Fyzikální náměty vycházející ze Sci-fi

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání Fyzikální náměty vycházející ze Sci-fi Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: RNDr. Jindřiška Svobodová, Ph.D. Vypracoval: Bc. Jiří Rossi Brno, 2017

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně za použití literatury a dalších zdrojů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 27. Dubna 2017 Podpis:... Bc. Jiří Rossi 2

3 Na tomto místě bych rád poděkoval paní RNDr. Jindřišce Svobodové, Ph.D. za příkladné vedení mojí diplomové práce a za notnou dávku trpělivosti, kterou se mnou při jejím zpracování měla. Dále bych chtěl poděkovat všem rodinným příslušníkům, kteří mě v době psaní plně podporovali a poskytli knihy ze svých knihoven. Největší díky patří bratrancům a sestřenicím, se kterými jsme tak zvláštnímu žánru, sci-fi, plně propadli. 3

4 Obsah 1 Úvod Co je sci-fi Sci-fi subžánry... 9 Alternativní historie... 9 Apokalyptická, Postapokalyptická... 9 Utopie / antiutopie (dystopie)...10 Kyberpunk...10 Sci-fantasy...11 První kontakt...11 Hard sci-fi...11 Soft sci-fi...12 Military sci-fi...12 Space opera Obliba sci-fi Film Knihy PC hry Obliba u žáků Díla Apokalyptická / Postapokalyptická...25 Malevil...25 Den Trifidů Utopie / Antiutopie (dystopie) Kyberpunk...30 Matrix První kontakt...34 Válka světů...34 Setkání s Rámou...36 Příběh tvého života (Příchozí) Hard sci-fi : Vesmírná odysea

5 Já, Robot...43 Důkaz...43 Hra na honěnou...44 Rajské fontány...46 Stroj času...48 Poslední otázka...51 Hop A skok!...54 Stěna z temnoty Soft sci-fi...56 Konec dětství mil pod mořem...59 Odysea z Marsu Military sci-fi...62 Halo...62 Mass Effect...65 StarCraft Space opera...70 Star Wars...70 Star Trek Použitelnost sci-fi myšlenek ve výuce Závěr Zdroje Resumé Summary

6 1 Úvod Vědecká fikce byla mým nejoblíbenějším žánrem od doby, co si pamatuji. Prožívat dobrodružství v neznámých a fantastických světech má v sobě jisté kouzlo, ať se jedná o stránky knihy, obrazovku televize či monitor počítače. Dnešní doba navíc přeje novým žánrům, které se v minulém tisíciletí těšily jenom omezené oblibě a v očích hlavního proudu byly brány jako méněcenné. Téma diplomové práce jsem si vybral právě kvůli svému zaujetí pro žánr sci-fi a touze vybrat a popsat nejzajímavější z děl pro ostatní. V nepřeberném množství nově vznikajících vědeckofantastických děl jsou totiž ty klasické se zajímavými myšlenkami a nápady často zapomínány. Stále častěji se navíc stává, že nápady v dílech obsažené nejsou naprosto originální. Cílem mé diplomové práce je přinést rozšiřující obraz na žánr vědecké fikce pro čtenáře i učitele, kteří s ním nemají velké zkušenosti. Pokusím se odpovědět na otázky obliby jednotlivých žánrů mezi běžnou populací a žáky základní školy. Dále vyberu některá z děl vědecké fikce a popíšu jejich děj, zajímavé myšlenky a vědecké náměty v nich obsažené. Z těchto informací poté vyberu příklady, které by mohly být využity ve školní výuce jako zajímavosti nebo aktivity. Pro dosažení vytyčeného cíle se v kapitolách 2 a 3 pokusím odpovědět na otázky týkající se pozice žánru sci-fi v dnešním světě a mezi současnou mladou generací na druhém stupni základních škol: - Je žánr sci-fi nejúspěšnější co se týká obliby? - Jaká je u žáků základní školy obliba žánru sci-fi v porovnání s ostatními žánry? - Jaké druhy médií žáci nejčastěji sledují? - Jaká díla žánru sci-fi žáci znají? Podle získaných údajů se v kapitole 4 zaměřím na samotná díla, jak na nejčastěji zmiňovaná žáky v dotazníku, tak na klasická díla, a popíšu je po stránce děje, zajímavých myšlenek a fyziky v díle obsažené. V části 5 popíšu možné aktivity a zajímavosti, které z děl plynou a mohou být využity ve školní výuce fyziky. 6

7 1.1 Co je sci-fi V této podkapitole se zaměřím na stručný popis žánru sci-fi a jeho historie, včetně ukázky nejznámějších děl, která jeho vývoj definovala. Na začátek je nutné zdůraznit, že se obecně za sci-fi považuje dílo, které se zabývá v době svého vzniku neznámým jevem zkoumaným kteroukoliv z vědních disciplín. Není tedy nezbytně nutné, aby se sci-fi točilo kolem čistě fyzikálního motivu: Biologie: Inteligence zvířat, co je to život, mohl by existovat život na jiné než uhlíkové bázi, mimozemšťané, Chemie: Existence námi doposud neobjevených prvků, tvoření nových sloučenin se zvláštními vlastnostmi, Matematika: Vytváření teoretických vícerozměrných objektů (Möbiova páska, teserakt), Zeměpis: Geologie jiných planet, Fyzika: Aplikace vyspělých technologií, vlastní verze popisu doposud neobjevených či neobjasněných přírodních zákonů, Sci-fi, zkrácený výraz pro anglický název science-fiction neboli vědeckou fikci, je jedním z mnohých žánrů populární kultury dneška. První díla, která by se dala považovat za fikci, vznikala ještě před změnou letopočtu. Nejznámější je Epos o Gilgamešovi (pravděpodobně 2500 př. n. l.), který v sobě nese velké množství fantaskních znaků (bohové, neexistující bájné bytosti, obři, hledání nesmrtelnosti, ). Nedá se však považovat za vědeckou fikci v našem dnešním slova smyslu. Spíše se jedná o žánr fantasy (obsahující magii a nadpřirozeno). (Popelka, 2008) Jako díla blízká dnešnímu sci-fi se považují Platónovy dialogy Timaios a Kritias (zhruba 360 př. n. l.), které obsahují zmínky o harmonicky uspořádaných společenstvích lidí, které dnes mají souhrnný název utopie. Tento filosofický spis se proslavil popisem bájné Atlantidy. (Platón, přeloženo 1996) Za první z moderních spisovatelů žánru sci-fi je považována Marry Wollstonecraft Shelleyová se svým románem Frankenstein neboli novodobý Prométheus (1818). Tento hororový sci-fi příběh o vytvoření života z mrtvého těla v době svého vzniku vzbudil velké kontroverze, ale dnes je považován za 7

8 jedno ze stěžejních děl žánru vědecké fikce. (Whitebloom, Prophets of Science Fiction 1x01, 2011) Za otce žánru sci-fi se považují dva spisovatelé: Jules Verne ( ), který se svým dobrodružným a romantickým stylem psaní zapsal do dějin jako jeden z nejúspěšnějších autorů. Zabýval se převážně dobrodružným aspektem vyprávění a popisem technologií. Jeho nejznámější díla, patřící do cyklu Podivuhodné cesty, jsou: Dvacet tisíc mil pod mořem, Tajuplný ostrov, Cesta do středu Země, Na kometě, Ocelové město. (Whitebloom, Prophets of Science Fiction 1x06, 2012) Herbert George Wells ( ), který se na rozdíl od svého předchůdce zabýval vlivem technologií na člověka, na morální aspekt vynálezů a jejich primárnímu použití ve válečných konfliktech. Jeho nejznámější díla jsou: Stroj času, Ostrov doktora Moreaua, Neviditelný, Válka světů. (Whitebloom, Prophets of Science Fiction 1x03, 2012) Název pro žánr vědecké fikce, včetně souhrnné definice jeho základních pravidel, udal až roku 1930 americký časopis Astounding Stories (Ohromné příběhy) vydavatele Williama Claytona, který v roce 1938 převzal John Wood Campbell a přejmenoval ho na Astounding Science-Fiction. (Encyklopedia of Science Fiction, online: entry/asf) V nově vzniklém žánru dominovaly popisy vyspělé techniky a pokročilé vědy, skloubené v příbězích, které na rozdíl od dřívějších děl kladly velký důraz také na samotný děj a prokreslenost postav. 8

9 1.2 Sci-fi subžánry V následující podkapitole rozeberu podžánry vědecké fikce podle rozdílných pravidel, jimiž se řídí. Více než kterýkoliv jiný žánr populární kultury je sci-fi děleno do takzvaných subžánrů. Ohromné rozpětí možností, se kterými pracuje, přímo předurčuje rozdělení jednoho velkého žánru na více malých podžánrů, z nichž každé obsahují svoje vlastní pravidla, kterými se daná díla řídí. Neexistuje žádný přesný návod nebo základ, podle kterého by se díla přesně škatulkovala, proto je většina brána jako sloučeniny více subžánrů, nebo dokonce jako spojení více žánrů (zde je nejčastější spojení sci-fi a fantasy, případně ještě okořeněné akčním či komediálním žánrem). Subžánry sci-fi jsou následující: Alternativní historie Děj tohoto podžánru se odehrává v přítomnosti, která však má oproti té naší jakoukoliv, byť malou, odlišnost. Většinou se jedná o jiný výsledek světových událostí. Díla se často pojí s dalším z podžánrů: Antiutopií. Kniha ukazující alternativní historii v nejhorší možné podobě je dílo Philipa Kindred Dicka Muž z vysokého zámku. Pojednává o současnosti, ve které USA prohrály druhou světovou válku a jsou pod nadvládou Německa a Japonska. (Wikipedie, online: Apokalyptická, Postapokalyptická Děj se odehrává během nebo po lokální či celosvětové katastrofě, přičemž lidská společnost přestává existovat a přeživší se snaží v nových podmínkách přežít. Často je s úpadkem civilizace spojen odklon od morálních hodnot. Známé dílo je Cesta spisovatele Cormaca McCarthyho. Po nespecifikované přírodní katastrofě se otec se synem vydávají na jih napříč Spojenými Státy hledat zemi, která by ještě byla úrodná a nepokrytá nekončící zimou. Straní a skrývají se před většinou ostatních lidí, kteří se seskupili do společenství neštítících se čehokoliv, i kanibalismu. (Hillcoat, Cesta, 2010) Nejznámější je Malevil spisovatele Roberta Merleho. Po výbuchu jaderné bomby, kterou hrdinové přežijí ve sklepě svého hradu, se musí naučit ze zbytků 9

10 zdrojů přežít. Navíc nejsou jediní přeživší a ne všichni mají s prosperujícím společenstvím dobré úmysly. (Merle, přeloženo 1992) Utopie / antiutopie (dystopie) Utopie je charakterizována popisem spravedlivě uspořádané společnosti, kde je oproti dnešní době jakákoliv, byť i technologická, výhoda. Nejznámější utopií je Platónem popsaná Atlantida. (Platón, přeloženo 1996) Antiutopie (dystopie) je pravým opakem. Společnost se v ní vyvinula špatným směrem, nebo je utlačována totalitní vládou. Sem můžeme zařadit knihu 1984 autora George Orwella. (Orwell, přeloženo 2009) Kyberpunk Podžánr odehrávající se v budoucnosti, kdy lidstvo vyspělými technologiemi přetvořilo svoje těla, nebo v počítačích vytvořilo umělý se vším spojený prostor, do kterého se mohou myšlenkami napojit a fungovat v něm jako ve skutečném světě. Díla jsou často spojená s Antiutopiemi, protože tyto uměle vytvořené světy ovládají všemocné nadnárodní korporace nebo hrdinům jinak nebezpečné organizace. Dominuje v nich pohled z perspektivy chudých občanů společnosti, proti systému rebelujících jedinců schopných hackovat umělý systém a drogově závislých psychicky zničených lidí. Děj je často temný a velmi pochmurný. Základní dílo je Neuromancer autora Williama Gibsona. Antihrdina románu se snaží znovu získat schopnost připojit se do umělého prostoru. A to i za cenu spolupráce s dalšími nebezpečnými vyvrhely společnosti a umělými inteligencemi sledujícími vlastní temné záměry. (Gibson, přeloženo 1992) Nejznámější je filmová trilogie Matrix sourozenců Wachowských. V budoucnosti používají umělé stroje lidi jako zdroj energie, a aby prospívali a neumírali příliš brzy, tak jsou napojení na uměle vytvořený svět, Matrix, kde v nevědomosti prožívají svoje životy. Hrdinové proti tomuto neuvědomělému otroctví ostatních bojují jak v Matrixu, tak ve skutečném postapokalyptickém světě blízké budoucnosti. (Wachowski, Matrix, 1999) 10

11 Sci-fantasy Podžánr, občas považovaný také za samostatný žánr, spojující vědecké myšlenky s fantastickými prvky (především magií), přičemž vědecká fikce udává kostru příběhu nebo ukazuje zajímavou lokaci, ve které se příběh odehrává, zatímco fantastické prvky rozjíždí děj. Nejznámějším zástupcem je cyklus knih a povídek Zeměplocha autora Terence David John Pratchetta, odehrávající se na deskovitém světě ležícím na krunýři obří želvy. Autor si v satirických dílech dělá legraci jak z myšlenek vědy a vědeckého výzkumu (učenci si lámou hlavu, jakého je želva pohlaví), stejně jako myšlenek fantasy (zbabělí dobrodruzi a mágové co neumí čarovat). V současnosti velmi populární zástupce tohoto podžánru je MCU (Marvel Cinematic Universe), čítající několik filmů natočených podle komiksové ságy. První kontakt Děj podžánru se odehrává v blízké budoucnosti, ve které na Zemi zavítala cizí velmi vyspělá mimozemská civilizace. Tato civilizace může mít více záměrů: Navázat spolupráci, pouze o sobě dát vědět, nebo vést válku o přírodní zdroje. Podle úmyslů vetřelců se díla spojují s dalšími z podžánrů, především s hard sci-fi a military sci-fi. Mimozemšťany, kteří o naši planetu nejeví zájem, popsal v díle Setkání s Rámou autor Arthur Charles Clarke. Vesmírná loď plná tajemství proletí kolem Země dál ke svému neznámému cíli, a nechá za sebou spoustu nevyřešených otázek. (Clarke, přeloženo 1993) Mimozemšťany přicházející nás vyhladit kvůli přetvoření planety na jejich nový domov popsal v díle Válka světů autor Herbert George Wells. Popis neporazitelných válečných strojů ve své době způsobil opravdový poprask. (Wells, přeloženo 2005) Hard sci-fi Podžánr zaměřený na vědeckou přesnost a zajímavé nápady z oblasti fyziky a chemie, méně pak na prokreslenost jednotlivých postav. Za hlavního autora je považován Isaac Asimov se svojí sbírkou povídek Já, Robot, ve kterých definoval základní zákony robotiky a problémy, které s jejich špatnou interpretací přicházely. (Asimov, přeloženo 1993) 11

12 Soft sci-fi Podžánr se zaměřením na měkké vědy, převážně na psychologii a sociologii, ve kterém vědecké nápady hrají roli pouze jako usměrňovače vývoje postav. Ty jsou upřednostňovány před popisem objevů a jejich fungováním. Mezi nejznámější díla patří román Neviditelný muž spisovatele Herberta George Wellse. Vědec na sobě vyzkouší chemický přípravek, který ho učiní neviditelným. Nemůže se však vrátit zpět do viditelného stavu. Je každým opovrhován a považován za šílence. Jeho psychika je nahlodána a on využije své neviditelnosti k zahájení násilné odvety proti všem, kteří mu kdy ublížili, a potažmo proti celému světu. (Wells, přeloženo 1990) Military sci-fi Podžánr zabývající se nejen popisem válečného konfliktu mezi velmi vyspělými stranami lidské společnosti v daleké budoucnosti, ale především popisem války lidí s mimozemskou civilizací. V dnešní době se jedná o velmi oblíbený subžánr. Za nejznámější dílo je považován kontroverzní román Hvězdná pěchota Roberta Ansona Heinleina. Lidská civilizace je ve válce s mimozemskou civilizací zvanou Brouci. Totalitní vláda vysílá do války své nejlepší vojáky podpořené nejnovějšími technologiemi. Brouci jsou však silnější protivník, než kdo mohl očekávat. (Verhoeven, Hvězdná pěchota, 1997) Space opera Další velmi oblíbený subžánr, zabývající se primárně cestováním vesmírem a objevováním vzdálených civilizací. Technologický popis je v nich zcela nedůležitý a často přecházející do nesrozumitelných, rádoby vědeckých frází. Hlavními představiteli jsou rozsáhlé ságy Star Wars a Star Trek. (Lucas, Star Wars, 1977), (Wise, Star Trek, 1979) (Subgenres of Science Fiction, online: 12

13 2 Obliba sci-fi Následující část obsahuje zjednodušený popis vývoje obliby sci-fi a zamyšlení nad možností dokázání jeho vzrůstající obliby v dnešní době vztáhnuté na filmy, knihy a videohry. Vědecká fikce nebyla vždy považována za plnohodnotný žánr populární kultury. V době prvních děl dnes už téměř neznámých autorů devatenáctého století byla brána jako druhořadý brakový žánr. Autoři v této době nebrali ohled na správné vědecké popisy a poutavý děj. Spokojili se pouze se základními myšlenkami, kolem kterých stavěli dějové linie chrabrých lidských hrdinů na neznámých planetách, bojujících proti mimozemským bytostem vždy podobným lidem, nebo na druhou stranu vytvářeli natolik fantaskní a neuvěřitelné světy, že byli všem pro smích. První díla žánru sci-fi, která byla širší veřejností akceptována a vešla do dějin jako průkopnická, psali autoři Jules Vern a Herbert George Wells. Oba autoři předvedli, každý svým osobitým literárním způsobem, že vědecká fikce může dosáhnout stejného úspěchu a obliby, jako kterýkoliv jiný žánr. Za takzvaný zlatý věk žánru sci-fi je považováno období po nástupu Johna Wood Campbella jako vedoucího vydavatele časopisu Astounding Science-Fiction roku V následujících několika letech kolem svého časopisu shromáždil velké množství mladých a mimořádně nadaných autorů, z nichž nejznámější jsou: Isaac Asimov, Arthur Charles Clarke, Robert Anson Heinlein, Lafayette Ronald Hubbard, John Wyndham a Alfred Elton van Vogh. Vědecké objevy v těchto letech nabývaly ohromných rozměrů a slibovaly světlou budoucnost celému lidstvu. Běžní čtenáři si byli tohoto pokroku vědomi, a proto začali sci-fi sami vyhledávat, aby se podívali, jak může budoucnost vypadat. Autoři si tohoto vývoje byli také vědomi, a ve svých dílech se zaměřili na subžánr hard sci-fi (který tímto víceméně založili). Striktní dodržování fyzikálních zákonů, spolu s poutavými lineárními příběhy a hrdiny úspěšně řešícími problémy vycházejícími z vědy a vědeckých objevů, znamenalo rychlé zpopularizování sci-fi. Zlatý věk skončil spolu s druhou světovou válkou roku Vědecké objevy, za války používané jako zbraně hromadného ničení, se staly předmětem hlubokých filozofických diskusí. Pokrok přestal být autory i veřejností vnímán jako prospěšný celému lidstvu, ale jako případný zdroj zkázy. Do vědecké fikce se přenesl pesimismus a postup od skvělých zítřků k apokalyptickým vizím. (Encyklopedia of SF, online: 13

14 Období následující po zlatém věku sci-fi je charakteristické experimentálním pojetím, vedoucím ke vzniku subžánru soft sci-fi. Projevoval se v něm pesimismus a celkový strach z nových a neznámých technologií. Tyto povídky a literární díla nebyla oceňována masami lidí, jako v dřívějších dobách, ale vědecká fikce jako žánr si oblibu hlavního proudu zachovala. V posledních letech, s nástupem nových druhů médií (televize a počítačových her), vidíme návrat žánru sci-fi na výsluní oblíbenosti. Právě pro filmovou tvorbu je vědecká fikce velmi vděčný žánr, protože umožňuje vyniknout fantastickým prvkům děl. Současná díla už přestávají být čistými žánrovkami, ale stávají se čím dál tím více propojeními několika žánrů. Hlavním příkladem je prolnutí s fantasy v celek sci-fantasy, nebo oblíbené spojení s akčním či válečným žánrem. V následujících podkapitolách rozeberu způsoby mnou vybraných zjištění obliby a výsledky pro žánr sci-fi v různých médiích: 2.1 Film Filmy jako forma masových médií mají oproti dalším médiím (knihy, divadelní hry, počítačové hry) velké výhody. Jsou celistvější, kratší, a navíc ukazují všem přesně to stejné (knihy může vnímat více lidí různě). Jsou tedy určeny širokým masám a komunity nadšenců se kolem nich mohou tvořit daleko lépe. Za rok jich vzniká velké množství a jsou běžnou populací jednoznačně nejvíce vyhledávané a diskutované. Není se proto čemu divit, že vývoj obliby vědecké fikce se nejvíce projevuje právě na nich. Navíc zisky jednotlivých filmů jsou dokonale zdokumentované. Každý film je uváděn v přesně určených kinech (které si zaplatí vysílací práva), a ty si samy vedou statistiky návštěvnosti, které posílají do centrální databáze. Velká studia jsou tak schopná vést statistiku výdělečnosti jednotlivých filmů s velkou přesností. Navíc se do ní započítávají i tržby z prodeje BlueRay (DVD, CD) disků. Tyto oproti tržbám z kin znamenají pouhé malé procento tržeb, ale započítat se musí. Je nutno podotknout, že filmy dominují ještě v jednom ohledu: Jsou vydávány téměř vždy celosvětově (národní malé filmy se do horních příček celosvětových statistik nemají jak dostat). Naneštěstí i tady se projevuje velkým dílem nešvar dnešní doby: Nelegální stahování filmů z internetu. Následující údaje vytažené ze stránek 14

