maximálně možným využitím přirozené obnovy. Tyto způsoby vedou k vytvoření diferencovaného, skupinovitě smíšeného lesa, který je ekologicky stabilnější, produkčně vyrovnanější a funkčně efektivnější. Při aplikaci všeobecně platných principů péče o přírodní prostředí NP a jeho OP musí být respektovány odlišné přístupy pěstování lesů v jednotlivých zónách (Hřebačka, Schwarz a kol., 1999) Zásady péče o lesní ekosystémy podle variant managementu V Krkonošském národním parku se péče o lesní ekosystémy řídí podle jednotlivých variant managementu (Příloha č. 19). Rozlišujeme základních pět variant: 1. lesy původní (ponechané samovolnému vývoji) 2. lesy přírodní, geneticky vhodné přírodě blízké (vyžadující aktivní management kratší než 10 let a následně ponechané samovolnému vývoji) 3. lesy kulturní, část přírodě blízkých (vyžadující aktivní management delší než 10 let a následně ponechané samovolnému vývoji) 4. lesy kulturní (vyžadující trvalý management v NP) 5. lesy kulturní (vyžadující trvalý management v OP) 26

27 Bližší charakteristiky jednotlivých variant jsou popsány v následující kapitole, která je zpracována podle Plánu péče o Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo (Kolektiv 2010) platný od r Varianta 1: Lesy ponechané samovolnému vývoji (viz. Obr. 4) Obr. 4 Lesy ponechané samovolnému vývoji (Foto: Správa KRNAP) Charakteristika území Současná I. zóna NP. Všechny lesy původní. V komplexu těchto porostů je zaokrouhleno 0,04 ha lesů nepůvodních. Zásady péče Jedná se zde o bezzásahové území, kde výjimečně mohou být těženy jednotlivé stromy v konkrétních případech (např. v blízkosti cestní sítě) ohrožení bezpečnosti lidí. Dřevní hmota zůstává ponechávána na místě. I. zóna je důležitým prvkem biodiverzity a je jedním ze základních předpokladů přirozené obnovy lesních porostů. 27

28 Varianta 2: Lesy vyžadující aktivní management kratší než 10 let a následné ponechané samovolnému vývoji (viz. Obr. 5) Obr. 5 Lesy s dočasným managementem do 10 let (Foto: V. Jansa) Charakteristika území Navrhovaná 1. zóna NP. Což jsou lesy přírodní a geneticky vhodné porosty lesů přírodě blízkých a lesů kulturních s přírodě blízkou dřevinnou, prostorovou a věkovou skladbou. Výjimečně jsou zde zařazeny i lesní porosty se stanovištně nepůvodními dřevinami. Zásady péče Lesnický management je zde nevyhnutelný, jelikož současný stav lesních porostů je dosti zanedbaný. V lokalitách s kritickými zátěžemi pro lesní ekosystémy je nutné zvýšit zastoupení listnatých dřevin oproti potenciálnímu klimaxu. Vhodné využívání přirozené a kombinované obnovy. 28

29 Varianta 3: Lesy vyžadující aktivní management delší než 10 let a následně ponechané samovolnému vývoji (viz. Obr. 6) Obr. 6 Lesy s dlouhodobým managementem nad 10 let až trvalým managementem (Foto: V. Jansa) Charakteristika území Navrhovaná II. zóna NP. Jedná se o lesní porosty pozměněné lesním hospodařením, které jsou často geneticky nevhodné. Obnova přirozené dřevinné, prostorové a věkové skladby předpokládá delší časové období. Je sem zařazena i část porostů přírodě blízkých. Zásady péče Zásady péče jsou srovnatelné s předchozím managementem. 29

30 Varianta 4: Lesy vyžadující trvalý management v NP (viz. Obr. 7 a Obr. 12) Obr. 7 Lesy vyžadující trvalý management v NP (Foto: Správa KRNAP) Charakteristika území Navrhovaná III. zóna NP. Jedná se o lesní porosty v minulosti silně pozměněné lesním hospodařením, které jsou v současnosti využívané pro rekreaci a turistiku. Zásady péče I zde je lesnický management nevyhnutelný. Stejně jako u předchozích dvou variant zvyšujeme zastoupení listnatých dřevin. Dále budou zohledňovány nároky významných druhů rostlin, živočišných druhů a výskyt geomorfologických útvarů. Varianta 5: Lesy vyžadující trvalý management v OP Charakteristika území Lesní porosty v minulosti silně pozměněné lesním hospodařením (vč. tzv. lázeňských lesů). V současnosti je toto území intenzívně využívané pro rekreaci a turistiku. 30

31 Zásady péče Vzhledem k současnému stavu porostů je lesnický management nevyhnutelný. Budou zohledňovány nároky významných druhů rostlin a živočišných druhů a bude podporována biodiverzita se zvláštním ohledem na předměty ochrany EVL. Obr. 8 Přírodě blízký les (Foto: Správa KRNAP) 5.2. Rozdělení lesů podle stupně přirozenosti v KRNAP Stupeň přirozenosti lesních porostů je vyjádření míry ovlivnění lesního ekosystému člověkem, jak přímým lesnickým obhospodařováním, tak nepřímo působícími antropickými vlivy. Přesné charakteristiky stupňů přirozenosti porostů jsou uvedeny ve vyhl. č. 60/2008 Sb. V této kapitole (zpracované podle Plánu péče o Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo (Kolektiv, 2010) jsou popsány stupně přirozenosti vztahující se k zonaci KRNAP a jeho OP, které znázorňuje Příloha č

32 Lesy původní pralesy (1790,08 ha) (viz. Obr. 9) Obr. 9 Les původní (Foto: Správa KRNAP) Spolu s lesy přírodními tvoří základ navrhované I. zóny NP, ale jejich části se mohou nalézat i mimo navrhovanou I. zónu. Jejich cílem je zachování autoregulačních procesů v lesních ekosystémech. Ponechávají se samovolnému vývoji, u fragmentů, které se nacházejí mimo I. zónu, je třeba zajistit statickou i dynamickou stabilitu účelovým managementem okolních lesních porostů. Jedinou výjimkou z bezzásadového režimu je odběr reprodukčního materiálu potřebného pro obnovu původní biodiverzity lesů přírodě blízkých, nepůvodních a kulturních. Lesy přírodní (909,01 ha) S lesy původními tvoří základ navrhované I. zóny NP, ale jejich části se mohou také vyskytovat i mimo tuto zónu. Jejich úkolem je zachování autoregulačních procesů v lesních ekosystémech. Podmínky pro uchování režimu v těchto lesích jsou identické jako u lesů původních. 32

33 Lesy přírodě blízké (9729,22 ha) (viz. Obr. 10 a Obr. 8) Obr. 10 Les přírodě blízký (Foto: V. Jansa) Lesy přírodě blízké jsou rozděleny do 5 variant managementu, s odlišnými cíli co se týče NP a jeho OP. Lesy přírodě blízké v NP (9698,94 ha) Zde je jasným cílem zajištění autoregulačních procesů a podpora biodiverzity v lesních ekosystémech, podle variant managementu 1., 2., 3., 4. (varianty managementu jsou jednotlivě popsány v kapitole č. 5.1.). Lesy přírodě blízké v OP (30,28 ha) V lesích přírodě blízkých v ochranném pásmu se jedná o zvýšení stability a podporu biodiverzity v lesních ekosystémech. Tomu odpovídá varianta managementu č. 5., která je popsána v kapitole č