15 zabývajících se výdělečností filmů tedy určitě jsou zkresleny. Jelikož však neexistuje lepší a jasnější ukazatel obliby filmů, který by počítal i s nelegálním stahováním a půjčováním si kopií DVD nosičů, budeme si muset vystačit s tímto. Nejdříve se podíváme na prvních 10 nejvýdělečnějších filmů historie. V tabulce jsou vědeckofantastické filmy zvýrazněny červeným orámováním: Z tabulky celosvětově nejvýdělečnějších filmů všech dob vyplývá několik zajímavých údajů. V první desítce se umístilo šest filmů žánru sci-fi. Když se na ně podíváme blíž, tak uvidíme důvod proč. Avatar režiséra Jamese Camerona je samostatně stojící (stand alone) film. To znamená, že nenavazuje na žádný dříve existující film nebo filmovou sérii. Jeho úspěch je však způsoben zejména marketingovou kampaní a průkopnickým využitím efektu 3D. Star Wars: The Force Awakens režiséra J.J. Abramse je pokračováním úspěšné ságy Hvězdných Válek od George Lucase, dnes obsahující 7 hlavních filmů, jeden spin-off, tři televizní animované série a nespočet videoher a knih. Jurský Svět režiséra Colina Trevorrowa je dlouho očekávané pokračování série tří filmů na motivy knihy Michaela Crichtona Jurský Park. 15

16 Zbylé tři filmy jsou součástí jednoho filmového světa Marvel Cinamatic Universe od společnosti Marvel, zabývající se tvorbou komiksů a produkcí filmů na motivy superhrdinů. Iron Man 3 (režie Shane Black) je posledním pokračováním samostatných filmů o tomto superhrdinovi. Marvel s The Avengers a Avengers: Age of Ultron (oba od režiséra Jasse Whedona) jsou prolnutím ostatních filmů, kdy bok po boku bojují postavy s vlastními sériemi filmů. Prakticky všechny sci-fi filmy už tedy mají vybudovanou fanouškovskou základnu a jsou pokračováním dlouholeté tradice těchto filmů. Jsou proto mimořádně populární. Pokud se však podíváme na tabulku dále, tak už sci-fi filmy nevládnou v obdobné míře. V top 50 nejvýdělečnějších filmech je zastoupení sci-fi 16 filmů (statisticky tedy 32%). Vývoj obliby žánru sci-fi se pokusím spočítat z údajů o nejvýdělečnějších filmech od roku 1980 až do současnosti (2016). Nejprve sestavím tabulku filmů jednotlivých žánrů (i více žánrových), které se každý rok umístily v top 20 nejvýdělečnějších filmů. Výsledky budu dále diskutovat: 16

17 Mnoho filmů v tabulce je více žánrových, proto je součet všech zástupců v jednotlivých řádcích vyšší než 20. Tabulka u žádného z žánrů neukazuje stále vzrůstající nebo se snižující tendenci v oblíbenosti. To je způsobeno nestejnoměrným uváděním filmů do kin, kdy je jeden rok velký nárůst filmů daného žánru, a druhý zase ohromný propad. I přes statistické výchylky se však projevuje vývoj oblíbenosti určitých žánrů. Komedie a dramata ztrácí na popularitě, zatímco animované filmy, hlavně díky rozvoji nových technologií, popularitu získávají. Vývoj oblíbenosti směrem nahoru je patrný také u vědecké fikce, jak ukazuje následující graf: Proč tomu tak je? Jak již bylo o pár stránek výše zmíněno, poslední dobou se filmová studia snaží těžit na popularitě velkých filmových (potažmo knižních převedených na plátna kin) sérií. Ty mají stálou diváckou základnu a je proto jisté, že přitáhnou velkou pozornost. Stejně, jako je pro žánr fantasy hlavním tahounem posledních let série Harry Potter, tak i sci-fi dostalo svoje vlastní série. A je jich hned několik. Především série Star Wars a Marvel Cinematic Universe (MCU) vydávaly a ještě mnoho let budou vydávat každý rok nové filmy. Přidávají se k nim i méně časté filmy ze sérií Hunger Games, Transformers a Jurský Park. Velký nárůst obliby sci-fi filmů poslední doby je tedy pravděpodobně způsobený nebývalým úspěchem těchto sérií. 17

18 Poslední zajímavý údaj vycházející ze zkoumaných dat ukazuje, že z 36 filmů umístěných na první příčce ve výdělcích za jeden rok je 18 filmů žánru scifi, nebo alespoň hraničících s tímto žánrem. To je celá polovina nejvýdělečnějších filmů. Zde nejvíce vyniká dominance sérií Star Wars a MCU Knihy Vědecká fikce se stala důležitým žánrem právě díky knihám. Sledovat oblibu sci-fi však už dnes pomocí nich není možné. Na rozdíl od filmů není vydávání knih řízeno několika velkými studii, které svoje zisky bedlivě sledují. Knihy vydává velké množství malých i větších nakladatelství, včetně nespočtu povídkových tematických časopisů. Obliba určitých knih se proto podle zisků nedá určit, nehledě na fakt, že přesné údaje, kolik knih se v kterém obchodě prodá, není veřejně přístupná informace. Čisté zaměření na takzvané bestsellery také nenese žádný efekt. Titul bestseller nevydává jednotný řídící orgán, ale nakladatelství sama svým knihám, případně je dostanou v národních soutěžích. S celosvětovou oblíbeností mají málokdy spojitost. 18

19 Existují internetové stránky zaměřující se na oblibu knih a jejich čtenost. Víceméně každý stát má svoji vlastní. Vždy v nich však dominují místní bestsellery, které se neprodávají celosvětově. Nejlepší mezinárodní stránka zabývající se kategorizováním nejen knih, ale i autorů, pracující na bázi členství běžných lidí a vypracovávání statistik o četbě a oblíbenosti děl a autorů každého člena, je Budu vycházet z údajů prvních 100 nejčastěji hodnocených knih. Rozeberu význačné prvky vyskytující se v tabulce a zastoupení sci-fi v ní. Nebudu porovnávat knihy podle nejlepšího hodnocení, protože to má s oblíbeností málo společného. Tabulka nejčastěji hodnocených knih: Prvních 100 nejčastěji hodnocených knih obsahuje 21 děl žánru sci-fi. Překvapující je zastoupení děl, o kterých jsem se učil jako žák gymnázia (zde hraje důležitý faktor i učitel českého jazyka, který může některá díla vyzdvihovat a o jiných se ani nezmiňovat). V tabulce se objevují pouze dvě, a to antiutopické 1984 a 451 stupňů Fahrenheita. 19

20 Z klasických sci-fi děl, o kterých se ve škole zmiňuje, je v tabulce opravdové minimum. Chybí tu díla od průkopníků sci-fi, ze zlatého věku, a nejznámějších autorů jako A. C. Clarke a Isaac Asimov. Žánr sci-fi se často prolíná s fantasy. Mnohá z děl jsou navíc téměř čistá fantasy a s vědeckou fikcí mají málo společného. Jedná se o posledních deset až dvacet let se prudce rozvíjející young adult žánr, spojovaný s mladými vyvolenými (a také magií a fantastickými bytostmi). Příkladem jsou první tři nejčastěji hodnocené knihy, patřící do série Hunger Games od Suzanne Collins, ve kterých mladí hrdinové bojují proti antiutopické totalitní společnosti. Tato díla, na rozdíl od dalších (především série Twilight), zasazují děj do blízké budoucnosti plné nových pokrokových technologií, proto patří do sci-fi. Vývoj ve všech odvětvích jde dopředu ohromným způsobem, a je na druhou stranu dobře, že se knihy nezasekly na oslavování geniálních děl autorů minulosti. 2.3 PC hry Když je z údajů o knihách problém zjistit jakékoliv zajímavé údaje, tak s nejnovějším z médií, počítačovými hrami, je tento úkol doslova neřešitelný. Počítačové hry se do povědomí širokého okruhu lidí dostaly až posledních let, přitom si mezi mladou generací okamžitě zajistily velkou oblibu. S pokrokem technologií vzniklo několik herních konzolí, pro které byly různé herní tituly vydávány primárně, nebo byly postupně vydávány pro více herních konzolí najednou. Mnoho hráčů odradily nároky na koupi speciálních konzolí pro pár her, a poslední dobou také ohromné nároky, které nové hry kladou k jejich pouhému rozjetí (herní sestavy schopné rozjet většinu dnešních her se pohybují kolem Kč a výše). Navíc v tomto odvětví více než kde jinde vyvstává problém nelegálních kopií, které jakékoliv směrodatné údaje o oblibě daných her z počtu prodaných kopií víceméně vylučují. Posledních pár let se navíc rozmáhá fenomén takzvaných let s playerů, kteří sami hrají dané tituly a přes média (především je sleduje ohromné množství lidí, kteří nemají dostatečné finance k sestavení konzole schopné tyto hry rozjet. 20

21 Statistiky prodaných kopií tedy sice existují, ale jsou velmi nespolehlivé, stejně jako statistiky obliby jednotlivých her, protože je mnoho hráčů, kteří je ve skutečnosti nikdy doopravdy nehráli. Statistiku vývoje oblíbenosti sci-fi z počítačových her není možné jednoznačně prokázat. Videohry, na rozdíl od filmů a především knih, mají ještě jednu podstatnou nevýhodu: Často spoléhají na grafické provedení a výbornou hratelnost, a naprosto opomíjí vlastní originální nápady a propracovanost světa, do kterého jsou zasazeny. Posledních pár let jsme tedy zahlceni nespočtem scifi a fantasy her, protože v tomto odvětví jsou právě tyto dva žánry jednoznačně největším tahounem, ale tyto hry jsou téměř vždy neoriginální a pár měsíců po vydání se propadnou do zapomnění. V průběhu let se objevily herní tituly, které vybudovaly bohaté a zajímavé světy. Většinou se jedná o série několika titulů, doprovázené knihami a komiksy rozvádějícími dějové linie jednotlivých postav. Nejznámějšími, i když rozhodně ne nejhranějšími tituly historie, jsou série Halo, Starcraft a Mass Effect. 21

22 3 Obliba u žáků V této části se pokusím zjistit, jak jsou mezi žáky oblíbené jednotlivé žánry, druhy médií a jaká sci-fi díla žáci znají. Oblibu vědecké fikce na základních školách jsem zkoumal pomocí dotazníku podaného v osmých a devátých třídách. Průzkumu se účastnili jak žáci, tak žákyně. Žáci odpovídali na 3 otázky, z nichž první dvě byly bodové hodnocení vlastních preferencí od 1 (nejméně) do 10 (nejvíce), a třetí byla písemná. Žáků bylo 72. Jednotlivé položky dotazníku si rozebereme postupně. 1.) Na stupnici od 1 do 10 oznámkujte, jak se vám líbí dané žánry: Jelikož nám knihy ani počítačové hry nedávají jednoznačný obraz o oblíbenosti daných žánrů, zaměříme svoji pozornost na popis následující otázky z hlediska filmů. Pro tuto otázku jsem vybral čtyři z nejčastěji se objevujících žánrů dnešní doby (sci-fi, fantasy, akční a komedie) a čtyři méně často se objevující (historický, western, naučný). Na první příčce se s průměrem známek 8,41 umístil akční žánr. Tento výsledek není překvapující, protože podle tabulky nejvýdělečnějších filmů je po celou dobu na předních pozicích. V roce 2016 bylo 7 z 20 filmů klasifikovaných jako akční, a to se za akční nepovažují animované a dobrodružné, které také obsahují velké množství akce. Na druhou stranu se za akční považují sci-fi filmy ze série MCU. Není jisté, jestli je oblíbenost dána sci-fi prvky, nebo akcí v nich vyobrazenou. Na druhé příčce se s průměrem známek 8,17 umístil žánr komedie. Tento výsledek je zajímavý, protože od roku 1980 zaznamenávají čistě žánrové komedie pokles oblíbenosti. Výsledek může být způsobený nezapočitatelnou oblibou komediálních seriálů a sitkomů, kterých je v dnešní době několik. Spousta filmů navíc používá pro zklidnění situací a děje odlehčovací humor, který se tak objevuje i v nekomediálních filmech. Za zmínku stojí i kolem devadesátých let velmi populární akční komedie, jejichž obliba se může projevovat při sledování televize i do dnešní doby. 22

23 Na třetí příčce se s průměrem známek 7,65 umístil námi zkoumaný žánr sci-fi. Výsledek není překvapující, když se podíváme na tabulku nejvýdělečnějších filmů posledních let. Vědeckofantastické filmy v nich mají nejvyšší zastoupení spolu s akčním žánrem. Největší roli na vzrůstající oblibě nese MCU, v jehož precizně vykresleném světě se každý rok odehrává děj přinejmenším jednoho filmu a jednoho nebo dvou seriálů. Tyto filmy jsou se scifi často spjaty velmi volně, a to především použitím o málo vyspělejších technologií než máme dnes k dispozici, použitím smyšlených materiálů a občasnou ukázkou mimozemských civilizací ohrožujících Zemi. Na čtvrté příčce se s průměrem známek 7,58 umístil žánr fantasy. Zde je situace zajímavá. V roce 2016 se v tabulkách objevilo jediné fantasy (nepočítáme animované filmy Moana a Kung Fu Panda 3), a to Fantastická zvířata a kde je najít. Fantasy filmy se navíc vždy jen stěží blížily množství sci-fi filmů a nedosáhly ani poloviny množství co akční filmy či komedie. Přesto je jejich obliba velmi velká. Za tento výsledek můžou pravděpodobně dva faktory: - Od roku 2001 se postupně rozjely tři nejznámější filmové fantasy série, a to Pán Prstenů, Harry Potter, Twilight, a jedna televizní: Hra o Trůny. - Sci-fi filmy od MCU se promíchávají s prvky fantasy (kouzla), takže se jedná i o fantasy. Historický žánr a western získaly v průměru 4,17 a 4,08. Oba jsou velmi zřídka vídány v kinech, a jejich sledovanost mladou generací v televizi také podle výsledků průzkumu nevypadá nijak skvěle. Nepřekvapující závěr první otázky skýtá naučný žánr s průměrem známek 4,04. 2.) Na stupnici od 1 do 10 oznámkujte, jaká média (druhy zábavy), se vám nejvíce líbí: Sledování filmů, potažmo jiných pořadů v televizi a kině, obdrželo vysoký průměr: 8,76. Tento výsledek ukazuje, že se filmy a seriály těší mimořádně velké oblibě, především díky dostupnosti tohoto média. Čtení knih získalo průměrnou známku 4,29. Tento výsledek je pro mě velkým zklamáním. Ukazuje totiž, jak moc je knižní tvorba u mladé generace opomíjena na úkor filmů a počítačových her. Spousta velmi kvalitních děl 23

24 (jakéhokoliv žánru), se svého filmového zpracování nedočká v brzké době, nebo vůbec. Videohry obdržely průměrnou známku 7,87. Téměř o jednu známku menší hodnocení než filmy není překvapující. Nové videohry jsou drahé a počítačové sestavy si nemohou dovolit zdaleka všichni. Nové videohry se tedy stávají pro mnohé nedosažitelné, zatímco starší tituly velmi rychle ztrácí na oblibě (hlavně kvůli zastaralému grafickému zpracování). Divadelní představení jsem do průzkumu zařadil pro získání představy, jaká známka připadá nejméně rozšířenému a propagovanému médiu. Průměr 4,03 mě proto lehce překvapil (čekal jsem známku kolem 2 3). Tento fakt může být způsoben několika faktory: - Snahou učitelů českého jazyka dané školy vyučovat divadelní představení. - Nezkušeností žáků s tímto médiem a následným napsáním náhodného čísla do nabízené kolonky. - Faktem, že knihy a divadelní představení jsou obě na stejné úrovni nepopularity. Sám doufám, že je pravdivé jedno z prvních dvou tvrzení, a že se knihy nepropadly v oblibě až tak hluboko. 3.) Jaká díla žánru sci-fi (filmy, knihy, PC hry) znáte? Poslední z otázek položených v dotazníku nepřinesla žádné překvapující zjištění. Níže jsou uvedeny jednotlivé body vycházející z odpovědí: - Filmy byly zmiňovány nejčastěji. - Až na pár výjimek každý napsal alespoň jeden z filmů ze série MCU. - Na druhém místě se umístila série Hvězdné války. - Série Star Trek byla zmiňována méně často. - Další sci-fi filmy, mnohé považované za průkopnické, byly zmíněny jen několikrát: Avatar, Terminátor, Vetřelec, Matrix, Hvězdná brána, Transformers. - Z knih byly zmíněny jenom dvě: Enderova hra (pravděpodobně kvůli nedávnému filmovému zpracování), a Den Trifidů. - Videohry byly zmiňovány jenom okrajově: Halo, StarCraft, Mass Effect, DOOM, No Men s Sky. 24

25 4 Díla V následující kapitole ukážu seznam herních, literárních a filmových děl, které patří do žánru sci-fi, roztříděné podle jednotlivých pod-žánrů. Zběžně rozeberu jejich děj a předložím seznam vědeckých myšlenek, včetně jejich popisu a pohledu na vědu a vědecké otázky v nich kladených. 4.1 Apokalyptická / Postapokalyptická Malevil Formát: Kniha Autor: Thomas Merle Rok vydání: 1972 Série: Samostatně stojící kniha. Děj Skupina lidí přežije výbuch blíže nespecifikované bomby ohromného ničivého účinku ve sklepě hradu Malevil vlastněného hlavním hrdinou. Krajina v okolí je spálená na popel a není jisté, jestli je situace pouze lokální nebo celosvětová. Žádná záchrana však nepřichází. Hrdinové se v novém světě snaží přežít s minimálními zdroji, vymýšlí tvořivé nápady a jsou ve svém snažení úspěšní. Okolím však začínají procházet skupiny ostatních přeživších. Hrozba z jejich strany (jsou často dobře ozbrojeni) je velmi vážná, a hrdinové musí své zkušenosti zúročit při obraně vlastního hradu. Zajímavé myšlenky Kniha si pohrává s myšlenkou, že po katastrofě jakéhokoliv druhu se celá lidská společnost, její morální hodnoty a povědomí o dobrém a zlém obrátí vzhůru nohama. Pokud není katastrofa mimořádně ničivá, tak se vždy najdou 25

26 přeživší. Ti se snaží žít v souladu se zdroji, které mají k dispozici, nebo se rozhodnou prohledávat krajinu a hrubou silou si od ostatních brát jejich získané produkty (především jídlo). Kniha ukazuje dva styly vedení postapokalyptických společenství: Přirozeného diplomatického vůdce, který ovšem nechává rozhodovat i ostatní na základě demokracie, a diktátory Věda v díle Hrdinové si v jedné rozpravě kladou otázku, jaký druh bomby by podobnou katastrofu mohl způsobit. Nikdo z přeživších nejeví známky ozáření, čímž je vyloučena jaderná bomba (která funguje na principu štěpení těžších jader převážně obohaceného uranu). V úvahu připadá použití ničivější, termonukleární bomby (fungující na principu slučování lehkých jader vodíku nebo lithia). Den Trifidů Formát: Kniha Autor: John Wyndham Rok vydání: 1951 Série: Samostatně stojící kniha následovaná pokračováním Noc Trifidů. Děj Lidé naleznou v hlubinách pralesů nový druh rostliny: Trifidy. Olej z jejich semen má nepřekonatelné výživové hodnoty i zdravotní účinky, proto se jich ujmou bohatí investoři a jsou budovány velkofarmy. Tyto tři metry i více vysoké rostliny však mají několik nepříjemných ochranných mechanismů. Jejich květy obsahují bičům podobné jedové šlahouny, kterými velmi agresivně útočí po smyslových centrech svých obětí. Dokáží se navíc vykořenit a pohybovat se za lepšími podmínkami. Někteří vědci zastávají názor, že dokonce oplývají inteligencí a schopností komunikace. Za blíže nespecifikovaných okolností se jedné noci na obloze objeví nádherná nazelenalá záře, která přiláká k pozorování většinu obyvatel světa (hrdinové se později domnívají, že mohlo jít o sluneční bouři, nebo o vládní 26

27 experiment s rozprášením chemikálií do atmosféry). Když se ráno probudí, jsou všichni slepí. Skupinky lidí, kteří unikli shodou okolností tajemné záři, se shlukují do větších seskupení, každý však za jiným účelem. Někteří striktně pomáhají všem slepým s přežitím, jiní je bez rozdílu zavrhují a starají se sami o sebe. Hrdina knihy Bill Masen tuší, že přijdou ještě větší problémy. Jakožto odborník na rostliny Trifidy prosazoval myšlenky o nebezpečí z jejich strany, a že pokud se vymknou kontrole, tak nad nimi máme jedinou výhodu zrak. O ten teď lidstvo přišlo a osvobození Trifidi z farem začínají putovat krajinou a loví vše v dosahu, včetně bezbranných lidí. Ostatní však tuto hrozbu neberou vážně a jsou stále zabráni do vznikajících rozepří mezi klany. Jenomže Trifidi nakonec opravdu přichází a lidé jsou nuceni uchýlit se na bezpečná oplocená místa. Kniha po příhodách s různými skupinami přeživších končí odletem za ostrovním společenstvím lidí, kterým se podařilo Trifidy vymýtit. Bill dostává za úkol najít způsob, jak stále se šířící rostliny zastavit. Zajímavé myšlenky V knize je popsána katastrofa přicházející z nebe, která lidi na celé planetě oslepí. Jediní tohoto ušetření jsou horníci v dolech, lidé co v té době spali a další šťastlivci, co neměli zájem sledovat ohromující představení na obloze. Jeho příčina však není vysvětlena, pouze se o ní spekuluje. Technologie, schopné podobné masové oslepnutí, naštěstí neexistují, nebo jsou alespoň dobře tajeny. Stejné příznaky by však mohly způsobit i přírodní katastrofy v čele s ohromnou sluneční bouří, která by vytvořila polární záři (také nazelenalé barvy) po celé planetě. Teoretickou možností zůstává i gama-záblesk, jedna z nejničivějších událostí, kterou nejsme nijak schopni odvrátit, nebo i včas zaznamenat. Myšlenka chytrých rostlin schopných se samy vykořenit a možná mezi sebou dokonce komunikovat, je také zajímavá. V poslední době se do pozornosti vědy dostávají experimenty s rostlinami, kterým je pouštěna hudba (nebo i jiné podněty), a ony na ni reagují. Nejinak je tomu i při ohrožení kolonií rostlin, kdy vědci objevili reakce v celém společenství, i když byla mšicemi napadena jenom jeho část. 27

28 Věda v díle Vědecké popisy v knize nejsou stavěny do popředí a děj je zaměřený především na postavy. Kniha je zařazena do postapokalyptického sci-fi, protože se v ní jedná především o přežití v novém světě. Dala by se však taky zařadit do žánru soft sci-fi, protože se zabývá myšlenkami, jak by lidé reagovali za nečekaných podmínek po konci civilizace s vědomím, že existuje ještě větší přírodní hrozba. 4.2 Utopie / Antiutopie (dystopie) 1984 Formát: Kniha Autor: George Orwell Rok vydání: 1949 Série: Samostatně stojící kniha Děj Příběh se odehrává v antiutopické společnosti válkou zmítaného světa, kde proti sobě stojí tři velmoci. Prostřednictvím hlavního hrdiny, zaměstnance Ministerstva pravdy Winstona Smitha, sledujeme jednu ze stran: Totalitní společnost Oceánii, nacházející se na Britských ostrovech. U moci v Oceánii stojí jediná Strana, zbožně vzývající Velkého bratra, neustále propagovaného vůdce a zakladatele nastoleného systému. Lidé jsou na každém kroku neustále sledováni soustavou kamer a odposlechů, a to i ve svých domech. Každý přečin proti tvrdému režimu ideologie je okamžitě trestán smrtí. Winston Smith se zabývá přepisováním historie podle požadavků Strany a vývojem situace ve válce. Tajně si však uchovává vědomosti o minulosti takové, jakou si alespoň myslí, že doopravdy byla. Potkává Julii, se kterou se do sebe zamilují. Projevy citu jsou však nepřípustné a i přes všechny snahy o utajení jsou po čase chyceni. 28

29 Winston je na ministerstvu lásky podroben mučení, po kterém je tak psychicky zničený, že se přizná ke všem svým prohřeškům a přes všechna svá přesvědčení začne Velkého bratra milovat. Státní mašinérie je však neústupná a Winstona nakonec zabíjí. Zajímavé myšlenky Kniha v době svého vydání přinesla dříve nemyslitelný pohled na možné využití moderních technologií a na chování lidí pod takto nastoleným tlakem. Praktiky popisované v díle můžeme kolem sebe vidět i v dnešní době. 1.) Technologický pokrok vede k rozšíření kamer a odposlouchávacích zařízení na všechna místa, včetně samotných domácností. 2.) Neustálé sledování, často nenápadné, vede k paranoidnímu chování lidí. 3.) Masové rozšíření médií (v knize zobrazované jako neustále běžící obrazovky) umožňuje snazší manipulaci s masami. 4.) Neustálá mediální masáž vede ke změně myšlení více náchylných jedinců a k vytvoření oddaných bezmyšlenkovitých posluhovačů. 5.) Oddanost systému vede k udavačství (dítě udá i své vlastní rodiče). 6.) Neúspěchy v jakékoliv fázi fungování takovéhoto celku vedou k překrucování pravdy, dokud se nestane nejlepší možností překrucovat celou historii podle chvilkových potřeb systému (jediný správný výklad historie je z pozice toho, kdo je zrovna u moci). 7.) Jakékoliv umění (knihy, filmy,...) je zakázané, nebo cenzurované. 8.) Systém nepotřebuje inteligentní jedince, kteří mohou prohlédnout lži a neustálé překrucování pravdy systémem, proto jsou na ně pořádány čistky (nevědomost je síla). 9.) Systém potřebuje masu nemyslících, naprosto oddaných následovníků, proto vlastní vůli potlačuje okleštěným jazykem, ve kterém se proti-systémové myšlenky nedají formulovat ani říci. City jsou považovány za nežádoucí. Velký bratr, tak často popisovaný Stranou jako jediný možný spasitel, však nikdy není popsán přímo. Je proto možné, že vůbec neexistuje a je jen další z politických ideologií pro kontrolu mas lidí. Za zmínku stojí i pohled na válku z perspektivy Strany, která se ji snaží udržet co možná nejdéle. Válku, potažmo obecný strach z ní, totiž považuje za ideální spojovací prostředek civilizace. 29

30 Věda v díle Z pohledu dnešní doby se už o sci-fi nejedná, neboť spoustu technologií v knize popsaných už dnes vlastníme, často v ještě lepším a účinnějším provedení (nejvíce televizní vysílání a mobilní telefony). George Orwell se tak může zařadit mezi vizionáře technologického pokroku. Dnes jsme také sledováni na každém kroku, byť si to neuvědomujeme: - Mobilní hovory, byť šifrované, mohou být monitorovány za účelem sběru statistických údajů nebo odposlouchávání hovorů samotných. - Mobilní telefony fungují díky síti, na kterou se napojují. Z ní může být sledován pohyb kteréhokoliv zařízení s velkou přesností. - Televizní pořady a preferované stanice, které sledujeme, mohou být statisticky zpracovávány. - Navštěvované internetové stránky jsou viditelně sledovány přes soubory cookies, které vyhodnocují preference a sledované produkty, a ukazují nám reklamy na míru. - Města, obchodní centra i dopravní podniky instalují kamerové systémy pro svoje lepší fungování, prevenci kriminality a zlepšení kvality služeb. Autor však nemohl předpovědět všechny aspekty technologického vývoje (především internet). 4.3 Kyberpunk Matrix Formát: Film Autoři: sourozenci Lana a Andy Wachowski Rok vydání: 1999 Série: Filmová trilogie (Matrix, Matrix Reloaded, Matrix Revolutions) Děj Lidstvu se v polovině 21. století podařilo sestrojit stroje s vlastní umělou inteligencí. I když po mnoho let žádaly stejná práva jako lidé, nikdy jim nebyly dopřány. Vyčlenily se tedy od lidské civilizace a vybudovaly vlastní město Zeroone. 30

31 Společenství robotů díky technologickému pokroku vzkvétalo, zatímco lidská civilizace upadala. Lidstvo se od strojů cítilo ohroženo, proto zaútočilo jadernými zbraněmi. Stroje však nevyhladili a způsobili tak celosvětovou válku. Lidstvo prohrávalo, a proto s poslední nadějí zkusilo zamořit atmosféru do takové míry, aby stroje nemohly čerpat energii ze slunečního záření. Ani to však nepomohlo, protože stroje přešly na jiné zdroje energie. Po vyhrané válce stroje zjistily, že lidská těla jsou dokonalý zdroj elektrické energie, proto poslední zbytky lidí zotročily a uvěznily v nádobách čerpajících takto získanou energii. Lidé ale hromadně umírali, a stroje si uvědomily, že pokud je chtějí takto využívat, musí je oprostit od hrůzy skutečného světa. Vytvořily proto spojení mezi mozky všech lidí a počítačovou simulací Matrixem. Lidé se tak spojili v umělé realitě a žili svoje životy, neuvědomujíce si, že ve skutečnosti leží nehybní v nádobách sklízejících energii produkovanou jejich těly. Verzí Matrixu bylo v průběhu let několik. První byla ráj, kde však lidé neměli svobodnou vůli. Hromadně ho proto zavrhovali a snažili se uniknout. To vedlo k jeho kolapsu. Stroje zjistily, že nejlepší verzí je simulace světa před vynalezením umělých robotů, kde mají lidé iluzi plně svobodné vůle a existuje v něm utrpení, které je pro nedokonalé lidské bytosti přirozené. Tento svět řídí a spravují programy beroucí na sebe lidskou podobu. Příkladem jsou: Věštkyně jako hledač skrytých chyb a nedokonalostí v simulacích Matrixu, Architekt jako jejich opravář a tvůrce nových verzí, a Agenti, starající se o lidi, kteří se snaží přijít k odpovědi na otázku, jestli je skutečnost opravdu skutečná a co to je Matrix (čímž se stávají nebezpečím pro systém). V každé verzi Matrixu se najdou lidé, kteří o realitě pochybují a nakonec uniknou Agentům, dozví se pravdu a odpojí se od Matrixu. Tito lidé se dostávají do skutečného světa, kde budují Zion, město lidí pod povrchem stroji zamořeného světa. Pravděpodobně kvůli neřešitelným chybám v programování se na konci každého cyklu simulace Matrixu narodí vyvolený, schopný ohýbat jeho zákony, čímž se v Matrixu stává téměř všemocným. Neo, vyvolený v šestém cyklu existence Matrixu, se dozvídá pravdu a při boji s agenty jednoho z nich do základů rozloží. Agent však přežije a stává se sám nespoutaný příkazy strojů, a rozhodne se simulaci zničit. Svým tažením však zabíjí všechny lidi, protože kdo umře v Matrixu, umře i ve skutečném světě. 31

32 Matrix se začíná pomalu ale jistě hroutit, a stroje navíc podnikají útok na město lidí Zion. Neo se setkává s architektem, který mu popisuje, že proroctví vyvoleného je lež, a že jediná možnost na restartování cyklu Matrixu je nechat stroje vyhrát válku. Tím však zemřou všichni, nahrazení novou generací lidí. Neo se poprvé v historii cyklů rozhoduje pokusit se zachránit jak lidi v Matrixu, tak Zion, a nastolit mír mezi roboty a lidmi. Stroje mu dávají podmínku, že je mír možný pouze při záchraně Matrixu před agentem, který se jím šíří jako virus. Agent je však příliš silný, a tak se Neo obětuje a skrz svoji vlastní smrt ho zničí. Příběh končí mírem mezi lidmi a stroji, ale simulace Matrix pokračuje pořád dál a je znovu restartována. Zajímavé myšlenky Matrix není myšlenkou umělé reality uvnitř počítače první. Pravděpodobně první, kdo položil otázku: Lze vytvořit skutečnost, kterou rozumná bytost v ní žijící nemůže nijak odlišit od normální skutečnosti, a která přitom podléhá jiným zákonitostem, byl Stanislaw Lem ve svém filozofickém díle Summa technologiae (1964). Nazval ji tehdy fantomologie, čili věda o přeludech a mámení. Filmová trilogie Matrix ji však rozšířila do povědomí běžné populace a dala vzniknout celému myšlenkovému hnutí, které tvrdí, že i my jsme uvězněni v Matrixu, nebo jsme součástí simulace konstruované vyspělou civilizací (a to za jakýmkoliv myslitelným účelem). Tyto myšlenkové proudy si kladou otázku, jestli jsme vůbec schopní tuhle variantu vyloučit. A odpovědi zatím nepřináší. Věda v díle Otázkou pro vědu zůstává, jestli žijeme ve virtuální realitě a jestli jsme schopní poznat, že v ní žijeme. Z pohledu našeho současného vývoje se zdá, že se blížíme k dosažení velmi věrohodných umělých světů. Pokrok na poli počítačových her a programů na simulace se za posledních třicet let rozrostl do dříve nemyslitelných rozměrů. Nikdo neví, jestli se vývoj těchto verzí Matrixu zastaví, nebo bude pokračovat až do vytvoření celých umělých světů. Pravděpodobně existují tři základní možnosti: (Bostrom, 2003) 32

33 1.) Pokrok se zastaví a lidstvo nikdy nedosáhne technologií k vytvoření Matrixu. 2.) Lidstvo technologií Matrixu dosáhne, ale kvůli blíže nespecifikovaným problémům se rozhodne simulace nerealizovat. Nabízí se možnosti: - Náklady na provoz počítače schopného simulovat celý svět budou neúnosné. - Simulace inteligentních bytostí budou brány za neetické, protože ve svém vlastním světě budou tyto bytosti cítit strach, bolest, a další negativní emoce. 3.) Lidstvo technologií Matrixu dosáhne a bude schopno simulace provádět. To vede k několika východiskům: - Jsme ve skutečném světě a my budeme ti, kdo zprovozní simulace. - Jsme v simulaci a naši stvořitelé jako její cíl stanovili vyvinutí nějakého druhu technologií. Pravděpodobně by se jednalo o vytvoření umělé inteligence nebo počítače schopného vést další podobné simulace. V momentě tohoto vědeckého objevu by naši stvořitelé vypnuli počítač a náš svět by po splnění svého účelu jednoduše zmizel. - Jsme v simulaci, která nemá pevně stanovený účel. Jsme pouze sledováni, co se stane. Pokud tedy v budoucnu vytvoříme umělou realitu, může se jednat už o několikátou vrstvu virtuálních realit naskládaných do sebe (patra našich stvořitelů nad námi taky mohou být simulace). Podobné teorie byly dříve jednoznačně zavrhovány, ale čím dál tím více se o nich začíná debatovat jako o jedné z možností popisu reality. Fyzikální pohled na tento problém popisuje Max Tegmark. Představuje si postavu v jakékoliv hře (třeba Minecraft), která se snaží zjistit, z čeho je její svět složen. Když se dívá čím dál tím více do detailů, vidí, že je vše složeno z pixelů, pod nimiž už nic menšího není. Tyto pixely se řídí pomocí matematických principů, které postava může (ale i nemusí) správně odhadnout na řady jedniček a nul. Podle jejich uspořádání mají pixely určité vlastnosti (barvu, váhu) A přesně to vidíme i v našem světě. Dostali jsme se do bodu, kdy vidíme leptony a kvarky, které už zdánlivě nic dalšího menšího neobsahují, a jejich vlastnosti se dají popsat matematickými čísly. S tímto přichází několik možností: - Naše předpoklady nejsou správné a matematika není všeobjímající jazyk vesmíru. To znamená, že fyzika dříve či později narazí na hranice jevů, které nebude schopná svými matematickými modely popsat. Dostane se tak do slepé uličky. - Matematika je všeobjímající jazyk vesmíru, protože tak prostě funguje, a my máme nástroj k pochopení všeho. - Matematika je všeobjímající jazyk vesmíru, protože pro vytvoření umělé reality v počítači je nejlepším (a pravděpodobně jediným) stavebním prvkem. Tím pádem můžeme opravdu žít v počítačové simulaci. (Freiberger, 2014) 33

34 Co se samotného filmu týká, tak vidina lidských těl jako zdroje elektrické a tepelné energie nemá rozumný základ. Lidské tělo vyprodukuje v klidu výkon zhruba 100 wattů (což je ekvivalent žárovky). Jenomže k zajištění alespoň bazálního metabolismu potřebuje energii z potravy, jejíž produkce by byla nákladnější, než výkon získaný z lidí skladovaných za tímto účelem. Navíc by stroje určitě vymyslely lepší způsoby získávání energie (jaderné nebo fúzní reaktory), proto se nemusíme bát, že bychom kdy byli roboty zotročeni jako baterie. V dnešní době se myšlenky rozšířené a virtuální reality stále častěji přenáší do povědomí široké veřejnosti. Za nejzajímavější inovativní prvky posledních let se dají považovat: - Microsoft HoloLens: Brýle na rozšířenou realitu. - Oculus Rift+Touch: Brýle a konzole na virtuální realitu První kontakt Formát: Kniha Autor: Herbert George Wells Rok vydání: 1898 Válka světů Série: Samostatně stojící kniha, několikrát zfilmovaná a přenesená do rozhlasové hry. Děj Na Marsu jsou pomocí teleskopů zachyceny jasné záblesky, které vědci nedokáží vysvětlit. Děj se přenáší na jihoanglický venkov, kde hrdinové knihy sledují dopad meteoritu. Kdy ž jdou místo prohledat, s hrůzou naleznou válcovitou mimozemskou loď. Začíná kolem ní pracovní ruch, ale jeho účel je pozorovatelům neznámý. 34

35 Pokus poslat k lodi velvyslance selže, když jsou na místě sežehnuti silnými výboji světla. Situaci přebírá armáda a kolem dopadového kráteru rozmísťuje svoje jednotky. Až teď se ukáže, co mimozemšťané stavěli: Obrovské třínohé stroje, vybavené paprskovými zbraněmi a chemickou zbraní, popisovanou jako černý kouř. Armáda je proti tomuto stroji bezbranná a je brzy zničena. Hrdinové utíkají před strojem pryč, jen aby se dozvěděli, že další podobné přistávají v okolí. Vypravěč je uvězněn ve starém domě, u něhož dopadne další z válců. Tajně sleduje mimozemšťany a je svědkem využívání krve zajatých lidí pro chod technologií a vlastní přežití. Sám není mimozemšťany objeven a po jejich odchodu utíká dál. I když se v prvních chvílích zdá postup třínohých strojů nezadržitelný, je jich pár přesto zničeno dělostřelectvem a námořnictvem. V celkovém počtu se však jedná o zanedbatelné množství. Celková porážka strojů přichází ze zdánlivě zanedbatelného zdroje: virů, proti kterým je organismus mimozemšťanů bezbranný. Všichni do jednoho nakonec sami umírají. Zajímavé myšlenky Kniha Válka světů působila ve své době jako zjevení, neboť se jednalo o první román, zabývající se myšlenkou meziplanetární války. Pohrávala si s myšlenkou, že kdyby k nám mimozemšťané (v případě knihy marťané) přišli s cílem celkového zničení lidstva, znamenalo by to pro naši civilizaci naprostý chaos a kolaps. Byli by totiž oproti nám na nesrovnatelně vyšší technologické úrovni. Nejzajímavější myšlenkou však bezpochyby je finální porážka marťanů, ne však hrubou silou, ale za přispění virů a bakterií. Živočišné druhy na Zemi si na ně vypěstovaly po miliónech let imunitu, ale mimozemšťané tuto imunitu neměli. Ve vědeckých kruzích a v oblasti všeobecného bádání se jedná o velmi diskutovanou otázku, i když branou z opačného úhlu pohledu. Nejznámějším příkladem byly několikatýdenní karantény astronautů i vybavení, které přistálo na Měsíci. Možnost existence mikroorganismů na Měsíci a jejich případné přenesení na povrch Země bylo bráno jako reálná hrozba. 35

36 Věda v díle Věda v díle je zastoupena popisem smrtících paprsků, které připomínají koncentrované světelné louče. Při kontaktu s čímkoliv daný objekt pálí. Jedná se o částečnou předpověď budoucích technologií, protože lasery, které popisované paprsky nejvíce připomínají, byly vynalezeny až o několik desetiletí později. (Whitebloom, Prophets of Science Fiction 1x03, 2011) Formát: Kniha Autor: Arthur Charles Clarke Rok vydání: 1973 Setkání s Rámou Série: První kniha tetralogie (v pořadí Setkání s Rámou, Návrat Rámy, Zahrada Rámova a Ráma tajemství zbavený). Děj V nedaleké budoucnosti dopadne na povrch Země asteroid, který zničí část Itálie. Aby se dalším podobným neštěstím předešlo, je zřízen projekt Vesmírné ochrany, skládající se ze satelitů, monitorujících přilétající vesmírné objekty. Ty odhalí blížící se objekt, který vykazuje zvláštnosti. Má pravidelný doutníkový tvar a je dokonale hladký. Vědcům brzo dojde, že se jedná o mimozemské plavidlo ohromných rozměrů. Naneštěstí odhalení lodě, které se začne přezdívat Ráma (podle sedmého převtělení Boha Višnua) přijde pozdě, proto nejsou Země ani kolonie na ostatních planetách schopny včas zareagovat vypuštěním vědeckého týmu. Úlohu průzkumníků tedy nedobrovolně přebírá posádka lodi Endeavour, pouhou náhodou se nacházející poblíž. Dostávají se skrz přistávací komoru do vnitřku lodi. Zjišťují, že je uvnitř dutá a díky vlastní rotaci kolem osy vytváří odstředivou silou umělý pocit gravitace. Podnikají několik výprav, na nichž objevují města, moře a podivné rovné čáry krystalické hmoty. Ty při přiblížení lodě ke Slunci začnou zářit, mikroorganismy ve vodě začnou produkovat více kyslíku a dříve mrtvě 36

37 vypadající plavidlo ožije mechanickými roboty podobnými pavoukům, kteří mají za úkol opravu lodě. Strach lidí z případného kontaktu s mimozemskou civilizací zapříčiní ukvapené vystřelení jaderné hlavice, kterou se však podaří zastavit ještě před dosažením samotného Rámy. Lidé panikaří a posádka se evakuuje z lodě. Po obletu Slunce se Ráma, urychlený jeho gravitací, vydává dál do hlubin vesmíru. Jeho cíl, účel návštěvy Sluneční soustavy a původ Rámanů zůstává skrytý. Jediná povzbudivá možnost se naskýtá při nalezení důkazů, že by po prvním Rámovi měly stejnou trasou proletět další dvě lodě. Nikdo ale netuší kdy. Ráma mizí v nedosažitelné hlubině vesmíru a nechává po sobě pouze nezodpovězené otázky a hrůzou rozvrácené lidstvo. Zajímavé myšlenky Hned v úvodu díla je na prvních pár stránkách jakoby mimoděk představena myšlenka systému včasného varování před asteroidy v podobě satelitů umístěných na oběžné dráze. V době publikování knihy (roku 1972) byl vesmírný program ještě v plenkách a myšlenka na satelity provozující ve vesmíru vědecké úkoly byla brána jako čisté sci-fi. V díle, stejně jako v mnoha dalších knihách i filmech s tématikou mimozemského života se setkáváme s xemofobií a až panickou hrůzou lidí před případným kontaktem s technologicky vyspělejší mimozemskou civilizací. Nejzajímavější na prvním díle tetralogie je fakt, že spousta informací zůstala badatelům skrytá. Stejně jako v našem světě nikdy nezjistíme vše, tak ani Ráma napoprvé neodhalil všechna svoje tajemství. Ta přišla až v následujících dílech, které však svého předchůdce výpravností a nádechem tajemna ani zdaleka nedohonili. Věda v díle V dnešní době používáme družice a satelity při každodenních činnostech, aniž bychom si to uvědomili. Od šíření signálu televizních stanic, mobilů, až po GPS systém. Bez něj by se naše civilizace nedokázala rozvíjet tak rychle a udržet si standard dostupnosti informací. Princip vzniku umělé gravitace pomocí setrvačné odstředivé síly rotujícího pláště rakety není originální, ale Ráma ji dotáhl k dokonalosti, když loď přistála uprostřed přední části lodi ve stavu beztíže a posádka musela na 37