34 Lesy kulturní (23975,93 ha) (viz. Obr. 11) Obr. 11 Les kulturní (Foto: Správa KRNAP) Záměr lesů kulturních v NP je přiblížit se věkovou, druhovou a prostorovou skladbou skladbám přirozeným. Jsou diferencovány do stejných variant managementu jako lesy přírodě blízké. Varianta 1., 2., 3., 4. odpovídá lesům kulturním v NP ( 17715,61 ha) a varianta 5. lesům kulturním v OP (6260,33 ha). Lesy nepůvodní (44,20 ha) Většina porostů, splňujících podmínky pro zařazení do lesů nepůvodních (přítomnost stanovištně původních druhů dřevin je menší než 50 %), je na území NP v různých fázích rekonstrukce. Modřín evropský je možné výjimečně využívat jako přípravnou nebo podpůrnou dřevinu pro rekonstrukci lesů kulturních a nepůvodních směrem k lesům přírodě blízkým. Cílem lesů nepůvodních je podpora biodiverzity a zvýšení stability lesních ekosystémů podle pěti variant managementu (podrobně popsány v kapitole č. 5.1.). 34

35 Obr. 12 Les s dočasným až trvalým managementem (Foto: Správa KRNAP) 35

36 6. Metodika Úkolem této bakalářské práce bylo zhodnotit stav lesa na základě zpracování dat z lesních hospodářských plánů k počátku platnosti LHP v r a vyhodnocení stavů k počátku platnosti LHP v r V rámci zpracování byl vyhodnocen stav přírodě blízkých způsobů obhospodařování po uplynutí desetileté platnosti LHP. Vyhodnocovala se zejména změna druhové, věkové a prostorové skladby lesních ekosystémů v Krkonošském národním parku na LS Vrchlabí. Dále se sledoval vývoj etážovitosti po r Vlastní metodika: 1. Zjištění druhové skladby dle dat z r a r a na základě jejich porovnání vyhodnotit její vývoj v jednotlivých věkových stupních. Výsledky vyjádřit v absolutních číslech a v procentech. Grafy popsat včetně patrných výkyvů či změny druhové skladby v historii. 2. Vypracovat z dat LHP pro LHC Vrchlabí rozsah podrostního způsobu hospodaření dle věkových stupňů. Výsledky vyjádřit a popsat v grafu včetně znázornění zmlazovacích tříd ve spodní etáži. 3. Z dat LHP vypracovat přehled zalesnění (obnovy) od r Výsledky vyjádřit v tabulkách a v grafech (absolutní čísla, procenta). Podle jednotlivých dřevin a roků následně popsat vývoj přírodě blízkých způsobů obhospodařování v Krkonošském národním parku na LHC Vrchlabí. 4. Srovnat vývoj druhové skladby a vývoj obnovy v průběhu hospodaření v letech Zjistit průměrné rozlohy porostních skupin dle LVS z obou, porovnávaných hospodářských plánů a výsledky porovnat a popsat. 6. Na základě vývoje etážovitosti po r zjistit změny struktury porostů. Výsledky vyjádřit a popsat v příslušném grafu. 7. Popsat další vývoj výchovy a přestaveb porostů v průběhu decennia dle údajů z PIL Popsat a v grafech vyjádřit podle jednotlivých dřevin plošné rozložení porostních skupin dle SLT, které se nacházejí na území LHC Vrchlabí. Výsledky grafů vyjádřit v procentuálním zastoupení, tabulky vyjádřit v absolutních číslech. Následné popsání nejvíce se vyskytujících SLT. 36

37 7. Výsledky 7.1. Plošné rozložení věkových stupňů s druhovou skladbou na LHC Vrchlabí Obr. 13 znázorňuje plošnou věkovou strukturu lesních porostů podle jednotlivých dřevin, které jsou odlišeny barevně. Samostatné grafy hlavních hospodářských dřevin jsou uvedeny v Přílohách č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7. Graf (Obr. 13) je uváděn v hektarech i v procentuálním zastoupení (Obr. 14). Věková struktura je numericky vyjádřená Příloze č (v ha) Obr. 13 Plošné rozložení věkových stupňů s druhovou skladbou na LHC Vrchlabí 37