38 povrch šplhat po žebříkům podobných konstrukcích, kdy s každým dalším krokem odstředivá síla rostla, až na povrchu měla příjemnou hodnotu. Setrvačné odstředivé síly v neinerciální vztažné soustavě můžeme spočítat pomocí jednoduchého vztahu, a z údajů ukázaných v díle vyplývá, že její popis měl A. C. Clarke dobře nastudovaný. V našem světě jsme jimi také každý den ovlivnění, ať už v autech při projíždění zatáčkou, nebo na kolotočích a houpačkách. Příběh tvého života (Příchozí) Formát: Povídka Autor: Ted Chiang Rok vydání: 1998 Série: Zfilmovaná povídka Děj Na náhodných místech po celé planetě přistane sto dvanáct mimozemských vysílačů, které se spojují s loděmi na oběžné dráze. Vlády jednotlivých zemí k nim posílají svoje experty. Americkou misi vede lingvistka Louise Banksová a fyzik Garry Donnelly. Sedminozí mimozemšťané se snaží aktivně komunikovat prostřednictvím mluvené řeči a podivných kruhových symbolů. Lingvistická část výzkumu jde rychle kupředu, zatímco fyzikální stránka pokulhává na nepochopení i jen základních veličin. Průlom přichází s objevem, že mimozemské vnímání času není stejné jako naše. Vidí stejně jasně věci minulé, přítomné i budoucí, tudíž lépe chápou věci času se netýkající. Stejně tak i komunikační obrazce mají tvar kruhů, protože ty v očích mimozemšťanů nezačínají ani nekončí, jako jejich vnímání času. Louise se každým dnem přibližuje k rozluštění a pochopení psaného jazyka heptapodů, a jak postupuje kupředu, uvědomuje si, že pomalu začíná v jejich jazyce i přemýšlet. To u ní aktivuje schopnosti podobné mimozemským: Začne vnímat a vídat záblesky budoucnosti. Sama však chápe, že jejich dokonalosti nikdy nedosáhne. 38

39 Účel návštěvy mimozemšťané vysvětlují výměnou darů s lidstvem. Proběhne celkem osm výměn, kdy si lidstvo a mimozemšťané vymění víceméně bezvýznamné dárky. Jedinou rozumnou informací zůstává, že prolétají vesmírem a navazují podobné kontakty s dalšími civilizacemi. Poté stejně rychle, jako přiletěli, odlétají. Nechávají za sebou zmatené vědce i vojáky. Jenom pár lingvistů, kteří studovali psaný jazyk heptapodů, má z návštěvy viditelný dar a to vidět budoucnost. Je pravděpodobné, že právě jazyk byl jejich darem lidstvu. Je totiž schopný přetvořit myšlení. Louise je pohroužená ve vidinách budoucnosti, kdy její dcera podléhá rakovině a ona přichází i o svého manžela, Garryho Donnella, se kterým pracovala v týmu komunikujícím s mimozemšťany. Uvědomuje si, že i když zná budoucnost, tak záleží na tom, jak prožije cestu k jejímu naplnění. S úsměvem tedy přijímá Garryho nabídku založit rodinu a myšlenky si nechává pro sebe. Zajímavé myšlenky V teoretických úvahách o tom, jak mimozemšťané mohou vypadat a myslet, se také pojednává o možnosti, že nemusí vnímat svět, dokonce ani čas, tak jako my. Povídka tento rozpor myšlení dvou civilizací ukazuje na několika příkladech, z nichž je jeden dokonale popsán slovy: Diplomat dlouho a barvitě líčil naše morální zásady a pokoušel se heptapodům vysvětlit pojem altruismus. Heptapodi, pochopitelně, věděli předem, k jakému výsledku rozhovor dospěje. To jim ale zjevně nebránilo v tom, aby se rozhovoru aktivně zúčastnili. Podle hlavní hrdinky lidé nejsou zcela připravení poznat budoucnost, protože ta by byla v rozporu ke svobodné vůli, kterou pociťujeme. Kdybychom mohli vědět, co se stane, tak bychom se tomu snažili za každou cenu zabránit a právě tohle nám brání budoucnost spatřit. Mimozemšťané jsou na vyšším stupni intelektuálního vědomí, a tudíž, i když znají vše minulé i budoucí, tak cítí povinnost se v přítomnosti chovat tak, aby bylo docíleno právě takové budoucnosti. Jazyk mimozemšťanů proto neslouží k přenášení informace, ale k tomu, aby se realizovala budoucnost, i jakýkoliv velmi vzdálený cíl. Věda v díle Hlavním problémem, kvůli kterému mnozí vědci kritizují sci-fi příběhy, je nelogičnost chování mimozemšťanů. Na této povídce se dá velmi dobře ukázat proč. 1.) Navštívená civilizace se může při prvním kontaktu kvůli civilizačnímu šoku zhroutit. 39

40 Pro velmi vyspělou civilizaci by bylo nejlepší o sobě nedat vůbec vědět a studovat ostatní nepozorovaně z dálky. Je velmi pravděpodobné, že nebudeme první civilizací, se kterou se setkají, a mohou mít s ostatními neblahé zkušenosti. Zpráva o mimozemských návštěvnících totiž u méně vyspělých civilizací může vézt k rozpadu všech hodnot, ať už materiálních nebo duchovních. Tento tlak může vézt až k paranoidnímu strachu z návštěvníků a možnosti nechtěného útoku právě kvůli panickému strachu z neznáma. 2.) Nebezpečí kontaminace cizími mikroby. Tady povídka exceluje. Nikdy totiž nedojde k přímému kontaktu lidí s heptapody. Mimozemšťané se striktně drží na oběžné dráze a promlouvají skrze komunikační zařízení. Ne ve všech příbězích je tohle řešeno a mimozemšťané klidně vystoupí na povrch planety ze svých lodí. Možné výsledky kontaminace popisuje kniha Válka světů, ale zapomíná, že i mimozemšťané mohou na Zemi přinést mikroby, které život na planetě vyhubí. 3.) Příchozí by měli projevit první iniciativu o porozumění. Pokud už cizí civilizace z nějakého důvodu chce navázat první kontakt a je ochotná riskovat způsobení civilizačního šoku, musí sama projevit iniciativu při kontaktu a pokusit se o minimalizování případných škod. Je vyspělejší než kontaktovaná civilizace, tak je pravděpodobné, že naučit se komunikovat jejím jazykem a používat její gesta bude jednodušší, než při prvním kontaktu používat a vnucovat svoje vlastní. Tohoto může dosáhnout prvotním studováním chodu civilizace z většího odstupu. Nejlepším se jeví vyhodnotit, kde je sídlo moci na planetě (pro Zemi pravděpodobně sídlo OSN nebo Bílý dům), a přistát tam. Vybrat si náhodnou pozici, i když je kolem třeba dostatek potřebných zdrojů, může znamenat zmatení kontaktovaných. Tímto se ovšem nezmírní riziko, že na planetě existuje více národů, které usilují o celosvětovou nadvládu a mohou být tímto vyprovokovány. Proto je nejlepší zjistit o planetě i civilizaci na ní co možná nejvíce ještě před kontaktem. 4.) Mimozemšťané musí mít hodně dobrý důvod ke kontaktování jiných civilizací. Podle našich současných znalostí je cestování mezi hvězdami nemožné, nebo přinejmenším velmi obtížné. Motivace návštěvníků pro tak dlouhou a nákladnou cestu musí být větší, než potřeba přírodních zdrojů (kterých je ve vesmíru mnoho i na jiných místech), nebo výměny znalostí a technologií (takto vyspělá civilizace musí vědět, že žádné zajímavé technologie od méně 40

41 vyspělých civilizací nezíská, a není nic, co by jí za ně mohla poskytnout ve výměnném obchodě). Pokud je ovšem cestování mezi hvězdami pomocí exotických technologií snadné, tak je možná návštěva čistě ze zvědavosti (viz. Star Trek). I tak ale lidstvo nemůže doufat v získání čehokoliv, a vůbec ne technologií, od takovéto civilizace. Jejich filozofie bude pravděpodobně znít, že příliš vyspělé technologie nemusí méně vyspělá civilizace správně používat a může se jimi zničit. Zde je jediná možnost vstup do jistého druhu spojenectví civilizací a pomalému řízenému rozvoji technologií pod vedením mimozemšťanů. Otázka ale stejně zůstává: Proč by to dělali a proč by se tím namáhali? 4.5 Hard sci-fi Formát: Kniha Autor: Arthur Charles Clarke Rok vydání: : Vesmírná odysea Série: První kniha tetralogie (v pořadí 2001: Vesmírná odysea, 2010: Druhá vesmírná odysea, 2061: Třetí vesmírná odysea, 3001: Poslední vesmírná odysea), zfilmovaná Stanleym Kubrickem. Děj Kniha začíná v pravěku, kdy skupina pralidí objeví při neúspěšné lovecké výpravě monolit, který s nimi provede řadu experimentů s cílem povznesení jejich duševních schopností. To se zdaří a neúspěšná tlupa poprvé použije nástroje, zabije dravce, kterých se báli a pozabíjí sousední tlupu za řekou. Děj se posouvá do roku 1999, kdy byly základny na Měsíci zařazeny do karantény kvůli probíhající nákaze. Jde však o krytí objevu monolitu pár metrů pod povrchem. Ten při vystavení Slunečnímu svitu vyšle signál k Saturnovu měsíci Japetus. V roce 2001 se k Jupiteru vydává loď Discovery s pětičlennou posádkou, řízená nejmodernějším počítačem HAL Kvůli rozporu ve svých programech je však HAL zmatený a brzo dospěje k názoru, že musí celou posádku pro zachování své mize zabít. (Důvod chování byl vysvětlen až v knize 41

42 2010: Druhá vesmírná odysea. Cíl mise byl klasifikován jako přísně tajný a na druhou stranu byl HAL naprogramován, aby neměl před posádkou tajemství. To vedlo k jeho snaze zmařit kontakt se zemí a zabití členů posádky.) Jediný přeživší, David Bowman, se dostává až k Japetu, kde objeví druhý větší monolit a červí díru do jiné části vesmíru. Prochází skrz ni a je přenesen do transportního uzlu velmi vyspělé civilizace, od kterého vedou tisíce podobných zkratek prostorem do neznámých končin vesmíru. Dostává se do repliky pokoje z pořadu, který byl vysílaný v době, kdy monolit vystřelil elektromagnetický impulz k Saturnu. Pozná, že vše jsou jenom atrapy, protože věci jako postel nebo skříně postrádají atributy, které mimozemšťané při tvorbě iluze nemohli z pouhého televizního vysílání postřehnout (měkkost gauče, otevírací šuplíky, ). Nakonec usne. Iluze zmizí a mimozemšťané mu oddělí duši od těla, aby vydržela na věčnost. V závěru filmového zpracování se Davidova duše v podobě malého dítěte rozhlíží svými prvními pohledy po nesmírnosti vesmíru a shlíží dolů na Zemi. Po dostatečném tréninku a dospění do své nové povahy bytí bude schopný cestovat po všech koutech prostoru a vyrovnat se tak svým stvořitelům. Zajímavé myšlenky Myšlenka, že vývoj lidské civilizace mohl být v minulosti upraven zásahem vyspělejší mimozemské civilizace, je v odborných kruzích spíš výjimkou. Nicméně i tak se najdou lidé (Erich von Däniken), kteří tvrdí, že na Zemi důkazy po návštěvách dávných vyspělých civilizací existují. Nevyvratitelné důkazy, jako v knize monolity, však zatím nebyly nalezeny. Kniha předběhla svoji dobu myšlenkou na vesmírné lodě řízené vyspělými počítači. Je dost dobře možné, že i v dnešní době jsou návrháři a konstruktéři strojů řízených počítači vyděšení představou HAL 9000, a jak chyba v programování může vézt k fatálním následkům. Jsou proto možná daleko opatrnější, než by byli bez tohoto příkladu. Stejně jako v jiných Clarkových dílech se opět představuje myšlenka velmi vyspělé civilizace, která překročila hranice času a prostoru a vládne vesmíru s mírovými účely, nebo se tak alespoň tvářícími. 42

43 Věda v díle Biologie je zastoupena popisem vývoje lidské inteligence a vysvětlením rychlého skoku v lidském poznání, které dodnes biology mate. Fyzika je zastoupena popisem samotného HAL Kniha varuje před problémem logiky vyspělých strojů, kdy jakýkoliv byť sebemenší rozpor může vézt k nedozírným následkům. Já, Robot Formát: Kniha Autor: Isaac Asimov Rok vydání: 1950 Série: Sbírka povídek a krátkých příběhů Důkaz Děj Povídka sleduje kampaň politika Stephena Byerleyho o zvolení starostou nejmenovaného Amerického města. Najdou se však i lidé, kteří se ho snaží zdiskreditovat pomluvami, že je ve skutečnosti humanoidním robotem. Na Zemi jsou totiž roboti zakázaní a kolem jejich používání panují až xenofobní nálady. Veškeré pokusy o potvrzení fám však selhávají na až nepřirozené touze Byerleyho po ochraně soukromí. Důkazem o jeho lidství není ani pozření jablka, protože by mohl být upravený na imitaci příjmu potravy. Rychle se šíří pomluvy o tom, že ho nikdo neviděl spát, nebo třeba jen odpočívat. Podle vyšetřovatelky Susan Calvinové by jedinou možností mohlo být zaměření na tři zákony robotiky, které jsou do všech robotů vloženy a podle nichž se musí vždy řídit. Pokud by je měl porušit, tak by kvůli svému programování zamrzl. Čekají proto na projev tohoto porušení. Na jednom veřejném vystoupení je Byerley konfrontován s neodbytným odpůrcem, který jako důkaz požaduje, aby ho udeřil. To by bylo proti prvnímu a 43

44 nejdůležitějšímu zákonu: neublížit člověku. Byerley muže praští a to všem přítomným stačí. Následně je bez problémů zvolen starostou. Závěr sleduje vyšetřovatelku Susan Calvinovou, která se baví s nově zvoleným starostou o jejím vlastním přesvědčení, že by robot v takové funkci byl o mnoho lepší, než člověk, protože by byl nezkorumpovatelný a vše by dělal pro blaho lidí. Dále poukazuje na fakt, že i poslední důkaz mohl být zfalšován nastrčením dalšího robota předstírajícího odpůrce, kterého by mohl bez porušení zákonů robotiky uhodit. Dílo končí neurčitě, protože si Susan svoje závěry nechává pro sebe a přeje starostovi úspěšné plnění funkce. Hra na honěnou Děj Zaměstnanci důlní společnosti se vydávají na Merkur, aby znovu zprovoznili těžební základnu. V horké atmosféře planety však nedokáží vydržet příliš dlouho, proto využívají roboty. Pro své přežití potřebují zásoby selenu z nedalekého jezírka, proto k němu vysílají robota Rychlíka. Ten se však po době stanovené k návratu neobjevuje. Podzemními tunely se lidé dostanou až těsně k jezírku, kde spatří Rychlíka pobíhat zmateně po okolí. Zjišťují, že jeho mozek zamrzl mezi dvěma zákony robotiky: druhým a třetím. Druhý mu udává uposlechnout příkazů lidí, a třetí mu udává, aby chránil sebe samého, pokud to není v rozporu s prvním a druhým zákonem. Jezírko selenu totiž do ovzduší vypouští plyny škodlivé pro jeho elektronické součástky, což by ho mohlo vyřadit z činnosti. Veškeré pokusy těžařů o předání dalších rozkazů robotovi selhávají, protože je příliš daleko. Jeden z nich se tedy vydá přímo do horké atmosféry planety s vědomím, že pokud mu robot nepomůže, tak jistě zemře. Ten si člověka v nebezpečí všimne a kvůli prvnímu zákonu nadřazenému všem ostatním, udávajícím mu neublížit lidem ani svojí nečinností ublížení dovolit, se rozmrazí a těžaře zachrání. Poté už mohou robotovi bez obtíží předat nové, specifičtěji formulované rozkazy, a on misi k jezírku zvládne. 44

45 Zajímavé myšlenky Pojem robot vymyslel ve svém díle R.U.R. už Karel Čapek, ale k dokonalosti a přesnému uplatnění je dotáhl až Isaac Asimov. Děj povídek se točí kolem tří základních zákonů robotiky, které v dnešní době považujeme za stěžejní, co se oblasti robotiky týče. Poprvé byly zmíněny v povídce Hra na honěnou (1942). 1.) Robot nesmí ublížit člověku, nebo svojí nečinností dovolit, aby mu bylo ublíženo. 2.) Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem. 3.) Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým zákonem. Povídky poukazují na možné problémy, vycházející ze špatné interpretace příkazů, nebo z rozporu mezi jednotlivými zákony v určitých situacích. Na roboty však nepohlíží jako na hrozbu, i když jsou neustále vystaveni xenofobii ze strany obyčejných lidí. Většinou se využívají mimo planetu Zemi a pro vědecké účely. Věda v povídkách Nadčasovost povídek a do jisté míry správné předpovězení využití robotů se ukazuje ve třech příkladech: 1.) Roboti v továrnách vyrábí předměty denní potřeby i další roboty. V dnešním světě vidíme stejný vývoj. Periodicky se opakující činnosti především s těžkými předměty (výroba karoserie automobilů), nebo v ohromném množství (výroba plechovek, sirek, tisk novin,...), jsou už téměř výhradně realizovány pomocí robotů. Ti jsou dokonale přesní a nepotřebují odpočinek. 2.) Roboti jsou používáni při operacích, které by lidé nedokázali provést. V povídkách se využívají při misích ve vesmíru nebo na jiných planetách, jejichž prostředí by pro člověka bylo smrtící. V dnešní společnosti vidíme stejné využití robotů na dálkové ovládání při armádních misích na zneškodňování možných výbušnin, nebo průzkumu terénu. V civilním sektoru můžeme pozorovat využití při hledání přeživších ve zřícených domech nebo zasypaných dolech. 45

46 3.) Lidé se bojí robotů. Dělníci v továrnách se bojí robotizace výroby, kdy by mohla spousta kvalifikovaných dělníků přijít o práci. Tento strach je oprávněný. Neoprávněný strach vychází ze samotného pohledu na lidem podobného robota. Honda se svým modelem ASIMO (podoba se jménem Isaac Asimov není náhodná), přišla s konceptem people-friendly robot. ASIMO má na výšku 130 centimetrů, což je výška dítěte. Lidé potom mají z robota daleko menší strach, než kdyby je převyšoval. Rajské fontány Formát: Kniha Autor: Arthur Charles Clarke Rok vydání: 1979 Série: Samostatně stojící kniha Děj Po průletu mimozemské lodě obsahující umělou inteligenci, se kterou se lidé dorozumí a předají jí svoje vědomosti, je tlak na průzkum vesmíru ohromný. Vědec a inženýr Vannevan Morgan se snaží prosadit svůj vynález: Vesmírný výtah, který by cestování do vesmíru výrazně usnadnil. Největší problém podobné stavby, materiál schopný vydržet ohromné pnutí mezi pozemní částí a geostacionární družicí ve výšce kilometrů, má vyřešený. Je jím tenký a pevný materiál hyperfilament, který tvoří speciálně uspořádané uhlíkové atomy připomínající svým složením diamant. Větším problémem se však stává, kam na Zemi výtah postavit. Nejideálnějším se jeví ostrov Taprobane (Srí Lanka), který se nachází blízko rovníku a má pro tento účel dokonale stavěnou horu. Tu však obývají Buddhističtí mniši, kteří se nechtějí svého kláštera vzdát. Po prvotních problémech však ustupují a stavba začíná. O mnoho let později je výtah dokončen a lidská civilizace může ekonomičtěji dopravovat materiál na oběžnou dráhu. Vannevan Morgan je však z projektu již dávno odvolán. Po nehodě kabiny vesmírného výtahu, kterou vyřeší díky své znalosti projektu, dostává nápad vybudovat sérii výtahů 46

47 spojených nad Zemí v jeden celistvý prstenec. Pohroužený do této myšlenky dostává infarkt a umírá. Závěr knihy ukazuje po mnoha letech se vracející mimozemskou inteligenci, která žasne nad planetárním prstencem a šesticí vesmírných výtahů. Přemýšlí, jak mohl lidský druh za tak krátkou dobu dosáhnout podobného vývoje. Zajímavé myšlenky V knize poprvé zazněla myšlenka vesmírného výtahu, který je v dnešní době obecně považován za jedno z nejlepších řešení náhrady drahých a palivově nešetrných letů raketoplánů. Narážíme však na řadu problémů, které ještě nedokážeme řešit. Další zajímavou myšlenkou je úvodní setkání s mimozemskou umělou inteligencí. Loď prolétá vesmírem a snaží se komunikovat s každou civilizací, na kterou narazí. Její pravděpodobně nejdůležitější účel je studium a sběr informací a dat. Lidé jí proto ve snaze o udělání co největšího dojmu posílají veškeré svoje vědomosti, ale umělá inteligence se ani nezarazí. Celé vědění lidstva je totiž ničím v porovnání s tím, co už viděla jinde. Když odlétá, zanechává za sebou na památku a pro okaté vyprovokování lidstva zprávu, že její stvořitelé odhalili důvod existence vesmíru a života v něm. Věda v díle Myšlenka vesmírného výtahu je velmi slibná, ale lidstvo bude muset vymyslet řešení přinejmenším třech problémů: 1.) Jak zajistit geostacionární družici na oběžné dráze, když její váha má být pro udržení konstrukce výtahu co největší. Zde se nabízí myšlenka použití jednoho z blízkých asteroidů, protože množství materiálu nutného ke stavbě vesmírné části výtahu by nebylo možné jakkoliv dostat na oběžnou dráhu z povrchu planety. 2.) Jak zajistit pohon kabiny výtahu. Sluneční panely jsou na podobný úkol příliš slabé, proto vědci přišli s řešením v podobě bezdrátově vysílané energie, buďto mikrovlnami nebo laserem. Zde je problém v horší prostupnosti atmosféry, kdy množství 47

48 přenášené energie klesá se vzrůstající nadmořskou výškou výtahu. Nehledě na rozmary počasí, kdy při zamračené obloze výtah nemůže fungovat. 3.) Jaký materiál použít na stavbu hlavního kabelu. V knize je tento problém vyřešený fiktivním materiálem, ale ve skutečném světě se jako pravděpodobné řešení nabízí uhlíková nanovlákna, spletená do větších celků. Jejich délka by ale musela být ohromná, a takovéto výsledky zatím podobné technologie nenabízejí. Stroj času Formát: Kniha Autor: Herbert George Wells Rok vydání: 1895 Série: Samostatně stojící kniha, několikrát zfilmovaná Děj Děj románu sleduje vědce, který se snaží dokázat, že je cestování časem uskutečnitelné. Stroj času se mu nakonec po několika letech podaří sestrojit a jako první se rozhodne odcestovat do daleké budoucnosti, přibližně osm set tisíc let ode dneška. Na stárnoucí Zemi s ruinami dávných velkoměst nalezne v průběhu pátrání dvě odlišné rasy bytostí, které se podle jeho mínění vyvinuly z jediného předka člověka. Eloi, mírumilovná rasa lidí menšího vzrůstu i síly, žijící na povrchu v naprostém blahobytu, mu připomíná ráj. Naráží ovšem na nedostatek zvědavosti a intelektových vlastností, což si vysvětluje jako vedlejší účinek vývoje lidstva. Při dobytí světa za pomoci technologií už nebylo potřeba silné tělo, a intelektuální vlastnosti spolu se zvědavostí byly určeny pár vědcům, kteří spravovali vynálezy, ale ti za čas zmizeli a zůstali jen tito tvorové bez zájmu a chuti k myšlení. Morlokové, druhá rasa naprosto odlišná od první, žijící v podzemí a s pomocí industriálních výdobytků zaručující blahobyt Eloiů, je vypravěčem považována za pozůstatek dělnické třídy. Bojí se světla a na povrch vychází pouze v noci za cílem obživy, kdy při nájezdech pojídají Eloie. Tato symbióza je vypravěčem považována za chov dobytka pro vlastní obživu. 48

49 Vypravěč zachrání před utopením Eloiskou dívku a rozhodne se s ní vrátit zpět v čase, ale je napaden Morloky a jen o vlásek uniká strojem času pryč, opět do daleké budoucnosti, třicet milionů let ode dneška. Nalezne pomalu umírající Zemi porostlou pouze rudými lišejníky, po které chodí krabům podobní živočichové. Slunce začíná rudnout. Provádí další menší skoky časem, než se před ním objeví obraz zničené Země a ohromného rudého Slunce. Poslední degenerované formy života už dávno umřely a Země zpustla. Pohroužený do myšlenek na spatřený konec se vrací do viktoriánské doby, ze které vycestoval, a podává o svém dobrodružství zprávu. Vypravěč na závěr knihy vyráží na další výpravu, ze které se už ovšem nevrací. Zajímavé myšlenky Každého člověka určitě alespoň podvědomě zajímá, jak bude svět vypadat v budoucnosti. Proto je myšlenka možnosti cestovat v čase tak lákavá. Kniha ovšem nepřináší světlý pohled na zítřek, ale téměř apokalyptickou vizi, jak by se lidstvo jako druh mohlo vyvíjet. Věda v díle Autor přinesl na svoji dobu neskutečnou myšlenku možnosti cestování v čase. O sto dvacet let později nejsme ani o krok blíže k odpovědi na otázku, jestli je něco podobného opravdu možné. S cestováním v čase se pojí několik čistě teoretických možností, a nikdo neví, která (nebo jestli vůbec nějaká) je správná. 1.) Cestování v čase do minulosti není možné, protože čas plyne ze své podstaty pouze dopředu. Neexistuje proto žádná možnost jít proti němu. Tato myšlenka se opírá o naše chápání času jako neměnné síly proudící jedním směrem. Cestovat v čase jde jedině dopředu, a to za použití cestovního prostředku blížícího se rychlosti světla. Princip cestování v čase směrem dopředu popisuje paradox dvojčat ve speciální teorii relativity, vycházející z dokázaného faktu, že hodiny ve vztažné soustavě, pohybující se oproti jiné danou rychlostí, jsou v závislosti na velikosti rychlosti zpomaleny v čase. 49

50 Vztah popisující dilataci času zní: čas naměřený stacionárním pozorovatelem čas naměřený pohybujícím se pozorovatelem v rychlost pohybu c rychlost světla Paradox dvojčat tady ukazuje, že kdyby jeden z dvojčat vyrazil raketou blížící se rychlosti světla na rok trvající misi, vrátil by se o rok starší, zatímco jeho bratr by zestárl o mnoho (klidně desítky) let více. 2.) Cestování zpět v čase není možné, protože je pouze jedna časová linie a tyto cesty by vytvářely logické paradoxy, se kterými si příroda a fyzikální zákony nejsou schopny poradit. Tato možnost s sebou přináší paradox dědečka, myšlenkový experiment, ve kterém potenciální cestovatel v čase zabije vlastního dědečka jako malé dítě před početím svého otce. Tím vytvoří logickou smyčku, kdy se sám nemohl narodit, a tudíž se nemohl vrátit v čase, nemohl zabít svého dědečka, a tudíž se vlastně narodil a cestoval v čase, zabil svého dědečka,... Takto by se dostal do nekonečného kruhu, ze kterého by se nešlo dostat ven. Příroda proto dělá vše, aby cesty časem zpět znemožnila. 3.) Cestování zpět v čase je možné, přestože je pouze jedna časová linie. Žádné logické paradoxy nevznikají, protože minulost nelze změnit. Tato možnost ukazuje jiný pohled na problematiku paradoxu dědečka. Říká nám, že i kdybychom se svého dědečka pokusili zastřelit, tak by zbraň nevystřelila a on by před námi utekl. Mohli bychom si navíc matně vzpomenout na historku, kterou nám říkával, že se ho jednou někdo v mládí pokusil zastřelit. Jiný, extrémnější příklad tvrdí, že zkázu Titaniku způsobilo přetížení černých pasažérů, cestovatelů v čase, kteří se přišli podívat na tento milník historie. 4.) Cestování zpět v čase je možné, a je možné libovolně měnit historii, protože jimi vytváříme alternativní verze reality. Poslední z hlavních možností říká, že při cestě časem zpět můžeme beztrestně zabít svého dědečka, protože tím vytvoříme novou verzi reality, ve které se náš dvojník nikdy nenarodí, ale mi v ní existovat můžeme. 50

51 Poslední otázka Formát: Povídka Autor: Isaac Asimov Rok vydání: 1956 Děj První část začíná triumfem vědy. Byl vynalezen počítač schopný zpracovávat data takovou rychlostí, jakou by nebylo schopné celé lidstvo dohromady. Počítači položí otázku, jak zažehnat energetickou krizi, na což odpoví ukázkou způsobu získávání čisté energie ze Slunce. Po dlouhé řadě oslav se jdou dva podnapilí technici ukrýt před veřejností k počítači. Po krátké rozmluvě se vsadí, že počítač nezodpoví kladně na otázku, jestli jde ve vesmíru zvrátit chod entropie. Počítač však odpoví: NEDOSTATEČNÁ DATA PRO SMYSLUPLNOU ODPOVĚĎ. Druhá část sleduje pouť rodiny vesmírnou lodí k nové hvězdě. Lidstvo bylo s pomocí superpočítače schopno zvládnout technologii hyperprostorových skoků, takže osídlení galaxie už nic nebrání. Jedno z dětí se zeptá, co je to entropie, a otec mu řekne, že za hrozně dlouhou dobu vše, i hvězdy, skončí. To dítě zarmoutí a začne plakat. Aby napravil vzniklou situaci, zeptá se přenosné verze superpočítače, který řídí loď, jestli jde zvrátit chod entropie. Odpověď zní: NEDOSTATEČNÁ DATA PRO SMYSLUPLNOU ODPOVĚĎ. Třetí část se odehrává po letech, kdy je kolonizována celá galaxie a dva, díky technologiím nesmrtelní lidé, se baví o využívání energie. Hvězdy jako zdroje energie nevydrží navěky, a tak se ptají ještě dokonalejší verze superpočítače, jak by se tomu dalo zabránit. Dostanou však odpověď: NEDOSTATEČNÁ DATA PRO SMYSLUPLNOU ODPOVĚĎ. Čtvrtá část: Po dalších miliardách let je lidstvem osídlen celý vesmír a lidé se zbavují hmotných těl, která zůstávají uskladněná v obřích umělých prostorách. Jsou schopní myšlenkami procházet celým vesmírem dle libosti. Jeden z těchto lidí se ptá vesmírného superpočítače, teď už nepodléhajícího působení hmoty kvůli jeho přenesení do hyperprostoru, ve které galaxii a na jaké hvězdě prvně započalo lidstvo. Chce se na něj podívat. Odpověď zní, že Slunce už dávno vyhaslo. I tento člověk se ptá, jak předejít zániku hvězd, ale odpověď i tak vyspělého počítače pořád zní: NEDOSTATEČNÁ DATA PRO SMYSLUPLNOU ODPOVĚĎ. Mysl člověka je sražena strachem, že i věčnost někdy skončí. 51

52 Pátá část ukazuje chladnoucí vesmír, kde už entropie naprosto převládá. Z hvězd se stávají bílí trpaslíci a i těm už nezbývá více než miliarda let života. Člověk, splynutí všech jednotlivých myslí do ohromného celku, sleduje se zármutkem vesmír. Ptá se superpočítače, jak ho zachránit a znovu zažehnout jas hvězd. Superpočítač odpoví: NEDOSTATEČNÁ DATA PRO SMYSLUPLNOU ODPOVĚĎ. Dodá však, že se jej na stejnou otázku už mnohokrát ptali jiní, a že na odpovědi stále pracuje. To Člověka uspokojí a dál čeká na odpověď. V šesté části vesmír zchladl docela a všechny hvězdy vyhasly. Člověk pomalu splývá se superpočítačem, což je jediná možnost na existenci alespoň v hyperprostoru. Poslední mysl, ještě dlící v hmotném světě, před splynutím zaváhá a ptá se, jestli by nebylo možné začít vesmír od začátku. I přes všechno vědění, jaké se dalo obsáhnout, však odpověď zní: NEDOSTATEČNÁ DATA PRO SMYSLUPLNOU ODPOVĚĎ. Poslední mysl opustí vesmír a ten nadobro potemní. Sedmá část obsahuje bezčasý úsek, kdy superpočítač zpracovává a přetváří všechny získané informace, hnán dopředu poslední nezodpovězenou otázkou, s vědomím, že se nemůže vypnout, dokud na ni neodpoví. A odpověď skutečně nalezne. Už však není jediný člověk, kterému by ji sdělil. S informacemi o původním složení vesmíru se rozhodne pro názornou demonstraci, která také bude stačit. Ví, že tvorba vesmíru musí probíhat po krocích, a tak prohlásí: BUDIŽ SVĚTLO. A je světlo. Zajímavé myšlenky Dílo, ačkoliv se jedná o krátkou povídku, obsahuje hned několik zajímavých myšlenek. Lidstvo je ve svém technologickém pokroku ovlivněno dvěma aspekty: - Technologie jsou už tak rozvinuté, že je jediný člověk nedokáže pochopit. Zde dochází k nechtěnému brždění vývoje kvůli nepřesnostem v komunikaci vědců, nepropojeností mnohých výzkumných center a patentování různých pro výzkum potřebných metod a technologií, což je činí drahými. - K udržení technologického pokroku je potřeba co nejlevnější a co nejvíce koncentrovaný zdroj energie. Naše civilizace je odkázána na fosilní paliva, ale autor upozorňuje, že lepším zdrojem je Slunce, jehož spoutaná energie by nám pravděpodobně dovolila větší technologický pokrok. 52

53 Oba tyto problémy řeší vynález počítače schopného samostatně sbírat a třídit všechny informace, kterými lidstvo disponuje. Tento počítač navíc dosahuje takové dokonalosti, že se stává samostatnou bytostí, jenž ke svému fungování a vylepšování nepotřebuje zásah lidí. Stává se tedy takzvanou technologickou singularitou a je schopný sám sebe zlepšovat nad možnosti, které by kdy byl schopný vymyslet člověk. Další zajímavou myšlenkou je expanze člověka do celého vesmíru. I druhy s téměř neomezenými možnostmi vždy narazí na hranice, které nebudou schopny překonat. Pro lidi je to prostor, ale také entropie. Technologie oproštění se od vlastního těla a myšlenka počítače v jiné formě existence (v povídce popsán jako existující pouze v hyperprostoru, nepopsatelném a nepochopitelném místě mimo prostor a čas), se může zdát velmi přehnaná. Autor podobných děl Arthur Charles Clarke se na tohle téma nechal slyšet a popsal možnost existence exotických, námi vůbec nepochopitelných technologií slovy: Dostatečně pokročilou technologii nelze odlišit od magie. Na konci povídky při jejím rozuzlení je jakoby mimoděk nastíněna poslední myšlenka, a to podobnost počítače se všemi vědomostmi o vesmíru a Boha. Podaří se mu totiž zvrátit chod entropie a vesmír znovu obnovit. Věda v díle Dílem se prolíná myšlenka na entropii a na snahu lidí ji zvrátit. Entropie je stavová veličina (popisuje začátek a konec děje a ne jeho průběh), vystupující v druhém termodynamickém zákoně, kde udává omezení přeměny druhů energie mezi sebou. V přírodě tedy každý děj dříve či později skončí u tepelné energie, která se bez možnosti dalšího využití rozšíří a rozplyne do prázdného prostoru (entropie dosáhne maxima). Vesmír tedy podle druhého termodynamického zákona a principu růstu entropie skončí jako chladný prázdný prostor, kde nebude život možný. Dílo si klade otázku, jestli se tento proces nedá zvrátit, ale podle našich současných vědomostí to možné není. 53

54 Hop A skok! Formát: Povídka Autor: Walter Tevis Rok vydání: 1958 Děj Povídka se točí kolem vynálezce, který při pokusech s pryží vytvoří kuličku schopnou skákat do větší výšky, než ze které byla puštěna. Její skoky jsou přitom pořád vyšší a vyšší, a nezdá se, že by měla kdy zastavit. Vynálezci se ji podaří chytit pomocí závěsů na oknech a zjišťuje, že je na dotek chladná. Materiál tedy porušuje druhý termodynamický zákon a jedná se o perpetuum mobile druhého druhu. Při svém pohybu totiž bere teplo z okolí a přeměňuje jej na pohybovou energii odrazů. Vynálezce svůj výtvor špatně uschová a jemné otřesy od projíždějících automobilů kuličku rozhoupají. Ráno vědec s hrůzou zjišťuje, že kulička poskakuje za městem do ohromné výšky a není ji možné zastavit. Po krátkém čase, kdy se ji snaží dohnat, naráží v krajině na kráter, uvnitř kterého spatřuje rozbité kousky svojí kuličky. Pohroužený do myšlenek o nebezpečnosti vynálezu kráter i s úlomky zakope a odejde. Zajímavé myšlenky Povídka si klade otázku, jak by mohl vypadat perpetuum mobile druhého druhu. Jeho fungování, znázorněné neovladatelností kuličky, přirovnává k velkému nebezpečí, protože podobné pohyby v přírodě neexistují a není jisté, jakou škodu by mohly napáchat. Věda v díle Obyčejná gumová kulička při odraze nedosáhne stejné výšky, protože se část energie rozptýlí do okolí (deformace povrchu) a část se přemění na tepelnou energii (kulička se zahřeje). 54

55 Kulička v povídce se ale při odrazu ochlazuje. Funguje tedy na základě principu perpetuum mobile druhého druhu. Materiál při stlačení a následném rozepnutí vydá větší množství energie, než s jakým do srážky vstupoval. Rozdíl energie se projeví úbytkem tepla. A jelikož kulička může přijímat teplo z okolí, je její pohyb teoreticky neomezený. Stěna z temnoty Formát: Povídka Autor: Arthur Charles Clarke Rok vydání: 1949 Děj Mimo hlavní proud vesmírů, které se drží nám známých zákonů, existuje i několik těch, co mají rozdílné vlastnosti. K nim patří i vesmír, ve kterém žije Šervan. Tento vesmír obsahuje jedinou nehybnou hvězdu a planetu. Planeta je rozdělena na zemi věčného světla, neustále otočenou ke hvězdě, a na zemi věčného temna, ohraničenou tajemnou, nikdy nepřekonanou stěnou, materiálem připomínající zhmotněnou tmu. Jako malý Šervan slýchal příběhy točící se kolem stěny z temnoty. Podle některých je za ní země mrtvých předků, podle jiných ukrývá tajemství tak hrozná, že jejich pouhé spatření přivede kohokoliv k šílenství. Teď, jako dospělý, touží přijít záhadě na kloub. Svolává proto známé a společně vytváří projekt stavby tak velké, že dosáhne na vrchol stěny. Práce trvají mnoho let, ale když konečně stojí na vrcholu zdi a sleduje temnotu táhnoucí se dál, začíná pochybovat. Zvědavost však vítězí a on postupuje kupředu. Matné světlo hvězdy za jeho zády hasne, ale vepředu začíná zářit jiná hvězda. Zmatený doráží na místo, odkud vyrazil. Se zarytým mlčením nechává stavbu strhnout. Stěna totiž neukrývá žádná tajemství, není za ní vůbec nic. 55

56 Zajímavé myšleny Povídka v reakci na předpovědi vědců o existenci multivesmíru s nespočtem dalších vesmírů podobných našemu vznáší otázku, jestli jsou všechny opravdu podobné, nebo jestli v nich mohou být jiné fyzikální zákony. Autor sám uvádí svoji povídku slovy: Mnohé a zvláštní jsou vesmíry, které plují jako pěnové bublinky řekou času. Některé je jich velmi málo se pohybují proti jejímu proudu nebo napříč něj; a ještě méně je těch, které jsou navždy mimo jejich dosah a nevědí nic o minulosti ani budoucnosti. Věda v díle Clarke vychází z existence útvarů, které i když existují ve více rozměrech, mají vlastnosti o jeden rozměr nižší. Na těchto útvarech, ať se pohybujeme kterýmkoliv směrem, vždy dorazíme na místo, odkud jsme původně vyrazili. Nejznámějšími útvary jsou Möbiova páska, dvojrozměrný pás obsahující pouze jedinou stranu, a Kleinova láhev, trojrozměrný objekt obsahující jedinou plochu. Stěna z temnoty je pro popisovaný vesmír jeho koncem. Stejně, jako se při pohybu po Möbiově pásce nebo Kleinově láhvi dostaneme vždy zpět do původní pozice, tak i Šervan se při přímé cestě ve skutečnosti zakřivuje v prostoru, až nakonec přichází zpět na místo, ze kterého vyšel. 4.6 Soft sci-fi Konec dětství Formát: Kniha Autor: Arthur Charles Clarke Rok vydání: 1953 Série: Samostatně stojící kniha 56

57 Děj Uprostřed nejhorší části studené války se nad velkými městy objeví ohromné lodě mimozemšťanů, kterým lidé začnou přezdívat Vládci. Ti se nijak neukazují a s lidmi komunikují pouze prostřednictvím vyslanců OSN. Nechtějí nás zničit, naopak přinesou na Zemi blahobyt pomocí zákonů, které upřednostňují technologický pokrok za mírovými účely. Touha lidí poznat pravou podobu Vládců způsobí, že se rozhodnou přání vyhovět a oznámí, že za padesát let svojí pravou podobu odhalí. Děj se přesouvá o zmíněných padesát let dopředu, kdy je odhalena podoba Vládců coby ohromných, čertům podobných bytostí s křídly. Dříve se nechtěli ukázat právě kvůli možným předsudkům ze strany lidí o jejich vzhledu. Ve svých experimentech a zkoumání života na Zemi se zaměřují na sbírání druhů života, ale speciální zájem mají o metafyziku, konkrétně o telekinezi, spiritismus a další okultní vědy. Lidské děti navíc začínají projevovat sklony k dříve nevídanému využívání těchto schopností. Tento zájem nejednoho mate, ale jediný, kdo se pokusí záhadě Vládců přijít na kloub je Jan, který se vetře do jedné z lodí ve vnitřku mrtvé velryby. Loď s ním odcestuje pryč, vstříc planetě Vládců. Je však brzy odhalen, ale loď už nemůže změnit směr letu. Po krátké návštěvě planety Vládců, která sice není jejich domovskou, ale spíše předsunutou základnou, je Jan vrácen na Zemi. Na ní však kvůli dilataci času při rychlostech blízkých rychlosti světla uplynuly desítky let. Jan je zděšen, když spatří, jak se lidstvo za dobu jeho nepřítomnosti změnilo. Lidem bylo řečeno, že pomalu splývají s nepopsatelnou bytostí zvanou Intelekt, která formuje vesmír i život. Děti před dovršením určitého věku už prý nikdy nezemřou a budou žít věčně, zatímco starší zemřou jako všichni před nimi. Děti navíc plně rozvinou svoje telekinetické, telepatické a spirituální schopnosti. Jan se vrací do doby, kdy většina lidí spáchala sebevraždu nebo umřela stářím, a děti používají svoje nově nabyté schopnosti až k tak velkým činům, jako je zahájení rotace Měsíce. Když Vládci vidí pokrok lidstva, tak uzavřou svoji misi na Zemi a sdělí Janovi, že se lidstvo brzy spojí s Intelektem a že ho mohou vzít pryč, aby při tomto procesu jako dospělý nezemřel. On však odmítne s tím, že si přeje vidět konec lidstva, jak si ho pamatoval. 57