38 Obr. 14 Plošné rozložení věkových stupňů s druhovou skladbou na LHC Vrchlabí 2003 (v %) Graf (Obr. 13) zobrazuje součty skutečných ploch, jejichž suma je rovna výměře porostní půdy. Při hodnocení věkové struktury porostů na LHC Vrchlabí je patrný nedostatek všech věkových stupňů s výjimkou 1., 2., 8., a 17. věkového stupně. Porosty 17. (161 +) věkového stupně jsou převážně tvořeny porosty kosodřeviny a nejstaršími fragmenty autochtonních porostů. Vyšší podíl porostů v 8. věkovém stupni je důsledkem mniškové kalamity, která zde proběhla ve 20. letech minulého století. Rozsáhlé holiny byly zalesňovány monokulturně smrkem, bez ohledu na původ semene nebo polohách pro jeho vzrůst vhodných. Některé takto založené porosty v dnešní době dorůstají do dospělosti. Vysoký nárůst zastoupení 2. a především 1. věkového stupně je způsoben zpracováním nahodilých těžeb, které přinesla imisně ekologická kalamita v 80. a 90. letech 20. století a následným rozsáhlým, zakládáním porostů. Reprodukční materiál, použitý ve výsadbách, měl různý původ a byly používány i introdukované, nepůvodní druhy dřevin (např. MD). Zvláště ve druhém věkovém stupni je patrná absence jedle. K přestavbě porostů od roku 1992 přispěla i nizozemská nadace FACE. Ta pomáhala až do r s obnovou horských lesů poškozených imisemi. 38

39 Věkové stupně v lesích národních parků postupně ztrácí na významu, protože dochází vlivem výchovných a obnovních postupů k významnému prolínání jednotlivých růstových stádií. V budoucnu budou obnovní zásahy vedeny podle potřeb jednotlivých Typů vývoje lesa. Danou problematiku je možné rozvést i z hlediska procentního zastoupení jednotlivých dřevin, což znázorňuje Obr. 14. Při procentním srovnání druhové skladby dle věkových stupňů jsou dobře patrné záměry výchovy v jednotlivých obdobích vývoje lesa. Mezi nejvýznamnější mezníky patří období po válce (6. věkový stupeň), kdy se těžilo absolutně bez zásadních hospodářských cílů, proto docházelo ke zvýšenému zalesňování olše a břízy i na lokalitách pro tyto dřeviny nevhodných, což je patrné z grafu. Porosty založené koncem 19. a počátkem 20. století převážně smrkem, jsou silně poškozeny červenou hnilobou. V 80. letech 20. století se v 9. LVS zalesňovala kosodřevina jako opatření proti povodním a zajištění vodohospodářské funkce lesa. V 2. věkovém stupni se začaly zalesňovat exoty, jako modřín opadavý, smrk pichlavý, borovice pokroucená. V 1. věkovém stupni je již patrná pestřejší druhová skladba, zvyšuje se podíl jedle i řady listnatých dřevin. Zvýšený nárůst buku má hlavní příčinu v přirozeném zmlazení. Přehled zalesnění dle jednotlivých druhů dřevin v průběhu let je zobrazen a popsán v grafech (Obr. 16 a Obr. 17) Rozsah podrostního způsobu hospodaření na LHC Vrchlabí 2003 Obr. 15 mimo jiné znázorňuje plošné zastoupení věkových stupňů se zmlazovacími třídami. Stejně jako v předchozím grafu (Obr. 13) vychází ze skutečných ploch. Podrobněji je zde vyjádřeno zastoupení věkových tříd ve spodních etážích. Počátky obnovy jsou patrné až od 8. věkového stupně, ale zmlazení je přítomno i v mladších věkových stupních. Přirozená obnova je evidována v LHE pouze proti holině, jinak je patrná až při případném zařízení LHP. Stávající model tvorby LHP a evidence hospodaření tedy zkresluje skutečný obraz procesu přestavby lesa. V porostech od 8. věkového stupně se rozvíjí podrostní způsob hospodaření, využívající přirozenou obnovu, ve vyšších polohách i podsadby v kleči. 39