58 Vládci opouštějí Sluneční soustavu a sledují se smutkem, jak se Země rozplývá, až zmizí docela a konečně se spojí s Intelektem. Jsou smutní kvůli tomu, že jejich rasa se z neznámých důvodů nikdy nebude schopná s Intelektem spojit, a tak jim nezbývá nic jiného, než mu sloužit povznášením zaostalejších ras. Zajímavé myšlenky V díle je vidět autorova fascinace metafyzikou. V dnešní době na existenci podobných fenoménů věří velké množství lidí (ať už se jedná o telekinezi či telepatii), ale její vědecké zdokumentování naráží na fakt, že při podrobnějším zkoumání vychází najevo podvody praktikantů tohoto umění, což tento kousek metafyziky odsouvá ve vnímání většiny lidí do roviny šarlatánství. Nejzajímavější je koncept Intelektu, který ovládá vesmír nepopsatelnými a nepochopitelnými zásahy, ale na druhou stranu si přeje, aby v něj ostatní rasy splynuly. Tímto autor naznačil možné spojení duší v jeden velký celek se všemi ostatními bytostmi, a po smrti jejich navrácení k tomuto všeobjímajícímu Intelektu. Můžeme si v něm představit i jiné zobrazení Boha. Palčivější otázkou zůstává, jak nás může technologický a intelektuální vývoj v budoucnu ovlivnit. Neztratíme nakonec svoji hlavní přednost: lidskost? V díle je tato myšlenka zosobněna voláním mnohých po znovuzavedení starých tradic, protože striktní technologický pokrok bez lásky a nadšení může vézt ke ztrátám hodnot civilizace. Pak je na druhou stranu nutné se ptát, jestli je lepší zůstat citlivými bytostmi zakládajícími svoje životy na lásce a rodině, nebo bezcitnou rasou ovládanou chladnými, nicméně velmi vyspělými technologiemi. Nebo možná existuje střední cesta? Věda v díle Věda v díle je nahrazena metafyzikálními otázkami: Prováděním spirituálních seancí, zkoušení telekineze a dalších podobných pokusů. V praxi nic podobného zatím nebylo nalezeno, a kvůli faktu, že energie sama nevzniká ani nezaniká, by musela být lidská mysl při provádění podobných kousků zdrojem nám doposud skryté a neznámé energie, která by se ale musela nutně podle zákona zachování energie někde zpětně projevovat. Tyto fenomény jsou v knížce vysvětleny existencí Nadbytosti, přes kterou je lidská duše schopná pomocí myšlenek formovat hmotný svět. 58

59 mil pod mořem Formát: Kniha Autor: Jules Verne Rok vydání: 1869 Série: Jedna z knih a povídek cyklu Podivuhodné cesty. Děj Na otevřeném moři se začínají ztrácet lodě a mluví se o záhadném mořském netvoru. Je vypravena loď s cílem rozluštit záhadu. Na její palubě je i přírodovědec, profesor Aronnax. Dlouhou dobu nemůžou nic nalézt, až pak jednoho dne spatří v moři světla. Snaží se netvora harpunovat, ale ten loď zničí. Profesor Aronnax se dvěma dalšími lidmi se zachrání, ale jen aby zjistili, že netvor je ve skutečnosti ponorka. Padnou na ní do zajetí. Setkají se s kapitánem Nemem, vynálezcem ponorky, kterou pojmenoval Nautilus. Ten jim sdělí, že v zájmu zachování tajemství o ponorce je nemůže propustit. Trojice se tedy nedobrovolně dostává doprostřed dobrodružné cesty kapitána Nema, který se dávno zřekl lidstva a civilizace, a zaměřil se na prohledávání tajemných hlubin oceánů. Jejich cesty je zavedou na různá místa podmořského světa, mimo jiné do ruin ztraceného města Atlantidy a pod jižní pól. Kapitán Nemo neskrývá svoji zášť k velmoci pozemských tyranů, jejichž loď při prvním střetnutí potopí, s čímž profesor Aronnax nesouhlasí. Nedobrovolní dobrodruhové nepřestanou hledat cestu k úniku, která se jim nakonec naskytne, a oni z Nautilu utečou. Zajímavé myšlenky Dílo je velmi silně ovlivněno autorovou touhou po dobrodružství a poznávání cizích a neprozkoumaných částí světa. Pro přepravu pod mořskou hladinou použil princip ponorky, který sice v době vzniku díla už známý byl, ale nikoliv v takto propracovaném stavu. 59

60 Nejzajímavější myšlenkou je bezesporu použití elektrického zařízení na pohon lodi a její obranu. V knize je popisováno o mnoho let dříve, než se začalo do takové míry používat. Za zmínku stojí i letmý popis zvláštního získávání energie z mořské vody, která se blíží popisu jaderné fúze. Tyto popisy z autora dělají vizionáře vědeckého pokroku dalších desítek let. Věda v díle Věda ustupuje dobrodružným výpravám, ale popis samotného Nautilu je velmi promyšlený. Od realistického pojetí dvouplášťového trupu až po vyrovnávací komory, které se pro sestup nebo výstup zalévají vodou. Odysea z Marsu Formát: Povídka Autor: Stanley Grauman Weinbaum Rok vydání: 1934 Děj Průzkumník na Marsu Dick Jarvis se zřítí daleko od hlavní základny. Jeho jediné dvě možnosti jsou buď zůstat a doufat v brzkou záchranu, nebo se pokusit na základnu dostat pěšky. Rozhoduje se pro druhou možnost a podniká pouť marťanskou krajinou. Je svědkem souboje dvou tvorů: Černé chobotnici podobného monstra a bytosti, kterou nejlépe popisuje jako podobnou pštrosu. Rozhoduje se pštrosovi pomoci, a ten ho na oplátku začne na cestě doprovázet. Jarvis začne tvorovi pro jeho podivnou klapavou řeč říkat Ťuíl. Snaží se spolu dorozumět, a je překvapený, že na názornou ukázku rovnice z kamínků = 4 odpovídá = 6. Zkouší nakreslit sluneční soustavu. Tady Ťuíl ukáže na čtvrtou planetu a dokreslí nejen dva měsíce Marsu, ale i Měsíc Země. Je tedy jisté, že musí být inteligentní, a jejich druh, možná dokonce civilizace, se dokáže orientovat v planetách. Pokračují dál, Jarvis svým pomalým tempem a Ťuíl mnohametrovými poskoky. Cestou naráží na další obyvatele Marsu. Z nich jsou nejpodivnější 60

61 bytosti, které nejsou složeny na bázi uhlíku, ale křemíku. Pohybují se velmi pomalu a podle všeho se zdá, že nedýchají. Další tvorové jsou podobní sudům, a žijí ve spletitém labyrintu pod povrchem. Oba cestovatelé v těchto chodbách zabloudí, a najdou místnost s tajemným zářícím krystalem, který při dopadu svého světla na Jarvisovu bradavici na ruce spálí nemocnou tkáň a nechá jenom zdravou. Tento objev nemůže nechat být, a tak jej ukradne. Tvorové je však napadnou a oba se stěží dostanou k povrchu, kde je na poslední chvíli zachrání pátrací četa z hlavní základny. Ťuíl však nejde do lodě a jediným dlouhým skokem mizí ve tmě noci. Zajímavé myšleny Povídka byla jednou z prvních sci-fi, které se zabývaly myšlenkou na větší rozdílnosti mezi pozemským a mimozemským životem. Do doby jejího vzniku si autoři vystačili s pár známými fakty o Marsu, které přenášeli do svých děl. Planetu mohly obývat nejrůznější formy života, ale vždy byla alespoň jedna z nich podobná lidem. Aby se totiž začala odvíjet dějová zápletka, musel se pozemský hrdina zamilovat do marťanské princezny a zachraňovat ji před nepřáteli. Nejznámějším zástupcem těchto knih a povídek je série jedenácti knih John Carter, pán Marsu od autora Edgara Rice Burroughse. V Odysee z Marsu se vyskytují popisy bytostí zcela rozdílných od pozemských, včetně Ťuíla, pštrosovi podobného tvora, který pravděpodobně patří k vyspělé civilizaci. V průběhu povídky totiž několikrát ukazuje a používá zařízení, které pozemský hrdina nezná. Nejzajímavější je ovšem popis křemíkových pyramidových bytostí, které pomalu putují krajinou a jí skály. Věda v díle Jarvis po nouzovém přistání a rozhodnutí se pro pochod zpět na základnu přemýšlí, kolik zásob si s sebou může vzít. Dospívá k názoru, že si může vzít více než dvojnásobek hmotnosti, kterou unese na Zemi. Když ještě odečte ztrátu vlastní hmotnosti, tak může bez problémů unést sto kilogramový vak s vodou a dalšími potřebnými nástroji. Gravitační zrychlení je totiž na Marsu zhruba 2,5 krát menší, než na Zemi. 61

62 4.7 Military sci-fi Halo Formát: Počítačová hra Vývojáři: Bungie, Ensemble Studios, 343 Industries, Creative Assembly Rok vydání: 2001 Série: 12 počítačových her, rozšiřující knižní série Děj Podle strohých informací byla první vyspělá civilizace, která se objevila v celém vesmíru, nazvaná Precursors (První). Po milióny let cestovali napříč galaxiemi a v každé z nich zasévali život. Nejinak tomu bylo i v Mléčné dráze. Při odchodu za sebou v galaxii nechali část svojí posádky, aby se starala o vznikající život. Řídili se totiž Kodexem zodpovědnosti (Mantle of responsibility), podle něhož by nejvyspělejší civilizace měla vždy udržovat mír a blahobyt. Za svoje nástupce považovali rasu Forerunners (Předchůdci), kteří se však v průběhu času ukázali jako válkychtivý národ. Zklamaní z chování Forerunnerů předali právo udržovat Kodex zodpovědnosti druhé nejvyspělejší civilizaci: Alianci prvních Lidí a San Shyuumů. Tento čin rozhněval Forerunnery natolik, že svým stvořitelům vyhlásili válku, kterou nakonec vyhráli. Poslední z Precursorů se stáhli za hranici galaxie a ze svého genetického materiálu mutacemi vytvořili vysoce agresivní životní formu: Flood (Nákazu), která při kontaminování ostatního života tento život ovládla a nutila ho dále Nákazu šířit. S Nákazou se poprvé setkala aliance Lidí a San Shyuumů. Bojovala proti ní, než se jim ji po velkých ztrátách podařilo zahnat na ústup. Lidé při svém útoku narušili prostor Forerunnerů, a ti, bez vědomí o Nákaze nebo o pravém poslání Lidí, považovali tento akt za agresi. V následující válce oslabenou alianci naprosto zničili. Lidé ani San Shyuunové nebyli vyhlazeni úplně, ale posláni na své domovské světy, zbaveni veškerých technologií. 62

63 Nákaza se však znovu vrátila a Forerunneři se ukázali neschopní jí čelit. Jako vrchol svého inženýrství vytvořili řadu prstencových superzbraní nazvaných Halo. Na nich zkoumali Nákazu, ale mohly být využity i jako generátory výbojů, schopných zničit vše živé v dosahu světelných let. Prstence Hala byly světy samy pro sebe, rozestavěné kolem hvězd a díky rotaci udržující na vnitřní straně pomocí odstředivé síly oceány a mnohou flóru a faunu. Válka s Nákazou byla ztracená, a tak při posledním zoufalém pokusu o její odražení schovali zbytky života z galaxie do Archy, jediného krytého místa před výboji z prstenců Hala, a superzbraně odpálili. Sami se při poslední obraně zbraní obětovali, ale stihli se ve zprávách na Arše a v prstencích Hala omluvit Lidem a San Shyuumům za svoje činy. Lidstvo přitom prohlásili za své nástupce při dodržování Kodexu zodpovědnosti. Po úspěšném odpálení superzbraní a zničení zbytků života v galaxii se automaticky řízené lodě z Archy rozlétly do všech směrů a vrátily uchráněné druhy života na původní planety. Lidé, zbavení veškerých technologií a vzpomínek na svojí minulost, se za tisíce let znovu dostali do věku cestování vesmírem. Na svých misích objevili jeden z prstenců Hala, a na něm se také dozvěděli o existenci rozrůstající se civilizace Covenant, aliance mnoha ras řízených jednou vysoce rozvinutou: San Shyuumy. Ti našli havarované lodě Forerunnerů a s pomocí reverzního inženýrství získali ohromnou technologickou převahu nad ostatními. Ze zpráv, získaných na nalezených lodích usoudili, že je Předchůdci vytvořili jako své následovníky, a proto je začali uctívat jako bohy. Po kontaktu s Lidmi a odhalení zprávy uvádějící právě Lidstvo jako následovníky Forerunnerů se začali obávat, že upadli v nemilost bohů, a proto proti Lidstvu vyhlásili obdobu svaté války. Navíc se kvůli nepochopeným zprávám domnívali, že pro své spasení a konečné splynutí se svými bohy musí aktivovat prstence Hala. Lidé ze získaných útržků zpráv z jednoho z prstenců pochopili, že by aktivace Hala vedla ke zničení života v galaxii, a ne k jeho spasení. Vedli proto válku s technologicky daleko vyspělejší aliancí Covenant, a navíc bojovali o čas při pokusech zastavit aktivaci superzbraní. Při bojích byla ze zkušebních laboratoří na prstencích vypuštěna přeživší Nákaza, a její hrozba nakonec spojila znepřátelené národy proti společnému nepříteli, kterého nakonec porazili. 63

64 Zajímavé myšlenky Svět série Halo je považován za jeden z nejlépe propracovaných ze všech velkých sérií ve vědecké fikci. Překvapivě však není ve své podstatě originální, neboť staví na opakujícím se motivu jediné vyspělé civilizace, která je předchůdcem a strůjcem všeho dění. Dílo staví na varování před náboženským fanatismem, který v něm samém vede k desetiletí trvajícím bojům mezi celými civilizacemi. Stejně, jako náboženské spory způsobují války na naší planetě. Zajímavou myšlenkou je, že historie Lidstva, kterou považujeme za pravdivou, může být ve výsledku naprosto rozdílná. A to až do té míry, že jsme mohli mít v daleké minulosti technologie přesahující naše dnešní. Kodex zodpovědnosti je také zajímavý nápad. Možnost, že existuje velmi vyspělá civilizace, která chrání ostatní život tím, že o sobě nedává vědět a nechává mu prostor k vlastnímu vývoji, je zvažovanou hypotézou řešící problém, že nevidíme žádné další mimozemské civilizace. Zajímavý nápad je i stupnice vyspělosti civilizací zmiňovaná hlavně při ukázce převahy aliance Covenantu nad Lidstvem. Teoretických stupnicí vyspělosti je hned několik, ale většinou se shodují na důležitém třídícím kritériu: Způsobu získávání energie (fosilní, obnovitelná planetární, jaderná, ) Největším varováním příběhu série Halo z pohledu vědeckého poznání je možnost nalezení technologicky velmi vyspělých artefaktů zaniklých mimozemských civilizací, které pro nás mohou představovat nebezpečí z důvodu nepochopení jejich funkce. Věda v díle Popis se zaměřuje na bojové využití technologií, ne na jejich fungování. Z pohledu technologií jsou nejzajímavější prstencové superzbraně Halo, podle kterých se celá série jmenuje. 64

65 Mass Effect Formát: Počítačová hra Vývojáři: BioWare, Demiurge Studios Rok vydání: 2007 Série: 3 počítačové hry, rozšiřující knižní série Děj Na začátku byli nejvyspělejší rasou v galaxii Leviathani, ohromné vodní bytosti osidlující okolní světy a přijímající ostatní život pod svojí ochranu. Tyto civilizace se však dříve či později samy ničily kvůli nekontrolovatelnému technologickému pokroku. Leviathani proto vytvořili umělou inteligenci - syntetiky, která měla za úkol chránit organický život. Umělá inteligence si uvědomila, že zdrojem zániku organiků je vždy technologický pokrok, proto se rozhodla pro zachování života jako takového zničit všechny velmi vyspělé civilizace. Začala u svých stvořitelů. Pro zefektivnění čištění galaxie, které pojmenovala žně, vytvořila umělá inteligence Mass relay, portály spojující všechny kouty galaxie s centrem: Citadelou. Tyto portály umožňovaly cestovat napříč galaxií v okamžiku, a výrazně tak urychlovaly žně. S každou další žní do sebe vstřebávala vědomosti zničených civilizací a stávala se stále dokonalejší. Cykly útoků se nakonec ustálily po padesáti tisíci letech, po nichž syntetici zničili všechny stopy své existence a odešli opět do prázdnoty za hranice galaxie, a trpělivě vyčkávali. Mass relay a Citadela na jednu stranu usnadňovaly žně, ale na druhou také pomáhaly vyvíjejícím se civilizacím získat rychle nové technologie studiem v nich zanechaných artefaktů. Takto uběhlo mnoho milionů let. Stopy po své existenci však inteligence nezametala tak dokonale, aby si její přítomnosti nevšimla vyspělá rasa Protheanů, která se na příchod jejích válečných lodí, Sklízečů (Reaperů), dokázala připravit. Jakákoliv příprava se však ukázala při boji zbytečná, a tak se několik vědců ukrylo a po konci žně se znovu marně pokusilo obnovit zničený národ. S vědomím neúspěchu za sebou zanechali pylony, obsahující poselství budoucím civilizacím o hrozbě Reaperů, a o jimi nalezených způsobech boje proti nim. O padesát tisíc let později se Shepard, první člověk v historii, dostane do nejelitnější jednotky spojených národů galaxie, která sídlí v Citadele. Je 65

66 pověřený zkoumáním nových světů, opravou a nalézáním nových Mass relay portálů, a zkoumáním artefaktů zanechaných rasou Protheanů, kteří z galaxie záhadně zmizeli. Výzkumem pylonů se dozvídá o existenci sklizní. Jeho výsledky jsou však zamítány. Ovšem až do doby, kdy společenství národů začne ztrácet kontakt se svými odlehlými koloniemi. Cyklus začíná nanovo. Herní série nabízí několik závěrů: Zničení Sklízečů pomocí superzbraně, ovládnutí umělé inteligence řídící její válečné stroje, nebo splynutí organického a syntetického života (což vede k porozumění mezi Sklízeči a rozvinutým životem). Ve všech případech je žeň s ohromnými ztrátami zastavena a cyklus je končen. Zajímavé myšlenky Děj série se točí kolem jediné základní myšlenky, a to umělé inteligence, která si je sama sebe vědoma. Její tvůrci ji použili za účely ochrany života, a podle ní samé se válkou snaží tento stav udržet. Z jejího úhlu pohledu mají žně smysl, protože nekontrolovatelný technologický rozvoj je tím, co každou civilizaci nakonec zahubí. Očištěním galaxie od rozvinutých civilizací a necháním prostoru pro ty zatím nerozvinuté život v nejzákladnější podobě skutečně chrání. Model takzvaného Mass relay, zkratek v časoprostoru sloužících k rychlému transportu po galaxii, není ve své podstatě nový. Nejznámějším dílem s podobnou technologií je 2001: Vesmírná odysea autora Arthura Charlese Clarka. Až v herní sérii Mass Effect je však tahle myšlenka dotažena k dokonalosti. V galaxii je středem sítě Mass relay Citadela, ale mnohé z portálů jsou doposud neprozkoumané, nebo nebezpečné (za některými se nachází nepřátelské vyspělé civilizace). Ve hrách je také vyzdvihována a zdůrazňována spolupráce mezi civilizacemi s cílem vzájemného harmonického rozvoje. Ne všechny s tímto ovšem souhlasí. Některé jsou nepřátelské i z důvodu odlišného způsobu myšlení. 66

67 Věda v díle Děj nastiňuje dvě z možných řešení Fermiho paradoxu. 1.) Všechny vyspělé civilizace směřují nezadržitelně od řádu do chaosu. Každá civilizace dříve či později vymyslí technologie hromadného ničení, které pro jakékoliv důvody (hlavně politické), použije ve válkách. Tím se sama zničí. Přesně tohle vidíme i v dnešní době. Harašení jadernými zbraněmi, schopnými zničit planetu, je největší zločin, kterého se svými malichernými spory dopouštíme. Už přinejmenším jednou jsme stáli na prahu sebezničující války, a nikdo neví, jestli se to nestane i zítra. Máme moc, a co je horší i politickou vůli, se zničit navzájem. 2.) Ve vesmíru existuje velmi vyspělá civilizace, která se z jakýchkoliv důvodů snaží vyhladit veškerý život. Možným důvodem se jeví obava z ostatních živých forem, které by při svém neregulovaném vývoji mohly vládnoucí civilizaci ohrozit. StarCraft Formát: Počítačová hra Vývojáři: Blizzard Entertainment, Mass Media Inc. Rok vydání: 1998 Série: 2 počítačové hry, rozšiřující knižní série Děj Život poprvé vznikl mimo hmotný svět, v místě mezi vesmíry zvaném Void (Prázdnota). Nejvyspělejší z těchto bytostí: Xel naga, vystupovali z Prázdnoty do mnohých vesmírů, ve kterých zasévali život. Byli téměř nesmrtelní, ale nemohli se reprodukovat obvyklým způsobem a časem proto slábli. Museli proto ve vesmírech najít rasu mající dvě vlastnosti, které nazvali čistota formy (purity of form) a čistota esence (purity of essence). Tuto rasu poté využili ke spojení se sebou samými, tím se obnovili a zajistili opakování nekonečného cyklu vlastních reinkarnací (infinite cycle). Tento cyklus probíhal v různých vesmírech nesčetněkrát, než Xel naga vstoupili do Mléčné dráhy s cílem najít tu další vhodné civilizace. 67

68 Prvním pravidlem při hledání vhodných civilizací bylo nechat jejich vývoj plynout vlastním tempem, ale padlý Xel naga Amon měl pro potenciální civilizace jiný plán. Chtěl nekonečný cyklus zastavit, protože ho považoval za zkorumpovaný. Sám byl totiž dříve jedním z povzneseného druhu, ale to mu bylo vnuceno přes jeho odpor. První civilizací, která měla potenciál čistoty formy, byli Prothosané. Na počátku byli velmi učenlivým národem, který začal Xel naga považovat za bohy, ale jejich vývoj byl urychlen přes míru. Jejich technologický pokrok rostl rychleji než mentální zralost, a tak po nespočtu let kvůli vlastní ctižádosti začali pochybovat o svých bozích. Xel naga, vědomi si své chyby, Prothosany opustili, což vedlo ke konci starých tradic a k miliony let trvající občanské válce. Ta skončila až znovunabytým spojením s Khalou, myšlenkovým prostorem sdíleným všemi Prothosany, přes který dokáží telepaticky komunikovat. I přes dlouhé období válek se tak dokázali spojit a začít budovat civilizaci od začátku. Xel naga nepřestali hledat, a brzy nalezli další vhodnou civilizaci, tentokrát obdařenou čistotou esence. Rasa parazitických predátorů, Zergů, byla schopná manipulovat s esencemi živých organismů, a tímto způsobem do sebe přejímat genetické znaky své kořisti. Xel naga, vědomi si své dřívější chyby, nechali vývoj Zergů plynout vlastním tempem, a vytvořili Nadmysl (Overmind), která spojovala všechny jedince a pro větší efektivitu je řídila jako jednotný organismus. Naneštěstí i Nadmysl časem pochopila svůj účel a vzbouřila se. Xel naga proto bez úspěchu odešli z Mléčné dráhy, ale zanechali za sebou artefakty pro budoucí představitele těchto národů, kteří by je jednou chtěli najít a spojit se v jejich Nekonečném cyklu. Prothosané a Zergové spolu vedli dlouhou válku, hlavně kvůli neukojitelné touze Zergů po vlastní evoluci a hledání dokonalosti esence. Do probíhajících bojů vstoupili zástupci Lidí, zločinci a trestanci poslaní ze Země v ohromných lodích, aby založili nové kolonie. Lidská vláda (Human Dominion), založila na několika planetách svoje města, ale tyto kolonie spolu začaly bojovat o celkovou nadvládu. Do konfliktu mezi Lidmi vstoupili Zergové, prahnoucí po nových esencích, a později i Prothosané, považující lidi za podřadný druh, který je pro zpomalení postupu Zergů nutné zničit. Největší hrozbou ale zůstal padlý Xel naga Amon, vyčkávající v prostoru mezi vesmíry na vhodnou chvíli ke zničení Nekonečného cyklu a tím i dalšího života v jiných galaxiích a vesmírech. 68

69 Zajímavé myšlenky Většina problémů ras se točí kolem spojení jedinců do organizovaného celku. Pro Prothosany je to Khala, téměř náboženský princip, ve kterém je mysl každého jednotlivce telepaticky spojena se všemi ostatními. Tím pádem mohou fungovat daleko efektivněji jako kolektiv k dosažení cílů. Zergy spojuje a ovládá Nadmysl, jejíž schopnosti se po jejím zničení v probíhající válce přenesly na Královnu roje. I v našem světě můžeme najít podobné znaky chování, jaké vykazují Zergové. Mezi nejbližší patří chování mravenčích kolonií a včelích rojů, ovládaných ne pomocí mysli, ale chemických sloučenin: feromonů. U popisu naší civilizace se oba koncepty spojují dohromady. Khala je nahrazena internetem, jehož prostřednictvím jsme schopní se spojit s každým, kdo k němu má také přístup, a místo Nadmysli máme masová média, která nás den co den zahlcují informacemi a reklamami pozměňujícími naše chování. Nejzajímavější myšlenka však spadá do oblasti biologie. Starcraft není první, který s ní přišel, ale je v jejím pojetí mimořádně inovativní a jedinečný. Jedná se o čistotu esence Zergů, konkrétně o schopnost extrahovat genetický materiál jiných civilizací. V Roji Zergů (Zerg Swarm) existuje Mistr evoluce, který sbírá genetický materiál, s jehož pomocí je schopný vytvářet bojovníky všech kategorií, od malých rychlých průzkumníků až po ohromné organizmy sloužící jako lodě pro cestování vesmírem. Původ lidských osadníků je také zajímavý. Jedná se o trestance a jejich potomky, kteří dostali druhou šanci začít od začátku v jiné části galaxie. Věda v díle Prothosané, nejvyspělejší civilizace ve známém vesmíru, jsou propojení jeden s druhým pomocí myšlenkové obdoby internetu: Khaly. Toto spojení je přírodní, ale do velké míry pozdvihnuté pomocí pokročilých praktik duševního tréninku (pět forem zasvěcení). V našem světě neexistuje podobná forma spojení na bázi přírodního vývoje, ale pomocí technologií jsme dosáhli podobného efektu s bezdrátovým internetem. K napojení se na celosvětovou síť potřebujeme zdroj energie (elektrická energie z jakékoliv rozvodné sítě), a přístroj schopný se na internet připojit. Není vyloučeno, že v budoucnosti budeme schopní používat podobné přístroje založené na ovládání pomocí mysli (čipů spojených přímo s naším mozkem). Takto bychom se mohli přiblížit k fungování Khaly. 69

70 Zergové se zaměřují na hledání čisté životní esence, čili na vlastnost živých bytostí průběžně a hlavně neustále se adaptovat na nově vznikající situace a podmínky. Prozatím se jim to nedaří a musí vytvářet stále nové druhy bytostí schopné přežívat ve specifických podmínkách. I lidé využívají stejné postupy v genetickém inženýrství. Primárně při pěstování nových odrůd rostlin, které mají specifické požadované vlastnosti (odolnost vůči škůdcům, rychlejší růst, větší plody, lepší a chutnější plody, dvě sklizně za rok,...), nikdy ovšem nemají všechny najednou Což je právě cíl, kterého chceme dosáhnout. Hon za dokonalostí komentuje Mistr evoluce v rozhovoru s Královnou roje ve hře StarCraft II: Heart of the Swarm slovy: Můžu je udělat skvělé. Ale ne dokonalé? Nikdy nejsou dokonalé. Dokonalost je cíl, který se neustále mění, a nikdy se nezastaví. Můžeme se za ním honit, ale nikdy ho nedosáhneme. 4.8 Space opera Star Wars Formát: Film Původní scénář: George Lucas Rok vydání: 1977 Série: Devět filmů (dva z nich nedokončené), plánované spin-off filmy, tři animované seriály, komiksové a knižní adaptace, počítačové hry Děj Galaxie, ve které se děj odehrává, byla zformována pomocí kosmické Síly (Force), která prostupuje vším v podobě nepopsatelného pole. Život se v Galaxii poprvé objevil v jejím středu, odkud se postupně dostal i do nejzazších koutů. Jednou z prvních forem života byly Midichloriany, 70

71 mikroskopické organismy, které se postupně vyvinuly jako symbionti ostatních životních forem. Midichloriany měly zvláštní vlastnost, že svým hostitelům propůjčovaly schopnost spojit se s kosmickou Silou, a donutit ji vykonávat změny hmotného světa podle myšlených přání živých bytostí. Mezi nejčastější projevy patřila telekineze a zlepšení tělesných schopností (obratnost, vytrvalost a síla). Na začátku se tyto schopnosti projevovaly spontánně, než si tohoto fenoménu všimli zástupci jedné z mnohých civilizací a začali se hlouběji zabývat záhadami Síly a tréninkem vedoucím ke zlepšení jejího využití. Tak vznikl původní řád Jedi. Bylo zjištěno, že používání síly pramení z emocí, které daný jedinec prožívá. Jelikož existují pozitivní (klid, mír, radost) i negativní (zloba, nenávist, závist) emoce, které se od sebe velmi liší, tak se i prvotní řád skládal z přívrženců buďto převážně pozitivních, nebo negativních emocí. Tento stále se prohlubující polarizmus vyústil v ideologickou válku, ve které proti sobě stanul řád rytířů Jedi (zastánci světlých, pozitivních emocí) a řád Sithů (zastánci temných emocí). Řád Jedi zvítězil a poslal řád Sithů do vyhnanství. V průběhu tisíců let se Sithové několikrát pokusili svrhnout řád Jedi a zničit nově vznikající společenství civilizací: Galaktickou Republiku, vždy ale bezvýsledně. Poučen z předchozích nezdarů se tisíc let před událostmi popsanými ve filmové sáze rozhodl mistr řádu Sithů Darth Bane k přeorganizování řádu a jeho odchodu do utajení. Jediové tak získali falešnou domněnku, že nadobro zvítězili. Plán ke svržení řádu Jedi došel svého vrcholu ve chvíli, kdy se do čela Galaktické Republiky dostal Palpatine, utajený mistr Sithů. Svými manipulacemi v probíhajících Klonových válkách dokázal zničit řád Jedi a přeorganizovat Republiku na První Galaktické impérium. Svrhnutí nastoleného systému trvalo dvacet let. Řád Jedi nebyl zcela zničen, ale ani Sithové nebyli zcela poraženi. Jde totiž o ideologie, které jsou staré jako poznání Síly samé, a pravděpodobně proti sobě budou bojovat navěky. 71

72 Zajímavé myšlenky Pro Star Wars je ikonický světelný meč, vynález v držení jak Jediů tak Sithů. Koncentrovaný energetický paprsek, schopný spálit vše, čeho se dotkne, by mnozí chtěli přenést do skutečnosti. Technologické řešení ale pravděpodobně neexistuje. Zajímavější je filozofická rovina díla, ve které proti sobě od počátku věků stojí rytíři Jedi jako zastánci světlé strany Síly a s ní kladných emocí a pozitivního smýšlení, a na druhé straně Sithové jako zastánci temné strany Síly a s ní souvisejících negativních emocí i smýšlení. George Lucas chtěl původně příběhem komentovat souboj dobra se zlem, ale v průběhu let a s přibývajícími adaptacemi se hranice dobra a zla začala smývat. Mezi dobrem a zlem tedy stojí i další strany (šedí Jediové). Samotný koncept Síly jako nepopsatelného pole držícího Galaxii pohromadě je také zajímavý. Ve světě existuje několik druhů bytostí, které podle množství Midichlorianů ve svých tělech a síle svých emocí dokáží využívat Sílu do neuvěřitelných podob: - Bytosti popsané jako strážci Síly (Whills), které ovládají Sílu do takové míry, že skrz ni vidí vše, co se v Galaxii odehrává, a dokáží po smrti zachovat svoji existenci a komunikovat s živými. - Otec, Syn a Dcera, bytosti mimořádně nadané v ovládání Síly, reprezentující světlou a temnou stranu a jejich rovnováhu. - Řády Jediů a Sithů, preferujících vždy převážně jednu emoční stranu při ovládání Síly. - Držitelé Síly (Force wielders), bytosti nepatřící ani k Jediům ani Sithům, a přitom disponující omezenou znalostí Síly. - Obyčejné bytosti, jejichž množství Midichlorianů jim neumožňuje hlubší spojení se Silou. Věda v díle Hvězdné války se do dějin zapsaly myšlenkou zbraní používajících koncentrované paprsky energie. Jejich příkladem jsou střelné zbraně a světelné meče. V našem světě se vědci také snaží vynalézt zbraňové systémy využívající energetické paprsky. Do určité míry se jim to povedlo při použití laserových paprsků v protiraketových zbraních. Ty jsou schopné sestřelit rakety z bezpečné vzdálenosti. Popis světelného meče odhaluje podmíněnost jeho funkce použitím kyberkrystalů, fiktivního materiálu usměrňujícího energii z baterií v držadle 72

73 meče do podoby čepele. Vědci přišli pro reálný svět se dvěma variantami možného sestrojení světelného meče, a to za použití laserového paprsku nebo plazmového louče. Ten by se ale potýkal s mnoha problémy: - Laserový paprsek není možné koncentrovat do podoby čepele. Při zapnutí meče by sahal až hluboko do vesmíru. - Plazmový louč by bylo možno udržet pomocí magnetického pole. To ale nejsme schopní vytvarovat do podoby čepele. - Jak laserový tak plazmový meč by nedokázaly odrazit druhou podobnou zbraň. Nebylo by s nimi tedy možné šermovat (jak je často vidět ve filmech). Možností, jak dosáhnout podobného efektu, se jeví využití teleskopické čepele s magnety udržujícími kolem sebe dostatečně silné magnetické pole. Pak by bylo třeba zajistit přístup ionizovaného plynu - plazmatu do všech částí čepele. Nezískali bychom tak laserový, ale plazmový meč. Mohli bychom s nimi šermovat i přesekávat všechny známé materiály. Nevýhodou v technickém provedení je použití materiálu schopného vydržet teploty v řádech tisíců stupňů Celsia. Bez něj by se teleskopická část meče brzy roztavila. Další nevýhodou je přísun energie, protože ionizace plynu by na ni byla velmi nákladná. I kdyby se nám podařilo podobný meč sestrojit, tak by nevydržel fungovat dlouho. (Kaku, Sci-fi Science: Physics of the Impossible 1x08, 2010) Další často citovanou vědeckou zajímavostí je, jak by mohlo vypadat počasí na Tatooine, pouštní planetě se dvěma slunci. Skutečnost dvou hvězd v těsné blízkosti sebe by znamenala pro Tatooine neustálé výkyvy počasí i teplot, nehledě na neustále se měnící cykly východů a západů sluncí. Část doby oběhu planety by byla jedna z hvězd blíže, což by znamenalo vlny nesnesitelných veder, na druhé straně při odvrácení od dvojhvězdy velmi chladné noci, protože na planetě neexistují větší vodní plochy schopné nashromážděné teplo ze dne postupně uvolňovat (což je důvod, proč na pouštích může být přes den padesát stupňů Celsia a v noci i pod bodem mrazu). Astronomové překvapivě uvažují o možnosti života na planetách obíhajících dvojhvězdy, ale to je dáno povahou takových dvojhvězd. Ve většině případů totiž nejsou blízko, ale spíše velmi daleko od sebe. Pro příklad Proxima Centauri, nám nejbližší hvězda a také ve skutečnosti dvojhvězda, je jedna od druhé vzdálená dvě stě padesátkrát dál, než je vzdálenost Slunce od Pluta. Taková druhá hvězda by neměla žádný větší efekt na potenciální život na jedné z planet. 73

74 Další planeta hodná zamyšlení je Naboo, svět, při jehož návštěvě se hrdinové dostávají skrze vodní jádro na její opačnou stranu. Planety, formující se přirozenými procesy podle našeho současného vědění, mají vždy stejné složení. A to jádro z těžších prvků, potom kůru z lehčích prvků a nakonec povrch a atmosféru z nejlehčích prvků. Naboo tento princip porušuje, když má podle popisu jádro tvořené vodou. Možností zůstává, že to způsobila nešetrná těžba, nebo že byla planeta dokonce uměle vytvořena a neprošla standardním procesem formování. Efektní scéna ve filmu Impérium vrací úder (1980) obsahuje útok na Hoth, zmrzlou planetu se základnou rebelů. Impérium při pokusu o její dobytí používá kráčející tanky AT-AT (All Terrain Armored Transport). Jejich design je ovšem krajně nepraktický. Kvůli dlouhým a nepohyblivým nohám mají vysoko postavené těžiště a tak je může povalit na bok i větší poryv větru (stejnou situaci vidíme u prázdných kamionů na mostech, kdy je vítr může převrátit). Daleko lepším modelem, pokud už Impérium opravdu chce kráčející a ne jezdící nebo vznášející se tanky, by bylo šest ohnutých nohou postavených po stranách hlavního trupu s těžištěm co možná nejníže u země. Stejná stavba těla se vyskytuje v přírodě u téměř každého brouka, tak by se Impérium mohlo poučit. Ovšem nejzajímavější je samotná podstata Síly. Z našeho pohledu při jakémkoliv zásahu do světa musí být splněny zákony zachování. Pro používání Síly je hlavní zákon zachování energie. Když tedy rytíř Jedi využije telekinetický útok odhození soupeře dozadu, musí nutně vzniknout reakce působící v opačném směru. Tou by byl Jedi odhozem opačným směrem, čili od protivníka stejnou silou, jakou ho původně odhodil. Ve filmech však vidíme pouhou jednostrannou interakci: Hrdina natáhne ruku a nepřítel odletí dozadu. Možností je, že se reakce na odhození přenáší do samotné podstaty Síly, kde se rozprostře do širokého okolí. V praxi pak uživatel Síly neodletí dozadu, ale rozvlní se pole Síly kolem něj. Podobné účinky jsou ve filmech i komiksových adaptacích ukázány. Obi- Wan Kenobi ve filmu Nová naděje (1977) cítí narušení síly po zničení planety Alderaan. (Cavelos, 1999) 74

75 Star Trek Formát: Seriál a film Původní scénář: Gene Roddenberry Rok vydání: Seriál 1966, film 1979 Série: Třináct filmů, šest seriálů, komiksové a knižní adaptace, počítačové hry Děj Lidstvo neustále prahne po nových objevech. V roce 2063 se podaří technologický průlom, když vědci objeví nadsvětelný warpový pohon. První let takto vybavené lodě upoutá pozornost vyspělé rasy Vulkánů, kteří s lidmi naváží první kontakt a nabídnou jim spolupráci. Obě civilizace se pomalu diplomaticky sbližují, což se nelíbí Romulanskému hvězdnému Impériu, které si přeje zachovat pozici nejsilnější mocnosti v širokém okolí. Vyvolá proto pomocí dálkově řízených lodí Babelskou krizi. Ta má za cíl vyvolat nedůvěru a válku mezi čtyřmi civilizacemi: Lidmi, Vulkánci, Andoriany a Tellarity. Ve výsledku ale dopadne právě opačně, když se tyto čtyři civilizace nakonec spojí dohromady a založí Spojenou federaci planet. Následující desetiletí jsou ve znamení studené války s Romulany a otevřenými konflikty s dalšími civilizacemi (především Klingony). Je založena Hvězdná flotila, která má za cíl lety do neprozkoumaných oblastí vesmíru. Na svých cestách nachází nespočet zvláštních, přátelských i nepřátelských civilizací. V roce 2365 se Spojená federace planet dostává do konfliktu s největší hrozbou, s jakou se kdy setkala: S hybridní biologicko-technologickou rasou Borgy. I ty nakonec za cenu velkých ztrát poráží. Do té doby převládající názor o relativní bezpečnosti a stabilitě federace je však do základu otřesen. Za hranicemi známého vesmíru se mohou nacházet civilizace na tak vysokém stupni technologického vývoje, že jim nemůže čelit. I přes nalomenou víru v sebe samu podniká Hvězdná flotila stále nové a odvážnější výpravy do neznámých hlubin vesmíru. 75

76 Zajímavé myšlenky Lidstvo má odvěkou touhu poznávat neznámé kouty světa. Právě na této skutečnosti staví Star Trek svoje příběhy, obalující kostru příběhu. Velmi zajímavá myšlenka z hlavní příběhové linie je důvod, kvůli kterému vulkánci lidstvo prvně kontaktovali. Zjistili totiž, že lidstvo dosáhlo určitého stupně technologického vývoje. V příběhu je touto technologií warpový pohon, umožňující cestování nadsvětelnou rychlostí. V dnešní době je možnost, že potenciální mimozemské civilizace čekají s kontaktem až na určité kroky našeho technologického vývoje, považována za jedno z možných řešení Fermiho paradoxu. Nejzajímavější z civilizací jsou Borgové, rasa, která útočí jak na předsunuté základny Spojené federace planet, tak na kolonie Romulanů a Klingonů v okrajových oblastech známého vesmíru. Jejich primární snahou je asimilace všech civilizací a získání jejich znalostí a technologií. Borgové se šíří jako umělí parazité. Když napadnou živou bytost, tak se pomocí technologií napojí na její nervový a oběhový systém, čímž nad ní získají naprostou kontrolu. Veškeré činnosti bytosti poté řídí dálkově centrální mysl. Za dobu své existence asimilovali nespočet světů při honbě za dosažením nejvyššího možného technologického pokroku. Veškeré city, emoce a svoboda jednotlivce jsou považovány za nedůležité při honbě za dokonalostí. Věda v díle O technologiích popsaných v sérii Star Trek se vedou diskuse už desítky let. Zde jsou vybrány nejdůležitější z nich: (Kraus, 1999) 1.) Inerciální tlumiče Inerciální tlumiče jsou přístroje pracující na bázi umělého gravitačního zrychlení uvnitř lodi. Když jedeme autem, tak na nás při každé změně rychlosti a směru pohybu působí setrvačné síly přímo úměrné působícímu zrychlení. Na hvězdné lodi by podobné změny rychlosti způsobily okamžitou smrt posádky (při zrychlení dopředu na polovinu rychlosti světla by je setrvačné síly přimáčkly na zadní stranu místnosti a okamžitě je zabili). V počátcích série si s jejich popisem nikdo nelámal hlavu. To se změnilo až s přibývajícím zájmem fanoušků, kdy se jejich popis v seriálu nakonec objevil. 76

77 2.) Warpový pohon Warpový pohon je fiktivní způsob dopravy nadsvětelnou rychlostí. Je spojen s popisem anihilace hmoty a antihmoty, která je obecně považována za nejenergetičtější reakci ve vesmíru. Takové množství energie zakřivuje časoprostor kolem lodě. Vepředu je zakřivován těsněji k sobě, zatímco za lodí je zakřivován do protáhnutí (tak je zachováno celkové zakřivení časoprostoru). Loď poté při pohybu dopředu prolétá těsněji zakřiveným časoprostorem, takže se pro ni například dráha tisíce kilometrů jeví jako pouhý jeden kilometr. Loď navíc při své cestě zakřivuje další části časoprostoru, takže tímto způsobem může letět, jak dlouho potřebuje. Jednotlivé druhy a typy warpových pohonů se liší schopností zakřivování časoprostoru. Warp 5 zakřivuje časoprostor méně než warp 9, tudíž je pohyb warpem 9 daleko rychlejší. Záleží také na schopnostech lodi dosáhnout určitých podsvětelných rychlostí. Loď s warpem 9 schopná letět tří čtvrtinovou rychlostí světla tedy bude rychlejší, než loď se stejný warpem ale schopností dosáhnout pouze poloviny rychlosti světla. Při takovémto pohybu navíc nedochází k porušení bariéry rychlosti světla ani k dilataci času. Loď se pro pozorovatele zvenčí sice pohybuje v násobcích rychlosti světla, ale pro ni v bublině zakřiveného časoprostoru je rychlost daleko menší. Tento fenomén si můžeme představit při naší běžné chůzi. Normální chůzí s délkou kroků jeden metr ujdeme kilometrovou dráhu za tisíc kroků a za čas zhruba patnáct minut. Kdybychom byli schopní zakřivovat časoprostor, tak by se nám náš cíl zdánlivě přiblížil a mi k němu museli udělat jen sto kroků. Trvalo by nám to přitom jednu a půl minuty a pozorovateli, ke kterému bychom se blížili, by připadalo, že jdeme rychlostí čtyřicet kilometrů v hodině a děláme přitom kroky dlouhé deset metrů. 3.) Transportér teleport Technologie transportérů se ve Star Treku použila kvůli velkým nákladům produkce na efekty přistání lodi na každé z planet. Jejich vymyšlení tedy bylo čistě praktické řešení, ale získalo si ohromnou oblibu u fanoušků. Teleporty se v reálném světě potýkají s celou řadou problémů: - Prozatím není možné přesouvat hmotná tělesa prostorem principem teleportu (na jedné straně zmizí a na druhé straně se objeví). - Jedinou rozumnou možností by bylo naskenování tělesa na jedné straně, přenesení informace k přijímači a jeho složení na druhé straně. Takto by ale vznikla kopie tělesa a nedošlo by k opravdové teleportaci. 77

78 - Lidské tělo je složité, a jeho kopírování by spotřebovalo tolik energie a precizního mapování všech struktur a tkání, že jejich stoprocentní složení na druhé straně je téměř nemožné. - Pro docílení efektu teleportování a ne pouhého klonování by bylo nutno tělo z původní pozice zničit. Nikdo nám ale nezaručí, že na druhé straně vyjde ten stejný člověk. Myšlenky a vzpomínky tímto mechanickým způsobem kopírovat nejdou. Původní jedinec by tedy při teleportování zemřel (a to nikdo nechce). 4.) Štíty Štíty jsou další z mnohých zajímavých technologií, kterými lodě Hvězdné flotily disponují. V příbězích jsou schopny odrazit všechny druhy útoků: Laserové paprsky i naváděné rakety. A to všechno na povel: Zapnout štíty! V reálném světě však neexistuje štítové pole, které by zabránilo průniku všech možných druhů útoků. Naše lodě, pokud by chtěly disponovat štíty, by musely mít několik druhů obranných mechanismů: Odrazové plochy na odklon laserových paprsků a povrch z exotických materiálů pohlcujících nárazy i výbuchy. Dosáhnout stejného efektu jaké mají štíty ve filmech a seriálech není pravděpodobně možné. (Kaku, Sci-fi Science: Physics of the Impossible 1x12, 2010) 78

79 5 Použitelnost sci-fi myšlenek ve výuce V této kapitole vyberu nejzajímavější nápady a myšlenky z děl popsaných výše, které by mohly být využity jako zajímavosti a aktivity ve výuce základoškolské (potažmo středoškolské) fyziky. Zajímavost 1: Proč bylo ve 20. a 30. letech minulého století tolik knih o Marsu a proč jsou dnes považovány za zastaralé? Ve sci-fi literatuře ze začátku minulého století se objevila řada příkladů popisu Marsu s velmi podobným motivem. Hrdina ze Země se dostává na povrch Marsu, kde nalézá dýchatelnou atmosféru, vodní kanály, jednoduchou vegetaci a hlavně formy života, z nichž přinejmenším jedna je velmi podobná lidem. Proč tomu tak ale bylo? Technologický pokrok v době vzniku děl nebyl na takové úrovni, aby si většina autorů dokázala namyslet příběh točící se primárně kolem technologických výdobytků nebo zajímavých sci-fi myšlenek. To vedlo k využívání často opakovaných hybatelů děje v podobě lásky hlavního hrdiny k marťanské princezně, nebo k jakémukoliv podobnému dobrodružství. Mars byl v komunitě astronomů velmi oblíbeným tématem. Fotografie z nedokonalých teleskopů odhalovaly na povrchu dlouhé rovné útvary podobné kanálům, které se navíc čas od času pozměňovaly. Vědci tedy vážně uvažovali, že by na povrchu mohla být voda v tekutém skupenství a vyspělá marťanská civilizace, která tyto kanály staví. Až pozdější výzkumy a především sondy Spirit a Opportunity ukázaly, že se jedná o přírodní útvary tvořené písečnými bouřemi a tornády. Veškeré optimistické dohady o vyspělé civilizaci tím byly zažehnány. Zajímavost 2: Jak zjistit, že s námi mimozemšťané komunikují? Jedinou naší šancí, jak alespoň pochopit, že se s námi mimozemšťané snaží dorozumět je, když by používali námi detekovatelnou řeč. Řečí rozumíme mluvenou, tištěnou, ale i signalizovanou (třeba elektromagnetickým vlněním). Pokud při komunikaci používají formu jazyka podobnou našemu, tak ji je možné pomocí statistických metod odhalit. Můžeme tím pádem rozpoznat náhodný šum od opravdové řeči. Bez referenčních bodů ovšem nebudeme nikdy schopní dešifrovat, co říkají. 79

80 Pravděpodobně také nebudeme schopní rozpoznat dorozumívání na bázi feromonů (včely a mravenci). Pro rozpoznání mimozemského jazyka bychom mohli využít statistické poznatky studií komunikace jiných živočišných druhů na naší planetě. Primárně šimpanzů, psů a delfínů. Každý lidský jazyk, i komunikace inteligentních zvířat, vykazuje při sledování četnosti jednotlivých slov (potažmo zvuků) stejnou strukturu uspořádání. (Jelínek, 1961) Příkladem v českém jazyce je uspořádání prvních deseti nejčastějších slov. Graf ukazuje klesající, téměř exponenciální funkci: Mimozemská komunikace vykazující podobné vlastnosti tedy může být jazykem, kterým se s námi snaží dorozumět. Činnost k této zajímavosti může být následující: Dostaly se vám do rukou dva útržky pravděpodobné mimozemské komunikace. Obě obsahují opakující se zvuky pojmenované písmeny A, B, C, D, E, F. Určete, která z těchto zpráv je pravděpodobněji záznamem mimozemského jazyka. 1.) CDEBCDABDBDBADBDCDCDEBCFABDDBCBDDACBDCDBAEBCDDBCBFD DBDD 2.) DAEFCDEEFBCADAEBFDCEDBACEBDCEFBCCAEDAFCBACEDBFACBDEA FCBF 80

81 Zajímavost 3: Jak by vypadala cesta rychlostí světla? Ve sci-fi vídáme cestování rychlostí světla běžně. Posádka si při cestě povídá, řeší problémy a opravuje loď. Jak by však taková cesta rychlostí světla vypadala, kdyby ovšem byla primárně vůbec možná. Pro příklad vezmeme loď, která je schopná zrychlit na rychlost světla ve velmi krátkém časovém intervalu (což je většina lodí popsaných ve sci-fi). Speciální teorie relativity pracuje s pojmem dilatace času, který zjednodušeně udává, o kolik se čas pro pozorovatele v rychle letící lodi zpomalí oproti pozorovateli, který nehybně stojí na Zemi. Toto zpomalení ukazuje následující graf: Pro posádku na lodi tato skutečnost znamená, že čím víc se budou blížit k rychlosti světla, tím rychleji jim bude cesta ubíhat. Pro příklad je uváděna cesta k 36 světelných let daleké hvězdě, při níž by posádka při rychlosti 0,999 c zestárla o 1,61 let. Pokud by ovšem dosáhli rychlosti světla, tak by pro posádku cesta zabrala pouhý okamžik. Nemohli by se tedy, jako ve sci-fi filmech a knihách, cestou čímkoliv zabývat. 81

82 Zajímavost 4: Jak by se lidstvo zachovalo při prvním kontaktu? Pokud by se mimozemská civilizace rozhodla k přímému mírovému kontaktu, tak by byl výsledek do velké míry určený celosvětovou spoluprací. Jaké složky by se jich účastnily není možné zcela odhadnout. Můžeme ovšem vybrat pravděpodobně nejdůležitější. Evropská Unie: Víceméně formální uskupení států na území Evropy, které mají své vlastní vlády a rozhodovací legislativní mechanismy. Pravděpodobně by se do kontaktu zapojila okamžitě, ale ve společenství by panovalo napětí, jestli se i nejmenším zemím dostávají stejné informace o průběhu jednání s mimozemskými návštěvníky. Spojené státy americké: Těsnější spojení států s jednotnou vládou. Pokud by se jednalo o jedinou loď, tak by pravděpodobně přistála právě na území USA (pokud by tedy naší kulturu dříve zkoumali a rozhodli se přistát v centru planetární moci). Zareagovaly by velmi rychle, ale do jaké míry by se podělily s ostatními státy a jak moc by se snažily záležitost ututlat by záleželo na okolnostech. Ruská federace: Jednotný stát se silným celosvětovým postavením. Jakékoliv tajnosti by nesla velmi nelibě. Hrozilo by domáhání se svých práv na spolupráci při kontaktu pomocí zbraní. Čínská lidová republika: Je v podobné situaci jako Ruská federace. Pro větší váhu svých slov by se pravděpodobně spojila právě s Ruskou federací. OSN: Sdružení téměř všech národů, sloužící jako záruka mírového řešení konfliktů a spolupráce mezi nimi. U této organizace by se svých práv o sdílení informací domáhaly menší státy, nepatřící do větších uskupení (státy Afriky, Jižní Ameriky a Asie). Pravděpodobně by se tu řešily i požadavky větších mocností. Armáda: Armáda by byla poslána k vytvoření ochranné zóny okolo příchozích lodí, kdyby přistály v jakékoliv zemi. Tento krok by neměl za cíl ochránit veřejnost, ale spíše ochránit mimozemské lodě před nevítanými lidmi, kteří by ve své slepé víře mohli na lodě zaútočit, nebo návštěvníky jinak vyprovokovat. Média: Média by se předháněla v hledání senzačních zpráv. Hrozilo by ale, že informace přetvoří a nevědomky způsobí hromadnou paniku. Okamžité přenesení moci nad médii do rukou vlád jednotlivých zemí s cílem hlídání informací by veřejnost nesla nelibě a mohlo by dojít k panice i tak. 82

83 Veřejnost: Pravděpodobně by se zastavilo veškeré hospodářství a výroba, protože by lidé raději sledovali nejnovější dění pomocí médií. Skupiny lidí by využily nastalou situaci k rabování. Celá společnost by na pár dní, možná i týdnů, zcela zamrzla. Důležitou úlohu by hrálo i místo přistání, a počet příchozích lodí. Ty by totiž mohly přistát na více místech povrchu planety a vnést tak mezi pozemské mocnosti znepokojení, jestli jedna strana neuzavírá s mimozemšťany tajně jakékoliv dohody. Předjímat, co by se stalo nebo nestalo, není možné. Záleželo by na tolika faktorech, že se výsledek nedá odhadnout. Jistě by se však vyskytla panika mezi běžnou populací, a určité druhy neshod mezi velmocemi. Zajímavost 5: Prorokové sci-fi Ve vědecké fikci se, více jak v jiných žánrech, mluví o prorocích pokroku. Jedná se o autory a myslitele, kteří ve svých dílech popisovali ve své době těžko představitelné technologie, které se ovšem za pár desetiletí staly skutečností. Tito autoři se vyznačovali prvotřídními znalostmi vědeckých oborů, proto jejich předpovědi nikdy nebyly pouhými výstřely do neznáma. Konstantin Eduardovič Ciolkovský ( ) se ve svých dílech zamýšlel nad možnostmi vesmírných lodí, včetně způsobu jejich pohonu a úvah, jak to ve vesmíru vypadá. To vše v době, kdy jediné létající stroje byly horkovzdušné balóny a málo lidí vůbec uvažovalo o letadlech těžších než vzduch. Jeho nákresy ukazují zajímavosti a obtíže, se kterými by se kosmonauti ve vesmírných lodích setkali. Za jeho největší přínos je považována Ciolkovského rovnice, která ukazuje závislosti při pohybu letadel a kosmických lodí používajících reaktivní (raketový) pohon. Správně navíc usoudil, že spalované palivo bude směsí kapalného vodíku a kyslíku. Ciolkovského rovnice za zjednodušených předpokladů: Svislý start rakety 90, zanedbání gravitace a aerodynamických jevů, stálá výtoková rychlost plynů a stálá rychlost spalování úbytek hmotnosti. 83

84 ln 1 1 ln 1 rychlost rakety efektivní výtoková rychlost výfukových plynů (v rozsahu m/s pro kapalná paliva) počáteční hmotnost rakety hmotnostní tok (rychlost úbytku hmotnosti rakety specifický impuls) doba letu zrychlení aktuální hmotnost rakety (snižuje se v průběhu letu při spalování paliva) (Novotný, Svobodová, 2013) Karel Čapek ( ) a Isaac Asimov ( ) se podíleli na předpovědi robotů. Karel Čapek ve svém díle R. U. R. (1920) poprvé použil slovo robot (pracovník). Jím popsaní roboti se vzbouřili proti svým stvořitelům a nahradili je. Masové využití robotů a jejich mírové soužití s lidstvem popsal Isaac Asimov, přičemž přinesl zajímavou myšlenku zákonů robotiky (Hra na honěnou, 1942). 1.) Robot nesmí ublížit člověku, nebo svojí nečinností dovolit, aby mu bylo ublíženo. 2.) Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem. 3.) Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním nebo druhým zákonem. Arthur Charles Clarke ( ) ke konci druhé světové války předpověděl využití satelitů při komunikaci. Ve svém pozdějším díle Setkání s Rámou (1973) navíc představil myšlenku využití satelitů pro hledání a monitorování asteroidů, které by se mohly střetnout se Zemí. Robert Anson Heinlein ( ) ve svém díle Hvězdná pěchota (1959) představil myšlenku bojových postrojů pro vojáky, nazývané exoskelety, které násobí sílu nositelů. V dnešní době se podobné technologie začínají pomalu rozvíjet. 84

85 George Lucas (nar. 1944) v Hvězdných válkách (1977) představil myšlenku energetických zbraní, pracujících na principu koncentrované energie: laseru. V dnešní době se tato myšlenka diskutuje v protiraketových systémech a jako jedna z mála zbraní fungujících ve vesmíru. Zajímavost 6: Drakeova rovnice Drakeova rovnice je matematický vztah, teoreticky umožňující odhadnout počet vyspělých mimozemských civilizací existujících v naší Galaxii. V roce 1961 ji předložil francouzský astronom Frank Drake jako způsob, jak lze o mimozemském životě uvažovat. Rovnice definuje sled sedmi kritérií, které podle našich předpokladů mohou vést k teoretickému zjištění počtu civilizací, se kterými bychom mohli komunikovat. Zní následovně: počet vyspělých mimozemských civilizací schopných komunikace počet hvězd, které vzniknou v Galaxii za 1 rok podíl hvězd, kolem kterých obíhají planety počet planet kolem každé z hvězd s podmínkami vhodnými pro život podíl planet s vhodnými podmínkami, na kterých život skutečně vznikne pravděpodobnost, že se život vyvine v inteligentní formu pravděpodobnost, že se inteligentní život vyvine do podoby vesmírné civilizace čas v letech, jak dlouho bude taková civilizace vysílat námi detekovatelné signály Drakeova rovnice je spíše myšlenkovým modelem, než věrohodnou reprezentací možností existence mimozemských civilizací. Spousta kritérií v ní obsažených totiž není pevně číselně definovaných a každý si pod nimi může představit jiné parametry. Rozpětí možných řešení je od 10-9 až do To znamená, že za použití lehce jiných parametrů může vyjít, že v naší Galaxii je miliarda vyspělých civilizací, nebo že jsme jediná vyspělá civilizace v miliardě galaxií. Drakeova rovnice slouží spíše k zamyšlení, jak málo toho o vesmíru ve skutečnosti víme, a že není moudré při nedostatku informací dělat ukvapené závěry. 85

86 Zajímavost 7: Fermiho paradox Kde jsou všichni? Lidé se už mnoho let ptají, jestli jsme ve vesmíru jediná vyspělá civilizace. Při ohromném množství planet, které v posledních letech nacházíme, a ještě větším množství hvězd, se myšlenka na mimozemské civilizace nezdá být až tak neskutečná. Nicméně ať se díváme jakkoliv, nevidíme žádné náznaky inteligentních mimozemských civilizací. Tento rozpor mezi velkým množstvím potenciálních obyvatelných světů a zdánlivou prázdnotou vesmíru je znám jako Fermiho paradox. Na jeho vysvětlení existuje několik nejčastěji probíraných teorií, z nichž se některé objevují i ve sci-fi dílech. Dají se rozdělit do třech kategorií: Vyspělý mimozemský život neexistuje, mimozemský život existuje, ale ještě nedošlo ke kontaktu, a mimozemský život existuje a ke kontaktu už došlo nebo brzy dojde. 1.) Vyspělý mimozemský život neexistuje. - Vznik života je složitý. Naše planeta může mít specifické podmínky pro vznik života, které se ve vesmíru vyskytují jen zřídka (správný poměr vody a souše, správná velikost Země, velké planety pro odklon nebezpečných asteroidů z naší kolizní dráhy, Měsíc na stabilizaci Zemské osy, správně velké Slunce). V historii naší planety také došlo k několika masovým vymírání druhů. Každé z nich mohlo život vyhubit. Ony ale vždy život postrčily jiným směrem, a pomohly tak k jeho formování až do dnešní inteligentní podoby. Jiný pohled uvádí, že se vesmír uklidnil relativně nedávno, proto žádný inteligentní život zatím nemohl vzniknout. Tento pohled uvádí, že můžeme být první, nebo jednou z prvních vyspělých civilizací ve vesmíru. - Vznik života je snadný. Tento pohled vyvolává oprávněné obavy. Pokud nalezneme na dalších planetách v naší sluneční soustavě bakteriální nebo jiný jednoduchý život, tak před námi vyvstane palčivé dilema. Když je vznik života snadný, a přesto nevidíme žádné vyspělé civilizace, znamená to možný velký problém. Zde je jeho shrnutí: Když se díváme do vesmíru a nevidíme žádný náznak inteligentního života, tak bychom měli být velmi vystrašení. Tam venku totiž NĚCO je, co ničí veškerý vyspělý život. Zde je nejčastěji uváděná teorie filtrů. Život může vzniknout snadno, ale kvůli přírodním katastrofám, které planety zasahují, se nikdy nevyvine výše a cyklicky zaniká a zase vzniká. My jsme v tomto modelu šťastní, protože jsme tyto filtry překonali (masová vymírání) a můžeme se vyvíjet v inteligentní společnost. 86

87 Druhá možnost je existence velkého filtru, který je ještě před námi, a jakmile ho dosáhneme, tak jako druh zanikneme. Tato možnost je nepříjemná, protože naznačuje možný brzký konec našeho druhu (velkým filtrem může být jaderná válka, zničení klimatu vlastní planety, zničení biodiverzity a potravního řetězce). Poslední, ve filmech a počítačových hrách nejvděčnější, je teoretická možnost existence jedné velmi vyspělé civilizace, která ničí veškerý vyspělý život, na který narazí. Tato civilizace by pravděpodobně považovala ostatní život za potenciální hrozbu pro svoji dominanci. 2.) Mimozemský život existuje, ale ještě nedošlo ke kontaktu. V tomto scénáři se vyskytuje několik možných vysvětlení, proč ještě neproběhl první kontakt: - Kontakt není fyzikálně možný. Další z velmi smutných možností předpokládá, že i když se civilizace technologicky velmi vyvine, tak existují fyzikální bariéry cestování vesmírem, které se nedají nijak překonat a civilizace jsou tak jedna od druhé navždy odděleny vzdáleností časoprostorem. Civilizace se mohou po tisíciletí vyvíjet, osidlovat nejbližší planety a snad i hvězdy, ale nikdy nedosáhnou dál. Technologický pokrok to neumožní. - Mimozemské civilizace nemají o kontakt zájem. Vesmírné cesty mohou být velmi nákladné a nebezpečné, proto takovéto vyspělé civilizace raději vytvoří svoje vlastní umělé světy (možná i uvnitř počítačů v Matrixu), ve kterých se uzavřou před okolním světem a o nic se už nestarají. Tento model je možný, protože kdo by nechtěl žít téměř nekonečně dlouho v simulaci čehokoliv, co považuje za ráj. - Mimozemské civilizace nemají zájem o nás. Můžeme být technologicky velmi zaostalou civilizací, se kterou se mimozemšťané odmítají spojit. Ať už pro tohle, nebo pro naši válkychtivost. Jako v případě Star Treku také mohou čekat na náš technologický pokrok. - Mimozemské civilizace o nás nevědí. Jsme velmi mladá civilizace. Je tedy možné, že nás cizí civilizace ještě neobjevily. Mohou také komunikovat jinými prostředky, které nejsme schopni zachytit. 87

88 - ZOO teorie. Mimozemské civilizace nás mohou považovat za zajímavý druh, proto nás drží v umělé izolaci od okolního světa. Mohou nás také používat jako laboratorní zvířata na experimenty. 3.) Mimozemský život existuje a ke kontaktu už došlo nebo brzy dojde. Tento scénář nabízí nepřeberné možnosti konspiračních teorií, které se ovšem nedají nijak potvrdit, počínaje sledováním UFO, USO a kruhů v obilí. Činnost 1: Jak si představujete mimozemšťana? Nakreslete mimozemšťana, jak si ho představujete. Použijte i barvy. Podle nakreslených rysů se pokuste vymyslet, jaké prostředí by mohli obývat. Činnost 2: Jak mimozemšťany ovlivňuje jejich domovské prostředí? Učitel promítne na dataprojektoru obrázek mimozemšťana. Proběhne diskuse o jeho charakteristikách, a jak by se z nich mohlo odvodit prostředí planety, z níž pochází. 1.) Výška, tělesná stavba, postavení končetin. Větší výška a tenčí končetiny ukazují na nižší gravitační zrychlení, čili na menší planetu. 88